O prokletí výběru

25. dubna 2013 v 8:13 | Petr Vápeník |  Povídky a povídečky

Nebylo mu vůbec jasné, proč si na ni vzpomněl právě teď. Hlavou mu prolétla nepříjemná vzpomínka na pocit bezmoci, když od něj odcházela a on tehdy nechápal proč. Co na tom, že to bylo před pětatřiceti lety? Nepříjemný pach toho pocitu čpěl dnes v ulici, ve které prožil celý svůj život, stejně intenzivně jako tehdy. Nebo tak jen páchly kanály před jarní bouřkou?

Když o tom teď přemýšlel, vlastně nedokázal říct, proč už si od toho dne nepustil do života žádnou další ženu. Ano, pohybovalo se jich kolem něho dost, snad až moc, a některé by se nejspíš rády nechaly dobývat, ale on už nikoho dobývat nechtěl. Snad až moc? Třeba je na vině právě prokletí výběru, že se mu už do ničeho dalšího nechtělo. Kdyby přicházela v úvahu jen jedna či dvě, třeba by se mu to podařilo. Ale je vůbec možné vybrat si z tolika možností?

"Stejně neuměla vařit," prolétlo mu hlavou, jako by právě to byl hlavní důvod, proč je nad jejím dávným odchodem snadné mávnout rukou. Vzpomněl si i na to, jak jeho stará babička, vynikající kuchařka a hospodyně, něčemu takovému vůbec nerozuměla. "Vybral sis dobře Jozífku?" ptávala se ho ustaraně. "Nechceš aspoň trochu nudlí s mákem?" A ulice, ve které bydlel celý svůj život, přestala rázem páchnout po ztrátě dávné lásky a rozvoněla se po sladce máslové chuti bledých nudlí posypaných modrošedým mákem s trochou cukru a tmavými mastnými loužemi po rozpuštěném másle. Nikdo na světě neuměl udělat tak dobré nudle s mákem jako jeho babička. Vzpomínka na dávnou, desítky let zasutou chuť, nabyla takové intenzity, že vzbudila značný ohlas i u současných chuťových buněk. Je to jen pietní vzpomínka na chuť již dávno neopakovatelnou, nebo je možné i dnes někde na tu chuť dětství a mládí narazit?

Ulice, ve které prožil celý svůj život, byla nedaleko turistického centra a byla doslova poseta restauracemi různého typu: Čínské bistro i suši bar, pizzerie i česká klasika, jídelna pro vegetariány, a navíc několik podniků dosud nevyhraněných, kde bylo možné nadát se čehokoli. Mnohokrát si již řekl, že zajde do některé z nich, aby ochutnal něco netradičního, ale možnost širokého výběru byla i zde prokletím, nechtěl žádný z podniků upřednostňovat a žádný diskriminovat, takže nakonec vždy skončil u stánku s umolousanou papírovou cedulí "Párek v rohlíku". Jeden kousek za normálních okolností, ale po výplatě nebo když měl opravdu velký hlad, tak někdy i dva.

Ale teď dostal náhle chuť na babiččiny nudle s mákem, vysloveně cítil v ústech ten roztodivný věnec chutí, který kdysi dokázala uvít šikovná stařenka. Bylo mu jasné, že dnešní den se bez porce nudlí s mákem prostě neobejde. Nevybíral si, do které z restaurací zajít, bylo jich tu příliš na to, aby se znovu neprojevilo prokletí výběru. Nerad se rozhodoval a ani vlastně nevěděl, podle čeho by měl. Až dnes ho napadlo, že kdysi dávno rozhodovala ona, naposled někdy před pětatřiceti lety. Od té doby se rozhodování vyhýbal, jak to jen šlo. Bez velkého přemýšlení vešel do nejbližších dveří označených nápisem "Restaurace". Stačilo sestoupit pár schodů do polosuterénu a chuť skvělých nudlí s mákem už se zdála být na dosah.

Žoviálně pomačkaný číšník, který se snažil působit aspoň trochu jako Ital, si vyslechl jeho netradiční přání překvapeně s jedním povytaženým obočím. Jako od babičky?... V rozvinutém odpoledni, přesně v poločase mezi polední a večerní špičkou tu byl jen jediný host.

"Tedy samozřejmě, jaksi... Nudle máme výtečné, jen... Chci říct - jaké byste si přesně přál?" soukal ze sebe číšník v italském převleku, jako by mu čeština dělala přirozeně problémy. "Dal byste si spíš penne, trenne, spirali, fussili či marziani? Farfalle, rotelle, conchigliette nebo snad tagliatelle?" Jediný host se zatím v měkké židli pod náporem italsky znějících slov stále zmenšoval a zmenšoval. "...ale třeba to budou spíš pappardelle, fettuccine, quadrucci, či rigatoni," snažil se falešný Ital kadencí své mluvy zaplašit nepříjemnou skutečnost, že v nabídce zdejší napodobeniny italské restaurace právě není ani jediné zrnko máku.

Pod náporem cizojazyčně znějících slov se oživená chuť z ryze českého nesvětáckého dětství začala rozplývat, jako by postupně sublimovala do míst, odkud před chvílí tak nečekaně přilétla. Maličký jako zmenšený pan Tau byl zdejší jediný host ponořen do poloplyše stále hlubšího křesla. Už si tu chuť nedokázal přesně vybavit, a i dosud jasný obraz usmívající se babičky začal ztrácet pevné kontury. Kdyby tu byla ta, co před pětatřiceti lety odešla ulicí, kde prožil celý svůj život, dovedla by mu určitě poradit, jak s tím prokletím výběru naložit. Ale i její podoba se začala ztrácet v mlze a zvuky jejích kroků po staré kamenné dlažbě překryly nasládlé italské mainstreamové kantilény z reproduktoru. Reálný svět okolo začal opět nabývat svého před chvílí poztráceného tvaru.

"Neměli byste párek v rohlíku?" pípnul plaše host z nejzazšího koutku svého křesla a obsluhující Franco Nero povytáhl i druhé obočí.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. dubna 2013 v 8:29 | Reagovat

Jo, někdy je výběr hodně těžký....zvlášť pro lidi kteří nikdy moc na výběr neměli a nenaučili se vybírat....to mi připomělo mého muže a syna. když vždycky jsme někde byli na pracovním setkání a byl oběd formou výběrů já si pěkně pochutnávala na věcech který jsem neznala nebo neměla možnost ochutnat a oni? Skončili vždycky u řízku, buď vepřovýho nebo kuřecího :-D! A to jim zůstalo furt....

2 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 25. dubna 2013 v 9:07 | Reagovat

Krasna nostalgicka spomienka a vesely saldkobolestny uskrn na vyvojom, ci skor behom casu! Super citanie. :-)

3 valin valin | Web | 25. dubna 2013 v 15:57 | Reagovat

Někdy je prostě méně více...Někdy.. :-)  :-)

4 mengano mengano | E-mail | Web | 26. dubna 2013 v 7:58 | Reagovat

Taková pěkná nerudovská povídka :-)

5 pavel pavel | Web | 26. dubna 2013 v 9:16 | Reagovat

Babička jistě dělala nudle sama, domácí a ty sotva v nějaké restauraci dostaneš. Nevím jak to bylo u vás, ale protože moje maminka byla profi kuchařka, tak všechno jídlo doma bylo poctivé ruční, žádný polotovar. :-)

6 Jarka Jarka | Web | 26. dubna 2013 v 9:31 | Reagovat

Od dětství je moje zamilované jídlo škubánky s mákem. Ty nejlepší umí moje mamka, a když se doma pokouším o jejich repliku, pořád cítím, že to není stoprocentně ono. Prostě ta lahodná chuť, kterou si pamatují mé chuťové pohárky je jen jedna na světě. :-P To byla skvěle napsaná povídka, která ve vzbudila báječné vzpomínky. :-)

7 Vendy Vendy | Web | 26. dubna 2013 v 13:54 | Reagovat

Tak to byla moc pěkná povídka o nostalgii dětství a realitě, kde se staré věci ztrácí. Přestože spousta nejoblíbenějších jídel kdysi vznikla jako "znouzectnost", dnes už je podávají v novém kabátku...
Ten človíček z tvý povídky si bude muset nudle s mákem ukuchtit sám... ;-)
(vždyť ani tzv.americké brambory nejsou z Ameriky, takové brambory dělávala moje babička i moje mamka, neloupané a na plátky krájené na plotně kamen, neloupané a na půlky překrojené v troubě na plechu, pak nandané do plechové misky, kde byla trocha sádla, sůl a česnek, všechno se to promíchalo a byla to fakt bašta. Americké brambory? my tomu říkali pečené...) ;-)  :-)

8 š š | Web | 26. dubna 2013 v 14:44 | Reagovat

Krásné počtení :) Znám taky pár takových, které velký výběr uvádí spíš do deprese než do nadšení z toho výběru :)

9 Pižlík Pižlík | Web | 26. dubna 2013 v 17:39 | Reagovat

Nudle s mákem jsme také občas dostávali i ve školní jídelně. :-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 26. dubna 2013 v 22:41 | Reagovat

Hezky se mi to četlo, zvláště poté, co jsem si na večeři dala nudle (na obalu nápis Babiččiny) s tvarohem. Jen místo máku jsem měla skořici :-)

11 annapos annapos | Web | 26. dubna 2013 v 23:53 | Reagovat

U mě to není o umění, vybrat si, spíše o vzpomínkách, a jak vše dávné se stává stále víc zřetelným a hledaným, při každém zavonění fialek, nebo "maminčiny„ vepřové, to již nikdy nebude ono, jako tenkrát, a Josífek může nakrásně váhat, co by bylo kdyby, stejně by ty nudličky, již nikdy nebyly takové, jako bývaly, jako vše ostatně?

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 9:34 | Reagovat

[1]: Pokud jde o jídlo, jsem experimentátor. Ale návrat k nějaké klasice občas potěší, zrovna nedávno jsem si dělal španělské ptáčky podle babiččina receptu. Poněkud pracné, ale oblizoval jsem se až za ušima :-)

[2]: Děkuji, jsem rád, že se ten drobný textík líbí.

[3]: Souhlasím :-)

[4]: Jen by se to asi nemohlo odehrát na Malé Straně, tam už skoro nikdo nebydlí :-)

[5]: Jak kdysi říkal Petr Nárožný v jedné hře Semaforu: "To nebyly ty pětivaječný, co letěly kolem pěti vajec!" :-)

[6]: Škubánky mi taky chutnaly, ale nudle vedly :-) a jsem samozřejmě moc rád, jestli se ti povídka líbila.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 9:45 | Reagovat

[7]: Myslel jsem, že z Ameriky jsou i brambory podle názvu neamerické :-) Pečené brambory, které popisuješ, vypadají velmi jednoduše a chutně i bez přiložené flákoty.

[8]: Mám docela rád přiměřený výběr. Příliš široká nabídka mě taky občas zažene k "párku v rohlíku" :-).

[9]: To já taky, ale nějak to nebylo ono.

[10]: Skořice je taky dobrá. Zvlášť když jsou nudle doopravdy babiččiny! :-)

[11]: Někdy je úžasné, jak se nějaká konkrétní dávno zapomenutá věc, vůně, chuť, obraz z dětství připomene, léta uschováný v jakémsi odlehlém depozitáři mozku.

14 Miloš Miloš | Web | 27. dubna 2013 v 14:07 | Reagovat

Pěkný článek, který polechtá bránici.
Já mám sladká jídla velmi rád, hlavně kynuté knedlíky s ovocem, posypané mákem nebo perníkem. V práci takových ale moc nebylo a už je přestali vařit. V naší "masožravé" rodině také nejsou v oblibě. Ale naštěstí jsem objevil, že v hotelu Myslivna, kolem kterého někdy chodíme na procházku, mívají jako zákusek šišky s mákem. A to je moje záchrana. :-)

15 Petra Petra | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 21:57 | Reagovat

Aha, tak tady se ráda porozhlédnu. Díky.

16 Vendy Vendy | 28. dubna 2013 v 21:58 | Reagovat

[13]: Dobrá poznámka o původu brambor... :-) Já to myslela jako název. Hranolky jsou taky z brambor a prodávají se jak hranolky, žejo... a tohle najednou Americké brambory.
Ale jsou fakt dobré, zkus si je upéct doma, nakrájej na půlky nebo na čtvrtky, v troubě na plechu a dál jak jsem psala... opravdu se dají i bez té flákoty. Dobrý je k nim kefír nebo mléko, někdo rád i pivo. Česnek a sůl totiž vyvolává žízeň. :-)
Nudle s mákem jsem neměla už pěkně dlouho, jsou moc dobré, ale mají jednu nevýhodu, mak leze do zubů. :-(  8-)

17 Janinka Janinka | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 11:22 | Reagovat

Pěkná povídka, shodou okolností si nudle s mákem právě chystám k obědu, neměla jsem je roky a tak se mi sbíhají sliny už teď :-).

18 Čerf Čerf | 30. dubna 2013 v 21:53 | Reagovat

[14]: Pro fajnšmekry jsou ještě lepší nudle s nezralým mákem :-)

[15]: Vítej a rozhlížej se, jak jen je ti milé.

[16]: Tvaroh prý taky není špatný, ale ten jsem raději vždycky spotřeboval na něco jiného než k bramborům.

[17]: Tak to je opravdu hezká shoda okolností. Dobrou chuť :-)

19 hewkii hewkii | Web | 1. května 2013 v 22:01 | Reagovat

Perfektní povídka. Moc se mi líbila. :-)

20 domovina domovina | Web | 2. května 2013 v 12:50 | Reagovat

Hmm.... Tak teď mám chuť na bramborové šulánky s mákem. A k tomu bílou kávu z melty.
Nuvím, jestli se tomu jídlu neříká jinak. U nás to byly vždy šulánky.
A další takové jídlo byly nekynuté knedlíky z bramborového těsta se švestkama. K tomu zakyslá smetánka a bříško se mělo dobře. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama