Červen 2013

Nedělní miniglosy č.227

30. června 2013 v 17:20 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Finanční poradci doporučují investovat do českých chemických podniků vyrábějících kyseliny. Jednou z alternativ dalšího vývoje na české politické scéně je totiž rozpuštění Poslanecké sněmovny. "Pro úplné rozpuštění sněmovny bude zapotřebí obrovského množství kyseliny," uvedl Miroslav Kalousek, který by měl být v budoucí vládě odborníků ministrem pro chemickou technologii, "což by mohlo nastartovat celou českou ekonomiku. Záleží ovšem jako obyčejně na politické dohodě, jestli budou rozpuštěny i parlamentní budovy nebo jen poslanci s inventářem."
-----------------------
Mimořádně překvapivou zprávu vydal Český hydrometeorologický ústav. Podle jeho předpovědi bude totiž červenec obsahovat i několik dní, které budou teplotně i srážkově zcela průměrné, takže je možné, že během nich nebude třeba vydávat žádné varování.
-----------------------
Další ze série zmodernizovaných verzí děl Bedřicha Smetany uvede Národní divadlo v Praze. Po nedávné premiéře Prodaného ženicha právě probíhají práce na nastudování opery z muslimského prostředí Čtyři vdovy.
-----------------------
Prvního příznivce ve Sněmovně získala připravovaná vláda designovaného premiéra Jiřího Rusnoka. Noční hlídač Poslanecké sněmovny pan Vávra potvrdil na tiskové konferenci novinářům, že je mu srdečně jedno, kdo bude v téhle zemi vládnout, když ho v noci nebude moc otravovat. I když Jiří Rusnok nechce první úspěch zveličovat, je s prvním počinkem dosud nekompletního vládního týmu spokojen. V příštím týdnu by každopádně rád podporu ve Sněmovně ještě posílil a tentokrát se chce zaměřit na parlamentní číšníky.
-----------------------
Se začátkem prázdnin a s nástupem letního počasí roste v přírodě aktivita klíšťat. "Je pravda, že podle našich zkušeností se většina opravdu nebezpečných klíšťat snaží přisát spíše na státní rozpočet než na obyčejnou kůži," řekl nám mluvčí hlavního hygienika. "Protože ale v poslední době policie vyfasovala kvalitnější repelenty, méně úspěšná a zbabělejší klíšťata se vracejí ke své původní potravě - lidské krvi." Přemnožení klíšťat potvrzují na základě svých praktických zkušeností i čeští chirurgové, podle jejichž slov by se dnes v průměrném českém člověku po vycházce do přírody krve nedořezal.



Na následujících dvou odkazech si můžete přečíst jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než čtyřech letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno.

Přijímání

30. června 2013 v 1:43 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Rovnoběžky
ve rtech spojené
v nekonečno
s úzkostí i s díky,
v plyšovém objetí
s poledníky
jak je o půlnoci zvykem.

Smyslná ústa
s hostií pod jazykem.

"Dernisáž" aneb poslední výstavní víkend

28. června 2013 v 22:45 | Petr Vápeník |  Fotočlánky
Pozn.: To je tak, když chce člověk moc a nemá nic: Poté, co jsem tento článek publikoval, chtěl jsem opravit dvě drobnosti, ale při příštím uložení se článek úplně rozsypal a nahrálo se z něho jen kraťoučké a ještě navíc zmršené torzo. Pokud jste si tedy stihli přečíst první verzi článku, nedivte se prosím, že se druhá verze od ní liší. Musel jsem ji totiž napsat celou znovu, což bylo z mé strany doprovázeno křikem a mnoha nepublikovatelnými výrazy :-).

To nám to pěkně uteklo. Člověk by se řekl, že měsíc je docela dlouhá doba. Ale jak vědí příznivci teorie relativity, čas se dokáže místy táhnout jako žvejkačka anebo naopak frčet jak vyplašený zajíc. V případě mé výstavy fotografií Obrazy ze zásvětlí měsíc utekl překvapivě rychle. Pro orientaci shrnu několik zajímavých dat:

pátek 31.5. Po dlouhém dešti se na chvíli vyčasilo přesně na úvodní vernisáž, na které jsem přivítal více než 80 hostů.
sobota 1.6. Leje jako z konve, takže slavností spojených s královským průvodem Praha - Karlštejn se zúčastní prakticky jen několik stánkařů, ale skoro žádní návštěvníci.
neděle 2.6. Večer provázím posledních několik předpovodňových návštěvníků.
pondělí 3.6. Dobřichovický zámek zalévá Berounka.
úterý 4.6. V noci Berounka kulminuje, nádvoří zámku je pod vodou.
čtvrtek 6.6. Výstava je po poklesu hladiny opět přístupná.
sobota 8.6. Kvůli povodni jsou zrušeny i dobřichovické farmářské trhy.
neděle 9.6. Dobřichovice se vzpamatovávají z povodně, počet návštěvníků je minimální.
sobota 15.6. Během "sousední" akce Všechny chutě světa přichází na výstavu za den více než 300 návštěvníků, což je jednoznačný návštěvní rekord.
sobota 22.6. Fotografie v sále dělají kulisu při svatební hostině. Výstava je skoro celé odpoledne veřejnosti nepřístupná.

Čeká nás tedy poslední výstavní víkend. Udělal jsem poslední reklamu na facebooku, rozeslal maily, poslal upozornění, rozdal letáky. O to víc mě vytočilo, když jsem dnes na zámku náhodou zjistil, že v sobotu 29. června se bude v sále konat další svatební oběd, což znamená zase problém s tím, že po poledni bude výstava asi 3 hodiny nepřístupná a to nemluvím o tom, že samozřejmě už dopoledne není v sále klid a vše se připravuje na hostinu. Přemýšlím, co je tak těžkého na tom mi o této skutečnosti, která musela být naplánovaná a jasná už dávno, dát aspoň s malým předstihem vědět. Zdejší organizátorce kulturních akcí jsem raději nezatelefonoval, protože snadno vzplanu a mohl bych říct nahlas něco, co bych sám nerad slyšel.

Všechny ty, kteří se případně chystají o víkendu do Dobřichovic na výstavu dorazit, tedy upozorňuji, ze přibližně mezi 12:30 a 15:30 bude výstava nepřístupná, protože v sále se bude jíst, pít a hodovat. Kdo se tedy bude chtít podívat do sálu, musí mít slavnostní úbor, myrtu a nejlépe bude, když se svatebčanům představí jako "strejda Hubert" :-). Ale vážně: Kdybyste se dostali do problémů, můžete mi samozřejmě kdykoli zavolat na číslo 739 360 488. Budu nedaleko, nejspíš přímo na zámku, a dojdete-li kvůli dočasné nepřístupnosti výstavy újmy, pokusím se vám to vynahradit aspoň osobním rozhovorem nebo pozváním na citronádu na zámecké nádvoří.

Budete-li chtít znát podrobnější informace nebo vidět kompletní e-katalog vystavených fotek, vše najdete na speciálních webových stránkách výstavy Obrazy ze zásvětlí.

Mimochodem - kdybyste chtěli nahédnout, jak to vypadá v takovém slavnostně vyzdobeném výstavně - svatebním sále, vezmu vás na malou exkurzi, chcete? Ostatně, líbila by se vám svatební hostina v takovém prostředí?


Výstavní, koncertní nebo svatební sál?



Slavnostně prostřeno a květy poházeny. Můžete vpustit svatebčany:



Nádobíčko pro Zuzanku:



Zátiší s kremrolemi:



Slavnostní tabule v Kouzelné zahradě:


Nedělní miniglosy č.226

23. června 2013 v 15:09 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Petr Nečas v rozhovoru pro Nedělní miniglosy připustil, že poslední dva týdny se mu celkově moc nevyvedly: Ohlásil svůj rozvod, svoji nejbližší spolupracovnici a nejspíš i osobní přítelkyni má ve vazbě, podal demisi své vlády, ztratil post předsedy ODS a stal se terčem posměšků napříč politickým spektrem. "O všechno jsem ale zdaleka nepřišel," řekl odhodlaně expremiér: "Doma ve skříni mi například zůstala maska slušného a charizmatického člověka, a v šuplíku pak smlouva na penzijní druhý pilíř."
-----------------------
Bývalá první dáma Livie Klausová otevřeně varuje před pokračujícími germanizačními tendencemi v české politice: "V prezidentských volbách se mi jen tak tak podařilo uchránit český stát od ostudy, že by nová prezidentova choť neuměla hovořit česky, a teď se dokonce na post premiéra tlačí přímo paní Němcová!"
-----------------------
Většina světových médií v zájmu úspory nákladů vypověděla smlouvy na odběr zpráv tiskových agentur ČTK a Reuters, protože dostatečně kvalitní informace o dění na české politické scéně získávají monitorováním facebookového profilu dcery prezidenta Zemana.
-----------------------
Zajímavé svědectví z minulosti bývalých poslanců Šnajdra, Fuksy a Tluchoře se podařilo získat od bývalého mistra mladoboleslavské Škodovky, pana Karfíka, který si donedávna k penzi přivydělával jako vyhazovač z kopýtka v poslaneckém baru: "Každému z nich jsem na té otočné barové stoličce říkal: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný, je to marný, je to marný!"
-----------------------
Výborného přijetí hlavně v kruzích zabývajících se rovnými právy a genderem, se dostalo novému nastudování slavné Smetanovy opery, která byla uvedena pod výstižnějším názvem Prodaný ženich. Režijní tým vůbec poprvé v historii zdůraznil, že Jeník byl pravděpodobně ve skutečnosti gay, a k určitému tvůrčímu posunu došlo i v pojetí postavy transsexuála Mařenky. "Nejde ovšem o jedinou významnou aktualizaci původního námětu," řekl nám režisér představení. "Vzhledem ke změně v prezidentském úřadu jsme také původní komickou figuru koktavého Vaška nahradili koktavým Milošem."

Upozornění pro potenciální návštěvníky

21. června 2013 v 18:01 | Petr Vápeník

Milí čtenáři a potenciální návštěvníci mé dobřichovické fotovýstavy,

na zítřek, tedy na sobotu 22. června, se pokoušela Vendy W. nalákat některé z vás na společnou návštěvu Dobřichovic a také mojí výstavy na dobřichovickém zámku. Nevím, kdo z blogerů vzal tuto výzvu vážně a počítá s tím, že by se mohl přidat. Ať už je to ale jakkoli, rád bych všechny zájemce o zítřejší návštěvu informoval, že výstava bude mezi 15:00 a 18:00 hod. veřejnosti nepřístupná, protože ve výstavním sále bude v tuto dobu probíhat jakási soukromá akce. Byl jsem na tuto skutečnost upozorněn dnes a i když jsem samozřejmě radostí nejásal, protože pro zájemce o výstavu už zbývají jen poslední dva víkendy a právě sobota je z pohledu návštěvnosti nejzajímavější, domluvil jsem se aspoň na tom, že půjde opravdu jen o uvedené tři hodiny a mimo ně bude výstava skutečně výstavou a ne rautem.

Každopádně Vendy na svém blogu uvádí jako čas srazu 14:00, což by mělo být ještě v pořádku, protože prohlídka výstavy, dokonce i když ji doprovodím svými košatými slovními vstupy (to je zajímavé, jak lze taky opsat skutečnost, že jsem prostě občas ukecaný :-)), by neměla zabrat více než 20 - 30 minut. Kdo by chtěl dorazit o něco dřív, aby měl na prohlídku dostatek času a klidu, určitě může. Počítejme prostě s tím, že ve tři odpoledne budeme muset aspoň dočasně opustit sál a domluvíme se na nějakém rozumném programu mimo výstavní prostory. Já budu na zámku v sobotu nejspíš už od desíti hodin nebo od půl jedenácté, takže jsem připraven osobně přivítat kohokoli z vás. Budete-li potřebovat poradit s cestou nebo dostat jakékoli informace, můžete mi zavolat na číslo 739 360 488 nebo najdete informace (včetně kompletního fotografického e-katalogu) na webových stránkách výstavy Obrazy ze zásvětlí.

Omlouvám se za případné komplikace, něco takového jsem opravdu neměl v plánu a nijak mě to netěší. Na druhou stranu vím, že zdejší blogerky a blogeři jsou lidé, které jen tak něco nerozhází, takže věřím, že pokud někdo nakonec skutečně dorazí, nebude své cesty litovat :-).

Vší variace

17. června 2013 v 21:45 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Od sobotního pozdního večera, kdy jsem po celodenním kalupu na fotovýstavě trošku spočinul a rozleželo se mi dění posledních pár dní, mám přemizernou náladu. Málokdo to pozná, dokážu se vůči těm, co mě neznají dost dobře, skvěle přetvařovat, žertuji, dokážu druhé rozesmát, ale splíny, které občas do života přicházejí jako monzunové deště, se tentokrát jen tak rozehnat nenechají, na to jsou mraky příliš tmavé a těžké.

Říká se (a já s tím souhlasím), že psaní na blogu umí být pro takové období požehnáním. Ze všeho těžkého a neradostného je možné se na blogu vypsat. Jenže když jsem to ráno zkusil, vznikla jen patetická snůška plků, které stejně nebylo rozumět a jejímž jediným potenciálem je podpořit u druhých "blbou náladu", které je už tak mezi lidmi dost a dost. Všechno jsem tedy vymazal, spolehl jsem se na osvědčené rčení všech sov "večer moudřejší rána" a začal jsem zgruntu jinak. Nemá snad pravdu klasik, když praví, že být veselý je jediný důstojný způsob, jak být smutný?

A tak mě napadlo, že když má člověk něčeho po okraj plnou hlavu, je to skoro stejné, jako by měl vši. Můžete se drbat, jak chcete, můžete tlouct hlavou o stěnu sebevíc, vši nedají pokoj. A jako správné vši se mi tyhle imaginární vešky usídlily v hlavě cestou vlakem z práce a ukázaly mi, že se v nich skrývá i jazykovo-hříčkově poetický potenciál. Přece proti takovým inspirativním zvířátkům nepoužiju jedovatý šampón nebo sprej, že? Dnes tedy žádné umění rozhodně nečekejte, jen na odblokování vlastní blbé nálady šest jednoduchých dvojverší Vších variací :-)


Nespravedlivá zákaznice

V kadeřnictví dává všimné
kadeřnicím, ale vším ne!


Šťastná hlava

Veš si všímá, jak jsme šťastní;
všímavost je všem vším vlastní.


Vší gurmán

Copak nám ta veška kutí?
Mlsá světa všehochuti.


Souboj s klávesnicí

S překlepem jsem prohrál páku:
Vznikl "klobouk na vešáku".


Problémy se skloňováním

Říkám všem, že dobře je mi
mezi vším a mezi všemi.


Morální dilema

Co myslíte, že je lepší:
Vrána k vráně či veš ke vši?




Veškerenstvu ve vší úctě - Čerf :-)

Nedělní miniglosy č.225

16. června 2013 v 18:52 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Vyšetřování dalo konečně odpověď na otázku, jak je možné, že bývalá šéfka kabinetu Jana Nagyová nechala sledovat manželku premiéra vojenskou rozvědkou, vůči které neměla potřebné pravomoci. "Je pravda, že paní Nagyová neměla žádné právo nařídit mým lidem sledování, aby se dozvěděla, co dělá premiérova manželka," řekl nám úřadující šéf Vojenského zpravodajství, "ale udělali jsme to pro ni moc rádi, protože nás to samotné taky zajímalo."
-----------------------
Průzkum ukázal, že dnešní české děti už prakticky nevědí, co je to mít hlad. Protože tedy děti nedokážou náležitě rozlišit pocity sytého a hladového člověka, a taky vzhledem k tomu, že prakticky každý druhý rok přichází velká voda, bylo v učebnicích ZŠ nahrazeno doposud běžné české úsloví novou a lépe pochopitelnou verzí: Suchý vyplavenému nevěří.
-----------------------
Prezident Miloš Zeman nakonec po mediální přestřelce kvůli jmenování Martina C. Putny jmenoval už bez dalších konfliktů 66 nových profesorů, z nichž 58 si převzalo svůj dekret z prezidentových rukou osobně. Sedm nových profesorů dostane jmenovací dekret poštou a Martin C. Putna by měl dostal dekret aspoň zavirovaným mailem, pokud ovšem zásilka nespadne někde cestou do spamu.
-----------------------
Tři bývalí poslanci ODS, kteří odešli z Poslanecké sněmovny, aby umožnili pokračování současné vlády, jsou podezřelí z převzetí úplatku. "Nevyšetřujeme skutečnost, že exposlanci dostali teplá místečka v dozorčích radách velkých státních podniků, to je v České republice běžná praxe a není na tom nic pobuřujícího," řekl na tiskové konferenci šéf speciálního týmu vyšetřovatelů. "Jako jednoznačný úplatek ovšem posuzujeme příslib samostatné vězeňské cely, když to všechno náhodou praskne."
-----------------------
Analýzy České obchodní inspekce potvrdily, že vaječné žloutky jsou barveny speciálním barvivem, aby byly tmavší a pro spotřebitele atraktivnější. "Pro veřejnost je to možná překvapení, ale my dávno víme, že jde o zavedenou praxi," řekl nám mluvčí ČOI. "Je známo, že se dobarvuje nejen žloutek, aby byl dost žlutý, ale i bílek, aby byl dost bílý. Dokonce v tomhle směru došlo v poslední době k posunu k lepšímu, protože se místo jedovaté olovnaté běloby začala k bělení bílků používat mnohem bezpečnější běloba titanová."

Od cvrčků na másle až k potemníkům

16. června 2013 v 1:55 | Petr Vápeník |  Reportáže

Poté, co byl program posledních dvou týdnů na dobřichovickém zámku kvůli povodním zrušen, byl jsem už docela nervózní, jestli vůbec někdy přijdou na mou výstavu nějací návštěvníci. Až tuto sobotu se jedna na Dobřichovice docela velká akce odehrála: Šlo o festival Všechny chutě světa. U mnoha stánků v místech, kudy ještě před deseti dny protékala rozvodněná Berounka, proto bylo možné ochutnat různorodé speciality z mnoha koutů světa. No a na dříve zaplaveném zámeckém nádvoří včera už vyhrávala jedna kapela za druhou. Lidí se k tomu sešlo nepočítaných. A tak se dalo čekat, že by si pár z nich mohlo najít cestu na výstavu.

I tahle místa byla ještě před pár dny pod vodou. Dnes tudy už proudily stovky lidí toužících ochutnat všechny chutě světa.

Nepočítal jsem moc s tím, že bych si hrál na gurmána, spíš jsem chtěl mluvit s co největším počtem lidí, kteří vejdou do výstavního sálu. Když jsem ale zjistil, že je na festivalu i stánek, u kterého bylo možné ochutnat hmyz, bylo mi jasné, že si takovou příležitost nechci nechat ujít. Dozvěděl jsem se, že pro "hmyzí začátečníky" jsou prý nejlepší cvrčci na másle, což po dnešku můžu potvrdit: Cvrčci jsou chutní a dají se slupnout vcelku, aniž byste museli bílkovinu nesnadně vydloubávat z pevného skeletu. Je to trochu nezvyk, ale žádný eklhaft, a kdo má rád mořské plody, kde se to taky hemží různými nožičkami a tykadýlky, nemyslím, že by s cvrčky měl nějaké potíže. V nabídce pak byly ještě larvy potemníků, sarančata a švábi. A jak jsem to tak sledoval, na potemníky bych si ještě troufnul, což jsem chtěl udělat odpoledne, když vyhodnotím výstavní den jako úspěšný.

Na pánvi se právě smaží další porce potemníků. Vidíte, a já si pořád myslel, že potemník je člověk, který přežil dobu temna. Alois Jirásek by trpce zaplakal nebo by mi aspoň podle svého zvyku nasadil psí hlavu!

Nakonec jsem stihnul během dne odbíhat ze zámku ke stánkům častěji, proto jsem měl možnost ochutnat i nějaké izraelské, francouzské, maďarské i ukrajinské speciality, což bylo většinou mnohem přijatelnější pro mé "vizuální chuťové buňky" než louskání švábů.

Teď se právě - dokonce i s čupřinou - nacházíme pod povodňovou hladinou řeky Berounky. Při kulminaci hladiny řeky byla dopravní značka "stezka pro chodce" zcela zatopená. Dnes se kolem ní pokojně vinula dlouhá fronta na hamburgery.


Nejen u stánku s hmyzáky, ale i ve výstavním sále byl včera docela cvrkot. Podle mého odhadu se přišly během celého dne podívat na fotky asi tři stovky lidí, což je určitě víc, než zatím za celou první půlku výstavy. Ano, někteří další do sálu jen vešli, rozhlédli se a usoudili, že obrázky nejsou úplně pro ně, takže hned pokračovali za další degustací, ale ty jsem do svých odhadů návštěvnosti nepočítal. Jinak by návštěvníků bylo nepočítaných! :-)

Stopy povodňové vody jsou ještě patrné na zámeckých zdech, ale včera už zase dýchal břeh řeky skutečně jarní (a místy dokonce letní) pohodou. Pod zámeckými okny se dokonce hrálo divadélko pro děti.

Návštěvníci výstavy byli vesměs moc zajímaví lidé, s mnohými z nich jsem prohodil pár milých slov. Každému se líbilo trochu něco jiného, někomu skoro všechno, jinému zase zhola nic. Někdo chtěl do posledního detailu znát technické parametry fotek, pro jiného byla zase určující jejich atmosféra, někteří návštěvníci se ke mně hrnuli, aby mě vyzpovídali, jiní zase - když mě uvnitř sálu spatřili - polekaně odcupitali nakoupit ještě něco jahod, nebo pílili postavit se do dlouhé fronty na francouzské palačinky. Do návštěvní knihy se ale zatím zapisují jen nemnozí. Pojďme se pro zajímavost na některé vybrané ukázky zápisů z návštěvní knihy podívat společně:

"Krásná výstava - fotky mají úžasné kouzlo." No vždyť je to taky "Kouzelná zahrada", ne?

"Výstava je okouzlující, v pěkném a citlivém prostředí. Jsme nadšeny." Děkuji, dámy, mé ješitné fotosrdéčko je taky nadšeno.

"Nudné a bezpáteřní." No což, budu tedy muset příště k fotkám infračerveným přidat i pár rentgenových...

"LÍBILI JSE MNĚ VŠECHNY OBRAZI Z VÍSTAVI." Tak to mě těší, tenhle návštěvník bere evidentně výstavu i "s chlupama".

"We really enjoyed this exhibition, especially photographs of water. Excellent!" Aha, to byly ty anglicky mluvící cyklistky, co jsem jim vtisknul do dlaně letáček! Jo jo, moc děkuji, já mám taky rád rallye :-)

"Řeku Vydru znám osobně. Musím říci, že kouzlo má Vydra, nikoli fotografie." "Ano, to už se říkalo ve Světácích: Jasně, Hynais! Vojta... Já je všechny znala osobně..."

"Jsme nadšeni. Obrazy mají "duši", díky za hezký prožitek." Jen aby duše obrazů nedopadla jako ta kapří o Vánocích.

"To, že má někdo infračervený filtr, neznamená, že ho umí používat." Souhlasím, to je riziko každého vlastnictví.

"Nejhezčí výstava na světě. Nej fotka je Barvínkování." Svět je příliš velký, i když se mi právě včera nejspíš hodně smrsknul. I kdyby to opravdu byla nejlepší výstava na světě, ve "smrsknutém" světě na tom tolik nezáleží. Ale myslím, že můžu směle tvrdit, že moje výstava je jednou z nejlepších výstav, které aktuálně probíhají na dobřichovickém zámku :-).

"Hezké. Jen tak dál." Tak tedy jdeme dál. Nechtěli jsme zakončit zajímavý den plný emotivních zážitků ochutnáním potemníka?

Kolem řeky je ještě spousta pozůstatků povodně. Ale je moc fajn, že podmínky nakonec dovolily tuhle akci uspořádat, i když měla hodně cvrčků i much.


Když jsem v podvečerním slunci dorazil zakončit celodenní ochutnávky do hmyzích specialit, potemníky už neměli, protože šli na dračku. Stejně jsem si ho nejspíš nezasloužil, protože den byl úspěšný pouze z pohledu výstavy, jinak moc ne. Za to ostatní bych si zasloužil maximálně sarančata nebo šváby, ale to je, myslím, už o něco vyšší level. To zase až někdy příště.


Kdo z vás ještě uvažuje o návštěvě mé výstavy Obrazy ze zásvětlí na dobřichovickém zámku, může ji na vlastní oči vidět až do pondělí 1. července. Pokud byste fotky rádi viděli, ale na výstavu se osobně nedostanete, máte na webových stránkách akce k dispozici kompletní e-katalog všech vystavených fotografií.

Povodňové haiku

13. června 2013 v 0:41 | Petr Vápeník |  Haiku

Když se koryto řeky stane ctižádostivé vodě příliš těsné, může se zdát, že hukot sílícího živlu snadno přehluší to, co je právě nesměle a v dobré víře ztišené a zamlklé. Ztišené jako návštěva kostela, ztišené jako šum diváků těsně před zahájením koncertu (tipoval bych to dnes na Smetanovu Vltavu), ztišené jako hlediště divadla po třetím zazvonění. Ano, to, co je tiše opravdové, může být vždycky snadno odsunuto hlasitou okázalostí. Aspoň na tu chvilku, než halas, klokot a bouření proudu tím enormním výdejem energie ochraptí a začne slábnout, horečka začne pomalu ustupovat, stejně jako překvapené, nově během povodně utvořené břehy. Stačí pár dní a lomoz dravého živlu přejde v normální zurčení a šplouchání říčních vlnek. Svět kolem řek se uklidní a opět začne být slyšel to, co jsme na nějakou chvíli upozadili. Uši, které si zaslouží slyšet, opět uslyší i jemné tóny světa, které - jak se zdálo - se dočasně odmlčely. Tak tedy slyšme!


Povodňové haiku

S promoklou tváří

v tekoucím věčném světle

sloužím tichou mši.



Cesta do pravěku: Při dnešní tradiční cestě do pravěku zavítáme až na přelom dubna a května 2009. Domníval jsem se tehdy, že blog píšu už dostatečně dlouho (tedy 3 měsíce :-)) a jsem už natolik zkušený, abych přidal všem třem až pěti tehdejším pravidelným čtenářům něco zcela nového a nečekaného - Čerfovu poezii. Měl jsem pár básniček napsaných z dřívějška a myslel jsem si, že je pouze "zmodernizuji" a vystavím (zpočátku s velikou trémou) na blogu. Až nevelké zásoby dojdou, prostě přestanu promlouvat "řečí mírně vázanou". To, že se nakonec z poezie stala plnohodnotná rubrika tohoto blogu - navíc obohacená o sérii haiku (ten dnešní kousek je již dvacátý korálek na pravidelné slabičné šňůrce), a že půjde navzdory původnímu záměru z velké části o zcela nové věci vzcházející z mocných a naštěstí ani v největších vedrech nevysychajících proudů inspirace, jsem tehdy vůbec netušil. A vy dnes můžete nakouknout do článku, který před více než čtyřmi lety vznik nové básnické rubriky uvozoval: O trestání poezií.

Jak paradoxní! Vzpomínám v článku na to, jak jsem byl kdysi vystaven trestu poezií pouhou malou chvilku, což jsem si ovšem vyložil jako něco, co mě opravňuje trestat zdejší návštěvníky svou poezií už déle než 4 roky :-)




Nedělní miniglosy č.224

9. června 2013 v 18:19 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

V Mělníce probíhá řízení s kajakářem, který přes upozornění policistů splouval rozvodněnou Vltavu. Kajakář uvedl, že o tom, že jsou povodně, nic nevěděl. Připustil, že něco četl v novinách a viděl záběry v televizních reportážích, ale vzhledem k tomu, že podle jeho názoru i názorů jeho přátel z hospody média neustále jenom lžou, nemohl tušit, že je řeka rozvodněná doopravdy.
-----------------------
Česká vláda se po vyhodnocení zanedbatelného počtu osob, které vstoupily do druhého pilíře upraveného penzijního systému, rozhodla druhý pilíř výrazně vylepšit a zatraktivnit. Podle našich informací již Úřad vlády oslovil několik kvalitních sprejerů, kteří mají dlouholeté zkušenosti s vylepšováním a zatraktivňováním pilířů pražských mostů.
-----------------------
Prezident Miloš Zeman, který je pověstným milovníkem tradiční české kuchyně přivítal znovuzvolení Pavla Bělobrádka předsedou KDU-ČSL. "Určitě budu lidovcům držet palce při příštím pokusu dostat se opět do Sněmovny, protože by lidovci podle mého názoru mohli v politice znovu vytvořit výborný uzený jazýček na vahách."
-----------------------
Jak se zdá, jednání české vlády s povodněmi by nakonec mohlo dopadnout k oboustranné spokojenosti. Povodně souhlasily, že podpoří růst HDP o několik desetin procentního bodu, a vláda zase dohlédne na to, aby hrázní jednotlivých přehrad vltavské kaskády nevypouštěli v očekávání dalších dešťů přehrady přespříliš.
-----------------------
Pražský magistrát zakázal vstup do podmáčených pražských parků, kde hrozil pád stromů. Za porušení zákazu hrozí podle magistrátních úředníků fyzickým osobám pokuta až 50 000 Kč, zatímco právnickým osobám dokonce až 3 miliony Kč. Tento trest tak hrozí např. firmě První poradenská spol. s r.o., která si ve středu po práci šla do Stromovky zaběhat.


O zelené mikině a tisícileté vodě

8. června 2013 v 20:41 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Když jsem se ještě v pondělí večer doma strachoval o to, zda se Berounce u nás v Dobřichovicích nepodaří překonat protipovodňový val, což by znamenalo zasažení velké části obce, došlo mi, že mám na sobě stařičkou bledě zelenou mikinu. Je pohodlná, ale tak stará a onošená, že ji můžu nosit právě jenom doma, kde mě nikdo nevidí. Uvědomil jsem si v souvislosti s aktuální povodní i to, co už jsem vlastně pozapomněl: že totiž tahle mikina mohla být jednou z mála věcí, které přežily bez větší úhony velikou povodeň v srpnu 2002. I tehdy už byla stará a onošená, a právě proto jsem si ji na sebe vzal ve chvílích, kdy naši zahadu a dům v Rokycanech zaplavila voda z přilehlého potoka. Přece si na sebe nebudu brát nějakou parádu, když jsem věděl, že budu muset několikrát vstoupit do kalného řečiště, ve který se proměnila naše zahrada.

Borecký potok, vedle kterého je postavený náš tehdejší rokycanský dům, je za normálních okolností malý potůček. Větší pes ho v sušších létech překoná bez toho, aby si omočil břicho. Ale srpen před jedenácti lety neměl se sušším létem společného zhola nic. Napřed přišla první povodňová vlna, která ale byla ještě celkem v normě - potůček se rozvodnil tak, jak to má ve zvyku skoro každý rok na jaře a nakoukl i do našeho sklepa. To není žádné neštěstí, dům byl stavěný s vědomím, že něco takového se děje opakovaně a když je ve sklepě trochu vody, celkem nic se neděje. Pak však přišla druhá vlna silných a dlouhotrvajících dešťů a to už bylo jasné, že je zle.

Vraceli jsme se tehdy s bývalou manželkou z návštěvy v západních Čechách, kde shodou okolností situace nebyla tak špatná, a v Rokycanech jsme se měli jen zastavit a připravit si věci na týdenní dovolenou na Turnerově chatě na šumavské Vydře. Když jsme dorazili do Rokycan, bylo zřejmé, že tentokrát nepůjde o "normální povodeň" s trochou vody ve sklepě a taky že na žádnou dovolenou se nepojede. Hladina potoka totiž stoupla o několik metrů, malý potůček se proměnil v širokou řeku, zahrada zmizela a místo ní byl jen prudký kalný proud, jehož hladina stále stoupala. Na poslední chvíli se nám podařilo z garáže dostat tchánovu starou kánoi, kterou jsme přivázali k domovním dveřím a na které se nám povedlo, když už vody na zahradě bylo po prsa, postupně převézt do bezpečí stařičké prarodiče manželky. Květované kraťasy a stará zelená mikina, to byla celá moje tehdejší záchranářská výbava. Kraťasy jsem tehdy poničil tak, že se musely vyhodit, zelená mikina mi zůstala dodnes.

Na noc z 12. na 13.srpna 2002 asi nikdy nezapomenu: Dál lilo jako z konve, nefungovala ani voda ani elektřina, náš dům stál uprostřed prudkého proudu a rachot nově vzniklé řeky doplňovaly ještě děsivé zvuky ze sklepa, kde všechno, co tam bylo nanošené za několik generací, se právě točilo ve vírech povodňové vody jako v pračce a rozbíjelo se o stěny. Ale starý dům hrdinně odolával a déšť pomalu slábnul. Když kolem jedné hodiny v noci voda přestala stoupat, měli jsme z toho velikou radost. Ta ale netrvala dlouho. Chviličku po kulminaci jsme zdola zaslechli nějaký halas. Dorazili hasiči s tím, že musíme okamžitě opustit dům, protože se pohnula hráz rybníka nad námi. Pokud by praskla, přitekly by naráz asi tři metry další vody a bylo by velmi pravděpodobné, že by to dům zcela smetlo a zničilo. Dostali jsme jednu jedinou minutu na opuštění domu.

Zpětně hodnoceno je to moc zajímavá zkušenost: Jste ve svém domě, víte, že všechno, co je v něm a co tvoří váš svět od fotek v šuplíku po ošoupaný talíř po babičce, už nejspíš nikdy neuvidíte, a máte minutu a omezený obsah svých kapes na to, abyste si vzali něco s sebou. Doklady, platební kartu, snubní prstýnky, které jsme nenosili, takže odpočívaly v krabičce. Tehdy celkem nový foťák pro mne a tehdy celkem nový kapesní nahrávací aparátek pro mou bývalou ženu - hudebnici. Tři, dva, jedna, musí se jít. Nic dalšího. Ani chvilka, aby se po ruském vzoru na moment posedělo před dalekou cestou. Ani na rozhlídnutí na chodbě nebyl čas. Přes silný proud čerstvě zrozeného Orinoka na zahradě jsme se dostali jen díky nataženému hasičskému lanu. Když jsme se vyšplhali na pevnou zem, měli jsme kromě zmíněných drobností jen to, co jsme měli na sobě. Já zelenou mikinu.

Hráz rybníka se nakonec různě zkřívala a pár metrů odpochodovala, ale zůstala stát. Díky tomu dům nespadl a po dvou dnech jsme se do něj mohli vrátit. Nezažil jsem snad nikdy takovou euforii, jako když jsme se brodili vrstvou bahna, které bývalo zahradou, k domu, u jehož dveří ležela utopená tchánova kánoe. Náš svět tehdy zůstal na svém místě, i když jsme si už už představovali, jaký bude život stavěný na nové zelené louce. Na zelené louce v zelené mikině, protože o moc víc by bývalo nezůstalo.

Od té doby, kterou tu popisuji, se moc věcí změnilo: Dědeček s babičkou, které jsme na lodi stěhovali přes rozbouřenou zahradu, již před lety zemřeli. V Rokycanech už pět let nebydlím, s tehdejší manželkou jsme se rozešli, zachráněné snubní prstýnky jsou každý ve své krabičce v různých městech. Tehdy málem utopený foťák již několik let nefotí (i když by to ještě určitě svedl) a nahrávací zařízení nenahrává. Tehdejší doklady ani platební karty již neplatí. I my jsme o dost jiní, posunuli jsme se po různých cestách, těžko říct, jestli správným nebo špatným směrem, žijeme už jiné životy s jinými přáními, s jinými sny, s jinými cíli a jinými světy kolem sebe. Vlastně už v původní podobě zůstala jenom ta zelená mikina. Bude se mi jednou špatně vyhazovat, až doslouží úplně. Zatím se drží, i když se dávno nedá nosit mezi lidi. V tom je ale nejspíš smysl věcí, že jsou s nimi spojené příběhy. Příběhy, které nikdo jiný nedokáže dešifrovat a které pro nikoho jiného nemají význam. A někdy dá docela práci, aby si udržely svůj význam aspoň pro nás samotné.

Jak vím už jen z doslechu, letošní povodeň v Rokycanech neměla ani zdaleka tak dobrodružný průběh. Voda nakoukla do sklepa, jako to dělává často. Tisíciletá voda naštěstí nepřichází každý rok. Jen ta zelená mikina mi tento týden připomněla, co už jsem pozapomněl. Díky za to.

Vernisáž u Berounky

7. června 2013 v 1:18 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Dnes se po týdnu teprve vracím k vernisáži výstavy, na kterou vás už nějakou dobu všechny lákám a ještě nějakou dobu lákat budu - na výstavu svých fotografií Obrazy ze zásvětlí, která se koná až do 1. července na zámku v Dobřichovicích. Trvalo mi to tak dlouho ze dvou důvodů: Jednak jsem neměl z pochopitelných důvodů vlastní fotky; ono se na vlastní vernisáži docela nešikovně fotí, proto děkuji panu Miloslavu Vaňkovi za souhlas se zveřejněním jeho momentek z dobřichovické akce. Druhým důvodem zdržení byla povodeň, která nám tu v Dobřichovicích v několika posledních dnech vládla a nedovolovala nám myslet na moc jiných věcí, záběry zaplaveného zámku jsem ostatně publikoval v předchozím článku. Nešlo dost dobře jedním okem pokukovat po stoupající hladině řeky a zároveň vzpomínat na krásný večer doprovázený dokonce nádherným počasím, které ovšem vydrželo přesně jen po dobu vernisáže, konkrétně začalo hodinu před zahájením a skončilo hodinu po skončení. Teď už se tu situace uklidnila, voda ustoupila a výstava je po několika dnech opět přístupná. Tak si myslím, že na oslavu "restartu" výstavy stojí za to připomenout si v několika záběrech, jak to na zámku v Dobřichovicích vedle stoupající Berounky vypadalo.

Hostů se nakonec sešlo více než 80, tedy skoro dva a půl hosta na jednu vystavenou fotografii :-). Mohlo jich být ještě víc, kdyby záměr přijet na vernisáž několika dalším hostům nepřekazila neprůjezdná strakonická výpadovka. Ale i tak mě zájem návštěvníků moc potěšil, zvlášť když si představím, co zajímavého lze všechno dělat v pátek večer s vidinou volného víkendu.


Součástí programu vernisáže, který měl mezi návštěvníky veliký úspěch, byl i malý koncert romantické klasické hudby ve skvělém podání houslistky Moniky Vrabcové a klavíristky Mariny Grokhovské. Obě umělkyně právě sklízejí zasloužené ovace.



Přiznám se, že mě potěšilo, kolik zvědavých očí si během vernisáže prohlédlo vystavené fotky. Přece jen - když jsou fotky doma v šuplíku, není těch očí zdaleka tolik :-).



Mezi milými a váženými hosty vernisáže se objevila i známá pražská výtvarnice Štěpánka Šimlová.



Mezi hosty na vernisáži se objevili i lidé, s kterými se známe už řadu let. Ta paní se sklenkou v ruce vpravo mne ovšem zná ze všech zúčastněných bezkonkurenčně nejdéle :-)



Když už mluvíme o "zásvětlí", dalo by se podle fotek na stěně stylově říci, že toto není jen tak obyčejný kout, ale skutečné infračervené "zákoutí".



Musím říct, že vernisáž vyšla skoro perfektně podle mých představ. Z těch věcí, které považuji za opravdu důležité, mi chyběla k úplné spokojenosti jen jediná. Ale kdyby bylo hned napoprvé všechno úplně dokonalé, nebylo by už propříště co zlepšovat, ne? Aspoň jsem si slíbil, že pro napravení onoho nedostatku udělám všechno, co půjde.

Bohužel, romantický koncert už v dalším červnovém programu výstavy návštěvníkům nabídnout nemůžu, dokonce ani nabídka osmi druhů vynikajícího vína se už nebude opakovat. Ale fotky pořád v zámeckém sále visí a až do 1. července budou viset na stejných stěnách. A na barvách a tvarech zásvětlí vzedmutá Berounka zatím ani trochu neubrala.

Pozn.: Kompletní elektronický katalog výstavy najdete na webové stránce Obrazy ze zásvětlí: E-katalog

I Berounka by ráda navštívila mou výstavu

4. června 2013 v 0:03 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Původně jsem vám chtěl dnes ukázat několik záběrů z páteční vernisáže výstavy mých fotek na zámku v Dobřichovicích. Protože ale i Dobřichovice ovládla v těchto dnech povodeň a krále Karla IV., který tu vládl ještě před několika dny, nahradila královna Berounka, mám pro vás tentokrát několik fotek od dobřichovického zámku, kde právě visí moje fotky, i když je teď návštěvníci nemohou vidět.

Celkový pohled na zámek od silničního mostu. Jde o záběr z dnešního rána, od té doby voda vystoupila ještě výš. Při vernisáži se kolem zámku ještě procházeli dobře naladění návštěvníci, teď by pro podobnou výpravu museli použít kraula.


K večeru se řeka poprvé dotkla i sochy svatého Jana pod svatojánskou památnou lípou u křižovnického zámku.

Z cyklostezky podél řeky toho mnoho nezůstalo. Půlka dopravní značky a špička kamenné skulptury, která vypadá ve vodě jako ploutev žraloka. Doufám, že se tím neinspirují jindy mírumilovné rybičky v Berounce.

Dnes během dne zaplavila říční voda i zámecké nádvoří, kde se ještě v pátek v noci hrálo divadlo. Tam, kde je poutač na těstoviny s čerstvým chřestem je i vchod do výstavního sálu, kde na vás - jak doufám - pořád ještě čekají připravené výstavní fotografie. Takže - pánové gumáky, dámy lodičky a jdeme na to, ne? :-)

Berounka už večer dosahovala skoro až ke sklepním okénkům a jen málo chybělo, aby do sklepů voda natékala i vrchem. Skutečnost je ale taková, že jako první do zámku přispěchala spodní voda. Pořád zůstávám optimistou, že do prvního patra, kde se za pěticí bočních oken skrývá velký výstavní sál, si voda netroufne. Ale k čemu je výstava, na kterou se nemůže nikdo přijít podívat? Snad voda do víkendu opadne a Berounka se - navzdory svému eminentnímu zájmu výstavu si zblízka prohlédnout - k fotkám nedostane.


Plakát, který kolemjdoucí a zejména kolemplovoucí zve na mou výstavu, je v souboji s dravým živlem - dávnými slovy Milouše Jakeše - jako kůl v plotě. V tomto případě jako kůl v zámeckém plotě.


Nikdy jsem si nemyslel, že někdy vyřknu ve střízlivém stavu takové doporučení, ale musím to bohužel říct: I kdybyste měli velkou chuť se přijet na výstavu podívat, prosím, nečiňte tak určitě během zítřka (tedy úterý 4. června). Ale nevadí: Červen je dlouhý, času na odvolání této "povodňové bdělosti" bude - věřím - ještě dost. Aktuální informace o povodňové situaci kolem dobřichovického zámku můžete najít i na webových stránkách výstavy Obrazy ze zásvětlí.

Držím palce všem, kteří mají v těchto dnech s povodní problémy. Ať škody nejsou velké a dají se rychle odstranit. Však to nakonec dobře dopadne!

Nedělní miniglosy č.223

2. června 2013 v 15:57 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Na speciální tiskové konferenci zveřejnili seznam svých stínových ministrů představitelé loutkového divadla Pumprdlíček. Stínovým předsedou vlády by měl být podle očekávání Škrhola. Překvapeným novinářům Škrhola vysvětlil, že Pumprdlíček má přibližně stejné volební preference jako Paroubkova strana LEV 21, která stínovou vládu představila veřejnosti před několika dny, a tak divadelníci nechtějí zůstat pozadu. Zejména stínový ministr spravedlnosti Kašpárek se podle svého vyjádření už moc těší na jednání se svými kolegy z řad politiků.
-----------------------
Kvůli rozvodněné Berounce bylo nutné zrušit druhou část královského průvodu doprovázejícího korunovační klenoty při jejich cestě z Pražského hradu na Karlštejn. "Proti dešti jsme dělali, co jsme mohli," řekl nám jeden z organizátorů populárního průvodu. "Dokonce jsme na radu dvorního šamana místo původně vytipovaného představitele císaře Karla IV., kterým byl slovenský herec Juraj Mokrý, vybrali do role Davida Suchařípu, ale ani to na zaplašení deště nepomohlo."
-----------------------
Některé organizace pro rovné příležitosti protestují proti tomu, že z paterčat, která se narodila v podolské porodnici, jsou hned čtyři chlapci a jen jediná holčička. Podle aktivistek se opět potvrdilo - a v tomto případě to bylo zcela nepopiratelné - že ženy jsou u nás kvůli rozpínavosti mužů často utlačované a nemají dostatečný životní prostor dokonce ani před narozením, natožpak po něm. Právníci se zatím přou, jestli pro diskriminaci podají trestní oznámení jen na podolskou nemocnici nebo budou žalovat rovnou Přírodu.
-----------------------
Vzhledem k předpokládanému vlhkému počasí, které má podle meteorologů panovat celý červen a také v příštích 26 letech, se před hospodářstvím České republiky otevírá velká příležitost zejména v chovu a zpracování šneků. "Oprášili jsme několik jídel z jídelníčku našich prababiček, a zejména nadívaní šneci podle Medarda měli u našich i evropských gurmánů velký úspěch," řekl nám hlavní propagátor hlemýžďů jako zdravé alternativní výživy Jiří Smlsplž. "Pokud deštivé počasí vydrží delší dobu, měli bychom se stát doslova šnečí velmocí a mohli bychom v budoucnu zdatně konkurovat přívalu levných a nepříliš chutných hmyzích pokrmů z Asie."
-----------------------
Kriminalisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu vyšetřují složitý případ Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem. Podle mluvčího ÚOOZ totiž existuje podezření, že většina z osazenstva hřebčína jsou ve skutečnosti jen bílí koně.

Jak zabydlet výstavní sál

2. června 2013 v 0:20 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Dny jsou teď už nějakou dobu velmi velmi hektické a já přiznávám, že pramálo stíhám zpracovávat podněty do blogových článků. Skutečnost je taková, že včerejší večerní vernisáží odstartovala moje měsíční výstava fotografií Obrazy ze zásvětlí. O informace z vernisáže vás neošidím, vrátím se k ní ale nejspíš až na začátku dalšího pracovního týdne, protože o víkendu se snažím být co nejvíc přímo ve výstavním sálu, potkávat se s lidmi, kteří si přišli fotky prohlédnout, a povídat si s nimi. Zažívám tak dosud nepoznanou ale mimořádně zajímavou zkušenost praktikého setkávání s velmi různorodými lidmi nad (nebo v tomto případě pod) vystavenými výtvory.

Snad mi proto prominete, když se ještě vrátím před vernisáž, konkrétně do čtvrtka 30. května, kdy jsem fotografie rámoval a zavěšoval. Takový výstavní sál se totiž musí napřed trochu zabydlet, než se do něj vpustí návštěvníci.

Ve čtvrtek mě po ránu přivítal krásný výstavní sál dobřichovického zámku v podobě vyčerpávajícího prázdna, nepočítám-li otočnou židličku ke klavíru, která měla být pro pozvanou pianistku plnohodnotnou náhradou za fakt, že nebude hrát na koncertním křídle, ale na mé domácí elektrické Yamaze :-).


Připravil jsem si tedy improvizované rámovací stanoviště se všemi nezbytnými nástroji, kde jsem se pokoušel uchytit papír fotografie do rámu tak, aby z něj v nejnemožnější chvíli nevypadl. Za okny se již Berounka doslechla o mé výstavě a začíná se chystat k nám zvědavě nakouknout.


Bylo nutné rozštípnout dilema, zda bude obrázek pod plexisklem nebo jen volně vložený. Z cvičně pověšených obrázků nakonec vyhrál ten neobrněný, a plexi jsem proto nakonec nepoužil. Na štafle jsem musel během instalace vylézt nesčíslněkrát, přičemž jsem spadl jen jednou, což je docela slušné procento úspěšných zákroků, ne?


Fotky jsem rozmístil kolem zdí, aby se mohly přehazovat a bylo možné vybrat optimální složení výstavní kolekce. Nakonec jsem se kupodivu moc neodchýlil od toho, co jsem měl připravené nanečisto v počítači.

A teď vzhůru do štaflových výšin, protože začínáme obrazy skutečně zavěšovat. Ve výstavním sále je instalovaný specální závěsný systém, takže každý obraz se při závanu větru lehce houpá na umělohmotném vlasci ...

...přesto se ale podařilo srovnat fotky do celkem úhledné formace bez velkých výškových průšvihů.

Nad stolečkem s informačními materiály visí dokonce celý jeden rám zaplněný informacemi o mně a taky nedávno na blogu publikovaná básnička.


Inu, instalaci fotek už jsme si užili, zbývá ještě přistěhovat vlastní elektrické piano a sál po všech provedených krocích začíná vypadat o něco zabydleněji, ne? :-)