Amadeus

11. července 2013 v 23:49 | Petr Vápeník |  Filmy

Je to už drahně víc než čtvrtstoletí, kdy jsem napsal svou první opravdu po všech stránkách kladnou "recenzi". Bylo mi tehdy 19 let a v srdci mi plálo mladistvé nadšení, všechno jsem pochopitelně věděl nejlépe a můj husí brk v kalamáři hořel kritickým plamenem. Dal jsem ve svých zápiscích (jen do šuplíku, blogy tehdy ještě nebyly) co proto nejvýznamnějším dostupným filmům i knížkám a pamatuju si velmi dobře, jak jsem zkritizoval slavnostní premiéry po rekonstrukci Národního divadla tak, že by důvěřivý čtenář musel Zlatou kapličku ještě pět let obcházet velkým obloukem. A pak - zčistajasna - pozitivní kritika. Jaké dílo uhasilo kritický oheň v mém samolibém srdci? Inu - Formanův filmový Amadeus.

Film jsem viděl za dlouhé roky od jeho premiéry už mockrát. Už několikrát jsem si říkal, když byl film uváděný v televizi, že není důvod se znovu dívat, zvlášť když kvalita televizního uvedení je s představením na velkém filmovém plátně nesrovnatelná. Film znám skoro nazpaměť, v zákrutách jeho děje mě nečeká žádné překvapení. Co mě tedy vede k tomu na ten film dívat znovu a znovu? Je to velmi jednoduché: Do křesla mě vždy doslova přiková dokonalá filmařina, dílo, ke kterému hledám v celých dějinách kinematografie jen velmi těžko srovnání. Navíc film při své kvalitě neobyčejně komerčně úspěšný. Když se mě někdo ptá na mých TOP 10 filmů, samozřejmě Amadeus nemůže ve výběru chybět; i když přesné pořadí "mé desítky" se zdráhám určit, je jasné, že skvělý film o personifikovaném střetu geniality a průměrnosti bude útočit na příčky nejvyšší.

Děj filmu je dobře znám nebo je alespoň leckde na webu k dispozici, takže nemá smysl ho zde uvádět. Důležité je ale poznamenat, že jde vlastně o zpověď zestárlého a kdysi velmi slavného hudebníka Antonia Salieriho (jeho obdivovatelům určitě Miloš Forman nesmí na oči, i když paradoxně pro Salieriho uměleckou resuscitaci udělal svým filmem snad nejvíc, co bylo možné). Zestárlý a zapomenutý žije jen se svými vzpomínkami a duši mu tíží vědomí, že přispěl k předčasné smrti Wolfganga Amadea Mozarta. Postupně se z jeho rozhovoru s mladým knězem začíná odvíjet fascinující příběh, který není jen vztahem dvou rivalů v intrikami prošpikovaném hudebním světě kolem vídeňského císařského dvora, a už vůbec není příběhem životopisným, byť z historických faktů vychází. Nejde v žádném případě o triviální souboj dobra a zla, vždyť Salieriho pohnutky jsou zpočátku vedeny dobrými úmysly a Mozart naopak má jako člověk spoustu problematických vlastností. Právě v nejednoznačnosti, mnohovrstevnatosti a plasticitě příběhu spočívá obrovská síla filmu.

Film Amadeus diváka nemilosrdně popadne již úvodní scénou nezdařené Salieriho sebevraždy. Střelhbitě se propojí hlavní klady filmu: Napínavý příběh, dynamický střih a skvěle vybraná hudba, hned prvních pár minut, během kterých odnášejí krvácejícího Salieriho přes dvůr paláce, do kterého se divák několikrát dostane prostřihem přímo doprostřed bujarého plesu a do toho úvodní titulky, vše natočené a sestříhané precizně na rytmus hudby. Všudypřítomné protiklady, které se prolínají celým filmem. Nádherná ukázka, jak ryze uměleckými prostředky ohromit diváka natolik, že nemá ani sílu dojít si do spíže pro slané brambůrky, protože by se od toho příběhu musel na chvíli odtrhnout.

Osudový vztah hlavních postav je ve filmu určující - i když děj má pochopitelně více linií, pozornost je stále soustředěna na vztah Mozart - Salieri, který po celou dobu dominuje, i když oba aktéři nejsou v přímém kontaktu. Další velký klad filmu je jeho nepolopatičnost: Film s divákem nemanipuluje, nevede ho za ručičku, počítá s ním jako s partnerem a vyžaduje jeho spolupráci. Nejde totiž zdaleka jen o příběh "v lidské rovině", ale velmi důležitou roli hraje i svět tvorby, inspirace, božského vnuknutí. Proč Mozart tvoří tak lehce, zatímco Salieri musí za každý takt svých děl zaplatit zarputilou tvrdou prací? Proč si Bůh zvolil za svůj nástroj právě nezdárné přerostlé dítě - Mozarta, když jiní jsou mu ochotni za podobný dar tolik obětovat. Vysmívá se snad jejich poctivému snažení? Proč, když přece i oni jsou ochotni svého Boha uctívat a sloužit mu do roztrhání těla za špetku božské inspirace? Salieri si připadá jako Bohem vysmívaný a odkopnutý, proto vyhlašuje Bohu soukromou válku a jeho hlavním cílem se stává zničení toho "božského konstruktu" - Mozarta. Tato snaha ale nijak neumenšuje Salieriho okouzlení geniální Mozartovou hudbou. Další důvod k vzteku: Proč Bůh dává někomu schopnost genialitu rozeznat a ocenit, když mu pak odpírá se k ní přiblížit vlastním dílem? Výsledkem je paradoxní schizofrenní postoj Salieriho, který se závistivě zasazuje o to, aby se Mozartova hudba hrála ve Vídni co nejméně, ale nedokáže odolat, aby se na každé představení sám nevypravil, aby ji v její dokonalosti mohl slyšet.

Forman dokáže děj filmu poctivě od základů stavět ale umí ho i zrychlit v dokonalé zkratce (např. smrt Salieriho otce, která je stříhaná přesně na vrcholící jiskřivou Pergolesiho hudbu). Vůbec - propojení obrazu s hudbou je neuvěřitelně působivé, tok filmu jako by se přesně přizpůsoboval hudebním frázím. V každé dílčí scéně je tolik různých významů, až si člověk říká, že zdaleka vše nemůže být dáno jen "pouhým" záměrem tvůrců, protože prostě tolik souvislostí není možné naplánovat, vymyslet a propojit v konečném díle, souvislostí, které postupně divákovi docházejí často až při opakovaných shlédnutích filmu. Co když i film sám je výsledkem podobné božské inspirace, které sám staví nezbouratelný památník?

Podobně jako hudební dílo - i film prochází částmi s odlišnými tempy vyprávění, rychlé pasáže střídají pomalejší (ale nikoli odpočinková) lyrická intermezza, do zprvu celkem rozpustilého alegretta se začne pořád víc nasouvat tísnivý mollový duch. Není snad pro diváka, který zná kontext, dojemnější scéna než ta, ve které se zničený Mozart svému ničiteli omlouvá za to, že ho považoval za nepřejícího, a Salieri - převtělený v danou chvíli léměř do role lokaje - tuto omluvu rozpačitě odmítá. Podobně jako v klasice zcela jiného filmového žánru se dvě hlavní postavy stále přibližují, až nakonec stanou tváří v tvář ve vrcholné scéně celého filmu: Dva hudebníci odhazují před tváří smrti své pozemské neshody a splynou v jeden duch, který je schopen zplodit a zaznamenat nádherné tóny Rekviem - zádušní mše za sebe sama. Nádherná dynamická scéna postupného kladení jednotlivých vrstev hudební matérie, jejichž souzvukem vzniká dokonalá krása. I naprostí hudební neználci sledují tuto pasáž s otevřenými ústy.

Na rozdíl od kovbojek jsme svědky nikoli bezprostředního povýšení dobra a potrestání zla. Ono není totiž vůbec zřejmé, kdo vyhrál a kdo prohrál a co by takové vítězství nebo prohra mohly v kontextu Mozartova a Salieriho příběhu vůbec znamenat. Snad následující velice prostý ale přece srdceryvný Mozartův pohřeb do hromadného hrobu (další paradox, tentokrát na rozdíl od řady ostatních historicky věrný). Nebo fakt, že Salieri Mozarta přežil o 34 let? Až teď si teprve uvědomujeme, že stále posloucháme jen zpověď starého, dávno zapomenutého hudebníka, který s vědomím svých činů a možná snad jen s vědomím svých záměrů, které se jen úradkem božím skutečně naplnily, vrací do normálního života navěky poznamenaného smíchem a hudbou geniálního Amadea a vlastními pocity viny.

Pamatuji si, jak si dobová oficiální česká kritika tahala až z paty povinné výtky k dílu emigranta; obzvlášť mě popudilo tvrzení, že Amadeus nedostatečně vykresluje Mozartův vztah k Praze. O nic takového samozřejmě ve filmu nešlo, stejně jako nešlo o vídeňské přesné reálie a životopisná data, tvůrci si opravdu skutečnost ohýbali, jak se jim zrovna pro jejich záměry hodilo, což ovšem nepramenilo z jejich neznalosti, ale z nadřazení hlavního poselství filmu "obyčejné" historické skutečnosti. Ale když už se nedalo vytknout skoro nic jiného i takový nesmysl byl tehdy dobrý. Ostatně - dolary za natáčení na mnoha místech Prahy (představovala ve filmu Vídeň) a na dalších místech v naší zemi už byly v peněženkách příslušných institucí, takže se tehdejší režim mohl přestat přetvařovat, že mu úspěch režiséra Formana nevadí. A úspěch to byl fenomenální a zasloužený - třináct nominací na Oskary - z toho osm skutečně proměněných - mluví za mnohé.

Ještě se musím zmínit o režisérské verzi z roku 2002, kdy Forman vrátil do filmu i některé dříve vystřižené scény. Ne vždy se podle mého jedná o obohacení filmu. Například zatímco scéna, kdy Salieri vydírá Mozartovu manželku, aby mu byla po vůli (tvůrci se báli, že by odhalená ňadra Elisabeth Berridgeové, která by posunula film ve škatulkách nepřístupnosti, mohla mít fatální dopad na návštěvnost v kinech) umožnila pochopit skutečně zamýšlený smysl některých dalších scén a replik, jiné přidané pasáže film spíš zpomalují a jsou možná paradoxně tím nejslabším, co je dnes ve filmu k vidění. Dobré ale každopádně je, že je dnes možné vidět film v takové podobě, jak ho režisér se svými spolupracovníky opravdu zamýšlel.

Inu, ať přemýšlím, jak chci, ani po osmadvaceti letech nemůžu o filmu Amadeus napsat křivého slova. Dlouho jsem váhal, jestli má vůbec smysl psát o tak starém filmu. No a řekl jsem si, že i když jistě většina z vás film viděla, dorostla v mezidobí celá jedna generace mladých lidí, pro které je tento film podobnou prehistorií jako pro mne v mládí např. těsně poválečné filmy italského neorelismu (a taky jsou mezi nimi moc dobré kousky :-)). Co já vím, třeba zrovna tenhle článek někoho z těch mladých, kteří právě dnes třímají svůj plamenný kritický meč, přiměje k tomu, aby se na tu (pro mne) báječnou filmovou "prehistorickou vykopávku" poprvé podívali, kdo ví? :-).



Mimochodem, mám pro vás tentokrát dvě záludné ale myslím že zajímavé otázky k hereckému obsazení filmu:

1. Kdo hrál ve filmu roli papeže (pokud se tedy vůbec nějaký papež v Amadeovi objevil)?

2. Kdo hrál ve filmu roli mladičké Mozartovy služebné, kterou si najal Salieri, aby mu průběžně o Mozartově rodině podávala informace? A víte, čím si tato herečka po mnoha letech vydobyla opravdovou světovou slávu?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 es ef es ef | Web | 11. července 2013 v 23:56 | Reagovat

Úžasnej film.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. července 2013 v 0:12 | Reagovat

Ten film jsem viděla- už dávno, líbil se mi a nepamatuji si, že bych třeba v časopise  o filmu, který odebíral bratr celá léta na něj četla kritiku. Všude ho vychvalovali, výkony herců, hudbu. Tam opravdu nešlo o historické přesnosti, ale o umělecké ztvárnění. :-)

3 Teeda Teeda | Web | 12. července 2013 v 0:31 | Reagovat

Pořád jsem si říkala, že bych se měla na ten film mrknout, když je kolem něj takový humbuk. Tak teď se konečně podívám. Skvělá recenze. :)

4 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 12. července 2013 v 1:09 | Reagovat

Tiez som kedysi davno ten film videl, ale bohuzial, nezostalo mi vela v pamäti trcaa. Okrem pychy, ze Milos Forman je "nas" a ze som este vidval jeho a Nemcove experimantalne filmy, ked to vo vtedajsom rezime snad nebolo ani mozne. (Muselo sa jednat o omyl, kym na to cenzor prisiel.) ;-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. července 2013 v 7:21 | Reagovat

[2]: Já si pár dobových kritik pamatuji, protože mě některé z nich děsně štvaly.

[3]: Tak to ano, ten humbuk je podle mne naprosto oprávněný :-).

[4]: Taky si pana Formana velmi vážím. On není Miloš jako Miloš :-)

6 Robka Robka | E-mail | Web | 12. července 2013 v 7:56 | Reagovat

Když měl Amadeus premiéru v oblastním kině v Místku, byla jsem na intru. Dostali jsme zákaz vycházek, takže jsem ho tehdy neviděla. Až o pár let později. Je to opravdu uhrančivý příběh, který diváka doslova přiková k sesli a nedovolí mu vydechnout až do konce. Jeden z mých oblíbených filmů - Formana si velice vážím a jeho filmy miluju.

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. července 2013 v 8:29 | Reagovat

Teď jsi mi pohladil duši....tenhle film patří k mým TOP a dívám se na něj pokaždý anebo si ho když mám splín pouštím na dvd. Tedy sice jen a telce zato alespoň s 5+1 zvukem....a hudba Mozartova? Toť balzám! Rekviem je něco co můžu poslouchat neustále. Ostatně stejně jak většinu Mozartových věcí. A s těmi otázkami....no vím že tam je postava salzburského biskupa, ale papež? A co se týče té služebné ano taky jsem si říkala aha, známá tvář a teď i kdybys mne zabil si nevzpomenu!!! Hele a teď mi tak něco problesklo, není to ta herečka co hraje v Sexu ve městě Mirandu a proslavila se svým coming outem? ;-)

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. července 2013 v 8:39 | Reagovat

Je to mnohovrstevnatý film. To já rád.

9 tichaposta tichaposta | 12. července 2013 v 8:59 | Reagovat

Byla jsem ráda, že ten film běžel na jedničce, kde nejsou vkládány reklamy. Sice máš pravdu, že si člověk nemohl doběhnout ani pro ty brambůrky, ale ten nepřerušovaný děj je nezaplacení. Vlastně jsem Amadea viděla takto uceleně poprvé a byla jsou okouzlena, nejen výkony herců, kostýmy a velkolepou scénou, ale především překrásnou hudbou, která celý film doprovázala. Většinou na oskarové filmy koukám s despektem, ale tento mě nadchnul. :-)

10 Miloš Miloš | Web | 12. července 2013 v 9:20 | Reagovat

Film je vynikající, Mozart byl nesmírně talentovaný a plodný umělec, ale přiznám se bez mučení, že jeho hudba mě moc neoslovuje. To, že v šesti už napsal klavírní koncert, je sice hezké, ale hodnotu žádnou nemá. Mými největšími oblíbenci jsou Beethoven a Čajkovskij. Při Beethovenově hudbě až mrazí, Mozartova mně proti ní připadá (omlouvám se ten výraz) skoro plytká. Čajkovskij je zase asi nejvšestrannější skladatel vůbec - složil koncerty pro klavír a housle, symfonie, balety, opery, písně, ... a všechno se hraje.

To jsem ale odbočil. Na příběhu Mozart-Salieri a nosné linii kontrastu lehkovážného geniálního a lehce tvořícího umělce  a závistivého, průměrného a těžkopádného skladatele mně vadí, že sahá k nedoloženému tvrzení, že Salieri má svědomí Mozartovu smrt. S tím ale nemá Forman  nic společného, jen se to tak traduje (myslím, že tomu napomohl i Puškin), protože tím se příběh stává ještě zajímavější.

11 Navita Navita | Web | 12. července 2013 v 9:52 | Reagovat

Film jsem viděla jen jednou, ty otázky jsou na mě moc, ale ten film je natočen skvěle. :-)

12 mstajer mstajer | Web | 12. července 2013 v 10:09 | Reagovat

Před Formanem smekám. Fascinuje mě, že každý jeho film je o něčem úplně jiném a přitom o tom samém. Myslím že celé jeho dílo je polemikou o svobodě projevu, ať už se jedná o Přelet nad kukaččím hnízdem, nebo Amadea.

13 Čerf Čerf | 12. července 2013 v 19:00 | Reagovat

[6]: I já mám Miloše Formana ve velké úctě. Ostatně je jediným režisérem, který má v mých TOP 10 dva filmy :-).

[7]: Na splíny mám sice jiné filmové opusy, ale Amadeem smozřejmě nepohrdnu. K odpovědím na otázky se ještě vrátím, dejme taky šanci ostatním :-).

[8]: To jsme na tom stejně.

[9]: Dnes by se těžko takový film obešel bez nějaké sůprstár, která by pobrala celý tehdejší rozpočet filmu.

14 Miloš Miloš | Web | 12. července 2013 v 20:46 | Reagovat

1. Papeže hrál ...
... možná to ještě někdo zkusí, tak jen napovím, že filmový režisér, který kdysi vedl v TV známé hovory.
Jednou jsem ho viděl v malém klubu v Brně, vyprávěl "historky z natáčení" a podobně jako jeho zpovídaný partner během představení vypil džbánek červeného vína.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. července 2013 v 21:37 | Reagovat

[10]: Mozartova díla jsou velmi různorodá a je-li dobrý výběr, běhá mi při poslechu mráz podobně jako u Beethovena. Zrovna v Amadeovi je hudba podle mého názoru volena velmi dobře.

Ano, Puškin má v životě této pomluvy taky významnou roli. Je to něco za něco: Někteří lidé historce uvěří a budou mít Salieriho za zloducha. Jiní díky tomu objeví jeho pozapomenutou hudbu :-).

[11]: To nevadí, otázky tu slouží pouze k rozptýlení :-)

[12]: Je to tak. Měl jsem to potěšení vidět všechny Formanovy filmy kromě Muže na Měsíci.

16 Čerf Čerf | 12. července 2013 v 21:42 | Reagovat

[14]: Máš pravdu. Sice je to role jen vteřinová, ale je to přesně on. Schválně, jestli někdo ještě přidá jméno :-).

Mimochodem, traduje se, že namaskovaný herec cestou z natáčení kynul okénkem z auta Pražanům, takže se rozšířila fáma, že Prahu navštívil inkognito skutečný papež.

17 š š | Web | 12. července 2013 v 22:04 | Reagovat

Film je to úžasný, ale vždy mě u něho rozčílí ta nespravedlnost.
Ale ten jeho smích miluji :))
Já si říkala, že mi je ta služebná nějak povědomá, tak se těším na vyřešení rébusu, protože na to nemůžu přijít :)

18 Míra Míra | 12. července 2013 v 22:12 | Reagovat

[16]:
Svitáček?

19 Vendy Vendy | Web | 12. července 2013 v 23:28 | Reagovat

Skvěle napsaná recenze.
I když jsem film viděla, přesto jsem si s chutí početla.
Je to výborný film, obsahově i kostýmově i hudebně (Mozarta vážně můžu!), i když Mozartova ujetost může někomu sebrat chuť na poslech jeho hudby. Nevím, byl vážně tak ujetej? :-?
Je moc dobře, že byl natočen tak výborný film a je ještě lépe, že nebylo natočeno žádné napodobení, jak je zvykem.
Jedinečné dílko.
A kruci, tuhle sobotu mi uniklo. :-|  8-)

20 mengano mengano | E-mail | Web | 13. července 2013 v 1:39 | Reagovat

Amadeus je taky moje srdeční záležitost. Asi ani nespočítám, kolikrát jsem ho viděla. Nejsem nijak zvlášť operně naladěná, ale v tomhle filmu jsem si operu vyloženě užívala.
Překrásná recenze, mluvíš mi z duše :-)

21 pizlik1 pizlik1 | Web | 13. července 2013 v 9:41 | Reagovat

Film jsem viděla a byla nadšená. Protože jsem o Mozartovi hodně četla, nepřekvapilo mě oproti jiným jeho povaha a chování, přesně tak, jak to vystihl právě Forman.  Pro mnohé to byl ale šok. :-)

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. července 2013 v 10:03 | Reagovat

[17]: Odpověď už tady správně uvedla Vendy W.: Mladičkou služebnou hrála tehdy sedmnáctiletá Cynthia Nixon, která se později proslavila jako Miranda v Sexu ve městě. Když jsem ji kdysi viděl ve slavném seriálu poprvé, dlouho jsem si nemohl vzpomenout, kde jsem tu tvář už v minulosti viděl a až do dlouhé době mi to seplo :-)

[18]: A druhá odpověď: je to skutečně český režisér Vladimír Svitáček, který je v záběru jen pár vteřin a v roli papeže napjatě naslouchá hře malého Wolfganga. Českými herci se to ostatně ve filmu jen hemží - v malých rolích tu hraje např. Jitka Molavcová, Karel Effa, Karel Fiala, Zdeněk Srstka a mnozí další. Samozřejmě hlavní herecký part má skvělý F.Murray Abraham jako Salieri (role oceněná oskarem), Tom Hulce v titulní roli a já osobně mám moc rád roli císaře Josefa II. v podání Jeffrey Jonese.

[19]: Ono je těžké napsat o filmu jen krátký článek, protože toho, o čem by se stálo za to zmínit, je moc. Ale lepší než psát nebo číst o smyslu, kontextu a způsobu natočení jednotlivých scén, je samozřejmě na film se podívat :-). Ano, myslím, že Mozartovy rysy byly popsané docela věrně, aspoň podle toho, co jsem o něm četl.

[20]: Je fakt, že skladby v Amadeovi hrají opravdu skvělí interpreti i orchestr. No a kdykoli jsem ve Stavovském divadle, vždycky si uvědomím, že se vlastně nacházím nejen na místě, kde Mozart skutečně byl, ale také v "Amadeově vídeňské opeře" :-)

23 Amelie Amelie | Web | 15. července 2013 v 20:45 | Reagovat

Film je úžasný a nedávno k němu dospěla i má 15letá dcerka a divila jsem se, že se na něj dívala a vydržela do konce.

24 pavel pavel | Web | 18. července 2013 v 22:23 | Reagovat

Skvělej film a mám ho i na DVD. :-)

25 Čerf Čerf | 19. července 2013 v 8:25 | Reagovat

[23]: Ono není divu. Myslím, že je Amadeus jeden z filmů, který v sobě nese pro každého něco. A jak jsem poznal sám na sobě, rozhodně to není film na jedno shlédnutí, který je nutné vidět (a zaplatit) hned první týden, protože za 14 dní po něm neštěkne pes :-)

[24]: Já ho na DVD nemám, přesto se mi vždycky nějak připlete do cesty :-).

26 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. července 2013 v 11:26 | Reagovat

Tahle recenze se mi vážně hrozně líbila. Zvláště ta skutečnost, že ses ponořil více do hlubin a jen suše nepřevyprávěl děj.
Ten film jsem jednou viděla ve škole, vím, že mě také zaujal. Když jsem si přečetla tuhle recenzi, mám teď chuť se na to okamžitě podívat. Mozartovu hudbu mám ráda, taky některé jeho skladby zpíváme s jedním sborem v kostele. Jsou to ženiální skladby...

27 userka userka | E-mail | Web | 14. dubna 2015 v 9:11 | Reagovat

Cynthia Nixon mě tam zaujala hned, zahrála to skvěle. Líbí se mi scéna, kdy jí ty sušenky. Tak bezelstně :)
Roli Josefa II. mám taky ráda. Fakt povedená postava. Bohužel ale nejsem tak sečtělá, abych tušila, jestli takovým pohodářem, který si nechal poradit, fakt byl.
V posledním článku jsem psala, že na ten film už příště prdím, ale tady jsi toho tolik vyzdvihl, že bych se na něj i znova podívala, abych ho viděla trochu tvýma očima.
Třeba Molavcové nebo Srstky jsem si vůbec nevšimla.
K nedokončenému Requiem jsem se dostala přes Daniela Landu (Rockquiem) :-D

28 Bev Bev | Web | 14. dubna 2015 v 9:58 | Reagovat

Geniálně napsané, četla jsem s úžasem a obdivem, přesně tak to je, ale sepsat bych to nedokázala. :-)

Dlouho jsem si nemohla vzpomenout odkud Mirandu znám, až po čase mi to došlo. :-)

29 Čerf Čerf | E-mail | 14. dubna 2015 v 21:22 | Reagovat

[27]: Češi ve filmu hráli jen epizodní roličky. Jeffrey Jones je Formanův oblíbený herec, ostatně ve Valmontovi si zahrál taky. V mých očích každopádně zůstane Josef II. takový jako v Amadeovi. Nu - a je to! :-) Mimochodem, při premiérovém uvedení zněl překlad této časo používané Josefovy větičky: "Tak to bychom měli!"

[28]: Ale jdi, zrovna ve tvém případě bych vůbec neměl strach, že bys nevystřihla o filmu vynikající článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama