Říjen 2013

Dotazník od Vendy

28. října 2013 v 14:17 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Po dlouhé době jsem se odhodlal zúčastnit se jednoho z oblíbených a ve vlnách se občas vracejících "dotazníkových řetězáků". Dotazy jsou od Vendy a připadly mi zajímavé, tak se k akci rád připojuji. Zůstanu ale věrný své zásadě nepodílet se na inflaci podobných internetových materiálů, takže otázky jako obyčejně pouze zodpovím, ale nerozmnožím :-).

1. Jaký byl nejhezčí zážitek za tento rok?

Pro mne to byly dva neskutečně studené a sychravé, ale zároveň magické a výjimečné dny v jedněch krásných lázních. Daleko daleko za nimi klopýtá na druhém místě do cíle původně favorizovaná červnová výstava mých fotek na dobřichovickém zámku :-).

2. Umíte se rychle rozhodovat? Nebo jste ve svém rozhodování laxní a spíš některé věci odsouváte či necháte osudu?

Používám obě varianty. V případě nezbytnosti se umím rozhodovat velmi rychle a efektivně, ale některé důležité věci nechávám nevyřešené, protože jejich domnělé konečné vyřešení bývá jen iluzorní, byť možná dokáže přinést pocit úlevy z vlastní rozhodnosti. Nevěřím na zásadní význam osudu, myslím, že lidský život je vyváženým výsledkem předurčení, náhody a vlastního svobodného přičinění.

3. Čím byste chtěli v životě být, popř.podařil se váš sen zrealizovat?

Své sny jsem si zčásti uskutečnil a na oplátku řadu nových vytvořil, zažil jsem a dále zažívám spoustu zázraků a hodlám v tom určitě pokračovat :-).

4. Pamatujete si na první knížku, kterou jste přečetli?

Jedna z prvních byla knížka Naše ZOO, kde byla spousta fotografií zvířat a informací o nich a já si od té doby (a to mi byly tři roky) pamatuju, co je to orlosup (tedy v mém tehdejším podání "odlosup" :-)).

5. Dostanete zájezd zdarma jako výhru, a můžete si vybrat místo - kde byste nejraději strávili dovolenou?

Nezáleží mi na tom, kam bych měl jet, ale s kým. Dvacet cest kolem světa i cestu na Měsíc bych bez mrknutí oka vyměnil za pěší výlet na Petřín v té správné společnosti.

6. Kdybyste se mohli vrátit do určitého času (podle vlastního výběru) a něco ve svém životě změnit, změnili byste to?

Většinou beru věci tak, jak jsou, a nejsem smutný, že se nevyvinuly tak, jak jsem si představoval; tak to prostě chodí, že se nemůže podařit všechno. Svých hloupostí nelituju, i když jsem jich udělal spoustu a na další spoustu se - bohdá - ještě chystám :-). Ale je pravda, že jeden konkrétní okamžik bych - kdybych k tomu dostal příležitost - vrátil a změnil rád. Vybavuji si ho často a přesně a ano, připouštím, že si vyčítám, že jsem tehdy neudělal to, co jsem chtěl a měl. Až potkám kouzelného dědečka, který mi bude chtít mermomocí splnit jedno přání, mám vybráno.

7. Kniha nebo film? (otázka preferencí. Raději čtete nebo se díváte na filmy? Může být i jiná odpověď)

Důležité je pro mě obojí, což mi nebrání občas obojí zanedbávat.

8. Existuje něco, co se vám v životě povedlo, čeho jste dosáhli vlastním úsilím a na co můžete být pyšní?

Pár věcí se mi v životě povedlo. Jestli v tom mé úsilí hrálo hlavní nebo vedlejší roli, je sporné. Nestydím se být spokojený s tím, co se mi povede. Jestli je to totéž jako "být na sebe pyšný", tím si nejsem jistý.

9. Brak versus umění. Dáváte přednost jednomu či druhému?

Vnímání toho, co je brak a co je umění, se neustále vyvíjí a posouvá. Je mi celkem jedno, co je oficiálně považováno za jedno a co za druhé. Ale jasně rozlišuji, co je podle mne hodnotné a co je bezcenná "kostra čaje", co mne někam posouvá a co ne, a v tomhle srovnání dávám překvapivě přednost tomu hodnotnému :-).

10.Potkáte Boha a on vám povolí jednu otázku, na kterou odpoví. Jak by zněla?

Až potkám Boha, budu vědět všechno, co je třeba.

Nedělní miniglosy č.244

27. října 2013 v 19:01 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy
Po velkolepém volebním úspěchu hnutí ANO se obratem zaregistrovala tři nová politická hnutí nazvaná pracovně NE, NIKDY! a NEVÍM.
-----------------------
Dá se předpokládat, že jako obvykle po vítězných volbách Česká sociální demokracie vymění svého předsedu, "Je to u nás taková pěkná tradice, že po volbách postupuje do čela strany její první místopředseda, a bývalý předseda si založí na vejminek nějakou jinou stranu," potvrdil Nedělním miniglosám první místopředseda ČSSD Michal Hašek. "Rovněž bych na novém postu rád využil nadstandardních vztahů s prezidentem republiky, který mi jako zkušený politický praktik dává spoustu dobrých rad. Právě dnes mi při jednání v Lánech například poradil takový skvělý fígl, který by mě samotného asi nenapadl, že bych totiž měl před příštími volbami nechat místo prvního místopředsedy pro jistotu neobsazené."
-----------------------
Prezident Miloš Zeman se ohradil proti tomu, že mnoho důležitých světových politiků včetně německé kancléřky Angely Merkelové bylo odposloucháváno americkou tajnou službu, zatímco on odposloucháván nebyl. Přístup amrických zpravodajců považuje za diskriminační a neoprávněně přezíravý. Jako náhradu nabídl americkému velvyslanci vlastnoručně pořízené odposlechy ze své pracovny na Pražském hradě, ze zámku v Lánech i ze svého soukromého bytu. Protože Američani zatím váhají tento neobvyklý dar přijmout, budou tajné prezidentské odposlechy alespoň vysílány na pokračování jako pohádky na dobrou noc na programu ČT Art.
-----------------------
Za velmi důležitý krok na cestě k rozvinutému koblihovému kapitalismu pokládá úspěch ve volbách jejich faktický vítěz, Andrej Babiš. Mrzí ho však neustálé připomínání jeho vztahu k totalitní Státní bezpečnosti. Podle politologů se ale v kampani hnutí ANO, které už samo svým názvem vyvolává velmi pozitivní dojem, podařilo vylíčit Babiše jako ve všech ohledech velmi pozitivního člověka, takže by mohlo být voliči naopak vnímáno nepatřičně, aby jeho celkový všestranně pozitivní obraz kazilo negativní lustrační osvědčení.
-----------------------
Zatímco v NHL byl vyhlášen hráčem týdne útočník Pittsburgh Penguins Sidney Crosby, v České republice byla díky systému preferenčních volebních hlasů vyhlášena Zvířetem týdne Zmije kroužkovaná, o jejíž existenci dosud herpetologové neměli ani ponětí.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících dvou odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než čtyřech letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:



O únavě z voleb

26. října 2013 v 12:42 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Dnes jsem chtěl původně odjet hned ráno fotit na Šumavu, ale nepodařilo se mi to. Včera jsem totiž byl u voleb a "intelektuální" práce při výběru toho nejvhodnějšího (nebo spíš nejméně nevhodného) politického hnutí či strany mě vyčerpala natolik, že mi už celý večer padala únavou hlava. Zatímco běžně - i o víkendu - spím maximálně šest hodin, dnes jsem vstával až po devíti hodinách a ještě teď je moje hlava těžší než medicinbal. Místo volebními klipy tolik proklamovaného radostného občanského aktu jsou pro mě volby spíš "danse macabre", po kterém se duši příliš neuleví, ale ráno čeká nepříjemná kocovina - bohužel bez onoho předcházejícího opojení, za které semtam trocha kocoviny stojí.

Předesílám, že jsem poctivým voličem. Svobodné volby pro mne znamenají tolik, že bych nikdy svůj hlas nenechal propadnout, aby z něj byť jen kousíček schramstly síly, které jsou pro mě zcela nepřijatelné. Mockrát už jsem se pustil do debaty s lidmi, kteří se rozhodli nevolit, vyslechl jsem jejich důvody, které jsou možná pochopitelné, ale stejně nad nimi vždycky kroutím hlavou. Tento postoj chápu ve společnosti, která nemá s demokratickými principy nic společného, ale přes všechny výhrady, které k současné společnosti mám a přes všudypřítomné snahy z těchto principů mnohé odkrojit, zatím náš stát na těchto principech stojí - se vším dobrým i špatným, co s sebou tato jistě nedokonalá forma správy věcí veřejných přináší. Ani tentokrát jsem tedy ani chvilku neuvažoval, že bych volit nešel; na rozdíl od mnohých si myslím, že v našich současných podmínkách nejde o smysluplný projev vzdoru, ale jen o projev rezignace, což je podle mne nejhorší možná alternativa. Ale co si z nabídky kandidujících sil a hnutí vybrat?

Jako první jsem odstranil strany extrémistické. Sem řadím komunisty a krajní nacionalisty, kteří jsou pro mne nepřijatelní, i kdyby slibovali ráj na zemi. Jejich "ráje na zemi" již v praxi existovaly a je celkem dobře známé, kam to dotáhly. Myslím, že jsem dost tolerantní vůči jiným názorům, ale i moje tolerance má své limity, do kterých se uvedené dva politické proudy prostě nevejdou, protože jsou pro mne principiálně neslučitelné s demokratickým modelem světa.

Jako další v řadě jsem vyloučil hnutí přinášejících jako "řešení" spasitele, silnou ruku osoby, která zavede "ta správná" pravidla, případně "vedení státu jako firmy". Ale já nechci žít v takovém "firemním státě", byť uznávám, že z pohledu řízení by to mohlo být v mnoha ohledech praktické. Stát má být postaven na idejích a ne na tom, že se bude otáčet jako korouhvička podle toho, jaká aktuálně převládá móda či trend nebo kde jsou momentálně nejlepší odbytiště. Nevěřím ani trochu pěkným slovům pana Babiše nebo pana Okamury. Mohu si jich v dílčích věcech vážit za to, co dokázali (nemluvím teď o použitých prostředcích), ale prostě nechci, aby mi vládli. Jejich program byl postaven na negaci toho, co existuje, a může tak dosáhnout v obecně vůči politice negativně se vymezující společnosti nezanedbatelných úspěchů. Já ale u zcela nevyhraněných slepenců jako jsou hnutí ANO či Úsvit, které drží pohromadě jen díky tomu, že ještě nebyly vystaveny žádné "zkoušce v tahu a tlaku" a především "zkoušce blízkosti moci" vnímám velké nebezpečí do budoucna, že "bianco šek", který jim voliči dají, bude vypsán úplně jinak, než si většina z nich představuje.

Jako další jsem vyřadil síly okrajové, mně možná v lecčem sympatické, ale bez šance na plné prosazení svých tezí (prosazení částečné v tomto případě nemá smysl) - sem řadím Svobodné, Korunu českou, Piráty a některé další menší subjekty (jen pro upřesnění podotýkám, že účelové hnutí zneuznaných Klausovců pod názvem Hlavu vzhůru vyřazuji z úplně jiných důvodů). Dále vyřazuji několik zcela obskurních lístků typu paranoidních "cibulkovců", případně kdysi sympaticky vyhlížejících, ale působením Jiřího Paroubka zcela rozvrácených a doražených bývalých národních socialistů v subjektu pod názvem LEV21.

Vyřazuji pochopitelně i Zemanovce, kteří nepřinášejí do levicové politiky nic jiného, než že dobře souznějí s pro mě nepřijatelnou "politikou osvíceného kamarátšoftu" prosazovaného jejich čestným předsedou, který od začátku svého aktivistického prezidentského mandátu dělá vše pro to, abych si ho jako svého prezidenta nemohl vážit. Kdyby se Zemanovci nedostali do Sněmovny, bylo by to pro mne aspoň drobné zadostiučinění, když už je téměř jisté, že celkový výsledek letošních voleb bude pro lidi mého ražení a mých preferencí velmi nepříznivý.

Zbyly mi na hromádce čtyři volební lístky, o kterých jsem byl - na rozdíl od těch již vyřazených - aspoň ochoten přemýšlet. Poté, co jsem si přečetl seznam kandidátů a jejich krátké představení, musel jsem vyřadit i Stranu Zelených, protože na můj vkus hodně akcentovala právě tu složku, která je asi u Zelených přirozená, ale mně nepříliš sympatická (musím prostě akceptovat, že pro mne realističtější bursíkovské křídlo vnitrostranický boj prohrálo). A pohled na první místo kandidátky KDU-ČSL, kteří docela solidně využili období, kdy se ocitli mimo Sněmovnu, takže se opět po mnoha letech přihlásili o moji pozornost, mě bohužel rozpálilo do ruda, takže jsem lidovecký lístek nejen vyřadil, ale i zmuchlal (pan exposlanec Krása alespoň v mých očích udělal této straně službu opravdu medvědí, ale moje rozhodování dost zjednodušil).

Z těch dvou lístků, co zbyly, jsem po určitém váhání odsunul kandidátku strany, kterou jsem sice nikdy v minulosti nevolil, ale právě teď je ve své největší krizi za celou dobu svého působení. Převážně vlastní vinou se postupně stala méně a méně zajímavou pro pravicové voliče, jak si postupně nechala ukusovat svými podobně ideově zaměřenými oponenty programový obsah, ale zároveň si nešikovně a trochu nezaslouženě ponechala téměř všechny hříchy, o něž kupodivu její rozchvatitelé nemají zdaleka takový zájem :-). Bude muset napřed najít svou novou tvář před veřejností, jestli na to ovšem ještě vůbec dostane čas.

Ten poslední lístek, který mi zbyl, jsem nakonec včera vpodvečer do volební urny vhodil. Když jsem o něm ještě cestou do volební místnosti přemýšlel, našel jsem samozřejmě mnoho důvodů, proč nevhodit ani tento lístek. Vždycky se najde dostatek důvodů, proč být s konkrétním politickým uskupením nespokojen, zvlášť když se občas chová jako slon v porcelánu, působí nadutě a neumí vysvětlit své kroky nejen svým oponentům, ale často ani svým sympatizantům. Přesto jsem do volební místnosti došel, zakroužkoval dvě jména a lístek hodil do urny. Ty námitky, kvůli kterým jsem měl ze své volby tak těžkou hlavu, jsou totiž v porovnání s námitkami vůči těm ostatním ještě pořád přijatelné. Aspoň pro mne.

Fotit na hory tak pojedu zítra. Snad. Uvidíme, jak těžkou hlavu budu mít z dnešních volebních výsledků. Obávám se, že dost. Až se zase zítra probudím v půl desáté po noci plné děsivých snů z dalšího vývoje, budu moc rád za to, že k cestě za novými fotkami budu mít tentokrát k dispozici ještě pondělí :-).

InfraBerounka

21. října 2013 v 22:14 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Poslední víkend vysloveně lákal k malé fotografické procházce. Od své dobřichovické fotovýstavy jsem se jako fotograf dost flákal, na všechno jsem měl dost času a nové kousky, za které bych se vysloveně nestyděl, nepřibývaly. Nejspíš je užitečné, když se člověk dostane trochu pod tlak okolností, které ho donutí, aby začal konečně něco dělat. Tak jsem zase po nějaké době začal.

Rozhodl jsem se, že budu především postupně doplňovat svou infračervenou kolekci (pro návštěvníky zdejšího blogu i pro ty, co byli na mé červnové výstavě, už tato technika není ničím neznámým). Kdyby nic jiného, je to způsob focení, který se běžně moc nepoužívá, a tedy na čtenáře blogu neshlíží z každé druhé stránky, a já nejenže jsem propadl jejímu kouzlu, ale pomaličku už si dovedu aspoň přibližně představit, jaký výsledek by se mohl objevit na záběru. Displej na sebelepším foťáku vám u infrafotek nepomůže, po expozici toho na výsledném černém obrázku s červeným nádechem moc nepoznáte, až doma u počítače po převedení do normální barevné škály se začne vyloupávat infračervený svět. I když - normální barevné škály... Posuďte sami, jak vypadá taková barevná škála na fotografii Berounky poblíž Všenor. Řekli byste, že je právě slunečné říjnové odpoledne?



I druhá dnešní fotka je ze stejného soudku. Je na ní rovněž Berounka, jen trochu dál po proudu, u Mokropes. Expoziční čas tentokrát nebyl tak dlouhý, jak jsem u infračervených fotek zvyklý, "pouhých" 80 vteřin. I to ale stačilo, aby se hladina řeky před jezem vyhladila do podoby zrcadla, ve kterém se v odpoledním slunci odráží skalnatý ostroh na levém břehu s chatovou oblastí. Bílé mraky také za necelou minutu a půl expozice urazily notný kus cesty, což dává fotce i trochu pohybu, stejně jako vítr smýkající korunami vysokých stromů.



Z půldenního výletu jsem si přinesl kolem stovky fotek, z toho asi patnáct "finálních" infračervených (zbytek většinou tvořily zkušební snímky, bez kterých je focení infrafotek jen střelbou naslepo). Nakonec jsem vybral čtyři fotky, které podle mne stojí za zvětšení. Dvě dostáváte ke kouknutí dnes, další dvě (když přivřu jedno oko, možná i tři) ještě přijdou. Infrafotky nepřibývají zdaleka tak rychle jako fotky normální;, během procházky jsem fotil na pěti různých místech u řeky, jenže jedna taková zastávka včetně vytipování vhodné expozice a nezbytných zkoušek s různou kombinací clony, expozice a ISO vždycky trvá minimálně půlhodinku, nehledě na to, že svým konáním budíte pozornost u kolemjdoucích a na břehu poposedávajících rybářů.

Když ale nepospícháte a dáte si záležet, můžete dostat odměnu v tom, že se vám odkryje našim očím jinak téměř neviditelný a neznámý svět.

Nedělní miniglosy č.243

20. října 2013 v 14:01 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Pořadatelům Velké pardubické se podařilo zopakovat úspěch předvolební akce hnutí ANO, když nechali během dostihového odpoledne zástupce zúčastněných stájí rozdávat návštěvníkům pardubického závodiště koblihy z produkce svých stájí zcela zdarma. "Moc dobrý nápad!" pochvaloval si jeden z pracovníků Hřebčína Napajedla. My tenhle sajrajt normálně vyhazujeme, ale pan Babiš nám ukázal, že český volič si je ochotný před volbami vzít cokoli od kohokoli, jen když je to zadarmo."
-----------------------
V každoroční prestižní anketě o nejsrdnatějšího českého disidenta - poté, co získal nečekaně Truman - Reaganovu medaili za svůj celoživotní nenápadný boj proti komunismu - triumfoval bývalý český prezident Václav Klaus v kategorii Skokan roku. Experti předpokládají, že v příštím roce by Klaus mohl vyhrát i v hlavní kategorii, protože se díky několika hodnověrným svědkům podařilo ověřit jeho tvrzení, že v době komunistické nadvlády používal v tramvajích výhradně šedá sedadla a těm červeným se ze zásady vyhýbal.
-----------------------
Předseda Českého odborového svazu plyšáků vyzval Tomia Okamuru, aby se místo politického angažmá věnoval raději provozu své specializované cestovní kanceláře pro plyšáky. "Pokud pan Okamura ve volbách uspěje, hrozí tisícovkám českých plyšáčků, že ztratí svou cestovatelskou nezávislost a budou znovu zcela odkázáni na libovůli a preferované destinace svých majitelů." Okamurovi se tak pravděpodobně nepodaří napodobit úspěch projektu "TOP09 s podporou starostů" a vytvořit po volbách hnutí "Úsvit s podporou plyšáků". S úmyslem využít nečekaně uvolněný voličský potenciál na rozepře okamžitě citlivě zareagovala Komunistická strana Čech a Moravy vyzvořením nového volebního hesla "Plyšáci všech zemí, spojte se!".
-----------------------
Občanská demokratická strana (ODS) po zveřejnění posledních výsledků předvolebního průzkumu zásadně změnila svou volební strategii a začala vyzývat voliče, aby ve volbách podpořili především malé strany.
-----------------------
Při velkém zátahu celníků na vietnamské tržnici Sapa byly zabaveny padělky značkových výrobků nevyčíslitelné ceny. Kromě tradičních kopií výrobků známých globálních firem, které jsou zabavovány při každé razii, vzbudil největší pozornost nález velmi kvalitních padělků Miloše Zemana. "Kdyby se padělky dostaly na volný trh, mohlo to mít pro Českou republiku fatální následky. Už takhle nestíháme řešit problémy, které nám ve světě nadělá jeden Miloš Zeman, a teď se jich mohlo objevit klidně dvacet dalších v téměř srovnatelné kvalitě," řekl nám ředitel nově zřízeného Hasičského úseku Ministerstva zahraničí.



Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících dvou odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než čtyřech letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:



Portrét

17. října 2013 v 21:57 | Petr Vápeník |  Haiku

Je zvláštní, jak se nám některé blízké tváře dokážou otisknout do paměti, mnohem víc než tváře nejslavnějších celebrit, dokonce mnohem víc než vlastní tvář, i když tu vídáme (pravda, nikdy ne úplně na své vlastní oči) téměř každý den. Kdybych měl na policii popsat vlastní tvář, aby mohli připravit identikit, tápal bych a vykresil bych nejspíš úplně jiného člověka - nikoli proto, abych podlým úskokem svedl ochránce zákona na scestí, ale protože něčeho takového prostě nejsem schopen. Ale v tomhle specifickém případě netápu ani trošku, protože ten portrét vídám, kdykoli přivřu oči. Vyprávět bych o něm dokázal hodiny. No a napsat by se na tohle téma dal snad i román na pokračování, anebo naopak - jen kraťoučké portrétní haiku.

Třeba může mít v této situaci sedmnáct slabik stejnou váhu jako šest proustovských svazků. Rád bych, kdyby mělo. Zvlášť když je dnes moje haiku zároveň i osobním dárkem, sice bez ozdobné barevné mašle, ale zato s tím nejupřímnějším věnováním. Stejně během dnešního večera už asi šest svazků napsat nestihnu :-).



Portrét


Do delty srdce

po tváři stékají ti

perly úsměvu.



Cesta do pravěku: Vtiskne-li se nám nějaká tvář do paměti natolik, že je o ní možné napsat haiku, je zcela přirozené, že nám občas dokáže vstoupit do snu. Proto se dnes na své další cestě do blogového pravěku, podíváme v článku O snových oplétačkách s úřady do netradičního snu (ale existují snad tradiční sny?) a popovídáme si i úředníky, kteří mají dozor nad našimi sny ve svém referátu. Nemyslete si - udržovat ve snech řád a pořádek - to dá převelikou práci a je na to jistě vyčleněný speciální aparát; tím spíš, že k anarchii tíhnoucí sny se svými uvědomělými ochránci zatím moc nespolupracují. Tak nám všem přeji, aby to našim snům ještě hodně dlouho vydrželo :-)


Pár poznámek k literární soutěži

16. října 2013 v 23:05 | Petr Vápeník |  Z blogového světa

V posledním měsíci se na blog.cz uskutečnila literární soutěž Setkání s literární postavou. Protože jsem se této soutěže nakonec zúčastnil a moje účast dopadla nad očekávání dobře, rozhodl jsem se podělit se s vámi o několik postřehů z pohledu účastníka základního i finálového kola. Nebojte, už to bude opravdu naposled, odkazy na soutěž jste si v poslední době užili dostatečně, tak teď už se zase budeme věnovat jiným tématům. Ale dnes ještě aspoň pár bodů:

1. Dělostřelecká příprava
Už před tím, než jsem svou soutěžní povídku publikoval, jsem trochu zauvažoval o samotném smyslu literárního soutěžení v článku O literárních soutěžích. Nakonec se to ukázalo jako dobrá příprava, protože jsem si předem ujasnil, co od soutěže čekám; že se totiž nejedná o válku, ve které chci ostatní rozstřílet a rozdrtit je, ale o hru, ze které se chci spolu s ostatními potěšit. Zároveň jsem si dopředu šikovně zdůvodnil, že když po mé povídce neštěkne ani pes, není to nic nenormálního, a nejedná se o žádný důvod pro nespokojenost nebo snad dokonce smutek.

2. Proč jsem napsal soutěžní povídku?
Jsem přirozeně líný a nijak neprahnu po tom, aby ze mne v soutěžním afektu cákal adrenalin. Pak jsem ale absolvoval několik blogových debat o pravidlech tvůrčího psaní, ve kterých jsem byl v opozici proti názoru, že člověk musí mít za každých okolností na mysli daná pravidla žánru a výstavby textu. Ty debaty mne trochu rozdurdily, protože si upřímně myslím, že by se člověk neměl těmito psanými pravidly omezovat - ať už pozitivně ("...hlavně aby můj text byl přesně v souladu se šablonou!") nebo negativně ("...a just se budu snažit pravidla porušovat!") Jsem pořád přesvědčený, že člověk by měl psát primárně podle svého a teprve v okamžiku, kdy je text hotov ve stavu, že je s ním autor sám za sebe spokojený, může stát za to porovnávat se s nějakou teorií a s pravidly. Myslím si totiž, že napsat slušnou povídku není v principu nic těžkého, chce to jen mít dobrý nápad, umět obstojně česky a mít smysl pro rytmus a navrch trochu soudnosti.

Inu, kibicovat ti jde dobře, říkal jsem si. Jen by to chtělo taky něco praktického napsat, abych nesplňoval starou a pohříchu často pravdivou definici kritiků - že totiž kritik je člověk, který přesně ví, jak by dílo zhotovil, kdyby to ovšem uměl. A kdy jindy si něco takového vyzkoušet, když ne v soutěži, která měla slušnou propagaci a (aspoň pro mne) i velmi zajímavé téma?

3. Omezený rozsah textu
Zdaleka největší problém jsem měl asi jako většina účastníků s omezením rozsahu povídky. 1800 znaků včetně mezer je zatraceně málo, takže mě představa krácení děsila už při psaní. Ano, štvalo mě to, ale byla to zároveň i výtečná škola stručnosti a jednoduchosti. Asi jako když je rozvláčný a ukecaný poeta donucen napsat haiku :-). Asi desetkrát jsem si v průběhu škrtání řekl, že teď už prostě nejde odebrat ani písmeno, a ono to kupodivu vždycky šlo. Jen bylo potřeba v průběhu zestručňování textu celou povídku zásadním způsobem předělat, odříznout i to, co jsem považoval za nepostradatelné, což ovšem taky není špatné cvičení. A dobrý text vyžaduje - ať už jde o prózu či poezii - taky vždycky kus poctivé práce, protože těch, co tvoří z přímého božího vnuknutí - a tedy zcela bez práce - mnoho nebývá.

4. Reakce čtenářů
Ohlasy na povídku mě od začátku zaskočily tím, jak byly pozitivní. I když se neskromně domnívám, že jsem na blogu už publikoval řadu lepších textů, tentokrát byly reakce opravdu četné a potěšující. Ještě před finálovým kolem tak padnul historický rekord v počtu komentářů pod článkem na mém blogu a rekordní byl pro mne i počet lidí, kteří hodnotili článek hvězdičkami a lajky. Je pravda, že vzhledem k tomu, kdo povídku chválil, jsem poprvé zauvažoval o tom, že finálová účast by nemusela být vyloučena, i když jsem samozřejmě chápal, že zdejší blogový mainstream se ubírá poněkud jinými cestami. No a pak už byly zveřejněny finálové povídky a ta moje byla mezi nimi, což mě samozřejmě potěšilo a polaskalo to moje ješitné tvůrčí ego. Pobavilo mě, že jsem ve finále jediným mužem, takže prvenství v této kategorii jsem měl v kapse :-).

5. Nazlobení kritici
Jak se dalo předpokládat, objevili se i nazlobení čtenáři, z nichž každý četl samozřejmě v soutěži mnoho lepších povídek než těch deset finálových (bodejť by ne, když jich bylo celkem 538), což je neklamnou známkou, že porota je blbá, navedená anebo uplacená, protože takové voloviny, jaké se dostaly do finále, jsou do očí bijící nespravedlností. Inu, ono je to těžké - každá porota by určitě vybrala jinou sestavu finalistů a nespokojenci by se jen přesunuli do jiných táborů, protože chutí je tolik, kolik je lidí. Popravdě, já byl s finálovou sestavou celkem spokojený, i když jsem měl taky pár svých dalších favoritů, kteří by se ve finále jistě neztratili. Čekal jsem to ale o dost horší.

6. Jak přibývaly hlasy
Co mě vysloveně bavilo, bylo sledovat, jak přibývají hlasy: Během prvního dne byl ještě nárůst jakžtakž rovnoměrný, ale pak se postupně aktivizovaly silné podpůrné hlasovací týmy. Veselé bylo třeba to, jak hlasy připlouvaly ve vlnách, a občas to bylo úplné tsunami z naprosto klidné mořské hladiny. No a ke konci už hlasy přibývaly velmi velmi ztuha, jak se postupně deaktivovaly počítače, ze kterých už se hlasovalo. Nicméně i tehdy pokračovaly manévry na prvních dvou místech, boj byl vyrovnaný, objevovali se po desítkách noví a noví podpůrci, a nakonec o vítězství rozhodly pouhé tři hlasy. Dovedu si představit, že analýza takového postupného přílivu hlasů by mohla být docela zajímavou psychologickou studií, možná s překvapivými výsledky. Kupodivu - i když se hlasy přelévaly a pořadí se průběžně měnilo, nepozoroval jsem, že by to mělo jakýkoli zpětný vliv na kvalitu finálových textů :-).

7. Závěr? Spokojenost!
Když se soutěž rozjela a já trochu přemýšlel o jejích pravidlech, z legrace jsem si řekl, že naprosto optimální výsledek by byl, kdyby se moje povídka Vražda u krbu kvalifikovala do finále a v něm skončila čtvrtá, protože si myslím, že bych asi nedokázal náležitě ocenit výhru v podobě návštěvy TV Nova pro první tři soutěžící. To jsem ještě netušil, že přesně tohle se mi do puntíku splní a "bramborová" medaile bude zavěšena právě na čerfí krk. No nebyli byste na mém místě taky spokojení? :-)

Ještě jednou tedy děkuji všem, kteří si mou povídku přečetli a obzvlášť pak těm, kteří jí dali v soutěži svůj hlas. Sešlo se jich nakonec 165 a byli mezi nimi nejen zdejší milí "štamgasti", ale i mně úplně neznámí blogeři. No a celkově jsem dostal 7,4% všech hlasů, což vzhledem k jednoznačné dominanci prvních dvou v pořadí (společně přes 60% hlasů) není vůbec málo.

Ostatně, co by možná za takový výsledek dala ve volbách příští týden třeba ODS :-).

Nedělní miniglosy č.242

13. října 2013 v 18:33 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Prezident Miloš Zeman chce zavést místo dosud užívaného anglického názvu našeho státu Czech Republic jednoslovný název Czechia. Podle politologů jde o další krok od standardní České republiky směrem k "Zemanovu malému českému mocnářství", které by samotné - jako sice krásný ale příliš dlouhý název - mělo být zkráceno na "Zemanovo malomocnářství".
-----------------------
Poté, co soud ve švýcarské Bellinzoně nečekaně odsoudil bývalé majitele a manažery Mostecké uhelné společnosti k dlouhým nepodmíněným trestům za machinace a podvody při privatizaci podniku v 90. letech, zrušilo svou plánovanou cestu do Švýcarska z blíže nespecifikovaných důvodů několik početných státních a stranických delegací. "Rádi budeme získávat zkušenosti s fungováním jejich nestranné a výkonné justice," řekl nám jeden z členů delegace českého Senátu, "ale abychom neplýtvali státními penězi na cestovné, pro jistotu se s uvedenými justičními výdobytky seznámíme jen na internetu."
-----------------------
Námitky Zdeňka Svěráka proti neoprávněnému užití známého rčení z filmu Marečku, podejte mi pero hnutím Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové, budou - jak se zdá, neúčinné. Prokázalo se totiž, že jedním ze zahraničních sponzorů hnutí je transylvánský ocelářský a energetický gigant, společnost Metalescu Blescu, kterou kdysi založil po své emigraci z Humpolce jistý Hliník.
-----------------------
Překvapivou mravní připravenost na zavádění prvků přímé demokracie prokazuje podle průzkumů současná česká společnost. "Poté, co Švýcaři v referendu odmítli prodloužit si změnou zákona svou dovolenou, vyzkoušeli jsme v našem průzkumu, jak by stejnou situaci řešili čeští občané," řekl nám vedoucí výzkumného projektu. "Výsledek nás velmi překvapil: I když jsme čekali, že Češi budou hlasovat spíš pro populističtější variantu - tedy dovolenou opravdu prodloužit, odmítnutí bylo nakonec v České republice ještě razantnější než ve švýcarském referendu. Nejčastějším důvodem pro odmítnutí návrhu českými respondenty bylo v průzkumu to, že by pak Švýcaři mohli mít víc dovolené než my.
-----------------------
Nobelovu cenu míru letos dostala překvapivě zcela obyčejná tma, protože - jak stojí ve stručném zdůvodnění odborné Nobelovy komise - ve tmě se prostě hůř střílí. Podle bývalého českého prezidenta Václava Klause by tma měla dostat v budoucnu i Nobelovu cenu za ekonomii - především za svůj rozhodující podíl na řadě privatizací státního majetku po rozpadu socialistického bloku na konci 80. let.




Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících dvou odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než čtyřech letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:



Berounka v mizerném světle

12. října 2013 v 13:12 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Dnes jsem se chystal do Prahy trochu fotit, připravil jsem si plnou fotografickou polní, ale nakonec jsem usoudil, že počasí fotografování (aspoň takovému, jaké si představuji já) moc nepřeje a udělal jsem jen pár snímků Berounky. Olověné nebe a jednolité "kouřmo" udělaly své a zdálo se, že není možné vyfotit vůbec nic. Tak jsem ze zoufalství znovu použil svůj oblíbený infračervený filtr a zkusil, jestli nemůže mou mizernou fotonáladu vylepšit. Zkuste posoudit, jestli se to aspoň trochu podařilo, dávám vám tu pro srovnání dva přibližně stejné záběry - standardní i infračervený.

První fotka je zcela normální, byť aspoň focená na delší čas (0,5 s) a ze stativu. Myslím, že je naprosto nijaká, podobná jako dnešní počasí, ničím ani v nejmenším zajímavá.



Infračervená fotka samozřejmě opět přináší v reálu neexistující barvy. Téměř dvouminutová expozice skoro úplně vyhladila hladinu řeky (podobně jako vyhladili Přemyslovci Slavníkovce), eliminovaly se odlesky, zvýraznily se stíny a jakýsi náznak struktury dostala i jinak zcela jednolitá obloha.



Jinými slovy: Chtěl jsem vám dnes přinést reportáž z Prahy, ale tu dostanete jindy. Tohle berte jen jako "šidítko" k základnímu utišení fotografického apetitu a možná i jako srovnání, dvou odlišných fotografických postupů. Co je vám osobně bližší, ponechám samozřejmě na vás :-).

-------------------------------------------------

POZOR: Kdo se ještě chce zúčastnit hlasování ve finále soutěže o nejlepší povídku na téma Setkání s literární postavou, ve kterém soutěží i moje povídka Vražda u krbu, má už jen necelý jeden den. V neděli 13.10. v poledne hlasování končí. Všem, kteří v soutěži podpořili moji povídku, moc děkuji. Kdo by si ještě chtěl přečíst finálová dílka a zvážit, kterému z nich dát svůj hlas, najde všech deset finálových povídek i hlasovací anketu na Srdci blogu Finále literární soutěže. Přeji vám, ať se vám soutěžní texty líbí.

Kalendářem inspirace

8. října 2013 v 19:49 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

I v říjnu, stejně jako v září,
jsi inkoustem
v mém kalamáři.

Obraz tvých očí
(a přiznám, že i jiných vnadů)
stačí mi pro spoustu dalších
listopadů.

Před Vánoci,
nejspíš někde v šenku,
pozdvihnu i ke tvým rtům
svou sklenku.

S tvou drobnou řasou ve svém oku
přečkám snad i mrazivou
část roku.

Až tvé jemné vlasy zcuchá jarní fén,
i na poušti budu rázem
květy obklopen.

A když v letním vedru v parku ulehnu na trávu
verše budu sypat z tvého
krátkého rukávu.


Tak celý rok,
stejně jako v září,
budeš inkoustem
v mém kalamáři.

Dál cítím tvou sametovou dlaň
jak slunce
na své tváři.


Lehce rýmovaný přípodotek:

Vím, jednoznačné to není:
Jde o pár facek
či o pohlazení? :-)

-------------------------------------------------

POZOR: I když dnešním tématem je shodou okolností "poezie", až do nedělního poledne pokračuje soutěž prozaická, konkrétně finále soutěže o nejlepší povídku na tém Setkání s literární postavou, do kterého postoupila i moje povídka Vražda u krbu. Tato povídka se stále pohybuje asi v polovině finálového žebříčku, což beru vzhledem k použitému způsobu hodnocení (prostá anketa a porovnání počtu hlasů) jako velký úspěch. Všem, kteří hlasovali právě pro moji povídku, moc děkuji. Kdo by si ještě chtěl přečíst finálová dílka a zvážit, kterému z nich dát svůj hlas, všech deset finálových povídek najde v článku na Srdci blogu Finále literární soutěže. Přeji vám, ať se vám soutěžní texty líbí.

Nedělní miniglosy č.241

6. října 2013 v 18:41 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Na českém pracovním trhu roste v poslední době výrazně zájem o odpolední směny. Podle personalistů je to především proto, že před volbami roste počet lidí alergických na Tomia Okamuru, kterým je zatěžko vstávat do práce ráno, protože při tom často vidí Úsvit.
-----------------------
Nepříjemným nedorozuměním skončilo vyhlášení prvního ročníku ankety Doktor Kazisvět 2013. Hlavní organizátor chtěl navázat na nerudovskou tradici a ocenit novým titulem vybraný mimořádný medicínský počin, například oživení domněle mrtvého, jako se to podařilo doktoru Heribertovi v Malostranských povídkách. Členové poroty však neměli tak dobré literární vzdělání, pochopili záměr organizátorů jinak a na cenu omylem nominovali pět největších medicínských průšvihů roku. Výsledky zmatečné soutěže byly proto anulovány a celý program byl narychlo díky mimořádnému sponzorskému daru majitele místní husí farmy nahrazen soutěží Doktor House 2013.
-----------------------
Zcela nové a levnější modely umělých rukou z titanu uvedla na trh jedna z českých firem vyrábějících zdravotnické potřeby. Někteří politologové soudí, že kdyby české politické strany nakoupily dostatečnou zásobu těchto pomůcek, mohlo by to snad do určité míry uspokojit poptávku českých voličů po opravdu pevné ruce v politice.
-----------------------
Český prezident Miloš Zeman vzbudil pozornost světové diplomacie svým neobratným vyjádřením, že by si přál, aby se česká ambasáda v Izraeli přestěhovala z Tel Avivu do Jeruzaléma. Ostré reakce izraelské i palestinské strany i dalších míst Zemana zaskočily, ale to nic nezměnilo na jeho odhodlání se v krizových oblastech dále osobně angažovat: "Nemůžu se zbavit dojmu," řekl nám, "že většina světových konfliktů vyplývá z toho, že v mnoha zemích bohužel vládnou normální politici a ne vlády skutečných odborníků podle mého osobního výběru, jako je to naštěstí v České republice." Pro začátek plánuje prezident Zeman alespoň rozpustit izraelský Kneset a vyhlásit předčasné volby, ze kterých by měla po nezbytných přesunech politických sil vyjít jako nejsilnější politická síla nově vytvořená Strana práce - Izraelští Zemanovci.
-----------------------
Při jednání u Krajského soudu v Praze zkolabovala soudní zapisovatelka. Naštěstí byl mezi obžalovanými dostatečný počet lékařů v čele s poslancem Davidem Rathem a Kateřinou Pancovou. Po úspěšné záchraně života paní zapisovatelky navrhlo Ministerstvo spravedlnosti, aby u každého jednání soudu byl mezi obviněnými pro jistotu nejméně jeden lékař nebo aspoň doktor práv, což je např. podle českých komunistů a jejich bohatých zkušeností z minulosti poměrně jednoduché zajistit.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících dvou odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než čtyřech letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


--------------------------------------

POZOR: Pořád pokračuje finále soutěže o nejlepší povídku na tém Setkání s literární postavou, do kterého k mému překvapení postoupila i moje povídka Vražda u krbu. Prozatím se tato povídka pohybuje asi v polovině žebříčku, což beru vzhledem k použitému způsobu hodnocení (prostá anketa a porovnání počtu hlasů) jako velký úspěch. Všem, kteří hlasovali právě pro moji povídku, moc děkuji. Kdo by si chtěl přečíst finálová dílka a zvážit, kterému z nich dát svůj hlas, všech deset finálových povídek najde v článku na Srdci blogu Finále literární soutěže. Přeji vám, ať se vám soutěžní texty líbí.

Bubovické vodopády v infračervené

5. října 2013 v 19:05 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Před pár týdny jsem vyrazil na výlet do Svatého Jana pod Skalou a těšil jsem se, že si cestou zkusím vyfotit maličké Bubovické vodopády. Vzal jsem si veškerou výbavu včetně stativu a filtrů a fotil jsem vesele a poctivě asi hodinu. Pak jsem vše sbalil pokračoval v cestě a až po nějaké době mi došlo, že jsem sice nafotil infraobrázky, ale bohužel, nefotil jsem do formátu RAW, což je u infrafotek (aspoň při postupu, kterým je dělám já) nezbytnost. Takže jsem vám mohl dát na blog k nahlédnutí maximálně několik červenočerných temných obrázků, na kterých není vůbec nic rozeznat. Možná by to byla dobrá fotografická avantgarda, ale koukat se na to popravdě nedá.

A tak jsem si dnes zašel k Bubovickým vodopádům znovu, není to ostatně daleko od železnice, ze stanice Srbsko na trase Praha - Beroun jsou to asi 3 kilometry. Člověk by čekal, že mu Bubovický potok poteče při cestě vzhůru údolím v ústrety, ale není tomu tak. Specifikum zdejšího kraje jsou totiž naoko vyschlá koryta potoků; ne, že by voda došla kvůli globálnímu oteplování, ale schovává se většinou v podzemí (ostatně jedna oblast mezi Bubovickými vodopády a Svatým Janem pod Skalou se dokonce jmenuje Ztracené vody). Ale v Bubovických vodopádech dnes trochu vody bylo, ono jí většinou není moc, jde jen o malý proud potůčku rozdělený několik patry vysokých skalních schodů, ale přesto je to pěkné a docela divoké místo na cestě, která je za dobrého počasí o víkendu dost frekventovaná.

Pokud chcete zkusit udělat infrafotku s pětiminutovou expozicí, je docela kumšt trefit se do časové mezery mezi skupinami turistů. Pokud ale turista kolem projde normálním krokem a dostane se do záběru, dlouhá expozice ho "vyzmizíkuje", což nadchlo jednu holčičku, která procházela s rodiči kolem. Báli se, aby mi nenarušili záběr, a já jim s úsměvem odpovídal, že se bát nemusí, protože na fotce nebudou vidět. Holčička zvedla ukazováček a vážným hlasem pravila rodičům: "Vidíte? Jsme neviditelný!!"


Pohled dolů kaňonem Bubovického potoka (pozor, vzhledem k probíhající volební kampani upozorňuji, že nejde o potok Bobovický, to by se urazil a já bych se mu nedivil! :-))



Po skalních stupních se řine několik klokotajících čůrků vody. Žádnou ohlušující Niagaru nečekejte. Jen malý český vodopádeček.



Po každém skoku si voda může chvilku odpočinout v malých jezírkách, která už se pomalu začínají zanášet listy lesních stromů. Neklamná známka, že podzim je tu.



Nechci určitě konkurovat TlusŤjochovým listům z Prahy, ale tohle si o vyfocení přímo říkalo. Odkud je vlastně tento list? Pravděpodobně odněkud z hřebene nad Ztracenými vodami. A zjevně svou vodu našel.



Listy v odpočinkových jezírkách sice na první pohled moc rychle nekřepčí. Nechte ale záběr exponovat pět minut a dobře uvidíte, jaké dělají na hladině virblíky a loopingy.



Tyhle fotky jsou zatím "spíchnuté" jen narychlo, abyste taky z mého výletu k Bubovickým vodopádům něco měli. Každopádně ale platí, že fotky vodopádu budou mnohem výraznější v období silných dešťů a povodní, takže je docela možné, že k vodopádům vyrazím ještě jednou. Kdy? No přece až zaprší! :-)


-------------------------------------------------

POZOR: Pořád pokračuje finále soutěže o nejlepší povídku na tém Setkání s literární postavou, do kterého k mému překvapení postoupila i moje povídka Vražda u krbu. Prozatím se tato povídka pohybuje asi v polovině žebříčku, což beru vzhledem k použitému způsobu hodnocení (prostá anketa a porovnání počtu hlasů) jako velký úspěch. Všem, kteří hlasovali právě pro moji povídku, moc děkuji. Kdo by si chtěl přečíst finálová dílka a zvážit, kterému z nich dát svůj hlas, všech deset finálových povídek najde v článku na Srdci blogu Finále literární soutěže. Přeji vám, ať se vám soutěžní texty líbí.

Západ slunce nad Berounkou

4. října 2013 v 23:51 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Jsou okamžiky, kdy se před vámi otevře jen na pár desítek vteřin obraz, který vás donutí se zastavit a ničím ho tu chvilku nerušit: ani mluvením, ani chůzí, někdy se přitom skoro zastaví i dech. A vy jako na potvoru nemáte u sebe fotoaparát, aby vám tu pozorovanou krásu mohl někdo uvěřit.

Přesně to se mi stalo nedávno, když jsem se vracel večer z práce. Právě jsem přecházel Berounku po dobřichovické lávce, když se těsně před západem slunce roztáhla obloha jako divadelní opona, která umožnila slunci vrátit se na scénu na děkovačku po celodenním úspěšném vystoupení. A že to bylo slunce trošičku marnivé, se pozná i podle toho, s jakou chutí se shlíželo v zrcadle větrem rozčepýřené hladiny Berounky. Odměnou mu ovšem byly ovace vestoje nejen ode mne, ale i od několika dalších lidí právě přecházejících lávku. Bylo totiž zřejmé, že po tomto - byť velmi úspěšném - vystoupení se nestihne tleskat dlouho, slunce už zářilo z posledních sil a za necelou minutu už po něm zbyly jen vzpomínky a nevýrazná obloha s temně šedými a dále černajícími mraky.

Takový okamžik je jedním z těch, kdy jsem ochotný pro zachycení obrázku použít i foťák v mobilním telefonu, i když pořád zastávám názor, že takovým způsobem opravdu dobrou fotku udělat nelze, anebo jedině omylem či řízením náhody. Spoušť jsem stihnul zmáčknout právě jen jednou, poté už obloha začala hasnout a ztrácet energii i barvu.

Vím, na takovém malém obrázku (a pořádně zvětšit záběr z mobilu samozřejmě nejde) se zachová stěží desetina z toho kouzla okamžiku, a je proto svým způsobem pošetilé snažit se takový záběr zprostředkovat. Přesto to projednou zkusím; snad přece jen něco z té večerní slunečné skutečnosti i na této "fotonáhražce" zbylo, snad je to jen proto, že jsem poslední týden měl jen málo času připravit něco "většího"



Přeji všem, ať i vám slunce otevře svou náruč aspoň tak, jak se to právě děje mně na tomhle obrázku z Dobřichovic. A nejen na něm.
-------------------------------------------------

POZOR: Pořád pokračuje finále soutěže o nejlepší povídku na tém Setkání s literární postavou, do kterého k mému překvapení postoupila i moje povídka Vražda u krbu. Prozatím se tato povídka pohybuje asi v polovině žebříčku, což beru vzhledem k použitému způsobu hodnocení (prostá anketa a porovnání počtu hlasů) jako velký úspěch. Všem, kteří hlasovali právě pro moji povídku, moc děkuji. Kdo by si chtěl přečíst finálová dílka a zvážit, kterému z nich dát svůj hlas, všech deset finálových povídek najde v článku na Srdci blogu Finále literární soutěže. Přeji vám, ať se vám soutěžní texty líbí.