Portrét

17. října 2013 v 21:57 | Petr Vápeník |  Haiku

Je zvláštní, jak se nám některé blízké tváře dokážou otisknout do paměti, mnohem víc než tváře nejslavnějších celebrit, dokonce mnohem víc než vlastní tvář, i když tu vídáme (pravda, nikdy ne úplně na své vlastní oči) téměř každý den. Kdybych měl na policii popsat vlastní tvář, aby mohli připravit identikit, tápal bych a vykresil bych nejspíš úplně jiného člověka - nikoli proto, abych podlým úskokem svedl ochránce zákona na scestí, ale protože něčeho takového prostě nejsem schopen. Ale v tomhle specifickém případě netápu ani trošku, protože ten portrét vídám, kdykoli přivřu oči. Vyprávět bych o něm dokázal hodiny. No a napsat by se na tohle téma dal snad i román na pokračování, anebo naopak - jen kraťoučké portrétní haiku.

Třeba může mít v této situaci sedmnáct slabik stejnou váhu jako šest proustovských svazků. Rád bych, kdyby mělo. Zvlášť když je dnes moje haiku zároveň i osobním dárkem, sice bez ozdobné barevné mašle, ale zato s tím nejupřímnějším věnováním. Stejně během dnešního večera už asi šest svazků napsat nestihnu :-).



Portrét


Do delty srdce

po tváři stékají ti

perly úsměvu.



Cesta do pravěku: Vtiskne-li se nám nějaká tvář do paměti natolik, že je o ní možné napsat haiku, je zcela přirozené, že nám občas dokáže vstoupit do snu. Proto se dnes na své další cestě do blogového pravěku, podíváme v článku O snových oplétačkách s úřady do netradičního snu (ale existují snad tradiční sny?) a popovídáme si i úředníky, kteří mají dozor nad našimi sny ve svém referátu. Nemyslete si - udržovat ve snech řád a pořádek - to dá převelikou práci a je na to jistě vyčleněný speciální aparát; tím spíš, že k anarchii tíhnoucí sny se svými uvědomělými ochránci zatím moc nespolupracují. Tak nám všem přeji, aby to našim snům ještě hodně dlouho vydrželo :-)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 17. října 2013 v 22:44 | Reagovat

Věřím, že v tom haiku tvoje milá pozná.
To že sami sebe neznáme, to je pravda, často se ani neznáme jací skutečně jsme a někdo nám musí nastavit zrcadlo.

2 pizlik1 pizlik1 | Web | 18. října 2013 v 6:49 | Reagovat

Kdybych se měla popsat a vykreslit tak jak se vidím, zcela určitě by mě nikdo nepoznal. :-)

3 luga luga | E-mail | Web | 18. října 2013 v 7:17 | Reagovat

Prekrasne haiku!!! (Viem o com hovorim, pokusal som sa o podobne a hanebne som stroskotal. Ine by bolo, keby som sa mal popisat. Mam za sebou tvrdu kresliarsku vychovu, nespocetne autoportrety, takze fyzicky obraz ci svedectvo by som zvladol. Psychu sa tykajuci obraz je zlozitejsi a hnilobe nie prilis vzdialeny...)

4 renuška renuška | Web | 18. října 2013 v 7:42 | Reagovat

Bože, to je nádhera ..... Pro romantické duše, jako jsem já, dárek jako vyšitý - určitě bych se za takový nezlobila ...
Jsem si jistá, že jsi udělal radost :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | 18. října 2013 v 7:55 | Reagovat

[1]: Já se bohužel znám celkem dobře. Ale jsem naštěstí smířlivý a leccos si dokážu odpustit :-)

[2]: Je zajímavé, jak si někteří lidé ve svých vlastních očích krásu ubírají a jiní naopak vidí - kdovíproč - sami sebe jako středobod krásy celého vesmíru.

[3]: Jako kreslíř bych tuplem selhal, v tomhle závidím každému kdo je schopný se vyjadřovat tužkou. Já zůstanu už nejspíš u propisky :-)

[4]: Díky, já dělám radost rád, jen se mi to ne vždy daří právě tam, kde bych si to přál nejvíc.

6 mengano mengano | E-mail | Web | 18. října 2013 v 8:23 | Reagovat

Takový dárek k dokonalosti už rozhodně mašli nepotřebuje :-)

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 18. října 2013 v 8:28 | Reagovat

Mám dojem že té dotyčné můžeme my ostatní ženy jen závidět....na co svazky a stovky slov, když se dá krása vepsat jen do pár slabik a neurazit tím minimem :-)

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. října 2013 v 8:35 | Reagovat

Δέλτα!

9 Jarka Jarka | Web | 18. října 2013 v 10:06 | Reagovat

S tou vlastní tváří, je to zajímavý postřeh. Já už se na tu svou dívám hezkou řádku let, ale popsat, nebo dokonce nakreslit ji, to by byl pro mě taky oříšek. ???  :D Tobě se proto, ve třech řádcích, povedlo nemožné. Ta tvář, které patří tvé dnešní haiku je nádherná. :-)

10 Čerf Čerf | E-mail | 19. října 2013 v 10:21 | Reagovat

[6]: Dobrá, zůstane tedy bezmašlý a v otevřené krabičce :-).

[7]: Není to samozřejmě úplně vyvážené, protože kromě básní a haiku existujou i věci, které k závidění moc nejsou. Ale kdyby mince měly jenom líce a žádný rub, neměly by žádnou váhu :-).

[8]: Delty jsou často chráněná území.

[9]: Však taky přiznávám, že se mi moc líbí :-).

11 Vendy Vendy | Web | 19. října 2013 v 13:00 | Reagovat

Krásné haiku! Od očí k srdci.
Některé ženy jsou zřejmě osudové. 8-)

12 otavínka otavínka | Web | 19. října 2013 v 17:11 | Reagovat

Nádherné haiku. Zcela mne rozplakalo.

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. října 2013 v 22:39 | Reagovat

Dva luky obočí
nad očí tůněmi
šípy do srdce
mi poslaly.

Otázkou zůstává,
proč půl století
v srdci mém zůstaly.

14 Čerf Čerf | E-mail | 20. října 2013 v 1:03 | Reagovat

[11]: Už to tak asi bude :-).

[12]: Pláč není na místě. Snad radši nějaká ta perla úsměvu, ne? :-)

[13]: Moc pěkně napsáno. Asi tam mají z nějakého důvodu být. Co my víme, proč se nám takové věci dějí...

15 Teeda Teeda | Web | 20. října 2013 v 18:43 | Reagovat

:) to je hezký.. ta čeština je krásná.. jak málo jí stačí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama