Prosinec 2013

Faunovo velmi pozdní odpoledne

30. prosince 2013 v 18:10 | Petr Vápeník |  Filmy
Když se mi kdysi dávno dostala do ruky knížka povídek Jiřího Brdečky s názvem Faunovo značně pokročilé odpoledne, vůbec jsem netušil, že podle titulní, jen několikastránkové a nijak oslňující povídky natočí Věra Chytilová jeden ze svých nejlepších filmů. Ostatně tehdy jsem knížku četl kvůli úplně jiné povídce s názvem Příběh básníka Jehlana, která nám tehdy připadala velmi líbivě protistátní na to, že knížka byla k dispozici ve veřejné knihovně. Titulní povídka mě ale tehdy ničím nezaujala. Naštěstí zaujala známou českou režisérku, jejíž díla jsou známá mimo jiné i bohatými feministickými prvky. A jaké jiné téma může takovou filmařku lákat víc než motiv stárnoucího seladona, který veškerou svoji energii dává do svých stále nových a nových milostných dobrodružství a s pokročilým věkem se stává ve svém konání stále směšnějším a politováníhodnějším.

Ukázka z původní povídky Jiřího Brdečky: "Když skončil svou práci, šel rovnou domů, vykoupal se, oblékl svůdcovský úbor, jehož základním prvkem byla bělostná silonová košile. Měl dvě, pral je každou noc před spaním a pečlivě vyvěšoval. Proměna kádrově nezávadného pracujícího inteligenta v samoúčelného erotika si vyžádala asi hodinu. Pak se ihned vyrazilo na lov. Třeba říci, že to byl člověk kultivovaný, a proto opovrhoval manévry pouličního seznamování, které přenechával vulgárním duchům. (...) Velmi rychle odhadl objekt a pak se choval rezervovaně nebo drze, seriózně nebo žertovně, brutálně nebo něžně, v dalších kolech však vždy romanticky, ba sentimentálně. Díky pružnosti svých metod měl úspěchy na široké základně a měl je už hezky dlouho. Byl tu však jeden problém. Ačkoliv změnil za svého života nejeden světonázor, jeho samoúčelně erotický vkus stagnoval, to jest setrvával u dívek zhruba dvacetiletých, ne-li kapánek mladších."

Film s mírně upraveným názvem Faunovo velmi pozdní odpoledne vzniknul v roce 1983 v Krátkém filmu Praha (Barrandov byl tehdy vůči Chytilové velmi chladný a odtažitý) a okamžitě se zařadil k mým oblíbeným; od té doby se na něj velmi rád podívám a i když jinak mám k většině filmům Věry Chytilové výhrady, někdy i značné (např. k Dědictví aneb Kurvahošigutntág), Faun se mi i po létech a po mnohonásobném shlédnutí v kinech i v televizi (naposled před několika dny) moc líbí. Ano, mužské postavy (kromě Fauna Leoše Suchařípy i jeho kolegové Ivan Vyskočil st. a Jiří Hálek) nejsou stiženy žádnými prvoplánovými cnostmi, jsou to bez výjimky slaboši a odsoudit je nedá skoro žádnou práci. Na druhou stranu režisérka ve filmu tentokrát nešetří ani ženské postavy: Přehled Faunových známostí na jednu noc je vůbec zvláštním panoptikem a postavy, které do děje zasahují zásadnějším způsobem (Faunova šéfová v okouzlujícím a zároveň děsném podání Libuše Pospíšilové i jeho spolupracovnice Vlastička, kterou hraje Vlasta Špicnerová), taky nejsou zrovna ztělesněním dobrých vlastností. Vlastně jediné postavy, které si v jistém smyslu zaslouží úctu, jsou ty nejstarší ve vedlejších, byť výrazných rolích, ať už jde o poslední roli úžasně vitálního sedmadevadesátiletého Františka Kováříka nebo Ernu Červenou (mimochodem, manželku zakladatele legendárního kabaretu Červená sedma, Jiřího Červeného) v roli Faunovy staré zranitelné sousedky.

Ostatně stáří a směrování k němu hraje ve filmu významnou roli. Původně celkem drobný a nekomplikovaný námět dostal v podání Věry Chytilové mnohem širší kontext a film o nenapravitelném proutníkovi se stal vlastně metaforou postupného zániku a podvědomé hrůzy z něho. Kromě stálé konfrontace mladého a starého, která vyplývá z Faunova životního stylu (je tu i nesmyslné verbální ujišťování o vlastní mladosti "Vždyť já vypadám ještě jako chlapec!"), jsou výrazným výtvarným a postupně i dějotvorným prvkem průstřihy na staré stromy s vrásčitou kůrou podobnou staré lidské kůži, a jejich opadané tlející listí ("A já pořád co mi to tlení připomíná: Vůně mýho dětství!") Faun, kolem kterého se celý děj točí (v povídce jde jen o přezdívku jistého pana Koblihy, ale ve filmu se skutečně jmenuje Faun), se snaží poznávat další a další mladé dívky a neustále vyhlíží další cíle svých milostných dobrodružství, jako by byl zklamán, že nemůže mít úplně všechny, které se mu líbí (smutný povzdech "Když vono se to všechno stihnout nedá…"), přesto pociťuje stále víc, že mu smysl života protéká mezi prsty ("Samej sex a nikde žádná láska!" nebo uštěpačná slova jedné z jeho milých "No jo, vždyť já vás znám jenom z tý postele…"). Ale přestože po takovém citu Faun verbálně touží ("Panebože, dej, ať se dneska zamiluju a ať je to ta pravá!"), není už lásky - kromě lásky sám k sobě - schopen, přestože se o tom stále ujišťuje.

Celý film je dokonalou ukázkou prolínání různých motivů i uměleckých oborů. Významnou roli hraje i Praha a její (především barokní) památky a ostatně i samotný název filmu není jen odezvou Brdečkovy povídky, ale má souvislost i se skladbou Clauda Debussyho Faunovo odpoledne, jejíž motivy se ve filmové hudbě objevují v jazzujícím podání Jiřího Stivína. Velkou pozornost věnuje Chytilová tradičně výtvarnému pojetí filmu, fascinující (a někdy balancující na samotné hraně snesitelnosti) je ostatně všudypřítomná ruční kamera Jana Malíře, která nejen zprostředkovává děj, ale nazírá ho z různých úhlů, deformuje ho, při snímání se vlní, dýchá a spoluvyjadřuje okamžitou náladu; zcela puštěná ze řetězu je "opilá kamera" např. v závěrečné dlouhé opilecké scéně.

Herecky je film postavený na výkonu Leoše Suchařípy, který si svou životní roli doslova užil, byť pamětníci vzpomínají na vyhrocené emoce během natáčení, především mezi režisérkou a představitelem Fauna, ale možná i proto je pro mne Suchařípa jako Faun ve většině obrazů doslova nezapomenutelný. Komu jeho způsob herectví není úplně sympatický, tomu doporučuji aspoň závěr filmu, kde opilý Faun ("Já se tady držím. Pojďte mě přidržet, ať se můžu pustit!") jednak odhaluje podstatu svých přelévavých "citů", jednak zjišťuje, že bilance jeho života je ve skutečnosti tristní a snaží se aspoň o formální vyjádření jeho smyslu ("Aspoň to jméno aby tu po mně zůstalo..." píše křídou své jméno na chodník vedle namalovaného dětského panáka - F A U ...). Ale nic zásadního nestihne. Smrt v podobě jeho šéfové si pro něj přichází a nehodlá se ho již vzdát. Mimochodem - jak jsem nikdy neměl rád dramaturgyni Československé televize Libuši Pospíšilovou, tahle role jí v mých očích velmi sluší. Vůbec nevadí, jak přehrává, naopak je to přesně v intencích její afektované postavy. No a Smrt s kosou v jejím podání je vyslovená lahůdka! Od roku 1983 je pro mne stálým strašákem vědomí, že i pro mne si dřív nebo později přijde paní Pospíšilová o odveze mne za panem Faunem taxíkem do své věčné říše. A byť se hrátky se Smrtí jeví jen jako nezávazná filmařská hra, skutečná Smrt ve filmu také zaúřaduje a závažnost toho okamžiku je ve skoro děsivém protikladu k bezvýznamnosti Faunova snažení skrýt v ten okamžik svou mladou milenku, jako by na tom právě v jeho případě a s jeho pověstí ještě nějak záleželo.

Před kamerou se mihne celá řada zajímavých osobností: Výraznou roli má např. dcera režisérky Tereza Kučerová, v malé roli se mihne mladá Ivana Chýlková ("...ty prstíky by mohly... Kdyby chtěly...") i dcera autora původní povídky Tereza Brdečková, na koncertě z děl Vivaldiho můžeme vidět i Pavla Bobka a dokonce jsem měl pocit, že se před kamerou na chviličku po vzoru Hitchcockových děl objevila i samotná paní režisérka. No a když jsem se dočetl, že malou roli "Dívky s melounem" hraje jakási Marie Vápeníková, má náklonnost k filmu, už tak dost veliká, ještě vzrostla :-). O pozoruhodných kreacích Františka Kováříka a Erny Červené jsem už mluvil, zajímavostí pro někoho možná bude i to, že Erna Červená se kromě "Fauna" ještě objevila v docela slavné roli ležící babičky v komedii Zdeňka Trošky Slunce, seno, jahody ze stejného roku. Ty dvě role ovšem snad ani nemohou být rozdílnější a které z nich dávám přednost je, myslím, zřejmé.

Pro mne je film Faunovo velmi pozdní odpoledne i s odstupem jedním z nejpozoruhodnějších českých filmů. Možná k němu už nemám tu fascinovanou "kultovní" úctu jako kdysi, ale na druhou stranu - tím jak se pomalu přibližuji Faunovu filmovému věku (mimochodem, v původní povídce je "starý" pan Kobliha zdatným osmatřicátníkem :-)), jsou pro mne alespoň některé motivy konání jeho postavy (byť mi rozhodně není vzorem jeho přelétavý vztah k ženám a na druhou stranu ani zdaleka nedosahuji jeho svůdnických úspěchů :-)) v mnohém pochopitelnější.

Kdo film nezná a nedává přednost polopatismu a brutální filmové akci před jemným humorem a filmařskou nápaditostí, tomu můžu film jedině doporučit.

Nedělní miniglosy č.251

29. prosince 2013 v 18:38 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy
Ekonomičtí experti hodnotí vánoční poselství prezidenta Zemana jako mimořádně úspěšné. Mnozí z těch, kteří jeho sebestředný vánoční proslov sledovali, totiž rozbili v afektu svůj televizor, takže si budou muset po Vánocích koupit nový, což bude mít blahodárný vliv na vývoj HDP. Analytici vypočítali, že by mělo v letošním roce stačit 238 podobných prezidentových proslovů k veřejnosti a výsledky české ekonomiky by se mohly vyšplhat zpět na optimistické hodnoty před krizí v roce 2008, bude-li ovšem v českých domácnostech ještě co rozbíjet.
-----------------------
Lukrativní zakázku získaly barrandovské ateliéry, kde by měl do příštích Vánoc vzniknout remake slavné pohádky Tři oříšky pro Popelku. Podařilo se nám zjistit, že nová verze pohádky má být přizpůsobena rostoucímu počtu muslimských obyvatel EU, což se odrazí v určitých změnách děje především v samotném závěru, kde ztracený střevíček padne jako ulitý nejen Popelce, ale i dalším třem dívkám. Jen drobné dodatečné úpravy čekají filmovou Zlatovlásku, kde se objednavatelům velmi líbilo, že si nápadník vybírá svou vyvolenou výhradně ze zahalených žen, byť s pomocí tak nízkého tvora, jako je moucha.
-----------------------
Rok 2013 podle očekávání nezískal při vánočním hlasování Poslanecké sněmovny důvěru poslanců. Jak je ovšem v kraji zvykem a nikdo už se tomu nediví, dovládne tento rok bez problémů minimálně do 31. prosince v demisi.
-----------------------
Svaz českých knihkupců vzal v potaz výsledky průzkumu, podle kterého jen necelá 3% obyvatel ČR dává do vánočního bramborového salátu celer, a protože letos nestály prodeje knih za nic, český vánoční bramborový salát byl překvapivě vyhlášen bezcelerem roku.
-----------------------
Předvánočními vyjednávacími úspěchy namlsaní lidovci se rozhodli, že tři ministerstva v nové vládě jim už nestačí, ale chtějí jich vést nejméně šest, z toho alespoň jedno silové. Zbylé dvě koaliční strany s požadavkem předběžně souhlasí za předpokladu, že vláda bude mít celkem nejméně 46 ministrů. V tom případě by bylo možné naplnit i požadavek na řízení silového resortu protože lidovcům by mohl být svěřen vlivný post ministra pro vzpírání a řeckořímský zápas.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v téměř pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


O olověné rybě

28. prosince 2013 v 11:32 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Bylo to před čtyřmi lety, co jsem se poprvé o Štědrém večeru odhodlal podle nejlepších vánočních tradic nahlédnout do své budoucnosti litím olova. Tahle tradice se - na rozdíl od mnoha jiných - v naší rodině nepěstovala a v posledních letech se ji snažím udržovat aspoň pro sebe. Nebojte, nejsem z těch, kterými pomyšlení na nekonečnou sílu Osudu cloumá každý den a kteří jsou ochotni v cestě za předurčenými zážitky odvrhnout vše ostatní; jsem k těmto věcem víceméně skeptický, ale myslím, že jednou za rok neuškodí podívat se budoucnosti vstříc, když je to dokonce na základě toho, co jsme si vytvořili vlastníma rukama.

Když jsem si lití olova vyzkoušel poprvé, zjistil jsem, že udělat odlitek je ještě to nejjednodušší. Mnohem složitější je najít v jeho podivuhodných tvarech něco skutečného a existujícího, aby bylo možné přistoupit k odhadu věcí příštích. Proto první "sebevěštba" byla velmi opatrná, byť závěr byl nakonec poměrně jasný. To jsem ještě netušil, že tehdejší ortel mého vlastnoručně vytvořeného olověného artefaktu - Láska s překážkami - nad kterým jsem se tehdy jen se skepticky kroutící hlavou usmíval (kdo s mou povahou emeritního přírodovědce by přece podobným povídačkám věřil, že?), se naplní v míře vrchovaté a začne s tím právě v následujícím roce způsobem, který bere dech i jinak zcela zdravým plicím. To je ovšem něco, co je vidět vždy až zpětně, takže jsem se teď s odstupem čtyř let při čtení svého tehdejšího blogového článku O olověném artefaktu docela zarazil, když jsem tehdejší "zábavnou předpověď" porovnal se skutečností, s tím, co se v mém světě doopravdy odehrálo.

Od té doby se k odlévání olova uchyluji každý rok, i když jsem o něm na blogu už speciálně nereferoval. Tím spíš, že např. v loňském roce byl výsledek mé štědrovečerní touhy po nahlédnutí do budoucnosti až zarážejícím způsobem konkrétní, zřejmý na první pohled, a natolik osobní, že jsem se zdráhal dát takový výsledek k nahlédnutí komukoli jinému než tomu, koho se bezprostředně týká.Je to zvláštní: tváříme se, že jde jen o hru, prostou štědrovečerní zábavu, kterou navíc dokládáme sepjetí s dávnou tradicí, ale ve skutečnosti v nás vždycky dříme červíček pochybností: Co když za tím výsledkem doopravdy něco je, něco, co nám během svatého večera otevírá aspoň klíčovou dírku do komnaty vědění, kde mocný Osud míchá s gustem věčného experimentátora své elixíry a proplétá napohled zcela nesouvisející příběhy tak, že mu jeho invenci můžou i nejlepší scénáristi a spisovatelé jenom tiše závidět, a my tady na světě se pak musíme s těmito "osudovými koktejlíky" v potu tváře vyrovnávat.

Svou věštbu pro příští rok jsem si - už docela samozřejmě - odlil i letos a letos vám poprvé výsledek veřejně ukážu. Zajímalo by mě totiž, co ve slitku stříbrného kovu uvidí vaše oči. Já v něm kupříkladu vidím docela zřetelně nádherně tvarovanou rybu s jasně rozpoznatelnou hlavou, okem, ústy i ploutvemi. Jak ale takový výsledek vyložit? Jedná se o rybu symbolickou nebo skutečnou? Jde o osudovou Rybu jako znamení zvířetníku? Přiznávám, že by se mi tenhle výklad moc líbil a intuitivně k němu tíhnu. Jde o symbol vodního světa? To by se mi zase jako zarytému neplavci moc nelíbilo, zvlášť když jsem včera v televizi sledoval dokument o zkáze Titanicu. Anebo jde o rybu jako o symbol mlčenlivosti (v jednom "výkladovém slovníku" pro vánoční lití olova se doslova píše: "Ryba - Mlčení je tvá spása")? Že by se ze mne stal na stará kolena nečekaně člověk mlčenlivý? Anebo se naplní všechny uvedené roviny a já se s nějakou osudem přiřčenou Rybou odstěhuji na ostrov obklopený ze všech stran mořem bohatým na ryby a definitivně se odmlčím na svém blogu? :-)

Říkám si, že když legendární zlatá rybka má tu moc splnit člověku tři přání, taková pěkná olověná odlitá rybka by mohla umět splnit aspoň jedno, že? Já už mám v tomhle směru své hlavní přání dávno vybrané a pro podobné příležitosti připravené. Tak ať se aspoň jedno vánoční přání splní i vám.


A jak je to u vás? Odléváte si na Vánoce olovo? Chtěli byste znát svou budoucnost? A zkusili jste do ní někdy nějakým způsobem aktivně nahlédnout?

O hmotném a nehmotném štědrém dnu

24. prosince 2013 v 10:20 | Petr Vápeník |  Nezařazené
Když jsem dnes ráno obhlédnul výsledky včerejšího "Štědrého předvečera", musel jsem být celkem spokojený: Naporcovaný kapřík připravený na odpolední experimenty a improvizace mého občasného kuchařského alter ega. Kotel rybího vývaru se zeleninou připravený na trpělivé obrání kousků masa a veliká mísa bramborového salátu - samozřejmě připraveného (jako ostatně ve všech domácnostech) podle toho jediného, pravého a nejlepšího zaručeného receptu. Všechno jsou milé hmotné projevy vánočních svátků, k Vánocům neodmyslitelně patří a mám je rád.

Ale moc rád mám na Vánocích i jejich projevy nehmotné: Atmosféru, u které by byl div, kdyby se z ní nerodily zázraky. Vánoční vůně všeho druhu - od purpury a vánočních františků až po čerstvě ozdobený stromek v rohu obýváku. Závan neuvěřitelně dlouhé tradice nejoblíbenějšího (aspoň v českém prostředí) svátku v roce. Intenzivní spoluprožívání Vánoc mezi těmi, kdo mají to štěstí trávit svátky společně, ale i vědomí sounáležitosti s lidmi, kteří nemusí být s námi bezprostředně v jedné místnosti a sedět u jednoho stolu, a přesto dokážeme být nějakým zázračným způsobem spolu. A samozřejmě zvláštní a naštěstí marketingově velmi obtížně využitelná nehmotná postava obdarovávajícího Ježíška, která má u nás - byť o svou pozici musí perně bojovat - pořád ještě hlavní roli.

Myslím, že je to tak správné, protože ty nejzázračnější dary, které jeden druhému dokážeme dát, jsou právě dary nehmotné povahy: Měkkou konejšivou náruč, povzbuzující slovo, pomocnou ruku, pocit bezpečí, lásku v nejrůznějších podobách a smyslech toho slova. Mašli na tyhle dárky nepřivážeme a nemusíme mít strach, že bychom na nich nechali přilípnutou cenovku. Ona stejně taková cena, myslím, v číslech vyjádřit nejde.

Přeju tedy vám všem, milí blogoví přátelé, abyste si Vánoce dokázali užít v té nejlepší pohodě, klidu a s moc příjemným pocitem u srdce a na duši. No a ať je pro vás dnešní den štědrý nejen podle kalendáře, ale i všemi svými hmotnými i nehmotnými projevy. Krásné vánoční svátky.



Předvánoční Praha okem malostranského chodce

23. prosince 2013 v 2:08 | Petr Vápeník |  Fotočlánky
Kdo navštěvuje můj blog delší dobu, už ví, že pro mne Vánoce začínají už 22. prosince večer. Tehdy totiž slavím své "volitelné narozeniny", narozeniny, které jsem si na rozdíl od těch přidělených sám vybral, protože to datum ovlivnilo můj život naprosto zásadním způsobem. No a slavím je vždy večerní a noční procházkou po Malé Straně, většinou začínám na Malostranské, procházím okolními ulicemi kolem senátních a sněmovních paláců, nakukuji do oken hotýlků a hospůdek a nakonec se propletu až na Malostranské náměstí, obejdu místní rušné restaurace (U mecenáše i U Glaubiců měli dnes narváno), nakouknu na Kampu, z Karlova mostu obhlédnu Čertovku a Vltavu a dosažením staroměstského břehu Vltavy můj výlet končí.

Protože letos 22. prosinec připadl na neděli, vypravil jsem se do Prahy dokonce dvakrát: Poprvé ve dne, kdy jsem ještě dolaďoval letošní vánoční dárky, ale ty jsem pak odvezl domů a na večer a na noc jsem se do Prahy vrátil už jen s foťákem a se stativem. Do Prahy přišel na návštěvu kromě mne i docela teplý vzduch, takže na rozdíl od stejného večera před třemi lety nebyla tentokrát po sněhu ani po námraze ani stopa. Bohužel, když jsem dorazil na Karlův most, začalo silně pršet a ošklivě foukat, což mým oblíbeným dlouhým expozicím vůbec nedělá dobře a já měl vody po nějaké době taky dost, takže jsem výlet nezakončil o půlnoci, jak by se vzhledem k narozeninové tradici slušelo, ale už o dvě hodiny dříve. Na malou fotoreportáž si ale přesto troufnu, ostatně jako každý rok.

Kousek nad Vladštejnským náměstím, u malého trojúhelníkového parčíku ve Sněmovní ulici jsem si všiml zajímavé lucerny nad jakousi imitací kašny. Před třemi lety byla námraza a při troše nepozornosti hrozilo, že člověk sjede po zadku až před hlavní vchod do Senátu.



Ulička U zlaté studny je pro mne určitým epicentrem mých malostranských vycházek. Byť je slepá, projdu si ji vždy a kupodivu vždycky potkám někoho ze zdejších obyvatel, bydlících v místních vysokých domech, mezi kterými se ulička vine jako říčka v hlubokém kaňonu. Jako obyčejně jsem musel vysvětlovat několika skupinám cizinců, že ulička je neprůchodná, na Hrad se tudy není možné dostat a oni se budou muset vrátit.



Na horním konci ulice U zlaté studny ústí v nádvoří stejnojmenného luxusního hotelu. Kdysi tu bývala výborná restaurace, která nebyla nejlevnější, ale mohl ji občas navštívit i takový student jako jsem byl já, když si chtěl vyhodit z kopýtka. Dnes je v nabídce předkrmů i vajíčko s černým kaviárem za tři tisíce. Z některých oken hotelových apartmá bude určitě nádherný výhled na Pražský hrad, ale já se zatím nikdy dál než do hotelové recepce nedostal :-). Dražších noclehů v Praze moc neseženete.



Thunovská ulice kousek nad Poslaneckou sněmovnou prochází kolem legendární hospody U hrocha (rozhodně doporučuji místní pivo a nějakou studenou masitou dobrotu na prkénku) a hned za britským velvyslanectvím se prudce zužuje do uzounkého průlezu. Jedna zeď je opravená, druhá malebně oprýskaná a vydržíte-li v daném směru i nadále, dojdete brzy k Novým zámeckým schodům. Já však zabočil prudce dolů na Malostranské náměstí.



Zpod Karlova mostu je výborně vidět na Čertovku a místní "Benátky". Pověstné kolo na Čertovce vesele klapalo a točilo se ostošest, takže jeho lopatky půlminutová expozice spojila v jeden celek. Pohled je ve skutečnosti hodně tmavý, ale máte-li stativ a dostatečně světlý objektiv, fototechnika si dokáže poradit i s velmi slabým zdrojem světla.



Na Karlově mostě se spustil pořádný cimrmanovský lijavec. Přesto jsem neodolal, rozložil fotografické nádobíčko a vyfotil si aspoň malostranské mostecké věže a svatého Mikuláše pod dohledem svatého Víta. Trochu přesvětlené, vím, ale nebyl čas v silném dešti dělat další pokusy s opravenou expozicí nebo přidanou clonou. On už je div, že aspoň v noci vás na Karlově mostě nechají rozložit stativ. Přes den je takové povyražení zapovězeno místní mafií "karlovomosteckých" výtvarníků a i kdyby nebylo, je velká pravděpodobnost, že by vám valící se davy turistů trojnožku rozšlapaly.



Jedním z hlavních důvodů, proč jsem letos chtěl dojít na Karlův most, bylo to, že jsem chtěl najít nějaký zajímavý záběr s různobarevnými světly ve spojení s řekou a pražskými památkami. Chvíli jsem musel čekat na velkou osvětlenou loď, kterou jsem chtěl mít v záběru úhlopříčně ale tak, aby její světlo nezastínilo rozzářené budovy a hlavně nenarušilo úplně světelné reje na vodní hladině. I když jsem u této fotky pořádně promoknul, jsem s ní celkem spokojený ( i když samozřejmě - kdyby Rudolfinum chtělo maličko světelně ubrat, byl bych ještě spokojenější :-)).



Nakonec jsem byl doma už před jedenáctou, s čímž jsem původně nepočítal, takže jsem fotky rychle zpracoval, aby byl článek připravený pro noční sovy i pro ranní ptáčata z řad čtenářů. Budete-li chtít mít jistotu, že mě v Praze potkáte na konkrétním místě, počkejte si o některém z dalších dvaadvacátých prosinců někde na popsané trase a nemůžete mě minout.

Narozeniny - tím spíš když si je vy sami vyberete - jsou totiž s vámi napořád, ať už se v životě právě odehrává cokoli a vaše cesta nabere jakýkoli směr. A já jsem šťastný, že právě tyhle mám a rozhodně je už nehodlám vyměnit za žádné jiné. To moc dobře vím, i když jsem podle těchto narozenin pořád jen malé tříleté batole :-).

Nedělní miniglosy č.250

22. prosince 2013 v 10:57 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy
Pozn.: Milí návštěvníci, tak to letos pěkně vyšlo, že jubilejní Nedělní miniglosy spadly do těsně předvánočního času. Dvěstěpadesátka je docela sympatické kulaté číslo, a proto jsem se rozhodl udělat totéž co v případě čísla stého a dvoustého a vydávám miniglosy speciální, výběrové. Obsahují 30 glos z celkového počtu 245, vybraných podle toho, co mi během včerejšího letmého přečtení přišlo jako ne ještě úplně časem vyšeptalé. Uvidíte sami, jestli vás výběr potěší, ale rozhodně se nestyďte mi napsat, co vám ve výběru chybí nebo co přebývá, a taky všechno, co si o tomto specifickém a na mém blogu už tradičním žánru myslíte. Přeji všem krásnou zlatou neděli a těším se na shledanou u nekulatého čísla 251 :-).
-----------------------
-----------------------
Eurohujeři v minulém týdnu dosáhli prvního významného úspěchu své nedávno vytvořené mezinárodní platformy, když prosadili plošné dotace na švestičky z vlastní zahrádky. Každý obyvatel zemí Evropské unie tak bude mít oficiálně nárok získat dotaci na svých vlastních pět švestek. Po prvním úspěchu se nadšení eurohujeři rozhodli, že se budou scházet každý první pátek v měsíci v eurokreslírně. (č.204)
-----------------------
Miloš Zeman vyhrál v prezidentských volbách dokonce i Krkonoších, kde mu místní lidé uvěřili, že pokud by vyhrál jeho protikandidát, vrátí se místo lidem milovaného spravedlivého českého Krakonoše po válce odsunutý Rýbrcoul. (č.205)
-----------------------
Jak nám řekl vládní zmocněnec pro důchodovou reformu, ukazuje se, že česká veřejnost zatím přijala zavedení druhého pilíře vlažně. "Ano, rozjezd jsme si představovali jinak; původní plán byl o dost ambicióznější, protože jsme doufali ve více než půl miliónu klientů v prvním půl roce. Nyní jsme plány trochu přehodnotili podle aktuálních informací z praxe, nicméně pořád věříme, že se nám podaří mít nakonec v systému více klientů než pilířů." (č.206)
-----------------------
Významný psychiatr a příležitostný politolog doktor Chocholoušek uvedl ve svém prohlášení k výsledku prezidentských voleb, že podle jeho názoru jde o politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází maximálně dvakrát za deset let. (č.206)
-----------------------
Pražský vrchní soud potvrdil, že na základě prezidentské amnestie bylo zrušeno stíhání Miloty z Dědic za podezření z nedostatečné chrabrosti v bitvě na Moravském poli v roce 1278. "Ano, je hanebné, že české soudy nebyly schopny během posledních 735 let vynést pravomocný rozsudek v této kauze," řekl nám k verdiktu ministr spravedlnosti. "Na druhou stranu je třeba na obranu českých soudů uznat, že se poslední dobou k jednání opakovaně nedostavili řádně předvolaní očití svědci." (č.207)
-----------------------
Římský starosta přivítal s nadšením myšlenku redakce Nedělních miniglos z minulého týdne, aby se Václav Klaus ucházel o místo papeže: "Jménem římského lidu prohlašuji, že bychom byli nesmírně šťastni, kdyby k tomu došlo, protože by pak byla šance, že by mohl Řím znovu po skoro dvou tisíciletích přivítat ve svých zdech jako upomínku na dobu své největší slávy a prosperity babičku Lívii." (č.209)
-----------------------
Po velkém zátahu u mnoha evropských výrobců masných výrobků bylo odhaleno několik osob, které jsou pravděpodobnými viníky aféry s nahrazováním hovězího masa v potravinách masem koňským. Většina zadržených se ovšem hájí tím, že ze záměny nemají žádný finanční prospěch a jde jen o jejich koníčka. (č.210)
-----------------------
Nedělní miniglosy chtěly při příležitosti 35.výročí jeho slavného letu do vesmíru udělat rozhovor s českým kosmonautem Vladimírem Remkem. Ten ale rozhovor odmítl s vysvětlením, že se mu udělalo nevolno poté, co se dozvěděl výsledky průzkumu o vztahu současných českých teenagerů k historii dobývání kosmu. Zvlášť bolestně ho zasáhla skutečnost, že 87% respondentů je přesvědčeno, že Hvězdné městečko je obec, ve které bydlí Ornella Štiková. (č.211)
-----------------------
Předseda Svazu českých parazitů Pavel Blecha se ohradil proti myšlence stínového ministra financí ČSSD Jana Mládka z kongresu strany, že živnostníci v České republice parazitují na zaměstnancích, protože se obává, že živnostníci nebudou ochotni platit svazové příspěvky jako ostatní slušní paraziti. "Přestože jsem Blecha," uvedl v oficiálním vyjádření, "proti tomuto výroku se musím ohradit se vší rozhodností!" (č.212)
-----------------------
Evropská unie dohodla s Kyprem konečné podmínky čerpání balíčku finanční pomoci. Jak prohlásili po jednání evropští vyjednavači, podařilo se domluvit elegantní řešení, díky němuž nikdo ze střadatelů o nic ze svých vkladů nepřijde. Všechny kyperské firmy i soukromé osoby ovšem získají asi 90% svých vkladů v lízátkách, přičemž se očekává, že v oběhu se ocitnou hlavně lízátka v nominálech 50 000, 100 000 a 250 000 euro. (č.214)
-----------------------
Sonda Voyager oznámila do centra NASA v Houstonu z hranice sluneční soustavy, že se na hraničním přechodu trochu zdrží kvůli stávce galaktických celníků. (č.215)
-----------------------
Předseda vlády Petr Nečas dosáhl při své utajené návštěvě Afghánistánu nečekaného obchodního úspěchu: "Vyjednali jsme dodávku padesáti českých podzvukových bitevníků z Aera Vodochody afghánské armádě a za to jsme od afghánské strany dostali příslib, že budeme smět poskytovat Kábulu bezplatnou finanční a humanitární pomoc další dva roky." (č.216)
-----------------------
Vítězství Pankráce v letošním ročníku prestižní ankety O ledového muže roku napadl hned po vyhlášení výsledků v pořadí druhý Bonifác. Svůj protest odůvodnil tím, že podle jeho informací je Pankrác ve skutečnosti ženského rodu, a jako taková neměla tedy být do soutěže vůbec připuštěna, stejně jako se tak stalo v loňském ročníku Žofii. Domněnku Bonifáce nám mimo záznam potvrdil i ředitel Vězeňské služby ČR. (č.220)
-----------------------
V dlouho očekávaném procesu u švýcarského soudu nakonec nebudou odsouzeni původně obvinění manažeři Mostecké uhelné, ale s trestem od soudu nejspíš odejde přímo české uhlí. Očekává se, že stát by ale přece jen mohl na rozsudku ekonomicky profitovat, protože podle expertů pravděpodobně severočeské hnědé uhlí ve Švýcarsku zavřou, až zčerná. (č.222)
-----------------------
V Gíze proběhne několik tisíc let odkládaná generální oprava Chufevovy pyramidy. Náročná ale architektonicky velmi citlivá rekonstrukce Velké pyramidy, kterou iniciovala nová egyptská vláda jako gesto národního a náboženského smíření, by měla trvat několik desítek let, rohy a vrchol pyramidy by při ní měly být obohaceny o minarety a na úpatí pyramidy bude nově postavena speciální prodejna granulí pro nevěřící psy z řad turistů. (č.222)
-----------------------
Kriminalisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu vyšetřují složitý případ Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem. Podle mluvčího ÚOOZ totiž existuje podezření, že většina z osazenstva hřebčína jsou ve skutečnosti jen bílí koně. (č.223)
-----------------------
Vyšetřování dalo konečně odpověď na otázku, jak je možné, že bývalá šéfka kabinetu Jana Nagyová nechala sledovat manželku premiéra vojenskou rozvědkou, vůči které neměla potřebné pravomoci. "Je pravda, že paní Nagyová neměla žádné právo nařídit mým lidem sledování, aby se dozvěděla, co dělá premiérova manželka," řekl nám úřadující šéf Vojenského zpravodajství, "ale udělali jsme to pro ni moc rádi, protože nás to samotné taky zajímalo." (č.225)
-----------------------
Předseda tzv. vlády odborníků Jiří Rusnok dokonale zaskočil své protivníky v partii na české politické šachovnici, když v týdnu zcela nečekaně táhl ministrem dopravy na D1. (č.231)
-----------------------
Klidněji, než se čekalo, proběhla demonstrace pravicových radikálů ve Vítkově na Opavsku. Všeobecně se předpokládalo, že demonstrace bude zaměřená rasisticky, proto byli na místě připraveni k zásahu policejní těžkooděnci. Ukázalo se ale, že demonstrující pouze přišli podpořit vedení a herce pražského Národního divadla v jejich sporu s ministrem kultury, protože na demonstraci se často skandoval pokřik: "NIC NEŽ NÁROD SOBĚ!!" (č.232)
-----------------------
Bývalý kosmonaut a letec Vladimír Remek, který byl konečně jmenován velvyslancem v Moskvě, je podle svého vyjádření velmi šťastný, že se mu nakonec podařilo z oběžné dráhy dostat na dráhu diplomatickou. "V diplomacii to sice samozřejmě není tak vzrušující, jak když obíháte kolem planety Země, ale i tak předpokládám, že své zkušenosti z orbity uplatním, až budu v Moskvě obíhat recepce." (č.234)
-----------------------
Drobnou ale politicky významnou změnu ve vyjmenovaných slovech "po z" odsouhlasil končící český parlament: Místo vyjmenovaného slova Ruzyně bude do seznamu nově zařazeno vyjmenované slovo Václava Havla. (č.234)
-----------------------
Kvůli natáčení nového filmu v produkci Ridleyho Scotta byla celou noc z pátku na sobotu a v průběhu sobotního rána zastavena doprava na metru linky B z Florence na Smíchovské nádraží. "Ukázalo se, že za těch pár dolarů byli kvůli natáčení amerického filmu ochotni zastavit kompletně provoz metra na celých 10 hodin pouze v Praze a v Jerevanu," řekl nám zástupce americké produkce. "Pak jsme ale zjistili, že v Jerevanu nešlo o 10 hodin, ale jen o pár minut, nešlo o metro ale o starý autobus a nešlo o to ho zastavit, ale roztlačit." (č.235)
-----------------------
Na dva týdny byl hned po rozjezdu nové televizní veřejnoprávní stanice ČT Art přerušen její program. Náročný český divák, pro kterého je nová stanice určena, totiž odjel nečekaně s manželkou na dovolenou do Chorvatska. (č.237)
-----------------------
Premiéru dlouho očekávaného představení zcela nového žánru tzv. ekonomické opery uvede Státní divadlo v Pekingu. Opera, která je výsostně moderní a přitom nezapře inspiraci klasickými díly a návaznost na čínské národní ekonomické tradice, pojednává především o nečekaných pohybech na globálních finančních a měnových trzích a na scénu byla uvedena pod názvem Don jüan. (č.237)
-----------------------
Bývalý předseda strany a český premiér Petr Nečas byl vyloučen z ODS za nepovolenou veřejnou propagaci konkurenčního hnutí Andreje Babiše v rozjitřené předvolební době. Přečinu proti stranickým stanovám se měl dopustit v sobotu, kdy si společně s jeho dlouholetou kolegyní a přítelkyní Janou Nagyovou řekli nahlas a zcela veřejně své ANO. (č.239)
-----------------------
Pořadatelům Velké pardubické se podařilo zopakovat úspěch předvolební akce hnutí ANO, když nechali během dostihového odpoledne zástupce zúčastněných stájí rozdávat návštěvníkům pardubického závodiště koblihy z produkce svých stájí zcela zdarma. "Moc dobrý nápad!" pochvaloval si jeden z pracovníků Hřebčína Napajedla. My tenhle sajrajt normálně vyhazujeme, ale pan Babiš nám ukázal, že český volič si je ochotný před volbami vzít cokoli od kohokoli, jen když je to zadarmo." (č.243)
-----------------------
Šéf americké diplomacie John Kerry poprvé připustil, že ve sledování a odposlouchávání zašly americké služby příliš daleko. Nestalo se tak ale v souvislosti s odposloucháváním čelných evropských politiků, jejichž sledování považuje americká strana za nezbytné a místy dokonce za docela zábavné, ale až poté, co se provalilo masivní nasazení odposlechů pro sledování komunikace mezi různými druhy tapírů, varanů a hadů. Podle šéfa americké filiálky firmy ABL, která sledování jako obyčejně zajišťovala, ale byly i tyto odposlechy zcela namístě: "Hady kupříkladu sledujeme již několik let kvůli podezření z podpory extrémní pravice a neonacistických sil, protože naše výkonné počítačové analyzéry jednoznačně potvrdily v hadí komunikaci výrazně nadstandardní četnost nepřípustného slova "ss". (č.245)
-----------------------
Zlatý retrívr Darcy, který patří prezidentskému páru, oznámil na mimořádné tiskové konferenci, že rezignuje na svou funkci prvního psa. Důvodem, je, že Darcy pravděpodobně způsobil nakrabacení koberce, o který pak jeho pán v noci zakopl při cestě na toaletu a zranil si přitom koleno. Darcy přitom původně rezolutně popřel, že by byl v místnosti vůbec přítomen, přestože ho natočily štáby několika televizí a na místě ho spatřili i členové prezidentské ochranky. Darcy svou lež přiznal až poté, co žurnalistům vylíčil své očité svědectví poslanec Michal Hašek, který má sice osobně Darcyho moc rád, ale jednak pravda je pro něj věcí posvátnou a jednak se potřeboval někomu pomstít za svou vlastní vynucenou rezignaci. Darcy nicméně uvedl, že nerezignuje úplně a zůstane alespoň na pozici řadového psa. Navíc si ponechá i svých dalších 26 psích funkcí, takže na povinnosti všech prezidentských návštěv příjemně ho drbat na krku se nic nemění. (č.246)
-----------------------
Mexická herečka Aurora Clavel byla vykázána z oslavy 96. výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Petrohradě kvůli zjevně padělanému pozvání. "V souvislosti s tak významnou historickou událostí jako je VŘSR je to samozřejmě nepříjemnost s mezinárodním dopadem, kterou prošetříme a dohodneme se na řešení přímo s mexickou ambasádou," prohlásil vrchní ceremoniář velkolepé akce. "Podle předběžných výsledků šetření to ale zatím vypadá, že chyba není na pořadatelích oslav, ale z Aurory si jen někdo vystřelil." (č.246)
-----------------------
Obrovské množství lidí každý den obléhá areál Vysoké školy ekonomické v Praze. Důvodem je velká vánoční kapaň několika obchodních řetězců, jejímž hlavním sloganem je "Velké vánoční slevy na VŠE!" (č.249)

Adventní noční imprese

17. prosince 2013 v 21:18 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané
Jen těžko se to změní:
Pokaždé, když tě mé sny hostí,
noc rozkvétá tvou přítomností.

Zaplatím jakékoli vstupné
na tohle skvostné představení,
mládeži velmi nepřístupné.

I když adventní noc
je světel zcela prostá,
napočítám do deseti
nebo do sta
a rozechvělý vděkem
po kolejích
vyrazím za dotekem
dychtivých rovnoběžek.

Vánočním zvonkem
s ohmatanou stužkou
zvoním do tmy
a jdu za světluškou.

Nedělní miniglosy č.249

15. prosince 2013 v 13:09 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Od té doby, co má Česká republika dva policejní prezidenty, se množí podobné žaloby v jiných oblastech, takže řada českých měst už má dva starosty a za některé fotbalové a hokejové týmy začali nastupovat dva brankáři. Největší akcí tohoto druhu je ustanovení druhé Poslanecké sněmovny, protože soudy rozhodly, že její rozpuštění, kvůli kterému se nedávno uskutečnily předčasné volby, bylo nezákonné. Předpokládá se, že nová Poslanecká sněmovna bude dál úřadovat ve sněmovních prostorách v Praze, zatímco druhá skupina poslanců by mohla využívat prostory v Avignonu, který má na schizma podobného rozsahu z historických důvodů připravenou veškerou nezbytnou infrastrukturu. Provoz dolní sněmovny se tak výrazně prodraží; nejvíc se projeví vyšší náklady na dopravu u poslanců, kteří byli zvoleni do obou zákonodárných sborů, a budou proto muset mezi oběma městy pendlovat.
-----------------------
Obrovské množství lidí každý den obléhá areál Vysoké školy ekonomické v Praze. Důvodem je velká vánoční kapaň několika obchodních řetězců, jejímž hlavním sloganem je "Velké vánoční slevy na VŠE!"
-----------------------
Předseda vlády v prozatímní demisi Jiří Rusnok se nakonec rozhodl zúčastnit pohřbu Nelsona Mandely formou videokonference, což by mu mělo výrazně ušetřit čas a nezanedbatelná bude i úspora nákladů. Premiér k tomu Nedělním miniglosám řekl: "Původně jsme chtěli za český stát pověřit osobní účastí Radovana Krejčíře, což by byla asi nejlevnější varianta. Bohužel se nepovedlo jeho propuštění na kauci, takže jsme se aspoň zúčastnili velmi početně obsazené soutěže o nejdojemnější pohřební proslov, jejíž vítěz získá jako prémii oficiální omluvenku z pohřebního ceremoniálu. Mezi 456 uchazeči z celého světa můj projev jasně zvítězil, i když se nakonec ukázalo že jsme omylem zaslali smuteční projev o stavu českého hospodářství, který byl připraven pro Světové ekonomické fórum v Davosu, vole."
-----------------------
Tabákový koncern Philip Morris vyhlásil veřejnou soutěž o nejlepší oslavnou píseň na téma bohaté historie končící legendární značky cigaret Start. Podobná soutěž se koná pouze jednou za čas a je výbornou příležitostí pro všechny hudební skladatele zapsat se do historie české písňové tvorby na velmi dlouhou dobu. Poslední soutěž podobného rozsahu, která se v oblasti výroby cigaret uskutečnila, vyhrál Bedřich Smetana se svou slavnou árií z opery Libuše Óóó, vy lípy.
-----------------------
Na Měsíci poprvé přistála čínská sonda, která nese výzkumné lunární vozítko s poetickým názvem Nefritový králík. Šéfredaktor globálního kynologického časopisu Pes, přítel člověka, nicméně v aktuálním burcujícím úvodníku nového čísla projevil obavu z toho, zda se opravdu jedná o králíka.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících dvou odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než čtyřech letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Adventní haiku

13. prosince 2013 v 21:30 | Petr Vápeník |  Haiku

Mám rád adventní čas. Jak jsem to nikdy dříve nedělal a v dodržování tradic jsem byl rebelsky vlažný, v posledních létech nečekaně sám sobě pravidelně dopřávám voňavý adventní věnec a teplé mihotavé světlo jeho zapálené svíčky mi dělá společnost za dlouhých večerů - byť notně pokrácených pozdním příchodem z práce. Sebemenší drobnost v takovém světle dokáže rozpohybovat na rozlehlých bílých stěnách velkolepé představení stínového divadla. Ze světla se tak rodí pohyb a advent je přece právě očekáváním svátku zrození.

Když v takovém osvětlení proti plameni svíčky vyřknete několik slabik haiku, přeběhnou po stěně tetelivě i jejich stíny, které - když je nezachytí notová osnova pavučiny v koutě pokoje - vyběhnou velkým oknem do zamlžené naoranžovělé noci. Ukážu jim správný směr a popřeju šťastnou dlouhou cestu, i když věřím, že trefí i bez mé rady.



Adventní haiku


V milosti hříchu

s Nadějí objímám se

při světle svíčky.



Cesta do pravěku: Na oplátku za slabičné tóny adventního haiku, které jsem tímto článkem vypravil na daleký výlet mrazivou nocí, se v dnešní cestě do pravěku pokusím zprostředkovat vám zcela jiné tóny: Stává se vám, že se vám znenadání vybaví nějaká stará písnička, kterou už jste léta neslyšeli, pěkně v plné kráse a se všemi podrobnostmi a že pak nevíte, jak se popěvku zbavit? Pak by vás mohl zaujmout čtyři a půl roku starý článek O písničkách pro každý den.
Mimochodem - mou úplně poslední písničku, kterou slýchám v posledních měsících a létech každý den, musel zkomponovat nějaký opravdu dobrý "hitmaker", protože mi na pozadí běžného života a velmi často v jeho výsostném popředí běží skoro nepřetržitě, aniž by se mi byť jen trošičku omrzela, a její tóny mi pořád znějí obzvlášť libozvučně :-).


Zážitky s řeckou televizí

10. prosince 2013 v 21:10 | Petr Vápeník |  Reportáže
Zvu vás na třetí návštěvu Athén z listopadu 2007, kdy jsem poprvé v životě navštívil řeckou metropoli, abych si tu splnil jeden ze svých snů a zúčastnil se nejklasičtějšího ze světových maratónů - z Marathonu do Athén. Je sobotní večer před nedělním maratónem a já se právě vrátil do hotelového pokoje z únavného celodenního putování městem. Dlouho jsem se zapřísahal, že v sobotu před závodem budu odpočívat, ale ono to prostě na takovém úžasném místě, kde na vás vykukuje evropská historie na každém rohu, nejde moc dobře. Třetí úryvek z více než čtyřicetistránkové reportáže popisuje zážitky s řeckou televizí. Běžný Čech neznalý novořečtiny si sice moc neužije, dávají-li právě konverzační komedii z prostředí řecké vesnice, ale já měl štěstí na docela zajímavé pořady :-).
Předchozí dvě reportáže najdete v článcích V athénském taxíku a O hvízdání u chrámu boha Dia a na Akropoli


Právě tento víkend probíhá v Řecku kongres politické strany PASOK. V televizi vysílají přímé vstupy, hodiny a hodiny jsou věnovány komentářům a rozhovorům s přímými účastníky. Ti snad musejí mít každý několik dvojníků, protože hovoří se všemi reportéry, stíhají se přitom ještě šavlovat s politickými oponenty a usmívat na diváky. Není divu, že ve všech průvodcích se radí: Bavte se s Řeky, o čem chcete, jen ne o politice. Řek o politice nehovoří, Řek politikou plane. Oči mu žhnou, mluví afektovaně, někdy pateticky křičí a deklamuje. Kdepak civilní projev. Kdepak humor. Politika je panečku vážná věc! Když jsem zažil na Lefkadě volby, byl celý ostrov vzhůru nohama. Zkoušel jsem tehdy reklamovat fakt, že na našem pokoji neteče teplá voda. Nic se ale nedalo opravit, protože přece budou volby a všichni - včetně všech dostupných opravářů - jimi prostě žijí. Poslední týden pobytu nám musela stačit voda studená.

Naši politici by museli v Řecku mnohem víc podpořit své divadelní vlohy, jinak by si se svým jemným humorem slonů v porcelánu ani neškrtli. A co teprve kongresoví diváci? To nejsou diváci, ale fanoušci. Ti jednání nesledují, ale žijí jím, nestačí jim zatleskat, oni v hledišti tančí, mávají transparenty a skandují jako na basketbalu, nestačí jim zapískat nebo zabučet, to je možná dobré pro operu, ale ne pro politické klání. Tady se vášnivě nadává, řve a gestikuluje, vypadá to, že politik, který takové reakce publika právě způsobil, nemůže dožít rána, protože bude rozvášněným davem zmasakrován. Ale - kupodivu, stejný politik dává novináři rozhovor před východem ze sálu a titíž diváci, kteří měli ještě před chvílí při jeho projevu oči podlité krví, dělají do kamery opičky a "véčka".

Vášeň se pochopitelně projevuje i na silnicích. Červená na semaforu není signálem k zastavení, ale maximálně ke zvýšené opatrnosti. Když už auta opravdu zastaví, mezi nimi se jak stovky hadů začnou proplétat motorky a skútry ve snaze prodrat se co nejvíc dopředu. Motocyklista, kterému se takto podaří stojící kolonou prokličkovat úplně dopředu, se rozhlédne po okolních semaforech, zda někde poblíž právě nesvítí zelená. Není už tolik důležité, jestli zelené světlo svítí autům nebo chodcům. Svítí-li, jede tam. Jde-li o zelenou výhradně pro chodce, motocyklista tedy vjede na chodník mezi chodce a podobně jako mezi auty se proplétá chvíli mezi nimi. Kupodivu, nikdo mu nelaje nikdo nehrozí, všichni jdou klidně dál, jako by nic, nepanikaří, záměrně nepřekážejí ani hystericky neuskakují. Prostě jdou dál svou cestou a on se nějak vyhne. Někdy je jedinou cestou, která právě není zatarasena nějaká jednosměrka (samozřejmě v protisměru). Ani to není pro zkušeného skútristu problém. A nejsou to jen nějací výstřední muži v černém, málokdo ze zdejších motorkářů vypadá jako Peter Fonda nebo rozevlátý Nicholsonovic Jack. Jsou to většinou usedlí úředníci v obleku a kravatě s helmou na hlavě (někdy). Jsou to mladé studentky v krátké sukni a s kabelkou přes rameno. Jsou to staří pohublí dědové, kteří jezdí na modelech z období vojenské diktatury. Policisté je nestavějí. Zdá se, že nestavějí nikoho. Když se jede, je vše v pořádku a nikdo tedy není vinen.

Sobotní večer. Athéňané vyrážejí za zábavou, zatímco já se právě vrátil z celodenního putování pozoruhodnou metropolí. Ze spodu sem do výšin zaznívají klaksony automobilů a houkačky sanitek, v hotelovém pokoji je zatuchlý klid. Padám do měkkého lůžka a nějakou dobu ležím bez hnutí a nechám sebou proudit zážitky z celého neobyčejného dne. Pak - stále vleže - beru do ruky dálkové ovládání hotelového televizoru. Vždy, když jsem někde v zahraničí v hotelu vybaveném televizí, snažím se najít kanál (jak příhodné slovo!), který by mi mohl v mé samotě být nevnucujícím se společníkem. Tedy - chci-li takového kámoše do nepohody najít, surfuji po programech, většinou se u každého z nich zdržím tak 2 vteřiny a pak přejdu na další. Program mne tedy musí během dvou vteřin nějak zaujmout, abych načal vteřinu třetí.

Cvaknu další kanál a vidím na obrazovce, jak ruce nějaké šikovné hospodyňky odstraňují ze skleněného pekáče pěkně propečené kopečky masa a do pekáče na tu mastnou vypečenou šťávu sypou bílý prášek. Rozhodující třetí vteřina uplynula. Znám to. Teď to totiž přijde! Teleshopping se zázračným odmašťovacím práškem. To jsem zvědav, jak podobné reklamy fungují v Řecku. Zájem o program byl definitivně vzbuzen. No, mohu-li soudit, prášek moc zázračně nevypadá. Ruce TV vypravěčky se sice horečně snaží přimět ho k nějaké akci, zuřivě ho vmíchávají do mastnoty, ale místo aby se vše mastné vsáklo do zázračného prášku, přeskočilo okraje pekáče a samo se zahodilo do koše, to vše za pár Euro za jedno balení, za které dostanete dvě, i když druhé nechcete, intenzivním mícháním vzniká nevábně vyhlížející hnědá břečka. Možná jsem jen špatně pochopil obsah reklamy. Tohle nejspíš byl teprve běžný čistící prostředek, ten zázračný ještě čeká v zákulisí, aby naskočil do světel reflektorů a pak teprve vyniklo to srovnání: Vedle hnědavé břečky čisťounký průhledný pekáček, po kterém když přejedete pružným ženským prstem, drnčí.

Ale nakonec je vše jinak: Ruce se přestávají věnovat břečce v pekáči a krájejí původní pečínku, tenké plátky masa aranžují na talíř, přidávají - světe zboř se, dívám se opravdu na řeckou televizi? - něco jako zelí, to celé zalévají pekáčovou hnědí. Vedle kladou jeden,…dva,…tři,…čtyři knedlíky!!! Opravdové knedlo - vepřo - zelo! A ten zázračný prášek byla obyčejná mouka. Začíná řecký televizní pořad o české kuchyni a o Praze! To jsou věci!!! Na půl hodiny nemají ostatní programy šanci, dozvídám se o mytické chvíli založení Karlova mostu, nahlížím do Zlaté uličky na Hradě (kdy jsem tam vlastně byl naposledy?), průvodce do ní volně vchází a k tomu zpívá živá Helenka Vondráčková. Čeho se tu ještě dočkám?! Ještě typický guláš připravovaný českým kulinářským expertem a jeho glosy v češtině překládané pohlednou tlumočnicí do řečtiny, ochutnat (MMMMMHHHM!!!) projet se po Vltavě na lodičce, záběr na Hradčany a hned poté rychlé rozloučení; příště se setkáme za týden touto dobou a povíme si něco o kulinářských specialitách Singapuru. Následují titulky a pak teprve reklama na opravdový čistící prášek.

Doufám, že zítra na trati z Marathonu nedostanu na frak tolik, jako dostal v reklamě naloženo běžný čistící prášek od toho zázračného.

Infračervená Mumlava

6. prosince 2013 v 20:18 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Kdybych měl s publikováním dalšího článku čekat, až se blog umoudří a přestane blbnout - jak jsem původně předpokládal - už bych toho asi letos moc nenapsal. Zatím mám pocit, že situace je čím dál horší, ale rozhodl jsem se, že se tím tentokrát nenechám rozhodit a publikuji aspoň pár fotek z výletu do Harrachova, kam jsem si na říjnový státní svátek zajel na otočku fotit (jak jinak než v infračervené části spektra, protože infračervenou kolekci se snažím ještě o pár obrazů obohatit) zajímavou modelku - říčku Mumlavu. Fotky jsem vám kdysi dávno slíbil v článku o hledání Ducha řeky a myslím, že nastal správný čas tento slib splnit. Nebudu tentokrát moc psát, ale spíš se soustředím na fotky.


Když fyzikové hovoří a zakřivení prostoru, je docela obtížné si něco takového představit. Podzimní prostor ve vírech obřích mumlavských kotlů je však nejen představitelný, ale i obrazově zachytitelný a navíc je zakřivený docela malebně, co myslíte?



Sledovat dlouhou expozicí zviditelněné říční proudy bývá dost zajímavé, přičemž výsledek se nedá úplně přesně předvídat. Na následujícím obrázku je stejný říční kotel jako na tom předešlém, ale ze zcela jiného úhlu a vzdálenosti. Skoro to vypadá, jako by řeka měla fešácky zakroucený cop a její zvláštní světlo odtékalo po skalních stupních do tmavého podzemí velké a klidnější tůně.



O kousek výš proti proudu je ještě větší říční kotel, do kterého se vlévá řeka v nezbedných peřejích. Rázem nastává zklidnění původně dravého toku a kolem středu kotle voda obíhá v tichém a na časem vyhlazeném snímku téměř neznatelném víru.



Pořád mluvím o Mumlavě, ale ani jednou jsem tu ještě neukázal záběry místního největšího turistického lákadla - nádherných Mumlavských vodopádů. Už jsem psal, že s fotkami vodopádů samotných úplně spokojený nejsem, zvlášť když byly prakticky neustále obležené davy turistů. Turistů je dost i na následující fotce, jenže po nich díky několikaminutové expozici zbyly jen lehké obláčky duchů na několika místech - pozůstatky těch lidí, kteří se s vodopády chtěli vyfotit a stáli delší dobu na stejném místě. Tak aspoň jednu fotku v černobílém provedení, abyste neřekli, že vám nepřeju.



Blogové komentáře dnes už od dopoledne vůbec nefungují, můžeme jen doufat, že se alespoň kdesi v hlubinách blogu tiše ukládají a po nějaké době se všechny objeví jako se z podzemí nakonec po určitých peripetiích vždycky vynoří ponorná řeka. Třeba se jednou vše přece jenom podaří opravit a řeka blogových textů i komentářů bude pokračovat na své pouti klidnějšími místy, ale i svými vlastními peřejemi a vodopády :-).

Nedělní miniglosy č.248

1. prosince 2013 v 19:27 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Protože komunikace mezi Prahou a Bratislavou je v poslední době na výborné úrovni a vzájemná spolupráce mezi oběma zeměmi se rozvíjí v mnoha oblastech, premiéři Slovenska a České republiky Robert Fico a Jiří Rusnok se dohodli na možnostech opětovného využití starého a ve světě stále ještě pozitivně vnímaného nápisu Made in Czechoslovakia. Česká vláda v demisi navíc navrhla, že z důvodu větší prestiže v zahraničí by měl prezident Miloš Zeman jezdit na zahraniční cesty výhradně pod jménem Václav Havel.
-----------------------
Po dlouhých létech neúspěšného vyjednávání s řadou potenciálních zájemců se konečně podařilo najít kupce pro část českých vojenských bitevníků L-159 ALCA. Přesná totožnost amerického kupce je předmětem obchodního tajemství, ale Nedělní miniglosy se z dobře informovaného zdroje dozvěděly, že si je zájemce vybral především proto, že mu svým jménem připomínaly jeho velký vzor a slavného předchůdce - Al Capona.
-----------------------
Jedním z mnoha témat, o kterých jednají strany kýžené budoucí vládní koalice, je také tzv. sektorová daň - tedy zvláštní zdanění některých hospodářských odvětví, které je podle názorů řady voličů třeba potrestat za jejich úspěchy. Kromě bankovních subjektů a podniků z oblasti energetiky a telekomunikací se uvažuje, že bude uvalena zvláštní sektorová daň i na všechny daňové poradce, především na ty, kteří budou svým klientům radit, jak se placení daní vyhnout.
-----------------------
Podle celosvětového průzkumu zůstává nejznámější českou osobností ve světě hokejista Jaromír Jágr. Pokud se ale podíváme na výsledky podrobněji, zjistíme určitá lokální specifika. V Rusku je doposud nejoblíbenějším Čechem doposud bývalý kosmonaut Vladimír Remek, na africkém kontinentu s převahou vyhrál Radovan Krejčíř, v Chile Václav Klaus a mezi domorodými novoguinejským kmeny dominuje potetovaný kandidát na prezidenta Vladimír Franz.
-----------------------
Starosta marockého města Casablanca podal oficiální protest kvůli poškození dobrého jména svého města ze strany českých politiků a institucí. "Když jste začali vyšetřovat problémy s dodávkou letadel CASA, bral jsem to ještě jen jako shodu náhod. Když se ale ukázalo, že veké politické problémy přinese i tunel BLANKA, došlo mi, že jde z české strany o cílenou a koordinovanou akci proti mému městu." Z mezinárodní problematické situace vedou jen dvě cesty: Buď české orgány činné v trestním řízení a čeští žurnalisté obě kauzy přejmenují anebo čeští politici doporučí svému marockému kolegovi, aby důsledně používal arabský název svého města, protože "ad-Dár al-Bajdá" se zatím ještě žádný český průšvih nenazývá.

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících dvou odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než čtyřech letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno: