Faunovo velmi pozdní odpoledne

30. prosince 2013 v 18:10 | Petr Vápeník |  Filmy
Když se mi kdysi dávno dostala do ruky knížka povídek Jiřího Brdečky s názvem Faunovo značně pokročilé odpoledne, vůbec jsem netušil, že podle titulní, jen několikastránkové a nijak oslňující povídky natočí Věra Chytilová jeden ze svých nejlepších filmů. Ostatně tehdy jsem knížku četl kvůli úplně jiné povídce s názvem Příběh básníka Jehlana, která nám tehdy připadala velmi líbivě protistátní na to, že knížka byla k dispozici ve veřejné knihovně. Titulní povídka mě ale tehdy ničím nezaujala. Naštěstí zaujala známou českou režisérku, jejíž díla jsou známá mimo jiné i bohatými feministickými prvky. A jaké jiné téma může takovou filmařku lákat víc než motiv stárnoucího seladona, který veškerou svoji energii dává do svých stále nových a nových milostných dobrodružství a s pokročilým věkem se stává ve svém konání stále směšnějším a politováníhodnějším.

Ukázka z původní povídky Jiřího Brdečky: "Když skončil svou práci, šel rovnou domů, vykoupal se, oblékl svůdcovský úbor, jehož základním prvkem byla bělostná silonová košile. Měl dvě, pral je každou noc před spaním a pečlivě vyvěšoval. Proměna kádrově nezávadného pracujícího inteligenta v samoúčelného erotika si vyžádala asi hodinu. Pak se ihned vyrazilo na lov. Třeba říci, že to byl člověk kultivovaný, a proto opovrhoval manévry pouličního seznamování, které přenechával vulgárním duchům. (...) Velmi rychle odhadl objekt a pak se choval rezervovaně nebo drze, seriózně nebo žertovně, brutálně nebo něžně, v dalších kolech však vždy romanticky, ba sentimentálně. Díky pružnosti svých metod měl úspěchy na široké základně a měl je už hezky dlouho. Byl tu však jeden problém. Ačkoliv změnil za svého života nejeden světonázor, jeho samoúčelně erotický vkus stagnoval, to jest setrvával u dívek zhruba dvacetiletých, ne-li kapánek mladších."

Film s mírně upraveným názvem Faunovo velmi pozdní odpoledne vzniknul v roce 1983 v Krátkém filmu Praha (Barrandov byl tehdy vůči Chytilové velmi chladný a odtažitý) a okamžitě se zařadil k mým oblíbeným; od té doby se na něj velmi rád podívám a i když jinak mám k většině filmům Věry Chytilové výhrady, někdy i značné (např. k Dědictví aneb Kurvahošigutntág), Faun se mi i po létech a po mnohonásobném shlédnutí v kinech i v televizi (naposled před několika dny) moc líbí. Ano, mužské postavy (kromě Fauna Leoše Suchařípy i jeho kolegové Ivan Vyskočil st. a Jiří Hálek) nejsou stiženy žádnými prvoplánovými cnostmi, jsou to bez výjimky slaboši a odsoudit je nedá skoro žádnou práci. Na druhou stranu režisérka ve filmu tentokrát nešetří ani ženské postavy: Přehled Faunových známostí na jednu noc je vůbec zvláštním panoptikem a postavy, které do děje zasahují zásadnějším způsobem (Faunova šéfová v okouzlujícím a zároveň děsném podání Libuše Pospíšilové i jeho spolupracovnice Vlastička, kterou hraje Vlasta Špicnerová), taky nejsou zrovna ztělesněním dobrých vlastností. Vlastně jediné postavy, které si v jistém smyslu zaslouží úctu, jsou ty nejstarší ve vedlejších, byť výrazných rolích, ať už jde o poslední roli úžasně vitálního sedmadevadesátiletého Františka Kováříka nebo Ernu Červenou (mimochodem, manželku zakladatele legendárního kabaretu Červená sedma, Jiřího Červeného) v roli Faunovy staré zranitelné sousedky.

Ostatně stáří a směrování k němu hraje ve filmu významnou roli. Původně celkem drobný a nekomplikovaný námět dostal v podání Věry Chytilové mnohem širší kontext a film o nenapravitelném proutníkovi se stal vlastně metaforou postupného zániku a podvědomé hrůzy z něho. Kromě stálé konfrontace mladého a starého, která vyplývá z Faunova životního stylu (je tu i nesmyslné verbální ujišťování o vlastní mladosti "Vždyť já vypadám ještě jako chlapec!"), jsou výrazným výtvarným a postupně i dějotvorným prvkem průstřihy na staré stromy s vrásčitou kůrou podobnou staré lidské kůži, a jejich opadané tlející listí ("A já pořád co mi to tlení připomíná: Vůně mýho dětství!") Faun, kolem kterého se celý děj točí (v povídce jde jen o přezdívku jistého pana Koblihy, ale ve filmu se skutečně jmenuje Faun), se snaží poznávat další a další mladé dívky a neustále vyhlíží další cíle svých milostných dobrodružství, jako by byl zklamán, že nemůže mít úplně všechny, které se mu líbí (smutný povzdech "Když vono se to všechno stihnout nedá…"), přesto pociťuje stále víc, že mu smysl života protéká mezi prsty ("Samej sex a nikde žádná láska!" nebo uštěpačná slova jedné z jeho milých "No jo, vždyť já vás znám jenom z tý postele…"). Ale přestože po takovém citu Faun verbálně touží ("Panebože, dej, ať se dneska zamiluju a ať je to ta pravá!"), není už lásky - kromě lásky sám k sobě - schopen, přestože se o tom stále ujišťuje.

Celý film je dokonalou ukázkou prolínání různých motivů i uměleckých oborů. Významnou roli hraje i Praha a její (především barokní) památky a ostatně i samotný název filmu není jen odezvou Brdečkovy povídky, ale má souvislost i se skladbou Clauda Debussyho Faunovo odpoledne, jejíž motivy se ve filmové hudbě objevují v jazzujícím podání Jiřího Stivína. Velkou pozornost věnuje Chytilová tradičně výtvarnému pojetí filmu, fascinující (a někdy balancující na samotné hraně snesitelnosti) je ostatně všudypřítomná ruční kamera Jana Malíře, která nejen zprostředkovává děj, ale nazírá ho z různých úhlů, deformuje ho, při snímání se vlní, dýchá a spoluvyjadřuje okamžitou náladu; zcela puštěná ze řetězu je "opilá kamera" např. v závěrečné dlouhé opilecké scéně.

Herecky je film postavený na výkonu Leoše Suchařípy, který si svou životní roli doslova užil, byť pamětníci vzpomínají na vyhrocené emoce během natáčení, především mezi režisérkou a představitelem Fauna, ale možná i proto je pro mne Suchařípa jako Faun ve většině obrazů doslova nezapomenutelný. Komu jeho způsob herectví není úplně sympatický, tomu doporučuji aspoň závěr filmu, kde opilý Faun ("Já se tady držím. Pojďte mě přidržet, ať se můžu pustit!") jednak odhaluje podstatu svých přelévavých "citů", jednak zjišťuje, že bilance jeho života je ve skutečnosti tristní a snaží se aspoň o formální vyjádření jeho smyslu ("Aspoň to jméno aby tu po mně zůstalo..." píše křídou své jméno na chodník vedle namalovaného dětského panáka - F A U ...). Ale nic zásadního nestihne. Smrt v podobě jeho šéfové si pro něj přichází a nehodlá se ho již vzdát. Mimochodem - jak jsem nikdy neměl rád dramaturgyni Československé televize Libuši Pospíšilovou, tahle role jí v mých očích velmi sluší. Vůbec nevadí, jak přehrává, naopak je to přesně v intencích její afektované postavy. No a Smrt s kosou v jejím podání je vyslovená lahůdka! Od roku 1983 je pro mne stálým strašákem vědomí, že i pro mne si dřív nebo později přijde paní Pospíšilová o odveze mne za panem Faunem taxíkem do své věčné říše. A byť se hrátky se Smrtí jeví jen jako nezávazná filmařská hra, skutečná Smrt ve filmu také zaúřaduje a závažnost toho okamžiku je ve skoro děsivém protikladu k bezvýznamnosti Faunova snažení skrýt v ten okamžik svou mladou milenku, jako by na tom právě v jeho případě a s jeho pověstí ještě nějak záleželo.

Před kamerou se mihne celá řada zajímavých osobností: Výraznou roli má např. dcera režisérky Tereza Kučerová, v malé roli se mihne mladá Ivana Chýlková ("...ty prstíky by mohly... Kdyby chtěly...") i dcera autora původní povídky Tereza Brdečková, na koncertě z děl Vivaldiho můžeme vidět i Pavla Bobka a dokonce jsem měl pocit, že se před kamerou na chviličku po vzoru Hitchcockových děl objevila i samotná paní režisérka. No a když jsem se dočetl, že malou roli "Dívky s melounem" hraje jakási Marie Vápeníková, má náklonnost k filmu, už tak dost veliká, ještě vzrostla :-). O pozoruhodných kreacích Františka Kováříka a Erny Červené jsem už mluvil, zajímavostí pro někoho možná bude i to, že Erna Červená se kromě "Fauna" ještě objevila v docela slavné roli ležící babičky v komedii Zdeňka Trošky Slunce, seno, jahody ze stejného roku. Ty dvě role ovšem snad ani nemohou být rozdílnější a které z nich dávám přednost je, myslím, zřejmé.

Pro mne je film Faunovo velmi pozdní odpoledne i s odstupem jedním z nejpozoruhodnějších českých filmů. Možná k němu už nemám tu fascinovanou "kultovní" úctu jako kdysi, ale na druhou stranu - tím jak se pomalu přibližuji Faunovu filmovému věku (mimochodem, v původní povídce je "starý" pan Kobliha zdatným osmatřicátníkem :-)), jsou pro mne alespoň některé motivy konání jeho postavy (byť mi rozhodně není vzorem jeho přelétavý vztah k ženám a na druhou stranu ani zdaleka nedosahuji jeho svůdnických úspěchů :-)) v mnohém pochopitelnější.

Kdo film nezná a nedává přednost polopatismu a brutální filmové akci před jemným humorem a filmařskou nápaditostí, tomu můžu film jedině doporučit.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 30. prosince 2013 v 18:48 | Reagovat

Skvělá recenze, ta by mohla vyjít ve filmovém časopise.

Tento film také miluju, kdysi jsem ho nezávisle na tobě zařadil mezi své filmové Top5. Bohužel ho nemůžu sehnat, i když jsem se zaregistroval i na placený server, mám ho jen natočený na VHS kazetě.
Mám rád i Olmerův film Jako jed, kde o generaci starší muž se zamiluje do mladičké kolegyně a úplně "zblbne". Trochu mně to připomíná osobní zkušenost, tak asi proto.

2 Jarka Jarka | Web | 30. prosince 2013 v 18:51 | Reagovat

Film nedávno v televizi opakovali? Viděla jsem ho kdysi dávno a nejsem si jistá jestli celý, protože si pamatuji jen na pana Suchařípu a jeho nezapomenutelnou a pro mě, těžkopádnou dikci. Kdybych bývala tvou recenzi četla před uvedením filmu, určitě bych si ho nenachala ujít, vychválil jsi ho tak, že ho už příště opravdu musím vidět. ;-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 18:52 | Reagovat

Skvělej a opomíjenej film! Suchařípa s jeho speciální dikcí je naprosto k sežrání. U nás zdomácněla hláška " Tak tohle jsem viděl, tohle taky, ale tohle s tímhle dohromady jsem teda ještě neviděl!" Nebo klasická scéna rozjímajícího Fauna na záchodě a věčné dilema "Co já jsem to dneska vlastně  chtěl dělat".... A závěrečná scéna kde se ze tmy v parku pomalu blíží soudružka Pospíšilová a Faun si myslí že jde pro něj smrt je taky skvělá!....

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 19:44 | Reagovat

[1]: Do skutečné kritické recenze tak, jak si ji představuju, to má ještě daleko, on ten pojem v posledních letech dost devalvoval a těch, co se mylně domnívají, že píšou recenze, je i na blogu spousta.

Mě potěšilo, že to před pár dny běželo v televizi, byť v době obvyklé pro podobné filmy - tedy od půl jedné v noci :-). Film Jako jed je taky výborný. Někdo tomu říká "zblbnout" jiný třeba "procitnout". Když jde o skutečnou lásku a ne jen o přechodné poblouznění, budu každému takovému muži (sebe nevyjímaje :-)) a samozřejmě i ženě jen držet palce, protože opravdové lásky, myslím, není na světě nikdy dost :-).

[2]: Film určitě patří do mých "TOP". Viděl jsem ho už mockrát a pořád se u něj dobře bavím.

[3]: Ještě mám rád nádherně rytmicky natočenou scénu z koncertu, kdy přesně do rytmu Vivaldiho Čtvera ročních dob vstávají lidé v řadě sedadel, aby Fauna pustili na jeho místo :-).

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. prosince 2013 v 19:59 | Reagovat

Taky patří k mým oblíbeným filmům.

6 Radka* Radka* | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 20:13 | Reagovat

Filmy Chytilové jsem kdysi ráda sledovala, Kalamitu, Hru o jablko a další, ale tenhle mi unikl, nebo si na něj nevzpomínám. Těžkopádná Suchařípova dikce mne většinou znepokojovala, trpěla jsem jsem pocitem, že se dusí. Pokud na film někde narazím, zhluboka se nadechnu a zkusím vydržet ;-).

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 20:19 | Reagovat

I já se na něj pamatuju, ač jsem už v kině nebyla víc desetiletí. Asi šel v televizi. Tam je životních rovin - lahůdka. Pěkně doporučeno, podle toho bych si na to udělala čas kolem té půlnoci... ;-)

8 Vendy Vendy | Web | 30. prosince 2013 v 20:59 | Reagovat

Tento film mi zatím unikal, ale letmo jsem asi pár záběrů zahlédla. Jen mě neoslovil, možná to chce větší soustředěnost.
Toto je skvělá recenze, jak podotknul Miloš v prvním komentáři, mohla by se hrdě předvést v některém filmovém měsíčníku. Máš zajímavý výběr, píšeš nejen o filmu samém, ale sleduješ i herce, v rolích i mimo role. Nečetla jsem ani předlohu, ale zdá se, že Faunovo velmi pozdní odpoledne je adaptace, která předčila knihu (většinou to bývá naopak).
Asi se jednou přemůžu a zkusím se na film podívat. Možná budu příjemně překvapena. :-)

9 Vendy Vendy | 30. prosince 2013 v 21:03 | Reagovat

[4]:Skutečné kritické recenze mnohdy nemají tvou úroveň, řekla bych. A recenze, ve které se to hemží odbornými výrazy, je v mých očích jen nabubřelou bublinou. Spíš oceňuji, když o filmu napíše někdo srozumitelně a bez filmařských a kritických (rádoby)odborných hantýrek. Možná to, co jsi napsal, není recenze v pravém slova smyslu, ale pro mě to má ten samý význam. Navíc, v lidštějším podání. 8-)

10 Teeda Teeda | Web | 30. prosince 2013 v 21:41 | Reagovat

Já tedy s fauny nechci nic mít v žádné podobě. Myslela jsem si, že to nejsou tak strašné potvory, za což může fakt, že jsem jako malá prošla s Lucinkou skříní. Jenže jako velká jsem viděla film Faunův labyrint a zařekla jsem se, že s fauny už nikdy nechci nic mít. .)

Ehm. Leda by ten Faun nebyl faun? Ale kdo by chtěl jmenovat po faunech? :) :-D

11 Čerf Čerf | E-mail | 30. prosince 2013 v 22:28 | Reagovat

[5]: Tipnul bych si na to :-)

[6]: Je to pravda, jeho dikce byla nezaměnitelná. V době natáčení to ještě nebylo takové drsné jako v pozdějších letech, ale i tak to každým uším nesedí. Za roli Fauna získal cenu za nejlepší herecký výkon na filmovém festivalu v San Remu. No a určitě by se nemělo zapomenout na jeho obrovské překladatelské dílo - jeho překlady děl Čechova, Gogola, Gorkého a dalších jsou dnes považovány za klasické.

[7]: Teď jsem film řadu let neviděl a o tom, že poběží v televizi, jsem se dozvěděl úplnou náhodou.

[8]: Ona ta původní povídka je vlastně jen taková skica, myslím, že Jiří Brdečka by se divil, co na základě jeho povídky vzniklo. Bohužel zemřel rok před natočením filmu.

[9]: Jsem rád, že moje podání považuješ za lidské :-). Snažím se neříkat, co je dobré a co špatné, ale co se mi líbí a co se mi nelíbí. Jedná se tedy o čistě subjektivní pohled, na rozdíl od skutečné recenze, která by měla přinášet pohled do značné míry objektivizovaný.

[10]: Byť mě Faunův labyrint docela zaujal, kdybych si měl mezi Fauny vybrat, vždycky by u mne vyhrál ten Suchařípův tragikomický lamač dívčích srdcí :-)

12 pavel pavel | Web | 30. prosince 2013 v 23:37 | Reagovat

Ten film jsem viděl několikrát a je skvělej. :-D

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 23:39 | Reagovat

Vzpomínám si, že jsem ten film viděla v tom roce, kdy byl natočen, protože jsme tehdy do kina dost často chodili. V té době třeba ta scéna na záchodě mi přišla dost intimní, jinak  se mi film celkově zdál zajímavý. Pan Suchařípa mi  nepřipadal pro ženy moc  přitažlivý, snad to byl záměr režisérky  nedávat líbivý typ muže. Nakonec krása není všechno, že? Zřejmě se jako žena dívám na stárnoucí muže, kteří koukají hlavně po mladých ženách- nesebekriticky- dost  posměšně. To zoufalé honění ,,mládí" je smutné. Člověk se nemusí cítit staře, ale bohužel mladí ho vidí stejně jako dědka a babku i dříve, než skutečně takový je. Vzbuzuje v nich útrpnost nebo i posměch, pokud se chová příliš ,,mladistvě". Nebyli jsme jinačí, o deset, patnáct  let starší člověk už byl pro nás v 18 letech ,,starý". :-)

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 23:40 | Reagovat

Petře, měl byste psát recenze na filmy, nalákal byste na ty, které vás zaujaly, určitě každého. :-)

15 mengano mengano | E-mail | Web | 31. prosince 2013 v 6:28 | Reagovat

Patří mezi pár filmů, které si klidně pustím od prostředka, protože je znám téměř zpaměti :-) Suchařípa je přímo excelentní.

16 Čerf Čerf | E-mail | 31. prosince 2013 v 12:56 | Reagovat

[13]: Každý vidí přitažlivost a krásu v něčem trochu jiném, což je moc fajn. Já už jsem odvykl dívat se vztahy pohledem jakýchkoli ustálených zvyků a norem. Říkám si, že to, co přináší lidem opravdovou radost a pocity štěstí, je tak vzácné, že by si to neměli nechat sebrat žádným pocitem trapnosti a obavami z obecného vkusu. Určitě se kvůli tomu na nikoho nedívám skrz prsty nebo s posměchem. Stejně vždycky svýma očima uvidím zvenku jen povrch věcí a ne jejich důvody, význam a opravdový smysl.

[14]: Mám radost, když někoho nalákám na film, který se mně líbil a ukáže se, že jemu se líbí taky :-)

[15]: Proč jenom mě to nepřekvapuje? :-)

17 helena-b helena-b | Web | 1. ledna 2014 v 10:51 | Reagovat

Film znám a viděla jsem ho několikrát. Když slyším nebo čtu jeho název, jako první se mi vyjeví nezapomenutelný Leoš Suchařípa. :-) Tentokrát jsem ho propásla.Škoda.

18 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 1. ledna 2014 v 18:30 | Reagovat

Film si pamatuji, moc se mi líbil. Kdysi jsem ho viděla a hned si vzpomenu na L. Suchařípu.

19 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 1:55 | Reagovat

Tento film samozrejme ze NEZNAM! Odkial aj by som mohol? DA sa ho nejako pozriet na internete?

Ja som zazil Chytilovu len celkom v jej zaciatkoch, potom som uz zil v inom svete. Zda sa ale, ze som prisiel o dobru hromadu veci, oder?

20 lojzo lojzo | 12. ledna 2014 v 16:16 | Reagovat

Pre záujemcov: Zdá sa, že v Bontonlande ešte pár kusov DVD majú: http://www.bontonland.cz/faunovo-velmi-pozdni-odpoledne/

21 Čerf Čerf | E-mail | 12. ledna 2014 v 17:16 | Reagovat

[20]: Díky za dobrý tip :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama