Zážitky s řeckou televizí

10. prosince 2013 v 21:10 | Petr Vápeník |  Reportáže
Zvu vás na třetí návštěvu Athén z listopadu 2007, kdy jsem poprvé v životě navštívil řeckou metropoli, abych si tu splnil jeden ze svých snů a zúčastnil se nejklasičtějšího ze světových maratónů - z Marathonu do Athén. Je sobotní večer před nedělním maratónem a já se právě vrátil do hotelového pokoje z únavného celodenního putování městem. Dlouho jsem se zapřísahal, že v sobotu před závodem budu odpočívat, ale ono to prostě na takovém úžasném místě, kde na vás vykukuje evropská historie na každém rohu, nejde moc dobře. Třetí úryvek z více než čtyřicetistránkové reportáže popisuje zážitky s řeckou televizí. Běžný Čech neznalý novořečtiny si sice moc neužije, dávají-li právě konverzační komedii z prostředí řecké vesnice, ale já měl štěstí na docela zajímavé pořady :-).
Předchozí dvě reportáže najdete v článcích V athénském taxíku a O hvízdání u chrámu boha Dia a na Akropoli


Právě tento víkend probíhá v Řecku kongres politické strany PASOK. V televizi vysílají přímé vstupy, hodiny a hodiny jsou věnovány komentářům a rozhovorům s přímými účastníky. Ti snad musejí mít každý několik dvojníků, protože hovoří se všemi reportéry, stíhají se přitom ještě šavlovat s politickými oponenty a usmívat na diváky. Není divu, že ve všech průvodcích se radí: Bavte se s Řeky, o čem chcete, jen ne o politice. Řek o politice nehovoří, Řek politikou plane. Oči mu žhnou, mluví afektovaně, někdy pateticky křičí a deklamuje. Kdepak civilní projev. Kdepak humor. Politika je panečku vážná věc! Když jsem zažil na Lefkadě volby, byl celý ostrov vzhůru nohama. Zkoušel jsem tehdy reklamovat fakt, že na našem pokoji neteče teplá voda. Nic se ale nedalo opravit, protože přece budou volby a všichni - včetně všech dostupných opravářů - jimi prostě žijí. Poslední týden pobytu nám musela stačit voda studená.

Naši politici by museli v Řecku mnohem víc podpořit své divadelní vlohy, jinak by si se svým jemným humorem slonů v porcelánu ani neškrtli. A co teprve kongresoví diváci? To nejsou diváci, ale fanoušci. Ti jednání nesledují, ale žijí jím, nestačí jim zatleskat, oni v hledišti tančí, mávají transparenty a skandují jako na basketbalu, nestačí jim zapískat nebo zabučet, to je možná dobré pro operu, ale ne pro politické klání. Tady se vášnivě nadává, řve a gestikuluje, vypadá to, že politik, který takové reakce publika právě způsobil, nemůže dožít rána, protože bude rozvášněným davem zmasakrován. Ale - kupodivu, stejný politik dává novináři rozhovor před východem ze sálu a titíž diváci, kteří měli ještě před chvílí při jeho projevu oči podlité krví, dělají do kamery opičky a "véčka".

Vášeň se pochopitelně projevuje i na silnicích. Červená na semaforu není signálem k zastavení, ale maximálně ke zvýšené opatrnosti. Když už auta opravdu zastaví, mezi nimi se jak stovky hadů začnou proplétat motorky a skútry ve snaze prodrat se co nejvíc dopředu. Motocyklista, kterému se takto podaří stojící kolonou prokličkovat úplně dopředu, se rozhlédne po okolních semaforech, zda někde poblíž právě nesvítí zelená. Není už tolik důležité, jestli zelené světlo svítí autům nebo chodcům. Svítí-li, jede tam. Jde-li o zelenou výhradně pro chodce, motocyklista tedy vjede na chodník mezi chodce a podobně jako mezi auty se proplétá chvíli mezi nimi. Kupodivu, nikdo mu nelaje nikdo nehrozí, všichni jdou klidně dál, jako by nic, nepanikaří, záměrně nepřekážejí ani hystericky neuskakují. Prostě jdou dál svou cestou a on se nějak vyhne. Někdy je jedinou cestou, která právě není zatarasena nějaká jednosměrka (samozřejmě v protisměru). Ani to není pro zkušeného skútristu problém. A nejsou to jen nějací výstřední muži v černém, málokdo ze zdejších motorkářů vypadá jako Peter Fonda nebo rozevlátý Nicholsonovic Jack. Jsou to většinou usedlí úředníci v obleku a kravatě s helmou na hlavě (někdy). Jsou to mladé studentky v krátké sukni a s kabelkou přes rameno. Jsou to staří pohublí dědové, kteří jezdí na modelech z období vojenské diktatury. Policisté je nestavějí. Zdá se, že nestavějí nikoho. Když se jede, je vše v pořádku a nikdo tedy není vinen.

Sobotní večer. Athéňané vyrážejí za zábavou, zatímco já se právě vrátil z celodenního putování pozoruhodnou metropolí. Ze spodu sem do výšin zaznívají klaksony automobilů a houkačky sanitek, v hotelovém pokoji je zatuchlý klid. Padám do měkkého lůžka a nějakou dobu ležím bez hnutí a nechám sebou proudit zážitky z celého neobyčejného dne. Pak - stále vleže - beru do ruky dálkové ovládání hotelového televizoru. Vždy, když jsem někde v zahraničí v hotelu vybaveném televizí, snažím se najít kanál (jak příhodné slovo!), který by mi mohl v mé samotě být nevnucujícím se společníkem. Tedy - chci-li takového kámoše do nepohody najít, surfuji po programech, většinou se u každého z nich zdržím tak 2 vteřiny a pak přejdu na další. Program mne tedy musí během dvou vteřin nějak zaujmout, abych načal vteřinu třetí.

Cvaknu další kanál a vidím na obrazovce, jak ruce nějaké šikovné hospodyňky odstraňují ze skleněného pekáče pěkně propečené kopečky masa a do pekáče na tu mastnou vypečenou šťávu sypou bílý prášek. Rozhodující třetí vteřina uplynula. Znám to. Teď to totiž přijde! Teleshopping se zázračným odmašťovacím práškem. To jsem zvědav, jak podobné reklamy fungují v Řecku. Zájem o program byl definitivně vzbuzen. No, mohu-li soudit, prášek moc zázračně nevypadá. Ruce TV vypravěčky se sice horečně snaží přimět ho k nějaké akci, zuřivě ho vmíchávají do mastnoty, ale místo aby se vše mastné vsáklo do zázračného prášku, přeskočilo okraje pekáče a samo se zahodilo do koše, to vše za pár Euro za jedno balení, za které dostanete dvě, i když druhé nechcete, intenzivním mícháním vzniká nevábně vyhlížející hnědá břečka. Možná jsem jen špatně pochopil obsah reklamy. Tohle nejspíš byl teprve běžný čistící prostředek, ten zázračný ještě čeká v zákulisí, aby naskočil do světel reflektorů a pak teprve vyniklo to srovnání: Vedle hnědavé břečky čisťounký průhledný pekáček, po kterém když přejedete pružným ženským prstem, drnčí.

Ale nakonec je vše jinak: Ruce se přestávají věnovat břečce v pekáči a krájejí původní pečínku, tenké plátky masa aranžují na talíř, přidávají - světe zboř se, dívám se opravdu na řeckou televizi? - něco jako zelí, to celé zalévají pekáčovou hnědí. Vedle kladou jeden,…dva,…tři,…čtyři knedlíky!!! Opravdové knedlo - vepřo - zelo! A ten zázračný prášek byla obyčejná mouka. Začíná řecký televizní pořad o české kuchyni a o Praze! To jsou věci!!! Na půl hodiny nemají ostatní programy šanci, dozvídám se o mytické chvíli založení Karlova mostu, nahlížím do Zlaté uličky na Hradě (kdy jsem tam vlastně byl naposledy?), průvodce do ní volně vchází a k tomu zpívá živá Helenka Vondráčková. Čeho se tu ještě dočkám?! Ještě typický guláš připravovaný českým kulinářským expertem a jeho glosy v češtině překládané pohlednou tlumočnicí do řečtiny, ochutnat (MMMMMHHHM!!!) projet se po Vltavě na lodičce, záběr na Hradčany a hned poté rychlé rozloučení; příště se setkáme za týden touto dobou a povíme si něco o kulinářských specialitách Singapuru. Následují titulky a pak teprve reklama na opravdový čistící prášek.

Doufám, že zítra na trati z Marathonu nedostanu na frak tolik, jako dostal v reklamě naloženo běžný čistící prášek od toho zázračného.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. prosince 2013 v 21:48 | Reagovat

"Bílý prášek!"
To se dá vysvětlit mnoze, záleží, koho se na to zeptáš.

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. prosince 2013 v 22:01 | Reagovat

Budu se chovat jako ti Řekové, až nám zase Blog.cz pošlape jak má. Budu tančit radostí jako bajadéra. Jinak - článek ukazuje znalost poměrů ;-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. prosince 2013 v 22:01 | Reagovat

[1]: To byla řecká a ne kolumbijská televize :-)

4 Teeda Teeda | Web | 10. prosince 2013 v 23:05 | Reagovat

:D
Tak to by mě vůbec nenapadlo, když jsem to začínala číst, že z toho ohladovím. Příště varování do úvodu prosím.. :D Neplanu jako Řek pro politiku, ale momentálně jako Čech pro knedlo vepřo. :)

5 pavel pavel | Web | 10. prosince 2013 v 23:27 | Reagovat

Já se v Řecku naučil pít ricinu... to jsem ještě jedl maso a dobře se mi po ní vytrávilo. :-D

6 pavel pavel | Web | 10. prosince 2013 v 23:31 | Reagovat

Promiň, retsinu. :-D

7 Čerf Čerf | 11. prosince 2013 v 0:24 | Reagovat

[4]: Taky jsem tehdy koukal, co se z programu vyklubalo :-)

[6]: Nejlepší je popíjet retsinu v Ritzu :-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. prosince 2013 v 0:33 | Reagovat

Tak a mám inspiraci: Vepřo (uvařené v papiňáku a pak upravené jako pečínka, kyselé zelí domácí výroby, bramborový knedlík s houskou- to bude pozítří. Zítra fazolky se zakysanou smetánkou, bramborem a kouskem vařeného hovězího.  Tak a teď se bavte o Řecku a příp. o politice... :-D

9 Koník Koník | E-mail | Web | 11. prosince 2013 v 7:24 | Reagovat

Domnívám se, že náš pan premiér v demisi by si srdce temperamentních řeckých diváků jistě získal! Hodně na své image za poslední týden zapracoval. Na Kouzelníka sice ještě nemá, Schodištní tanečník to také není, ale v rétorice má zjevně našlápnuto!

10 Miloš Miloš | Web | 11. prosince 2013 v 21:36 | Reagovat

skútristé - "usedlí úředníci v obleku a kravatě s helmou na hlavě" :-D

Když mluvíš o ČR věnovanému programu v řecké televizi, mě zase v Athénách zaujalo, že na centrálním náměstí Syntagma jako taxíky se vyskytovaly převážně Oktavie.
Asi nás tam mají rádi :-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 8:06 | Reagovat

[8]: Máte pravdu, dobré jídlo je základ. Rád jsem přispěl ke správnému výběru :-).

[9]: Musím zjistit, jak se řecky řekne "voe" :-)

[10]: Staré Československo má zejména u starších Řeků dobrý zvuk, velkou roli v tom hraje i dávná ochota přijímat levicové emigranty, díky čemuž se u nás (ostatně hlavně právě na Brněnsku) vytvořila silná řecká menšina.

12 Jarka Jarka | Web | 13. prosince 2013 v 20:02 | Reagovat

Řekové tu politiku asi prožívají opravdu hodně, soudím tak i podle toho, jak jsou pořád v ulicích, i když pravda, v poslední době nějak polevili. 8-O Hezky jsi přešel od politiky k vaření. Musí být prima vidět v cizině, na jejich televizi, svou rodnou hroudu s národním jídlem i s pěveckou celebritou. :-)

13 Čerf Čerf | E-mail | 13. prosince 2013 v 20:14 | Reagovat

[12]: Snad ode mne nebude troufalé, když řeknu, že přednost bych dal národnímu jídlu bez pěvecké celebrity :-)

14 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 14. prosince 2013 v 15:58 | Reagovat

Mně spíš sympatičtější než Řecko, jsou severské národy. :-)

15 mengano mengano | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 16:29 | Reagovat

Při pobytu na Krétě jsem si téměř zadělala na velmi pěkný alkoholismus. I domů jsem si odvezla několik lahví domáci rakije (bez kolku i bez metanolu)a dost mě mrzelo, když došla ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama