"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

O odbočce doleva

28. března 2014 v 23:18 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Udělal jsem v životě spoustu menších i větších pitomostí, navyváděl jsem se něco skopičin, ale ani by mě nenapadlo se kvůli nim a z nich plynoucím průšvihům vracet v čase a něco na svém jednání opravovat. Ano, jsem zvídavý a přál bych si znát odpověď na mnoho otázek o minulosti i o budoucnosti, ale žádnou tak moc, abych kvůli ní chtěl cestoval v čase. Potkal jsem mnoho lidí, kteří již nejsou na našem světě, a měl jsem některé z nich moc rád, ale ani kvůli setkání s nimi bych do minulosti necestoval; to ponechám na milé zprostředkovatelské roli snů. A dokonce nejsem ani tak zištný, aby mě zajímal budoucí vývoj akcií, výsledky sportovních utkání, na které se dá sázet, nebo tažená čísla sportky. Kvůli něčemu tak obyčejnému a přelétavému, jako jsou peníze, přece nemá smysl stát frontu na lístek u pokladny časového expresu.

Často chválívám moudrost toho, kdo vymyslel čas, že mu dal jen dopředný směr. Přesto je jedna situace, pro kterou by mi stálo za to se do minulosti vypravit a za lístek bych věru zaplatil i nehoráznou cenu. Pamatuji si tu noc velmi přesně a s mnoha podrobnostmi, byť už je jí skoro osm let. Kdyby to šlo, zajel bych si na jednu velkou pražskou křižovatku, a velice lehounce bych fouknul do motýlích křídel dějin světa. Třeba by mě ten lehký východní větřík přiměl zatočit na křižovatce doleva a nejít rovně jen proto, že se to tzv. sluší.

Samozřejmě, existuje určitá pravděpodobnost, že by moje tehdejší odbočka doleva nakonec nevedla do míst, která jsem si s odstupem ve zpětném zrcátku vysnil, ale - dívám-li se na to celkem racionálně - není to pravděpodobnost velká. Myslím, že by se tehdy můj život zásadním způsobem změnil a že by ta velká změna byla k lepšímu. Pravda, vždycky je to "něco za něco" a pár situací, do kterých jsem se od té doby dostal, by se mi působením odstředivých sil v té levotočivé zatáčce nejspíš vytratilo ze života. Skoro jistě bych teď nedělal tu práci, kterou dělám, nebydlel bych tam, kde bydlím, fotil bych jen příležitostně na dovolené a nad myšlenkou na samostatnou fotovýstavu bych se jen usmíval a nechápavě bych kroutil hlavou. No a taky bych pravděpodobně dodnes netušil, co obnáší mít vlastní blog. To všechno jsou jistě počitky velmi specificky libé, ale když to tak v duchu srovnávám, stejně mi vychází, že bych si tu jízdenku do zas ne tak vzdálené minulosti koupil.

Ano, vidíte to - takový jsem blogový nevděčník: Klidně bych vyměnil všechny Nedělní miniglosy, všechny své fejetony (včetně tohoto :-)), recenze, všechny cestopisné reportáže, všechny své básničky (ty bych psal nejspíš také, jen bych je nepublikoval veřejně) a dokonce i všechny vaše milé čtenářské komentáře, které mi dělají takovou radost, za jeden obyčejný lístek druhé třídy do časového expresu. Ostatně, nejel bych daleko, nepotřeboval bych jet bůhvíjak dlouho, třeba abych mohl zasahovat do věcí starověkého Říma nebo bránit před vymřením Přemyslovce, ale vystoupil bych hned na předměstí naší současnosti. Na jedné noční pražské křižovatce.

Potkal bych tam sám sebe v o něco mladší verzi a než by na přechodu pro chodce naskočila zelená, stihnul bych si pošeptat nenápadně do ucha, co všechno budu jednou ochotný obětovat za to, co se mi na této křižovatce nabízí hned a zadarmo. A myslím, že bych pod vlivem toho svědectví zahodil svou tehdejší odpovědnost, přestal bych poslouchat nápovědu svého rozumu (jako už od té doby mockrát) a pustil bych se doleva, i kdyby ta levá odbočka vedla do těch nejméně osvětlených míst, kde jistě přebývají draci a lvi.

Tak až jednou na téhle adrese zčistajasna nenajdete žádný blog, třeba se mi výprava proti proudu času v mé soukromé řece ne nepodobné Rubikonu povedla a můj blog se stal - podobně jako kdysi Mnichovská dohoda - neplatným od samého počátku :-).


Pozn.: Už jsem dlouho nenapsal nic na Téma týdne, ale téma Cestování časem si aspoň malou zmínku zasloužilo, ne?

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. března 2014 v 23:51 | Reagovat

Chápu, možná, co tím myslíte, ale v mém věku bych z minulosti, třeba jen na chvíli chtěla vrátit jen tak dva až tři večery, shodou okolností  taneční zábavy, kdy jsem měla pocit štěstí a pak ještě snad více - krásný pocit, když jsem měla v náručí syny, jedno po druhém. Jako malé tvorečky, kteří mě v tu chvíli potřebovali a věděla jsem,že je to období, kdy mi určitě neutečou...
Myslíte, že to je málo?

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. března 2014 v 23:52 | Reagovat

jednoho po druhém.. ???

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. března 2014 v 0:07 | Reagovat

[1]: Myslím, že o moc víc být nemůže.

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. března 2014 v 0:25 | Reagovat

[3]: No, připomínají se mi ty chvíle, když se sejdou  s námi, s celými rodinami - tehdy bych chtěla aspoň na chvíli čas zastavit a ne vracet... :-)

5 mstajer mstajer | Web | 29. března 2014 v 4:00 | Reagovat

Zvláštní. Jak tak nad tím přemýšlím, odbočku doleva jsem hodil jen minimálně. Jezdím především po hlavních silnicích, jen začínám mít ten pocit, že nikam nevedou, že jezdím pořád dokola. A neustále zpomaluji.

6 Radka* Radka* | E-mail | Web | 29. března 2014 v 6:10 | Reagovat

Snad tuším, jak to myslíš, některé okamžiky jsou osudové takovým krutě nenápadným způsobem. Procházíme křižovatky života a netušíme, která odbočka je hlavní a která vedlejší. Nebo tušíme a jdeme tou snazší, rovnější, výstavnější? Kdyby, co by... Netroufla bych si změnit svou stopu v čase, ani kdyby mi tu šanci nabídli v Čedoku, i když dnes už vím o pár nárožích, kde jsem vzala směr spíše blbější. Párkrát jsem si hodně zašla a až když jsem na konci slepé ulice čuměla do zdi beznaděje, tam u té zdi svých zoufalých nářků jsem pochopila svůj omyl. Bylo to vážně špatně? Cestou zpět jsem objevila krámek plný chutných koláčků a hned vedle veselých obrázků, a možná že to vlastně nebyla až tak marná cesta. Byla prostě jen jiná, delší. A tak nakonec lituji jen jediného, že jsem párkrát přešla na červenou a způsobila jsem složitou dopravní situaci, ne sobě, ale druhým. Však já nakonec tím labyrintem života projdu a věřím, že to, co se mi po cestě vysypalo z kapsy, nakonec přeci jen najdu ;-)

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. března 2014 v 6:42 | Reagovat

Každý máme nějakou svoji křižovatku doprava-doleva, dobrou-horší. Pěkně jsi to pojal a přiznal, že blogování máš rád. I život. Každý bychom někdy později rádi provedli korekci, ale hleďme dál. Žijeme jen jednou, cesta zpátky by nás zdržela. Nevím od čeho a jak efektivně, ale takto můžeš rozhodovat, co uděláš a co ne. Když zrovna netrpíš pominutím smyslů tak i tak... :-)

8 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 29. března 2014 v 6:44 | Reagovat

Prave dnesnu noc budeme zase "menit cas". Dokonca smerom dozadu, teda hodinky. Nie cas. Dobra abstraktna velicina, ten cas!
Ked sa obzeram pod vplyvom aktualnej temy, zistujem, vdaka asociacii z Tvojho clanku, ze cela cesta, ktoru mam za sebou spocivala v nevsimavosti lakadiel zahnut.
A tym som sa ocitol tu, kde som a mozem len s Ruzou z Moravy konstatovat: Zastavit cas, ked ti drobeckovia su okolo mna...ZASTAVIT CAS.

9 Sugr Sugr | 29. března 2014 v 7:31 | Reagovat

Hm..., trošku mi to připomíná zmizení blogera Konika, malé zneviditelní Janinky, zmizení Ivet...:-)
Málokdo či spíše nikdo nepřizná, zvlášť na tak veřejném místě jako je net, že nejde jen tou správnou cestou a že by chtěl svou minulost, kdyby byl Svatý Petr, zkusit prožít jinak, možná, třeba...
Petře jsi jeden z mála mužů, kteří se nevracejí do minulosti, gratuluji k takovému počinu!:-)

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. března 2014 v 8:18 | Reagovat

[4]: Zastavení času je úplně jiná disciplína, kterou bych si taky v některých okamžicích rád vyzkoušel. Nebo aspoň přibrždění :-).

[5]: Aspoň tě nebudou peskovat za rychlou jízdu. Na hlavních silnicích to nebývá špatné, ale - upřímně - co je to za hlavní silnici, když (aspoň z pohledu času) jde pořád jenom o jednosměrku! :-)

[6]: S Čedokem bych to asi taky nerisknul. Když už, tak pěkně individuálně, aby se ostatní po mně neopičili. Ano, taky dostávám druhé kvůli svým křižovatkovým manévrům do nepříjemných situací, což mě samozřejmě mrzí. Ale zase, připouštím, asi ne tolik, abych to vůbec nedělal.

[7]: Pominutím smyslů trpím rád a v posledních letech skoro permanentně. Takže je vlastně otázkou, jestli jde o skutečné pominutí smyslů nebo o normální stav :-).

[8]: Chvála takovým asociacím!

[9]: Často nechodím tou správnou cestou. Ale vracet se má smysl jen ve zcela výjimečných případech; já mám tenhle jeden, který by mi bohatě stačil. Ale do minulosti se v myšlenkách vracím docela často, občas tam člověk najde radu, co si počít se současností. I když pro ty opravdu důležité okamžiky bývají veškeré minulé zkušenosti stejně k ničemu.

11 Miloš Miloš | Web | 29. března 2014 v 8:19 | Reagovat

"Noc před 8 lety a tys nezatočil doleva a šel rovně, protože se to sluší."

To asi napadne každého, jak by to bylo, kdyby se vydal životní cestou s tou a ne s tou druhou. Ale mnoho znalců by řeklo, že není nutné jezdit pořád stejným vlakem.

12 Jarka Jarka | Web | 29. března 2014 v 8:43 | Reagovat

A možná jsi vedle, jak ta jedle. Proč myslíš, že bys po odbočce doleva nefotil, neměl vlastní výstavu ani blog? Možná bys to všechno měl jen bys k tomu došel trochu jinými cestami. ;-) Já bych si časem zacestovala, ale ne proto, abych něco měnila, ale jen jako zvědavý turista. Výlety totiž miluji. :-D

13 mengano mengano | E-mail | Web | 29. března 2014 v 8:55 | Reagovat

Věřím tomu, že i kdybych se vrátila v čase a zkusila "odbočit jinak", stejně dojdu tam, kde dnes jsem. Je to dáno povahou a schopností dělat různé blbosti, které ve finále vedou k podobným výsledkům.
Možná, kdyby ses na tu svou křižovatku vrátil a odbočil jinak než tehdy, za pár let bys na jiné křižovatce stejně odbočil tam, kde jsi dnes. Kdo ví :-)

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. března 2014 v 9:18 | Reagovat

[11]: Co ty víš, třeba to nebyla záležitost vztahová, ale dostal jsem nabídku vyměnit povolání úředníka za krotitele lvů :-)

[12]: Jako jedle bývám vedle často, ale tady jsem si skoro jistý, že to není ani strýček Jedlička. Turisté prý mají v časovém expresu slevu, ale za změnu dějin se platí nechutné poplatky. Už aby v tomhle oboru byla pořádná konkurence! :-)

[13]: To se v myšlenkových pokusech nikdy nedá vyloučit. Ale rozhodně by to za zkoušku stálo :-)

15 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 29. března 2014 v 10:27 | Reagovat

Já bych tedy svoji minulost měnit nechtěla. Kdo ví, kdybys odbočil doleva, třeba by tě někdo naboural, nebo tak. Věřím, že to tak třeba mělo být, i když neznám tvou situaci.
Krásně napsané. Děsivě mi to připomnělo jeden díl úplně skvělého seriálu, a chvilku mě to vážně děsilo. :-)

16 Teeda Teeda | Web | 29. března 2014 v 10:27 | Reagovat

Ono na každé cestě je něco dobrého a něco špatného. A ne že by bylo jedno, kde a kdy odbočíme, ale asi to má vždycky něco do sebe. :-)

17 mstajer mstajer | Web | 29. března 2014 v 11:38 | Reagovat

[5]:Je možné, že jsem ty odbočky prostě a jednoduše nezaregistroval. Možná jsem někde i odbočil a vůbec si to neuvědomuji. Jedu a jedu a vlastně už ani nevím, kde to jsem, ale pořád to jde dál.
Cesta je zajímavější než cíl. V cíli pociťuji zklamání, neboť tam visí obří nápis: "Jsi v cíli".
A mě napadne myšlenka: Tak jsem v cíli. A co dál?

18 Regi Regi | E-mail | Web | 29. března 2014 v 13:55 | Reagovat

Přemýšlím, co asi bylo na té odbočce tak lákavého, že bys vyměnil svůj dnešek za úplně jiný... Ne, v žádném případě bych nechtěla, abys to prozradil. To přemýšlení by ztratilo své kouzlo.

19 Vendy Vendy | Web | 29. března 2014 v 14:49 | Reagovat

To je zneklidňující myšlenka. Kdyby se vrátil čas do určitého okamžiku a my mohli něco změnit, odbočit doleva místo jít rovně (nebo rovnou zůstat doma a vařit večeři), dovedlo by nás to jinam? Nebo by to vyústilo do stejné situace? Tohle se nikdy nedozvíme, protože i kdybychom měli možnost získat druhou šanci a jít po druhé koleji, nepoznali bychom tu první kolej. Možná bychom došli tam, kde jsme dnes, jen jinými cestami. Třeba bys fotil a ne jen  na dovolenýchm, prostě proto, že máš vlohy pro focení a baví tě to. Určitou kreativitu máš vrozenou a to by nezměnila žádná odbočka, ani doleva, ani doprava.
Otázka je, jestli by vzniknul tento blog. Možná ne, možná by vzniknul jiný, třeba na jiné doméně (přece jen svoje fotografie bys chtěl někde prezentovat).
Možná bys byl šťastnější a možná ne. Možná by se v tvém vedlekolejním životě událo zase něco ošklivého, co by tě nutilo přát si, vrátit se k tomu rozcestí a místo doleva jít rovně.
Kdoví... tohle jsou věci mezi nebem a zemí. Ale přání mít možnost vrátit se zpět a udělat něco jinak, to je asi vlastní mnohým z nás (závidím těm spokojeným, co se jim v životě daří a mají všechno, co si přáli). :-?  8-)

20 Robka Robka | E-mail | Web | 29. března 2014 v 16:57 | Reagovat

Křižovatky jsou zvláštní místa. Vlastně ta tajemná moc správného rozhodnutí kterou cestou se dát, je známa už z pohádek. Doleva, doprava, rovně? Cestou klikatou nebo pohodlnou? Zkušenosti z pohádek říkají, že ta pohodlná, rovná a lákavá cestička nebývá ta pravá.
Člověk se většinou rozhodne a vzápětí už přemýšlí, jaké by to bylo, kdyby...

21 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. března 2014 v 17:16 | Reagovat

[13]:
Máš pravdu. Všechny cesty vedou do Říma.

Ale ty Přemyslovce bys mohl zkusit zachránit, kdyby se ti podařilo otočit kolem času - Přemysl Čerf II nezní špatně.

22 Sussanah Sussanah | E-mail | Web | 29. března 2014 v 19:55 | Reagovat

Ježiš jak já jsem zvědavá, co by bylo cestou do leva...

23 Miloš Miloš | Web | 29. března 2014 v 22:03 | Reagovat

[22]: Vstup do KSČM? :-)

24 tema-tydne tema-tydne | 30. března 2014 v 12:44 | Reagovat

Zařazuju do výběru článků na TT :)

25 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 30. března 2014 v 16:21 | Reagovat

Ano.. to je to, co říkám já. Život má částečně daný směr. Má body, křižovatky, ke kterým se musíme dostat a na kterých se už sami od sebe rozhodneme, kam zabočit, nebo naopak nezabočit.
Stačí jeden jediný krok jinam a vše může být naprosto odlišné, jiné, nečekané..
Často se také vracím takhle v hlavě zpět a říkám si: "Co by se asi stalo tehdy, když.. kdybych..". No jo, who knows..
Ovšem, moc pěkně napsané. jen myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že je dobře, že se věci děly tak, že Tě dovedly k založení blogu a k "mačkání spouště", protože to je něco, co Ti jde a co ráda sleduji..

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. března 2014 v 18:28 | Reagovat

[15]: Samozřejmě se na cestě doleva mohlo odehrát leccos, žádná cesta není dopředu imunní vůči všem nepříjemnostem. Přesto bych do toho šel. Ne jen kvůli tomu, co vím až teď, ale stačilo by klidně i to, co už jsem věděl tehdy :-).

[16]: Na každé cestě se dá najít něco dobrého. Ale na některých víc :-)

[17]: Pokud pociťuješ zklamání z dosažení cíle, mohu z osobní zkušenosti doporučit zaběhnout si maratón - to je myslím v tomto smyslu velmi dobrý lék :-)

[18]: Odpověď je přitom úplně jednoduchá: To nejlákavější, co znám! :-)

[19]: Nemám samozřejmě ani zdaleka vše, co bych si přál, ale od toho jsou přání: Aby se mohla plnit, musí být napřed nenaplněná :-) Ano, je možné, že by odbočka doleva nebyla správná volba. Ale moc bych se toužil o tom přesvědčit na vlastní kůži :-)

[20]: Odbočka doleva by v mém případě byla zatraceně klikatá, jsem si toho vědom. Přesto jsem přesvědčený, že vede k cílům, které za to stojí.

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. března 2014 v 18:40 | Reagovat

[21]: I ty slepé?

Když vidím to jméno napsané, začínám mít chuť dobýt Korutany :-)

[22]: To já taky! :-)

[23]: To by bylo příliš prvoplánové!

[24]: Děkuji.

[25]: Díky, to mě samozřejmě těší. Třeba něco ušetřím, když v pokladně řeknu, že chci jen jednosměrnou jízdenku a nikoli zpáteční :-)

28 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 30. března 2014 v 19:13 | Reagovat

Pěkně napsané, ale, asi se to všechno stalo tak jak mělo, asi neměla být žádná odbočka do leva. Takže stále kupředu :-)

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. března 2014 v 19:31 | Reagovat

Uděláme si takovou malou ukázku, jak by vypadalo, kdyby se drobná úprava v historii skutečně udála: Pak by totiž pochopitelně nevycházely ani Nedělní miniglosy :-). Ano, po nějaké době si berou tuto neděli Nedělní miniglosy dovolenou. Tento víkend má tak nádherný průběh, že psát tentokrát miniglosy by mi přišlo skoro nepatřičné a přespočetné. Radši jim dám sólo příští neděli, než aby byly dnes jen "na vedlejšák", do počtu, stranou mého skutečného zájmu, a samozřejmě také aby se abonenti mezi vámi nepodivovali :-). Omlouvám se za tuto proluku a věřím, že bude lepší sejít se opět za týden v plné síle.

30 mstajer mstajer | Web | 31. března 2014 v 23:48 | Reagovat

[17]: To je nápad!

31 Bev Bev | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 14:34 | Reagovat

Je to nádherný článek, k zamyšlení.
Mám v minulosti hned několik křižovatek, o kterých si říkám, že jsem tam možná měla zvolit jiný směr. Nijak zvlášť nelituji, ale přece jen mě někdy napadne, co by mi ten jiný směr přinesl dobrého a co naopak vzal. :-)

32 pherenis pherenis | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 14:36 | Reagovat

docela tajemné rozebrání času ;-), též mám jedno období staršího data, kdy jsem raději měla zůstat stát a nehrnout se kamsi dopředu.....občas to holt trvá, než se člověk dostane k bodu, který byl vytyčen, třeba už před dvaceti lety....až poslední léta se snaží vidět vše co vidět lze, a zažít vše, co zažít můžu v ten který okamžik.....a hlavně nedumat....ono to tak nějak JE.

s milým pozdravením....pherenis

a ještě poděkování za slůvka u mě....dokonalé období, kdy se stačí jen napojit ;-) ;-)

33 Čerf Čerf | E-mail | 1. dubna 2014 v 18:16 | Reagovat

[31]: Myslím, že lidé běžně u řady situací odhadují, co by se stalo, kdyby se zachovali jinak (takové to populární "co kdyby..."). Kupodivu, tohle skoro neřeším a pokud se pro něco rozhodnu, beru to prostě jako fakt a už se k tomu nevracím. Případ, o kterém jsem psal, je pro mě jedinou zásadní výjimkou.

[32]: "Vidět, co vidět lze, a zažít vše, co zažít můžu..." - velmi hezky napsané!

34 Vendy Vendy | 1. dubna 2014 v 22:25 | Reagovat

[29]:Víkendu, který má skvělý průběh a všechno vypadá neskutečně dobře, je třeba si užít. Už nemůžu napsat, dobře se bav, tak jen přeji - pěkné vyladění celého týdne. :-)

35 valin valin | Web | 2. dubna 2014 v 9:31 | Reagovat

Já osobně si myslím, že člověk má nějak tu svou cestu rámcově danou a když na jedné křižovatce neodbočí, tak odbočí příště. Jen jde přes jinou krajinu.
A ta tvá krajina, cos evidentně minul, byla pro tebe hodně důležitá, nicméně i bez ní bys došel tam, kam máš.. Sice tu máme jakýsi efekt motýlích křídel, ale to je v přítomnosti podmíněno slůvkem kdyby...a jak říká klasik, za vším hledej ženu :-)  :-)

36 pavel pavel | Web | 2. dubna 2014 v 9:54 | Reagovat

Já nelituji ničeho... pro mne byla každá cesta dobrá... přežil jsem ji ve zdraví. :-D

37 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 0:33 | Reagovat

[34]: Užíval jsem si, jako už dlouho ne. A možná ještě nikdy ne :-) Díky za přání, dobré vyladění zatím drží.

[35]: Klasik je samozřejmě moudrý, od toho je klasikem, že? :-) Ano, pořád si myslím, že jednou dojdu do těch míst, do kterých vedla moje "odbočka vlevo". Jenom to bude mnohem delší a komplikovanější cesta.

[36]: Já k tomu přistupuji podobně. Ale co by to bylo za pravidlo, kdyby nemělo jednu výjimku? :-)

38 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 6:48 | Reagovat

Podle mě by si byl úplně stejně tam, kde jsi dnes, jen možná by to trvalo o něco déle a nebo taky o něco dříve. Jednou jsi tady, aby sis splnil nějaké úkoly. Možná bys bydlel o dům dál nebo uspořádal jinou výstavu, ale rozhodně žádná větší změna.

39 bludickka bludickka | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 10:12 | Reagovat

Jak se rika - lepe litovat toho, co si udelal, nez toho co si neudelal. Zbytecne se k tomu vracet, ale stejne mam to jedno sve co kdyby... A vratila bych ho zpet. Pro ten okamzik, vic bych si zapamatovla, udelala jen malickost jinak a nevyslovila par vet. A nejspis by se stejne nic zasadniho nestalo, ale alespon bych si prestala myslet, ze se mohlo stat.

40 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 12:59 | Reagovat

To já bych zase naopak několik ve skutečnosti nevyslovených vět vyslovil, protože na zmíněné noční křižovatce vysloveny být měly. Zjevně jsem předurčen náhradou za své dávné mlčení teď tytéž věty vyslovovat zas a znova, byť jejich steré vyslovení nemůže mít již ten vliv, jako kdybych to samé řekl kdysi jen jedinkrát. I každé slovo má svůj správný čas. Natož čin. Ale co nadělám; aspoň slušné zdravím dědečky a pouštím je sednout v tramvaji. Co kdyby byl některý z nich kouzelný? :-)

41 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 25. března 2019 v 10:42 | Reagovat

Tenhle článek mi téměř láme srdce. Připomíná mi Orfea s Eurydikou, obzvlášť fatálnost posledního komentáře vzbuzuje dojem tragicky řecky mýtický. A je tolik, tolik smutný. Nenapadá mě žádné vhodné slovo, které k tomu dodat. Ačkoli, vlastně napadá. Nedělávám to, zpravidla si svoji poezii ponechávám na dně šuplíků, ale výjimka je výjimka. Věřím, že ti přinese alespoň malý úsměv.

Vzpomínky jemné jako hedvábí

Vzpomínky jemné jako hedvábí
v něž by se duše zahalila
úplně celá zachumlala
jako do nebeských beránků

Vzpomínky lehké jako hedvábí
které nezraňují a netíží
když jako sněhové vločky
dopadají do vlasů

Takových vzpomínek je mi třeba
když zima řeže do očí
a minulé trny stále trčí z paty

Plno, plno takových
vzpomínek něžných
jako hedvábí

42 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. března 2019 v 13:06 | Reagovat

[41]: Tohle jsou záležitosti, u kterých je romanticky lákavé vymlouvat se na osud, ale skutečnost bývá mnohem prostší, protože člověk to má převážně ve svých rukou. Že jsou ty ruce občas nešikovné, roztřesené a taky se někdy z nervozity potí, takže i když chce člověk být na to, co je pro něj cenné, obzvlášť opatrný (a nejspíš právě proto), všechno  z dlaní klouže, padá a rozbíjí se o podlahu, to už je jiná věc.

Tvé poezii dno šuplíků, myslím, nesluší; vždyť to hraničí s týráním - nedopřát básni světlo a čerstvý vzduch. Zvlášť když v takových podmínkách umí rozkvést jako tyhle Vzpomínky lehké jako hedvábí. Děkuji za tuto moc milou výjimku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama