Památník v pražském paláci Archa

22. března 2014 v 14:08 | Petr Vápeník |  Pražské drobnůstky

Říká vám něco jméno Wilhelm de Kostrowicki? Když jednadvacetiletý francouzský mladík toho jména přijel v březnu 1902 do Prahy a ubytoval se ve starém laciném hotelu na Poříčí, nikdo - a nejspíš ani on sám - netušil, že si jednou celá Praha bude považovat za čest jeho několikadenní pobyt i s odstupem mnoha let připomínat. Na své cestě střední Evropou se mladý Francouz, který se tou dobou protloukal všelijak a živil se výchovou dětí v jedné německé rodině, zastavil v Praze jen na pár dní, ale učarovala mu a její magické kouzlo ho významným způsobem ovlivnilo. "V březnu 1902 jsem byl v Praze. Přijížděl jsem z Drážďan." Těmito slovy začíná jedna z jeho později slavných novel.

Zkusím tedy na začátku zmíněné umělcovo jméno trochu upřesnit a uvedu ho ve správně rozvité podobě: Wilhelm Albert Wladimir Alexandre Apollinairis de Kostrowicki. S nenápadným důrazem na slovo Apollinairis :-). Ano, šlo o francouzského básníka Guillauma Apollinaira, který strávil v počínajícím 20. století pár dní chozením po Praze, z čehož kromě několika básní vzešla i jeho novela Pražský chodec. Starý hotel s nepříliš vábnými pokoji byl s celým blokem domů zbořen ve 30. letech, aby ustoupil nové přístavbě vedle stojící budovy Legiobanky. Proměny Prahy za úsvitu nového světového válečného konfliktu ale již Apollinaire sledovat nemohl, protože zemřel těsně po návratu z Velké války v roce 1918 na španělskou chřipku ve věku pouhých 38 let.

V atriu paláce Archa, uprostřed nádvoříčka na zkratce spojující ulici na Poříčí s Masarykovým nádražím stojí od roku 2012 básníkova busta, která byla odhalena k příležitosti 110. výročí jeho inspirujícího pobytu v Praze v místech, kde stával původní hotel. Bohužel, nepodařilo se mi dohledat jeho tehdejší název (Hilton to tedy rozhodně nebyl, když se tam mohl ubytovat i takový chudý pocestný, jakým byl tehdy Apollinaire). Pokud někdo název starého hotelu znáte, prosím, napište mi ho, žádný z informačních zdrojů, které jsem našel, jméno bohužel neuvádí.

Památník je tvořený bustou od německého sochaře Hériberta Stauba (odhalení svého díla se bohužel nedožil), který měl k Praze velmi blízký vztah a několik let tu studoval (1966-68). Malá soška tedy přesně splňuje kritéria rubriky Pražské drobnůstky :-)


Kolem sochy chodím celkem často. Pár metrů odtud je vchod do divadla Archa (dříve Divadlo E.F.Buriana). V části paláce Archa, která směřuje do ulice Na Poříčí přímo proti obchodnímu domu Bílá Labuť, bývala dlouhá léta jídelna U Rozvařilů, kam jsem občas chodil na oběd, když jsem nedaleko odtud v devadesátých létech pracoval. No a teď je na stejném místě kavárna, která se nepochybně jednou proslaví na poli kultury stejně jako již neexistující "Apollinairův hotel", jakmile historici odhalí fascinující skutečnost, že zde po řadu nedělních odpolední vznikaly proslulé blogové Nedělní miniglosy :-). A návdavkem i některé další články včetně tohoto.




Dodatečná otázka (jednoduchá, ale snad i zajímavá) pro zvídavé obyvatele a obdivovatele Prahy: Kterému místu se v Praze kdysi říkávalo Laurenziberg a proč? Poznámka na okraj: Zkuste napřed zapojit poirotovskou šedou kůru, než zaúkolujete strýčka Googla; ono na tom předpotopním uvažování, hledání souvislostí, konstruování hypotéz a jejich vyřazování a ověřování taky něco je, o co nás (jinak jistě ve výsledku obohacující) internetové vyhledávače připravují :-).
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. března 2014 v 14:19 | Reagovat

Tak jak koukám, abych si už teď poznačila, kde vznikaly a vznikají Nedělní miniglosy jednoho pražského literáta. Jednou budu za žádaný zpravodajský pramen
V mé hlavě zeje informační "černá díra" o Praze. O to spíš se mi později vybaví fakta o autorovi Miniglos. Budu ve výhodě, protože v ní bude jen ten jeden cenný poznatek... :-P

2 Mike Mike | Web | 22. března 2014 v 15:54 | Reagovat

Jo, takovéhle drobnůstky jsou zajímavé a pěkné a každá z nich má svůj příběh..... :-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. března 2014 v 16:26 | Reagovat

K Rozvařilům jsme občas chodili na obědy když jsem prodávala Na Poříčí ve sportu :-D. A to že tu přebýval Apollinair nějak ani nevím. Asi proto, že básně a básníci nebyli můj šálek kávy...i když se občas snažím nějakou slátat dohromady. A na otázku ač Pražák odpověď fakt neznám.....

4 Jarka Jarka | Web | 22. března 2014 v 18:45 | Reagovat

Šmankote, pan německý sochař se snad na mě nebude zlobit, když napíšu, že se mi ta hlava vůbec, ale vůbec nelíbí. Za prvé nechápu, proč jen hlava a za druhé, když hlava, tak proč s vyklovanýma očima. ??? Na tvou otázku odpovědět neumím. Jsem zvědavá, jestli to někdo bez pomoci jmenovaného strýčka, ze své šedé kůry vydoluje. :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. března 2014 v 19:04 | Reagovat

[1]: To ano, to si určitě pamatuj. Za nějakou dobu budeš jediná, kdo to bude vědět, kdyby náhodou někdo potřeboval :-)

[2]: Mně se ten příběh líbí o moc víc než samotná socha.

[3]: U Rozvařilů byla klasická "lidovka", pamatuju se, že se sedělo na takových vratkých vysokých štokrličkách. To teď je to přepych; nikdo neremcá, když u jedné (zpočátku) horké čekulády dělám na počítači třeba tři hodinky a obsluha už ví, že šlehačkou nepohrdnu :-)

[4]: Ani mně se hlava nelíbí, na rozdíl od souvisejícího příběhu. Dočetl jsem se, že to mělo symbolizovat Apollinairovo zranění z Velké války. No... Mně by stačila pamětní deska s nápisem.

6 pavel pavel | Web | 22. března 2014 v 20:11 | Reagovat

Je zajímavé, že Poříčím jsem už roky neprošel... Jako dítě s rodiči do Bílé Labutě, to jinak ani nešlo. Je tam pořád ještě ten hroznej výtah, kde se člověku zhoupne žaludek? :D
Apollinaira jsem měl rád a nechal jsem jím inspirovat. :-)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. března 2014 v 20:26 | Reagovat

[6]: Já vlastně nevím, do Bílé labuti chodím jen zcela výjimečně, spíš vedle do knihkupectví. No a když už se tam jednou za uherský rok vypravím, chodím po schodech :-)

8 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 22. března 2014 v 21:10 | Reagovat

Neznalá Prahy vůbec nevím, ale jsem zvědavá, takže šup na strýčka Googla . :-)

9 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 22. března 2014 v 21:13 | Reagovat

Petřín :-) lámal se tam kámen :-) je to ono:-) to by mne vůbec nenapadlo, díky. Zas o něco chytřejší

10 Radka Radka | E-mail | Web | 22. března 2014 v 21:52 | Reagovat

Zajímavý článek, poučný. Ano, ta busta mi připadala jako "okamžik po utrpení". Ale kdo rád vzpomíná na utrpení? A kdo rád utrpení zvtárňuje? Cosi to o omělci vypovídá...

11 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. března 2014 v 7:54 | Reagovat

[5]: Na paměť nedám - už to píšu do poznámek :-)

12 Miloš Miloš | Web | 23. března 2014 v 20:32 | Reagovat

Restauraci u Rozvařilů jsem párkrát také navštívil při cestě z Florence do centra (či zpět). Dnes se prý nachází v posledním patře Bílé labutě.

Laurenziberg mně nic neříká, jen vím, že Berg je v němčině kopec nebo vrch, takže Laurenziho vrch, ale kdo má být tím Laurenzim, nevím. Jsem zvědavý, zda to někdo vyluští.

13 Sugr Sugr | Web | 23. března 2014 v 21:40 | Reagovat

[7]: Taky ráda chodím do toho knihkupectví, ale pravdou je, že Bílá Labuť už zdaleka není to co bývala před pár lety!:-(

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. března 2014 v 22:50 | Reagovat

[9]: Ano, je to skutečně Petřín. Odvíjí se od jména Laurentius, což je po česku Vavřinec (od slova Laurus - vavřín, proto se vítězům - druhdy dekorovaným vavřínovými věnci - říká laureáti). No a v Praze jsou dva kostely svatého Vavřince - jeden na úbočí a druhý přímo na vrcholku Petřína. Pro Němce šlo tedy o Vrch svatého Vavřince :-).

[10]: No, jak říkám - zaujal mě hlavně ten příběh návštěvy, busta samotná již zdaleka ne tolik.

15 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 24. března 2014 v 14:40 | Reagovat

[14]: Díky, díky za další informace. Krásný den :-)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 25. března 2014 v 10:38 | Reagovat

Jsem přesvědčená, že kavárna jednou ponese tvé jméno. :-)

17 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 25. března 2014 v 15:09 | Reagovat

[14]:

[9]: To som nevedel, ale bol by som trafil! Chcel som totiz napisat, ze je to asi "Bobkovy (list) kopec". Len neviem, ci sa po cesky bobkovy list vola bobkovy list. :-D (Varinovy veniec! Bobkovy list ako korenie mi pokazil dnesny obed, bolo ho moc a prehlusil vetky chute.) :D

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. března 2014 v 19:39 | Reagovat

[15]: Rádo se stalo.

[16]: To je jasné! Hlavně to jméno musí znít světácky a mezinárodně. Co třeba malá úprava na CZERPH Coffee?

[17]: Mohli bychom chodit o víkendech "na Bobkáč" :-)

19 userka userka | E-mail | Web | 7. února 2015 v 19:56 | Reagovat

Ty jo, když si vezmu, kolikrát jsem šla okolo Archy a nikdy jsem tam nezašla. Fakt mě čím dál tím víc mrzí, že jsem tyhle články nečetla předtím. Dokonce i té kubistické lampě jsem byla na blízku, tipuju tak max. 50 metrů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama