Duben 2014

Nedělní miniglosy č.267

27. dubna 2014 v 17:02 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy
Český premiér Bohuslav Sobotka prohlásil, že česká vláda neuzná v zájmu vylepšení vztahů s Čínou exilovou vládu Tibetu. "Udělali jsme si malý průzkum v našem poslaneckém klubu," vysvětloval tento krok předseda vlády, "a zjistili jsme, že většina našich poslanců považuje TIBET za sázkovou společnost, kterou v rámci boje proti hazardu samozřejmě nehodláme podporovat." Někteří parlamentní pozorovatelé nicméně podle ne úplně jasných náznaků soudí, že prsty by v tomto rozhodnutí mohla mít i konkurenční sázková společnost ANALFABET.
-----------------------
Vítanou podporu získala v České republice poslední dobou decimovaná pravice, když astronomové oznámili, že do opozice vstoupila planeta Mars.
-----------------------
Ekologickou anticenu Ropák roku získal za vytrvalé prosazování výstavby kanálu Dunaj-Odra-Labe prezident Miloš Zeman. Rozptýlilo se tak původní nedorozumění způsobené překlepem zpravodaje tiskové agentury. Původně totiž média trochu urážlivě uvedla, že byl prezident oceněn cenou Rypák roku, kterou každoročně uděluje Svaz českých krtků. "Mohu uklidnit všechny zaskočené a rozrušené politology, sázkaře i pobouřené krtky, že k žádnému tak velkému překvapení nedošlo," potvrdil krtčí mluvčí. "Cenu Rypák roku dostal jako tradičně opět krteček Zdeňka Milera, již po sedmapadesáté v nepřetržité řadě od uvedení dílu Krtek a kalhotky. Pan prezident byl v letošním ročníku bohužel až třetí za stříbrným Metrostavem."
-----------------------
Hejtman kraje Vysočina a poslanec Jiří Běhounek se po dlouhém rozmýšlení, jestli zůstane poslancem nebo hejtmanem, odpovědně rozhodl i nadále vykonávat obě funkce. Aby ale nevypadal jako finanční nenasyta, bude muset se skřípěním zubů jeden ze svých platů věnovat na charitu. Kvůli zachování životního standardu proto zvažuje, že by si začal přivydělávat v některém z nočních podniků jako vyhazovač, protože většina poslanců má mimořádně bohaté zkušenosti s vyhazováním peněz.
-----------------------
Vzhledem k tomu, že dnes byli svatořečeni hned dva papežové, Jan XXIII. a Jan Pavel II., Spolek českých filmových historiků vycítil šanci svézt se na vlně papežské popularity a podal návrh na svatořečení Vladimíra Svitáčka, který hrál papeže ve Formanově filmu Amadeus. "Myslím, že Vladimír Svitáček splňuje všechny hlavní podmínky pro svatořečení, dokonce i tolik diskutovaný povinný zázrak spojený se svatořečenou osobou," řekl nám jeden z představitelů spolku. "Svitáčkova role ve filmu byla totiž tak malá, že je úplný zázrak, že si jí někdo vůbec všimnul."


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Popeleční haiku

25. dubna 2014 v 7:54 | Petr Vápeník |  Haiku

Letos jsem měl kupodivu během vlídné zimy i časného jara jen málo večerů, během kterých jsem si zatopil v krbu. Ještě v listopadu bylo docela příjemně, zima byla krátká a mírná a jakmile vysvitne jarní sluníčko, není v mém bytě třeba dále topit, a přesto teplota neklesá pod 20 stupňů. Naposledy jsem tak v krbu škrtnul před čtyřmi týdny a od té doby nejenže jsem v něm znovu nezatopil, ale dokonce jsem ho ani nevyčistil. Nevysypal jsem popel, nevycídil jsem očouzené sklo; jako kdybych si netroufal zasáhnout do svérázného rovnovážného stavu věcí, jako kdybych vymetením popela přišel o něco důležitého. Jako kdyby se ve zbytcích po posledním krbem prohřátém večeru skrýval tajemný poklad, jehož perleťovým leskem ke mně prosvítá pohoda kouzelně uvolněného dne. Výjimečného dne, kdy neexistuje nic nemožného, nic, na co bychom si netroufali, nic, k čemu bychom nebyli ochotni, nic, čeho bychom se obávali. Večer prohřátý sálavým teplem krbu i prodchnutý uklidňující důvěrou v to, co je právě teď, i v to, co přijde.

Večer, v němž se popeleční znamení kříže na čele samo od sebe změní na znamení hvězdy.



Popeleční haiku


Po slzách ohně

zůstaly na dně krbu

perly v popelu.




Cesta do pravěku: I když je letošní jaro z pohledu počasí vlídné, jeho rána nás dokážou přivítat - zvlášť po večerním či nočním dešti - do nového dne poctivou mlhou. Při dnešní tradiční cestě do pravěku se vypravíme do srpna roku 2009, kdy si několik tehdejších čtenářů mohlo přečíst i lehce zamlžený text O veliké mlze. Co je možná drobnou zajímavostí - že předlohou článku byla starší a ne úplně optimistická básnička, kterou jsem před 5 lety našel ve svém archivu. Jako básnička byla mizerná, ale jako téma pro tehdy pořád ještě - z dnešního odstupu - začínající blog se použít dala :-).

Fotovýlet za Vydrou - test nového filtru

21. dubna 2014 v 20:23 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Ti, co ve fotografii rádi využívají dlouhé expozice, rychle narazí na základní technický limit této metody: Na příliš velké množství světla. Už čtyři roky fotím řeky, potoky a peřeje na nich v infračervené oblasti, což sice umožňuje používat až několikaminutové expozice, ale použitím infrafiltru se zásadně mění barevnost obrazu. Jsou situace, kdy chcete využít podobně dlouhou expozici, ale rádi byste zachovali původní barvy. To je však možné jen za podmínek, kdy razantně omezíte vstup světla do fotoaparátu, což lze zajistit třeba focením za nehorázných světelných podmínek pozdě večer nebo když je zataženo černými mraky. Jak uznáte, ani jedna varianta není kvůli kvalitě světla úplně nejlepší. No a tak už zbývá jen použít neutrální šedý filtr, tedy filtr, který zeslabí přibližně stejně všechny vlnové délky procházejícího viditelného spektra. A zeslabí je pořádně! Na pohled vypadá jako černý deklík, ale je vidět, že mezi černou a tmavě šedou je přece jen ještě nějaký rozdíl :-).

Právě takový filtr jsem si nadělil k posledním Vánocům a protože donedávna jsem hodně běhal kolem výstavy svých fotek a neměl jsem moc času dělat nové věci, poprvé jsem nový filtr v praxi vyzkoušel až o velikonočním víkendu. Věren dobrým tradicím jsem opět podnikl celodenní "spanilou jízdu" na Šumavu do údolí mé oblíbené říčky Vydry. Jednak mělo být podle předpovědi velmi slušné počasí a jednak mám na Vydře - podobně jako houbaři - svoje místečka, kde se člověk dostane až doprostřed peřejí a přitom mu za zády nechodí davy turistů.

"Zprohýbané peřeje" pod novým Klostermannovým mostem. FIltr umožňuje expozici cca 1-1,5 minuty se zcela odcloněným objektivem a na nejnižší ISO.



Nakonec, musím říct, mne výlet v mnoha ohledech překvapil. Dole v údolí sice svítilo sluníčko a teploty přesahovaly dvacet stupňů, ale nahoře na Antýglu u Vydry byly ještě kolem poledního zbytky čerstvého sněhu, zataženo, mlha a teplota kolem pěkných tří stupňů. Protože jsem hrubě podcenil výbavu do takových arktických podmínek, měl jsem co dělat, abych se zahřál skákáním po mokrých klouzavých kamenech v korytě říčky :-).

Kaňon v místech kousek nad Turnerovou chatou. Byla taková zima, že i zdejší Vydrýsek byl zalezlý pěkně v teple u rozdělaného ohně, zatímco já jsem si kvůli velikonočním davům dal polévku a gulášek jen na studené terase.



Ještě horší překvapení mě čekalo, když jsem se chystal fotit na svá oblíbená místa u bývalé Hálkovy chaty. To totiž bylo jediné místo, kde bylo možné legálně přejít na levý břeh Vydry a jít kousek proti proudu, než žlutá značka odbočila do prudkého kopce směrem k Srní. Většina mých fotek Vydry byla odtud, včetně těch, které udělaly "kariéru" na výstavách. Lávka u Hálkovy chaty však byla stržena a místo ní vznikl o něco výše proti proudu dřevěný Klostermannův most. Ten ale umožňuje řeku jen překročit, ale neumožňuje jít podél levého břehu, ten už se dostal do pásma přísné ochrany a turisté tam od loňského roku nesmějí. S fotkami u svých oblíbených peřejí mám tedy utrum.

Kameny kousek od bývalé Hálkovy chaty. Z původní lávky zbyly jen zbytky původních kamenných pilířů, na druhou stranu řeky k základům stržené chaty už se nesmí.



Pokusil jsem se fotit z nadhledu z nového Klostermannova mostu. To se však ukázalo v období Velikonoc jako prakticky neproveditelné. Kdokoli vstoupí na most (a kolem Vydry v sobotu před Velikonocemi proudily davy výletníků), rozhoupe jeho konstrukci, což umožňuje udělat při troše pohotovosti normální "rychlé" fotky, ale ne fotky s minutovou a delší expozicí. Brzy jsem zjistil, že celou minutu bez turistů most nevydrží a pokorně jsem slezl pod most, kde to sice klouzalo, ale i kluzké kameny poskytovaly festovnější základnu pro focení než neustále se pohupující mostovka.

Koryto Vydry pod Turnerovou chatou. Většinou fotím na Vydře hlavně detaily, tentokrát jsem měl zvláštní motivaci zkusit fotit i pohledy na celý kaňon. Aspoň jsem si vyzkoušel fungování nového neutrálního filtru pro různé způsoby focení.



Na focení a na absolvování trasy Antýgl - Čeňkova pila jsem měl dohromady asi pět a půl hodiny. Zdá se to sice hodně, ale nakonec to byla docela honička. Pro letmé testování filtru to stačilo, ale na pořádné focení to chce aspoň tak tři dny a bydlet někde poblíž, nejlépe přímo na Turnerově chatě, jak už jsem to v minulosti několikrát udělal.

Rád na fotkách zviditelňuji trasu říčních proudů. U Vydry je to jednoduché, protože možností máte nepřeberně; voda se přelévá, proudy se rozdělují a zase spojují a snaží se v bludišti kamenů najít nejkratší cestu do údolí.



Ti, co znají pouze moje infračervené fotky z Vydry, mě mohli podezřívat, že znám místa, kde se vyskytuje výhradně modrý mech. Když se pracuje s neutráním filtrem, je ale jasné, že z rubínově zbarvené rašelištní vody vystupují kameny omšelé mechem standardně zeleným.



Poslední záběr už je z klidnějšího konce kaňonu, kde je menší spád řeky i menší kameny v rozšiřujícím se korytu. Blížíme se totiž k Čeňkově pile, za kterou se slévá Vydra s Křemelnou a vzniká řeka Otava.



Během pěti hodin focení jsem udělal cca 170 fotek, ze kterých se snad dá vybrat pár k veřejné prezentaci. Zmrzl jsem sice jako drozd, ale s fungováním filtru jsem docela spokojený. Někdy je sice - zvlášť se zkřehlýma rukama - náročnější filtr našroubovat kvůli jemnému závitu. Šroubování je zapotřebí prakticky stále, protože skrz filtr není v hledáčku vidět a záběr je tedy třeba kompletně připravit bez filtru. To je sice samozřejmě piplačka a neustálé zdržování, ale na to už jsem zvyklý z práce s infrafiltrem, skrz který taky není vidět nic. Ještě budu někdy muset vyzkoušet filtr v podmínkách ostrého slunce, toho jsem si během předvelikonočního šumavského výletu opravdu moc neužil.

Vypadá to každopádně, že se nový filtr stal standardní součástí mého fotobatohu :-).

Nedělní miniglosy č.266

20. dubna 2014 v 13:37 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Muslimové migrující do původně křesťanských zemí Evropy jsou podle posledních zpráv připraveni domluvit se s původními obyvateli na kompromisu týkajícím se oslavy Velikonoc. I když se nejedná o původní islámský svátek, muslimové jsou ochotni ho tolerovat, pokud se nebude odvíjet od prvního jarního úplňku, ale od prvního jarního půlměsíce.
-----------------------
Korejský diktátor Kim-Čong-Un uvažuje o tom, že pro severokorejskou televizi pořídí vybrané evropské seriály. S BBC probíhají jednání o uvedení dětského seriálu Teletubbies a dlouho se nadějně vyvíjela i spolupráce s Českou televizí, která nabízela geograficky příhodně pojmenovaný seriál Okres na severu. Z dohody ale nakonec sešlo, když severokorejští odpovědní činitelé pojali podezření, že jméno hlavního představitele seriálu by mohlo mít negativní konotace v souvislosti s na korejském trhu silně nedostatkovou masokostní moučkou.
-----------------------
Ku příležitosti jubilejního tahu sportky byly v Divadle Na Tahu vyhlášeny výsledky ankety Tažný pták roku. Ze tří hlavních kandidátů na ocenění neuspěla favorizovaná labuť, na kterou prasklo, že již několik let nikam neodtáhla, ačkoli na své cesty čerpá státem dotované cestovné, ani pštros dvouprstý, který dokáže - zapřažený do pluhu - vyvinout v tahu výkon až šesti unavených koní. Nečekaným vítězem se stal pouťový papoušek, který jako jediný z nominovaných pochopil, že pro výsledek soutěže může být důležitým faktorem jeho dlouhou praxí nabytá schopnost vytáhnout v pravý čas správnou obálku.
-----------------------
Jako další provokaci proruských separatistických sil hodnotí ukrajinské úřady krok doněckého Divadla opery a baletu, které uvedlo Dvořákovu Rusalku.
-----------------------
Jak u nás dopadá, když si chceme vzít dobrý příklad z legislativy jiné země, se pěkně ukázalo před nedávnem v našem parlamentu. Česká vláda si jako vzor vzala australský čerstvě přijatý zákon o legalizaci třetího pohlaví a připravila stručný a jednoznačný zákon, který měl třetí pohlaví uzákonit i v českých podmínkách, protože podle lingvistů jsou pouhá dvě pohlaví nedostatečná na to, aby čeština držela krok s rostoucícm počtem důvodů pro užívání vulgarismů. Vlivem četných pozměňovacích návrhů ovšem z původně psychologicky prospěšného a ekonomicky zcela neutrálního zákona vznikl zákon o třetí daňové sazbě.

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v téměř pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Exploze květů

18. dubna 2014 v 22:50 | Petr Vápeník |  Fotočlánky
Přestože na mé březnové fotovýstavě nebyla kvůli monotématickému zaměření na motiv tekoucí vody ani jediná fotografie z nejstaršího blogového cyklu Kouzelná zahrada, chci čas od času i tento cyklus posílit "novou krví". Staňkovskou zahradu, ze které celý cyklus pochází, jsem navštívil minulý víkend a přivítaly mne třešně doslova obsypané bílými květy. Z požehnaného květového období jsem ještě v sérii žádnou fotku neměl, tak dnes si jich dovolím pár přidat.


Jak místní štamgasti vědí, cyklus Kouzelná zahrada je focený speciální "explozionalistickou" metodou, která spočívá v ručním zoomování během dlouhé expozice. Takovým způsobem vznikla i následující Brána ke světlu.



Na fotografiích připravených zoomováním při expozici vzniká často cosi jako světlená mlha, která jako by se snažila protlačit každým otvorem v záběru a expandovat do dalšího prostoru. Pokud se fotograf nedá na rychlý útěk, bude jistě rozpínající se mlhou dostižen a vzat jako rukojmí. Co v takové vypjaté chvíli záleží na tom, že tradiční vertikály zaujaly polohu ležícího střelce? Lomená a do výše se vzpínající gotika přírody jako kdyby se rozdychtěně položila do čerstvě oschlé trávy, rozepjala si o jeden knoflíček víc než obvykle a pokynula mnohoznačně, abychom k ní přišli blíž. No ještě blíž!



Čerstvý západ slunce se snaží vykouknout zpoza třešňového klínu, který trhá rozkvetlé nebe na kusy. Další a další úder, nebeská klenba se bortí a světlo zbaběle prchá ze své sedminební trvalé adresy do azylu pozemského mraveniště. Jak jen je těžké utéct před novorozenou tmou, kterou světlo svým útěkem právě teď vytvořilo!



Po západu slunce se květy uložily ke svému neklidnému aprílovému spánku. A protože byla sobota a okolojdoucí práci jsem nechtěl ranit zprofanovaným pozdravem, provolal jsem pro změnu ČEST KRÁSE. Kdy jindy by už ji měl člověk vnímat intenzivněji, než je-li doslova obklopen, zasypáván a sprchován květy, jejichž proudu v touze po bělostném očištění nastavuje svou tvář.

Čest kráse, jež má své rozkvetlé jméno, které se jen shodou okolností nesluší vyslovovat nahlas, aby slunce nemělo špatné sny.


Nedělní miniglosy č.265

13. dubna 2014 v 18:29 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy
Česká vláda řeší aktuálně místo dohodnutých bodů z koaliční smlouvy jako svou nejvyšší prioritu nepříjemnou a nečekanou situaci: Kvůli teplé zimě a brzkému jaru budou pravděpodobně všechny stromy na začátku května již odkvetlé, což brání naplnění české tradice líbat se na prvního máje pod rozkvetlým stromem. "Problém budeme řešit dovozem speciálních severských třešní, které kvetou o něco později," řekl nám předseda speciálně ustanovené meziresortní komise, "což je sice správné koncepční řešení, ale bude mít efekt až za několik let." Okamžité řešení nabízí ministr financí Andrej Babiš: "Není to nic složitého. Když mi dáte příslušné pravomoci, zařídím to tím nejjednodušším způsobem, jak jsem zvyklý ze svých firem: Prostě nařídíme, že první máj se letos bude slavit už 15. dubna."
-----------------------
Hokejisté českého týmu Lev Praha se v ruské Kontinentální hokejové lize probojovali nečekaně až do finále Gagarinova poháru. Jejich postup ale dělá vrásky ruským majitelům soutěže: "Jiné než ruské týmy jsou v soutěži proto, abychom soutěž zpestřili a mohli jsme přes ně lépe prosazovat své ekonomické zájmy v Evropě," řekl nám prezident věhlasné hokejové soutěže, "ale rozhodně ne proto, aby naši krásnou a velkolepou ruskou soutěž vyhrávaly!" Experti proto předpokládají, že ruští majitelé provedou před novou sezónou drobné změny v chodu pražského klubu, a ten vstoupí do nového ročníku už ne jako tradiční Lev Praha, ale s novým a realitě lépe odpovídajícím názvem Neškodné veverky Praha.
-----------------------
Po pouličních bitkách fotbalových fanoušků Slavie Praha dostáli někteří z nich doslova přezdívce slávistického klubu "sešívaní", protože jejich tržné rány bylo třeba sešít několika stehy. Kromě lékařů pak několik fanoušků sešívaných zašili i příslušníci České policie.
-----------------------
Novým policejním prezidentem se stal dosavadní náměstek Tomáš Tuhý. "Nové funkce se nebojím," řekl nám nový šéf policie. "Pořád je jednodušší dělat jediného policejního prezidenta, než dělat dvěma prezidentům náměstka."
-----------------------
Tajuplné místní buňky tzv. Al-Gajdiánů začaly vznikat na Zlínsku. Z organizovaných skupinek, které byly některými médii původně mylně podezřívány z podpory terorismu, se nakonec vyklubaly místní organizace sdružení občanů na podporu senátorky Aleny (Al) Gajdůškové. Jihomoravští Al-Gajdiáni hodlají sociálně demokratickou senátorku podporovat především v jejím bohulibém záměru přesvědčit české církve, aby se dobrovolně vzdaly veškerého majetku z církevních restitucí a vrátili ho zpět státu, což by pak bylo možné považovat za tzv. inverzní restituci a nikoli za znárodnění, které se vždycky o dost obtížněji vysvětluje.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v téměř pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Sečtená a podtržená výstava

12. dubna 2014 v 15:51 | Petr Vápeník |  Výstavy

Dnes jsem si slavnostně odnesl domů všechny fotky, které byly v březnu vystaveny v Galerii České spořitelny v Rytířské ulici v Praze. Veselé je, že se celá výstava vejde do jedněch (pravda - velkých) desek a není problém ji zašoupnout u mne v obýváku za skříň. Dneškem pro mě tedy z pohledu všech možných kroků, které bylo třeba udělat, výstava doopravdy skončila. Otevírá se tedy možnost udělat závěrečné shrnutí v podobě několika objektivních čísel a doplňujících "soft" informací. Pro mne jsou to čísla zajímavá, uvidíme, jestli i pro někoho ze zdejších návštěvníků:

Výstava trvala 27 dnů a bylo na ní předvedeno 30 fotografií (kompletně si je můžete prohlédnout na mém webu na adrese http://www.petrvapenik.cz/vystavy/), 31.fotka, která byla původně také vybraná, se už do expozice nevešla a skončila jen jako "náhradník".

Výstavu si přišlo prohlédnout 615 návštěvníků, během výstavy se návštěvnost postupně zvyšovala, největší počet návštěvníků přišel během posledního dne výstavy (42 lidí). Rozhodně nemůžu říct, že bych s návštěvností byl spokojený. Byť prý jde v porovnání s jinými výstavami v téže galerii o velmi slušná čísla, já měl o dost jiné představy a už jsem pro pracovníky galerie připravil pár nápadů, jak dosahovaná čísla pro další výstavy do budoucna vylepšit :-).

Během výstavy se v knize návštěv nashromáždilo 105 zápisů, některé vybrané jsem již zveřejnil v článku Průlet návštěvní knihou fotovýstavy.

Uspořádal jsem 2 skupinové komentované prohlídky, mimo ně jsem výstavu prošel jako průvodce v dalších 12 případech. Největší skupina, která na výstavu přišla pohromadě, čítala 10 lidí. Mezi návštěvníky se našlo dokonce 7 vážných zájemců o koupi některé z vystavených fotek.

Návštěvníci a pozvaní lidé si rozebrali cca 350 malých katalogů v podobě skládačky s 11 vystavenými fotkami. Pokud by ještě někdo z vás měl o tuto skládačku zájem, mám ještě k dispozici zbylou menší část nákladu, tak mi dejte vědět mailem, dohodneme se. Kromě katalogů se ještě rozebralo 150 vizitek připravených speciálně pro tuto akci, tak jsem zvědav, jestli se díky těmto vizitkám někdo ozve.

V předsálí výstavy se vystřídalo 10 kustodek, většinou šlo o dámy s bohatými zkušenostmi z Pražského hradu.

Během výstavy se přišlo téměř 300 dalších návštěvníků podívat na můj fotoweb www.petrvapenik.cz, což je asi sedminásobek běžné návštěvnosti.

Během výstavy jsem osobně potkal 8 blogerů (5 z nich poprvé) a dalších 6 blogerů jsem identifikoval v návštěvní knize. Ukázalo se navíc, že s jedním z blogerů už jsem se pravděpodobně v minulosti setkal, ale okolnosti našeho dávného setkání jsou tak zajímavé, že to nejspíš vydá na speciální článek :-).

Od návštěvníků výstavy jsem dostal několik krásných dárků - mezi jinými i malý kaktus, který mi od té doby krásně rozkvetl malými bílými kvítky, a také namalovaný komiksový příběh. Ještě jednou zpětně za všechny dárky děkuji.

No a taky určitě stojí za zmínku, že díky výstavě jsem zažil nejhezčí z cca 2500 sobot ve svém životě :-).

Co myslíte, je to dost čísel na vyhodnocení podobné akce? Nebo vám ještě nějaké důležité číslo chybí? Budu-li vědět, rád doplním :-).

O robotech mezi lidmi

9. dubna 2014 v 18:06 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Vždycky mě ta opakující se naléhavá výzva zvědavého internetového skřítka, který stále častěji kádruje aktivnější uživatele internetu, zaskočí a vždycky mi na chvíli nasadí do hlavy brouka. Je krátká, úderná, nezatěžuje se dlouhými okolky, komunikačními zjemňovači a kouzelnými slovíčky a směřuje jasně k podstatě problému: DOKAŽTE, ŽE NEJSTE ROBOT!

Jak tak slýchám zážitky od různých soudů, usuzuji, že něco opravdu neprůstřelně dokázat není úplně jednoduché. I když svědek odpřisáhne, že obviněného na vlastní oči viděl, jak drží oběti nůž pod krkem a po pár vteřinách na vlastní uši slyšel smrtelný ryk, slušný obhájce může kdykoli napadnout příčinnou souvislost mezi oběma smyslovými vjemy, takže k opravdovému důkazu viny může být ještě zatraceně dlouhá cesta. No a minimálně stejně dlouhá a komplikovaná cesta vede jistě k důkazu, že nejsem robot.

Zvlášť, když ani já sám sobě nemohu dát jednoznačné dobrozdání, protože sám sebe např. přistihuji, že každé ráno po odchodu z domova zapínám autopilota a zařazuji se do proudu lidí, kteří podobně automaticky jako já směřují na nádraží, pak cestují vlakem, metrem a poté se rozcházejí do ubikací svých zaměstnání. Když náhodou cestou na chvíli procitnu z ranních mrákot nebo autopilot v něčem selže, připadám si, že vykonávám úkony, které by robotovi doslova slušely. Dokážu např. cestou překonat rozličné překážky, jejichž existenci si vůbec neuvědomuji. Automat ve mně se jim dokáže vyhnout, což vyvolává další pochyby. To by mohlo být paradoxně dobré, protože podle některých názorů roboti sebepochybami rozhodně netrpí. Ale pokud vím, netrpí jimi ani řada lidí, o jejichž dostatečném lidství nikdo nepochybuje. Ty ovšem, Vápeníku, pěkně dokaž, že nejsi robot!

Jak to mám udělat? Postačí otisk mého prstu? Analýza slin pro porovnání DNA? Mám sehnat dvanáct hodnověrných dospělých a svéprávných svědků, kteří již někomu nějak v minulosti dokázali, že roboty nejsou? Stačí, když jsem schopen dojetí? Když bude moje srdce přetékat láskou? Když se mi bude po někom pekelně stýskat jen proto, že je právě na druhém konci světa? Nebo bude pro úřední úkony postačovat moje čestné prohlášení a má ničím nedoložená dobrá víra, že robotem nejsem? Co když ale jen v tomto ohledu žiji v sebeklamu - pro roboty prý tak typickém?

Obávám se, že ve 21. století už jsou roboti na poněkud vyšší technologické úrovni, než bývali ve fantazii Karla Čapka. Zcela jistě jsou již vyvinuty speciální algoritmy, které jsou schopny naučit roboty uronit slzu, zamávat druhému robotu na cestu hedvábným kapesníkem nebo pocítit stesk po bráškovi ze stejné výrobní série, který se odstěhoval za prací někam daleko za oceán. Třeba žijí roboti vmíchaní mezi lidmi a jsou od nich k nerozeznání. Třeba jsou z robotického chování lidí zklamáni, protože zjišťují, že jejich vlastní vestavěné programy je dokáží učinit více lidmi, než lidé sami sebe navzájem. Jak mám sakra dokázat internetovému zvědavci, že k robotům nepatřím?

Důkazy, které bych dokázal na svou obranu shromáždit a přednést, by takový Perry Mason dokázal u soudu jistě rozmetat na padrť. Soud proto nejspíš rozhodne, že se mi ani v nejmenším nepodařilo ho o své člověčině přesvědčit.

Ale řekněte sami: Byl by robot schopen takové neschopnosti? :-)

Nedělní miniglosy č.264

6. dubna 2014 v 14:16 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy
Napětí mezi ministrem financí Andrejem Babišem a předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou v poslední době stále roste. Naposledy Babiš kritizoval Sobotkův návrh uspořádat společnou usmiřovací večeři všech ministrů v pražském hotelu Anežka s odůvodněním, že jde podle jeho názoru o hotel hodinový - spurný.
-----------------------
Odpůrci letního času vstoupili do období, kdy jejich politická síla oproti zimě každý rok pravidelně klesá, protože se na všechna jednání s vládními institucemi o tom, zda má ve střídání zimního a letního času nastat nějaká podstatnější změna, soustavně dostavují o hodinu později.
-----------------------
Děkan Národohospodářské fakulty VŠE, Miroslav Ševčík, se pokusil uniknout z dálniční zácpy v protisměru se zapnutým majáčkem. Na vysvětlenou uvedl, že podle předpovědi počasí na jeho chytrém mobilu hrozila v místě zácpy silná dešťová přeháňka a on se obával, aby mu příliš nešplouchalo na maják.
-----------------------
Podle zdravotnických statistik se v České republice stále zvětšuje počet případů žloutenky typu A, které se lidově říká "nemoc špinavých rukou". Vláda zatím volání českých hygieniků po razantním centrálním zásahu nevyslyšela a zdůvodňuje to fatálním neúspěchem akce Čisté ruce, kterou se proti žloutence snažil bojovat již před lety dnešní prezident a tehdejší šéf vlády Miloš Zeman. "Chápu, že žloutenka může být nemocí vážnou a nepříjemnou," odpověděl nám prezident, nevrlý z toho, že jeho legendární boj o co nejčistší ruce si naše redakce dovolila považovat za neúspěšný, "ale protože naši občané podle statistik stále tloustnou a vzhledem k tomu, jak jsou lidé nuceni probírat se všudypřítomným děsivým novinářským hnojem, mám větší obavu z epidemie červenky."
-----------------------
Šéf pátracího týmu oznámil, že se pravděpodobně konečně podařilo zachytit signál z dlouho hledané černé skříňky, která by mohla odpovědět na otázku, jestli Občanská demokratická strana, která po posledních volbách zmizela z politického radaru, ve skutečnosti havarovala nebo byla unesena. Mluvčí ODS však rezolutně popřel, že by mohlo jít o skříňku černou: "Samozřejmě, všechny naše letouny jsou stále vybaveny modrými skříňkami, pouze u předsednického letounu máme z pochopitelných důvodů nově skříňkou fialovou."

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v téměř pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Průlet návštěvní knihou fotovýstavy

2. dubna 2014 v 23:21 | Petr Vápeník |  Výstavy

V neděli skončila výstava mých fotografií v Galerii České spořitelny v pražské Rytířské ulici. Pár objektivních čísel k výstavě ještě dodám v dalším článku, ale dnes jsem si řekl, že vám zprostředkuji několik z cca stovky písemných ohlasů, které se v průběhu výstavy objevily v návštěvní knize. Samozřejmě, většina jich byla napsaná česky, ale část z nich je v jiných jazycích - v angličtině, ruštině, korejštině či japonštině, a všechny mi udělaly velkou radost: Ty pozitivní a pochvalné (kdo by nechtěl být chválený, že?), ty neutrální (převážně pouhé podpisy) a nakonec se dva dny před koncem výstavy objevil i jeden mnou toužebně očekávaný negativní :-). Co jsem se tedy mohl také v návštěvní knize výstavy dočíst?

"Děkuji za nádherný prožitek, který jsem měl při vnímání Vašich nádherných záběrů."

"Díky za krásné pokoukání - je to přímo pohádkové."

"Zdravím vás, řeky a kaskády mého srdce!"

"V předvečer MDŽ bylo oko potěšeno a duše pohlazena."

"Krásná práse!"

"17:45 - Dobrý."

"Nádherné fotografie, které zachycují pohyb vody v kompozici s kameny a okolní přírodou. Moje srdíčko se tetelilo blahem zejména u "Šumavských vod"."


"Úchvatné fotografie s poetickými názvy zachycují nádherné malebné kouty naší milé vlasti. Netřeba objíždět svět, stačí sedět doma a vážit si krás."

"Krásné. Bubovice jsou mnohem krásnější než ve skutečnosti!"

"Ty snímky hladí duši."

"Podle hesla "jednou nikdy nestačí, dvakrát je to jinačí" jsem opět přišla. A zase dobrý :-)"

"Balzám. Balzám na oči i na duši. Dneska budu usínat s ohnivovodním tancem před očima."

"Enjoyed your pictures."


"Krásná výstava. Takhle na větším formátu to má ještě větší kouzlo než na blogu."

"Vystavená díla nás potěšila, je v nich duše, vyzývají k zamyšlení a kontrastují s dnešním uspěchaným životem."

Cosi pro mne naprosto nečitelného, zřejmě v korejštině, protože je podepsán jakýsi Yang Soon Chan z Jižní Koreje.

"Děkuji za pěkný dojem z fotografií i laskavost paní kustodky."

"Nejen, že je to krásné pokoukání, ale ještě mi to úžasně zvedlo náladu :-)"

"Oničom fotky."

"Dead tree trunks, stones and moss come alive in the focus of your camera as bones, flesh and skin of the Earth. Thank you for a glance into the mystery of nature."

"Krásné pohodové fotografie, díky za výstavu."



Protože je návštěvní kniha společná vždy několika výstavám konaným v galerii, nemohu si bohužel vlastnoruční zápisy návštěvníků odnést. Všechno jsem si ovšem pečlivě ofotil, protože kromě obsahu vzkazů je často důležitá i jejich forma, rukopis a koneckonců i několik zajímavých obrázků nakreslených do knihy dětmi.

Všechny zapsané reakce jsou pro mě samozřejmě moc cennou zpětnou vazbou a děkuji za ně všem, kteří se k zápisu odhodlali.