O zapomenuté vůni

7. května 2014 v 20:30 | Petr Vápeník |  Povídky a povídečky

Hned vůně z první sklenky vína ho intenzitou vzpomínky zasáhla jako blesk. Co je to sakra za vůni? Nepotřeboval teď ani jedno z voňavých adjektiv, kterých jsou encyklopedie vína pro snoby plné. Hned mu bylo jasné, že tahle vůně se žádným slovem popsat nedá. "Zajímavé, velmi zajímavé víno," řekl pro formu, aby neztratil kredit u rytířů malého hranatého stolu. Odkud jen tu vůni zná? I když víno nechutnalo zdaleka tak dobře, jako vonělo, celý večer byl ovlivněný tou první vůní, asi jako když oštěpař hned prvním hodem závodu rozhodne o svém vítězství. Vlastně ta vůně nebyla ani tak báječná, ale rezonovala s nějakou hodně vzdálenou zasutou vzpomínkou. Z tohoto života nebo ještě vzdálenější? Vůně podobná útržku neuvědomělého snu.

"Kde já jsem to jenom…" přemýšlel polohlasem a rytíři malého hranatého stolu z jeho pohledu chápali, že i když s nimi jeho ústa právě nezávazně rozmlouvají, ve skutečnosti je daleko od nich. "Tytyty, stále duchem nepřítomen!", pohrozil naoko rytíř po pravé ruce již trochu rozverným tónem. Ano, ochutnávali další a další vzorky vína, ale po prvotním hříchu s první vůní se už na žádnou další nedokázal soustředit. Tolikrát, tolikrát v životě tuhle vůni musel cítit, že se mu tak zadřela pod nosní dírky. Ovoce z rajského stromu poznání nebo spíš zapomnění? Proč nad tou vůní nemůže jen mávnout rukou a vrátit se do náruče debat okolního vinného rytířstva? Marný boj o poznání, který ale nejde vzdát.

Dvanáct vzorků vína dokáže udělat s poctivým ochutnavačem divy. Barevná klubíčka vzpomínek se do sebe proplétala stále beznadějněji, na jeden uzlík rozvázaný připadlo pět nově spletených. Nejde vzdát… To se snadno řekne. Z jaké dálky ta vůně přiletěla? Cítil ji naposled před mnoha lety nebo včera? Voní snad takhle nějaký květ? Ovoce? Čerstvě povlečená postel? Nebo dotyky laskaná ženská šíje pod vlasy jemnými jako hedvábí?

Chtěl si koupit pár láhví toho prvního voňavého vzorku; čistě z výzkumných důvodů, pochopitelně. To by v tom byl čert, aby… "Bohužel, tohle víno neprodáváme!" Vzpomínky zjevně nejsou na prodej, to mohl tušit, ale i tak se mu obličej protáhl nevolí. Naštvaně vypil během chvilky celou láhev od vzorku číslo šest, která na prodej byla, láhev vína, které by možná v jiném srovnání vonělo příjemně a vyváženě, ale dnes nemělo šanci. Co to mohlo být za vůni, vrtalo mu stále těžší a těžší hlavou, a proč se asi z jeho života vytratila?

Společná část pomalu se rozmlžujícího večera byla u konce. Rytíři se pozvolna a vratce rozcházeli ke svým koním na tramvajových a autobusových zastávkách a i on vyrazil ve společnosti nepojmenovatelné důvěrně známé a přitom tajemně zapomenuté vůně na nádraží ne úplně rovným krokem. Uhýbal před pohledy kolemjdoucích, potřeboval se soustředit na vzpomínání a vytáhnout tu správnou odloženou vzpomínku z archívu podvědomí. V teple vlakového kupé se z té urputné snahy upamatovat se propadl do povrchního snu, který vyvolává víc otázek než odpovědí, snu zcela bez vůní i bez barev a hlavně bez nejmenší chuti jakkoli napovědět, a než se nadál, byl vlakem vyvržen na půlnočním venkovském nádražíčku vprostřed čerstvě zelených luk. Dnes se mu nechce jít zacházkou po silnici a vezme to přímo, nejkratší cestou. Přemíra vzorku číslo šest v krvi dodává odvahu sejít z pohodlné cesty i vprostřed noci. Aspoň noční poutníci neuvidí vrásku táhnoucí se přes jeho zadumané čelo. Tak blízká vůně, na dosah ruky, a přece tak daleko! Rudá muleta v rukou hbitého toreadora.

Možná to byla jen krtina, možná poryv větru, možná atak neviditelného pikadora, možná mu nastavila bělavou nožku luční bludička. Anebo - musel neochotně připustit - dnes večer bylo přespříliš vína i přemýšlení. Hvězdné nebe náhle nebylo nad hlavou, ale pod nohama, a nebýt pečlivě udržovaného břišního airbagu, kdoví, kterak by byl jeho odvážný parakotoul dopadl. Teď ležel na louce a nedokázal zadržet smích. Vůně vzorku číslo jedna byla všude kolem. Vůně nového života, čerstvé jarní trávy, ke které měl kdysi jako dítě nevelkého vzrůstu tak blízko, než ho dospělost - a nos pyšně nahoru - od ní odvedly k domnělým výšinám.

Ležel a vychutnával si to opojné prozření. "Ožralové! Hanba!" volalo ze silnice jakési páže, které samo vidělo dvojmo a močilo do křoví. Pod bundy a svetry se kromě kapsářů dotěrně dobývají ledoví muži, ale nový život a téměř zapomenutá vůně vlhké trávy se nenechají odbýt trochou chladu. ležel ponořený ve své soukromé zapomenuté vůni a přemýšlel, jestli se spánku nepodvolit už tady. Ne, nařídil si: Ani tohle nejde jen tak vzdát, pomyslel si a po krátkém souboji se záludnou gravitací a až na kůži promočený vůní vzorku číslo jedna se opět rozešel vstříc starým i novým snům.

Vysvobozen ze zakletí náročného rozpomínání nasál jediným douškem tisíc různých vůní jara, které se dnešní chladné májové noci zdálo mít pozoruhodně vyváženou chuť.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. května 2014 v 20:54 | Reagovat

Jak napínavé čtení jde udělat ze vzpomínání člověka. Barvitě popsaná příhoda člověka opilého kvůli dilematu, který díky stavu podroušenému vyhrabal zasutou vzpomínku na vůni jarní trávy a květin z dětství. :-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. května 2014 v 21:01 | Reagovat

Ano, k vůním se musí člověk shýbat.
Míchají je totiž zahradní trpaslíci.

3 matka matka | 7. května 2014 v 21:23 | Reagovat

Položili maličkou, na vyhřátou mez. A nad její hlavičkou, šumí, šumí les,....

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. května 2014 v 21:24 | Reagovat

[1]: Sice se mi něco takového nikdy nestalo, ale proč by se nám měly podobné příhody stávat, když si je umíme představit, ne? :-)

[2]: K zahradním trpaslíkům mám od dětství velmi kladný vztah. Oni jsou ze mne ale nešťastní, protože prý jsem jim přerostl přes hlavu.

5 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 7. května 2014 v 21:41 | Reagovat

Krásně jsi to napsal.

6 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 8. května 2014 v 6:04 | Reagovat

Pekne napisane, s dost prekvapujucim dramtickym koncom. (Kone na tramwajovych a autobusovych zastavkach je krasny obraz.)

7 Radka* Radka* | E-mail | 8. května 2014 v 6:30 | Reagovat

Krásně napsáno, co bylo inspirací pro tvůj statečný a vítězný souboj s potvorou čichovou pamětí? Nedávno jsem po lžičkách ochutnávala vzorky z třiceti osmi sklípků, celý den poctivé práce, abych došla k zásadnímu poznání. To pravé ořechové pro mne je tramín červený polosuchý :-), i když nechápu, jak si to po těch dvou zkonzumovaných litrech pamatuji. Jak říkám paměť je nevyzpytatelná dáma ;-)

8 Otavínka Otavínka | Web | 8. května 2014 v 6:57 | Reagovat

[2]:Úžasný postřeh! Jsem ráda, že to vím. Díky.

9 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. května 2014 v 8:16 | Reagovat

Moc hezky napsané, jemné a poetické se stopou smutku. Nedivím se že tě jarní vůně inspirovala, to spojení vůně vody, lesů okolo i luk musí být přímo omamná a nemusí si člověk ani dávat žádné (ne)vinné vzorky ;-). Dneska jedem na chatu tak doufám že se tam téhle vůnětaky dočkám. Jen bohužel se člověk nedočká jediného, vrátit se do dětství a dát si život znovu a jinak, líp. A říkat třeba lidem kterým jsme to neříkali jak je máme rádi a jak je nám s nimi dobře....

10 Jarka Jarka | Web | 8. května 2014 v 10:15 | Reagovat

Vůně mají opravdu tu moc, v nás probouzet dávno zapomenuté vzpomínky a to je fakt, přestože se ve čtvrtém komentáři přiznáváš k tomu, že se ti to napsané, nikdy nestalo. Povídka je napsaná báječně, má vtip i dobře odměřenou dávku poetiky. :-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. května 2014 v 10:37 | Reagovat

[6]: Mně by se to líbilo, kdyby na zastávkách parkovali koníci a lidé si je tam vždycky vyzvedli. Jenže se obávám, že by se pak v Čechách rozmnožili "sběrači koní" :-)

[7]: Já mám celkem špatnou čichovou i chuťovou paměť, someliér by ze mne nikdy nebyl. Vlastně si doopravdy pamatuju jen jednu jedinou vůni, kterou rozeznám mezi všemi na dálku a když ji zachytím, jdu po ní jako ohař :-). Třicet osm sklípků, to už je slušná práce. Obávám se, že kdyby mi mezi pětatřicátý a šestatřicátý vzorek někdo vmíchal petrolej, nepoznal bych to.

[9]: Do dětství bych se už vrátit nechtěl, i když bylo téměř idylické. Ale tehdy jsem užuž toužil být dospělý, tak to tedy mám! :-) Taky nejsem zvyklý říkal lidem, že je mám rád, brával jsem to skoro jako něco nepatřičného. I když se v tomhle v posledních letech přece jen trochu lepším, a kdyby to šlo, opakoval bych to ještě mnohem častěji :-).

[10]: Nestalo se mi to, že bych se podroušený v noci válel v Dobřichovicích na louce :-). Ale cítit záchvěv důvěrně známé vůně, kterou nejde k ničemu přiřadit, nebo jen ozvu nějakého dávného pocitu nebo atmosféry, to se mi děje často. A jako vždy je pak text směsí vlastních zážitků s těmi domyšlenými, aby pokud možno nebylo možné okem čtenáře odlišit jedny od druhých :-).

12 Ká | Web | 8. května 2014 v 13:39 | Reagovat

Ach, krásné počtení :-) Hned bych si lehla do trávy mezi pampelišky a zhluboka se nadechla. Bez vína. Jen tak... jenže odkvetly :-(
(Třeba ti zahradní trpaslíci namíchají něco nového, teď pro změnu šeřík :-) )

13 Vendy Vendy | Web | 8. května 2014 v 18:55 | Reagovat

Zvláštní povídka. Ten závěr mi připadal dost konečný, doufám, že tu vůni najde ještě znovu a znovu.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. května 2014 v 2:13 | Reagovat

[12]: Šeřík má nádhernou vůni, tu mám taky rád. Myslím, že se trpasličí vůňoví barmani se na jaře ještě vytasí se zajímavými koktejly.

[13]: Já jsem zase podobně kdysi v něčem objevil skoro zapomenutou vůni sena, které jsme na zahradě u babičky vždycky na večer dávali do kupek. Jen doufám, že se po této zmínce alergikům nespustí rýma.

15 valin valin | Web | 9. května 2014 v 12:30 | Reagovat

Některé vzpomínky jsou jako perly v duši schované, které málokdy vytáhneme na světlo, ale připomene-li nám je někdo, nebo něco, mnohokrát nemůžeme najít souvislosti. :-)

16 Teeda Teeda | Web | 9. května 2014 v 16:17 | Reagovat

Moc hezké propojení rytířského světa. :)

17 Radka Radka | E-mail | Web | 9. května 2014 v 21:27 | Reagovat

Úžasné! Zavedlo mě to k mým vzpomínkám na ochutnávku vín a také do dětství, kdy jsme běhali po louce plné kohoutků lučních a jiné krásné květeny. Zítra do toho kraje jedu, ale místo louky už dávno stojí sídliště...
Díky za připomenutí :-)

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. května 2014 v 22:46 | Reagovat

[15]: Ano, v lepším případě jde o perly :-)

[16]: Popravdě, vůbec netuším, kde se v textu ti rytíři vzali, protože s nimi na ochutnávky nechodím, ani k nim nemám žádný blízký vztah :-).

[17]: Sídliště bývá sice také plné vůní, ale přesto dávám - aspoň pokud jde o čichání - přednost louce. Ale včera když jsem se v noci vracel v Plzni domů, sídliště nebylo špatné :-)

19 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 12. května 2014 v 17:09 | Reagovat

Zajímavý závěr, čekala jsem něco jiného. :-)

20 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. května 2016 v 19:18 | Reagovat

Obraty jako "nebýt pečlivě udržovaného břišního airbagu" nebo "pod bundy a svetry se kromě kapsářů dotěrně dobývají ledoví muži" mě dostávají do kolen :-) :D

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. května 2016 v 7:40 | Reagovat

[20]: O břišním airbagu bohužel něco vím. Bohužel jsem si ho pořídil do vlastnictví, místo toho, abych si ho jen pronajímal do nebezpečných situací :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama