Pohádka tisíce a jednoho článku

25. května 2014 v 19:17 | Petr Vápeník |  Z blogového světa

Pravidelní návštěvníci tohoto blogu mohli už včera vycítit, že něco není úplně v pořádku: Pokud Nedělní miniglosy vyjdou o celý den dříve, až to zdejší štamgasty zmate a nedělní ráno po probuzení zvažují, jestli náhodou už není pondělí a oni by neměli jít do práce, dá se očekávat, že se děje něco zvláštního. Tentokrát jsem si chtěl totiž ponechat neděli na zcela zvláštní článek, na článek, který by měl být něčím výjimečný a ne se pouze zařadit do zástupu podobných článků vycházejících každý týden. Kdyby totiž krásná Šeherezáda chtěla svého vladaře bavit jedním článkem tohoto blogu každou noc, právě dnes by se naplnil kalich jejího vyprávění po okraj. Tento článek je přesně po vzoru své dávné pohádkové přelohy tisící a první. Mimochodem, všechny případné Šeherezády, které by skutečně chtěly využít zdejší tisíc a jeden článek ve své noční praxi, musím upozornit, že orientální vladařové dneška nemívají většinou takovou trpělivost jako jejich pradědečkové a vzhledem k pochybnému obsahu některých článků by mohla vypravěčka dopadnout velmi rychle velmi špatně, za což odmítám nést odpovědnost.

Když mluvím o tisíc a jednom článku, odpovídá to úplně přesně. Aktuální počitadla ukazují, že tento článek je přesně tisící. K tomu je ovšem třeba připočítat jedny staré Nedělní miniglosy, které se ve výčtu nedochovaly, aniž bych na tom měl jako autor nějakou zásluhu. Ale dnes je ze zpětného pohledu kdysi dávno zcenzurovaný článek vlastně výhodou, protože kdyby se s ním nic zvláštního nestalo, byl by dnešní článek obyčejný tisící první a já bych nemohl použít vzrušující analogii ke žhavému nočnímu pohádkovému světu :-).

Určitě nepatřím k těm blogerům, kterým text pod rukou jenom kvete a s článkem jsou hotovi během několika minut. Až na naprosté výjimky se s textem peru, přepisuji ho tolikrát, až často z původní osnovy zůstane jen velmi málo, pokud vůbec něco. Snažím se k článku přistupovat poctivě a nepouštět do světa víc zmetků, než je nutné. Hraju si s variantami, zkouším různý slovosled, rytmus textu, někdy si připadám jako kdysi dávno v chemické laboratoři. Takový přístup vyžaduje čas a já zjistil, že pokud mi průměrný článek zabere asi 3 hodiny, což je i včetně těch na pohled nejjednodušších textů, mám za sebou něco kolem 3000 hodin strávených nad blogovými texty. Sto dvacet pět dní v kuse, tedy více než čtyři měsíce - bez vytrhování jinými nadbytečnými aktivitami jako je třeba spánek nebo jídlo, takže jde o celkem intenzivní součást života.

Dnešní jubilejní článek bych chtěl pojmout jako velké poděkování a také jako výčet toho nejdůležitějšího, v čem se život skutečný a život blogový mezi sebou prolnuly do té míry, že jsou skoro k nerozeznání. Rád bych se proto vrátil k některým článkům, které pro mne osobně hodně znamenaly a znamenají. Možná nejsou z literárního nebo žurnalistického pohledu úplně nejlepší, ale rozhodně jsou pro mne důležité. A různá poděkování vezmeme cestou.

I když jsem při některých blogových jubilejích již tento článek připomínal, bylo by ode mne asi nelogické začít dnes nějakým jiným článkem, než tím úplně prvním. Píše se tedy leden roku 2009, začíná být zřejmé, že další život bude vším jiným, jen ne tím stejným jako život dosavadní a já se pod vlivem skutečné nevirtuální chřipky rozhoduji založit si blog. Ano, napadlo mě to už několikrát před tím, ale až tentokrát můj horečkou oslabený organismus neodolal, blog skutečně vzniknul a objevil se na něm první nerozsáhlý text O chřipce a psím blogu. Kdyby tehdy sázkové kanceláře vyhlásily sázku na to, zda k prvnímu článku přibyde ještě dalších tisíc, myslím, že by tehdy měla dost vysoký kurs :-).

Hned v únoru 2009 zaznamenávám první osobní reakci na článek a první projev čtenářské spokojenosti. Je to docela opojný pocit a nedaří se mi sám sebe přesvědčit, že by se slušelo vyzbrojit se spíše františkánskou než poirotovskou skromností. Článek O zapomenutém PINu měl na tehdejší pravěkou dobu zcela mimořádnou čtenost (asi 10 lidí) a já měl pocit, že když to půjde tak dobře i dál, možná budu blogovat až do jara :-). Posílám tedy díky těm dávným čtenářům, kteří mně tehdy pověděli, že je článek pobavil.

Již několik let mám připravený výběr svých blogových fejetonů ke knižnímu vydání. Každý rok si text projdu, vyhodím to, co zastaralo a přestalo fungovat a doplním nové věci. Dá se říct, že knížka je stále žijící a dýchající organismus, který se průběžně obměňuje a vlastně se tím svému vydání tak trochu brání. Pracovní titul knížky se ale v průběhu času nemění a je podle jednoho starého textu z roku 2009, který asi nejlíp ukazuje, jaké bych chtěl blogové texty mít: Na rozhraní fantazie a reality, poetické, nedoslovné, aby si zachovaly určitou míru tajemství a každý čtenář by si je mohl doplnit podle toho, o čem on sám přemýšlí: Čekání na duhu. A další poděkování letí všem, kteří vytrvale komentují a dávají mi vědět své názory, jak se jim moje texty čtou, ať už jsou to názory pochvalné či nespokojené.

Od začátku blogu se snažím, aby měly zdejší texty takovou jazykovou úroveň, aby si i milovník češtiny přišel na své. Proto se tu objevilo i několik článků založených na zajímavých češtinských jevech a na jazykových hříčkách. Příkladem může být třeba článek O přechodnících. Pro takové články je naprosto nezbytné mít čtenáře, kteří sami dokážou s jazykem citlivě pracovat a dokážou si vychutnat jeho různá zákoutí a sklípky. Takoví moji pravidelní čtenáři jsou a já jim za to děkuji!

Po obtížném rozjezdu fotografií (dlouho jsem prakticky neměl možnost kvůli mizernému internetovému připojení fotky publikovat) se z fotek stal po autorských textech druhý hlavní pilíř tohoto blogu, přičemž používám jak jejich výtvarné působení, tak i dokumentační schopnost. Jeden z prvních tzv. fotočlánků byl obrazový článek z procházky nejstarších částí Olšanských hřbitovů. Tyhle fotky nikdy na žádné výstavě nebyly a přitom myslím, že nejsou tak špatné. Kdoví, třeba taky přijde jejich čas; podrobnosti si můžete prohlédnout v článku Věčná paměť.

Není zase tolik čtenářů, kteří můj blog četli od samotného začátku. K nim patřili moji rodiče. Bohužel, můj táta si už od podzimu 2010 mé články číst nemůže (i když - kdoví, jak to je ve skutečnosti!) Každopádně mi tehdy blogový vzpomínkový článek velmi pomohl vyrovnat se s jeho odchodem: Zatraceně dlouhá cesta. Přestože jsem si neuměl psaní o posledních věcech člověka vůbec představit, tím spíš na blogu, který by měl podle mého záměru hlavně zdejší čtenáře těšit a pozitivně nabíjet, nakonec se ukázalo, že šlo doslova o očistnou kúru, bez níž by celé to smutné a skličující období trvalo mnohem déle.

Na konci roku 2010 pro mne začalo neuvěřitelně inspirativní období díky jednomu úžasnému člověku, který má pro mne v mém životě zcela nezastupitelný význam. Právě díky tomuto člověku ještě můj blog funguje, mnoho článků vzniklo cíleně právě pro něj a je to tak správně, protože právě díky němu jsem poznal, že má smysl se pořád těšit na každý příští den, že neexistují nesplnitelné cíle a že nic není nemožné, pokud si to my sami ve své hlavě a srdci nezakážeme. Jestli má někam do světa letět speciální poděkování za neutuchající inspiraci, která vedla až k tisícímu článku, nemůže to být - snad ostatní čtenáři prominou - jinam, než právě k němu. Nebýt něj, nebylo by např. na blogu ani jedno haiku, tedy ani Vesmírné haiku.

Je to zvláštní: člověk, o kterém teď mluvím, nikdy nezanechal na blogu jediný komentář, přesto mi to připadne, jako kdyby mi ke každému článku řekl své. Jako kdyby jeho reakce zůstala v každém textu otištěna neviditelným inkoustem. Když jsem začínal publikovat na blogu své básně, myslel jsem si, že použiju jen starší kousky, v některých případech možná lehce upravené. Že bych dostal obrovskou chuť psát i ve svém zralém věku úplně nové a dokonce v mnoha ohledech upřímnější a intimnější texty, toho bych se kdysi nikdy nenadál. Další obrovské poděkování letí stejným směrem jako to předchozí a důkazy jsou třeba v článcích Šťastná čísla, Vědecký důkaz nebo Stmívání. A pokud jsem před chvílí psal, že mám připravený výběr fejetonů pro knižní zpracování, úplně stejné je to i s básněmi. I u této připravované knížky obsah průběžně měním a upravuji, vyhazuji "rychlokvašky", které vypadají na první pohled dobře, ale po několika letech úplně ztratí kouzlo, některé jiné zase naopak získají časem nečekaně novou chuť a esprit.

Žánr on-line reportáže jsem si vyzkoušel v červnu 2011, kdy se rozhodli stávkovat zaměstnanci Českých drah, pohříchu zrovinka v den, kdy jsem se potřeboval přepravit do Beskyd. Zážitky ze stávkujícího hlavního nádraží se ale ukázaly být zajímavější, než kdyby spojení fungovalo dokonale. Někdy prostě kerouackovská cesta dává větší smysl než její cíl. Přímá reportáž tehdy byla publikována lehce před třetí hodinou v noci přímo z čekárny nádraží v článku Noc stávkujících duchů.

Jsem už docela profláknutý tím, že se snažím z mnoha exponovaných fotek udělat vždy jen několik nejlepších kousků a ostatní bez milosti vyhodit. Jsem přesvědčený o tom, že každý, kdo fotí, by měl být na své fotky přísný a ukazovat veřejně jen to úplně nejlepší. Nemám problém vybrat ze stovky fotek jen dvě či tři, které pak použiju do článku, a ostatní mají prostě smůlu. Jedna fotovýprava byla ale mimořádná. Šlo o výlet k řece Vydře, kde jsem chtěl udělat několik hezkých fotek jako osobní dárek pro jednoho neobyčejného člověka, kterého mám moc rád. Fotek jsem tehdy udělal tucet a nevyhodil jsem ani jednu, ani za jednu se nestydím. Ve článku Už jste někdy viděli infračervenou Vydru? jsem publikoval sedm z nich. Po nějaké době se tyto fotky staly základem fotografických výstav v Dobřichovicích a v Rytířské ulici v Praze, kde měly u návštěvníků značný pozitivní ohlas. Proto si myslím, že když někoho konkrétního chcete svým autorským dílem upřímně potěšit a dáte do toho celé své srdce a všechny své dovednosti, nemůže to dopadnout špatně :-).

V září 2011 si všichni návštěvníci mého blogu mohli alespoň virtuálně zacestovat spolu se mnou po dalekém Japonsku. Sada blogových reportáží se stala základem elektronické knížky V kůži Čekodžina, o kterou si napsalo více než 300 lidí. Do vzpomínkového tisícího a prvního článku by bylo možné vložit odkaz na jakoukoli tehdejší reportáž, tentokrát jsem vybral tu z Hirošimy a přilehlého ostrova Mijadžima: Atomový dóm a mijadžimské ústřice.

Když na konci roku 2011 zemřel Václav Havel, nepouštěl jsem se do nějakého velkého hodnocení jeho historické role. Jen jsem si zavzpomínal na naše kraťoučké osobní setkání a na to, co jsem zůstal panu prezidentovi dlužen. Vyšel z toho článek O růžích a panáku pro Václava Havla.

Kromě menších glos, úvah a fejetonů jsem se také občas pokusil publikovat rozsáhlejší povídky (ukázky jsou ve speciální rubrice Povídky a povídečky. Přestože ty texty považuji za dobré, je fakt, že neměly velkou odezvu, protože jejich rozsah se už ukazuje jako obtížně přijatelný pro prostor blogu. Nemohu ovšem v této bilanci pominout povídku velice krátkou, která nakonec díky své úspěšné účasti v literární soutěži nasbírala vůbec největší pozitivní ohlas ze všech mých blogových článků, povídku Vražda u krbu. Dobrý příklad toho, jak i z negace může vzniknout výborný výsledek, protože tou povídkou jsem chtěl původně hlavně ukázat, že některá pravidla vyučovaná v různých kurzech je možné cíleně porušit a získat tím lepší výsledek, než při jejich dodržení.


Tolik můj dnešní jubilejní vzpomínkový průřez. Samozřejmě, na tisíc a jednu noc pohádkového vyprávění by to asi nebylo dost, přece jen, v takovém množství textů se najde řada slabších kusů, které by pro vyprávění při svitu svíček asi nebylo vhodné. Přesto si troufám říct, že se pár slušných textů v té záplavě tisíce článků najde.

Je samozřejmě otázkou, jak dlouho ještě počet článků na tomto blogu poroste. Jsem si naprosto jistý, že druhou tisícovku článků již tento blog neoslaví. Rád bych proto všem zdejším čtenářům poděkoval za jejich neuvěřitelnou a dlouhodobou přízeň, bez které by takové kulaté číslo bylo v dalekém nedohlednu a nejspíš by šlo jen o nesplnitelnou fantazii. Jsem rád, že se tahle fantazie naplnila, a věřím, že fantazie ještě najdeme dost na to, aby ještě pár dalších článků k dnešní tisícovce přibylo.

Já si každopádně dnes večer připiju nějakým dobrým vínem na nekonečnou inspiraci, na fantazii, na věrné čtenáře a na lásku a život ve všech jejich fascinujících podobách, protože blog bývá právě jejich odrazem.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | Web | 25. května 2014 v 19:32 | Reagovat

Gratuluji Petře, jen tak dál!:-)
Je tu u tebe hezky a věřím, že to tak bude i nadále!:-)

2 Radka* Radka* | E-mail | 25. května 2014 v 19:33 | Reagovat

Moc ráda chodím na Tvůj blog a doufám, že nových článků pro nás napíšeš ještě dlouhou řadu. K úctyhodnému číslu Ti ze srdce gratuluji, ať Ti to pořád tak hřejivě a mile píše ;-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 25. května 2014 v 19:38 | Reagovat

Krásně vypracovaný přehled. Obdivuji vás, je vidět, že psát umíte, máte široký rozhled i přehled o všem, co jste napsal- neodbýváte své články. :-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. května 2014 v 19:41 | Reagovat

Tož, nechť dorazíš alespoň sto tuctů článků, když už se necítíš na ty MM.
Gratuluji a připíjím vínem moravským.

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. května 2014 v 20:33 | Reagovat

Slabá je teorie o "tvůrčím psaní", silný je strom pravdivé a nápadité výpovědi o životě. Tak, jak šel, co se událo a co stálo i za miniglosu. Od doby objevení tvého blogu jsem stálou čtenářkou. Nemám všechny články přečtené, ale výběr z miniglos ano. I na řadu samostatných článků se pamatuju. Jsi přínosem na mé blogové paletě oblíbených. Jeď dál ve všech směrech a nehleď na čísla. O cvrkotu doby piš a budeš mnou milovaný. K číslu přesto blahopřeju, i když je sám skromně nepokládáš za důležitý... :-)

6 Robka Robka | E-mail | Web | 25. května 2014 v 21:25 | Reagovat

Každý tvůj krok na blogu je poctivý - s cílem dát čtenářům to nejlepší. Je v něm cítit láska i zamyšlení a chuť i umění převést své myšlenky do smyslupného textu. Ne vždy se s takovými psavci lze na blogu setkat, proto přeji tobě i tvým stránkám ještě mnoho inspirace do dalšího psaní.

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 25. května 2014 v 23:18 | Reagovat

Tak tohle je krása, nádherně napsané. Chodím sem ráda a tak si přeji jediné, vzhůru do další tisícovky, dobré světlo při focení a spoustu úspěšných výstav. Díky a gratuluji.

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 26. května 2014 v 8:12 | Reagovat

Takže nejdřív velká gratulace! Tisíc a jedna noc s blogem by byl zajímavý název pro čtení tvých fejetonů. Já osobně za tvou češtinu a hrátky se slovy moc děkuju, mám je ráda protože to jsou pohlazeníčka po duši. O haiku a slovech mírně vázaných ani nemluvě. A fotky? To už je hodně dobrej level a vždycky nad nimi slintám a tiše závidím. Přeju ti dalších tisíc a jedna článků které tobě ale i nám budou i nadále dělat radost :-)

9 Bev Bev | E-mail | Web | 26. května 2014 v 10:03 | Reagovat

To je krásné ohlédnutí a také se připojuji s gratulací. A tak docela nevěřím, že by nemohla vzniknout další tisícovka článků. :-)
K uvedeným titulům se ráda vrátím, jen si musím udělat víc času.

10 Jarka Jarka | Web | 26. května 2014 v 12:06 | Reagovat

Právě jsem dočetla článek věnovaný V.Havlovi. Byl úžasný! Víc psát nebudu, protože ten hezký dojem z přečteného stejně neumím vyjádřit slovy. :-)
Gratuluji k ticíci a jednomu článku a jsem moc ráda, že jsem se mohla zařadit ke tvým čtenářkám. :-)

11 pherenis pherenis | E-mail | Web | 26. května 2014 v 12:54 | Reagovat

Tisícovka velmi zdařilá a rozmanitá....každý najde kousek svého...někdo víc, jiný míň a pro ně tady jsi...se vším všudy co svět kolem tebe přináší.

Sklenici s lahodným mokem pozvedám, a připíjím na další zdařilá dílka.

Děkuji za ně, i za poznání tvých pohledů.

S hezkým pozdravením....pherenis

12 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 26. května 2014 v 21:08 | Reagovat

Věřím, že určitě ještě napíšeš spoustu dalších výborných článků a budou jich minimálně stovky. Na každém tvém článku je vidět, že ho jen tak "neodbydeš." Jen tak dál pokračuj. :-)
Jsem zvědavá, zda vyjdou blogové fejetony, měly by jistě úspěch.

13 Radka Radka | E-mail | Web | 26. května 2014 v 22:06 | Reagovat

Musela jsem si udělat čas a napodruhé dočíst. Tvůj kultivovaný projev je na blogu dosti unikátní a doufám, že pokud ne tisícovka, tak velmi podobný počet potěšení v podobě Tvých článků ještě přibude :-)
P.S. Gratuluji a jdu se začíst do zmíněných děl

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2014 v 22:46 | Reagovat

[1]: Nějakou dobu ještě snad jo. Nějakou dobu.

[2]: Díky! Jestli mají některé texty hřejivý efekt, jsem rád :-).

[3]: Snažím se neodbývat to, na čem mi záleží.

[4]: Moravské je dobré, díky. Stotucet ještě zvážím. Umím si představit inspiraci na další tisícovku článků, dokonce vím přesně, kde ji můžu najít, ale i kdybych z ní mohl čerpat, využil bych ji už na docela něco jiného než na psaní.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2014 v 23:04 | Reagovat

[5]: Číslo je celkem důležité, když jsem kvůli němu posunul Nedělní miniglosy o celý den :-) Díky za přání.

[6]: Kéž by měly takové texty vždycky nějaký smysl! Děkuji za přání i za pochvalu.

[7]: Díky za gratulaci a o dobré světlo se budu snažit.

[8]: Díky, ale to víš - Čerf za krásnou Šeherezádu, to není moc dobrá výměna :-).

[9]: Děkuji! Kdepak, tisíc je moc. Až při pohledu zpátky je to dobře vidět.

16 Anidea Anidea | E-mail | Web | 26. května 2014 v 23:09 | Reagovat

To jsem nadšená, že jsem tenhle blog našla! Budu sem chodit a postupně si číst, Tvůj styl se mi líbí. A gratuluji k takové vytvalosti a velkému nadšení k práci.

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2014 v 23:19 | Reagovat

[10]: Však já jsem za takové čtenářky taky moc rád :-). Díky za přání. Však si ten večer s panem Havlem v Rybárně pořád dobře pamatuji. A škodolibě se usmívám, když slyším, kolika lidem dodneška leží bývalý prezident v žaludku :-).

[11]: Takový přípitek rád opětuji! :-)

[12]: Uvidíme, na knihu netlačím, tím spíš, že jsem se teď věnoval nějakou dobu víc fotkám než knížce. A hlavně je taková knížka jen podružnost v porovnání s tím, na čem opravdu záleží a na co myslím každou volnou chvilku.

[13]: Vidíš - a přitom kultivátory mají v každém jen trochu lepším obchodě se zemědělskou technikou :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2014 v 23:54 | Reagovat

Ááááá, zjistil jsem, že jsem ve článku Čekání na duhu měl vložený odkaz na jiný článek, který jsem měl taky původně ve výběru, ale pak jsem ho vyřadil. Odkaz jsem opravil a vše už doufám odkazuje tam, kam má :-).

19 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 27. května 2014 v 7:02 | Reagovat

Zostáva len srdečne gratulovať a tešiť sa na ďaľšiu tisicku!

20 Miloš Miloš | Web | 27. května 2014 v 10:48 | Reagovat

Petře, blahopřeji a přeji hodně inspirace, abys oslavil i druhou tisícovku.
Je obdivuhodné, že se u tebe snoubí kvantita s kvalitou, což je naprosto unikátní.

Když jsi u těch statistik a máš připraven knižní výběr fejetonů a básní (a mohla by přibýt i kniha cestopisů a fotografií), kolik stran celé tvé blogové dílo obnáší? Tipoval bych kolem 2000 stran A4.

21 Drak Drak | Web | 27. května 2014 v 19:26 | Reagovat

...ten čas fakt letí...

22 bludickka bludickka | E-mail | Web | 27. května 2014 v 20:44 | Reagovat

Gratuluju! Vůbec si nedovedu představit, že bych dala dohromady tolik článků, natož v tak kvalitní podobě. Tahle stránka skrývá hodně času, který jsi jí věnoval a myslím, že se ti to opravdu povedlo nejlépe, jak si dovedl. Doufám, že se ti podaří knihy vydat. Hezky jsi si zabilancoval a moc hezky ses vyznal :) Doufám, že přidám další takový komentář pod dvoutisícíprvý článek :)

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. května 2014 v 22:30 | Reagovat

[16]: Tedy vítej. Nevím, jak dlouho budou ještě články přibývat, ale zásoba je snad zatím dostatečná :-).

[20]: Celkový počet stran jsem nezkoušel měřit. Vybírám si do knížky jen ty nejlepší kousky, aby z toho nebyl Jirásek :-).

[21]: Tak tak...

[22]: Však se mám vyznávat z čeho. A komu.

Díky za pochvalu, cením si všech, kteří mé články čtou. Ale ten dvoutisící prvý, to už by bylo příliš. Fantazie by měla být vyvážena soudností :-).

24 Miloš Miloš | Web | 28. května 2014 v 7:53 | Reagovat

[23]: Tak dej odkaz na nějaký "slabší" kousek. Já si na žádný nevzpomínám.
Snad jen politiky zavane prach a pak už tvé úsměvné komentování se může stát nesrozumitelným.

25 mengano mengano | E-mail | Web | 28. května 2014 v 9:35 | Reagovat

Pro mne bývají tvé články pohlazením duše. Používáš krásný, vybroušený jazyk a tvoje haiku a básničky jsou překrásné. A to nejsem nijak poetická duše :-)
Stejně jako ostatní ti přeju do dalších let hodně inspirace a klidně i víc než dalších tisíc článků. I ctihodný kmet přece může psát :-)

26 Vendy Vendy | Web | 28. května 2014 v 11:43 | Reagovat

Jestli bude dvoutisící, ukáže budoucnost. Staré rčení říká, nikdy neříkej nikdy!
K tisícovce ze srdce gratuluji, je to kvalitní tisícovka. Že své texty píšeš dlouho, se dá odhadnout, jsou vymazlené, propracované, promyšlené, s výbornými chytlavými názvy. Mám moc ráda tvoje haiku, ve třech řádcích dovedeš vypovědět nevypověditelné. Tvoje fotografie jsou skvělé, výstavu (vlastně několik výstav) si zasloužily! Bezvadné jsou i tvoje reportáže z cest, úvahy, povídky, o nedělních miniglosách ani nemluvě. Tvůj styl je vybroušený a tvé texty opravdová lahůdka.
Přeji ti ještě mnoho dalších článků, dobré inspirace, krásné fotografie. A i kdyby ses do druhé tisícovky nedostal, doufám že tohle není definitivní konec. :-)  :-)

27 pavel pavel | Web | 28. května 2014 v 17:19 | Reagovat

To mne dost překvapilo, že věnuješ napsaní jednoho článku tolik času a navíc se vracíš k věcem, které jsou už minulostí. Máš asi rád statistiky a budeš asi tak trochu puntičkář, přesný opak mne, když mi je mi tohle zcela nepodstatné. :-D
Vybroušené věci mají obvykle ten nedostatek, že se jaksi život z nich vytrácí a ta svěží přirozenost jim i schází. ;-)

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. května 2014 v 18:22 | Reagovat

[24]: Přece nebudu napovídat, co se nepovedlo! :-) Ostatně každý čtenář jako nepovedené vnímá něco jiného. Máš pravdu, právě kvůli budoucí nesrozumitelnosti se občas snažím do miniglos vpašovat něco, co není závislé na znalosti dobového kontextu. Je moc zajímavé podívat se na texty s velkým časovým odstupem, jak něco prostě úplně zhasne a jiný kousek svítí i po letech :-).

[25]: Tímto způsobem hladím rád. Ctihodný kmet samozřejmě může psát ještě desetiletí. Jen jestli se to bude dát ještě taky číst :-)

[26]: Tedy, tys na mne navalila chvály, co když z toho teď zpychnu? :-) Jsem samozřejmě rád, že se ti moje věci líbí a díky za přání. Myslíš, že bych jako skončil stylově tisícím článkem? Nebudu lhát, že mě to nenapadlo. Ale je to jen číslo bez obsahu, i když pěkně kulaté. Nezaslouží si takovou moc!

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. května 2014 v 19:43 | Reagovat

[27]: Mám takovou zkušenost, že opravdu dobré nápady nechodí na první pokus. U někoho možná ano, ale u mne málokdy. Už se mi mockrát stalo, že už hotová věc po nějakém čase a v jiném úhlu pohledu zazáří a poskytne základ pro něco úplně jiného a mnohem lepšího. Ale naštěstí má každý pro své tvoření trochu jiné metody :-).

Puntičkářem bych se nenazval, protože důležitý je pro mě vždycky celek a ne jednotlivost. Ale jsem prostě náročný čtenář a celkem dobře rozeznám, když je něco odfláknuté, tak se tomu u svých věcí snažím vyhnout, protože tam to mám ve svých rukou :-). Jednoduše chci, aby se mi moje vlastní věci líbily a měl jsem z nich radost. No a když někde "přebrousím" a přirozenost tím zmizí, je to prostě riziko a dobré poučení.

30 valin valin | Web | 29. května 2014 v 6:46 | Reagovat

Vždycky jsem u tebe obdivovala tvou preciznost, kterou cítím za každým tvým nádherným článkem. Často se mi stalo, že jsem pod tvůj článek chtěla napsat komentář, ale nějak jsem nenašla slova, protože všechno, co mě napadlo, mi přišlo jakési šedivé v porovnání s tvými texty. Píšeš opravdu nádherně a nějak to k tobě patří. Gratuluji k tvému rozsáhlému a dokonalému blogovému dílu a doufám, že jak píše TlusŤjoch, když už nevěříš na další tisícovku, že věříš na 100 tuctů... :-D  :-D

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. května 2014 v 8:25 | Reagovat

Díky za krásná slova. K dokonalosti je samozřejmě vždycky daleko, navíc je to kategorie, kterou má každý čtenář posunutou někam jinam. Sto tuctů jako číslo jistě existuje, potud na ně věřím. Jestli je to číslo pro mě dosažitelné, to je ve hvězdách, v těch samých hvězdách, ve kterých teď vyhlížím úplně jiné věci. Ty pro mě nejvýznamnější a nejzářivější vlastně paradoxně přímo se mnou nesouvisí, ale budoucnost mého blogu je ve srovnání s jejich jasem doslova na hranici viditelnosti :-). Mám v létě v plánu jednu velkou blogovou akci a pak prostě uvidíme.

32 matka matka | 29. května 2014 v 14:37 | Reagovat

Tisíc článečků
náhrdelník ozdobný
nitkou spojený.

33 matka matka | 29. května 2014 v 14:39 | Reagovat

- teda, psala jsem výše spatra, dodatečně blahopřeji a přeji ať se i nadále daří :-)

34 Martin Martin | Web | 30. května 2014 v 20:40 | Reagovat

Přál bych si, abyste psal ještě dále..váš blog je mi inspirací a únikem od každodenních strastí..

35 Teeda Teeda | Web | 30. května 2014 v 23:25 | Reagovat

Z průřezu toho znám jen velmi málo, jsem v blogových vodách přeci jen poměrně krátce.
Ale co mě překvapilo, je sečtení času, který věnuješ jednomu článku. Sama jsem nad tím nikdy neuvažovala a tohle mě donutilo se zamyslet. Články většinou napíšu z fleku hned, ale nechám je ve wordu ležet třeba do druhého dne a pak je ještě opravuji. Pak teprve jdou ven. Takže to vlastně taky až tam málo času není. Vážně, vážně zajímavé... :-)

36 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. května 2014 v 11:55 | Reagovat

[33]: Díky za přání i za moc hezké haiku.

[34]: To bych byl moc rád, kdyby to tak fungovalo. I  když vlastně - když o tom tak přemýšlím - na mě to funguje podobně :-).

[35]: Některé články se mi povedou udělat skoro "z jedné vody" a poměrně rychle, to bývají takové ty hodně inspirované věci spuštěné silnou emocí. Ale jinak - když má výsledek za něco stát - se práci na článku nějaký čas věnovat musí, zvlášť když se člověk snaží nezůstat jen u "prvního plánu" textu. Dozrání do druhého dne je dobré i v tom, že dodává trochu nadhled. A z toho mi pak právě někdy vycházejí úplně jiné články, než byly na začátku, když úpravy převáží a původní kostra se postupně rozplyne a přetvoří v jinou :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama