Červen 2014

Nedělní miniglosy č.275

29. června 2014 v 13:49 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy
Pozn.: Zájemci si mohou i nadále přečíst na stránkách Autorského klubu rozhovor, který se mnou minulý týden udělal Miloš. Rozhovor má název Čerf: Ať si každý píše, co chce a ještě dostal podobně jako Ottův slovník naučný drobné "doplňky a opravy" v článku Co se do rozhovoru nevešlo. Chcete-li si přečíst, na co se mne zvědavý a na rozhovor velmi dobře připravený Miloš ptal a co jsem mu odpovídal, jste samozřejmě vítáni.


Slovenský soud rozhodl, že český ministr financí Andrej Babiš byl jako spolupracovník STB evidován zcela neoprávněně. Soud usoudil, že osobní a zcela nezištná svědectví bývalých estébáků jsou důvěryhodnější než dokumenty slovenského Ústavu pameti národa. Hospodárněji smýšlející slovenští politici proto začínají uvažovat o tom, že by bylo účelné Ústav pameti národa zcela zrušit a nahradit ho "Ústavom pameti eštébákov", protože ti mají na rozdíl od národa zjevně mnohem přesnější představu, co stojí za to si z minulosti pamatovat.
-----------------------
Rozdávání vysvědčení na konci školního roku je tradičně spojené se značnými emocemi na straně žáků i jejich rodičů. I letos se bohužel vyskytla řada případů, kdy nespokojení rodiče reagovali na špatné školní výsledky svých dětí neadekvátně a sáhli k přehnaně tvrdým fyzickým trestům, které dětští psychologové rozhodně nedoporučují. "Jako každý rok evidujeme stovky případů, kdy násilí rodičů v afektu přesáhlo rozumnou mez a dokonce několik desítek případů pohřešování z důvodu panického strachu z návratu domů," řekl nám mluvčí Ministertva školství na základě aktuální policejní statistiky. "Doufáme ale, že se nakonec všichni pohřešovaní učitelé najdou a ti hospitalizovaní svá zranění během dvou měsíců prázdnin úspěšně vyléčí."
----------------------
Na počest stého výročí sarajevského atentátu na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este bylo odstřeleno šest výrobních hal zkrachovalého OP Prostějov. Výtku, že jde o poněkud necitlivý souběh akcí, který odporuje základním etickým principům, odmítá vrchní střelmistr odpovědný za demolici: "Je to úplně stejné jako před sto lety: I když by nám mělo všem jít hlavně o dobrý výsledek, do celkem jednoduché a přehledné věci se pořád uměle plete nějaký Princip!"
-----------------------
Tomio Okamura si postěžoval, že jeho straně házejí političtí oponenti ve Sněmovně klacky pod nohy. Podle organizací pro lidská práva se nejspíš jedná o týrání, protože - i když právě v klackovitém období bývají často nesnesitelní - i klackové mají svá práva a jistě by neměli být jen tak házeni komukoli pod nohy bez svého výslovného souhlasu.
-----------------------
Čeští policisté rozprášili v rámci velké protidrogové akce již několik desítek drogových varen. Mimořádně velkou varnu, jejíž provoz zajišťovali podle policejní mluvčí výhradně cizinci, se podařilo policistům zcela zlikvidovat minulý týden. Proti rozprášení Varny nicméně podala protest bulharská vláda i primátor rozprášeného města.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Co se do rozhovoru nevešlo

26. června 2014 v 22:04 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Jak jsem slíbil, dnes ještě navážu na rozhovor s názvem Čerf: Ať si každý píše, co chce, který se mnou pro Autorský klub v minulém týdnu udělal Miloš. Do rozhovoru se totiž nevešlo pár věcí, které mne při přemýšlení o odpovědích napadly. Jako malý doplněk tyhle poznámky uvádím aspoň teď...

Ad 1) Infračervené fotky
Nebudu zapírat, ale roli v tom, proč jsem začal zkoušet právě tenhle typ fotografie, hrála i snaha najít si kousek svého vlastního fotografického "místa na slunci". Dnes, kdy fotí prakticky každý a na webu jsou doslova miliardy fotek, není vůbec jednoduché najít si svou speciální parketu, kde není narváno tisícovkami mnohem lepších fotografů. Je ale pravda, že v infračervené fotografii zatím takový nával není a v infrafotkách tekoucí vody už teprve ne.

Ad 3) Vydávání knížek
Jednou bych si rád vyzkoušel, jestli jsem schopný napsat i slušné "velkoformátové" dílko, skutečný velký román. To už se ale - aspoň při mém způsobu psaní - neslučuje se standardním pracovním vytížením. A otázka psaní nebo zaměstnání? zní docela hamletovsky.

Ad 4) Lefkada
Myslím, že o mém vztahu s Lefkadou se rozhodlo hned první ráno, které jsem na ostrově prožil, protože to ráno se - jak občas říkávají poetické duše - země zachvěla. Nešlo ovšem o projev vášnivé lásky, ale o zemětřesení o síle 6.4 Richterovy stupnice a takový zážitek vás s kusem chvějící se země zvláštním způsobem propojí. "Zážitky" jsem kdysi popsal v článku Zemětřesení na Lefkadě a přestože je to (dopadne-li vše dobře) bezesporu zajímavá zkušenost, pevně věřím, že síla tohohle zemětřasu nebude už v mém životě nikdy překonána a na tento letitý rekord nezaútočí ani tak seismicky aktivní oblast, jakou je Japonsko.

Ad 5) Maratóny
V posledních dvou letech jsem už jen "kavárenským maratóncem". Neběhám, necvičím, jsem líný jak veš. Ještě ale nad sebou nedělám v tomhle ohledu kříž. Ostatně - to v žádném ohledu! :-)

Ad 6) Politika s humorem
Politika je ve své nabubřelosti a absurditě jako stvořená k tomu, aby si z ní člověk dělal legraci. Ostatně ona si ji permanentně dělá z nás, tak proč jí to občas s gustem nevrátit? Ale to, že si z politiky (a z politiků) dělám legraci, neznamená, že v ní vidím - jak je teď módou - jen to špatné, zlodějiny, blbost a "spálenou zemi". Z takového pomyšlení se, myslím, slušný vtip udělat nedá. Jen zlý.

Ad 9) Anonymita blogu a "hranice troufalosti"
Nikdy jsem si neuměl představit, že bych blogoval anonymně (třeba jako Čerf, že? :-)) a ne pod svým pravým jménem. I když napíšu sebevětší hloupost, chci, aby bylo vidět, že je to moje hloupost a ne hloupost někoho jiného. Blogem se netajím, naopak na něj lákám i známé, přátele či příbuzné a nijak mě to v psaní neomezuje. Když jsem ale např. začal zveřejňovat na blogu své kousky "v řeči mírně vázané", cítil jsem se hodně divně a "odhaleně". Dodneška vždycky váhám, než nějakou novou básničku zveřejním, bývá přece jen hodně osobní a patřilo by se ji spíš předat "do vlastních rukou". Ale nakonec vždycky na příslušné tlačítko kliknu - s čestnou výjimkou dvou nejosobnějších textů, které se na blogu neobjevily a neobjeví.

Miloš se v této své otázce zmínil o "mladých blogerkách, které ve svých textech probírají i svůj sexuální život". Inu, nedělejte si plané naděje - takového tématu se na mém blogu jen tak nedočkáte. Jednak mám jako autor ještě zbytky soudnosti a jednak byste si moc nepočetli :-).

Ad komentáře)
V jednom komentáři se objevila poznámka, že jsem učil "malé děti". Ano, i malé děti. Učil jsem kdysi na osmiletém gymnáziu, takže jsem učil studenty a studentky od 12 do 20 let. Tedy jak malé děti, tak i mladé dámy a pány. Pracovně i lidsky velmi krásné roky, na které často vzpomínám.

No a Miloše ještě napadla dodatečná otázka, proč vlastně vystupuji pod nickem Čerf. To má velmi neromantický důvod: Když v 90.letech vznikaly jako houby po dešti četné investiční společnosti a fondy, dělal jsem si legraci, že jednou založím investiční fond, který upřímně a na rovinu řekne už v názvu všem potenciáním klientům, jak se věci v ekonomice ve skutečnosti mají. Jeho název totiž bude ČERF - Český Extrémně Rizikový Fond - a když v něm klienti o všechno přijdou (jako tomu bylo ve skutečnosti docela často), nebudou se moct rozčilovat, že jsem je nevaroval.

Pěkně jsme se tomu tehdy s kamarády zasmáli a mně se ta zkratka zalíbila vtipem i úderností a používám ji dodnes, přestože věřím, že to na tomto blogu pro zdejší čtenáře Extrémně Rizikové není :-).

Nedělní miniglosy č.274

22. června 2014 v 18:57 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Pozn.: Zájemci si mohou i nadále přečíst na stránkách Autorského klubu rozhovor, který se mnou v tomto týdnu udělal Miloš. Rozhovor má název Čerf: Ať si každý píše, co chce (on ten název není úplně přesný jako na stánce AK, ale nechci ho přepisovat i se stávající gramatickou chybou :-)). Chcete-li se dozvědět, na co se mě zvědavý a na rozhovor velmi dobře připravený Miloš ptal a co jsem mu odpovídal, jste vítáni.


Podle prezidenta Zemana jsou političtí náměstci ministrů hnusnou institucí, kterou je třeba vymýtit. Vymýcení politických náměstků, tedy náměstků, kteří nejsou v daném oboru odborníky, ale jen politicky dohlížejí na ministry, by podle něj měl na jednotlivých ministerstvech provést v příštím týdnu dřevorubecký tým Lesů České republiky. Vedoucí týmu Ladislav Sekera na tiskové konferenci prohlásil, že vymýcení neproběhne úplně standardním postupem jako v každém jiném českém lese, ale bude třeba najmout specialisty se zkušeností z jihoamerických deštných pralesů, kteří by se měli v české politické džungli přece jen lépe orientovat.
-----------------------
Skupina lázeňských hostů z východní Ukrajiny zahájila ve Františkových Lázních protestní hladovku proti názvu lázeňského domu Kyjev. Demonstranti požadují, aby byl během jejich pobytu lázeňský dům oficiálně přejmenován nejméně na Doněck. Kromě jídla odmítají protestující i pomerančový a multivitaminový džus, protože mají podle nich podobnou barvu, jakou měla pro ně nepřijatelná Oranžová revoluce na Ukrajině v roce 2004. Policejní vyjednavači se teď snaží do vyřešení případu prosadit jako neutrální občerstvení alespoň zelený čaj a čekají na expertízu, zda se jeho barva příliš nepodobá barvě stejnokrojů ukrajinské armády.
----------------------
Podle jihomoravského hejtmana Michala Haška by místo ztracené investice firmy Amazon, kterou naštvala nerozhodnost brněnských zastupitelů, mělo Brno získat dosud nekonkretizovanou investici z Tatarstánu. "Dohoda je jen otázkou dnů, protože jsme našli s novými obchodními partnery velmi brzy společnou řeč," řekl Nedělním miniglosám hejtman Hašek a jeho slova potvrzují dokonce i jeho političtí oponenti, podle kterých mluví hejtman i na jednáních zastupitelstva často jako tatar.
-----------------------
V letošním ročníku státních maturit neuspěl každý pátý maturant. "Ano, je to tak," potvrdil zástupce Ministerstva školství. "Podle původně zveřejněných informací to měl být jen každý devátý uchazeč, ale pak se ukázalo, že naše vyhodnocovací týmy jen mylně interpretovaly závěr, že 20% maturantů pletlo u zkoušky páté přes deváté."
-----------------------
S originální novinkou přichází na český trh nejmenovaný výrobce sluchátek pro poslech hudby. "Naši marketeři zjistili, že už dávno neplatí tradiční úsloví "co Čech, to muzikant" a stále méně lidí v České republice má hudební sluch", řekl nám zástupce firmy. "Proto jsme na rozdíl od našich konkurentů, jejichž sluchátka mají speciální část pro levé a pravé ucho, uvedli na trh sluchátka pro zákazníky, kteří mají obě uši levé."


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Slunovratová pouť za Františkem

20. června 2014 v 23:09 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Tento týden byl sice doposud veskrze slunečný, ale jinak jsem z něj měl pocit, jako by se slunce schovalo a dávalo se zapírat. Hodně brzy jsem vstával a pozdě jsem se vracel domů, byl jsem spíš zasmušilý než usměvavý, spíš vyčerpaný než ve formě, a dělo se hodně akcí, na které jsem se tak docela netěšil. Už jsem v dálce toužebně vyhlížel víkend. Musím s tím něco udělat, říkal jsem si. O víkendu někam vyrazím - jen tak, procházet se, zhluboka dýchat, těšit se zelení okolo a možná i trochu fotit. Jenže - v cestě stál ještě pátek, na který mi také připadla tři ne úplně příjemná jednání..

Ráno jsem ale z kalendáře zjistil, že dvě ze tří jednání odpadla, a tak jsem zkusil udělat něco zcela neplánovaného. V práci jsem byl opět brzy, stihnul jsem vyřídit několik důležitých restů, dohodnul jsem posunutí termínu i třetího jednání, domluvil jsem si možnost vzít si na zbytek dne volno a v 8 hodin jsem už vyrážel na nádraží. V metru jsem si udělal rychlý plán, v 8:36 jsem si koupil jízdenku a v 8:40 už jsem seděl v Pendolinu směřujícím do mých oblíbených Františkových Lázní. Miroslav Horníček miloval červen v Mariánských Lázních, já zase pro změnu týž měsíc v těch Františkových. Nikdy a nikde mi neumí být lépe, než mi bylo tady. Jestli se chci pořádně rozdýchat v báječném prostředí, prohnat broukům na šedé kůře faldy a taky se vyrovnat s pár věcmi, které jsem v poslední době "zazdil", není lepší místo. V půl dvanácté jsem se už procházel nádhernými lázeňskými parky a fotil jsem.


Ve františkolázeňských parcích je několik vodotrysků, které lákají k provedení jejich fotoportrétu.



Hlavní lázeňská třída Františkových Lázní. Počasí bylo dnes jako na houpačce. Ve spodní parkové části právě leje jako z konve, ale na druhé straně se protrhává modrá obloha.



Interiér pavilónu s pramenem Fratišek. Příjemně zařízený pavilónek mi poskytl přístřeší během asi šesté a sedmé dešťové přeháňky. Mezi námi, velmi slané prameny ve Františkových Lázních jsou opravdu spíše k léčbě než k normálnímu pití, rozhodně doporučuji v konzumaci obezřetnost.



Stačila chvilka a všechno bylo jinak. Jako by se den nemohl rozhodnout, zda má být krásně anebo se má po dlouhé době pořádně zalévat, a chtěl stihnout obojí. Právě se stahuje další várka černých mračen nad místní kolonádou. Ještěže je zde dost příležitostí se před prudkými přeprškami schovat pod střechou a zakousnout teplou lázeňskou oplatku.



Jako na houpačce. Stačilo pět minut a je slunečno a teplo, takže na řadu přicházejí krátké rukávy a sluneční brýle. Kruciš, odkud to zase prší? Ještě by to chtělo na brýle namontovat stěrače! Lázeňská promenáda směřující ke Dvoraně Glauberových pramenů.



Ve Dvoraně Glauberových pramenů jsou prameny vyváděny do obrovských nádob, kde neustále probublávají. Na obrázku je průhled jednou takovou nádobou, do které vyvěrá pramen Glauber III.



Když jsem se večer vracel domů - po celodenní akci, o níž jsem ještě ráno při procitnutí neměl ani potuchy, a přibližně stejně pozdě, jako kdybych se vracel z práce, byl jsem v mnohem lepším stavu i náladě. Cestou jsem se sám sobě vyzpovídal z hloupostí a necitlivostí, které mám na svém letošním červnovém kontě a na které nejsem nijak hrdý. Došlo mi, že tu vlastně máme letní slunovrat. A co by mělo být lepším znamením, že by se slunce mohlo zase vrátit do všech míst, odkud dezertovalo. SLUNOVRAT! Až půjde slunce na své cestě kolem, vtisknu mu nenápadně do ruky adresu místa, kde bych - čistě soukromě - rád viděl slunce zářit každý den.

Jeden jediný den neplánovaného volna. Poslední nevíkendový volný den před velkou japonskou cestou. Těch pracovních bude ještě devatenáct, ale s vědomím nastávajícího velkého exotického výletu se to dá rozhodně vydržet.

Pro dnešek přeji všem, ať se vám vaše slunce v den slunovratu vrátí všude tam, kde není a mělo by být. Od čeho jiného by tu přece slunovraty byly?

Nedělní miniglosy č.273

15. června 2014 v 22:38 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

V Poslanecké sněmovně proběhla o víkendu tradiční muzejní noc, během níž si návštěvníci mohli prohlédnout několik cenných exponátů z řad služebně nejstarších poslanců, které se ostraze podařilo zamknout v jednací síni.
-----------------------
Jak uvedl náměstek olomouckého vrchního státního zástupce Pavel Komár, ani rok po zahájení policejní akce, která loni vedla ke změně české vlády, nebude zastaveno trestní řízení proti bývalému premiérovi Petru Nečasovi. Komárův nadřízený pak médiím potvrdil, že nechystá ve svém úřadu v souvislosti s prozatím poněkud chaoticky vedeným a politicky výbušným případem žádné personální ani organizační změny, takže sílící kritika, že olomoucké státní zastupitelství v této kauze udělalo z Komára velblouda, se nezakládá na pravdě.
----------------------
Pouze některá média připomněla 50.výročí "nálezu" nacistických dokumentů v Černém jezeře na Šumavě, který se nakonec ukázal být pouze dezinformační akcí Státní bezpečnosti. Většina redakcí ale s touto zprávou stále ještě váhá, protože se obává, zda i informace o zajímavém jubileu není jen další cílenou dezinformací.
-----------------------
Španělské úřady potvrdily, že česká firma ETA může vstoupit se svými vysavači, žehličkami a rychlovarnými konvicemi na španělský trh, pokud bude ovšem striktně dodržovat podmínky příměří mezi španělskou vládou a zástupci baskických separatistů z roku 2006 a složí dobrovolně všechny zbraně.
-----------------------
Rozsáhlý průzkum na několika stech tisících respondentech uskutečnilo společně několik výzkumných agentur s cílem zjistit, jaké procento českých občanů je ochotno aktivně se zapojit do politického života a začít pracovat v některé z politických stran. "Musím konstatovat, že výsledky nejsou v porovnání s minulostí příliš povzbudivé," řekl nám vedoucí projektového týmu. "Již tak dost nízký počet zájemců z loňských výsledků se letos ještě snížil, a navíc jsou teď shodou nepříznivých okolností oba ve výkonu trestu."

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Píšu ti ...

14. června 2014 v 9:18 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Pozn.: Normálně nepublikuji dva "kousky v řeči mírně vázané" během jediného týdne. Protože však už dávno nesleduji vyhlašovaná témata týdne, všiml jsem si až dnes ráno, že téma pro tento týden zní "Píšu ti". A protože něco na tohle téma píšu v duchu skoro pořád, nedokázal jsem jen tak mlčet, i když je to dnes jen velmi rychlá a "neotesaná" imprese :-).


Píšu ti
čínskými znaky
i katakanou.
Můj dopis má
místy chuť sladkou,
místy slanou,
voní v něm růže
i vlčí máky.

Nejsem dnes
ani trochu
svatý.
Že píšu ti
klínovým písmem,
to není přece
žádný div.
Ke klínům navíc
sem tam přidám
zamilovaný
hieroglyf.

Píšu ti
neuměle česky,
latinkou
s arabskými čísly.
V písmenech
mile obrázkových
(a obraz je to
mimořádně hezký)
rozprostíráš se
v mojí mysli.

O fotbalových šampionátech

12. června 2014 v 21:35 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Je to neuvěřitelné, ale začíná další mistrovství světa v kopané! Akce, která - jak jen se nad tím dnes usmívám - pro mne jeden čas byla středem mého světa a já neuměl pochopit lidi, u kterých tomu bylo jinak. Možná proto stojí za to přiznat barvu a zavzpomínat na šampionáty, které jsem prožil nejen jako vášnivý fanoušek, ale i jako rádobyodborník a položurnalista. Jak tedy šampionáty a můj život šly léty pospolu:

Kupodivu, první šampionát svého života si vůbec nepamatuji. A přitom mi už byly čtyři měsíce, když se pořadatelství fotbalového mistrovství světa ujala kolébka fotbalu, slavná Anglie. Taková příležitost a já ji nemohl využít, protože jsem ještě nebyl pánem svého pohybu, nedosáhl jsem na vypínač televizoru a nedokázal jsem vyjádřit slovy svou touhu spatřit třeba slavného Eusebia na vlastní oči.

Ono, přiznejme si to otevřeně, to ani za čtyři roky v Mexiku nebylo nic slavného. Okouzlen obrovskými možnostmi světa psaného slova jsem spíš ležel v knížkách a pokud jsem zahlédl některý z přenosů v televizi, nijak zvlášť se mě to nedotklo. Nezajímalo mne, že to byla poslední příležitost vidět na vrcholné úrovni hrajícího fotbalového krále jménem Pelé. Nijak se mne nedotklo neúspěšné vystoupení našich hráčů, kteří dostali třikrát za vyučenou a jeli domů.

První skutečný vědomý a zapamatovaný zážitek mám z finále mistrovství světa v roce 1974 v Německu. Nevím proč, ale mnohem sympatičtější mi byli Holanďané než Němci (z nějakých podivných důvodů ostatně platí tyto preference i dnes) a pamatuji si, že mi bylo hráčů v oranžových dresech moc líto, protože jsem jim fandil a zdálo se mi, že hrají krásně. Jména jako Cruijff nebo Rensenbrink mi zněla zvukomalebně, ale jako fanoušek jsem od televizoru odcházel smutný, tím spíš, že jsem musel ráno zase do školy.

Nedlouho po mistrovství jsem k Vánocům dostal úžasný dárek - knížku Zlatá kniha kopané, kde se velmi podrobně psalo o všech šampionátech od roku 1930. Četl jsem ji kolem dokola a stal se nejspíš jedním z největších "znalců" historie fotbalu ve své věkové kategorii. Věděl jsem, kdo kdy dal komu kolik branek, kdo nahrával, kdo trénoval, kdy vyhrál zaslouženě a kdo náhodou, nedopatřením nebo podvodem, kdo byl vyloučen, kdo neproměnil penaltu. Byl jsem skvěle teoreticky připraven na čtyři "vrcholné roky" své fascinace fotbalem.

V pro mne velmi důležitém roce 1978 mě na základní škole zasáhl fotbalový šampionát v Argentině plnou vahou. Nevím proč, ale vyhlédli jsme si tehdy se spolužákem, který byl do fotbalu ještě větší magor než já (pokud vím, jemu to na rozdíl ode mne zůstalo dodnes), jako oblíbený tým Itálii a abychom ohromili spolužáky, naučili jsme se její kompletní soupisku nazpaměť. Stala se z toho jedna z mnoha znalostí, které od té doby zcela zbytečně zabírají místo v mém mozku něčemu užitečnějšímu, třeba japonským slovíčkům. Místo toho, abych se naučil aspoň dvacítku nejlehčích znaků kandži, dodnes mi v hlavě zní: 1-Zoff, 2-Beluggi, 3-Cabrini, 4-Cuccuredu, 5-Gentile, atd, atd. Pěkně popořadě, podle čísel na dresu. Italy jsme svou neutuchající podporou dotáhli až k pěknému čtvrtému místu a každý den jsme ve škole veškeré souvislosti odborně propírali s jedním naším mladým učitelem, který si povídáním s námi krátil zdlouhavý a dozor u šaten.

Vrcholu moje fotbalové šílenství dosáhlo při šampionátu ve Španělsku v roce 1982. Místo toho, abych naháněl děvčata, jak se na šestnáctiletého mladíka sluší, strávil jsem kompletní prázdniny se světovým fotbalem. První půlku pěkně poctivě u televize, kdy jsem sledoval všechny zápasy v přímém přenosu i ze záznamu, přičemž jsem si přičinlivě činil z každého zápasu poznámky. Byl jsem si naprosto jistý, že mým posláním je stát se sportovním novinářem. Jakmile mistrovství skončilo - shodou okolností triumfem Italů, kteří už ale v mém srdci neměli tak výsadní postavení jako o čtyři roky dříve (žurnalista přece musí být nezaujatý, že?) - celý srpen jsem pak věnoval sepisování knihy o šampionátu obohacené spoustou výstřižků z časopisů (to by mě dnes v Autorském klubu hnali!) a hotovo jsem měl dva dny před zahájením nového školního roku. Budu se muset po té knize poohlédnout, jistě ji mám někde (dobře) schovanou. Má nejmíň 150 stran a je od začátku do konce psaná ručně, jak by mělo jít o foliant z raného středověku.

Poslední větší fotbalové vzepjetí přineslo mistrovství světa v roce 1986 v Mexiku. Ano, i tehdy jsem sledoval jednotlivé zápasy a vášnivě o nich rozprávěl - tentokrát již se spolustudujícími na vysoké škole. Ale bylo už zřejmé, že fotbal - ta nádherně bláznivá hra - ustupuje ze slunce mého zájmu do stále temnějšího stínu. Postupně jsem svou pozornost přesouval na úplně jiné věci a nevím nevím, jestli bych si dnes vzpomněl aspoň na to, kdo se v kterém roce stal mistrem světa. U těch starších šampionátů dávné znalosti ze Zlaté knihy kopané i po létech "prosvítají", ale co se stalo před čtyřmi nebo osmi lety, to už opravdu nevím. "Míč kopaný" se dostal definitivně na okraj mého zájmu.

Dnes začíná už jubilejní dvacáté mistrovství světa a se mnou to nic nedělá. Kde zůstal ten vášnivý fanoušek, který byl ochoten hádat se do krve, jestli hráč zasáhl míč v pokutovém území rukou či hrudí, který omdléval, když nebylo jasné, zda se míč odrazil od břevna tak, že přešel celým objemem za brankovou čáru, nebo ne?

Asi se dnes na první fotbalový zápas nového šampionátu v Brazílii podívám. Kdyby pro nic jiného, tak pro vzpomínku na to své dávné fotbalové planutí. Budu se dívat na to, jak dvaadvacítka vytrénovaných mužů honí nafouknutou kulatou kůži po hřišti sem a tam, budu se usmívat a budu myslet na věci, pro které mi dnes stojí za to planout podobně jako kdysi pro fotbal.

Tomu lidskému planutí totiž, vášni, ochotě nejnesmyslnějších obětí pro to, čím člověk v dobré víře i úmyslu doopravdy a do posledního koutku těla i duše žije, tomu planutí budiž provolána sláva!

Nedělní miniglosy č.272

8. června 2014 v 19:21 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Česká vláda se rozhodla, že v zájmu vyšší účasti ve volbách do budoucna rozšíří volební komise. "Věřím, že budou-li už jednou členové volebních komisí ve volební místnosti a za svou účast v komisi budou dostávat peníze, nebude jim zatěžko vhodit do urny vybraný volební lístek, takže bychom tímto krokem mohli udržet volební účast nad psychologickou hranicí 10%," řekl nám předkladatel novely zákona. "Měl by to však být jen první krok k našemu hlavnímu cíli, kterým je nespoléhat na to, že lidé volí kvůli tomu, že chtějí něco ovlivnit, případně alespoň z pocitu amatérské občanské odpovědnosti. Po dobrých zkušenostech s přechodem na profesionální armádu chceme v budoucnu zavést i čistě profesionální voličstvo."
-----------------------
Neznámý dobrodinec v USA rozesílá a na různých místech schovává obálky s penězi, čímž vyvolal mezi občany velký zájem o své webové stránky, na kterých uveřejňuje nápovědu. Podle odborníků na komunikaci úřadů s občany to ale ještě nic není proti situaci v České republice, kde řada neznámých dobrodinců již mnoho let posílá občanům obálky s různobarevnými pruhy.
----------------------
V minulých týdnech zaznamenané opakované otřesy země v České republice způsobují podle seismologů zemětřesné roje s epicentrem na Chebsku. Podle zástupců českého undergroundu je ale epicentrum otřesů především na hřbitově v Kostelním Vydří, kde zde pohřbený a za svého života velmi výbušný Ivan "Magor" Jirous ze svého posmrtného undergroundu velmi citlivě reaguje na výroky levicového amerického filosofa Noama Chomského, že čeští disidenti byli za komunistického režimu západními státy protežováni a nedělo se jim celkem nic špatného.
-----------------------
Podle mimořádně podnětné společné studie bezpečnostních složek ČR a Českého statistického úřadu je paradoxně právě mezi členy Svazu českých veganů a vegetariánů největší procento salámistů.
-----------------------
Mluvčí sevekorejské armády projevil politování nad odchodem Hany Marvanové z pozice náměstkyně ministra spravedlnosti České republiky a potvrdil rozhodnutí politických špiček své země pojmenovat podle Hany Marvanové novou severokorejskou neřízenou střelu.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Noční převrat v Říši divů

7. června 2014 v 11:57 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Svět poschovával se
za zrcadly;
do Říše divů
nepřátelé vpadli.

Zatčený Čas
ve vězeňské cele
srdce po srdci
vyrývá neuměle
do vratké lavičky,
na níž Den vyspává
velký noční flám.
Až Den spánkem posílí,
ráno pak všechny noční můry
změní se v motýly.

S tvými sny za víčky
i bez posvěcení shůry
dál probouzím se
i usínám.

Neobyčejná letní cesta

5. června 2014 v 21:07 | Petr Vápeník |  Cestování

Snažím se v posledních dnech méně mluvit i psát, když se ukázalo, že jsou situace, kdy jsou i sebelíp míněná slova nejen nadbytečná, ale přímo přitěžující a škodlivá, a že mohou snadno ranit a ublížit, i když měl jejich smysl být právě opačný. Nepřetěžuji tedy poslední dobou ani vaše čtenářské oči. Aspoň bych ale rád splatil jeden nedávný dluh.

Před necelým měsícem jsem napsal článek Vyměním poklad za neobyčejnou letní cestu, kde jsem zveřejnil i anketu pro zdejší čtenáře a zkoumal jsem, co si myslíte o tom, jaký asi bude cíl mé letošní letní cesty. Probereme si tedy jednotlivé navržené varianty:

Tři z možných odpovědí od vás logicky nedostaly ani jediný hlas: Je o mně známo, že jsem jen velice svátečním motoristou a za volant (řidítka) usedám jen v řeckých horách. Proto mě nepřekvapilo, když u vás nezabodovala varianta, že navléknu koženou motorkářskou bundu a vyrazím na slavnou Route 66. Těžko se rovněž dalo předpokládat, že by se mi chtělo letět letadlem z Ruzyně do Kbel, hlavně proto, že prý na této trase neplatí předplatné na pražskou MHD. No a správně jste usoudili, že cílem mé cesty nebude ani bajkalsko-amurská magistrála, což jsem ostatně už v komentářích ke zmíněnému článku přiznal.

Všechny ostatní varianty od vás ale nějaký hlas dostaly: Pronájem staré tramvaje a putování po pražských kolejích dostalo hlasy dva, nápad by to nemusel být špatný, ale za normálních okolností jezdím tramvajemi docela často, takže by to asi nebyla obzvláštní romantika. Pro pěší pouť k odčinění mých hříchů hlasoval jeden z vás a nemůžu popřít, že jsem o takové akci už uvažoval. Seznam mých hříchů je dlouhý a - jak už jsem se zmínil na úplném začátku - i o posledním víkendu jsem bohužel v tomto směru nezahálel, a bohužel - sebelepší úmysl mi nemůže být omluvou. Nedá se tedy říct, že bych k podobné cestě neměl důvod. Myslím, že na podobnou cestu se někdy v budoucnu vydám, ale letos to ještě nebude.

Čtyři hlasy dostal Maratón půlnočního slunce na severu Norska. Bohužel, nejsem momentálně v takové fyzické formě, abych něco podobného absolvoval, byť mě sever Evropy dlouhodobě láká a půlnoční slunce obzvlášť. Ale ani toto není cestovatelský cíl mého letošního léta. I maratón tedy opouští kolbiště, ve kterém zůstává Lefkada, Mongolsko, Dubaj a Japonsko.

I když je Lefkada mým zamilovaným místem, letos nejspíš ostrouhá, protože mi na ni nezbydou žádné dny dovolené. Naštěstí není daleko a dá se na ni dostat za pár hodin. Její čas ještě určitě přijde, jen ne letos v létě. No a Mongolsko - byť dostalo od vás 5 hlasů a skončilo tak na pěkném druhém místě - není mou vytouženou zemí, i když toulat se po jeho nekonečných stepích musí být jistě moc zajímavé.

Finalisté jsou tedy jasní: Jako velký favorit do finále vstupuje Japonsko s deseti hlasy a soupeřit s ním bude - s jediným hlasem jako David proti Goliáši - Dubaj i se šejkem Peterkou. Jak to asi nakonec dopadne? Chvíle napětí...

Nebudu vás už dál napínat a prozradím vám rozuzlení: Jednoho červencového dne nasednu v Praze do letadla a vyrazím přímou linkou do Dubaje. To vypadá vzhledem k výsledkům ankety skoro jako překvapení, že? Ale co vy víte? Třeba jsem podlehl žáru nákupní horečky a hodlám čtrnáct dní procházet tamější klenotnictví, nebo jsem nabyl dojmu, že - když už jsem svou lyžařskou průpravu v Čechách tak dlouho zanedbával, nejlépe se na lyžích naučím jezdit právě ve specializovaném pouštním areálu.

I když... Deset hlasů je přece jen deset hlasů a jak se říkává - hlas lidu, hlas boží, ne? Tak to tedy uděláme trochu jinak. Až dolétnu do Dubaje, nezamířím do místních obchodů ani se nevydám po stopách pouštních lišek, ale dojdu jen na vedlejší terminál, a budu tedy - když jinak nedáte - pokračovat až do Tokia :-).

Ano, vítězství Japonska v anketě bylo oprávněné a já bych se měl letos v létě po třech letech do nádherné a svérázné ostrovní říše vrátit, abych nakoukl do oblastí, která jsem ještě nespatřil, ale také pozdravil místa, která se mi při první návštěvě do té míry zadřela pod cestovatelskou i prostou lidskou kůži, že se k nim chci vrátit.

I letos bych rád z Japonska "vysílal na vlnách svého blogu". Budete-li se tedy chtít podívat do země vycházejícího slunce alespoň mýma okouzelnýma očima, budete mít možnost číst si zde pravidelné reportáže. Čím nás pojede víc, tím budu spokojenější. Podrobnosti budu ještě postupně uveřejňovat, tak se občas přijďte podívat, ať nezmeškáte letadlo :-).


Jako "namlsávku" přikládám aspoň jeden japonský obrázek, konkrétně jde o majestátní hrad v Nagoji.