Japonsko - Den 1.: Rozkouskovaný čas

18. července 2014 v 22:53 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči
Dnes podvádím. Nazval jsem článek Japonsko... a přitom toho s Japonskem zatím ještě nemá mnoho společného. To proto, že během dneška jsem se dostal podle plánu jen do Dubaje a Japonsko si tedy musí na premiéru ještě pár hodin počkat. Ono to vypadá odpudivě, když si řeknete, že na letišti v Praze musíte být v pátek v jednu hodinu po poledni a v Tokiu budete v sobotu kolem šesté vpodvečer. Dvacet devět hodin? No to snad ne!!!

Naštěstí je možné při létání použít speciální techniku rozkouskování času: To přijdete na letiště, vystojíte si frontu na odbavení, chvilku se dohadujete, jestli - když se letecká společnost s přísným pohledem ptá na to, zda máte v zavazadle něco elektrického s bateriemi - se počítá i čelovka s třemi tužkovými (nepočítá!), pak hledáte odkud to poletí, pak se pokoušíte na kreditku proklouznout do letištního salónku a protože to vyjde, dopřejete si tam zeleninovou polévku a dvě dvouhubky zdarma a k tomu nádherný výhled na vzlétající kovové ptáky. Pak jdete na kontrolu kabinového zavazadla a trnete, jestli personálu nebude připadat do kabiny moc velké. Pak si na chvíli vytáhnete počítač, že budete psát na blog, ale to už na vás čeká obrovská kovová inteligentní trubka popsaná arabskými (a nejen výsostnými) znaky. A než si ji stihnete pořádně prohlédnout zvenku, najednou už je třeba nastupovat dovnitř, protože dveře se otevírají už 45 minut před startem. Pak se na sebe chvíli mračíte s vedle sedícím Číňanem protože jste si svého souseda (a on zase svého) představovali dočista jinak. No a najednou zjistíte, že se startuje, tři hodiny do odletu utekly jako voda a vy jste vlastně nic nestihli. Nevadí, v letadle bude 6 hodin času, snadno všechno doženete.

Jenže než zjistíte, co všechno vám nabízí palubní počítač za muziku a za filmy, podává se první občerstvení. Pak poklábosíte se starším Čechem přes uličku, který letí do Kuala Lumpur, pak si musíte vybrat, jestli chcete k obědu kuřecí nebo jehněčí (Emirates jsou sice velmi kosmopolitní společnost, na palubě operují slušivé a v úvodu a v závěru letu okloboučkované letušky ze 13 států, ale vepřové v nabídce nečekejte). Po dobrém obědě se sluší chvíli odpočívat, takže si k odpočinku pustíte vychvalovaný film Gravitace a kroutíte hlavou, jak je možné něco tak technicky parádního natočit a přitom cestou nezavadit o myšlenku, kromě jediné, která ovšem filmu čouhá už od samotného začátku z bot. Pak se chcete pustit do práce, ale trnete, jestli při přeletu přes Sýrii nebo Irák nemůžete taky narazit na podobné magory, kteří na Ukrajině o den dřív sestřelili stejný typ letadla, ve kterém právě sedíte, ve stejné výšce, ve které právě jste. No a pak už jste nad Perským zálivem a kapitán velí připoutat se, protože už se klesá do Dubaje, vy si pustíte na monitor přední kameru, abyste z té perly pouště viděli aspoň pár světel a doufáte, že se pilot trefí na širokou dráhu a nenapere to s výkřikem "Alláh je velký" do nejvyšší budovy světa nebo zdejší hotelové plachetnice.

Když se dostanete (pochopitelně v naprostém pořádku) z letadla, půl hodinky žasnete nad ohromující moderní koncepcí budovy letiště, jejíž jednu celou vnitřní stěnu tvoří velkolepý umělý vodopád, a přemýšlíte, kolik asi musí stát energie vychladit tak obrovkou budovu na teplotu kolem příjemných dvaceti, když venku je poctivých pouštních 36 stupňů (přece jen je už skoro půlnoc, tak už není přes čtyřicet). No a než najdete salónek a domluvíte se s úslužným číšníkem, že jediné, co chcete, je připojení k internetu a občerstvení je vám po lukulských hodech z paluby letadla ukradené, zbyde ze všech těch mnoha hodin právě jen chvilka na to, abyste o první části svého rozkouskovaného času napsali bez času na opravy a cizelování pěkně z jedné vody načisto pár lehce nesouvislých vět na blog.

Do Tokia to letí sice až za dvě hodiny, ale už teď tuším, že i ty utečou doslova boltovskou rychlostí. Tím spíš, že nám od východu nemilosrdně postupující tma už dvě hodiny ubrala a zítra nám stejně nemilosrdně postupující světlo ubere dalších pět.

Ale to už bude opravdové Japonsko, ne jen takové "jako" jako dnes :-).

Pozn.: Další četné reportáže z mých dvou cest, během kterých jsem měl příležitost osobně poznávat nádhernou japonskou zem, najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.







 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 hogreta hogreta | E-mail | Web | 18. července 2014 v 23:46 | Reagovat

A co se týče mé zkušenosti, tak cesta zpět vždycky trvá ještě tak dvakrát méně, než cesta tam. Takže to, že už teď prožíváš cestu tam poměrně rychle, je značná výhoda a není to nic proti tomu, jak rychle ti to možná uteče zpět:).

Nejdéle jsem letěla v kuse 11,5 hodiny - z Frankfurtu nad Mohanem do Vietnamu. Jinak to byla cesta trvající asi 16 hodin (než se člověk dostane do Frankfurtu, než si počká na letišti,...). Cestou tam jsem byla natěšená, takže čas utíkal přece jenom trošku pomaleji, než nazpět. Nebýt turbulence nad Indií, tak bych toho třeba prospala víc, ale po té ráně do hlavy o sedadlo předemnou už jsem nějak nezabrala:-D. Takže jsem hodně času zabrala "těšením se" a jak je známo, jak se člověk na něco fakt těší, tak čas ubíhá poměrně pomalu. Nazpět to šlo tak nějak hladčeji, byla jsem unavená už jen z cesty na letiště a celkově plná dojmů z pobytu, takže jsem většinu času prospala a nebo jsem měla o čem přemýšlet:).

A těším se na články z Japonska! :)

2 Taychi Taychi | E-mail | Web | 18. července 2014 v 23:52 | Reagovat

Nedivím se strachu, který jsi pocítil při letu. V této době bych se asi taky bála letět. Ještě když ti to v televizi vše tak nabarví na tragicky černo. Věřím tedy, že let do Japonska bude klidný a že za souseda nebudeš mít namračeného Číňana ale třeba milou Japonečku :D

3 Kosáček Kosáček | E-mail | Web | 19. července 2014 v 1:07 | Reagovat

Kousek cesty za tebou a obrovský před tebou, ale uteče to a ty budeš v Japonsku. Nestrachuj se, buď v klidu a informuj. Letíme s tebou a čekáme na každé tvé písmenko z cesty. Šťastný let :-)

4 Otavínka Otavínka | Web | 19. července 2014 v 5:18 | Reagovat

Přečetla jsem všechna písmenka nádherného článku o Tvé cestě na východ. A už se těším na pokračování. ŠŤasnou cestu!

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 19. července 2014 v 8:21 | Reagovat

Tak už je to tady! Zatím jsi asi v letadle nad zemí, tak si rozvrhni čas a mysli na to, že jsi s námi spojený pupeční šňůrou blogu; a že čekáme na každý tvůj zážitek. Jen ty dobrý ať tě potkávají a splní se skoro všechno, co očekáváš. Dobré dny! :-)

6 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 19. července 2014 v 9:48 | Reagovat

Oha! Uz je to tak daleko? Tak nadalej prijemnu a stastu cestu...

7 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 19. července 2014 v 12:29 | Reagovat

V názoru na Gravitaci se tedy shodneme do puntíku. :-D
Doufám, žes šťastně přistál. :-)

8 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 19. července 2014 v 13:07 | Reagovat

Neviem, či ma pobavila viacej táto veta: "Pak se na sebe chvíli mračíte s vedle sedícím Číňanem protože jste si svého souseda (a on zase svého) představovali dočista jinak." alebo táto: "...a doufáte, že se pilot trefí na širokou dráhu a nenapere to s výkřikem "Alláh je velký" do nejvyšší budovy světa nebo zdejší hotelové plachetnice."
Článok vtipný, verím, že tých zvyšných pár hodín do šiestej ubehne ako voda. Teším sa na ďalšie články.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 19. července 2014 v 16:17 | Reagovat

Přečetla jsem Tvůj článek jedním dechem (z tabletu, kde mi nejde česky psát). Ale z ntbk se mohu přiznat, že zvláštní vůně dálek mě ovanula a těším se na další psaní :-)
Jsem ráda, že jsi bezpečně do Japonska dorazil a věřím, že se ve zdraví a spokojený vrátíš.
Jako všichni tady Ti přeji štěstí na cestách :-)

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. července 2014 v 16:31 | Reagovat

Banzai!!!!! :-D Přeju další šťastný let do vytoužené destinace..... :-)a už se těším na další parádní články....dneska je to tu co se týče teploty na slunku Dubaji docela blízko. ;-)

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. července 2014 v 17:39 | Reagovat

Myslím, že nebudete mít čas na čtení komentářů. Hlavní je, abyste měl možnost psát a můžete si být jist, že my všichni to tady budeme rádi  číst. :-Šťastnou cestu bez potíží!

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2014 v 0:53 | Reagovat

[1]: Nejdéle jsem zatím strávil 13 hodin při cestě z Ósaky do Paříže. Jakmile jsme tehdy překročili hranice Evropy a zbývaly nám do cíle 2 hodiny, už jsme to brali, jako že jsme na konci :-).

[2]: Inu, Japonečka tam byla, ale taky pěkně načpoulená, celou dobu sledovala kung-fu filmy. Včera bylo asi zataženo nejen na obloze.

[3]: Japonsko už je všude kolem a právě vyrážím si ho užít do ulic.

[4]:[5]:[6]: Díky.

[7]: Možná je to mou slabou angličtinou, ale nějak jsem si ten film neužil, i když technicky je skvělý.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2014 v 0:56 | Reagovat

[8]: Je zvláštní, že oba moji sousedi se stále dívali na filmy plné soubojů. Nakonec jsem byl rád, že jsem taky jednu nechytil :-).

[9]: Dorazil jsem bezpečně a bezpečně jsem přežil i první noční vycházku k nasátí atmosféry.

[10]: No, byla to soda. Vůbec si neumím představit, co to dělá na slunci!

[11]: Díky, na komentáře budu mít čas vždy po ránu (tedy tady je to po ránu, u vás pozdě v noci). Tedy právě teď :-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. července 2014 v 15:26 | Reagovat

Tak takhle se tedy cestuje letadlem? Doma od PC mi to přijde zábavné :-D Těším se na další povídání. Šťastnou cestu :-)

15 Vendy Vendy | Web | 20. července 2014 v 16:45 | Reagovat

Úspěch je v přežití a v tomto případě - jsi úspěšný!
Letiště s umělým vodopádem? To bych chtěla vidět...budou nějaké fotografie?

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2014 v 17:32 | Reagovat

[14]: Díky, i mně to u počítače semtam zpětně rozesměje :-).

[15]: Na letišti jsem si netroufal fotit. Mám ze Švejka vštípené, že na nádražích se nefotí, protože by na mě nějaký nervózní cestující mohl poslat marškumpačku. A že v Dubaji na letišti byl výběr! :-).

17 Miloš Miloš | Web | 21. července 2014 v 14:17 | Reagovat

Z dubajského letiště si na vodopád nepamatuji, ale mají ho v Burj Chalifa, té největší budově světa.

18 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 28. července 2014 v 18:48 | Reagovat

Cestování letadlem pořád patří mezi nejbezpečnější cestování. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama