Japonsko - Den 13.: Peklo přímo pod nohama (Noboribetsu, Jigaku-Dani)

30. července 2014 v 17:16 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Kdysi si pánové Werich s Horníčkem dělali legraci z Francouzů, že nevyslovují Há, takže "vo HOdně přijdou, například nemůžou HOdnotit". Kdybych to aplikoval na Japonce, je možné u nich najít něco podobného, protože pro změnu nevyslovují eL a místo toho používají eR. Kdyby byl Nabokov Japonec, nevznikla by tedy Lolita, ale Rorita, nepije se tu kola ale kora a kdyby - nedej bože - slavné večerníčkovské pohádky nenatočili Poláci, ale Japonci, mohly by se jmenovat Borek a Rorek (tedy v japonské slabičné praxi spíš Boreku a Roreku). Těžko tedy říct, jestli peklo je u Japonců něco podobného jako u nás, když jde vlastně o pekro. Podle toho, co jsem dnes viděl, ale platí, že s japonskými čerty obzvlášť nejsou žerty. Zatím dobře slouží, ale sílu, sílu tedy mají. A hlavně - těch vstupů do pekelné říše je v Japonsku spousta, na mnoha místech energie nahromaděná v pekelných kotlích vaří, bublá a pálí a vystupuje na povrch.

I když je Hokkaidó krásné na mnoha místech, bral jsem jako svým způsobem zlatý cestovatelský bod programu návštěvu Pekelného údolí - Jigoku-Dani v oblasti lázní Noboribetsu Onsen. Přibližně hodinku a čtvrt jízdy rychlíkem ze Sappora to trvá do zastávky Noboribetsu, která je přímo na břehu Tichého oceánu a je třeba odtud ještě popojet asi 7 km do vnitrozemnějšího lázeňského údolí. Hned, jak v centru lázní vystoupíte z autobusu, víte, že peklo tu asi někde bude, minimálně je cítit ve vzduchu. A kdo má dobrý nos, může nasát a podle vzrůstající koncentrace sirných plynů v ovzduší zamíří přímo k Pekelnému údolí. No, my, co tak dobré nosy nemáme, jsme šli prostě podle mapy nebo aspoň údolím dál do kopce, protože kdyby bylo Pekelné údolí z kopce dolů, tak by tam asi ten autobus, co jsme s ním zdola od oceánu přijeli, zastavil, to dá rozum, ne?

Už pohled na říčku Oynumagawa v centru lázní ukazuje, že tahle řeka bude asi nějaká zvláštní. Má podivnou světle šedou barvu, ve které se překvapené zelené keře na rozdíl od svých kolegů od jiných řek vůbec nemůžou vidět jako v zrcadle.



Na pekelné výjevy se dá narazit už v centru lázní. Když jsem šel kolem takového malého náměstíčka, znenadání tam začalo něco bublat a kouřit. Zjistil jsem, že začal - jako přibližně každé tři hodiny - tryskat horký gejzír. Voda má přibližně 80 stupňů a není radno chodit příliš blízko, protože i mrak páry umí člověku pořádně nahřát dutiny (a orosit objektivy :-)).



Ale to jsou všechno jen přezvěsti skutečného Pekelného údolí, které už je na dosah. Když je mokro, můžete si v informačním centru půjčit gumovky, ale to dnešní návštěvníci nemuseli, protože na Hokkaidó je už třetí den po sobě krásně a i další výhled slibuje těmto končinám pravé léto. A už je to tu: Zelené stěny údolí se rozestoupily, olysaly, proměnily svou barvu do pouštních odstínů a asi tu bude mít vystoupení nějaký rocker, protože už mu technici pouštějí na jeviště dýmy.



Údolí má sice pouštní barvy, ale jeho nejnižší částí protéká potok. Jeden z jeho malých přítoků má ale neodolatelně žlutou barvu: Sirný potůček mi dal vzpomenout na pokusy, které jsem dělal se svými studenty, když jsme probírali síru: Přesně takhle to tehdy ve třídě smrdělo, jen ne tak intenzivně. Ti, co mají dnes službu dole u kotlů, evidentě už několik set let neviděli deodorant!



Barvy stěn údolí nad potokem jsou velice různorodé, ale trochu žluté se - podobně jako u Van Gogha v jeho celkem spokojeném období - najde skoro vždycky.



Celé údolí přístupné není, ale dá se jít po upraveném chodníku celkem daleko, a tahle základní cesta je pohodlná a není třeba mít žádné speciální boty. Ani by se to nevyplatilo: Ještě šlápnete někam, kam nemáte, a uškvaří se vám drahý podpatek :-).



Dřevěný chodník končí u vřídla Tessen-Ike, které je vlastně přímo v centru Jigoku-Dani. Pozor na točící se vítr: Když na vás nasměruje mohutný oblak vystupující z hlubin právě v okamžiku, kdy se chystáte zhluboka nadýchnout, uvidíte pak nějakou dobu hvězdičky i o slunečném poledni. Je to ale docela dobrý velkokapacitní napařovací mechanismus pro ty, co mají rýmu. Kdyby nic jiného, po takovém šokovém napaření budou mít chvíli úplně jiné starosti, než že jim teče z nosu.



Potkal jsem na toulkách oblastí Jigoku-Dani spoustu lidí, ale ani jednoho, o kom bych řekl, že je z Evropy. Předsudky, samozřejmě. Z Evropy dnes už může být kdekdo. Prostě nikdo mě nevyprovokoval k tomu, abych ho pozdravil rovnou anglicky, poplácal ho po rameni a řekl: "Jak se vede krajane? Vidíš to v peklíčku jen na exkurzi nebo dlouhodobější pobyt?"



Tak tady je ten slibovaný potok, který odvodňuje bublající oblast. Jen mi nebylo jasné, jak je možné, že voda nemá zdaleka tak bělostně šedivou barvu, jako ta, která dotéká do centra lázní. Kde by ji cestou do jednotlivých hotelů a rjókanů nabrala, když největší peklíčko už má za sebou?



Na další fotce je celkový pohled na střední část Jigoku-Dani. Zahnul jsem totiž do svahu, do oblasti zarostlé bohatou zelenou vegetací a pod nohama se mi motaly duhové ještěrky naštvané z toho, že kvůli mně musí na chvíli z vyhřáté cestičky.



Když jsem přelezl levý hřeben ohraničující Pekelné údolí, ukázalo se, že pekelníci jsou pravděpodobně roztažení do větší šířky a hloubky, než jsem si původně myslel, protože i ve vedlejším údolí za hřebenem byly na každém kroku vidět a hlavně cítit podobní čmoudíci jako přímo v hlavním údolí. Tohle je například jezírko Oku-no-yu, které má prý povrchovou teplotu vody mezi 75 a 85 stupni, ale na mnoha místech asi i víc, protože voda bez ohledu na text průvodců nepokrytě vařila.



Kousek od jezírka Oku-no-yu je ještě větší sopečné jezero s názvem Oyunuma; to intenzivně spolupracuje s přilehlým kopcem Mt.Hiyori, který má sice výšku jen 377 metrů, ale když ho chvíli pozorujete, zjistíte, že to bílé u jeho vrcholku nejsou mráčky zrovna se náhodně nacházející u jeho špičky, ale že se kopeček rozhodl nebýt závislý na dodávce mraků u tak nespolehlivého partnera, jakým je počasí, a vyrábí si mráčky vlastní. Jde totiž o regulérní aktivní sopku.



Ještě záběr trochu z výšky - z vyhlídky, na kterou jde vystoupat během pár minut. Mimochodem, kdo má rád broučky, motýly, kytičky, sršně atd., u obrázkových informačních tabulí si jistě přijde na své. Jen upozorňuji, že na těchto tabulích - na rozdíl od těch zabývajících se hlavním oborem zdejších údolí - není ani stopa po latince, takže se obávám, že i vynikající profesor živočichopisu v podání Jinřicha Plachty by se v těch komplikovaných znacích mohl dostat do úzkých.



Další menší jezírko - tentokrát s názvem Taisho Jigoku. Tohle blátivé vřídlo má prý nepředpokládatelné erupce a mění průběžně barvy jako chameleon, popsáno a zdokumentováno je sedm barev. Na oficiálního barevného průvodce po oblasti vyšla zrovinka krásně bledě žlutá, já dostal jako "gaidžin" přidělenou šedivou.



V detailu se uplatnila výhoda polarizačního filtru (ještě o jeho dnešní zvláštní roli budu mluvit), který částečně odstínil intenzivní odlesky hladiny a zviditelnil zajímavá vodní oka a celkem pochopitelné bublinky svědčící o tom, že voda na některých místech skutečně vře.



Z jezera Oyunuma pak vytéká ten silně bělošedivě zakalený potok, který jsem fotil hned na začátku svého výletu v lázních Noboribetsu Onsen. Horká voda stéká jako na pohled (nikoli na počich) docela normální potůček i několika peřejemi.



Potůček Oynuma má vzhledem ke svému sopečnému původu jednu zvláštnost. Jsou na něm místa (já našel dvě upravená a je možné, že ještě existují další), kde je teploty vody i její přístupnost v tak dobré rovnováze, že je možné potok využít pro přírodní koupel. Vzhledem ke své malé hloubce se používá pro koupel nohou a přístupy k vodě jsou i speciálně upraveny, takže každý si na cestě může zařídit takové malé lázně, ponořit si nohy do (podle mého odhadu) asi 45 stupňů teplé vody a v klidu relaxovat. Přesně tak bych relaxoval já, kdyby se se mnou nechtěla spřátelit veliká mandarínská sršeň, které doslova imponovalo moje zářivě červené triko a neustále si mi sedala na propocená záda. Ale jinak lázeňský klídek a pohodička, samozřejmě :-).



Protože jsem sám sebe při koupeli samozřejmě nefotografoval, ale chtěl jsem, abyste měli představu, pokoutně jsem "sejmul" dvě vedle se opatrně ráchající Japonky. Jsou rozmazané, omlouvám se, ale je to opravdu jen na dokreslení situace, jak to vypadá u potůčku v praxi.



Když jsem si dnes fotil z vyhlídky jezero Oyunuma, sundal jsem krytku foťáku a zaslechl jsem, jako kdyby něco spadlo kousek vedle do křoví. Nevěnoval jsem tomu větší pozornost a až po několika minutách mi doklaplo, že bych se měl podívat na foťák. Je to tak, do křovisek nad sopečným jezerem mi spadl polarizační filtr. Ten má specifický způsob používání - skládá se vlastně ze dvou koleček, které se vůči sobě natáčejí, točí se s nimi tedy na obě strany, což při nepozornosti fotografa vede občas k tomu, že se celý filtr vytočí z objektivu a může vypadnout. Což se stalo právě teď, bohužel nevím přesně, kam filtr spadl, ale jedno vím jistě: že je to až daleko za zábradlí, za kterým jsou velmi naléhavé červené nápisy, že v žádném případě nikdo nesmí lézt na sráz. Jestli ono si peklo nechce vzít aspoň ten polarizák jako varování a foršus a mě ještě nechá chvilku běhat po světě, než mě za mé hříchy schvátí...

Nejdřív jsem - poučen detektivkami - provedl rekonstrukci, která měla odhalit, kam vůbec filtr spadl. Opravdu jsem nechtěl lézt na sešup, ze kterého místy šel čmoud, a vydat se hledat pěkně po čtyřech. Asi za pět minut jsem černé kolečko zahlédl, bylo zaklíněné v jednom keři a musel bych mít ruku jako Saksána, abych pro něj dosáhl. K velkému potěšení přítomných Japonců jsem se rozhodl vyřešit vše způsobem, který musí být schopen použít před odbornou komisí každý šimpanz, chce-li dostat osvědčení o svém šimpanzství. Sehnal jsem dva dlouhé klacky a metodou "ohaši", což je japonský název pro jídelní hůlky, jsem klacky sklapnul dohromady tak, aby filtr opatrně (a za objímku, proboha!) sevřely.

Dobrá věc se nakonec podařila, já jsem zkoušku na šimpanze zdárně složil, polarizační filtr mi hned po pár fotkách udělal radost tím, co bych bez něj nevyfotil, peklo mi ještě dalo nějakou dobu odklad a přihlížející Japonci byly u vytržení a jistě o mně ve své japonštině uznale prohlašovali: "Tak to je tedy síra!" Vím, oni prostě to eL nevysloví a nevysloví.

Anebo že by to bylo skutečně jen kvůli tomu sirnému puchu kolem? :-)


P.S.: Dneska byl článek dlouhý, tak si haiku necháme zase na příště. Když to bylo dnes o pekle a o hříchu, stejně bych byl zase příliš osobní, a to by se jistě mistr Bašó mračil :-).

Pozn.: Další četné reportáže z mých dvou cest, během kterých jsem měl příležitost osobně poznávat nádhernou japonskou zem, najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | Web | 30. července 2014 v 17:56 | Reagovat

Nu vidíš Petře, já psala o Pekle a hříchu v pondělí na svém blogu! To je náhoda! :-D Akorát že to moje Peklo nebylo japonské! :-D  :-D  :-D
Máš to tam úžasné, ani nemusíš do Luhačovic dýchat ozdravné prameny! ;-)  :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 30. července 2014 v 17:59 | Reagovat

Krásné fotky potůčku a jsem ráda, že jsi v šimpanzí zkoušce obstál! Ať se daří i další dny :-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. července 2014 v 18:10 | Reagovat

Zatracenej firtr...

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. července 2014 v 18:38 | Reagovat

Mám některý obrázky nepromítnutý (jen ten znak uprostřed) a ještě se sem aspoň jednou vrátím, třeba to už bude vidět. Peklo asi na mě dští síru, že mu chci vidět pod sukně ;-)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. července 2014 v 18:42 | Reagovat

Článek mi přistál dvakrát a teď v opakovaným promítnutí obrázky už jsou. A přitom jsou to ty skvostný vodopády, který tak pěkně umíš. Ještě že jsem se vrátila. Co sršeň - už tě neobtěžovala? Japonská - jedna :-?  :-D

6 pavel pavel | Web | 30. července 2014 v 19:57 | Reagovat

Je to tam opravdu krásné. Jako přírodní divadlo. :-)

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. července 2014 v 20:07 | Reagovat

Tak to byl naprosto úžasný výlet. U činné sopky jsem měla trochu strach,ale ona vypadá tak mírumilovné😃Fotky jsou naprosto  úžasné. V dnešním deštivém žehlícím dni by se mi koupel nohou moc líbila😂 Jsem zvědavá na další povídání. Tak šťastnou cestu😀

8 Mirielka Mirielka | Web | 30. července 2014 v 20:30 | Reagovat

krasa, ty vodopady jsou fantasticke. A ten vzduch musel byt opravdu pekelny. Ale na druhou stranu, jestli existuje peklo, tak by mohlo takhle vypadat, protoze to je nadhera. Jen by se ho asi nikdo nebal:-)

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. července 2014 v 2:28 | Reagovat

[1]: Stejně nevěřím na takové prvoplánové peklo. Ve skutečnosti je, myslím, mnohem rafinovanější.

[2]: Obstál jsem s odřenýma ušima. Ale lepší odřít uši než fotofiltr, že? :-)

[3]: Tak tohle slovo by bylo nepřekonatelnou překážkou.

[5]: Nějak to blblo, až když jsem chtěl článek zpřístupnit na facebooku, zjistil jsem, že  zájemci dostávají odpověď "Stránka nenalezena" a musel jsem tak provést publikaci ještě jednou.

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. července 2014 v 2:34 | Reagovat

[6]: Jen aby nějakého režiséra jako obyčejně nenapadlo avantgardně propojit jeviště s hledištěm! :-)

[7]: Bafá si z dýmčičky... :-). Je pravda, že v Japonsku jsou - pokud jde o vulkanickou činnost - mnohem nebezpečnější místa. Jedno mě ještě čeká :-).

[8]: Tam by se všichni hlásili z nebe aspoň na zájezd :-).

[3]: To je totiž klasika: s infrafiltrem fotím kdejakou českou nezajímavou bystřinu, a když bych konečně mohl využít infrafiltr k tomu, k čemu se správně používá - tedy k rozlišení teplých částí, když voda kolem má mezi 40 a 90 stupni, nemám u sebe ani infrafiltr ani stativ! No nevadí, příště... :-)

11 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 31. července 2014 v 7:33 | Reagovat

Pohádkové peklíčko. Umím si ale představit ten zápach. Co si ale neumím představit, je koupel v takto teplé vodě. To přeci musí víc unavit než osvěžit.
Jinak krásná, exotická krajina. :-)

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 31. července 2014 v 9:19 | Reagovat

Tak pokud by mělo peklo vypadat takhle tak by to zas nebylo asi tak špatné, tedy úokud by se člověk nestal za trest plavcem v těch horkých jezírcích....příště sebou voz takovej ten teleskopickej magnet. Složíš, je to tyčka o délce deseti centi ale vytáhneš na délku 60 centi. A vzhledem k tomu že závit filtru je kovový tak se ti lapne hned.... ;-)Parádní reportž z parádního místa. Je fajn že nás bereš sebou!

13 matka matka | 31. července 2014 v 10:11 | Reagovat

Půjčená slova

b.
Miliardy let
utekly jako voda...
Tyrkysové vážky
se prohánějí v rákosí.

t.t.
Kdepak potůček!
Pod baldachýnem noci
čurající pes.

14 Naďa Naďa | 31. července 2014 v 10:20 | Reagovat

Úža! Možná bych se tam bála...

15 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 31. července 2014 v 10:45 | Reagovat

Ten dnešní výlet byl teda horký a vůbec nevoněl, ale ty nohy bych si tam vycákala, to muselo být fajn. Dobře to dopadlo, filtr jsi ulovil, šikovný. Fotky krásné, ale hmyz by mne zajímal, ráda ho fotím. :-)

16 Bev Bev | Web | 31. července 2014 v 14:01 | Reagovat

Velice krásný článek, četla jsem s obdivem a úsměvem. Máš takový jemný milý smysl pro humor, který doslova pohladí. :-)
Děkuji za krásnou fotoreportáž. :-)

17 Miloš Miloš | Web | 31. července 2014 v 16:55 | Reagovat

To je tedy síla, ty chybějící hlásky tě inspirovaly k pěkným slovním hříčkám.
A vytažení filtru je dobrým základem naučit se jíst hůlkami :-)

Příroda je tam opravdu krásná, barevná stěna vypadá jak pomalovaná moderními umělci, ale chodit po sopečných místech, která se zcela nevyzpytatelně rozhodnou k větší erupci, chce už odvahu kaskadéra.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. července 2014 v 17:19 | Reagovat

[11]: Já jsem si vyzkoušel sopečnou lázeň několikrát před třemi lety a je to mimořádně úlevné. Začínal jsem s tím, že jsem vydržel ve vodě asi 20 vteřin, pak už byla moc horká. Když jsem po několik dnech končil, nemohli mě z vody dostat, jak se mi tam líbilo :-).

[12]: To by mě nenapadlo. Není to v dobách zevrubných letištních kontrol něco zbytečně provokujícího?

[13]: Pes měl, zdá se, horečku :-).

[14]: Bane, ony tyhle oblasti jsou docela pod kontrolou a těch míst, které mají vražednou sílu a ještě navíc jsou nevypočitatelné, zase není tolik. Ale teď jsem pod Fudži, ta už 300 let nesoptila (doufám, že to ten týden ještě vydrží), ale horkých pramenů je tu dostatek.

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. července 2014 v 17:22 | Reagovat

[15]: Jo, bylo to příjemné ráchání. Nebýt sršně, ještě bych poseděl déle.

[16]: Rádo se stalo. Někdy musím krotit ironii, aby to ještě bylo milé :-).

[17]: Mně osobně při vymýšlení nejvíc potěšil Borek a Rorek :-).

20 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 0:34 | Reagovat

[19]:Měl jsi ji ignorovat, mám zkušenost, že pokud si ji nevšímám, tak ona mne taky ne, ale je možné, že tam někde blízko byla doma a proto možná otravovala.

21 Jarmila* Jarmila* | Web | 2. srpna 2014 v 21:52 | Reagovat

Úžasné přírodní scenérie. :-) Taky bych se ráchala, leč mám to trochu z ruky. 8-)

22 Takara Takara | Web | 3. srpna 2014 v 4:06 | Reagovat

Super! Tohle stojí za to vidět, takže díky za tip na výlet :-D

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 14:58 | Reagovat

[20]: Já normálně nevšímavost na vosy a sršně uplatňuju docela úspěšně, ale tahle si mi sedala na záda a to už se mi nelíbilo :-).

[21]: A co třeba Vřídlo v Karlových Varech? :-)

[22]: Něco podobného by mělo být i blíž, kdesi u Nagana, navrch s makaky jako s bonusem :-). Ale bez potůčku.

24 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 22:44 | Reagovat

[23]:Oni jsou vosy a sršni strašně zvědavý, něco na tobě se jí líbilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama