Japonsko - Den 5.: Rybí trh v Cukidži

22. července 2014 v 16:18 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Dnes jsem prožil na svých toulkách Japonskem velmi různorodé chvíle, některé rozlazující, jiné naopak nebývale potěšivé. Usmyslel jsem si totiž ráno na rozloučení s Tokiem navštívit rybí trh Cukidži, což je vlastně obrovská tokijská fabrika na zpracování ryb. Každý pracovní den na trhu Cukidži začíná aukcí vylovených tuňáků, které je nutno co nejrychleji přemistit na správná místa spotřeby - do restaurací. Aukce začíná v pět a já se rozhodl se tam jít podívat s fotoaparátem. Dokonce jsem si večer předem zjednal taxíka, neb metro v tak časných hodinách již ani ještě nejezdí. S fotovýbavou a nezlomným úsměvem jsem přišel právě v době, kdy vyvěšovali ceduli popravující jedním šmahem moje záměry: "Rezervace už nově nepřijímáme!!". V hloučku kolem postávala asi dvacítka šťastlivců, na které se dostalo a kteří právě fasovali od uniformovaných slušivé reflexní vesty jako školáčci na výletě (nějak se přece musím odreagovat, že nejsem mezi nimi, ne?).

Byl jsem naštvaný. Spal jsem jen dvě hodiny, utratil jsem nemalé peníze za taxík a teď jsem byl sám v probouzejícím se velkoměstě a neměl jsem paradoxně ani co fotit, protože světelné podmínky ještě nebyly dobré, ale hlavně - NIC SE NEDĚLO. Jediné místo, kde se něco dělo, byla právě tržnice Cukidži. Rozhodl jsem se tedy, že když nemůžu vidět všechno, zkusím i tak vidět co nejvíc a od hlavního vchodu jsem se přestěhoval k bočnímu vjezdu, kde žádní uniformovaní strážce nestáli a kde jenom přejít křižovatku bylo pro neznalce místních poměrů o život. Areálem tržnice zběsile poletovaly malé "ještěrky", které podle prazvláštních pravidel neustále vozí cosi odněkud někam, vozí to překvapivě rychle a jsou velmi mrštné: Zatočí o 180 stupňů skoro na místě, takže je třeba dobře hlídat, že to, co před chvilkou jelo před vámi ve stejném směru, najednou střelhbitě neotočilo jako vyprovokovaný býk a neřítí se teď přímo na vás.

S několika rybáři jsem zapředl objevný a originální rozhovor:
"Co to je?"
"To je ryba!"
"A jak se takové rybě říká, když je tak výrazně zabarvená"?
"Je zbarvená stejně jako dycky!"

Ale rybáři se na mě nemračili, že jsem tam, kde nemám, co dělat. Pokud jim člověk nepřekáží nebo je neotravuje, jsou ti pánové celkem v klidu. Čirý chaos na pohled je uvnitř zaběhnutým řádem, který nejvíc narušují hosté a diváci, kteří nevědí, která bije, a odkud je možné něco čekat. Zkušení chlapi v gumovkách a často i gumových zástěrách dobře vědí, o co jde a jak trh probíhá. Rozjíždí se obří jarmark, do kterého se zapojí celé přilehlé ulice. Město ještě spí, ale Cukidži - to srdce Tokia - už začíná do studených žil města rozlévat život. Procházím ulicemi po jednotlivých vznikajících stáncích a ve většině případů nemám vůbec tušení, co prodávaný artikl ve skutečnosti je: Mořská řasa? Ovoce? Koření?
Syrové či sušené ryby? Kořen mandragory?

Ještě než se hosté stihnou rozkoukat, dokonce ještě dřív, než stánek vůbec vznikne, zkušení místní lovci už mají nakoupeno a v prostorných taškách si odnášejí své objevy do svých domovů. A proti odcházejícícm štamgastům v gumovkách se valí vlny normálních lidí v pohorkách i v žabkách, v jehlových podpatcích i v keckách. Podobný kontrast mezi lidmi jsem viděl naposled v pražském Karlíně po povodních před 12 lety, kde vltavská voda doslova vyhrotila rozdíly mezi postiženými a těmi, kdo tentokrát měli štěstí. I tam se v jedné ulici potkávaly večerní róby se zablácenými gumáky.

"Ještěrky" vypadají na statické fotce klidně a nekonfliktně, ale ve skutečnosti jsou to mrštné čečetky, které jsou schopny uhnout do nejnemyslitelnějších míst. Nikde se před nimi úplně neschováte, všude se dostanou.



Na tržišti se neprodávají zdaleka jen ryby a rybí výrobky. Co třeba nůž nebo klasickou váhu, nechtěli byste? Výběr je ohromný.



Tenhle hlouček byl vyvolenými, kteří se směli zúčastnit "tuňákové aukce". Organismus je jako cizopasníka vyloučil po necelé půlhodině. Slyšel jsem hlídače, jak rezolutně odmítá, že by se mohli podívat ještě sami bez doprovodu do míst, kde jsem ještě před chvílí pobýval a díval se rybářům pod ruce.



Perspektiva dělá své, ale tyhle rybí fešáci měli ve skutečnosti dobrý metr. A opět všudypřítomná polystyrenová a dobře izolující krabice, těch jsou tu všude doslova milióny.



Přímo v areálu tržnice se nachází i malý chrám. Nejspíš pro rybáře, aby si měli kde vyprosit lepší úlovky, když si moře i El Niňo postaví hlavu.



Někdo veze najednou desítky krabic, jiný jen jedinou, která ho nejvíc zajímá. V zúžených místech cest vznikají i mírné třenice, ale nakonec všechno dobře dopadne. Profíci se nakonec vždycky domluví!



Vedlejší ulice - vlásečnice v tomto zvláštním krevním oběhu, občas kapacitně nestačí spořádat, co jí srdce Cukidži pošle. Nevadí, chvíli se počká a po nějaké době se i ta nejkomplikovanější kolona zase rozpohybuje.





Již ráno před šestou se rozjíždějí některá suši bistra. Nabídka je přebohatá, ceny nejsou zanedbatelné (aktuální kurs je cca 5 jenů za 1 korunu); kvalita a čerstvost se cení.



Zatímco v Cukidži to tepe velmi dynamicky, vedle na Ginze je ještě úplný klid. Občas projde jednotlivec ve tmavém obleku, ale obchodníci a úředníci buď ještě spí anebo někde nabírají kondičku při běhání parkem. Až když jedu metrem něco před sedmou ranní, začne být ve vozech pozorovatelný nárůst výskytu bílé barvy, nikoli však od nevinných panen, ale naopak od pánských košil. Den, který začal už před několika hodinami v Cukidži, se začíná přelévat i do jiných čtvrtí. Vše je připravené pro další díl nekonečného seriálu, který sice občas trpí značnými scénáristickými minelami a manýrami, ale už řadu tisíciletí má pořád skoro stoprocentní sledovanost :-).

Já už u toho dalšího dne byl s Tokiem jenom chvilku. Čas našeho soužití se naplnil a já sedám o třech letech opět do šinkansenu (je to jen můj pocit, že na mě dělá ten růžolící plameňák rozverný dlouhý nos?) a vyrážím svou přítomností potěšit na sever Honšú město Sendai.




Pozn.: Další četné reportáže z mých dvou cest, během kterých jsem měl příležitost osobně poznávat nádhernou japonskou zem, najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. července 2014 v 16:26 | Reagovat

Haiku dnes nebude. Když autor v průběhu vymýšlení každých dvacet vteřin usne, pravěpodobně by nebyl s výsledkem spokojen ani mistr Bašó, ani čtenáři a ani autor sám :-).

2 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 22. července 2014 v 16:36 | Reagovat

[1]:Tak a šup pořádně se vyspat a odpočívat, nebo se úplně utaháš a ještě přijde nemoc. To už ti organizmus hlásí únavu.

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 22. července 2014 v 16:45 | Reagovat

Páni, ty jsi to ale s tím rybím trhem nakonec vymyslel a viděl jsi víc, než ti ostatní. Odvaha přeje připraveným a takové má ráda štěstěna. Podařilo se a fotečky zajímavé. Neboj, plameńák na tebe dlouhý nos nedělal, on ho tak dlouhý měl, ale fešný vláček. Tak šťastnou cestu na sever Honšú do města Sendai :-)

4 mengano mengano | E-mail | Web | 22. července 2014 v 17:28 | Reagovat

No, holt byla ta ryba jako dycky, co naděláš :D
Krásné reportáže, pomáháš mi přežít ten každodenní stereotyp :-)

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 22. července 2014 v 17:48 | Reagovat

Na tom Fishmarket som sa okybloval. Fotil ako debil a vsetky fotky nejak "stratil". Sushi tam bolo drahsie nez v meste, ale nasi si davali na "snidane" ako divi. Ja nie, som len fotil a nic z toho! :-(

Budem sa tam musiet - a rad! -  vratit. Uz len kvoli tym obrovskym tunakom a dazdovkovym neznamy rybam, ktory jeden chlapik, spievajuc si do taktu, urezaval hlavy, ako na beziacom pase.

Najlepsi objav: treti a siedmy vagon sinkansenu mal fajciarske kumbalky, pre troch, ostatni cakaju pred dverami, trpezlivo...

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. července 2014 v 17:50 | Reagovat

Ano, s tím přežitím denního stereotypu je to přesný. U nás vedra k zalknutí, pak zase celou noc leje a bouří. Sice se nenudím, ale ráda se poučím o krajině, kam se nikdy nepodívám. Tebe to tam táhne a jsem ráda, že se přes tvý reportáže něco dozvím. Tak si dáchni a jak něco bude, hoď nám to sem. Přeju ti další šťastné cesty... :-)

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. července 2014 v 17:58 | Reagovat

Tedy ceny jsou hooodně vysoké:-) Je škoda, že es na rybí aukci nedostal, ale i tak jsme toho díky zajímavým fotkám viděli dost. A s tím plameňákem s tebou souhlasím :-D Šťastnou cestu:-)

8 Sugr Sugr | Web | 22. července 2014 v 18:46 | Reagovat

Petře, když "autor v průběhu vymýšlení každých 20 vteřin usne", není mi vůbec jasné kdo napsal tento krásný článek? ;-)

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. července 2014 v 19:08 | Reagovat

Jasně, ryba je vždycky ryba.

10 Janinka Janinka | E-mail | Web | 22. července 2014 v 19:08 | Reagovat

Skvělá reportáž, musím dohnat ty  předchozí, tohle povídání si rozhodně nemíním nechat utéct.
A ten čumák tam vidím taky :-).

11 Mirielka Mirielka | Web | 22. července 2014 v 20:32 | Reagovat

konecne jsem pristoupila :-) Krasne popsane zazitky, jsem rada, ze s tebou muzeme takto cestovat! :-) Diky za to

12 Radka Radka | E-mail | Web | 22. července 2014 v 23:47 | Reagovat

Tak všechno zlé nakonec bylo pro něco dobré - viděl jsi víc než "vyvolení".
Ten vlak vypadá úžasně, jasný závoďák na kolejích :-)

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. července 2014 v 0:14 | Reagovat

[2]: Já se mu nemůžu úplně divit. Ještě jsem úplně nedospal úvodní cestu a teď jsem si dal ranní rybí trh. Ale ono si to sedne :-).

[4]: Díky. Tady to má do stereotypů daleko, každý den se děje něco úplně nečekaného, ani o tom nestíhám psát :-).

[5]: To je pravda, suši je tu o dost dražší. Pro mě za mě, já si počkám, až ho převezou do města :-)

[6]: Už mám pro vás zase pár informací ze včerejška, mám zpoždění :-).

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. července 2014 v 0:21 | Reagovat

[7]: Vláček se tedy neflákal a dal vzdálenost více než 300 km za necelou hodinu a půl a to se první půlhodinu coural po hlavním městě a dokonce dvakrát zastavoval :-)

[8]: No, bylo to tentokrát složitější, opravdu jsem při psaní místy usínal a v polospánku jsem psal neslýchané blbosti :-)

[9]: To jako zvířetníková Ryba můžu potvrdit.

[10]: Včera jsem jel "dvojitým šinkansenem". Jeho první půlka byla zelená, druhá růžová a v jednom místě na trase se rozdělí a každá půlka nakonec dorazí jinam.

[11]: Skvělé, vítej a pohodlně se posaď, bude to ještě pěkně svištět.

[12]: Aukci jsem samozřejmě neviděl, to zase někdy příště anebo si na to pořídím nějaký dokumentární film.

15 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. července 2014 v 8:04 | Reagovat

No páni, já za sebe si rybí trh představuju jako jeden velkej smrad. Asi to je možná nějaké vžité klišé, nicméně prodejem ryb jsem se nějaký čas živila tudíž vím že to fakt dokážou velice dobře.
Šikanzeny jsou sympaťáci, takoví růžový Cyranové :-)

16 Miloš Miloš | Web | 23. července 2014 v 15:15 | Reagovat

Japonci musí mít ryby ve velké oblibě, když jsou ochotni kvůli nim být už v 5 hod ráno v aukční "síni".
Podle jídelního lístku jsou ceny dost vysoké, nakonec Tokio patří i podle cen ubytování mezi nejdražší města na světa (společně s Londýnem, Moskvou, Hongkongem, Ženevou a skandinávskými metropolemi).

17 valin valin | Web | 24. července 2014 v 6:57 | Reagovat

Na tržišti je opravdu živo. A prodej těch vah je tam asi hodně přínosný, eventuelně se dá koupená ryba asi hned převážit, ne?

18 Takara Takara | Web | 24. července 2014 v 9:33 | Reagovat

Stejně jako v případě Tokyo SkyTree, kdy jsem byla líná vystát frontu, tak i Tsukiji (gomen, oblíbila jsem si angl. transkripci) Rybí trh jsem nenavštívila, protože jsem líná vstát! :-D

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. července 2014 v 11:23 | Reagovat

[15]: Tak, je pravda, že pozornější pozorovatel brzy zjistí, že není v parfumerii, ale na rybím trhu :-)

[16]: Já bych přišel vždycky až na odpolední směnu. Takhle brzy je to na mě moc - byť mám ryby rád!

[17]: Nabízel bych rychlý pronájem: Zaplatíš, půjčíš si váhy, zvážíš rybu, vrátíš váhy :-)

[18]: No jo, ty když se rozhodneš nebýt líná za dva týdny, tak si tam zajedeš, ale já už nedostanu dovolenou :-)

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. července 2014 v 11:40 | Reagovat

[18]: Já vím, v transkripci mám bordel, píšu to podle toho, jak se právě vyspím a co mi přeletí přes nos. Rád bych slíbil, že se polepším, ale nevsadil bych na sebe :-).

21 Takara Takara | Web | 24. července 2014 v 14:18 | Reagovat

[20]: Ne nemáš v ní bordel, používáš správnou českou transkripci. Já ji ze začátku pobytu používala taky, ale jakmile se tu setkáš pouze s tou anglickou transkripcí v nápisech kolem, tak jsem se přeorientovala na aj. Většina cizinců používá aj. transkripci a Japonci znají také pouze aj. transkripci, takže s českou transkripcí v Japonsku moc nepochodím. Je dobré umět obojí, ale jinak je to buřt, jakou si kdo zvolí (každému vyhovuje něco jiného), hlavně že si všichni rozumíme. :-D

Jo jenže moje válčení s leností je celoživotní, a v případě sázek, doporučuji vsadit si na lenost :)

22 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 31. července 2014 v 9:22 | Reagovat

Tak obrovský rybí trh si vůbec nedodážu představit. :-)

23 Vendy Vendy | Web | 7. srpna 2014 v 22:05 | Reagovat

Na tom rybím mišmaši bych se totálně ztratila. Asi to musí být vzrůšo, chaos kolem a ten cvrkot, ale tentokrát mimořádně jsem ráda, že jsem zde, v klídku, doma za pecí. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama