Japonsko - Den 16.: Fudži - příprava na výstup

2. srpna 2014 v 16:50 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Dnešní den byl už ve znamení duševní přípravy na výstup na Fudži. Hlavním bodem programu bylo rozhodnout se, kterou trasou jít, v jakém místě začít, jak se do toho místa dostat a v kolik hodin vyrazit. Ve hře je totiž mnoho faktorů - část výstupu se bude muset odehrát v noci a je nutné si rozmyslet, jak bude dlouhá, o jaké výhledy tím přijdete a jestli jsou místní šelmy aktivnější v noci nebo přes den. Je dobré si rozmyslet, jestli chcete vidět východ slunce (já ho sice již jednou viděl, takže to není nic fatálního, ale ono to člověku zase nedá, když už má takovou příležitost), jak dlouho asi chcete na vrcholu pobýt, kolik si máte vzít s sebou zásob a podobně. Někdo se v takovém plánování vyžívá; já ho nemám rád a mám ho tím míň radši, čím je ve hře víc faktorů. Pak to sice máte skvěle vymyšlené, ale počasí se postaví na zadní a z vašeho geniálního plánu je rázem domeček z karet.

Fudži je při každém probuzení jiná. To tak ale u krásek, které mají navíc úroveň tak bývá. Kolikrát je vidíte, tolikrát jsou jiné. Tentokrát je pohled z okna hotelu z dnešního rána i se zrcadlením na hladině jezera Kawagučiko.



Rozhodl jsem se dnes moc nechodit, ale spíš se vozit. Napřed jsem se vydal do návštěvnického centra Fudžisan pro mapy, jízdní řády a dobré rady. Když jsem se prásknul, že už jsem na Fudži jednou byl, navíc mimo sezónu, jednali se mnou jako se štamgastem, nezabývali se podružnostmi, jako co si vzít s sebou, a soustředili se opravdu jen na to, co bylo důležité - dodat přesné informace, aby bylo možné posoudit různé varianty. Nakonec z toho vykrystalizovala moje představa jít plnou délku jako správný poutník, tj. nenechat se vyvézt autobusem do lákavých 2300 metrů rovnou na pátou stanici, ale začít pokorně v klášteře Fuji Sengen hluboko pod horou v 850 metrech nad mořem a projít všemi zastaveními a stanicemi tradiční cesty. Ostatně, můj výstup nemá být sportovním výkonem, je to skutečně pouť, pouť spojená se vztahem k téhle hoře, ale taky s jedním ryze praktickým osobním přáním, které budu mít při cestě nahoru v hlavě a pro jehož splnění se pokusím u místních nadpozemských autorit zalobovat. Podle tabulek standardních časů by výstup měl trvat kolem 12 hodin, já si přidávám další hodinu, než se dostanu na chrámový start, 2 hodiny na focení a na opotřebení organismu. Takže pokud vyrazím na cestu zítra v poledne, měl bych být nahoře - půjde-li vše ideálně - kolem třetí hodiny ráno. No a k tomu se mohou přidat komplikace, hlavně pokud jde o počasí. Sleduji poctivě denní předpovědi pro Fudži, ale hora si z nich nic nedělá, zatím nevyšly ani jednou. Předevčírem byla silná večerní bouřka, dnes zase cedilo kolem poledního. Nejstabilnější je zatím z pohledu počasí noc a časné ráno, tak by bylo dobré je využít, co to půjde.

V návštěvnickém centru Fudži mají krásně zpracovanou faktografii k této majestátní sopce. Dokonce jsem si mohl pustit film s animovaným vznikem hory a projít spoustu různorodých exponátů. Z terasy centra je pak možné se na vrcholek Fudži také podívat. Hora není sice vidět celá, ale je tak ohromná, že ji nestačí zakrýt (ani s pomocí geometrie) menší bližší kopce nebo vysoké lesy.



Dnes jsem si kromě myšlenkových příprav na výstup už jen odskočil do ledové jeskyně Narusawa poblíž jezera Saiko. Byla v ní - kupodivu, když je v ní spousta ledu, že? - ještě větší kosa než v té včerejší , ale ani mi to nestihlo pořádně dojít, protože jsem měl co dělat, abych zvládnul dost stísněné prostory; část cesty se totiž musela dokonce projít "kachním pochodem", protože výška chodby nebyla ani metr a nestačilo se prostě sehnout.

Dlouhá fronta na díru v zemi. Obsluha jeskynního teploměru hlásí z podzemí přesnou nulu, což většinu turistů v tričku s krátkými rukávy nechává chladnými už venku, kde je zatím pořád ještě třicet.



Nad frontou čekajících je stylový skalní převis a roste nad námi normální les. No, normální, jedná se o již v minulém článku zmíněné Moře stromů Aokigahara. Země se netřese a teď je pro mne celkem důležité, aby se tak nestalo ani v příští čtvrthodině.



Ledu je v jeskyni celkem dost, napřed se prochází ledovou chodbou tvořenou dvěma zdmi z ledu. Je tu ale veliká tma, fotit se prakticky nedá. Snad jen průhledem zamřížovanou stěnou, která chrání ledové sloupy a ledopády hlavní síně. Na oficiálních fotografiích je toho nesrovnatelně víc. Kdyby mě pustili za tu mříž, taky by bylo :-).



Uvidíme, jak se zítra vše podaří. Kdyby něco selhalo, ještě jedno poslední "okno" se otevře z pondělí na úterý. Ve čtvrtek má na vrchol dorazit vichr a dlouhodobý hustý liják. Ale to už budu na cestě za dalšími zážitky o kraj dál. Když všechno dobře dopadne, další článek ode mne zítra nečekejte :-).

Zkusil jsem nafotit před chvílí (tady už je před půlnocí) noční pohled na jezero Kawagučiko a na Fudžisan. Zajímavé je, že na fotce je zachycená jemná silueta hory, která nebyla očima postřehnutelná. Na menším formátu na blogu se taky ztrácí, ale možná bude vidět líp za denního světla. Chtěl jsem zachytit "světelnou cestu" směrem k vrcholu, kudy se dnem i nocí ubírají stovky a tisíce lidí. Nebyla sice tak dobrá viditelnost jako včera, ale něco na obrázku vidět přece jen je.



A poslední obrázek souvisí i s tradičním zakončením našich japonských článků. Dnešní haiku vyplývá z toho, jak podobná si jsou světla poutníků na Fudži a hvězdy na obloze nad ní. Jako kdyby každý ze stoupajících dostal na vrcholu možnost se rozhodnout: Vrátit se zpět, odkud přišel, nebo vstoupit na nebe v podobě nové hvězdy?


Posvátná hora

lucerny poutníků

v hvězdy promění.


Pozn.: Další četné reportáže z mých dvou cest, během kterých jsem měl příležitost osobně poznávat nádhernou japonskou zem, najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. srpna 2014 v 17:40 | Reagovat

Vypadá to možná, že zde sedím a čekám na tvůj článek. Opak je pravdou. Kopu brambory v horku a přišla jsem se zchladit a napít. A vida - článek je tu. Tak zítra tě omluvím a přeju ti hodně síly, vytrvalosti a pevné vůle. Hora ať je k tobě milosrdná, když k ní jdeš přes takové překážky. Ať ti splní přání, které k ní máš... :-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. srpna 2014 v 18:25 | Reagovat

První fotka mne úplně ohromila.
"Připomíná dvouhlavé karty," dovolil si podotknouti Cyberštamgast.

3 Rowan Rowan | Web | 2. srpna 2014 v 23:10 | Reagovat

teda... předně smekám za ten výstup a přeju pevné boty a dobré počasí (touhle dobou už asi jsi na cestě, jestli to tak chápu dobře, zajímavé)
Ta ledová jeskyně musí být úchvatná, ale ten dav před ní už méně. Trochu mi to připomnělo Plitvická jezera - příroda dechberoucí, ale těch živejch kolem! hrozný. úplně to ztrácí kouzlo =( Snad na hoře bude dýchatelněji =) Muselo být moc fajn cítit se jako starý mazák, co už to všechno ví a zná a vlastně je tu skoro jako doma =)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 3:49 | Reagovat

[1]: Ona si hora rozhodne, jaké obětiny bude pro splnění přání ode mne chtít. To je celkem jedno, nic není nesplnitelné. Hlavně, když to přání dobře dopadne.

[2]: Je ovšem otázkou, jestli je možné, aby spodek takové karty, je-li to tedy shodou okolností právě spodek a ne filek, byl na obou stranách.

[3]: Nesmekej předčasně, na to je vždycky dost času. Když jsem tu byl minule, byl jsem těsně před maratónem v Řecku a měl jsem naběháno a našlapáno. Teď mám o deset kilo víc, naběháno nemám nic a převýšení bude skoro dvakrát větší, tak uvidíme, tělo se bude rozhodně bránit :-). Je pravda že když mluvím s Japonci, kteří jdou poprvé, jsou z toho na větvi, že už jsem tam byl. Ono se tu mimochodem říká že jednou by měl výstup absolvovat každý, ale podruhé jde už jen hlupák. Což mi ale místní taktně zamlčují a nevědí že to pořekadlo taky znám :-).

5 Takara Takara | Web | 3. srpna 2014 v 4:19 | Reagovat

Přeju ti krásné počasí a hodně sil a budu se těšit na fotky...mě to letos vzhled k stavu věcí, nevyjde...ale nevadí...pořád je to cíl, který si chci splnit :-)

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 8:16 | Reagovat

jakříká haiku, ona už ty světla v hvězdy proměnila. Takhle to vypadá jako nějaké zvláštní souhvězdí na obloze....přeju hodně sil a dobré počasí a ať se přání splní!!

7 matka matka | 3. srpna 2014 v 9:52 | Reagovat

Přečetla jsem a opsala:
"Uprostřed noci
tisícem sluncí září
náhlá vzpomínka."
t.t.

8 valin valin | Web | 3. srpna 2014 v 10:25 | Reagovat

A jestlipak se setkáš s Takarou? Když už jsi v Japonsku.... :-)  :-)

9 Miloš Miloš | Web | 3. srpna 2014 v 11:03 | Reagovat

Z 850 m až na vrchol do 3776 m je neskutečně velké převýšení. Ale jak po těch 12-13 hodinách se budeš dostávat dolů?
Jedinou výhodou je, že tam chodí ty stovky a tisíce lidí, že se tam člověk nemůže ztratit a v takovém počtu se ani vlků a medvědů nemusíte bát, ty umlátíte čepicí.

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 3. srpna 2014 v 13:56 | Reagovat

Chtěla jsem ti popřát hodně štěstí a to správné počasí k pouti na Fudži, ale už jsem to asi prošvihla. To převýšení je obrovské, tak ať ti síly vydrží :-)

11 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 13:57 | Reagovat

Četla jsem o výstupu, je namáhavý, dávej na sebe pozor a až budeš na hoře Fudži a první paprsky pohladí tvou tvář, popros princeznu Fudžihime, aby na jaře opět rozkvétali stromy.

Z Eda nesu
na vějíři malý suvenýr –
horský vánek z Fudži.

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 14:12 | Reagovat

Jeden obrázek hezčí, než druhý, poslední je ale naprosto dokonal. Přeji hodně štěstí a ve zdraví se vrať! :)

13 pavel pavel | Web | 3. srpna 2014 v 20:48 | Reagovat

Ty prípravy na výstup mne pripomnely zázitky z detského veku, kdyz jsem se s rodici pripravoval na výstup na Snezku. :-)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 12:23 | Reagovat

Moc se přimlouvám, aby Tvé přání, zcela na  vrcholu, bylo vyslyšeno :-)

15 Mirielka Mirielka | Web | 4. srpna 2014 v 15:14 | Reagovat

Přeji ti pohodovou cestu na vrchol. Převýšení je obrovské, v pořádku se vrať. A nechť je Tvé přání vyslyšeno!

16 Petr Král Petr Král | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 18:04 | Reagovat

Obrázky vypadají velmi zajímavě, hned bych se tam vydal ;-)

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 14:37 | Reagovat

[5]: Tak ať je "stav věcí" ten nejlepší, jaký může být :-).

[6]: Je to takové "jednosměrné souhvězdí".

[7]: To je krásnéééé! Píšu si.

[8]: Bylo to o fous, jel jsem skoro kolem, ale do Kanagawy jsem to nestočil.

[9]: To je právě věc, která se mi na tom nelíbí - že i dolů je to velká dálka :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 14:47 | Reagovat

[10]: Díky, síly sice moc nevydržely, ale vůle zmůže leccos :-)

[11]: O tohle jistě prosí i mnozí další, tak jsem místo toho přidal jedno hodně konkrétní přání, o které si touto formou asi nikdo jiný neřekne.

[12]: Dík, už jsem tady! :-) Přiznávám, že jsem vůbec netušil, že něco takového může být na Fudži v noci takhle vidět. A jsem rád, že je na fotce právě jen ta lehounká kontura.

[13]: Ono to není o moc jiné, jen ty rozdíly v počasí můžou být větší, ale Sněžka pane taky umí zlobit.

[14]:[15]: Kdyby to šlo, udělal bych pro to víc, ale můžu zůstat jen na úrovni přání.

[16]: Když by se to mělo uskutečnit, můžu doporučit dobrý hotel :-)

19 Robka Robka | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 20:42 | Reagovat

Světelná pouť na poslední fotce vypadá úžasně. Jakoby opravdu mířila ke hvězdám. Píšu se zpožděním, tak snad se výstup vydařil - nakonec asi se to dozvím z dalších článků...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama