Japonsko - Den 29.: Jak k sobě s Ósakou hledáme cestu

19. srpna 2014 v 22:00 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Na Ósaku a Ósačany jsem zatím slyšel spíš chválu a i proto jsem se rozhodl nebrat toto město opět jen za vhodný odletový bod, ale taky za místo, které zaslouží pozorněji prozkoumat. Pravda, hned po příjezdu jsem zachytil jednu skutečnou kulturní změnu, kterou jsem ocenil: V Ósace se totiž na eskalátorech stojí vpravo a předchází vlevo, stejně jako je tomu například v Praze. Budete se mi možná smát, ale když do vás všude opakovaně od malička vtloukají, že na pohyblivých schodech se má stát vpravo, je pro vás veskrze nepřirozené dělat pravý opak. Tokyo, Sendai, Sapporo a řada dalších míst to po mně chtěla - tam se prostě stálo vlevo a o nějakých jiných než zvykových pravidlech se u toho nemluvilo.

Jinak ale naše krůčky (tedy Ósaky a moje) vstříc jeden k druhému nebyly zrovna nejpřesvědčivější. Ósaka na mne vyrukovala s deštěm, davy lidí na ulicích, značnou nepřehledností a hlavně úplně nejmenším hotelovým pokojem ze všech, které jsem při své cestě využil. Doufal jsem, že pokoj v Ósace mi poskytne dobré a aspoň v mezích možností i prostorné zázemí pro závěrečné zabalení všech věcí. Věřil jsem, že se nebude opakovat situace, kdy místo skříně jsou na pokoji jen tři ramínka. To se - pravda - opravdu neopakovalo, ale jen proto, že ramínka na pokoji hotelu v Ósace byla jen dvě.

No a úplně největší negativní překvapení pro mne znamenal fakt, že na mém pokoji nebylo žádné okno, jen šerý světlík (tedy spíš tmavík), který byl zadeklován speciální dřevěnou zátarasou, takže pokoj nerozeznával jemné rozdíly mezi dnem a nocí. To samozřejmě člověka, který měl jinde po celý den výhled z okna na horu Fudji, nemohlo uspokojit. Nemluvě o tom, že psát blogové reportáže jsem mohl zase jen "do šumu" k recepci, protože na pokoji přístup k internetu nebyl. Není ostatně divu, však by se tam prostě nevešel!

Měl jsem i nejasnou představu, co bych chtěl v Ósace vidět. Prý hrad, dobře, ale stejně jde jen - sice o nazdobenou - ale přece jen už několikátou repliku, což se třeba s dochovanou stavbou v Matsumotu vůbec nedá srovnat. Dobře, zbyde-li čas. Nějaké toulky pověstnými nákupními třídami pro mne moc nejsou, takže mi zbyla moderní věž zvaná Sky Building Floating Garden, z jejího vrcholku je prý krásný rozhled. Znáte mne, moderní odvážné a elegantní stavby mám rád.

Výtah do 39. patra moderní věže zajišťují výtahy s otevřeným výhledem do okolního města. Vyjít se dá až na úplně nejvyšší terasu, kam je vůli větru dokonce zakázáno vstupovat s deštníky a klobouky. Co však dělat na pověstné vyhlídce bez deštníku, když lije jako z konve, o tom už pravidla nemluví. Že by moknout?



Panoráma moderní mrakodrapovité Ósaky v hustém dešti přes mokré sklo.



Tady je "průhled" na horní ochoz, kde je možné volně se procházet. Poprvé jsem procházku kvůli přívalům deště odmítl i já a to nejsem nikdo, kdo by se bál, že se v dešti rozmočí.



Volnou chvíli jsem si vyplnil návštěvou vyhlídkového Café. Možná by bylo správnější slovo "Bíré", protože hlavním sortimentem kavárny je lahvové pivo. Napočítal jsem 52 druhů piva, každé nediskriminačně za jednotnou cenu 500 jenů. 140 metrů nad Ósakou popíjím tedy plzeňský Prazdroj a posléze i jeden světlý nefiltrovaný Hoegaarden, protože déšť stále ne a nechce ustat. Český a belgický mok dostal přednost před bohatou konkurencí, dokonce i před thajskými, indickými, nepálskými a šrí lanckými pivy (byť třeba názvy Bia Saigon nebo Nepal Ice zněly moc lákavě).

Nakonec jsem kolečko v dešti na horní terase udělal. Jakmile mě viděli z "kavárny" další hosté, domnívali se, že tedy už zřejmě tolik neprší, vyrazili od svých piv za mnou a pak rozpačitě stáli pod střechou u vchodu na terasu. Prší, prší, je pro dnešek příhodný nápěv.



Když jsme sjížděli s dalšími zklamanými hosty "vyhlídky" dolů, občas byl vidět záblesk toho, co asi věž za dobrého počasí nabízí - třeba tyto odrazy života dole přímo v plášti budovy.



Pršet nepřestávalo, do muzea ani na nákupy se mi nechtělo, tak jsem vyrazil do čtvrti Tennoji - do ósacké zoologické zahrady podívat se, jak vypadají živé koaly, které jsem nikdy na vlastní oči neviděl. Nejenže se mi nepovedlo schovat před deštěm do vnitřních pavilónů, protože těch je ve sto let staré a místem limitované zahradě jen minimum. Koaly, ty krásné chlupaté kuličky, spinkaly po celou dobu mého pobytu v zahradě, vyspávaly svého koalího šlofíčka po dobrém obědě a navíc se jako jediná zvířata dokonce ani nesměly fotit.

Co se ale fotit smělo, byl "výběh" Sněhurky a sedmi trpaslíků. Z tohohle domečku vyšla každou čtvrthodinu Sněhurka s lehce japonskými rysy a zazpívala z playbacku svou slavnou písničku. Vypadalo to ukrutně, ale děti z toho byly nadšené a s "vycházející" Sněhurkou se o překot fotily.



Ze zoologické zahrady je vidět i ósacká stará věž.



Nakonec se v pozdním odpoledni obloha přece jen roztáhla, a tak jsem aspoň viděl debužírujícího nosorožce...



... nesmělého žirafího donchuana...



...profesionálně pózujícího lva...



...a po dešti se sušícího marabu.



Když jsem se vpodvečer vrátil do spleti uliček čtvrti Umeda, žádnou o moc lepší orientaci jsem nezaznamenal a měl jsem trochu problémů najít i svůj hotel, který stojí v rušných bočních uličkách města. Kdyby mi někdo řekl, že Ósaka se pro mne během zbývajících dvou dnů stane nadmíru zajímavým a zcela přehledným místem, kterému přijdu na chuť, jistě bych mu právě teď ani trochu nevěřil. A přesto se to podařilo.



Haiku beze spánku


Spánek se vznáší

nad kůží ze sametu

v sladké vzpomínce.

Pozn.: Další četné reportáže z mých dvou cest, během kterých jsem měl příležitost osobně poznávat nádhernou japonskou zem, najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. srpna 2014 v 22:21 | Reagovat

Ó sako
složené pod hlavou,
hlídej mé sny,
Ósako.

2 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 22:21 | Reagovat

Škoda, koaly vidět na živo by byl krásný zážitek, ale třeba to vyjde příště. Cítím, že se tam stejně vrátíš, Japonsko ti učarovalo. ZOO pěkná, jen Sněhurka chudák i s trpaslíky, je z nich nevábná atrakce, aspoň, že jsou děti šťastné. Krásná haiku.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 22:28 | Reagovat

Některým městům prostě musíš dát čas. A možná si je i zamiluješ i když se to v prvních okamžicích nezdá....no já třeba Třebovou nesnáším doteď......a asi už to tak zůstane napořád. 8-O

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 22:42 | Reagovat

Všude dobře, doma nejlépe. Je ale dobré poznat, jak to jinde vypadá. Ten hotel jste měl předplacený, to se nedalo chtít jiný, větší? Bylo to asi dost drahé, že? :-)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. srpna 2014 v 23:39 | Reagovat

Zmoklá Osaka se mi líbí. Ale pózující zvířata to vyhrála před mrakodrapy :-)

6 JanaP JanaP | 19. srpna 2014 v 23:53 | Reagovat

Petre, verim, ze nejsem daleko od pravdy, kdyz napisi: VITEJ STASTNE DOMA!!

Mimochodem - vis, proc se stoji v Osace na eskalatorech vpravo a nikoli vlevo jako v jinych japonskych mestech?

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 9:52 | Reagovat

[4]: No nezmokl v něm, nakonec ho našel a zavazadla si zabalí u "rušné recepce". Jen když si užil zážitků v japonském "venku". Škoda chlupatých symbolů, při příští návštěvě třeba nebude pršet. Dovez si všechno a hodně zážitků. Ty psané už jsi nám poslal. Přestane tam někdy pršet? :-(  ;-)

8 Čerf Čerf | 20. srpna 2014 v 10:07 | Reagovat

[1]: Ó, kde je Ósaka? Teď zase do saka! :-)

[2]: Koaly jsem chtěl vidět a vyfotit i z jednoho úplně speciálního důvodu, ale když ony spí 18 hodin denně, tak to bych měl kliku, kdybych se zrovna trefil do jejich aktivity. Ale jedna na mě zastříhala uchem :-)

[3]: Tady rozhodovala schopnost orientace. Jakmile jsem našel pevný bod, všechno se změnilo k lepšímu.

[4]: Hotel byl předplacený, ale nebyl by zase takový problém udělat to všechno jinak, příslušnou rezervu pro tyhle případy jsem měl. Popravdě, nechtělo se mi dělat na závěr pobytu nějaké vlny a zbytečně si kazit poslední hodiny v Japonsku, stejně jsem byl po většinu dne někde venku.

9 Čerf Čerf | 20. srpna 2014 v 10:12 | Reagovat

[5]: ZOO je v Ósace v těsném kontaktu s rušnými ulicemi velkoměsta, je to taková zvláštní rovnováha.

[6]: Díky, včera jsem dorazil a pomalu se aklimatizuji. Ale s reportážemi jsem nabral malé zpoždění, tak ještě dotahuji poslední dva dny :-).

S těmi eskalátory to fakt nevím. Ale variant není moc: Buď je to v eskalátorech (to asi ne, protože vypadaly stejně jako jinde) nebo v lidech. Takže bych neuměle řekl, že je to nejspíš proto, že se Ósačanům CHCE stát vpravo :-).

[7]: Ono neprší kontinuálně, ale skoro každý den několikrát. Déšť tam patří k normálnímu životu a deštník k základní výbavě.

10 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 13:00 | Reagovat

Kto chodí na výlety do Japonska kvôli hotelu? Verím, že vám to nakoniec veľmi neprekážalo. Horšie to muselo byť s tým počasím a najhoršie asi s tou Snehulienkou. :D

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 13:36 | Reagovat

Škoda, že jsi sem nedal fotku toho svého pidi pokoje, ten by mě opravdu zajímal :-).

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 13:37 | Reagovat

Tak to tak bývá. V Jugoslávii v Piranu jsme měli takový malý pokoj s oknem do dvora. Postele, skříň,lavor ve stojanu, malý stůl a židle. Sprchy v kabinách  a wc také ve vedlejší místnosti v kabinách a myslíte, že nám to vadilo? Po prvé jsme byli u moře, čisté to bylo a stejně jsme tam jen spali... Jedna paní tam remcala a já jsem jí řekla, že měla zůstat ve svém 3pokojovém bytečku a nejezdit k moři, když vyžaduje přepych. V červnu r. 1969. Byli jsme rádi, že jsme se tam dostali na 14 dní. ;-)

13 Čerf Čerf | 20. srpna 2014 v 16:11 | Reagovat

[10]: Je to tak, Snehulienka bola strašná :-). Někdy musím hrozně bojovat s pokušením dívat se na takovéto věci s určitým despektem, tak třeba právě proto bylo dobré, že jsem tuhle Sněhurku viděl i s reakcemi kolemjdoucích: Jediný, kdo při kýčovitém představení vyděšeně skřípal zuby, jsem byl evidentně já :-).

[11]: Vybavení bylo stoprocentní, vše na pokoji. Ale do podoby toho typicky japonského "kapsulového pokoje" už moc nechybělo - včetně televizní obrazovky přidělané nad postelí :-).

[12]: Skutečně nejsem vybíravý, pokud jde o nocleh, nocoval jsem už leckde a všude jsem se nakonec vyspal. Nemám ale rád, když hotel, který se honosí jménem, hvězdičkami a ve špičce šesti recepčními nabízí jako standardní pokoje (byť ve třídě "ekonomy") špeluňky bez přirozeného světla, které vypadají jako lodní kajuty pod čarou ponoru. Měl jsem pokušení udělat malý pokus a lehce se zmínit o tom, že to, co pořád píšu na počítači u stolku poblíž recepce, je článek s hodnocením kvality ubytování v japonských hotelích pro speciální přílohu o podnikání v Japonsku renomovaného časopisu European Business Today :-).

14 JanaP JanaP | 20. srpna 2014 v 17:43 | Reagovat

[9]: S tim chozenim vpravo/vlevo je to pry takto (dozvedela jsem se to na palube Japonskych Aerolinek, v jejich audio knihach mluvenych stridave japonsky a anglicky, tak asi neco pravdy by na tom melo byt):
- Vsude v Japonsku se jezdi a chodi vlevo, protoze to tak delali Samurajove kvuli bezpecnosti (taseni zbrane).
- Kdyz se v Osace konalo Expo, platilo narizeni, ze se na eskalatorech ma stat vpravo, aby nebyli cizince zmateni. Tak Japonci poslusne poslechli. A po Expu uz to tak proste zustalo.
Jak jsem nakoupila, tak posilam dal...

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 17:56 | Reagovat

[14]: Dobré, díky za vysvětlení. Zdá se, že se to z Ósaky šíří do okolí, protože v Kóbe to funguje stejně a v Kyotu tak napůl. Ale předpokládám, že do takového Sendai se to nikdy nedostane, protože tam na eskalátorech jezdí poctivě jen samí samurajové a samurajky :-).

16 Radka Radka | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 18:49 | Reagovat

Vypadá to, že vše se v dobré obrátilo i v Ósace. Skvělé, dobré konce já ráda :-)

17 Miloš Miloš | Web | 20. srpna 2014 v 22:37 | Reagovat

To slyším poprvé, že nějaké zvíře v zoo se nesmí fotografovat. Přitom koaly ani nemají původ v Japonsku, takže by si na ně neměli brát autorská práva :-)
Že Japonsku je proslulé hotelovými minipokoji, už jsem slyšel, je to ale o to divnější, že v blízkých zemích (v Číně, Singapuru, Malajsii a Thajsku) to pravidlem není.

18 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 17:38 | Reagovat

Sněhurka je v kurzu. Každou čtvrthodinu, to se má co otáčet! :-)
Koalové musí mít k chovu zvláštní podmínky, musí tak mít určité mikroklima a možná  se nesmí fotit proto, aby je nevyplašil blesk.

19 Čerf Čerf | 30. srpna 2014 v 21:00 | Reagovat

[16]: Já mám taky rád dobré konce. Teď už ano.

[17]: Vlastně jediný opravdu prostorný pokoj jsem měl u jezera Kawaguchiko. Ale tam to bylo celé neuvěřitelné. Od prvního dne jsme tam navázali úžasný vztah s tamějšími lidmi - v recepci, jídelně i v kuchyni. Oni docela prožívali můj netradičně dlouhý výstup na Fudži a když se pak všechno povedlo, dostal jsem od nich jako dárek krásnou panenku kokeshi.

[18]: S bleskem bych samozřejmě nefotil žádné zvíře. Ale koaly se v Ósace nesměly fotit ani bez blesku. Nevím proč. Ale hlídač byl neoblomný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama