Japonsko - Den 31.: Půlden před odletem (Ósaka)

21. srpna 2014 v 23:01 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Poslední den pobytu už je takový podivný. Říkáte si, že letadlo letí až pozdě v noci, takže je to vlastně úplně regulérní den, který vypadá, že se dá prožít jako všechny předchozí dny, zároveň už je ale něčím zvláštní. Konec velké cesty se vznáší nad posledním dnem jako barevný papírový drak, kterého není možné přehlédnout, pominout, v myšlenkách se mu vyhnout. Je prostě tam.

Po snídani jsem vyklidil pokoj a nechal si zavazadla u recepce, že se pro ně vpodvečer vrátím. Rozhodl jsem se už prožít poslední den v úplném poklidu, nehonit se v dalším tropickém dni (na poslední dva dny se opravdu hodně oteplilo, zatímco české předpovědi počasí se předháněly, která z nich si troufne zahlásit nižší číslo).

Odjel jsem nakonec vlakem do ósackého přístavu. Netušil jsem, jaký je to labyrint, v jehož průmyslovější části vede jen málo přímých cest pro normální chodce, jako jsem dnes já. Nad hlavou mi burácely náklaďáky jedoucí po velkém mostě, který překlenuje všechny části přístavu, v dálce se pomalounku točilo to nejobrovitější ruské kolo, které jsem kdy viděl, a do šedi přístavních uliček svítily jasné barvy budovy zdejšího Akvária.

Takhle od vody bylo při čekání na bezplatný přívoz dobře vidět, že přístavní most je docela vysoký. To jsem ještě netušil, že se na automobily na mostě podívám za chvíli z notného nadhledu.



Je to trochu jako mánie: V mnoha japonských městech jsou vidět velká "ruská" kola; i já jich mám pár vyfoceno - např. v Kóbe či v Kagoshimě. Je ale nutno říct, že takhle obrovské kolo jako v Ósace jsem nikdy předtím neviděl. Už při dřívějších příležitostech jsem přemýšlel, že bych se taky aspoň jdnou svezl, ale vždycky z toho kvůli nečemu sešlo. Teď, když přede mnou stálo kolo doslova obrovité, řekl jsem si, že si tentokrát výhled z velké výšky obří pouťové atrakce nenechám sebrat.



Zaplatil jsem 800 yenů a moje kabinka (podle pravidel k použití je prý každá ne pro jednoho Vápeníka, ale pro 8 Japonců) začala stoupat k přístavnímu nebi. Netrvalo dlouho a dostali jsme se na úroveň mostovky...



A takhle vypadá pohled z nejvyššího bodu obřího kola, který je prý ve výšce 112 metrů, což už je mi tedy docela slušný rozhled. Pozor, v ceně vstupenky je jen jedno otočení kola, které tomu šnekovi trvá víc než 10 minut. Je vidět, že jde hlavně o zážitek z dobrého rozhledu, než o nějakou pořádnou rychlost kabinky.



No a když už jsme tedy začali s odpočinkem a zábavou, pokračování mohlo ještě chvíli probíhat v místní obrovské budově Akvária. Pravda, lístky byly mnohem dražší než na akvárium v Tokyu, ale je nutné dodat, že kvalitou stojí Ósaka nesrovnatelně výš. Už vstupní brána je docela specifickým zážitkem. Procházíte skleněnou branou, napravo i nalevo od vás jsou akvária - která jsou spojena horní částí, takže ryby vám mohou plout nad hlavou.



Hlavním lákadlem jsou obrovská "několikapatrová" akvária, která se zaměřují na jednotlivé mořské oblasti. V jednom akváriu je vytvořený severozápadní Pacifik, v jiném jsou k vidění obyvatelé tropických rovníkovývh moří, v dalším zase arktická oblast, atd. A návštěvníci jdou podél střídajících se akvárií stále níž a níž, a proto se vám otevírají stále nové a nové pohledy na již viděné.



No a vy můžete sledovat otáčení rybího hejna, velké rejnoky, prohánějící se delfíny, tuleně, lachtany i tučňáky, jedna místnost je celá věnovaná medúzám. No a jako bonus se v jendom z akvárií můžete zdejších ryb i dotknout.









Po poměrně dlouhé, ale velmi zajímavé návštěvě Akvária jsem si ještě zajel na oběd do jedné z restaurací čtvrti Namba. No a pak už - chtě-nechtě jsem se musel pomalu vrátit pro bagáž a vypravit se na svou poslední podvečerní cestu japonským vlakem, na cestu na letiště Kansai, které je vystavěné na umělém ostrově notný kus od Ósaky. Ale čím víc jsme se přibližovali k letišti, tím méně se dalo mluvit o Japonsku. Nakonec ve vlaku zůstali už prakticky jen lidé, kteří někam cestovali, resp. se z Japonska vraceli, jako já.

No a já měl do odletu posledních pár hodin na malou osobní bilanci své druhé japonské cesty. Těsně před půlnocí velký Boeing 777 nabere na dráze rychlost a - nepochopitelně ke své velikosti - se hravě odlepí od japonské mimořádně zajímavé země. Já budu sedět uvnitř a budu mít smíšené pocity: Klidně bych ještě pár dní setrval, ale zároveň cítím, že správný čas se naplnil a je logické vrátit se domů - na místa, kde se mluví podivným českým jazykem, kde se používá latinské písmo a kde jsou lidé, po kterých se mi už stýská.

Ale ponechme si na závěrečných pár slov s malou bilancí, poděkováním a několika nestrukturovanými glosami speciální závěrečný článek. Teď už se mi klíží oči, to bude patrně vliv časového posunu. Anebo už se jen nemůžu dočkat, až se dostanu zase jednou pro změnu z japonského do krásného českého tradičního snu :-).

Pozn.: Další četné reportáže z mých dvou cest, během kterých jsem měl příležitost osobně poznávat nádhernou japonskou zem, najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. srpna 2014 v 23:23 | Reagovat

Zdá se, že ruská kola okupují celý svět.

Ruská kola píšou haiku
o větrných mlýnech
jako mávání na rozloučenou.

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 23:48 | Reagovat

Na poslední chvíli tolik krásných zážitků? Teď už jen hlídej čas a nezapomeň si nabít baterii/e v mašinách, ať ti někde nechybí. Určitě se těšíš domů :-)

3 Jarmila* Jarmila* | Web | 22. srpna 2014 v 5:05 | Reagovat

Petře, vítej doma! :-)
Se zájmem jsem přečetla všechny články. Moc za ně děkuji, protože bych Japonsko nikdy nenavštívila a takto jsem se s ním alespoň trochu mohla seznámit.
Tvoje články mě tak zaujaly, že si ještě pročtu starší články z dřívější návštěvy.
Ještě jednou díky. :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 6:33 | Reagovat

[1]: Rozhodně lepší ruská kola než ruské tankové pásy.

[2]: Na něco se těším moc, na něco méně, to tak bývá. Ale oproti první návštěvě Japonska před třemi lety je o jeden zásadní důvod víc, proč mi při odletu z Japonska a návratu do Čech není smutno :-).

[3]: Jsem rád, když si aspoň někdo tímhle způsobem může "vyjet" do míst, kam by se třeba sám nedostal. A jsem moc rád, že tě moje reportáže zaujaly. díky za trpělivost, tentokrát to byla docela porce :-).

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 8:10 | Reagovat

Suma sumárum......skvělý měsíc který utekl strašně rychle.....díky za to žes nás vzal sebou a tobě přeju dobrou aklimatizaci. myslím že návrat je dost velká rána do palice.....Ale jo, áš pravdu, když má člověk důvod se těšit zpět a když je třeba navíc tím důvodem láska, je to o dost lepší :-)

6 Bev Bev | Web | 22. srpna 2014 v 8:15 | Reagovat

Při pohledu na ruské kolo se mi až zatočila hlava, nevím, jestli bych měla odvahu nechat se vyvézt tak vysoko. Ale rozhled to musel být nádherný. Akvárium je úžasné. A jak se ten lachtan hezky tváří :D Moc pěkné, děkuji za krásný zážitek. :-)

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 12:40 | Reagovat

Na kolo bych nevlezla, i když, ten pohled shora byl úžasný, ale to krásné podmořské akvárium, to sis nechal nakonec jako krásnou tečku na rozloučenou. Bylo to krásné a příjemné cestování. Petře díky.

8 Jitka Jitka | E-mail | 22. srpna 2014 v 13:32 | Reagovat

Z vašeho cestopisu je vidět, že Japonsko musí být překrásná země. Ale vydržet celý měsíc v cizině, to bych asi nezvládla.

9 Sugr Sugr | E-mail | 22. srpna 2014 v 17:19 | Reagovat

Po pracovním dni, pokud mi vyšel čas, ráda jsem s tebou jezdila po cestách alespoň zde na blogu. Bylo to úžasné a jak jsem ti psala, knížka by byla excelentní! ;-)
Tvůj závěr mě jako romantickou duši takřka vehnal slzu do oka, protože muž, který dokáže napsat:... "je o jeden zásadní důvod víc, proč mi při odletu z Japonska a návratu do Čech není smutno", byl vždy mužem mých snů! Nelze než té, které tato slova patří gratulovat! ;-)  :-)

10 Čerf Čerf | 22. srpna 2014 v 18:32 | Reagovat

[5]: Aklimatizace právě teď trochu drhne, ale začíná víkend, tak se to určitě spraví. Díky za doprovod na cestách, bylo mi potěšením.

[6]: Je fakt, že ta výška byla na "pouťové kolo" docela velká. Mimochodem - kabinky byly klimatizované :-).

[7]: Měl jsem před sebou víc jak 24 hodin dlouhou cestu domů, tak jsem se nechtěl přes den moc uhonit. A akvárium se vysloveně nabízelo jako zajímavý program. Já děkuju za příjemnou společnost, jsem rád, že "japonský autobus" nebyl prázdný :-).

[8]: Ale zvládla, to jde snadno. On se člověk postupně přizpůsobuje a čím dál méně věcí mu přijde divných.

11 Čerf Čerf | 22. srpna 2014 v 18:45 | Reagovat

[9]: Díky za milou společnost během cesty. A romantickými slzami v oku a gratulacemi šetři; domníváš se sice moc pěkně, ale nevíš.

Je každopádně dobře, že své sny máme. Já na ten svůj taky nedám dopustit :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 20:13 | Reagovat

Akvárium mě okouzlilo mnohem více než kolo (ať ruské či japonské).

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. srpna 2014 v 23:08 | Reagovat

Pohled z obřího kola je nepochybně úchvatný, ale ta velká akvárka mě dostala. Chytnout si na rybu znamená potopit se za ní? Jednou bych se do mořského akvária podívat :-)

14 Miloš Miloš | Web | 26. srpna 2014 v 19:46 | Reagovat

Já jsem byl jen na jednom ruském kole, a to hned tom největším - Singapore Flyer, které má průměr 165 m, London Eye (133 m) jsem vynechal.
Podle tohoto článku Osaka oslňuje výkřiky techniky (kolo, most, letiště na umělém ostrově, obrovské akvárium.
Tam by se mně určitě líbilo.

15 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 17:21 | Reagovat

Nevím, ještli bych to takového obřího kola vlezla.
Podmořský svět musí být velice zajímavý, ale asi i tam bych se trochu bála.

16 Čerf Čerf | 30. srpna 2014 v 20:30 | Reagovat

[12]: Ke kolům mám blízko. Například od návratu z Japonska jsem v jednom kole :-).

[13]: Ne, ryby byly k dispozici ve velmi mělkých akváriích a bylo si je možné pohladit shora "ze sucha".

[14]: Ósacké kolo je z roku 1997 a svého času bylo největší na světě, teď už je "jen" jedno z největších. Máš pravdu, Ósaka má určitě co nabídnout.

[15]: Člověku, který leze na alpské špičaté "černé rohy", nevěřím, že by měl obavu ze stometrového kola.

17 Áďa Áďa | Web | 2. září 2014 v 10:52 | Reagovat

Super cesta, kterou jsem hltala jedním dechem. Japonsko v člověku umí zanechat stopy, znám to moc dobře. Vtipné je, že ten tuleň či lachtan (? já si to pořad pletu :) na fotce na konci vypadá taky tak typicky japonsky šikmooce. :)

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. září 2014 v 7:05 | Reagovat

Těší mě, že sis reportáže četla, i když sama máš s Japonskem bohaté zkušenosti. Měl by to být tuleň, protože nemá ušní boltce :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama