Ohlédnutí za japonskou cestou

22. srpna 2014 v 22:49 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči
Všechno jednou končí, říká se, a je určitá pravděpodobnost, že toto tvrzení není daleko od skutečnosti. Dokonce i měsíc trvající putování Japonskem, které jsem zprostředkovával návštěvníkům tohoto blogu, skončilo okamžikem, kdy se veliké přetlakové tělo Boeingu 777 zvedlo z dráhy na letišti Kansai v Ósace. V tom je čas spravedlivý, že se hýbe pořád jenom dopředu a postupně ukracuje naše krásné i mizerné zážitky. Je tedy čas podívat se, co se vlastně všechno během mé cesty odehrálo:

Urazil jsem kolem 30 000 km, 6x jsem cestoval letadlem, 45x vlakem (z toho 5x šinkansenem), 36x autobusem, 17x metrem, 9x taxíkem, 3x lodí, 4x rychlovýtahem a 2x lanovkou. Procestoval jsem ostrovy Honshu, Hokkaido, Kyushu a Yakushimu. Bydlel jsem na 13 různých místech a potkal jsem obrovské množství lidí nejen z Japonska, ale i z mnoha dalších míst celého světa. Vylezl jsem na nejvyšší japonskou horu - nikoli jako dobyvatel, ale jako pokorný poutník. Poučil jsem se, jak to vypadá "uvnitř" tajfunu a udělal jsem si v něm dopolední procházku. Viděl jsem jeden z nejmodernějších a nejdelších mostů světa. Povídal jsem si s úžasným starým pánem o tom, jestli na vrcholku Fudžisan žijí duchové. Rozhlížel jsem se z výšky 451 metrů nad Tokiem. Vezl jsem se v kabince jednoho z největších "ruských" kol na světě. Viděl jsem živočichy a rostliny, které jsem dosud neměl tu příležitost potkat. Ráchal jsem si nohy v potoce s horkou vodou ze sopečných pramenů, koupal jsem se ve vodách Pacifiku a Východočínského moře.

Navštívil jsem levandulovou farmu a farmu zaměřenou na pěstování křene wasabi. Snědl jsem obrovské množství syrových, ale i pečených a smažených ryb a opět jsem si potvrdil, že kdyby mi zakázali jíst vše kromě ryb, nestrádal bych. Pohádal jsem se v pokladně šinkansenu (a nebylo mi to nic platné). Šplhal jsem se po stráních Japonských Alp až do výšky přes 2100 metrů, ale také jsem slézal do jeskyní hluboko pod zem. Na jednom z hotelových pokojů jsem mohl pozorovat pilné snažení místních mravenců. Dotýkal jsme se tisíce let starých japonských cedrů na ostrově Yakushima a hladil jsem si krásné jelínky v parku v Naře. Měl jsem příležitost si zahrát na úžasný koncertní klavír a poprvé v životě jsem si vyzkoušet jít v terénu s trekovými hůlkami. Dostal jsem na památku nádhernou dřevěnou panenku kokeshi a našel na mořském břehu svou největší mušli. Viděl jsem i po více než třech letech pozůstatky velké přírodní katastrofy. Prohlédl jsem si velké množství budov sloužících k náboženským účelům a zevnitř dokonce jednu velkou bronzovou sochu. Byl jsem přesvědčován, abych se stal budhistou. Navštívil jsem dvě zoologické zahrady a dvě mořská akvária. Byl jsem v bezprostřední blízkosti tří aktivních sopek a sprchovala mne voda dvou nádherných vodopádů. Navštívil jsem dva samurajské hrady, probděl tři noci a dvakrát byl odlapen chytrým turniketem na železnici, protože jsem něco neměl v pořádku. Stanul jsme na břehu pěti jezer a pět lidí mne požádalo, jestli se se mnou nemůže vyfotit.

Kromě nepříjemného oparu na rtu jsem nemusel cestou řešit žádné zdravotní problémy. Za celou dobu mě nikdo neokradl (přestože jsem k tomu párkrát svou nepozorností doslova vybídl), nenapadl, dokonce se na mne ani křivě nepodíval. Všechna nedorozumění vyplývající z jiných zvyklostí, pravidel a jiné kultury - a nebylo jich cestou málo - se vyřešila s úsměvem a s pochopením. Na několika nepříjemných situacích jsem si vyzkoušel, co v Japonsku znamená "obon". Ochutnal jsem japonské pivo i víno (saké ne, ale to mám splněno z minula) a snad jsem kvůli měsíčnímu používání jídelních hůlek ještě úplně nezapomněl jíst vidličkou a nožem. Jen jednou jsem si za celou dobu pobytu na hotelových pokojích celého Japonska pustil televizi (k závěrečnému balení). Nedostal jsem ani jednu nabídku k sňatku :-).

Napsal jsem z cesty 31 blogových reportáží (zlé jazyky tvrdí, že jsem psal "z cesty"), které jsem doprovodil více než třemi stovkami fotografií. Celkově jsem pořídil kolem 3000 fotek, z nichž bych rád vybral aspoň deset, které za to stojí. K reportážním textům jsem jako speciální osobní dárek přidal 20 pokusů o tradiční japonské haiku.

Děkuji všem, kteří se na cestu vydali se mnou, byť jen na reportážních stránkách tohoto blogu. Váš doprovod a zájem byl pro mne úžasnou motivací v reportážní aktivitě nepolevit i přes sklony k občasné lenosti, a přitom psát pokud možno věcně a doplňovat text hodně obrazem. Děkuji paní Michaele Bednářové z cestovní kanceláře JTB Czech za pečlivost a spoustu času, který věnovala přípravě mé cesty a organizačním věcem s ní spojeným. Jako obyčejně bylo vše zajištěné na jedničku, a já tak nemusel řešit žádné zásadní problémy, ale mohl jsem většinu času věnovat tomu, abych si Japonsko užil v co největší míře se vším, co nabízí.

No a i letos - stejně jako před třemi lety - letí moje největší poděkování k člověku, který mě k Japonsku přivedl, představil mi ho a byl mi - kdykoli jsem to potřeboval - poučeným a ochotným rádcem. Kdykoli jsem v něčem svéhlavě nedal na jeho rady (jsem přece sám chytrý dost, ne?), většinou jsem trpce litoval. Děkuji mu za úžasnou inspiraci, která hranice Japonska rozhodně překračuje a já jsem za to moc rád.

Dnes už jsem třetí den doma, snažím se postupně aklimatizovat na domácí podmínky (není to vůbec lehké) a putování po Japonsku se z toho, čím jsem ještě před pár dny bezprostředně žil, proměnilo ve velmi živou vzpomínku, ke které je možné se vracet a čerpat z ní. I když někdy vypadám jako nenapravitelný snílek, jen klamu tělem a v podstatě jsem realista; tuším tedy, že se do Japonska už nejspíš nevrátím. Každopádně ale moje japonské výlety vždycky zůstanou v mé mysli jako velmi příjemná a inspirující vzpomínka. Tak inspirující a příjemná, že každému můžu dát jen doporučení hraničící s varováním: Až mne někdy potkáte, vězte, že otevřete-li přede mnou téma Japonsko, může se taky klidně stát, že už se nedostanete ke slovu :-).


P.S.: Kdyby kdokoli z vás měl nějaký dotaz, který se týká mého japonského výletu, můžete mi samozřejmě kdykoli napsat i mimo blogové stránky - na mou e-mailovou adresu pvapenik@centrum.cz.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 23:17 | Reagovat

Máš ohromné množství zážitků, které už ti nikdo nevezme! A díky taky za to, že ses o ně s námi podělil, takhle napsané to vypadá skoro fantasticky, cos všechno viděl a zažil.

2 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 0:05 | Reagovat

Bylo to úžasné, krásné, dobrodružné. Nevěřím, že se tam nevrátíš, ne hned, ale třeba za pár let. Mám pocit, že jsi tam nechal kousek sebe a ten kousek budeš chtít určitě zpátky a navíc, určitě je ještě nějaké místo, které chceš vidět, být tam. :-)

3 redfox redfox | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 9:12 | Reagovat

Bylo super se moci přenést díky Tvým článkům do Japonska. Díky za podrobné reportáže a nádherné fotky (svítání na Fudžisan mě totálně dostalo) :-)

4 Jarka Jarka | Web | 23. srpna 2014 v 9:27 | Reagovat

To věřím, že po měsíci stráveném na tak vzdáleném a exotickém místě, je aklimatizace na domácí podmínky složitá. Neviděla jsem a nečetla všechny tvé japonské články, tak to musím postupně dohnat, prolétla jsem jen "obrázky" a je mi jasné, že to bude stát za to. :-)

5 Mirielka Mirielka | Web | 23. srpna 2014 v 10:40 | Reagovat

Dekuji, ze jsem se s tebou mohla prostrednictvim tveho blogu podivat do teto krasne a vzdalene zeme. Mas jiste mnoho krasnych zsuitku, ktete jsou nezprostredkovatelne. Preji Ti, aby te neopustilo cestovatelske nsdseni a tesim se, ze nas treba jeste pozves na nejaka zajimava mista. :-)

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 13:44 | Reagovat

Tak jsi doma a plný zážitků, foťák plný obrazových upomínek na Japonsko. Zdravý, nezraněný, optimistický. Zadařilo se, jsem moc ráda. Při našem setkání u Máří Kosáčka jsi nevypadal na tak tvrdýho cestovatele a to už se tehdy skoro schylovalo k cestě. Vítej doma a dík i za poslední shrnutí. Z tvých článků by se to krásně dalo vysledovat, jak podrobně a dramaticky jsi o tom psal. Asi se počtu i o první cestě - líčení této cesty bylo hodně zajímavý :-)

7 Čerf Čerf | 23. srpna 2014 v 13:48 | Reagovat

[1]: Je to samozřejmě záměrně trochu "pelmelovité", ale na druhou stranu - až teď, když jsem po návratu zpomalil, jsem si uvědomil, jak byly dny posledního měsíce narvané zážitky. Jak člověk žil ze dne na den, zdaleka si to tak neuvědomoval. No a taky si po sobě poprvé trochu čtu reportáže, které jsem vždycky v rychlosti a bez nějakého cizelování, na které nebyl čas, hodil na blog. Spousta věcí a spojitostí mi teprve teď dochází :-).

[2]: Bůhví, co bude za pár let... Umím si dobře představit situaci, kdy bych se do Japonska vrátil. I když bych si ji osobně přál, nic nenasvědčuje tomu, že by mohla reálně nastat. Ale přece nebudu sám dobrovolně cenzurovat své sny, že? :-)

[3]: Díky za společnost na cestě. Do fotek se jdu právě teď pustit :-).

[4]: Psaní reportáží na podobné cestě je vždy kompromis mezi rychlostí a kvalitou. Ale moc mě těší i to prolétnutí obrázků, natož následné přečtení textů :-).

[5]: Ano, některé zážitky jsou opravdu nepřenosné. Cestovatelské nadšení mě právě teď zcela opustilo, po návratu nastal přirozený útlum a popravdě - nechce se mi "cestovat" ani na náměstí pro chleba :-). Ale ono si to sedne a po nějaké době se třeba zase nastolí ta správná cestovatelská nálada.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 20:22 | Reagovat

Zajímavá a záviděníhodná statistika. Souhlasím s Máří - Japonsko určitě někdy navštívíš a já dodávám: nebudeš sám. Určitě existuje někdo, koho tou zemí rád provedeš ;-)

9 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 11:55 | Reagovat

Neviem, kde budeš skôr, tak píšem aj sem. Poslala som ti mail. Nastala menšia chyba.

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 12:59 | Reagovat

[9]: Ok, díky za informaci, vypadá to, že chyba je odstraněná. Nevím proč, někdy jsou trochu problémy s formátem Word 2013, tak třeba to je ten důvod. Každopádně, ať už bylo důvodem cokoli, důležité je, že poslední soubor už se dá otevřít.

11 bludickka bludickka | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 13:19 | Reagovat

Nádherné shrnutí! Co víc říct. Obdivuju tvou preciznost, se kterou jsi se do tohoto souhrnu pustil a se kterou si všechny dny zaznamenával. Snad se tam ještě podíváš :)

12 Robka Robka | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 14:57 | Reagovat

[7]: Ono je možná lepší, žes je házel na blog za pochodu (ty reportáže), jsou tím spíš autentičtější, než kdyby ses je snažil šperkovat.:-) Obdivuji to, mně tohle nikdy nešlo. Když jsem cestovala po Maroku, vůbec mě nenapadlo psát reportáže přímo z místa. Navíc zásadní překážkou pro psaní byla absence notebooku, ale i kdybych ho měla, stejně bych si to radši nechala na doma. Psát takhle narychlo neumím a obdivuju každého, kdo to zvládne a ještě v takové kvalitě, jak se povedlo tobě. :-)

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 18:21 | Reagovat

[11]: Kdybych si nic nezaznamenal, polovinu zajímavých zážitků bych v tom přetlaku zapomněl. No, preciznost - ta by vyžadoval víc času, nastřílel jsem od boku část věcí, na které jsem si v rychlosti vzpomněl :-).

[12]: Je to trochu "protiúkol", protože mám za normálních okolností rád, když je článek dobře připravený a několikrát zrevidovaný - což je přesný opak japonských reportáží. V nich muselo být vše "na první dobrou", což má pochopitelně své klady i zápory.

14 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 19:29 | Reagovat

Myslím že kdyby už nic jiného nebylo, tak máš skvělé vzpomínky na krásná místa která se ti a to opakovaně podařilo navštívit. a já děkuju že jsem se alespoň takhle na ně mohla taky dostat. Takže おかえり!

15 matka matka | 24. srpna 2014 v 21:13 | Reagovat

Haiku je tichem
tiše vede Japonskem
srdce dychtivá

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. srpna 2014 v 23:28 | Reagovat

Bylo to moc zajímavé putování Japonskem. Nezbývá než ti poděkovat, že ses s náma podělil o zážitky i fotky :-)  :-)  :-)

17 Čerf Čerf | 25. srpna 2014 v 7:44 | Reagovat

[14]:[16]: Abych odpověděl podle nového služebního zákona: Služebník! :-)

[15]: Díky za všechny dychtivé spolucestovatele.

18 Miloš Miloš | Web | 26. srpna 2014 v 19:59 | Reagovat

[12]: Stejně jako Robka v komentáři [12]: obdivuji, že jsi dokázal i při náročném cestování psát průběžně tak textově obsažné a fotografiemi nabité články.
Já s bídou zvládnu 3 za měsíc (a to je ani nechci porovnávat) a ještě tak týden opravuji nešikovné formulace.

19 Vendy Vendy | Web | 26. srpna 2014 v 20:02 | Reagovat

Nestíhala jsem ani tvoje články číst a vidím, že je budu dávkovat až do vánoc. :-D Ale to nevadí, neutečou.
Musel to být senzační zážitek, nebo spíš zážitky... a hlavně, konec dobrý, všechno dobré a šťastné návraty také. :-)
P.S. ale tvé cestopisné zážitky si počtu! Jen mi to bude kapku trvat, zdá se... :-D

20 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 20:28 | Reagovat

Myslím, že se budeš ještě dlouho vzpamatovávat a zvykat si na naše podmínky.My jsme se teprve v sobotu večer vrátili zpět z hor a také si nemohu zase přivyknout na běžný život. Články začnu postupně přelouskávat. :-)

21 Čerf Čerf | 30. srpna 2014 v 20:16 | Reagovat

[18]: Je pravda, že to někdy byl hukot. Většinu článků jsem si po sobě ještě ani nepřečetl, takže jsem ani nestihnul nic opravit :-).

[19]: Na čase nezáleží, když tě něco z reportáží potěší i po Vánocích, zlobit se určitě nebudu.

[20]: Vzpamatovávám se postupně. Po návratu to byl náraz, to je fakt, ale na druhou stranu jsem rád, že jsem tady.

22 Bev Bev | E-mail | Web | 8. září 2014 v 13:39 | Reagovat

Když si čtu Tvé jedinečné, věcné a přesto poetické shrnutí pobytu v Japonsku, ještě víc si považuji času, který sis udělal na mou povídku, zdá se mi to jaksi nesrovnatelné. Děkuji, Petře. :-)
Napsal jsi to opravdu krásně, jako vždy.

23 Teeda Teeda | Web | 19. září 2014 v 10:07 | Reagovat

Nádhera. Vážně.

Dumám o spoustě knih, které mě na Japonsko lákají a kromě pana Murakamiho pořád vidím Fulghumovu Alici. Ach, jela bych.

Osobně si pokládám zcela pragmatickou otázku - na kolik peněz vyjde měsíční takhle nabyté cestování po Japonsku a mělo by smysl třeba jen na dva týdny?

Druhá otázka, kterou si kladu, se týká onoho člověka - inspiratéra a rádce. Zajímalo by mě kdo to je a jak je on s Japonskem spojený. :)

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. září 2014 v 21:37 | Reagovat

[22]: Tvoje povídka si čas i obdiv jednoznačně zaslouží.

[23]: Pro mě je to asi největší životní cesta a je nezapomenutelná, samozřejmě. No, úplně laciné Japonsko není, to je fakt. Kdybys měla vážný zájem o konkrétní ceny, dej vědět e-mailem, rád odpovím na každou otázku - ono totiž nestačí uvést jen celkovou sumu, ale i to, co ta suma všechno obnáší, a to už by na blogový komentář bylo moc :-). Poprvé jsem byl v Japonsku 3 týdny a to už jde, 14 dní, myslím, už je na hraně, hlavně kvůli dlouhé cestě, kterou když už člověk podnikne, stojí za to si to užít.

Můj inspirátor a rádce je člověk, kterého mám moc rád, nesmírně si ho vážím a obdivuju ho za to, jaký je to člověk. Japonsko projel skrznaskrz a dlouho v Japonsku žil. No a já - i když jsem jinak hodně tvrdohlavý a obtížně poučitelný, jeho rady dokážu nejen pozorně poslouchat, ale i vzít si je k srdci.

25 gemik gemik | E-mail | Web | 22. října 2014 v 18:08 | Reagovat

Konečně jsem si vyhradil ten čas a přečetl všechny zápisky z cesty jedním dechem. Naprostá fantazie, jak články, fotky, tak samozřejmě i cesta samotná.

Japonsko je jedním z mých velkých snů, takže moc díky za úžasné zprostředkování zážitku.

A nakonec se přidávám k obdivu za psaní přímo během cesty, já z mnohem menších výletů mívám skluzy v řádech týdnů :-)

26 Čerf Čerf | E-mail | 22. října 2014 v 21:09 | Reagovat

[25]: To byl tedy úctyhodně dlouhý dech! Díky za vytrvalost, celé to přečíst - to opravdu není záležitost pěti minut. A myslím, že aspoň nějaké velké sny je správné si plnit.

Já jsem taky nabral pár dní skluzu úplně na konci cesty kvůli tomu, že na Yakushimě jsem neměl přístup na web a zrovna tam byly reportáže nejobsažnější a fotky nejčetnější. Několik čtenářů jsem zaskočil tím, že jsem se den před publikací poslední reportáže objevil v práci :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama