Září 2014

Nedělní miniglosy č.283

28. září 2014 v 19:26 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Čeští mariášníci si založili svou vlastní odborovou organizaci, kterou chtějí využít pro případ, že by náhodou ztratili fleka.
----------------------
Český prezident Miloš Zeman se účastní konference Dialog civilizací, kterou na Rhodosu organizuje blízký spolupracovník ruského prezidenta Putina, oligarcha Vladimir Jakunin. Protože Jakunin je na sankčním seznamu USA, účast českého prezidenta je braná jako kontroverzní. "Nemyslím, že by pan prezident svým odjezdem na Rhodos nějak porušil dohodnutá sankční pravidla vůči Rusku, protože jeho vytříbené projevy plné bonmotů - zejména pokud jsou v ruštině - nepatří ani mezi potraviny ani mezi jiné sledované komodity," řekl nám český premiér Bohuslav Sobotka. "Ale než se dohodneme s našimi evropskými partnery, jestli jako porušení sankcí nemůže být vnímána prezidentova zpáteční cesta, rozhodně bych ho zpátky do České republiky nepouštěl."
-----------------------
Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová předpokládá i další nárůst minimální mzdy. Od ledna by měla být minimální mzda 9 200 Kč a ministryně očekává její další navýšení na částku přes 11 000 Kč. "Ráda bych, aby navyšování bylo tak rychlé, že minimání mzda někdy kolem roku 2019 předstihne mzdu průměrnou."
-----------------------
Na poutní mši u příležitosti svátku svatého Václava ve Staré Boleslavi byl v neděli korunován kovový reliéf Madony s dítětem, zvaný Palladium země české. Korunovaci Palladia přihlíželo několik tisíc lidí, další tisíce natěšených zvědavců čekaly na korunovaci omylem u pražského obchodního domu Palladium, protože se čekající domnívali, že jde o speciální sváteční slevovou akci.
----------------------
V českém vydání magazínu Forbes by od příštího roku měl být kromě tradičního žebříčku nejbohatších Čechů zveřejňován i žebříček Čechů nejchudších. Odborníci si zatím přou o to, jaký má být hlavní zdroj informací a upozorňují na to, že pokud by to měla být daňová přiznání pro finanční úřady, mohlo by se snadno stát, že by si oba žebříčky mohly být dost podobné.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:



Pozn.: Anglická verze mého fotowebu www.petrvapenik.cz (případně pro mezinárodní použití i www.petrvapenik.com a www.petrvapenik.eu) je už téměř dokončena a dá se používat. Teď už budu jen opravovat chyby a průběžně upřesňovat text, všechny další nové články na webu již budou vycházet v obou jazykových verzích.

O nenápadné blogové reklamě

25. září 2014 v 22:09 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Není to tak dávno, co jsem mailem dostal zajímavou nabídku. Byla pěkně personifikovaná, oslovován jsem byl přesně, jak to má být "Vážený pane Vápeníku," hned od začátku bylo zřejmé, že se nabídka týká mé blogové stránky, jejíž adresa byla v mailu uvedená. Jen ten obsah... Odesílatel mi totiž k mému nemalému překvapení dále šroubovaně úřednicko-kupeckým jazykem sdělil, že chce, abych mu nacenil, za jakou částku umístím na svém blogu v minimálně třech článcích věnovaných cestování (o jiné prý zadavatel nemá zájem) přiložené odkazy na webovou prezentaci cestovního pojištění společnosti, kterou z pochopitelných důvodů nebudu jmenovat.

Přiznávám, že mě něco takového rozčílilo. Ne ani tak kvůli tomu samotnému požadavku, který považuji za nehorázný (rozhodně jsem přesvědčený, že podobný mail musela dostat řada lidí), ale především kvůli tomu, že se odesílatel mailu vůbec neunavuje s jakýmkoli vysvětlením kontextu, ale jde rovnou k věci. Když jde o peníze, není přece potřeba nic vysvětlovat, jen si milý blogere řekni, jaká je tvoje cena; dáme ti vědět, jestli máme zájem. Není nač se zdržovat, time is money! Vůbec se neřeší, jestli je adresát ochotný to udělat, s ochotou se v textu jaksi a priori počítá, vše je přece jen otázka ceny, o ostatním přemýšlet netřeba.

A já si v tu chvíli uvědomil, že nemám nejmenší problém na svém blogu něco doporučit, když jsem sám přesvědčený, že je to dobré. Nečiní mi potíže pochvalně se zmínit o cestovce, která měla spoustu starostí s tím, aby mi uspořádala výlet po Japonsku přesně podle mých bláznivých představ. Nemám problém doporučit knížky nebo filmy, které mě potěšily, nemám nic proti doporučení restaurace, kde mi chutnalo, až jsem se oblizoval. Co mi ovšem nevýslovně vadí - když se někdo domnívá, že on bude svými penězi určovat, co já budu svým čtenářům doporučovat. Naopak, mám v takové situaci tendenci vyvolat okamžitý protitlak a naprosto vyřadit uvedené cestovní pojištění ze seznamu těch, o kterých jsem do této chvíle uvažoval. Tou z mého pohledu nekorektní nabídkou tedy nejenže objednavatel této podivné reklamy nezískal další obchod, ale jeden potenciální už ztratil.

Nezbylo mi tedy než odpovědět odesílateli mailu v tom duchu, že nevím, co ho vedlo k myšlence, že bych měl být ochotný na něčem podobném spolupracovat nebo nedej bože psát nějaké oslavné články na zakázku. Možná je pravda, že ve skutečnosti má každý člověk "svou cenu", při které vymizí i zbytky jeho zásadovosti i připravenost nespolupracovat na tom, co považuje za nemorální. Nechť to dotyčný "businessman" bere klidně jako projev mé namyšlené ješitnosti, ale obávám se, že v mém případě by mnou požadovaná cena byla s velkou pravděpodobností zcela mimo jeho finanční možnosti, tak jsem se s vypisování všech těch nul do odpovědi ani neunavoval :-).

Chápu, že s tak nemožně nemoderním přístupem asi na svém blogu nezbohatnu. "Hloupej, kdo dává, hloupější, kdo nebere," pomyslel si zřejmě pan objednavatel a už se se mnou - jako s beznadějným případem - dál nezabýval. Šťastná povaha; mně totiž tohle téma od té doby pěkně vrtá hlavou. Kde končí čisté pobřežní vody vlastního mínění a ochoty dát ostatním dobrou radu a kde začínají mořské vlny páchnout nájemností?

Co vy si myslíte o zvláštním partnerství mezi individuálním blogováním a cílenou reklamou na zboží a služby někoho, kdo s příslušným blogem a blogerem nemá nic společného? Dostali jste už někdy podobnou nabídku? A kde máte nastavenou svou hranici, co ještě považujete za přijatelné a co už je pro vás "přes čáru"?


P.S.: Abyste si nemysleli, že jsem na reklamu nějak zanevřel a vyhlásil jí křížovou válku nebo dokonce džihád: Dnes mám pro vás jedno (podotýkám - neplacené! :-)) doporučení na velmi zajímavý cestovatelský blog. Zvlášť když si vzpomenu, kolik lidí si pravidelně četlo mé nedávné reportáže z cesty po Japonsku, říkám si, že by se vám mohly líbit zápisky z nefalšované cesty kolem světa, kterou právě podniká jeden český pár (jednoho z dvojice cestovatelů osobně znám a velmi si ho vážím). Poutníci mají za sebou už sedm měsíců cesty, dostali se během nich z Ohňové země až na Aljašku a v průběhu cesty si založili blog, který se postupně plní nádhernými fotkami a poutavým vyprávěním o místech známějších i skoro neznámých, ale vždy zajímavých pro každého čtenáře, kterého lákají dálky, dobrodružství a kvalitní cestovatelské reportáže. Blog, který už několik měsíců poctivě sleduji a který můžu s čistým svědomím doporučit i vám, najdete na výstižné adrese www.zcestykolemsveta.cz.

No a řekněte sami, nehodila by se sem na závěr nějaká nevtíravá připomínka kvalitního cestovního pojištění, co myslíte? :-) Škoda, že jsem ty blogové reklamní vemlouvače shodil z virtuálních schodů :-).

Nedělní miniglosy č.282

21. září 2014 v 19:10 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Zoologové a lesníci potvrzují, že do Čech se po dlouhé době vracejí vlci. Podle jejich názoru se ale lidé v místech vlčích teritorií nemusejí ničeho obávat. Vlci žijí většinou v ústraní a lidi až na vzácné výjimky nijak neohrožují. Vlka se podle názoru expertů na život církví může oprávněně obávat maximálně kardinál Duka, což potvrzuje stenozáznam z vystoupení bývalého pražského arcibiskupa Vlka, který na posledním zasedání České biskupské konference oslovil svého nástupce slovy "Jen počkej!"
----------------------
Rozhodující hlas v referendu o setrvání Skotska ve Velké Británii měla nakonec slavná příšera Nessie z jezera Loch Ness. Nessie ve volební místnosti na břehu jezera hlasovala proti samostatnosti, která by Skotsko nejspíš příliš vzdálila Evropské unii, a prohlásila, že je sice v principu pro nezávislost Skotska, ale až po vyhlášení výsledků prestižní ankety o největší příšeru Evropské unie, ve které se už Nessie probojovala do finále a i v něm má podle odborníků proti José Manuelu Barrosovi dobré šance na vítězství.
-----------------------
K nepříjemné záměně došlo ze strany vedení NATO, které vyhlásilo, že do pozice předsedy svého Vojenského výboru jmenovalo náčelníka českého generálního štábu, generála Petra Pavla. "Původně jsme měli zájem o pana Pavla Pavla," potvrdil mýlku přímo mluvčí šéfa NATO, "protože jsme se dozvěděli, že se mu kdysi podařilo rozpohybovat i sochy na Velikonočním ostrově, a chtěli jsme ho proto požádat, jestli by nerozpohyboval i zatuhlý mírový proces na Ukrajině a na Blízkém východě. Kvůli administrativní chybě našich úředníků jsme ale do funkce jmenovali generála Petra Pavla, který měl ze svého jmenování takovou radost, že teď už je nemůžeme vzít zpátky." NATO svou chybu uznává, ale na druhou stranu celá aféra dopadla ještě celkem dobře. "Ano, mohlo to celé dopadnout o dost hůř, protože jsme nakonec jmenovali do funkce kvalitního vojáka s pozitivním vztahem k naší alianci. Mohli jsme totiž také omylem jmenovat do této klíčové funkce Pavla Petra z Moravských Budějovic, který zrovna nedávno v hospodě prohlásil, že se na nějaké NATO může vykašlat."
----------------------
Program ČT2 v poslední době nečekaně soustředil svůj zájem na Adolfa Hitlera. "Ano, využíváme rostoucí popularity archívních pořadů s panem Hitlerem," řekl nám jeden z manažerů programové sekce České televize. "Kromě tradičních "pondělků s Hitlerem" pod názvem "Druhá světová válka v barvě" a nově zavedených "úterků s Hitlerem", které uvádíme pod názvem "Poslední tajemství třetí říše," připravujeme na středy reprízu cyklu dokumentů "Hitlerovi muži", na čtvrtky po 22. hodině nový seriál "Hitlerovy ženy" a na páteční večery pak nové otázky kladoucí investigativní relaci "Hitlerovy děti???"." Nedělní miniglosy jen doufají, že hlavním vánočním programem na ČT2 letos nebude koncert "Adolf Hitler v Lucerně".
-----------------------
Soud v Sankt Petěrburgu zprostil viny bolševické námořníky, kteří před 97 lety zahájili v Rusku socialistickou revoluci výstřelem z křižníku Aurora. Soud potvrdil, že střelci nebyli schopni dohlédnout následků svých činů, protože k výstřelu použili zcela slepý náboj.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Pozn.: Jak už jsem poprvé upozorňoval minulý týden, na mém fotowebu www.petrvapenik.cz (případně pro mezinárodní použití i www.petrvapenik.com a www.petrvapenik.eu) došlo k na první pohled nepatrné, ale v důsledku docela zásadní změně: V pravém horním rohu se objevila kromě české i britská vlaječka, která signalizuje, že web již má i anglickou verzi. Anglické stránky ještě nejsou zcela kompletní, chybí ještě překlady názvů některých fotek, ale předpokládám, že do konce příštího týdne už bude anglická verze plně použitelná. Pokud by tedy byli mezi vašimi známými i cizinci, kterým by se podle vašeho názoru mohly moje fotky líbit, už teď mají možnost - při troše jazykové fantazie, protože nejsem žádným excelentním angličtinářem - dozvědět se o mých fotkách o dost víc než z české verze. Všechny další nové články na webu již budou vycházet v obou jazykových verzích.

Mimochodem, osobně jsem velmi rád, že po událostech tohoto týdne nemusím ještě připravovat speciální skotskou mutaci :-).


Fotohádanka č.16

20. září 2014 v 4:47 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

I když ve svých fotkách často unikám mimo svět reálných barev, přesto je naštěstí můj život barev plný. Stačí mi podívat se do prosluněné zahrady, na hladinu řeky odrážející obraz okolních stromů nebo na usměvavou fotku milovaného člověka na psacím stole, a svět, který se zdál být šedivě pošmourný - počasím, zaneprázdněností či vlastní nenáladou - se najednou zaleskne tisíci barvami, kterým odstíny, jichž jsou schopny nejnadupanější moderní počítače, nesahají ani po pomyslné svůdné kotníky. Barvy, kterých je rázem všude tolik, že i školené oko bude mít potíž s jejich pojmenováním. Je to ještě realita nebo už ne?

"Nekonečné" téma týdne "Za hranicí reality", které už vládne blogové tématické hitparádě třetí týden, mne nakonec svým neustálým prodlužováním přesvědčilo, abych k němu přidal svou novou fotohádanku (celkově šestnáctou a první po půl roce) která s realitou opravdu na pohled moc společného nemá. Ale protože každá fotografie (aspoň tedy moje) je pořizovaná objektivem a zprostředkovává tedy jistou objektivní skutečnost, existuje nutně její reálný předobraz. Třeba na pohled zvláštní a podezřelý, ale reálný. Jeden takový snímek tu dnes pro vás mám, i když problémy s publikací článků u mne přetrvávají a tenhle text už píšu potřetí, protože dvakrát se přede mnou zřejmě styděl a zmizel po anglicku (a něco tak trapně fádního, jako je automatické ukládání, mám samozřejmě vypnuté, to je jasné :-)).

Co tedy myslíte, že je na následující fotografii?



I když dnes nepůjde tolik o to uhodnout přesně objekty ve fotografickém obrazu, případně místo vzniku fotky, přesto přidám i několik tradičních "indicií":

1. Fotografie je dělaná v exteriéru.
2. Expoziční čas fotografie je 5 s.
3. Pro snímek jsem nepoužil žádný filtr ani jsem fotku nijak neupravoval v počítači.
4. Asi čtyři hodiny po stisknutí spouště začalo mrznout.

Z uvedených indicií je dobře vidět, že na fotografii musí být zachyceno to, co existuje ve skutečnosti. Je tedy pravděpodobné, že "za hranici reality" se může obraz posunout až naším vnímáním, díky naší fantazii. No a protože každý má tuhle hranici jinde, moc by mě tentokrát zajímalo - víc, než co je na snímku, i když samozřejmě můžete tipovat a odhadovat, co vaše hrdlo ráčí - jak byste dnešní fotografii pojmenovali. Byl by to obyčejný název, nebo by i váš název byl poněkud "za hranicí"?

P.S.: Ještě na samý závěr článku přidám... Co vlastně? Jde o obyčejné haiku, jakých už tady byla za poslední čtyři roky k vidění a přečtení celá řada, nebo jde tentokrát mimo jiné i o pátou indicii? :-)


Tisíce barev

klečí tu před oltářem

z černé a bílé.

O zakletém království

18. září 2014 v 22:38 | Petr Vápeník |  Z blogového světa
Bylo-nebylo jedno podivné blogové království... Ale ne, nebojte se, nemám tu pro vás pohádku na dobrou noc. Jen malou omluvu bez zbytečných řečí. Připravil jsem totiž pro vás zase po půl roce jednu malou fotohádanku, ale ne a nedaří se mi ji v administraci blogu vytvořit a publikovat. Administrace blogu mi funguje čím dál hůř - při posledním pokusu už mi nešly vkládat ani obrázky ani odkazy, nefungují dokonce ani obyčejné odstavce(!!!), text se automaticky přeformátovává do podivných patvarů, takže zatím s touhle neumytou kůží na trh určitě nepůjdu a počkám, jak se věci vyvinou. Pokud se ovšem vůbec nějak vyvinou, protože mám pocit, že Šípková Růženka v blogovém království se píchla do prstu a všechno - i v plném podzimním slunci - usnulo. Téma týdne se nemění, odmlčely se blogy dne, již třetí týden se nevyměňují reklamy na zajímavé stránky; blogový svět jako kdyby se přestal točit. Trochu mi to připomíná děj románu Země snivců Alfreda Kubina, o kterém jsem kdysi dávno na tomto blogu psal (připojil bych odkaz, ale nejde mi to :-)), tak jen doufám, že to nevezme podobný konec. Pokouším se publikovat aspoň tuto malou omluvu - bez možnosti mít formát textu pod kontrolou - a prosím tedy zdejší návštěvníky o trochu trpělivosti; věřím, že se brzy najde roztoužený princ, který se zdejšími šípkovými keři proseká a probudí zdejší blogovou Růženku takovým polibkem, o kterém si netroufla celou tu dobu v limbu ani zdát. Já mu v jeho lehce deviantních úmyslech budu každopádně držet palce.

Nedělní miniglosy č.281

14. září 2014 v 18:04 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Ministr dopravy při své generální inspekci na D1 zjistil, že na tomto poli jeho ministerstvu chybí dáma, která měla na D1 na začátku partie podle pravidel stát. Není pak podle jeho názoru divu, že v náročné partii s dodavateli jeho ministerstvo věčně prohrává. "Zatím to vypadá, že moji nesvéprávní předchůdci vyměnili dámu za dva odfláknuté dálniční mosty," neodpustil si ministr rýpnutí do svých politických oponentů. "Bez dámy se ale partie prakticky nedá vyhrát, takže se podle některých střelců z našeho ministerstva budeme muset v dopravě vrátit ke koním." Jestli si koně mají pořídit přímo bývalí automobilisté nebo ministerstvo chce využít pro překvapivý útok vlastní koně, kteří kdysi stávali na polích B1 a G1, ministr neupřesnil. Dobře informované zdroje uvádějí, že oba koně byli vyměněni za 26 metrů dálničních svodidel, přičemž šachoví experti i orgány činné v trestním řízení hodnotí tuto výměnu jako nekorektní.
----------------------
Podle meteorologů letos teplo vydrží až do poloviny listopadu, kdy se podle dlouhodobé předpovědi očekává snížení dodávek zemního plynu z Ruska.
-----------------------
Česká vláda oznámila, že byl uzavřen zásadní kontrakt, díky kterému se České republice podaří jednorázově dočerpat všechny dosud nevyužité dotace z EU. "Nechceme už dál troškařit a využívat dotace hlavně na nesmyslná nová golfová hřiště nebo další lokální cyklostezky," řekl nám vládní přidělenec tohoto kolosálního energetického projektu. "Nový projekt sice na první pohled nebudí mezi ekonomickými laiky přílišný optimismus, ale trend globálního oteplování je již nějakou dobu zřejmý a podle našeho názoru musí dobrá vláda myslet daleko za horizont svého volebního období. Tuto podmínku projekt nové přílivové elektrárny u Hřenska jednoznačně splňuje."
----------------------
Na pařížském letišti byl krátce zadržen český ministr financí Andrej Babiš, kterému pracovníci ostrahy nevěřili, že je ministrem. "Pracovníkům letištní ostrahy se nedivím," uvedl známý francouzský komentátor Jacques Rupnik. "Pan ministr v médiích stále opakuje, že není politikem, tak někteří Francouzi na rozdíl od tolerantnějších a modernějších Čechů zpozdile předpokládali, že nemůže být ani ministrem."
-----------------------
Někteří finanční experti kritizují českou policii za zákrok na pobočkách rakouské Oberbank v Praze a v Brně. Podle jejich názoru policie sice zabavila na pobočkách asi 94 miliónů korun podle rozhodnutí Krajského soudu v Brně oprávněně, kdyby však peníze vybrala platební kartou z bankomatu, mohla ušetřit na poplatku za výběr hotovosti na přepážce. Policejní mluvčí přesto trvá na tom, že takováto forma výběru peněz byla nejefektivnější, zvlášť když pracovníci banky během akce prodali šesti zasahujícím policistům výhodné spotřebitelské úvěry a s velitelem zásahu pro jistotu sjednali na místě pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu.


Pozn.: Na mém fotowebu www.petrvapenik.cz (případně pro mezinárodní použití i www.petrvapenik.com) došlo k na první pohled nepatrné, ale v důsledku docela zásadní změně: V pravém horním rohu se objevila kromě české i britská vlaječka, která signalizuje, že web již má základ anglické verze. Anglické stránky ještě nejsou zcela kompletní (především překlad názvů fotek bude ještě chvíli trvat), stránky si neuměle a postupně překládám sám a narážím na jazykové pastičky, které jsem sám sobě v češtině nastražil (takové názvy jako Obrazy ze zásvětlí nebo Trychtýřník jsou snad ještě větším překladatelským oříškem než pověstné "kolik třešní, tolik višní" :-)). Ale pokud by mezi vašimi známými byli i cizinci, kterým by se podle vašeho názoru mohly moje fotky líbit, už by teď měli mít možnost - při troše jazykové fantazie, protože věru nejsem žádným excelentním angličtinářem - dozvědět se o dost více než z čistě české verze ještě včera ráno.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Jazykové hrádky

12. září 2014 v 10:22 | Petr Vápeník |  Z blogového světa

Z cesty po Japonsku jsem si kromě neobyčejných zážitků přivezl i bolavý loket. Nu což, říkal jsem si, zavazadla byla těžká, ruka zatěžovaná, má tedy důvod demonstrovat za lepší podmínky. Dám jí tedy možnost si ulevit, nebude tahat nic těžkého a uvidíme, jestli protestovat přestane. Ale protesty sílily, tak jsem včera nakonec nevydržel a navštívil lékaře, který diagnostikoval nefalšovaný tenisový loket. Považte - já, se svým kavárenským přístupem k aktivnímu sportu, si přivodím tenisový loket! "To jsou paradoxy," řekl by jistě podle svého zvyku pan sládek Ferdinandu Vaňkovi.

Po injekci už loket nebolí jako čert, ale jako šest čertů, a má naordinovaný klid, zůstal jsem dnes proto se svými čerty doma a rozhodl se udělat - byť výhradně pravou rukou - to, co jsem měl mezi tisícovkou svých drobných restů: Založit na blogu speciální "jazykovou" rubriku. Nebojte, nebudou se zde pořádat orgie japonštiny či svahilštiny, dokonce ani nechystám výstavku fotografií hovězích jazyků. Prostě jsem si řekl, že čeština je tak zajímavý jazyk, že si zaslouží sem tam nějakou zmínku i na blogu a že by těm zmínkám slušela zvláštní rubrika.

Kdo patří ke zdejším štamgastům, dobře ví, že pár takových článků se už v historii mého blogu objevilo. Rubrika tedy nezačíná na zelené louce, ale dostala do vínku 10 již publikovaných starších textů.


Když jsem uvažoval o názvu nové rubriky, řekl jsem si, že by z něj mělo být patrné hravé a odlehčené pojetí takových textů, ale mělo by naznačovat i to, že to s paní češtinou myslím dost vážně (byť jsem schopný čas od času vystřihnout hrubku, která její oko ani srdce nejspíš nepotěší). A protože mám rád Eisnerovu knihu o češtině s názvem Chrám a tvrz, od tvrzí k hradům není daleko a na rozdíl od velikého Eisnerova "hradu" jsou moje textíky jen maličké, rozhodl jsem se novou rubriku pojmenovat Jazykové hrádky. Rubrika bude podrubrikou sekce Autorské texty a dostane na hlavní stránku nějaký obrázek, aby se na ni bylo možné prokliknout přímo.

A nepokrytě přiznávám, že je mým cílem tímto názvem zblbnout na internetu co nejvíc lidí, aby začali postupně ve svých textech popisovat své "hrádky se zvířádky", podobně jako v poslední době píší o svých "holdech" :-).

Japonský infračervený pozdrav

10. září 2014 v 22:09 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Zdejší pravidelní návštěvníci dobře vědí, že - je-li trochu času - rád dělám infračervené fotografie. Měl jsem v úmyslu udělat jich pár i během své nedávné cesty po Japonsku. Skutečnost nakonec byla mnohem chudší, než jsem předpokládal. Cestou se toho totiž pořád hodně dělo a podmínky pro několikaminutové expozice nebyly úplně nejlepší. Vlastně jen tři místa vysloveně lákala k focení s infrafiltrem: Pekelné údolí v Noboribetsu na Hokkaidó (viz článek Peklo přímo pod nohama), vodopád Akiu Otaki v oblasti Tóhoku nedaleko Sendai (viz článek Nekrmte opice) a cedrový prales na ostrově Yakushima (viz článek Za tisíciletými cedry). V Noboribetsu jsem neměl k dispozici stativ, takže infračervené pokusy neměly žádnou šanci, zbyla tedy jen dvě místa a v každém pár pokusů. Výsledkem je následujících pár fotek, které nebudou standardní součástí japonské kolekce, ale využiju je spíše k rozšíření dlouhodobého cyklu Infračervené řeky.

Vodopád Akiu Otaki byl neplánovanou zajímavostí cesty po severním Honšú. Přestože se pod vodopádem střídalo dost lidí a musel jsem se o zajímavé výhledy dělit s několika dalšími fotografy, výhodou bylo, že jsem měl na focení dost času. Výška vodopádu je 55 metrů.



Jako obyčejně při fotopokusech v infrasvětě bylo zajímavější focení proudů od vodopádu odtékající vody než focení vodopádu samotného.



Padající voda, říční kameny, vzlínající vodní tříšť. A šedožluté odstíny skryté reality.



Po vodě odtékající od vodopádů můžeme poslat pozdrav Tichému oceánu.



Náročnější bylo focení na ostrově Yakushima. Jednak kvůli častému intenzivnímu dešti a jednak kvůli tomu, že fotograf se stativem většinou překáží na úzké schůdné stezce jiným turistům, kteří si také chtějí užít procházky pralesem. A vysvětlujte pak japonsky, že už jenom 4 minuty a fotka bude hotová :-).

Voda z oblasti Shiratani Unsuikyo odtéká řekou Shiratanigawa. Podél ní se by dalo snadno fotit celý den, ale je obtížné to kombinovat s poznáváním. A poznávání zdejšího cedrového pralesa fakt stojí za to.



Jedna z prudkých horských bystřin, které už tisíciletí formují zdejší hluboce zařízlá údolí a dělají zurčící společnost mlčenlivým cedrovým velikánům.



Cesta řeky vede kolem starých stromů a místy i neprostupných křovin a skrze nesčetné kameny. Ještěže tu kameny jsou, protože stavbou lávek a můstků se nikdo nezdržuje a četné říčky je nutno po kluzkých kamenech opatrně přehopkat.



Co myslíte - která z fotografií by se podle vás mohla stát stabilní součástí výstavní kolekce?

Nedělní miniglosy č.280

7. září 2014 v 19:06 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Ústav pro jazyk český a VŠE v Praze vytvořili společnou komisi pro přehodnocení výrazu "pět švestek". "Tento výraz se v češtině používá v nezměněné podobě již velmi dlouho bez ohledu na bouřlivý makroekonomický vývoj, takže současných pět švestek vůbec neodpovídá např. pěti švestkám před sto lety," vysvětlil důvody vzniku komise její předseda. "Zatím je jasné jen to, že na pěti švestkách nezůstaneme, ale dojde určitě k posunu. Najít ale shodu na přijatelném počtu švestek nebude jednoduché. Jedna skupina odborníků totiž tvrdí, že je do počtu švestek nutné započítat pouze inflaci, takže výsledek je někde kolem šestatřiceti švestek. Oponenti této teorie ale tvrdí, že švestky jsou v českých zemích stále vzácnější, což je třeba vzít v potaz, a odpovídající hodnotou dřívějších pěti zcela běžných švestek jsou nejvýše tři dnešní vzácné švestky." Navíc možná bude třeba vzít v úvahu i stanovisko prezidenta Policie ČR, který se vyjádřil v tom smyslu, že by nejradši všechna přísloví a všechny anekdoty o švestkách s okamžitou platností zakázal.
----------------------
Ministerstvo práce a sociálních věcí se domnívá, že poslední dobou často diskutovaný kurzarbeit by mělo mít v gesci Ministerstvo školství - stejně jako všechny ostatní kurzy.
-----------------------
Český prezident Miloš Zeman nabídl na summitu NATO, který se věnoval situaci na Ukrajině, představitelům světových velmocí, že jim zdarma poskytne odborné rady, jak v praktické mezinárodní politice správně rozlišovat pojmy invaze, anexe, agrese a občanská válka. Politici mohou využít vyhlášené konzultační hodiny: V pondělí a ve středu od 9:00 do 10:30 budou konzultace probíhat na Pražském hradě a v pátek od 18:00 do 19:00 v Lánech. Pro případné zájemců ze zemí bývalého Sovětského svazu je Zeman připravený vyhlásit speciální konzultaci i v jejich oblíbených Karlových Varech, nejlépe přímo v areálu firmy Becher.
----------------------
Ministerstvo spravedlnosti chystá dvě vlny změn v občanském zákoníku. Právní předpis, který je v platnosti pouhých osm měsíců, je podle ministryně Válkové zapotřebí v mnohých kapitolách pozměnit. Zatím není jisté, jestli dojde řada i na některé zásadní návrhy opozice. Občanská demokratická strana totiž např. požaduje, aby se předpis změnil na občanský demokratický zákoník, a Tomio Okamura, který považuje zákoník za principiálně správný, ale plný začátečnických chyb, se domnívá, že správný název předpisu by měl být Úsvit nového občanského zákoníku.
-----------------------
Jak oznámil ve zcela neutrálním a neoslavném rozhovoru ke svým šedesátým narozeninám ve svých Lidových novinách o svém Ministerstvu financí Andrej Babiš, ministerští odborníci pod jeho vlídným ale efektivním vedením konečně přišli na způsob, jak učinit státní rozpočet České republiky trvale přebytkovým: "Rozhodli jsme se, že na všechny mýty, kterým podléhají občané našeho státu, uvalíme mýtné."


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Grandhotel Budapest (The Grand Budapest Hotel)

3. září 2014 v 23:26 | Petr Vápeník |  Filmy

Posledním zážitkem mé cesty do Japonska byl let z Ósaky přes Dubaj do Prahy. V letadle 16 hodin čistého času, 2 hodiny na nalodění a 4 hodiny na přestup. Samozřejmě, nedalo mi to, abych si neprohlédl nabídku "palubních" filmů. Nakonec jsem si vybral dva a tím druhým - skoro symbolicky v době, když už jsme se blížili k Evropě - byl zatím poslední film režiséra Wese Andersona The Grand Budapest Hotel. Nevím, jaké máte zkušenosti se sledováním filmů v letadle, ale já logicky spíš ty horší: Mrňavý formát, zvuk překřikující se s hukotem motorů a přiznávám, že moje angličtina není tak dobrá, abych si vychutnal často využitý košatý jazyk jednajících postav. Nicméně filmem jsem se výborně pobavil a rozhodl se podívat se na něj ještě jednou, s českými titulky. Musím říct, že to filmu v mých očích paradoxně trochu ubralo, což považuji za dobrou zprávu, protože mám rád, když film víc oslovuje obrazy a rytmem než dialogy.

Film se odehrává ve fiktivní evropské zemi Zubrowka, kde stojí slavný a oblíbený Grandhotel Budapest, vzkvétající pod pevným vedením pana Gustava (Ralph Fiennes). Pan Gustav je skvělý organizátor, dokáže vytušit každé přání svých zákazníků a především zákaznic. Dalo by se říci, že se specializuje především na postarší bohaté zákaznice, jejichž sny plní doslova do roztrhání těla. Není tedy divu, že mu jedna z dlouholetých klientek zanechá podstatný odstavec ve své dlouhá léta připravované závěti, který by z pana Gustava mohl udělat boháče. Samozřejmě - nebýt lakomých a ničeho se neštítících příbuzných, kteří naopak logicky panu Gustavovi vůbec nepřejí. Na scénu proto vstupují velmi nekalé a násilné individuální praktiky, což není nikterak divné, protože se takové praktiky derou na scénu i v oblasti společenské. Atmosféra se totiž mění a postupně houstne; jsme mezi dvěma světovými válkami a lesklý luxusní svět nablýskaného hotelu se postupně dostává na okraj zájmu a někdy i do přímého konfliktu s nastupujícím novým "pořádkem". Pan Gustav spolu s poslíčkem ze svého hotelu Zerem (Toni Revolori) dostávají do velkých problémů a pan Gustav dokonce následkem úkladů svých nepřátel do vězení. Ani tam ale neztrácí starosvětskou noblesu a bláznivé nápady, jak i přes na pohled nepřekonatelné překážky pokračovat ve svém záměru převzít do svého vlastnictví oprávněně zděděný majetek a při tom všem ještě předat mladému Zerovi své přebohaté zkušenosti.

Čím déle píšu "úvod do děje" filmu, tím víc si uvědomuji, že děj v tomto případě není to pravé slovo. Řekl bych, že jde spíše o režijní hraní. Bláznivý a často absurdní obsah je ovšem natočen v takovém rytmu, s takovým gustem a takovým požitkem z obrazu a z obrazových detailů, že režisérovi odpustíte téměř jakýkoli lapsus. Zajímavé propojení animovaného obrazu s herci upomíná na staré filmy Karla Zemana, potěší dokonalé a vtipné dobové detaily v záběrech (příkladem mohou být nápadité autobusové linky ve městě Lutz, nebo starobylá motorka vybavená lyžičkami do vysokých hor). No a především jde o velmi specifický situační humor, který nemusí vyhovovat každému, nejde o žádnou "řachandu", u které se diváci válejí smíchy, ale přiznávám, že můj úsměv byl téměř setrvalý, jen občas přerušovaný doteky velmi vážné linie nastupujícího válečného času.

Pokud jde o postavy, režisér představuje divákovi spíš panoptikum figurek, nicméně často ve skvostném hereckém obsazení: F. Murray Abraham jako jeden z vypravěčů děje (ono těch vypravěčů je víc a jejich vyprávění se postupně skládá, jako bychom napřed rozkládali a nakonec zase sestavili matrjošku), W.Dafoe jako vraždící kreatura Jopling, H. Keitel jako drsný vězeň Pinky, Jude Law jako mladý spisovatel a další z vypravěčů, Edward Norton jako policejní inspektor Henkels nebo Saoirse Ronan jako statečná a milující cukrářka Agáta. Je vidět, že u Wese Andersona jsou i hvězdy ochotné hrát doslova štěky - v tom vidím určitou paralelu třeba s tvorbou Woodyho Allena, jehož dávný výtečný film Láska a smrt mi Grandhotel Budapest v některých ohledech připomínal.

Já si třeba jako divák vysloveně užíval komplikovaný, ale výborně rytmicky nastříhaný útěk pana Gustava z vězení, na kterém je v krátkosti vidět, na čem je postavený humor filmu: Útěk je precizně připravený a má zvláštní "gentlemanský charakter" - přesně do té doby, než se uprchlíci dostanou do problémů - pak nastává jako naprostý protiklad dosavadního postupu krvavá řež, načež na úspěšný útěk navazuje dlouhý filozofující dialog mezi Gustavem a Zerem doprovázený recitací básně ukončené jen velmi neochotně kvůli vyhlášení poplachu ve věznici. Nebo scéna, ve které vrah Jopling sleduje svou oběť do večerního ponurého interiéru muzea: Oběť prochází kolem vrátnice muzea, kde je cedulka Muzeum zavírá za 15 minut, a za chvíli je za temné hudby střih na Joplinga, který jde stejnou cestou, jen na ceduli už je nápis Muzeum zavírá za 14 minut. Film je vlastně sled podobných úsměvných detailů, místy vzniká kouzlo a místy bramboračka. I v tom nejhorším případě ale bramboračka, která má pořád ještě šmrnc.

Podobně jako je celý film směsí velmi různorodých ingrediencí, takže divákovi stále něco podvědomě připomíná, i hotel samotný sestává z prvků několika různých středoevropských hotelů, zastoupeny jsou i karlovarské hotely Bristol a Pupp (filmový jelen na skále jako by vypadl z oka karlovarskému kamzíkovi) nebo krásná lázeň je jako vystřižená z budapešťského hotelu Gellert. Ale jako obvykle - obrazová realita je pouze virtuální, protože ve skutečnosti byl pro film vyroben rozměrný model hotelu.


Když jsem v letadle dokoukal film, měl jsem velmi dobrou náladu. Do pražského cíle cesty scházela už jen hodina cesty a my byli kousek od českého vzdušného prostoru. A já si uvědomil, že se z dlouhého japonského výletu vracím do své "Zubrowky", podivné zemičky kdesi ve střední Evropě, kde panují v mnoha ohledech prazvláštní pravidla, ale z mnoha důvodů stojí za to se do ní vracet, tím spíš, je-li odkud.