Grandhotel Budapest (The Grand Budapest Hotel)

3. září 2014 v 23:26 | Petr Vápeník |  Filmy

Posledním zážitkem mé cesty do Japonska byl let z Ósaky přes Dubaj do Prahy. V letadle 16 hodin čistého času, 2 hodiny na nalodění a 4 hodiny na přestup. Samozřejmě, nedalo mi to, abych si neprohlédl nabídku "palubních" filmů. Nakonec jsem si vybral dva a tím druhým - skoro symbolicky v době, když už jsme se blížili k Evropě - byl zatím poslední film režiséra Wese Andersona The Grand Budapest Hotel. Nevím, jaké máte zkušenosti se sledováním filmů v letadle, ale já logicky spíš ty horší: Mrňavý formát, zvuk překřikující se s hukotem motorů a přiznávám, že moje angličtina není tak dobrá, abych si vychutnal často využitý košatý jazyk jednajících postav. Nicméně filmem jsem se výborně pobavil a rozhodl se podívat se na něj ještě jednou, s českými titulky. Musím říct, že to filmu v mých očích paradoxně trochu ubralo, což považuji za dobrou zprávu, protože mám rád, když film víc oslovuje obrazy a rytmem než dialogy.

Film se odehrává ve fiktivní evropské zemi Zubrowka, kde stojí slavný a oblíbený Grandhotel Budapest, vzkvétající pod pevným vedením pana Gustava (Ralph Fiennes). Pan Gustav je skvělý organizátor, dokáže vytušit každé přání svých zákazníků a především zákaznic. Dalo by se říci, že se specializuje především na postarší bohaté zákaznice, jejichž sny plní doslova do roztrhání těla. Není tedy divu, že mu jedna z dlouholetých klientek zanechá podstatný odstavec ve své dlouhá léta připravované závěti, který by z pana Gustava mohl udělat boháče. Samozřejmě - nebýt lakomých a ničeho se neštítících příbuzných, kteří naopak logicky panu Gustavovi vůbec nepřejí. Na scénu proto vstupují velmi nekalé a násilné individuální praktiky, což není nikterak divné, protože se takové praktiky derou na scénu i v oblasti společenské. Atmosféra se totiž mění a postupně houstne; jsme mezi dvěma světovými válkami a lesklý luxusní svět nablýskaného hotelu se postupně dostává na okraj zájmu a někdy i do přímého konfliktu s nastupujícím novým "pořádkem". Pan Gustav spolu s poslíčkem ze svého hotelu Zerem (Toni Revolori) dostávají do velkých problémů a pan Gustav dokonce následkem úkladů svých nepřátel do vězení. Ani tam ale neztrácí starosvětskou noblesu a bláznivé nápady, jak i přes na pohled nepřekonatelné překážky pokračovat ve svém záměru převzít do svého vlastnictví oprávněně zděděný majetek a při tom všem ještě předat mladému Zerovi své přebohaté zkušenosti.

Čím déle píšu "úvod do děje" filmu, tím víc si uvědomuji, že děj v tomto případě není to pravé slovo. Řekl bych, že jde spíše o režijní hraní. Bláznivý a často absurdní obsah je ovšem natočen v takovém rytmu, s takovým gustem a takovým požitkem z obrazu a z obrazových detailů, že režisérovi odpustíte téměř jakýkoli lapsus. Zajímavé propojení animovaného obrazu s herci upomíná na staré filmy Karla Zemana, potěší dokonalé a vtipné dobové detaily v záběrech (příkladem mohou být nápadité autobusové linky ve městě Lutz, nebo starobylá motorka vybavená lyžičkami do vysokých hor). No a především jde o velmi specifický situační humor, který nemusí vyhovovat každému, nejde o žádnou "řachandu", u které se diváci válejí smíchy, ale přiznávám, že můj úsměv byl téměř setrvalý, jen občas přerušovaný doteky velmi vážné linie nastupujícího válečného času.

Pokud jde o postavy, režisér představuje divákovi spíš panoptikum figurek, nicméně často ve skvostném hereckém obsazení: F. Murray Abraham jako jeden z vypravěčů děje (ono těch vypravěčů je víc a jejich vyprávění se postupně skládá, jako bychom napřed rozkládali a nakonec zase sestavili matrjošku), W.Dafoe jako vraždící kreatura Jopling, H. Keitel jako drsný vězeň Pinky, Jude Law jako mladý spisovatel a další z vypravěčů, Edward Norton jako policejní inspektor Henkels nebo Saoirse Ronan jako statečná a milující cukrářka Agáta. Je vidět, že u Wese Andersona jsou i hvězdy ochotné hrát doslova štěky - v tom vidím určitou paralelu třeba s tvorbou Woodyho Allena, jehož dávný výtečný film Láska a smrt mi Grandhotel Budapest v některých ohledech připomínal.

Já si třeba jako divák vysloveně užíval komplikovaný, ale výborně rytmicky nastříhaný útěk pana Gustava z vězení, na kterém je v krátkosti vidět, na čem je postavený humor filmu: Útěk je precizně připravený a má zvláštní "gentlemanský charakter" - přesně do té doby, než se uprchlíci dostanou do problémů - pak nastává jako naprostý protiklad dosavadního postupu krvavá řež, načež na úspěšný útěk navazuje dlouhý filozofující dialog mezi Gustavem a Zerem doprovázený recitací básně ukončené jen velmi neochotně kvůli vyhlášení poplachu ve věznici. Nebo scéna, ve které vrah Jopling sleduje svou oběť do večerního ponurého interiéru muzea: Oběť prochází kolem vrátnice muzea, kde je cedulka Muzeum zavírá za 15 minut, a za chvíli je za temné hudby střih na Joplinga, který jde stejnou cestou, jen na ceduli už je nápis Muzeum zavírá za 14 minut. Film je vlastně sled podobných úsměvných detailů, místy vzniká kouzlo a místy bramboračka. I v tom nejhorším případě ale bramboračka, která má pořád ještě šmrnc.

Podobně jako je celý film směsí velmi různorodých ingrediencí, takže divákovi stále něco podvědomě připomíná, i hotel samotný sestává z prvků několika různých středoevropských hotelů, zastoupeny jsou i karlovarské hotely Bristol a Pupp (filmový jelen na skále jako by vypadl z oka karlovarskému kamzíkovi) nebo krásná lázeň je jako vystřižená z budapešťského hotelu Gellert. Ale jako obvykle - obrazová realita je pouze virtuální, protože ve skutečnosti byl pro film vyroben rozměrný model hotelu.


Když jsem v letadle dokoukal film, měl jsem velmi dobrou náladu. Do pražského cíle cesty scházela už jen hodina cesty a my byli kousek od českého vzdušného prostoru. A já si uvědomil, že se z dlouhého japonského výletu vracím do své "Zubrowky", podivné zemičky kdesi ve střední Evropě, kde panují v mnoha ohledech prazvláštní pravidla, ale z mnoha důvodů stojí za to se do ní vracet, tím spíš, je-li odkud.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rowan Rowan | Web | 3. září 2014 v 23:36 | Reagovat

Moc se mi líbí ten závěr článku... Stojí se za to se sem vracet =)

2 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 4. září 2014 v 3:26 | Reagovat

Zda sa, ze lepsi film si si nemohol vybrat. Vid aj Wikipedia o nom.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 4. září 2014 v 7:56 | Reagovat

Tak už to obsazení mluví samo o sobě o kvalitě režiséra jak sám říkáš. I to obsazení protože Ralph Fiennes dokáže zahrát jak džentlmena tak naprostýho šílenýho maniakálního vraha (viz velitel koncentráku v Schindlerově seznamu) a Dafoe  krom role Ježíše v Posledním pokušení hraje taky jen takové zvláštní magory.

4 matka matka | 4. září 2014 v 9:18 | Reagovat

"....podivné zemičky kdesi ve střední Evropě, kde panují v mnoha ohledech prazvláštní pravidla, ale z mnoha důvodů stojí za to se do ní vracet, tím spíš, je-li odkud....."
1. člověk je odtud
2. zemička je odtud
A tak mne napadlo, kdyby tak se zemička sbalila a odletěla jinam, třeba do Japonska, byla-li by též podivnou :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. září 2014 v 13:53 | Reagovat

Návraty jsou vždycky nostaldické...

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 4. září 2014 v 14:55 | Reagovat

Vypadá to dobře, asi se na tento film podívám. :-)

7 Miloš Miloš | Web | 4. září 2014 v 17:27 | Reagovat

Bezvadná recenze, úplně mě nalákala jít do kina.

Se sledováním filmů mám zkušenosti i z autobusu Student Agency. Na téměř 8-hodinové cestě do Košic jsem sledoval film Nebezpečné známosti v režii Stephena Frearse a chybělo už jen asi 15 minut. Autobus však měl kdesi přestávku a já po rozjezdu netrpělivě mačkal na displeji a z filmu svou nešikovností vyskočil. Pak jsem ho pustil od začátku, ale nepřišel jsem na to, zda se dá obraz nějak posunout, tak jsem ho zhlédl celý znovu :-) Tentokrát až do konce.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. září 2014 v 18:33 | Reagovat

[1]: Pěkné je vidět, že velké letadlo musí začít "brzdit" někde u Brna, aby vůbec stihlo v Praze přistát. Malá zemička.

[2]: Mě potěšilo, že se mi po dlouhé době líbil i film současný. Do mých TOP10 se nezařadil, ale přesto příjemně překvapil.

[3]: Tohle byla opravdu specifická role. Ale s učením textu se moc nenadřel: Jeho postava spáchala víc zločinů, než měla ve scénáři slov :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. září 2014 v 18:43 | Reagovat

[4]: Záleží na tom, odletěla-li by i se svými obyvateli. Pokud ano, notná část podivnosti by byla zachována a Japonci by jen mrkali.

[5]: Nostalgikem jsem kdysi býval, ale už je to dávno. Jóóóó, to byly tenkrát časy! :-)

[7]: Frearsova verze Nebezpečných známostí se dá určitě vidět dvakrát, je to výborný a emocemi nabitý film, na jehož souběžný vznik hodně doplatil Formanův Valmont.

10 pavel pavel | Web | 7. září 2014 v 2:58 | Reagovat

K prazvláštním pravidlům máme i prazvláštního prezidenta. ;-)

11 Bev Bev | E-mail | Web | 8. září 2014 v 13:22 | Reagovat

Napsal jsi nádhernou recenzi zajímavého filmu, po celý čas čtení jsem se taky musela usmívat. Ukládám si do paměti. Díky :-)

12 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 17. září 2014 v 19:52 | Reagovat

Také se ráda vracím do podivné zemičky. :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama