Říjen 2014

Berounka pod Tetínem

31. října 2014 v 22:15 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

O úterním státním svátku to u nás v Dobřichovicích dlouho vypadalo na celodenní mlžné dušičkové počasí. Chvíli po poledni se ale náhle rozjasnilo a já jsem se v mžiku rozhodl, že se půjdu s fotovýbavou podívat někam k Berounce. Nakonec jsem jel vlakem do Berouna a po pravém břehu řeky pod Tetínem jsem vyrazil směrem do Srbska. Měl jsem asi dvě hodinky na focení ve slunečním světle, bylo nádherné, i když dost chladné odpoledne, a bohužel úplně modré nebe bez zajímavých oblačných tvarů. Takže tentokrát nic moc výstavního, ale přesto jsem si pár infrafotek pro radost udělal.

Nejpříhodnějším místem k focení byla široká pobřežní louka pod tetínskými skalami, kde se v korytě řeky vytvořil malý ostrov. Právě na tomto místě začíná pásmo skal na levém břehu, podél kterého vede frekventovaná cyklostezka.



Před zmíněným malým ostrovem musí prostě voda trochu uhnout z původního směru a ostrov obtéct. Při dlouhé expozici tak vznikají zajímavé tvary vymodelované světlem a stíny



Tahle špičatá skála se klene nad Berounkou jako malý středočeský Matterhůrnek. Když přivřete oči, tolerantně přehlédnete nepříjemné přepaly (slunce pražilo do skal opravdu intenzivně, zatímco na "mé" straně Berounky bylo ve stínu velmi chladno) a nešikovnou symetrickou kompozici dvou výrazných tmavých stromů (v bahnitém terénu na břehu nešlo jen tak beztrestně přejít o pár metrů zpátky, aby stromy trochu "zvýstředněly") můžete si představit, jak by fotka mohla vypadat, kdyby byla úplně podle mých představ :-).



Poslední fotka není ani infračervená a vlastně ani pěkná, protože světelné podmínky v pozdním odpoledni už byly mizerné, ale když se mi nad hlavou nad klikatícím se korytem řeky objevil červený horkovzdušný balón, nemohl jsem prostě odolat, abych si tenhle okouzlující, rozvážný a místy pěkně silně hučící dopravní prostředek nevyfotil. Představuji si, jaké to asi tam nahoře musí být a jak si posádka může vychutnávat pohled po okraj naplněný závratí - hluboko dolů na zakroucenou žížalu Berounky.



No a protože je to pro dnešek jen pár fotek a zakončili jsme fotkou s velikou vznášející se bublinou, přidávám po dlouhé době jednu jízdenku na Cestu do pravěku. Pojďme se spolu podívat do jedné zubařské čekárny, kde se odehrává krátká a doufám, že celkem optimistická povídečka s názvem O panu Bublinovi, kterou jsem publikoval v dubnu 2009.

Knížecí rady

28. října 2014 v 10:52 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Pozn.: Asi by se slušelo ku příležitosti státního svátku napsat nějaký "zásadní" článek k oslavě dávného významného historického kroku a jeho dopadu na náš dnešní svět a naši společnost. To však jistě mnohem lépe učiní informovanější, povolanější a nabroušenější mediální pera. A proto jsem dnešní sváteční ráno věnoval místo věcí obecných, o kterých vím o dost méně, než bych si přál, mnohem osobnějšímu rozjímání a slovům, která za mne nejspíš nikdo nenapíše ani v těch názorově nejspřízněnějších novinách. Slova o věcech, které - i když mi do nich napohled nic není - s přispěním podivuhodných sil hýbou jako s pírkem i mým světem a umějí mu vládnout mnohem lépe, než kdejaký císař, král či kníže. Ostatně, musel by to být velmi moudrý kníže, aby uměl poradit, jak si nedělat hlavu s tím, co má pro mne naprosto zásadní význam. Otcové-zakladatelé snad prominou, ale mnohem zásadnější, než země, ve které žiju, a jakkoli fascinující okolnosti jejího vzniku :-).


Poradíš, jak žít beze strachu,
když na tvé ustarané tváři
i šmouhy od hvězdného prachu
září, jak státní svátek v kalendáři?

Poradíš, jak žít bez úzkostí
ve světě, co ztich,
když i největší jedlíci se postí?
Jak nemít své sny samý hřích?

V podzimním ranním mlžném šeru
jen tuším mnohahlavý dav
lidí, kteří radují se v protisměru.
Poradíš, jak žít bez obav?

Když naladím si tvoje vlny
vůní, která se nemění,
a bez ní je svět neúplný,
poradíš, jak žít bez chvění?

Nedělní miniglosy č.287

26. října 2014 v 10:17 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Populární animovaný krteček výtvarníka Zdeňka Millera se postupně stává hlavním pilířem rozvoje české ekonomiky. Poté, co českým obchodníkům otevřel čínský trh díky připravovanému seriálu čínské televize Krteček a panda, chtějí naši představitelé podobnou metodu využít i v dalších ekonomicky perspektivních oblastech. Vládní scénáristé už proto připravují základ pro animované seriály Krteček a ptakopysk, Krteček a anakonda a Krteček a olgoj chorchoj.
----------------------
Evropské země se dohodly na razantním snížení množství skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry. Hlavní odborný vyjednavač za Českou republiku k tomu Nedělním miniglosám řekl: "Nejdůležitějším faktorem bude dobré utěsnění skleníků, aby z nich pokud možno ani trochu skleníkových plynů neuniklo do ovzduší. Samozřejmě budeme muset odstranit všechna větrací okna, všechny vchody do skleníků budou muset být nahrazeny speciálními přechodovými komorami a starší skleníky - jakým je třeba velký skleník na zámku Lednice - obestavíme neprodyšným betonovým sarkofágem. Ano, bude to stát spoustu peněz, ale za čisté ovzduší pro naši planetu to rozhodně stojí."
-----------------------
Podle zřejmě ukvapeného vyjádření ministra školství Marcela Chládka by se měl bývalý prezident Václav Klaus stát předsedou Národní rady pro vzdělávání. Proti tomuto kroku ovšem protestuje mnoho pracovníků ve školství, protože se obávají, aby podle neblahého zvyku bývalého prezidenta nebyli propuštěni na amnestii.
----------------------
Zástupci mnoha českých retro klubů a milovníci starých předlistopadových pořádků z celé republiky se ve čtvrtek vpodvečer sešli v Praze, aby si připomněli nejlepší tradice českého normalizovaného obchodu ve frontě na iPhone 6.
-----------------------
Drobné a nepříliš významné úpravy v Listině základních práv a svobod chystá Evropská komise. "Lidé se nemusejí ničeho obávat," řekl nám mluvčí Evropské komise. "Celkový počet základních lidských práv zůstane stejný, jen jejich výčet lépe přizpůsobíme realitě běžného života v EU. Například místo již zastaralého práva na práci, které se stejně v praktickém životě už dávno neuplatňuje, by měli obyvatelé EU získat nezadatelné a nezcizitelné právo na letní čas."


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím za za víc než pět a půl roku, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Pravěká Berounka po roce

21. října 2014 v 21:06 | Petr Vápeník |  Fotočlánky
Nejen pachatelé, ale i fotografové se občas vracejí na místo činu. O víkendu bylo překrásné počasí, nicméně kvůli malému dočasnému pohybovému omezení jsem nemohl vyrazit na žádný větší výlet, ale maximálně na malou procházku kolem Berounky. Napadlo mě, že bych tu procházku mohl ozvláštnit tím, že se vydám "po stopách" jedné své fotky, kterou jsem vyfotil přesně před rokem pro jarní pražskou výstavu a která byla, myslím, návštěvníky výstavy i paní kurátorkou velmi dobře přijata (dostala se i do katalogu výstavy). Ano, půjdu na stejné místo a pokusím se o podobný záběr jako loni. Schválně, co vše na něm bude jinak a jestli se mi podaří eliminovat některé chyby, kterých jsem se při přípravě finální fotky dopustil.

Původní fotografii s názvem Pravěká Berounka, jejíž výřez se v mezidobí stal "titulní" fotkou mého fotowebu www.petrvapenik.cz jsem na těchto blogových stránkách publikoval opravdu přesně před rokem v článku InfraBerounka a pro osvěžení paměti a pro možnost bezprostředního srovnání ji přikládám (štamgasti snad prominou) ještě jednou:



Když jsem dorazil na místo, ze kterého jsem před rokem fotil, zjistil jsem, že rozdílů bude asi víc, než jsem si původně myslel. Předně jsem zjistil, že to úplně přesné místo snímání je po docela silných deštích z minulého týdne pod vodou, protože hladina Berounky je o dost výš než před rokem. Žádné jiné místo ale neposkytovalo ten správný záběr, stačilo stoupnout si jen o metr vedle nebo výš na břehu a obraz byl najednou úplně jiný a nezajímavý, takže jsem musel i se stativem vstoupit do chladivého vodního proudu (no řekněte, jak často se člověk prochází skoro na konci října korytem řeky? No, ono to popravdě bylo při břehu jen pár centimetrů, ale v botách to stejně nešlo :-)), stativ pořádně zatížit, aby se v tekoucí vodě moc netřásl a pak udělat pár "zastřelovacích" pokusů nastavení dlouhého expozičního času a clony. Dohromady asi půldruhé hodiny práce, ze které vzešly dvě podle mého soudu aspoň trochu ucházející fotky.

Záběr je podobný jako loni, ale obloha je jiná (chvíli jsem si počkal, až se mi budou oblaka víc líbit), říční proud je jiný, světelné podmínky jsou jiné (loni jsem fotil v lehce popoledním slunci, tentokrát až pozdě odpoledne) a - hlavně - v porovnání s loňskem má příroda nepominutelný náskok a kompozičně nejdůležitější strom už shodil všechny svoje listy! Dá se tedy říct, že rozdílů je dost, aby bylo možné novou fotku považovat za originál a ne za pouhou kopii :-). Abych rozdíl mezi fotkami ještě podpořil, vyvážil jsem při zpracování bílou trochu jinak než loni, takže jsem dosáhl jiného barevného ladění infrafotky.



Mám zkušenost, že když chci udělat slušnou fotku, musím ji dělat pro někoho konkrétního, na koho při focení myslím. To posledních pár let není nic složitého, protože si v tomto ohledu nemusím nic nařizovat, ale spíš se ještě musím krotit. Když se soustředím jen na fotografii, většinou nestojí výsledek za nic. A tak i cílem dnešních dvou fotek od Berounky nebylo primárně vyfotit pěknou fotku, ale udělat jednomu konkrétnímu člověku radost. S takovou myšlenkou pak, kupodivu, focení probíhá úplně jinak, všechno je jednodušší a musím si jen dávat pozor na to, abych při tom inspirujícím intenzivním myšlení v mrákotách neshodil stativ s foťákem do řeky a sebe do proudu nepřihodil jako bonus.



Inu, z jedné Pravěké Berounky mám rázem tři, takže si můžu při předvádění vybírat. Schválně, kterou byste si vybrali vy a proč?

Nedělní miniglosy č.286

19. října 2014 v 18:26 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Fotbalové celky, které soupeří s českou reprezentací v kvalifikaci o účast na mistrovství Evropy 2016 ve Francii, vydaly po nečekaně dobrém rozjezdu českého týmu pro své hráče absolutní zákaz šeptat tajné taktické pokyny, probírané ve svých šatnách, do Vrby.
-----------------------
Nepřehledná zůstává po volbách situace v TOP09. V prestižní soutěži o to, který z prominentních členů pražské organizace odejde ze strany nejdobrovolněji, zaznamenal výrazný neúspěch současný pražský primátor Tomáš Hudeček, a velkou šanci na vítězstí má bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Nepodařil se ani pokus Ivo Jahelky o rekvalifikaci ze zpívajícího právníka na zpívajícího senátora.
----------------------
Z principů jednoduché a úspěšné marketingové kampaně hnutí ANO v letošních komunálních volbách se chtějí poučit i další politické strany. ODS tak chce v příštím roce používat jako své hlavní heslo "Prostě to splatíme!" a komunisté, podle kterých nadešla správná doba pro návrat k ideologickým kořenům, by měli za dva roky jít do voleb s úderným sloganem "Prostě je pochytáme a zakroutíme jim krkem!" Několik analogických odhodlaných sloganů různých protestních hnutí zakázal na podnět ochránců přírody předběžným opatřením soud, protože by používání sloganu mohlo být považováno za nabádání ke znečištění významného vodního toku protékajícího Prahou.
----------------------
Po doběhu své pravděpodobně opravdu poslední Velké pardubické se nechal žokej Váňa slyšet, že do budoucna uvažuje o kandidatuře do Senátu. Hlavním argumentem pro toto rozhodnutí je prý skutečnost, že senátoři tráví většinu pracovního času při jednání v prostorách konírny, takže by si pan Váňa mohl s sebou brát do práce svého oblíbeného Tjumena.
-----------------------
Český ministr financí Andrej Babiš v týdnu prohlásil, že si Mladou frontu a Lidové noviny koupil proto, aby psaly pravdu. Nedělní miniglosy proto začaly decentně sondovat mezi českými filantropy, jestli by si někdo ze stejného důvodu nechtěl koupit pana Babiše.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Goraiko - východ slunce na Fudžisan

16. října 2014 v 22:46 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Postupně se probírám stovkami fotek z letošní cesty do Japonska a vybírám ty, které by se daly použít pro menší tématické cykly. Jeden z nich jsem se dnes rozhodl publikovat v čistě fotografickém monotématickém článku.

Víte, co znamená slovo goraiko? Jde o speciální japonský výraz pro východ slunce sledovaný z posvátné hory Fudži. Několik fotografií už jsem publikoval ve svých letních "on-line" reportážích z cesty po Japonsku (všechny jsou k dispozici ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči), takže zdejší štamgasti je budou znát. Většina fotek je ale publikována poprvé a i u těch již uvedených je v definitivní podobě lehce poupravený výřez.

Dnešní fotky nebudu popisovat nadbytečnými slovy, ale připojím vždycky přesný čas pořízení fotky. Východ slunce není pro loudavé fotografy a je třeba se ohánět, abyste našli zajímavé záběry během těch několika málo minut, které nabízejí nejzajímavější hru barev. Mezi fotkami byl občas jen několikavteřinový rozestup. Celkem jsem do kolekce s názvem GORAIKO vybral 16 fotek a poslední sedmnáctou jsem přidal jako bonus kvůli jednomu zajímavému srovnání.

Všechny fotografie jsou udělané v rozmezí od 4:50 do 6:10 z jedné chaty na stanici 8.5, což je cca ve výšce 3 450 m nad mořem. Ze samotného vrcholu (o cca 300 metrů výš) ve stejné době nebylo z východu slunce vidět vůbec nic.


4:51:46 hod. Unavené čekání na rozbřesk



4:57:53 hod. Zatím převládají chladnější tóny



5:06:40 hod. I v ledovém větru je už sluníčko cítit.



5:12:23 hod. Už jen pár vteřin...



5:13:15 hod. První kousek nového slunce



5:14:21 hod. A už se nám sluníčko kulatí.



5:15:14 hod. Přes kopečky...



5:16:40 hod. Slunce jako tajemná krásná dáma se škraboškou.



5:16:54 hod. Slunce, voda, oblaka. A samozřejmě barvy.



5:17:14 hod. Právě nás zasáhl paprsek nového dne.



5:17:32 hod. Nasvícená oblaka, která lidem na vrcholu hory zabránila ve výhledu.



5:18:50 hod. Zlatá chata



5:19:33 hod. Slunce postupně sílí.



5:21:09 hod. Nasvícená úbočí sopky.



5:21:35 hod. Na slunečné vyhlídce.



6:02:00 hod. Výhled k oceánu.



A slibovaný závěrečný bonus: Druhý den ráno těsně po východu slunce, 5:27:16 hod., tentokrát ale pohled z druhé strany - nikoli z Fudži, ale na Fudži. Goraiko právě zažívá další várka poutníků a situace a povětrnostní podmínky jsou skoro stejné jako o den dříve, když jsem fotil tuhle sadu snímků. Už je jasné, proč není z vrcholu vidět nic a z "mé" vyhlídkové chaty je výhled překrásný? :-)



Když jsem druhý den mluvil s jedním milým starým pánem, který pracuje jako dobrovolník v návštěvnickém centru Fudžisan, to hlavní, co ho zajímalo, bylo, zda jsem viděl goraiko. Když jsem přisvědčil, jen spokojeně pokýval hlavou. Ano, goraiko je jedna z nejkrásnějších odměn za namáhavý výstup!

Nedělní miniglosy č.285

12. října 2014 v 22:03 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Slavný režisér Steven Spielberg začal konečně točit dlouho očekávaný historický velkofilm Koechlův seznam. Zfilmovaná podoba seznamu všech Mozartových skladeb má plánovaný rozpočet kolem 200 miliónů dolarů, tj. jen cca 300 000 dolarů na opus, a Mozart by měl být ve filmu vylíčen jako úlisný a necitelný ruský mafián, aby ho mohl hrát v Hollywoodu již dávno proslulý Karel Roden. Jeden z asistentů Andreje Babiše přispěchal s ujištěním, že český ministr financí rozhodně není evidován v Koechlově seznamu jako "agent KV.369", jak tvrdí někteří nepřejníci; dokonce v seznamu není evidován vůbec, a jestli náhodou přece jen trochu ano, s Mozartem spolupracoval jen nevědomky a rozhodně tím nechtěl nikomu ublížit.
-----------------------
Jeden z voličů se pokusil na členech volební komise vymáhat přímo ve volební místnosti odměnu 30 korun, která mu prý byla za účast ve volbách kýmsi přislíbena. Předseda komise požadovanou částku na místě vyplatil, protože se domníval, že volič pracuje jako lékař a jde jen o zdravotnický regulační poplatek.
----------------------
Kvůli drobnému překlepu v textu informačního letáku se stovky myslivců ze širokého okolí, mnoho ekoaktivistů a ochránců spárkaté zvěře, někteří představitelé jeleních odborů a dokonce i zástupkyně gendrově zaměřené společnosti Fórum 50%, sešly v krkonošském Harrachově, aby všichni společně oslavili otevření nového laňového centra.
-----------------------
Do Guinessovy knihy rekordů již byl jako největší volební lístek historie zařazen volební lístek formátu A2 pro volby do pražského zastupitelstva. Praha teď už ale pokukuje po dosažení dalších met a připravuje zavedení největší tramvajové jízdenky, největší poštovní známky a největší průmyslové nanočástice.
-----------------------
Ruský prezident Vladimir Putin podle agenturního zpravodajství nařídil stažení tisíců ruských vojáků rozmístěných v při hranicích s Ukrajinou, což mezinárodní lidskoprávní organizace považují za příliš drastickou metodu (dokonce i na ruské poměry) používanou doposud výhradně na králičích farmách.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Heřmánkový sonet

10. října 2014 v 22:49 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Pozn.: To se tak někdy stává, že na začátku je pokus o stručné heřmánkové haiku, a než se člověk naděje, slova se rozmnoží jako rozjívené octomilky, které se jen těžko přetěžko formují do klasického tvaru :-).


Když tvé vlasy večer voní po heřmánku
a provoní svou vůní celý svět,
uchýlím se jen nerad do azylu spánku,
zvlášť když ho nechal Hypnos špatně provonět.

Byť spánkem omámený, přesto jsem celkem v ráži:
Bez vůně nemá můj sen správné obsazení!
i když se bůh spánku viditelně snaží,
můj vytoužený sen to bez tebe dnes není.

Důvěrně mu říkám: Milý Hypne,
až se tvůj sen milostivě vypne
a s novým kuropěním přijde svítání,

přemožen vlastnostmi všech tří tvých synů,
neucítím snad vůbec žádnou vinu,
když tu heřmánkovou vůni vezmu do dlaní.

Nedělní miniglosy č.284

5. října 2014 v 18:17 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Státní podnik Lesy České republiky vydal pražskému arcibiskupství v rámci církevních restitucí pozemky s bájnou horou Blaník. Dále se jedná o tom, zda součástí restitucí budou i blaničtí rytíři. Podle právních expertů bude rozhodující, budou-li rytíři považováni formálně za blanický mobiliář nebo naopak za samostatnou nemovitost, čemuž by napovídal fakt, že se zatím rytíři v české historii ani jednou nepohnuli, i když už bylo národu všelijak.
-----------------------
Věra Jourová podala k Evropskému soudu pro lidská práva stížnost na Europarlament. Podle jejího názoru je tepelná úprava lidského masa možná tradiční na Nové Guinei nebo v některých oblastech centrální Afriky, ale je v zásadním rozporu s kulturní tradicí naší části světa. Pověstné grilování uchazečů o místo evropských komisařů europoslanci by proto měl soud s okamžitou platností zakázat.
----------------------
Podnik Sazka zavádí v České republice oblíbenou hru Eurojackpot, kde se podle jejích evropských organizátorů dá vyhrát hlavní cena ve výši až několika miliard korun. Česká vláda nejen že nevystoupila proti této loterii jako formě hazardu, ale naopak pověřila výběrem nejlepších čísel Věštecký odbor Českého statistického úřadu a v návrhu státního rozpočtu na příští rok počítá s tím, že Česká republika vyhraje během roku jackpot nejméně čtyřikrát.
-----------------------
Pracovníci Ministerstva zahraničních věcí se v reakci na prezidentovu kritiku českého velvyslanectví na Ukrajině vyjádřili, že stojí plně za kyjevskou ambasádou. Český vevyslanec jejich slova potvrdil: "Úřednici i politici z ministerstva tentokrát nemluví do větru, ale říkají čistou pravdu. V parku za budovou velvyslanectví je totiž výrazně bezpečněji než na ulici před hlavním vchodem, proto úředníci z Prahy v případě sebemenšího nebezpečí odbíhají za ambasádu, za kterou stojí tak dlouho, dokud bezprostřední nebezpečí nepomine."
-----------------------
Vedení Českých aerolinií nadále trvá na propouštění svých zaměstnanců. Po komplikovaném jednání se zástupci odborů ale manažeři souhlasili alespoň s kompromisem, že nebudou své zaměstnance vyhazovat během letu.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím ve více než pěti letech, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Procházka mlžnou galerií

3. října 2014 v 23:47 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Mlžná rána poslední dobou docela přejí zajímavým "kapkovým" fotografiím, ostatně na některých blozích je vídám docela často. Mám jen trochu problém s tím, že o pracovních dnech fotit před cestou do práce nestíhám a o víkendech buď jako na potvoru mlhy nejsou anebo jsou, ale mně se právě zoufale nechce vstávat. Ale minulý víkend jsem se probudil trochu dřív než obvykle a hned prvním proloupnutým okem jsem zjistil, že jsou venku právě ty správné podmínky na focení. Protože většinou takové podmínky netrvají dlouho a protože jsem dostal neodolatelnou chuť udělat malý fotografický dárek, během pěti minut jsem byl v plné fotografické polní venku (mezitím se mi stihlo proloupnout i druhé oko) a pospíchal jsem i s makroobjektivem na krku a stativem přes rameno na svá oblíbená "kapková místa".

Nejlepší dvě fotky z cyklu "Kapky nad řekou" jsem už měl příležitost předvést na své loňské fotovýstavě, no a do tohoto cyklu teď nejspíš tak tři nebo čtyři fotky z těch asi sto padesáti nově nafocených přibydou. Důležité je ale říct, že u nás nad Berounkou po ránu docela fouká, což snímání třepotajících se pavučin makroobjektivem na stativu z velmi krátké vzdálenosti moc neusnadňuje.


1. První pavučina byla poměrně komplikovaným výtvarným dílem. Pavouk vyznává zjevně avantgardu a běžné zdobné pavoučí girlandy mu připadají šosácké.



2. Druhý pavouk je, řekl bych, vyučený šperkař. Rád přizdobí své dílo leskem a preferuje neutrální pozadí, aby lesk náležitě vyniknul.



3. V této pavučině je jedna kapka už přece jen velikostí nesouměřitelná s ostatními. Podle přirozených přírodních zákonů proto byla asi dvě vteřiny po stisknutí spouště vykázána závistivými menšími kapkami mimo záběr.



4. Tohle je mimochodem stejný záběr jako ten předchozí, jen už je vidět, že óbrkapka se cestou dolů proměnila v několik menších kapek, které zůstaly stát na pavučinových křižovatkách jako miniaturní regulovčíci.



5. Následující pavouk vyznává pavoučí klasicismus. Některé jeho tahy štětcem ale podle odborníků vybočují z klasického zdobného schématu a tvoří malé pavoučí Nekázanky. "No bóže, tak jsem si párkrát zkrátil cestu, vy s tím hned naděláte...", komentoval náš názor na své dílo se sobě vlastní odzbrojující zemitou upřímností umělec.



6. Náš objektiv byl zvědavý a když to šlo, pokusil se dostat k obrazům pavoučích umělců co nejblíž. Blíž než na této fotce to ale nešlo. Jednak už z menší vzdálenosti nebylo možné kvůli větru zaostřit a jednak hrozilo, že si budou dobřichovičtí umělci stěžovat na přílišný zásah do svého soukromí.



7. Je to ještě vůbec svislá pavoučí síť? Anebo je to vodorovná trampolína, na kterou za chvíli dopadneme a odrazíme se od ní zpět k modré obloze schované za příkrovem mlhy.



8. Následující pavouk se shlédnul v umění čínských znaků. Tenhle znak sice neznám, ale vsadil bych se, že - vzhledem ke své složitosti - má nejspíš něco společného s láskou.



9. Poslední pavouček je víc astronomem než umělcem a zachytil na svém obrazu nejkrásnější souhvězdí pavoučího nebe. Jednotlivé hvězdy si ovšem pro jistotu přivázal na tenké nitky, aby se mu ve větru nerozutíkaly.



To byl krátký průřez mou necelý týden starou návštěvou dobřichovické pavoučí galerie. Ten nejhezčí - desátý - obraz jsem vám tentokrát upřel a využil jsem ho jako ten na začátku zmíněný osobní fotografický dárek. Věřím ale, že si i ve zbylé kolekci devíti obrázků najdete něco, co se vám bude líbit.

Tak co, našli jste si svého favorita?

Pár japonských sopek

1. října 2014 v 21:36 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Poté, co o víkendu vybuchla japonská sopka Ontake, na které při neočekávané erupci zahynulo 30 turistů, se mě už bezpočet známých ptalo, jestli jsem na této sopce také při svých japonských cestách byl, případně jestli jsem jel alespoň kolem, a jaké to vůbec je lézt na sopky, na kterých si ničím nemůžete být jisti - jestli to není jen obyčejné hazardování se životem, a jak je vůbec možné, že se turisté k sopkám pouštějí, když hrozí erupce. Rozhodl jsem se proto vybrat z bohatého depozitáře pár fotek na toto téma a připsat na závěr pár osobních zkušeností. Několik fotek jsem použil již ve svých reportážích z mých dvou japonských cest, ale přidal jsem i několik dosud nepublikovaných.

Vyhnout se při cestách Japonskem sopkám je prakticky nemožné. Spousta zdejších hor a kopců je sopečného původu, což o nich prozradí typický tvar, a na činnou sopku narazíte snad ve všech obastech Japonska (je jich víc než stovka). Prakticky na celém území japonských ostrovů se využívají k lázeňským účelům horké sopečné prameny a země "topí" na mnoha místech. A informace o aktivitě hlavních sopek je standardní součástí základních informací spolu s předpovědí počasí.

Jedna z vyhaslých sopek u jezera Aši má kolem svého kráteru vystavěné všemožné vysílače. Ještěže sopka při nějakém dávném výbuchu shodila svůj vršek, jinak by se všechny ty kovové konstrukce na vrchol nevešly.



V oblasti Hakone je jedním ze zajímavých cílů i údolí Owakudani, kde na mnohých místech unikají ze země sopečné plyny a horká pára a v horkých sopečných pramenech se vaří speciální "černá vejce", které když sníte, podle pověsti si prodloužíte život o sedm let. Já jsem tedy neodolal tuhle vymoženost sopečných sil vyzkoušet na vlastní ústa a žaludek.



K velmi aktivním sopkám patří i sopka Uzu na severním ostrově Hokkaidó. Nahoru je možné se dostat lanovkou, ale doporučuje se obezřetnost, výrony plynů prakticky neustávají. Mohutná erupce zde proběhla cca před 7000 lety, ale dodnes nastávají období překvapivých výbuchů, např. v letech 1910, 1977 nebo 2000.



Malá ale velmi aktivní sopka Showa Shinzan, která je vlastně vedlejším produktem vulkánu Uzu, patří k nejmladším sopkám v Japonsku, "narodila se" za druhé světové války. Stále roste a období její aktivity se prý ohlašuje malými otřesy země. Na mnoha místech jejího úbočí vyvěrají sopečné plyny.



Velmi úhledným vulkánkem je kopec, kterému se říká "Miska rýže". Je součástí složitého vulkanického komplexu kolem činné sopky Aso a myslím, že podle tvaru by nikoho nenapadlo, že jde o kopec jiného než sopečného původu.



Vulkán Aso patří k největším a nejnevyzpytatelnějším sopkám v Japonsku. I když je velmi podrobně monitorován nejmodernější technikou, občas i zde dochází k překvapivým erupcím (naposledy v květnu 2011 a letos v lednu). Protože je kráter velmi dobře přístupný po silnici autem i autobusem, je hojně navštěvovaný turisty. Já měl při své návštěvě štěstí, protože bylo možné jít až k hranici kráteru, často je ho ale kvůli silnějšímu úniku jedovatých sopečných plynů možné pozorovat jen z dálky.



Pro případ náhlé erupce je u kráteru sopky Aso postaveno několik masivních betonových krytů poskytujících ochranu především proti padajícím kamenům. V roce 1979 byli totiž 3 lidé zabiti a 11 jich bylo zraněno právě z kráteru vystřelovanými kameny. Stejně nebezpečné ale méně nápadné jsou pak náhlé výrony jedovatých plynů, které mají na svědomí dva mrtvé z roku 1997 a řadu hospitalizovaných. I když při mé návštěvě byla koncentrace plynů oficiálně přijatelná, na dýchání to místy byla docela síla. Lidé s dýchacími potížemi by se podle všudypřítomných varování vůbec neměli ke kráteru přibližovat.



Výhled od kráteru sopky Aso na jeden z vedlejších vrcholů s již neaktivním kráterem. Celá široká oblast kolem činné sopky je ale v tomto případě tím, čemu se někdy říká supervulkán. Už čtyřikrát v historii a naposledy před cca 90 000 lety došlo k obrovité explozi; pozůstatkem posledního výbuchu je kaldera s průměrem až 24 km a je zřejmé, že takový výbuch může mít až globální dopady.



Nejaktivnější sopkou Japonska - a tvrdí se, že i na světě - je Sakurajima poblíž města Kagoshima na úplném jihu ostrova Kyushu. Třetí stupeň výstrahy (z pětibodové škály, mimochodem - poslední tragická erupce sopky Ontake je vedena rovněž ve třetím stupni) má Sakurajima vyhlášen nepřetržitě od roku 2012, dým a popel chrlí tato sopka prakticky neustále. Moje představa, že si vyšlápnu na její vrchol, vzala rychle zasvé, ke kráteru se nesmí. Tak jsem se aspoň projel kolem na trajektu :-). Poslední větší erupce je stará pouhé tři týdny (z 10. září letošního roku).



Malá sopka s přilehlým jezerem vroucí vody je k vidění na Hokkaidó v Pekelném údolí (Jigokudani) poblíž Noboribetsu. Další výborná ukázka, jak se dá energie vulkánů vužít v lázeňství.



No a pokud mluvíme o sopkách, nesmí chybět zmínka o nejklasičtější a největší japonské sopce Fuji. poslední erupce je z roku 1707, takže ve srovnání s mnohem aktivnějšími sopkami je brána divže ne za vyhaslou. Ale když se podíváte na seznam historických erupcí, je vidět, že Fuji byla v klidu i více než 400 let v období mezi 11. a 16. stoletím, což jí nijak nebránilo dostat se opět do výbušné formy.



Jedna část vrcholového kráteru Fujisan. Přestože sopka neprojevuje svou aktivitu nijak viditelně, k výronům sopečných plynů dochází i zde, takže na vrcholu je několik míst, kde je zakázáno se delší dobu zdržovat, protože se v nich nebezpečné plyny hromadí. V letních měsících je vrchol sopky cílem proudů turistů.



Na sopce Ontake jsem bohužel nebyl. Měl jsem ji v širším seznamu svých cílů, když jsem ještě uvažoval o bližším osobním prozkoumání údolí Kiso (nakonec jsem tímto údolím pouze projel po železnici na trase Matsumoto - Nagoya). Slyšel jsem, že výstup na tuto sopku není nijak extrémně náročný, jedná se prý o nejdostupnější japonskou třítisícovku. To je nejspíš i důvod, proč bylo na vrcholu nebo na cestě k němu o minulém tragickém víkendu tolik turistů. Počasí bylo nádherné a s erupcí pochopitelně nikdo nepočítal. Na webu jsem viděl natočené záběry od jednoho z turistů, na kterých je dobře vidět, jak se podzimní idyla během několika okamžiků může změnit doslova v peklo.

Jak už jsem uvedl, japonské vulkány jsou velmi dobře monitorovány. Například u sopky Aso je několik kilometrů od kráteru speciální "muzeum" nebo spíš vědecká stanice, která umožňuje i běžnému turistovi nahlédnout do systému detailního monitorování. V přírodě ovšem vše předpovědět a spočítat nejde a i ty nejlépe sledované sopky si prostě vyhrazují právo zařídit se po svém a nedbat na doporučení vědců.

Přes veškeré nebezpečí, které činné sopky představují, je zřejmé, že patří k velkým výzvám pro turisty, kteří chtějí poznat japonskou zemi a přírodu. Určitě nebudu tím, kdo zdvihá káravě prst a nabádá někoho, aby se v zájmu svého bezpečí sopkám vyhýbal; na to i mne příliš lákají. Co je ale vždy dobré udělat, je sledovat poctivě aktuální "sopečné zpravodajství". I když jsou výjimečně některé erupce zcela překvapivé, přesto je možné většinu z nich s nějakým předstihem předpovědět. Je dobré vždy se předem zajímat i o vše, co je spojeno s případnou evakuací, kdyby se opravdu něco závažného stalo. I pro horu Fuji existují turistické mapy, na kterých jsou vyznačené evakuační zóny a předpokládaný dosah nebezpečných jevů, případně i očekávaná lávová řečiště. Pokud už se něco semele, vždycky je dobré předem vědět, co by měl člověk dělat a kam by se měl snažit dostat, než reagovat jen intuitivně a v panice běžet kamsi dolů.

No a od věci není ani to povídat si o sopce s místními obyvateli. Kdo jiný by měl znát lépe její projevy a vrtochy, než ti, co žijí v její blízkosti a jsou na ní do značné míry závislí. Určitě stojí za to vyčlenit si na případný výstup víc času, než jen stihnout k sopce dojet, vyběhnout nahoru a zase spěchat o překot dolů za dalšími zážitky. Vulkán je vždy ztělesněním přírodních sil, které nemají zapotřebí s člověkem spolupracovat a dokážou mu dát pocítit svou jasnou převahu. No a před těmi silami stojí za to stát v obdivu a v pokoře, protože dobyvačná pýcha rozhodně není na místě.

Každému, kdo se bude chtít vypravit za japonskými činnými sopkami, přeji každopádně hodně štěstí a mnoho krásných (a pokud možno opakovatelných) zážitků.