Pár japonských sopek

1. října 2014 v 21:36 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Poté, co o víkendu vybuchla japonská sopka Ontake, na které při neočekávané erupci zahynulo 30 turistů, se mě už bezpočet známých ptalo, jestli jsem na této sopce také při svých japonských cestách byl, případně jestli jsem jel alespoň kolem, a jaké to vůbec je lézt na sopky, na kterých si ničím nemůžete být jisti - jestli to není jen obyčejné hazardování se životem, a jak je vůbec možné, že se turisté k sopkám pouštějí, když hrozí erupce. Rozhodl jsem se proto vybrat z bohatého depozitáře pár fotek na toto téma a připsat na závěr pár osobních zkušeností. Několik fotek jsem použil již ve svých reportážích z mých dvou japonských cest, ale přidal jsem i několik dosud nepublikovaných.

Vyhnout se při cestách Japonskem sopkám je prakticky nemožné. Spousta zdejších hor a kopců je sopečného původu, což o nich prozradí typický tvar, a na činnou sopku narazíte snad ve všech obastech Japonska (je jich víc než stovka). Prakticky na celém území japonských ostrovů se využívají k lázeňským účelům horké sopečné prameny a země "topí" na mnoha místech. A informace o aktivitě hlavních sopek je standardní součástí základních informací spolu s předpovědí počasí.

Jedna z vyhaslých sopek u jezera Aši má kolem svého kráteru vystavěné všemožné vysílače. Ještěže sopka při nějakém dávném výbuchu shodila svůj vršek, jinak by se všechny ty kovové konstrukce na vrchol nevešly.



V oblasti Hakone je jedním ze zajímavých cílů i údolí Owakudani, kde na mnohých místech unikají ze země sopečné plyny a horká pára a v horkých sopečných pramenech se vaří speciální "černá vejce", které když sníte, podle pověsti si prodloužíte život o sedm let. Já jsem tedy neodolal tuhle vymoženost sopečných sil vyzkoušet na vlastní ústa a žaludek.



K velmi aktivním sopkám patří i sopka Uzu na severním ostrově Hokkaidó. Nahoru je možné se dostat lanovkou, ale doporučuje se obezřetnost, výrony plynů prakticky neustávají. Mohutná erupce zde proběhla cca před 7000 lety, ale dodnes nastávají období překvapivých výbuchů, např. v letech 1910, 1977 nebo 2000.



Malá ale velmi aktivní sopka Showa Shinzan, která je vlastně vedlejším produktem vulkánu Uzu, patří k nejmladším sopkám v Japonsku, "narodila se" za druhé světové války. Stále roste a období její aktivity se prý ohlašuje malými otřesy země. Na mnoha místech jejího úbočí vyvěrají sopečné plyny.



Velmi úhledným vulkánkem je kopec, kterému se říká "Miska rýže". Je součástí složitého vulkanického komplexu kolem činné sopky Aso a myslím, že podle tvaru by nikoho nenapadlo, že jde o kopec jiného než sopečného původu.



Vulkán Aso patří k největším a nejnevyzpytatelnějším sopkám v Japonsku. I když je velmi podrobně monitorován nejmodernější technikou, občas i zde dochází k překvapivým erupcím (naposledy v květnu 2011 a letos v lednu). Protože je kráter velmi dobře přístupný po silnici autem i autobusem, je hojně navštěvovaný turisty. Já měl při své návštěvě štěstí, protože bylo možné jít až k hranici kráteru, často je ho ale kvůli silnějšímu úniku jedovatých sopečných plynů možné pozorovat jen z dálky.



Pro případ náhlé erupce je u kráteru sopky Aso postaveno několik masivních betonových krytů poskytujících ochranu především proti padajícím kamenům. V roce 1979 byli totiž 3 lidé zabiti a 11 jich bylo zraněno právě z kráteru vystřelovanými kameny. Stejně nebezpečné ale méně nápadné jsou pak náhlé výrony jedovatých plynů, které mají na svědomí dva mrtvé z roku 1997 a řadu hospitalizovaných. I když při mé návštěvě byla koncentrace plynů oficiálně přijatelná, na dýchání to místy byla docela síla. Lidé s dýchacími potížemi by se podle všudypřítomných varování vůbec neměli ke kráteru přibližovat.



Výhled od kráteru sopky Aso na jeden z vedlejších vrcholů s již neaktivním kráterem. Celá široká oblast kolem činné sopky je ale v tomto případě tím, čemu se někdy říká supervulkán. Už čtyřikrát v historii a naposledy před cca 90 000 lety došlo k obrovité explozi; pozůstatkem posledního výbuchu je kaldera s průměrem až 24 km a je zřejmé, že takový výbuch může mít až globální dopady.



Nejaktivnější sopkou Japonska - a tvrdí se, že i na světě - je Sakurajima poblíž města Kagoshima na úplném jihu ostrova Kyushu. Třetí stupeň výstrahy (z pětibodové škály, mimochodem - poslední tragická erupce sopky Ontake je vedena rovněž ve třetím stupni) má Sakurajima vyhlášen nepřetržitě od roku 2012, dým a popel chrlí tato sopka prakticky neustále. Moje představa, že si vyšlápnu na její vrchol, vzala rychle zasvé, ke kráteru se nesmí. Tak jsem se aspoň projel kolem na trajektu :-). Poslední větší erupce je stará pouhé tři týdny (z 10. září letošního roku).



Malá sopka s přilehlým jezerem vroucí vody je k vidění na Hokkaidó v Pekelném údolí (Jigokudani) poblíž Noboribetsu. Další výborná ukázka, jak se dá energie vulkánů vužít v lázeňství.



No a pokud mluvíme o sopkách, nesmí chybět zmínka o nejklasičtější a největší japonské sopce Fuji. poslední erupce je z roku 1707, takže ve srovnání s mnohem aktivnějšími sopkami je brána divže ne za vyhaslou. Ale když se podíváte na seznam historických erupcí, je vidět, že Fuji byla v klidu i více než 400 let v období mezi 11. a 16. stoletím, což jí nijak nebránilo dostat se opět do výbušné formy.



Jedna část vrcholového kráteru Fujisan. Přestože sopka neprojevuje svou aktivitu nijak viditelně, k výronům sopečných plynů dochází i zde, takže na vrcholu je několik míst, kde je zakázáno se delší dobu zdržovat, protože se v nich nebezpečné plyny hromadí. V letních měsících je vrchol sopky cílem proudů turistů.



Na sopce Ontake jsem bohužel nebyl. Měl jsem ji v širším seznamu svých cílů, když jsem ještě uvažoval o bližším osobním prozkoumání údolí Kiso (nakonec jsem tímto údolím pouze projel po železnici na trase Matsumoto - Nagoya). Slyšel jsem, že výstup na tuto sopku není nijak extrémně náročný, jedná se prý o nejdostupnější japonskou třítisícovku. To je nejspíš i důvod, proč bylo na vrcholu nebo na cestě k němu o minulém tragickém víkendu tolik turistů. Počasí bylo nádherné a s erupcí pochopitelně nikdo nepočítal. Na webu jsem viděl natočené záběry od jednoho z turistů, na kterých je dobře vidět, jak se podzimní idyla během několika okamžiků může změnit doslova v peklo.

Jak už jsem uvedl, japonské vulkány jsou velmi dobře monitorovány. Například u sopky Aso je několik kilometrů od kráteru speciální "muzeum" nebo spíš vědecká stanice, která umožňuje i běžnému turistovi nahlédnout do systému detailního monitorování. V přírodě ovšem vše předpovědět a spočítat nejde a i ty nejlépe sledované sopky si prostě vyhrazují právo zařídit se po svém a nedbat na doporučení vědců.

Přes veškeré nebezpečí, které činné sopky představují, je zřejmé, že patří k velkým výzvám pro turisty, kteří chtějí poznat japonskou zemi a přírodu. Určitě nebudu tím, kdo zdvihá káravě prst a nabádá někoho, aby se v zájmu svého bezpečí sopkám vyhýbal; na to i mne příliš lákají. Co je ale vždy dobré udělat, je sledovat poctivě aktuální "sopečné zpravodajství". I když jsou výjimečně některé erupce zcela překvapivé, přesto je možné většinu z nich s nějakým předstihem předpovědět. Je dobré vždy se předem zajímat i o vše, co je spojeno s případnou evakuací, kdyby se opravdu něco závažného stalo. I pro horu Fuji existují turistické mapy, na kterých jsou vyznačené evakuační zóny a předpokládaný dosah nebezpečných jevů, případně i očekávaná lávová řečiště. Pokud už se něco semele, vždycky je dobré předem vědět, co by měl člověk dělat a kam by se měl snažit dostat, než reagovat jen intuitivně a v panice běžet kamsi dolů.

No a od věci není ani to povídat si o sopce s místními obyvateli. Kdo jiný by měl znát lépe její projevy a vrtochy, než ti, co žijí v její blízkosti a jsou na ní do značné míry závislí. Určitě stojí za to vyčlenit si na případný výstup víc času, než jen stihnout k sopce dojet, vyběhnout nahoru a zase spěchat o překot dolů za dalšími zážitky. Vulkán je vždy ztělesněním přírodních sil, které nemají zapotřebí s člověkem spolupracovat a dokážou mu dát pocítit svou jasnou převahu. No a před těmi silami stojí za to stát v obdivu a v pokoře, protože dobyvačná pýcha rozhodně není na místě.

Každému, kdo se bude chtít vypravit za japonskými činnými sopkami, přeji každopádně hodně štěstí a mnoho krásných (a pokud možno opakovatelných) zážitků.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 1. října 2014 v 22:23 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsal, příroda je mocná a krásná a bohužel dokáže i ublížit.

2 Miloš Miloš | Web | 1. října 2014 v 22:55 | Reagovat

Myslím, že lézt na vrcholy sopek a dívat se jim do chřtánu je výzvou a také adrenalinem. Ani bych se nedivil, kdyby proud turistů na Ontake se teď ještě zvýšil.
Moc pěkně vypadá kopec "miska rýže" a protože je celý pokrytý zelení, působí bezpečným dojmem.

Vzpomínám na výstup na Vesuv od Pompejí, kdy jsem měl mrazení v zádech z představy o gigantické erupci, kdy se utrhly 2 nebo 3 km vrcholové části sopky, a pak mě velmi zklamalo, že v kráteru to jen lehce čmoudilo.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. října 2014 v 23:00 | Reagovat

Měl jsi příležitost a vrátil jsi se (už opakovaně) i ze sopky, vlastnonožně vystoupané. Víš o čem mluvíš a fotky mluví za všechno. Dnešní povídání je na 1****! Hezké dny u nás doma ;-)

4 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 1. října 2014 v 23:05 | Reagovat

Výborne napísané! Podrobne, pútavo. Bohužial príliš "podrobne". Aby si ma rozumel: Vnučka ide v sobotu prvý raz sama do Japonska. Doteraz tam bola trikrát len s rodičmi. Príliš "podrobne" je to preto, že už jej to bohužial nestihnem prečitať, respektíve aj vysvetliť, alebo detaily aj preložiť. Ona síce vie čítať niečo po slovensky, rozpráva a rozumie prefektne, ale s čítanim nemá prax, hoci ja jej píšem e-mails po slovensky, ale to je málo. (Možno lepšie čita už medzitým po japonsky!)
Po česky možno vôbec. To som ešte s ňou nikdy neskúšal. Ale dúfam, že sa bude viac zaujímať o reč, prípadne chlapcov, než o sopky... ;-)

Každopáne jej ale pošlen "link" na Tvoj
článok, nech si "prečita" aspoň perfektné obrázky, aj to sa veľmi oplatí.

5 Takara Takara | Web | 2. října 2014 v 6:53 | Reagovat

Už těch mrtvých je bohužel víc (asi 49)a teď se zjistilo, že systém včasného varování, ne že nic nezachytil...ale byl rozbitý...Takže se objevuje ono slavné "coby kdyby" :-(

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. října 2014 v 7:59 | Reagovat

[5]: Děkuji za upřesnění, tuhle novou zprávu jsem zachytil až dnes ráno, ještě se mluví o dalších dvaceti nezvěstných a noviny užuž vyhlížejí, jestli bude "překonán rekord" 43 obětí; z takovéhle hyení soutěže je mi fakt špatně! :-(

Takové "kdyby" se objeví při každé podobné katastrofě, věřím, že to aspoň povede k rozvoji a větší spolehlivosti systému včasného varování. Stoprocentní spolehnutí na vědu však v tomhle není a nebude a je dobré, aby to lidé měli na paměti.

[4]: Samozřejmě zájem o chlapce může eliminovat nebezpečí spojené se sopkami. Na druhou stranu, pokud vím - zatím není nikde na světě v provozu spolehlivý systém včasného varování před chlapci :-). Fotky i texty všech mých japonských reportáží jsou samozřejmě k dispozici.

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. října 2014 v 8:08 | Reagovat

[3]: Díky, samozřejmě jsem rád, že jsem se zatím odevšad vrátil v pořádku. Ale je pravda, že před oběma cestami do Japonska jsem sepsal ty nejdůležitější věci a pokyny pro případ, že bych se připletl do podobné šlamastyky, a nemohl je už vyřídit osobně. Vyhodit se podobné "pokyny" dají naštěstí vždycky :-).

[2]: Teď nějakou dobu bude dělat problém napadaný popel, ale jinak s tebou souhlasím, v příští sezóně nejspíš proud turistů zesílí.

[1]: Je to tak, myslím, že to příroda nedělá naschvál, ale prostě to patří k jejím pravidlům hry. Jen mě vytáčejí takové ty výkřiky z internetových diskusí typu: "To je za to, že Japonci zabíjejí velryby".

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. října 2014 v 8:15 | Reagovat

Moc zajímavé a poučné vyprávění o tom že stále jsme proti přírodě v mnoha věcech zcela bezmocní. I když si snažíme namlouvat že to tak není .... :-)

9 Jarka Jarka | Web | 2. října 2014 v 9:48 | Reagovat

Hm, tak asi nejsem takový dobrodruh, ale lézt na sopky by mě asi nelákalo. Ještě tak bych navštívila tu Misku rýže, určitě bych si dala i to černé vejce a pak bych jen využívala teplé lázně a to by mi, co se týče japonských sopek, úplně stačilo. :-D

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. října 2014 v 18:18 | Reagovat

Miska rýže je vskutku miss mezi sopkami.

11 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 2. října 2014 v 20:52 | Reagovat

Jako ne už tak docela malou (to jest když  už jsem vyrostla z Mayovek, ale nebyla jsem moc stará na Verneovky) mě sopky hrozně fascinovaly, chtěla jsem bydlet v kráteru (nic moc nápad, koukám)... :-D
Jedinečná ukázka síly přírody, jen co je pravda. :-)

12 Radka Radka | E-mail | Web | 3. října 2014 v 17:46 | Reagovat

Také patřím k těm zvědavcům - proč tam ti lidé chodí?
Díky za rozsáhlou odpověď, moc zajímavě napsáno :-)

13 Čerf Čerf | 3. října 2014 v 19:00 | Reagovat

[8]: Je to tak - vědecký pokrok prostě není všemocný a ani nikdy nebude.

[9]: "Minimální odběr" černých vajec bylo balení po pěti. Nic pro vysoký cholesterol :-).

[10]: A má i sympatické rozměry...

[11]: Bydlet v kráteru asi nebude nic moc. Ale zase tě tam jenom těžko vykradou :-).

[12]: Rádo se stalo. Lidé rádi chodí na kopce rozhlížet se z jejich vrcholů. No a u sopek se lze rozhlížet hned dvojím směrem: Dolů do údolí a dolů do kráteru :-).

14 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 4. října 2014 v 19:17 | Reagovat

Což o to o, mě by také lákalo  podívat se  dolů do kráteru. Erupce, pokud vím, dokážou předpovídat i  zvířata. Jakmile se začnou podivně chovat, erupce je na obzoru. :-D

15 Čerf Čerf | E-mail | 5. října 2014 v 2:48 | Reagovat

[14]: Chtělo by to nějaké malé kapesní předpovědní zvíře, třeba křečka. Se pštrosem by to už byl větší oříšek :-).

16 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 5. října 2014 v 13:01 | Reagovat

[6]:

[4]: Uz je tam, ale zase tam tusim prsi, hrozi tajfun a nabural sa tam nejaky zavodnik Formule 1; to je pekna nedela!

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. října 2014 v 15:53 | Reagovat

Dívat se na fotky a číst si o sopce je jedna věc, ale vylézt na ni, přesto že není vyhaslá, to musí být trochu adrenalin, nebo ne? Koneckonců vydat se do Japonska sám, i to může být svým způsobem adreanlin :-)  :-)  :-)

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. října 2014 v 7:50 | Reagovat

[17]: Adrenalin to samozřejmě je, člověk si umí docela dobře představit, co se všechno může stát a když pak třeba máš možnost se podívat do bublajícícho, dýmajícího a štiplavě čpícího kráteru na vlastní oči i nos, nutí to k větší pokoře.

Vydat se na putování Japonskem sám je něco mezi adrenalinem a znouzectností :-).

19 Bev Bev | Web | 7. října 2014 v 7:37 | Reagovat

I pouhé fotky sopek a vyprávění o nich ve mně probouzí respekt a úctu. Krásně jsi to napsal. :-)

20 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 18. října 2014 v 15:15 | Reagovat

Úchvatné. Nádherná země..a velmi pěkné fotografie..:).

21 Čerf Čerf | E-mail | 19. října 2014 v 0:35 | Reagovat

[19]: Pokud jde o sílu, jsou sopky úplně jiná váhová kategorie. A já nepatřím k příliš silným ani v té vlastní.

[20]: Jsem rád, že se ti sopky líbí, ony jsou tam vlastně na každém rohu. Budu se muset zas jednou podívat aspoň na Komorní Hůrku :-).

22 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | Neděle v 9:58 | Reagovat

Malo platné ani nitro Země se neobejde bez ventilu...občas se holt upustí trochu "pary" a jede se dal...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama