Co mě (ne)těší na výročí listopadových událostí

21. listopadu 2014 v 0:14 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Na listopadové události roku 1989 mám dodnes velmi živé vzpomínky a dá se říci, že - pokud jde o události ve společnosti - je to jednoznačně nejsilnější a nejpozitivnější zážitek mého života. A to mohl být ještě mnohem pozitivnější, kdybych právě nepobýval na vojně. To, že jsem přišel o bezprostřední emoce listopadové revoluce, tehdejší "lidové" armádě nikdy nezapomenu.

Přesně 17.listopadu 1989 jsem měl svůj první opušťák, poprvé jsem se dostal na déle než jeden večer za zdi kasáren. Pobýval jsem tou dobou nedaleko od Pardubic a samozřejmě jsem cestou neminul Prahu, kde jsem se naprostou shodou okolností po několikahodinovém bloumání večer probloumal až na Národní třídu - jak jsem později zjistil, asi čtvrt hodiny před davem demonstrantů. Zvláštní situace: Na sobě jsem měl uniformu četaře absolventa, za kterou jsem se před normálními lidmi styděl, navíc jsem tehdy nebyl tak docela sám, protože ve dvou se to po Praze lépe bloumá. Z toho, jak se na Národní třídě formoval policejní kordón, vyplývalo, že se chystá pěkná mela, ve které to takový podivný pár může snadno schytat z obou stran.

Ale o tom dnes psát nechci. Kdo by měl zájem, může si přečíst můj starý text O listopadu na Národní, který vznikl na základě vlastních vzpomínek (není to reportáž, ale výňatek z rozsáhlejšího textu, který měl být a možná ještě někdy bude základem pro román :-)) . Dnes chci napsat o tom, co mě těší a netěší na oslavách listopadového výročí.

Těší mě skutečnost, že obrovské množství lidí považuje listopadové dny roku 1989 za skutečně přelomové dny na cestě k normální společnosti a dokáže se z toho i po čtvrtstoletí nepředstíraně radovat. Těší mě, že místa spojená s tehdejšími události jako by vždy znovu zavoněla podobnou vůní jako kdysi a zasršela znovu elektrizující atmosférou. Těší mě, když slyším v televizi vyprávět přímé účastníky revolučního dění, které s neuvěřitelnou rychlostí zachvátilo celou zem a prokázalo, že tehdejší uspořádání bylo v té době k překvapení většiny lidí již zcela ztrouchnivělé. Těší mě, když vidím, jak se moji vrstevníci snaží svým dětem a vůbec mladým lidem, kteří již naštěstí nemají vlastní zkušenost ze života ve státě, jehož oficiální vedoucí silou je komunistická strana, vysvětlit, o co tehdy šlo, i když pro většinu nejmladší generace se jedná o události tak dávné, že jsou srovnatelné s dobýváním Kartága.

Ale "můj" listopad nesestává jen z těšení. Například doslova zuřím, když vidím jak titíž komunističtí představitelé, které před čtvrtstoletím revoluční vlna smetla, dnes opět ve vedení některých měst kladou věnce u památníků listopadových událostí. S údivem sleduji, kolik lidí dochází k závěru, že svoboda je pro ně (a tedy podle jejich mínění samozřejmě i pro všechny ostatní) nepodstatnou hodnotou, a nostalgicky vzpomíná na dávné socialistické "jistoty". Skřípou mi zuby, když slyším lidi s fízlovsko-estébáckou minulostí, jak kážou světu své pravdy, neschopni očistného studu, nebo když slyším hlavu státu výsměšně zlehčovat úvodní násilný střet jen proto, že ona sama zjevně nedošla žádné úhony. Připadnu si, že žiju nějakým nedopatřením v úplně jiném světě, nejspíš v paralelním vesmíru, když je řadou lidí líčeno poslední čtvrtstoletí jako nesnesitelné období naprostého a všeobecného úpadku a "spálené země", které po "sametové revoluci" vystřídalo socialistický spravedlivý ráj na zemi.

Každý rok mi výročí listopadu 89 připomene, že mnohé dnešní skutečnosti vůbec nejsou samozřejmé, i když tak už na první pohled vypadají. Že bych se do staré totalitní éry nechtěl vypravit ani jen na exkurzi s garantovaným návratem. A že i když mám k mnohému dění kolem sebe velké výhrady a leccos mi hýbe žlučí, ve skutečnosti mám zatracené štěstí, že jsem těch posledních 25 let mohl prožít.

Díky všem, kteří to kdysi odvážně rozjeli, tehdy ještě s rizikem, které se dnes při vědomí výsledku ve zpětném pohledu jeví mnohem menší, než ve skutečnosti bylo. A díky všem, kteří se ani dnes nenechávají otrávit věčným bojem se všudypřítomnými štěnicemi, a navzdory němu jim pořád zůstává otevřená mysl a chuť měnit věci k lepšímu.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Takara Takara | Web | 21. listopadu 2014 v 7:07 | Reagovat

Já se narodila rok před převratem, takže o komunismu vím z doslechu a i to málo mi ke štěstí stačilo, abych tu éru zpátky nechtěla...Problém je, že v dnešní době, kdy je velkým problémem nezaměstnanost a místa ve školkách a ceny jsou vysoké...začali někteří tohle vyzdvihovat, jako plusy komunismu, kdy kdo nemakal byl zavřen...a někteří pamětníci mají problém s pamětí nebo je dostihla senilita...pro příklad nemusím chodit daleko: děda...za totáče horník (takže by se měl mít dobře) jenže v hospodě pořvával, že komunisti jsou svině, takže se dostal na černou listinu, pak teta zdrhla do Německa a všechny děti včetně mé matky měli problém se dostat na VŠ a matka (premiantka) měla tak blbý kádrový posudek, že aby ji vzali na SŠ (po úspěšně složených příjímačkách), tak za ni byl orodovat celý učitelský sbor...ten samý člověk na sklonku svého života prohlásil, že za komunistů bylo lépe... :-(

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 8:46 | Reagovat

Víš že jsme o tom měli debatu na fb, víš jaký je můj názor na následky sametu, a taky víš že přes to přese všechno říkám že bohudík za to. Já spíš rostla když nazvali v ruský televizi Zemana disidentem a ochráncem lidských práv a z delegace těch kteří jeli do Ameriky odhalovat Havlovu bustu. To se mi fakt chtělo velebnosti blejt horkou krev...... Kamarád se byl v Praze projít a jak sám říkal, lidi byli ale opravdu hóóódně nas.... a to nejen na Zemana, ale na všechno to co se děje od doby kdy se socdem dostala zas k veslu a komunisti se tak pozvedávaj. Tím jsem taky myslela to že jsme propásli jednu šanci. S komunisty navždy v těšch následujících letech po sametu skončit. A n jim dovolit v politice dál zůstat.

3 Čerf Čerf | E-mail | 21. listopadu 2014 v 9:09 | Reagovat

[1]: Jen drobné upřesnění: Problémy měl ten, kdo nebyl zaměstnán, nikoli ten, kdo nemakal :-). Ano, paměť je mrška vybíravá: Je nastavena tak, že dokáže účinně filtrovat to špatné. Dnes - kdybych neměl svou vlastní paměť - bych si ze slov mnohých mohl myslet, že to kdysi bylo úžasné: Všichni měli zaměstnání, o všechny bylo postaráno, všechno bylo kvalitnější, spravedlivější a mezi lidmi byly mnohem lepší vztahy. Jenže já tu paměť zatím ještě mám, tak pro případ, že bych ji v budoucnu ztratil, radši si tady u sebe na blogu poznamenám, že takovéhle zjednodušující proklamace děsivě překrucují neradostnou skutečnost (když už se chci vyhnout konfrontačnímu a  napadnutelnému slovu "lež")

[2]: Nevadí mi, když pravověrní komunisté mají komunistické názory, žádný zákaz tohle, myslím, neřeší. Vadí mi, když inteligentní lidé s vlastní životní zkušeností si z těchto názorů vybírají jen to pozitivní a opomínají, že všechno to pozapomenuté negativní je bohužel nezbytnou podmínkou, aby to celé fungovalo aspoň tak mizerně jako do roku 1989.

4 Majka Majka | Web | 21. listopadu 2014 v 9:20 | Reagovat

Děkuji za ohromně zajímavý článek. Já jsem se narodila až pár let po revoluci a za možnosti, které mám, jsem nesmírně vděčná. Bohužel je velká škoda, že na dění druhé poloviny minulého století na hodinách dějepisu ve školách nějak "nezbývá čas". Proto toho moje a mladší generace o této poměrně nedávné minulosti, která nás stále hodně ovlivňuje, mnoho neví. Proto ještě jednou velké díky, díky všem, kteří nám připomínáte, jak to všechno bylo.

Nejsmutnější je, jak píšete ke konci blogu, že spoustu těch, proti kterým se bojovalo, je dnes opět u moci. Kdo a proč je pořád volí, z toho mi zůstává rozum stát.

5 Takara Takara | Web | 21. listopadu 2014 v 9:25 | Reagovat

[3]: ta nuance mezi "nebyl zaměstnán" a "nemakal" mi nějak uniká...:) když nemakáš, tak většinou zaměstnaný nejsi :) můžeš to (pro blbé tzn. pro mě) rozvést, o čem to tak bylo...myslíš, že byli všichni byli zaměstnáni jen papírově...nic jiného mě nenapadá...:) Komunisty už nemá smysl rušit, protože většina krys se po 89 přesunula na jinou loď...:)

6 Jarka Jarka | Web | 21. listopadu 2014 v 9:35 | Reagovat

Ach ty ztracené jistoty, to je myslím to, co dnešním lidem nejvíc chybí. Tenkrát, před pětadvaceti lety, snad nebylo člověka, který by se na ty změny netěšil, ale valná většina ty změny vítala jen s vidinou, že se budou mít líp a pak zákonitě nastalo rozčarování. Se svobodou je totiž spojená i zodpovědnost každého jedince za sebe samotného. V tom to bylo za totáče jednodušší. Člověk se nemusel starat vůbec o nic, leda tak o to, jestli sežene na neděli maso na řízky a jestli se mu podaří koupit roličku WC papíru. Jinak měli všichni všechno a nikdo nic... Nestěžuji si na život, který jsem měla před rokem 89, vyrůstala jsem v báječné rodině a na dětství ráda vzpomínám, ale ty staré pořádky už bych stejně vrátit nechtěla.

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. listopadu 2014 v 10:19 | Reagovat

Chtělo by to promítnout výjev z prodejny OZ (ovoce zelenina), pár shnilých brambor, okoralá mrkev, srcvrklá jablíčka...
A pak přivezou ty banány!

8 Miloš Miloš | Web | 21. listopadu 2014 v 10:38 | Reagovat

Mně změna režimu velmi pomohla, protože mé možnosti předtím kvůli tomu, že jsem nebyl v KSČ ani SSM, byly velmi okleštěny, nemohl jsem cestovat, dělat CSc. apod.
Myslím však, že události 17. listopadu se značně zveličují. Kdyby to nebylo 17., mohlo to být 20. nebo 25., protože socialistický blok se hroutil ekonomicky a nespokojenost byla všude a kleklo to skoro současně počánaje pádem Berlínské zdi, my jsme byli (myslím) předposlední před Rumunskem.
Na vlastní kůži jsem zažil Palachův týden v lednu 1989. Tehdy jsem byl v Praze na počítačovém školení a odpoledne chodil do města. Jednou nás tam postříkali vodou, pak pouštěli slzný plyn, potřetí jsme utíkali jak o život Jindřiškou ulicí, když začali demonstrující obkličovat zátarasy. Byly to docela pěkné adrenalinové zážitky.
Podle mého ale komunisti předali moc sami, poté, co je Gorbačov opustil - Eto vaše dělo - lidi si mysleli, že se hned budou mít jak v Rakousku, jim nic jiného nezbývalo. A pak ještě k dovršení absurdity komunistický parlament jednomyslně zvolil Havla prezidentem.
17. listopad bylo jen divadlo, jsem rád, že je dnešní uspořádání a dnešní možnosti, ale k volbám nechodím, protože politici, kteří tam sedí dnes, jsou schopnější jen v tom, že až na výjimky daleko víc (a zcela bezostyšně) kradou.

9 redfox redfox | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 12:23 | Reagovat

Lišky politiku ze zásady nekomentují. Tebe a tvých článků si však velmi váží, takže udělají výjimku, i když k tomu použijí citaci: "Systém změníš revolucí, to platí už od věků, revolucí změníš ale těžko něco v člověku..."

10 Em Age Em Age | Web | 21. listopadu 2014 v 12:24 | Reagovat

Tak to jsi byl tehdy docela blízko mé mámy, která v Praze na Národní třídě byla. :-D Ten svět je ale malý. :D
Já jsem bohužel (bohudík?) moc mladá na to, abych si něco takového pamatovala.

11 matka matka | 21. listopadu 2014 v 13:35 | Reagovat

[9]: Zvlášť, když se ti lidé změnit nechtěli, jen se převléci a využít, co využít šlo :-)

12 Robka Robka | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 16:25 | Reagovat

[5]: Můžu ti to vysvětlit - za socíku byli všichni zaměstnaní, ale málokdo opravdu pracoval.:-) Tudíž se neříkalo práce, ale zaměstnání. Pokud jsi neměla v občance štempl, mohla jsi být zavřená za příživnictví.

13 Robka Robka | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 16:45 | Reagovat

Vzpomínám ráda na ty listopadové dny, kdy to "padlo" a lidé měli k sobě blíž, byla to krásná a neopakovatelná atmosféra. Určitě bych nechtěla vrátit staré pořádky a když čtu, že za komunistů bylo líp, taky mi z toho není dobře. Možná to plyne z očekávání lidí, kterým se tehdy slibovalo, že za pár let doženeme vyspělé státy a budeme se mít jako v Rakousku. To by se ale nesmělo všechno rozkrást, jak se dělo hlavně v devadesátých letech a děje dodnes. A taky se tehdy měla jasně postavit KSČ mimo zákon - ovšem dopadlo to tak, že spousta bývalých funkcionářů jen převlíkla kabát a stali se z nich velkopodnikatelé nebo politicky činné osoby.

Češi byli zvyklí vždycky nadávat, ať už byl režim jakýkoliv. Ale neuvědomují si, že zatímco dřív mohli jen nadávat, dneska už mají pravomoci něco změnit. Někdy mám pocit, že to nadávání nám jde líp - a to taky lidi dříve spojovalo. Všichni na tom byli zhruba stejně blbě, nikdo nic neměl, takže si vlastně neměli co závidět. Dneska se rozdíly zvyšují, jedni bohatnou na úkor druhých a každý se stará sám o sebe.

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 17:37 | Reagovat

Jo měl jsi to z první ruky, přímo na místě. I to nezrušení KSČ hned v začátku změn byla rozhodně chyba. Mocní komunisti jen převlíkli kabáty, chvíli se schovali a pomocí styků jsou už zase u vesel. Teď jsou politiky a "dělníky samosprávy", hájí se že "makají v obcích" a nějak se na ně nemůže. Až vymřou a nestačí infikovat mladý, bude líp. Ale to musí lidi chodit k volbám a zajímat se, kdo se cpe je nahoře zastupovat

15 Čerf Čerf | E-mail | 21. listopadu 2014 v 18:29 | Reagovat

[4]: Ono je z řady důvodů bezpečnější věnovat se v dějepisu třeba starověké Asýrii, než období posledních desetiletí, protože starověká fakta málokdo zpochybňuje, nikdo se neptá na reálné postoje konkrétních žijících lidí a očitých svědků je málo :-). Na druhou stranu myslím, že je spousta dobré literatury a videozáznamů, ze kterých je možné leccos vysledovat a najít zajímavé souvislosti.

[5]: Robka to vysvětlila přesně!

[6]: Vidím to hodně podobně. Většina lidí v listopadu měla jen velmi mlhavé představy, jak to půjde dál, za jisté jsme považovali jen to, že v porovnání s "reálným socialismem" to snad nemůže být horší. Jakmile se rozpustilo "magnetické pole" vytvořené společným nepřítelem, ukázalo se jako obyčejně, že konkrétní individuální zájmy a očekávání jsou u lidí velmi velmi různé.

16 Čerf Čerf | E-mail | 21. listopadu 2014 v 20:37 | Reagovat

[7]: No jo, když ono se to s dnešní zkušeností už dost špatně představuje.

[8]: Myslím, že 17.listopad byla úžasná všestranně symbolická rozbuška, ostatně když uvádíš 20. a 25. byla to taky dost důležitá data. Ale myslel jsem si, že režim ještě několik demonstrací přežije, sesypal se přitom jak domeček z karet. To jednomyslné zvolení Havla komunistickým parlamentem mě tehdy rozesmálo. Jen další důkaz stádní zbabělosti tehdejších zákonodárných potentátů. Ani jeden, kterého by bylo možné si vážit aspoň za stopu vzdoru.

[9]: Pěkný a trefný citát.

17 Čerf Čerf | E-mail | 21. listopadu 2014 v 20:46 | Reagovat

[10]: Byla tam tehdy spousta mých známých, bohužel pánové z mého ročníku byli tou dobou na vojně. Ale ze vzpomínek různých lidí, kteří se postupně rozpomínají na svou tehdejší účast na demonstraci, bych si dnes skoro myslel, že na té Národní muselo být snad nejmíň 300 000 lidí :-).

[11]: Ono to je tak, že lidé většinou očekávají, že se změní ti druzí.

18 Čerf Čerf | E-mail | 21. listopadu 2014 v 20:57 | Reagovat

[13]: Je to tak, nadávání a tlachání nám šlo vždycky dobře.

[14]: Každá doba přináší své vlastní nové infekce...

19 matka matka | 21. listopadu 2014 v 22:06 | Reagovat

[17]:jj. Ono totiž zapracovat na sobě není vůbec snadné. Dokonce se i říká, že stejné vědomí nemůže změnit samo sebe. Či co.

20 Takara Takara | Web | 21. listopadu 2014 v 23:43 | Reagovat

[12]: díky za vysvětlení, už to chápu, takže razítko stačilo:)"100% zaměstnanost"...ale pokud to bylo takto, pak se divím, že pamětníci, kteří tuto dobu zažili s oblibou "cpou" (omluvte ten výraz) nám mladším ročníkům, kteří jsme tu dobu nezažili, "že za komančů měl každý práci" myslím si, že právě neznalost tohoto faktu, se zdá mladším ročníkům celkem lákavá zvláště při vyhlídce na procenta nezaměstnanosti v této době...Komunisty v dnešní době nevolí jenom lidi důchodového věku...

21 Radka Radka | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 22:41 | Reagovat

Za sebe říkám, že je škoda, že nevzalo něco z tehdejší doby a dneška - tedy to dobré a bylo nám všem fajn.
Z komunistů sice byla 100% zaměstnanost, což znamenalo, že se práce rozložila na více lidí. To se pak někteří flákali. Těsně po revoluci nastalo propouštění a řekla bych, že to bylo tak akorát (mluvím za firmu, kde jsem pracovala už za komunistů). Ale dnes neexistuje zastupitelnost, člověk si neužije dovolenou a musí pracovat za dva až tři lidi.
Jak říkám: chtělo by to z každého to dobré ;-)

22 Čerf Čerf | E-mail | 22. listopadu 2014 v 23:59 | Reagovat

[21]: Osobně nevěřím, že taková fúze je možná, protože obojí vychází ze zcela odlišných a navzájem neslučitelných principů. I kdyby se to nějak povedlo, myslím, že sloučením takového "dvojího dobra" nevznikne automaticky dobro třetí, to je jen iluze.

23 Radka Radka | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 0:01 | Reagovat

[22]: Ale když já věřím v dobro a iluze jsou něco, co pomáhá přežít realitu ;-)

24 Čerf Čerf | E-mail | 23. listopadu 2014 v 0:33 | Reagovat

[23]: V lecčem vyhlížím jako idealistický optimista, někdy až nezřízený, a dokážu tím některé lidi občas štvát (snad ne úplně pořád :-)). Ale ve skutečnosti - jak vidíš - jsem jen utajený strohý realista :-).

25 Radka Radka | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 0:35 | Reagovat

[24]: Máme hodně společného ;-)

26 valin valin | Web | 23. listopadu 2014 v 7:49 | Reagovat

Každé vymýcené zlo, nemusí být nutně nahrazeno dobrem. Já si velmi dobře pamatuji na tyhle události. Gorbačov uvolnil ledy a komunistický sektor se začal hroutit. Bylo třeba předat moc. Pamatuji si velmi dobře, že to vařilo už mnoho dní před 17tým listopadem. Studenti stávkovali a šedé eminence nemohli dostat masy lidí do ulic. Tak se vyhlásilo, že na Národní umlátili studenta. A to byl teprve ten správný popud, aby lidi vyšli do ulic. Kdyby stávkovali třeba pekaři, nebo řidiči, mělo by to daleko jiný průběh, určitě ne sametový. Ale zneužití studenti, dobře živení svými rodiči, mohli stávkovat neomezeně dlouho, až než by splnili svou úlohu. Já osobně se mám daleko lépe, než za bolševika, ale mrzí mě, jak se všechno zkresluje, jak nás ovládají media. Pokud podle tohoto vzorce budu nahlížet na historii, kterou znám jenom z dějepisu, nutí mě to k přesvědčení, že historie se upravuje podle momentální potřeby... [:tired:]

27 Čerf Čerf | E-mail | 23. listopadu 2014 v 10:14 | Reagovat

[26]: Tvoje vzpomínka není úplně přesná: Informace o smrti studenta se objevila ještě 17.11. večer, dobře se pamatuju, jak se tehdejší Československá televize o víkendu zoufale snažila tuhle fámu vyvrátit. Osobně považuju fámu o mrtvém studentovi za nejzajímavější skutečnost tehdejších událostí. Ani ne tak to, že fáma vznikla, protože vyplynula celkem logicky ze sledu událostí a nebyl důvod jí vzhledem k síle zásahu a počtu zraněných nevěřit; to nejzajímavější a nejspornější je podle mě právě použité jméno Martin Šmíd, protože pro to už žádný přirozený důvod nebyl (proč to nebyl právě Růžička, kterého jako mrtvého studenta hrál příslušník STB?) Z této skutečnosti si odvozuji, že těm, kteří se původně snažili 17.11. využít ve vlastní mocenské hře, se to definitivně vymklo z rukou.

Osobně si myslím, že i několik set zraněných účastníků a mnoho dalších očitých svědků demonstrace stačilo k tomu, aby lidi vyšli do ulic, to pnutí už tu bylo poslední dva roky a vzhledem k mezinárodní situaci stačil stále menší a menší impuls k tomu, aby se napohled pevná stavba úplně rozsypala. Ale fáma o mrtvém studentovi tomu samozřejmě dala punc a myslím, že se ji nepovedlo nikdy úplně vysvětlit. Na druhou stranu si nemyslím, že tehdy studenti hráli nějakou předem geniálně vymyšlenou roli. Scénář pak už vznikal a měnil se "za pochodu" a kdo se v nastalém chaosu dokázal nejlépe zorientovat a uměl nejlíp pracovat se vzedmutými vášněmi, ten vyhrál. Mohl to být ovšem leckdo...

Historie má vždycky tendenci být zjednodušována, i když ve skutečnosti a v detailu jde o mnohem komplikovanější a nejednoznačnější procesy, ze kterých nakonec s odstupem zbydou letopočty a nálepky. Jestli to člověku stačí anebo se chce dozvědět víc, to už je jeho volba a jsem rád, že pro ty, kteří si zvolili komplikovanější cestu poznávání, je k dispozici spousta různorodých informací, ze kterých si může svobodně udělat vlastní názor.

28 pavel pavel | Web | 23. listopadu 2014 v 11:41 | Reagovat

To ses tam mohl potkat se Zemanem, ten tam prý byl taky půl hodiny před tím. Škoda že ho policajti nezbili, mluvil by dnes o tom mlácení jinak. :-D

29 Čerf Čerf | E-mail | 23. listopadu 2014 v 12:07 | Reagovat

[27]: Jen malé upřesnění, aby mi někdo také nevytknul nepřesnost :-): Základ pro fámu o mrtvém studentovi se objevil již v noci po demonstraci (student Martin, který s rozkopanou hlavou ležel bez známek života na ulici), v sobotu 18.11. ráno oznámila původkyně fámy (proslulá Drahomíra Dražská), že jí rodina Martina Šmída úmrtí potvrdila, z večera existuje zvuková nahrávka jejího "svědectví". Do médií šla informace 18.11. pozdě večer.

[28]: Kdybych Miloše Zemana potkal ten večer, bral bych to pro sebe jako sváteční událost a setkání s mimořádně odvážným a inteligentním člověkem schopným skvěle argumentovat. Tehdy jsme ho brali jako muže odvážně rozkrývajícího komunistické lži.

30 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 12:37 | Reagovat

Opravdu bych si přála zažít své sladké mládí v polistopadové době, kdy lidi chodili po ulicích a jen tak se na sebe usmívali (v těch khůl osmdesátko-devadesátkových hadřících), kdy se pořádaly skvělý akce, ať už se jednalo o koncerty, výstavy, nebo cokoliv jinýho a všichni byly tak šťastný, že už můžou :D

31 Van Vendy Van Vendy | Web | 23. listopadu 2014 v 14:08 | Reagovat

[5]: Tenkrát musel být každý zaměstnaný, kdo neměl štempl v občance, že je zaměstnán, byl považován za příživníka a měl problémy s policií (tehdy VB, tedy veřejná bezpečnost). Ale to neznamenalo, že když byl zaměstnaný, že pracoval. Byli lidi, kteří sice chodili do práce, ale většinou ji proflákali, prokecali, prokafíčkovali nebo prospali. Nebo - třeba instalatéři, zedníci - si dělali v pracovní době svoje soukromé fušky a tam, kde měli dělat, nedělali. Ono to tak kupodivu fungovalo, i když, museli si dát bacha, kdyby to bylo moc okaté, dostali by po brkách. Oproti tomu byla spousta lidí, kteří do zaměstnání chodili a skutečně pracovali.

K dobám minulým a dnešním - netvrdím, že všechno, co tenkrát bylo, bylo dobré, taky si pamatuji spoustu nešvarů, a hlavně, hroznou šeď. Ale ani to nebylo tak zlé, jak dnes mnozí démonizují. Kdyby se nechalo to dobré a přidalo se něco dalšího, mohl vzniknout slušný kompromis, který by fungoval. (To dobré? Nemůžu si pomoct, ale rozhodně kvalitnější jídlo, se zdravotní péčí to bylo plus mínus stejné jako dnes, akorát že dnes jsou nové modernější přístroje a poznatky medicíny, ovšem doktoři zparchantěli a už se stalo, že pacient zemřel, zatímco ho převáželi z nemocnice do nemocnice, protože ho žádná nechtěla přijmout. Bordel ve zdravotnictví je svým způsobem horší než býval. Bezúročné půjčky novomanželům, chápu že dnes by se nevyplatily, ale lichvářské půjčky, které existují dnes, tenkrát nebyly (a nemusely by dnes existovat, kdyby byly zákonem ošetřeny, třeba horní strop úroku. Teď jsem četla jednu nabídku na půjčku sto tisíc a když jsem spočítala navrhované splátky krát počet měsíců, zaplatila bych sto šedesát tisíc, sorry, ale tohle je lichva k zblití - je mi jasné, že lidi nikdo nenutí si tyhle půjčky brát, nikdo jim nestojí s pistolí u hlavy, ale někdy jsou donuceni okolnostmi, když jinde třeba půjčku neseženou. To je třeba další z negativních stránek dnešní společnosti. O práci ani nemluvě, společnost vyháže dvě třetiny lidí, práci, kterou dřív dělali tři, dělá jeden - ovšem nepřidají mu ani korunu. A co víc, po pár letech ho vyrazí ze dne na den, bez ohledu na to, jestli svou práci dělal dobře nebo ne. Hyení chování, to je věc, kterou zazlívám dnešní době. Odřít a vykopnout.

32 Van Vendy Van Vendy | Web | 23. listopadu 2014 v 14:20 | Reagovat

[30]: Ty akce a happeningy si pamatuji, to bylo opravdu úžasné, atmosféra, lidi byli k sobě opravdu chvíli hodnější, slušnější... 8-)

33 Čerf Čerf | E-mail | 23. listopadu 2014 v 14:38 | Reagovat

[31]: Jsem přesvědčený, že kompromis by v mnoha ohledech nefungoval, umím si ho představit jen v některých konkrétních situacích (např. u některých státních norem). Kvalitnější jídlo? Dnes je přece u každého jídla velmi široká škála kvality od s prominutím sraček až po biokvalitu, o které se výrobkům státního nebo družstevního zemědělství ani nezdálo. Problém není s nedostatkem kvality ale s tím, že každý sice kvalitu "hubou" vyžaduje, ale pak jde a dá v 90% případů přednost levnému šuntu v akci.

Ano, přiznávám, osobně vidím na dřívější době jen velmi málo dobrého a následováníhodného a jsem moc rád, že došlo k razantní změně. Některé přešlapy a kiksy jsme si mohli samozřejmě ušetřit, ale když se na to podívám pěkně vcelku, neměnil bych ani náhodou.

34 Čerf Čerf | E-mail | 23. listopadu 2014 v 14:40 | Reagovat

[30]: Jo, to muselo být skvělé. Já se bohužel z vojny mezi normální lidi vrátil až v září 1990, takže to nejeuforičtější období jsem prošvihl. Grrrrrrrrrrr!!!! :-)

35 valin valin | Web | 24. listopadu 2014 v 8:25 | Reagovat

[27]: Nerada se pouštím do politických debat, ale ještě malý dovětek. Demonstrace na Albertově se vyvinula tak, že studenti byli nahnáni na Národní třídu, obklíčeni a mláceni. Když se zamyslím proč, jsem přesvědčená, že to byl geniální tah dostat konečně líné a pasivní občany ze svých pohodlných bytů do ulic. Fikce ubitého studenta byla podle mě naplánovaná a že někoho seřezali tak, že se jevil jako neplánovaný mrtvý, nebo mrtvý mimo plán, mohla být shoda okolností.
A další dni, ač jsme to my vůbec tušili, se začala naše republika pozvolna trhat na kusy.. :-(

36 Čerf Čerf | E-mail | 24. listopadu 2014 v 12:01 | Reagovat

[35]: Mě tam právě moc nesedí ta "genialita plánu". Podle toho, co vím z dostupných zdrojů o tehdejší situaci na Ministerstvu vnitra, tamější pomazané hlavy měly do geniálního strategického uvažování dost daleko. A pokud jde o situaci v tehdejší komunistické straně, moc doporučuju přečíst si vydané stenografické záznamy z listopadového jednání ÚV KSČ ve Vokovicích (drobná knížečka vyšla zcela mimo zájem čtenářů v roce 1992), je to naprosto neuvěřitelné čtení dokazující, že ti lidé byli úplně mimo a schopní maximálně drobných intrik a okopávání kotníků mezi sebou, ale ničeho jiného. Samozřejmě s odstupem, když už se ví, jak to dopadlo, je každý účastník generálem (ano, i skutečný generál Lorenc :-)) a každý svou roli, činy a tím spíše úmysly hodnotí lépe, než odpovídalo skutečnosti. Jsem přesvědčený, že jednotlivé skupiny (kromě zcela dezorientované KSČ) postupovaly čistě salámovou metodou podle toho, co pro ně bylo v daný okamžik výhodné. Nevěřím ale ve velký geniální počáteční plán, který by byl schopný zajít dál než v představu výměny vládní garnitury v rámci daných zvyklostí a daného ústavního (ne)pořádku :-).

37 valin valin | Web | 24. listopadu 2014 v 18:31 | Reagovat

[36]:Asi se skutečnou pravdu nikdy nedovíme, vše bude jen o tom, kdo jaké získal informace a udělal si názor, ovšem pokud já jsem vnitřně přesvědčená, že se jednalo o geniální počáteční plán, určitě jsem si nemyslela, že by něco takového vymyslely české mozky. A konec konců odtrhly jsme se od východu a západu jsme se mohly dobře hodit... :-)

38 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 19:15 | Reagovat

Nikdy se nesmí vrátit to, co bylo před rokem 1989 a nikdy by se nemělo zapomenout, jaké to doopravdy bylo. Pod tíhou mnoha dnešních problémů se některým lidem mění pohled na tehdejší situaci a já je i tak trochu chápu.
Ve mně ale ta doba zůstává navždycky jako zlo, které se nesmí opakovat.

39 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 19:25 | Reagovat

[37]: Myslím, že geniální zahraniční mozky nemusely ani hnout neuronem :-), stačilo jim vědět, že Gorbačov nezasáhne. "Podpovrchové" tendence tu byly od roku 68 silně prozápadní, to nebylo třeba speciálně ovlivňovat.

[38]: Mám to postavené podobně jako ty, i proto tradičně v listopadu vstupuji do některých internetových debat a prudím a připomínám :-).

40 Van Vendy Van Vendy | Web | 25. listopadu 2014 v 21:08 | Reagovat

[33]: Problém je, že jak je vůbec možné, aby takové s prominutím sračky šly do obchodů. Vadí mi, že dnes se mluví o "poctivé zmrzlině, poctivé kávě, poctivé šlehačce",jako by to bylo něco mimořádného - a přitom by to měl být standart. Luxusní lahůdky jako losos, kaviár, stejk nebo krevety, bych nechala klidně ve vyšších cenových relacích. A zarážející je, že tady se mluví o levných potravinách ve smyslu "co bychom chtěli za ty peníze" a přitom v Německu a Rakousku koupíš potraviny kvalitnější a přitom paradoxně levnější. Tak jak to s tou levností je... navíc mi vadí, že jde o tutéž značku, čokoláda Nestle (například) v Rakousku má jinou chuť než ta, co se prodává tady a stejné je to i s pracími prášky. Nerada bych do všeho zatahovala debatu o jídle, ale to, co jíme, se podepisuje i na našem zdraví, a co je horší, dnes koupíš i drahou potravinu a on je to šmejd, jaký by měli prodávat za polovic. (Nemluvím teď o farmářských výrobcích), nehledě, žže co se dnes označuje jako bio, tak bio není, protože to kupují ve stejném velkoskladu, jako markety. Pančované maso a ryby taky tenkrát nebyly, když se koupilo filé, bylo to filé, jak se to dalo na pánev, takové se to vyndalo - dnes koupíš filet, dáš opéct a vytáhneš z něj třetinu. Neříkám, že chci vrátit minulou dobu, ale tyhle věci by se udržet mohly. A nemyslím, že je to neslučitelné - jinde to funguje, proč ne u nás? Nebo že by to bylo neslučitelné jen u nás? Jsem ráda za dnešní možnosti, ale to neznamená, že budu slepě zavírat oči před nehorázným bordelem... :-?
To neber osobně, prosím, jen jsem si vzpomněla na mnohé argumenty na mnoha diskuzích - buďme rádi, že tu nejsou komunisti. (Ale oni tu jsou, jen v jiných stranách). Mně ten argument vadí, protože omlouvá kdejaké svinstvo, které se děje. Také mi vadí jiný argument ve stylu "máme, co jsme chtěli", to mě taky vytáčí do maxima, nevěřím, že deset milionů lidí chtělo vytunelované podniky a statisíce lidí bez práce... ;-)  8-) Když já prostě ten kompromis vidím, tak aby to fungovalo. Jenže to by nesměli být u koryta zloději... :-? Netvrdím, že jsou všichni, ale ti co tam jsou a byli, už stačili udělat práce dost. Pro sebe.

41 Van Vendy Van Vendy | Web | 25. listopadu 2014 v 21:22 | Reagovat

P.S. přes možné neshody názorů přeji hezký den, spoustu krásného focení a dobrých tématů k miniglosám. :-)  :-)

42 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 21:45 | Reagovat

[40]: Ale to je přesně to, o čem jsem psal: Pokud tu mezi zákazníky není dostatečný tlak na kvalitu a prodá se kdeco, jen když je to levné, budou jednotlivé firmy vždycky tvrdit: Ale vždyť oni to tak chtějí!

Každá mince má dvě strany: Maso (možná) nebylo záměrně pančované, ale kvalita byla taky mizerná, a to nemluvím o tom, že maso často nebylo k mání vůbec. Umí si dnes někdo představit, že - aby mohl o víkendu nakoupit základní potraviny - by si musel nechat po různých obchodech "napsat" tu chleba, tu kousek uzeniny, jo, taky mlíko v hnusném umělohmotném pytlíku (ale ne víc než dva litry, pozor, tolik ho nepřivezou!), atd. atd. Ale to bychom se mohli vzájemně flekovat donekonečna, přesného srovnání stejně nedosáhneme a i kdyby ano, bude nám to tak jako tak z dnešního pohledu houby platné.

Nemluvím o komunistech, ale i s rizikem, že tě tím budu štvát - jsem fakt moc rád, že nám tu nevládne dřívější "komunistický" systém, protože ho považuji - přes všechny idealistické proklamace - za v principu založený na závisti a nenávisti (jako takový má v každé společnosti dostatek potenciálních podporovatelů). Neomlouvám tím žádné současné svinsto, ale trvám na tom, že kompromis "toho dobrého totalitního" a "toho dobrého demokratického" nefunguje a nevím o žádné zemi, kde by to fungovalo, snad - s velkou mírou nadsázky - v některých ekonomických oázách Číny. A je to podle mě věc principiálních protikladů, ne jen existence všudypřítomných zlodějů.

43 Čerf Čerf | E-mail | 25. listopadu 2014 v 21:48 | Reagovat

[41]: Díky, však já s tebou taky rád - přes různost názorů - diskutuji a čtu si tvé články. Pokud diskutují slušní a odpovědní lidé, mohou být jejich názory velmi odlišné a přitom se to neodrazí v tom, jak jeden druhého má v úctě :-).

44 Teeda Teeda | Web | 25. listopadu 2014 v 23:47 | Reagovat

Samozřejmost není vždy samozřejmá. Lidé nepřemýšlejí. Uvažujeme skutečně velmi podobně.

45 matka matka | E-mail | 26. listopadu 2014 v 10:22 | Reagovat

Bez přesných informací je naše myšlení odsouzeno ke spekulacím čili hypotézám

46 Van Vendy Van Vendy | Web | 26. listopadu 2014 v 19:36 | Reagovat

[42]: :-) Po pravdě, komunistický systém jako takový se mi nikdy nelíbil, i v době, kdy jsem byla mladá a blbá, nejdál jsem se dostala do SSM (nebo SSSM? už ani nevím), kam mě zapsali, když jsem nastoupila do práce, a pak mě asi po půl roce pro nedostatek aktivity vyloučili :-D  :-D, zkrátka, moje prokrastinace a neochota se zapojovat nebyla zrovna v oblibě, ale mě to tam fakt nebavilo. No a vadilo mi, že se třeba nedaly sehnat některé knížky, že některé věci byly pod pultem, to si taky pamatuji - ale chtěla jsem říct, že ne až tak všechno bylo špatné, jak se dnes tvrdí. Samozřejmě, dnešní svět je daleko pestřejší, od potravin, které si můžeš koupit i v sedm hodin večer, přes nepřeberné množství knížek a filmů, oblečení, ale i cestování (pokud na ně máš), taky mnohé prokouklo, pamatuji si šedá města, zaslepené krámky se staženými zaprášenými žaluziemi, teď je to všechno zářivé, lákající, dostatek všeho, navíc nové stavby, které jsou daleko kreativnější na pohled, než kdysi stejné bezbarvé krychle bez nápadu. Brněnská Vaňkovka mě třeba nepřestává fascinovat dodnes, léta jsem chodila na Zvonařku kolem toho rozbouraného a kopřivami prorostlého staveniště (večer tam bylo i o strach jít)a teď je tam nádherný průchod, včetně zachování původního vzhledu staré továrny.  Až bude hezky, ale spíš někdy zjara, chtěla bych to celé nafotit, i zvenku.

47 Bev Bev | Web | 27. listopadu 2014 v 8:08 | Reagovat

Skvělý článek, myslím si to stejně. Nejsem dnes ze všeho nadšená a prožila jsem krásné dětství v komunismu a přesto jsem vděčná, že to dopadlo jak to dopadlo, ať už to bylo jakkoli. Zvedá mi tlak, když slyším své kámošky básnit o jistotách, pivu za dvě kačky a chlebu za pět, nebo tak nějak a myslím si, že není možné takhle přemýšlet, nejsme přece poslední generace a po nás potopa. Aspoň doufám. :-)

48 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. listopadu 2014 v 14:57 | Reagovat

Jedno máme stejně, mě taky zvedá ze židle, když slyším o nějaké té socialistické jistotě....Můj 17.listopad 1989 má podtext narození prvního dítěte. Takže sametová mi v tu chvíli byla nahony vzdálená :-) :-D  :-D  :-D

49 Míra Míra | 29. listopadu 2014 v 20:13 | Reagovat

Pozdě, ale přece, díky autorovi za článek i diskuzní příspěvky. Jsem s obojím zajedno. Zbytečno rozvádět.:-)

50 Čerf Čerf | E-mail | 7. prosince 2014 v 13:55 | Reagovat

[46]: Před pár týdny jsem strávil víkend na Nepomucku a musím říct, že jsem byl naděení tím, jak tamější oblast ožila, i úplně zapadlá místa vyrostla do krásy, je opravená řada památek - i úplně drobounkých, jsou dobře zpracované informace o nich, propojení s webem, atd. Většinu těch věcí nedělá všudypřítomný mocný stát, ale místní lidé s pomocí různých programů financování. A vždycky budou lidi, kteří jsou schopní moc nemluvit a vzít za práci, jiní lidé, kteří budou nespokojení se vším, no a samozřejmě spoustu lidí někde mezi oběma póly. Ale během toho víkendu jsem měl cukání vzít do té vesniké oblasti nějvětší kritiky všeho, co se tu za poslední čtvrtstoletí odehrálo a konfrontovat s nimi současný stav se stavem v roce 1989. Ve světle čerstvých nepravostí se snadno zapomíná na ty minulé :-).

51 Čerf Čerf | 7. prosince 2014 v 14:04 | Reagovat

[47]: Vždycky si vzpomenu na jednu cestu vlakem z Plzně do Prahy. V kupé se mnou jela trojice dam středního věku v dost nadstandardním oblečení a během první půlky cesty sepsuly dnešní systém tak, že na něm nezbyla ani suchá nit. Když už jsem se začínal propadat do deprese z těch všech spálených a rozkradených zemí, z "nové totality" a všudypřítomné nesvobody, atd., dámy změnily téma a celou druhou půlku cesty až do Prahy rozebíraly, kde všude byly letos na dovolené. Pak už jsem se musel jen usmívat :-).

[49]: Děkuji za poděkování :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama