První krok na blogové cestě

13. listopadu 2014 v 17:58 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Mám-li se upamatovat podle aktuálního Tématu týdne na své první blogerské krůčky, musím překvapeně konstatovat, že na to, v jakém jsem byl tehdy stavu, si ty chvíle pamatuji docela dobře. Asi tak měsíc po přestěhování do Dobřichovic, v lednu 2009, jsem ulehl se silnou chřipkou. Celý víkend jsem byl jako přejetý parním válcem a jediným rozptýlením v jednolité mlze propoceného spánku bylo občasné pochlemtávání horkého čaje s medem a citrónem, což se nakonec ukázalo jako docela dobrá terapie. V neděli večer jsem se rozhodl, že už je mi natolik dobře, abych si vzal do postele počítač a udělal něco domněle zcela nevyhnutelného do práce. A v tu chvíli mi to blesklo hlavou: Už několikrát před tím jsem koketoval s myšlenkou založit si blog a zkusit něco napsat do širého internetového prostoru, i když jsem neměl žádnou konkrétní představu, co by to mělo být. Nikdy jsem si na to ale neudělal čas. No a během onoho chřipkového večera jsem měl zčistajasna času plno.

Neměl jsem nejmenší ponětí, co se na takovém blogu píše; dokonce jsem nikdy ani žádný blog nečetl, snad s výjimkou některých ukázek v denním tisku. Ale co, za zkoušku přece nic nedám a třeba mě nějaké téma na krátký článek během zakládání blogu napadne. Měl jsem tehdy ukrutně pomalé připojení a každý krok nutný pro založení blogu trval věčnost. Párkrát jsem si řekl, že bude lepší přepnout zase na pracovní excelovské tabulky, ale nakonec jsem vydržel. Rozhodl jsem se psát pod svým vlastním jménem a svůj blog jsem tehdy nijak tématicky nezařadil (viz můj druhý článek publikovaný dva dny po založení blogu Jak se zařadit) a ani dnes bych to pořádně neuměl. Použil jsem úplně nejjednodušší "předvařenou" grafickou šablonu a využíval jsem ji ještě déle než rok. Vždycky jsem ostatně dával přednost obsahu před tím, jak blog na pohled vypadá a - mám-li být upřímný - nikdy jsem moc nechápal věroučné disputace různých samozvaných grafiků o tom, co je to "pěkný design" a co naopak designová hrůza. Prostě to pro mne není dodneška důležité a ani dnes podle toho hlediska neposuzuji žádný cizí blog.

Napsal jsem svůj úplně první článek, krátký textík jsem si vycizeloval tak, abych s ním byl spokojený sám za sebe, a publikoval jsem ho hodinu před půlnocí pod mnohé vypovídajícím názvem O chřipce a psím blogu. Samozřejmě, ještě dlouhé měsíce platilo, že na mém blogu bylo výrazně víc článků než čtenářů, a já s překvapením zjistil, že mi to nevadí. Stal jsem se sám čtenářem, pro kterého mi bylo potěšením psát články, čtenářem sice myšlenkově spřízněným (aby také ne, že?), ale přitom velmi kritickým, mnohem kritičtějším, než je - jak jsem poznal až po létech - většina skutečných návštěvníků. I když dnes - k mému nemalému potěšení - čtenáři na můj blog chodí v docela hojném počtu, a i když už dobrých pět let mám při psaní na mysli především jednoho konkrétního čtenáře, který mi dodává pro zdejší texty úžasnou, nevyčerpatelnou a pro mě dodnes v mnohém nepochopitelnou inspiraci, pořád jsem to především já sám, který se peskuje za to, je-li obsah článků horší, než by mohl být, když je na textech vidět přílišný spěch a odfláknutá práce. Sebe prostě neoklamu ani psíma očima ani sebenápaditější výmluvou.

Když jsem udělal své první blogové krůčky, neměl jsem ani tušení, že na stejné cestě budu rázovat ještě skoro za dalších šest let. Ano, možná v o něco pevnějších botách, s lepším batohem, větším břichem a účinnějším repelentem proti komárům, s lepší představou, co se dá čekat za následujícím rohem, a kdo jsou ti, se kterými se na této kerouackovské cestě potkáváme a míjíme. Ale pořád ještě s chvěním, co překvapivého mne čeká, s chutí něco zajímavého vytvořit, popsat a poslat to v dobře zavřené láhvi po internetovém moři dál.

Dnes nemám chřipku. Pravda, moje pravá ruka po léčivé koňské injekci z dnešního odpoledne sice momentálně nejeví známky života, válí se vedle mne na stole bez nejmenší snahy zapojit se do akce a kdyby to šlo, škodolibě by krájela mrkvičku chudince levačce, která to minimálně dnes a zítra musí zastat za obě, ale nemyslím si, že by mě dnes čekalo nějaké podobné nové delirické dobrodružství jako o dávném lednu, dodnes ve vzpomínce jasně vonícím po čaji s medem a citrónem. Snad jedině, kdyby v injekci byl odvar z lysohlávek, který se svým účinkem neprojevuje na povrchu hlavy, ale spíše v jejím nevyzpytatelném nitru, a účinná látka by do těch tajemně zprohýbaných míst doputovala z pravého lokte právě teď.

Pokud se ale někdo z vás, třeba - jako kdysi já - omámen horečkou, právě na své první vratké krůčky chystáte, rozhodně vám přeju na tu dobrodružnou cestu hodně nápadů, chuti a dobrých pocitů.


Pozn.: Pro přehlednost uvádím ještě jednou oba odkazy uvedené v textu:

Historicky první článek z 25.ledna 2009: O chřipce a psím blogu

Druhý článek z úterý 27. ledna 2009: Jak se zařadit
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 18:04 | Reagovat

Bohudíky virům! Aspoň v tom deliriu vzniklo něco co je dneska pro mne naprosto skvělý a nedosažitelný cíl. O některých blozích vznikajících za naprosto čistého vědomí se to nedá říct ovšem ani v nejmenším ..... jen doufám že to slabé delirium provázející asi každého kdo začne s blogováním a pronásleduje ho pak po celý jeho blogařský život je i u tebe stále přítomno, aby tě nakopávalo k dalším a ještě lepším výtvorům! :-)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 18:23 | Reagovat

Úžasný článek, je krásné si přečíst, jak začínal někdo jiný. A tento článek to krásně popisuje, asi nejlépe, co jsem zatím četla.
No, chřipka holt umí být v téhle věci úžasná. Já jsem zjistila, že když jsem nemocná, jdou mi zase nejlépe psát příběhy :-).

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 18:27 | Reagovat

Dnes už se neříká chřipka. Viróza zní vznešeněji.

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 18:27 | Reagovat

Taky volám Bohudík chřipce! Dostal jsi se z ní a díky ní se nechal infikovat blogováním. Poznala jsem tě odjinud teprve relativně nedávno, ale jsi mojí blogovou stálicí. Taky nedávám přednost formě před obsahem. Jsi pro mě kvalitním blogerem a zajímavými obory činnosti, o kterých (taky) píšeš.
To je tento týden příjemné téma, že? ;-)  :-D

5 Miloš Miloš | Web | 13. listopadu 2014 v 18:59 | Reagovat

Vznik tvého blogu je vskutku neobvyklý. Ale myslím, že bys blog založil, i kdybys byl zdravý, třeba jen o něco později, ten přetlak myšlenek a nápadů se už do hlavy nevešel a bylo je třeba někomu předat :-)

Jsi jedním z prvním blogerů, které jsem v internetovém světě potkal a ani netuším, kde to bylo, možná jsem si všiml tvého textu na titulní stránce, zaujal mě název, pak jsem se začetl a oslovil mě i obsah, napsal jsem si o tvůj cestopis V kůži Čekodžina a stal se pravidelným čtenářem, protože jsem velmi rychle zjistil, že každý tvůj příspěvek má myšlenku, krásný jazyk a jako šlehačku na dortu i krásné fotografie.

6 Sugr Sugr | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 19:00 | Reagovat

Gratuluji k šesti letům existence na Blogu cz., kdybych nezrušila můj první blog, byla bych skoro stejně stará! :-D  :-)

7 Nettie Nettie | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 19:15 | Reagovat

Přidám se a začnu opěvovat chřipku :D Rozhodně alespoň tu tvoji :D Jinak moc hezky napsané :)

8 Robka Robka | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 19:21 | Reagovat

Všechno špatné je pro něco dobré - tady je to vidět. Chřipka přišla a odešla, ale blog zůstal. Ať tě psaní baví ještě dlouho! :-)

9 Čerf Čerf | E-mail | 13. listopadu 2014 v 19:22 | Reagovat

[1]: Proč nedosažitelný? Každý opravdový cíl je dosažitelný. A virů je na světě pohříchu dostatek.

[2]: Důležité je, aby to byla chřipka již odcházející. Pokud je dobře stavěná a čerstvě rozvinutá, bývá žárlivá a žádnou jinou aktivitu nesnese :-).

[3]: Nerad bych, aby došlo k nevítané záměně.

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 19:35 | Reagovat

[9]:Tak určitě se nepodívám do Japonska. Popravdě ani mnohem bližší cíl jako třeba Chorvatskoje pro mne nedosažitelný. Co se týče tvých fantastických fotek tak tam to taky nevidím. Psací múza je taky někde fuč takže mi zbývají jen ty samotné viry... :-?

11 Čerf Čerf | E-mail | 13. listopadu 2014 v 19:36 | Reagovat

[4]: Konečně něco, na co jsem schopný něco napsat. Poslední dobou témata týdne většinou ignoruju. Ano, infikoval jsem se rychle. Asi proto, že můj organismus byl oslabený po té chřipce :-).

[5]: Ať už jsme se potkali jakkoli, považuji to za velmi dobré setkání a jsem za ně moc rád.

Ono to s tím přetlakem zase není tak horké. Většinou mě spíš blog nutí nebýt líný a něco napsat, i když nemám vůbec nic vymyšleného. Tím vzniká dost článků a - jak známo z přírody - je-li nadprodukce dostatečná, najdou se semtam i kvalitnější kousky :-).

[6]: Šest let to bude až v lednu, ale předběžně děkuji :-). Inu, šestiletí jsou nejspíš slušná generace :-).

[7]: Věřím, že to jde i bez virového dopingu :-). Díky!

[8]: Díky za přání. Je až neuvěřitelné, co se za těch pár let všechno odehrálo. A blog je velmi specifickou formou deníku, i když nemá vůbec deníkovou podobu.

12 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 20:08 | Reagovat

Dalsi dokaz, ze by sa clovek mal vyhybat ockovaniu a prevenciu skor zanedbavat v prospech uvolnenia tvorivych sil. Tiez si neviem spomenut, ako som sa stal citatelom Tvojho blogu, ale odkedy sa ta stastna nahoda prihodila, odvtedy tu trcim. Vela zdaru - a hlavne bez chripky! - nadalej.

13 Jarka Jarka | Web | 13. listopadu 2014 v 20:17 | Reagovat

Taky bloguji od roku 2009, ale do blogových vod mě hodil starší syn, samotnou by mě to asi nikdy nenapadlo. 8-O Tvůj blog založený v oparu horkého čaje s medem a citronem je vonící do dnešních dnů. Jednou voní dálkami, jindy krásnou poezií, skvělými fotkami a báječným vyprávěním a i já se sobecky raduji z tvé tehdejší chřipajzny. ;-)

14 Bev Bev | E-mail | Web | 14. listopadu 2014 v 7:28 | Reagovat

Ta šťastná chřipka budiž pochválena! dopomohla na svět něčemu kouzelnému.  Krásné laskavé ohlédnutí.
Ráno nebylo nic moc, taková hektická listopadová klasika, ale teď mám pocit, jako by svátek připadl na pátek. :-)

15 Van Vendy Van Vendy | Web | 14. listopadu 2014 v 19:14 | Reagovat

Tak, a teď jsi mi sebral mou první otázku, kterou jsem ti chtěla položit, kdybych dala tvůj blog do představení blogu. I když tvůj blog není třeba představovat, myslím, že tebe už zná blogový svět...
Jak jsem psala u tvého prvního článku, zaplaťpánbůh za chřipku. Aspoň v tomto případě... :-)

16 Čerf Čerf | E-mail | 14. listopadu 2014 v 19:26 | Reagovat

Ale to neměla být reklama na chřipku!!! :-)

17 Čerf Čerf | E-mail | 15. listopadu 2014 v 1:48 | Reagovat

[14]: Je to přesně tak, jak říkáš: Ráno nebylo ničím zvláštní, den celkově za moc nestál. Ale zato večer - to byl naprostý a neopakovatelný svátek a čistá radost. Takový pátek bych bral každý týden dvakrát :-).

18 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 17:56 | Reagovat

Kdo by se nadál, že i  taková záludná nemoc jako chřipka dokáže posloužit dobré věci.:)

19 bludickka bludickka | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 10:37 | Reagovat

Je fajn, že tehdy si na tebe ta chřipka takhle posvítila :) Skvělý příklad toho, jak z něčeho negativního vyjde něco pozitivního :) Já jsem taky momentálně nemocná. Jak bych to asi mohla zužitkovat?

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 22:06 | Reagovat

[19]: Však ty si určitě najdeš nějaké příjemné a přitom přínosné využití, ale hlavně se dej dohromady, držím palce. Aby chřipka přinesla tvůrčí plody, nemusí trvat nijak dlouho :-).

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. listopadu 2014 v 19:55 | Reagovat

Sláva chřipce! Je bezva číst si díky ní dnes tvůj blog, dívat se na tvoje zajímavé fotky :-) Hodně nápadů do dalších let:-)

22 Teeda Teeda | Web | 25. listopadu 2014 v 23:32 | Reagovat

Ach, ty začátky. Mám pocit, že je to jako včera. Bez chřipky, ale také dlouho sama svým čtenářem. :)

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 13:31 | Reagovat

[22]: Oni se mnozí "psavci" snaží silou mocí přijít na to, jak mají psát, aby je ostatní rádi četli. Myslím, že hlavním předpokladem (i když nikoli postačujícím) je to, aby si člověk s chutí sám přečetl svoje věci. A pro to je počáteční "utajená" fáze blogu vynikající průpravou :-).

24 Ivana Ivana | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 13:10 | Reagovat

Je fajn, když člověk píše kvůli sobě a dělá to poctivě. I když dneska jsou v kurzu spíš rychlé výsledky, i když ošizené.
A tvoje texty se fakt dobře čtou, je vidět, že si je vypipláváš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama