Leden 2015

Na vesmírnou dobrou noc

29. ledna 2015 v 21:25 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Vesmír nekonečný
jak přerušená věta,
pohoda, která neodlétá,
a hned v zákrytu za ní
spánek, který se chystá
..............na přistání.

Do snové říše
zkratkou odnese tě záhy
nektar ze světel
..............Mléčné dráhy
upitý z té nejkrásnější číše.

Usínáš pod střechou
a přesto pod hvězdami,
v kolébce vesmíru
stlučené na míru,
kde nikdy a na nic
. ............nejsme sami.

Bradáč u Karlova mostu

26. ledna 2015 v 7:53 | Petr Vápeník |  Pražské drobnůstky

Když jsem v létě roku 2012 založil rubriku Pražské drobnůstky, měl jsem v hlavě pár míst v Praze, která by byla pro rubriku jako dělaná. Všechna místa z této úvodní várky už jsem v rubrice představil; jedinou výjimkou byl dodneška reliéf Bradáče ve zdi u Karlova mostu. Důvod byl jednoduchý: Nebyl jsem schopen udělat aspoň trochu slušnou fotku. K originálu Bradáče se prakticky není možné dostat, pokud si nekoupíte jízdenku na projížďku po Vltavě od obskurní společnosti zaměstnávající černošské nahaněče v námořnických oblečcích - prostě stará a tradiční Praha jako vyšitá, Josef Švejk nebo pan rada Vacátko by se nestačili divit.

Fotografie z Karlova mostu se mi na tu dálku nedařila, přece jen - kamenný reliéf není velký a z mostu je to k němu docela daleko. No a suchou nohou jsem se k Bradáčovi nedostal, protože jsem se nedostal přes bdělé námořnické černoušky, kolem kterých se muselo projít. Asi bych se tam nakonec po určitých peripetiích dostal, ale nechtělo se mi vyvolávat zbytečné vášně. K Bradáčovi jsem se vrátil až dnes, když jsem si řekl, že bych mohl vyzkoušet objektiv z nové fotovýbavy. A ukázalo se, že nový objektiv se k Bradáčovi dostane tak blízko a s takovým rozlišením, že kýžený článek můžu konečně publikovat.

Reliéf vousatého muže - Bradáč - je pozůstatkem starého Juditina mostu, který byl předchůdcem Karlova mostu. Původně byl součástí prvního staroměstského mostního oblouku a fungoval jako dávný vodoměr: Kdykoli se hladina řeky dotkla jeho vousů, znamenalo to pro Staré Město povodňový poplach. Jeho obliba mezi Pražany byla taková, že při úpravách Křižovnického náměstí nebyl zničen nebo zasypán, ale byl zabudován do nově vystavěné nábřežní zdi.



Dnes je reliéf Bradáče na pohled celkem nenápadným a trochu oprýskaným výstupkem v nábřežní zdi u chrámu Křižovníků. Na břehu poblíž zdi na jaře hnízdí labutě, které starému Bradáčovi dělají společnost.



Pokud sejdete pod zrekonstruovaný staroměstský mostní oblouk k molu, ze kterého odjíždějí loďky s turisty, pod schodištěm můžete vidět na původním místě repliku reliéfu Bradáče z roku 2005. Tahle fotka je mimochodem právě z léta 2012, měl jsem ji připravenou pro blogový článek, ale nechtěl jsem vás rozhodně ochudit o originál. Ten přibyl s malým zpožděním až teď.



I když okolní sochy Karlova mostu jsou doslova oblepené holuby, na Bradáče si holubi, zdá se, netroufají. Vypadá to, že se jim na malém výstupku v kamenné zdi nesedí zrovna pohodlně. Je přece mnohem jednodušší posedět na boubelatých tvarech barokních soch.



Z Křižovnického náměstí shlíží na prostory nad nábřežní zdí s reliéfem osobně Otec vlasti, král Karel IV.



Přímo nad nábřežní zdí s Bradáčem je dnes ozdobná mříž, na kterou turisti věší spousty symbolických zámků. Tak tady máte na ukázku pár symbolů nerozborných lásek střežených přihlížejícím panoramatem Pražského hradu.



Až budete někdy na Karlově mostě, zamávejte jeho nejstaršímu kamennému obyvateli. Dodnes není jasné, koho reliéf vlastně zpodobňuje. Podle některých názorů jde o portrét italského stavitele Juditina mostu, ale znáte to - jsme v Čechách, tak je docela dobře možné, že za drobnou úplatu v denárech či brakteátech se takto nechal "na věčnou památku" zpodobnit někdo jiný, na jehož okázalou důležitost se za těch pár set let prostě pozapomnělo.

A malá narozeninová připomínka na závěr: Právě dnes v noci oslavil můj blog šesté narozeniny. Dnes nebude žádné hluboké ponoření do vod blogového dávnověku, protože se tu na vybrané články zrovna nedávno v různých souvislostech vzpomínalo, včetně historicky prvního článku O chřipce a psím blogu. Myslím ale, že takové narozeniny aspoň za malé připomenutí mezi řečí stojí, i když Bradáč, připouštím, je pořád ještě o pár let starší :-).

Uvidíme, jaký bude ten sedmý rok a jak bude dlouhý. Na pár věcí z něj, které jsou zatím rozběhnuté, se už teď moc těším, ale ty nesouvisejí s blogem ani trošku. I když - budu-li upřímný - ovlivňují jeho fungování skoro bez přestávky. Budu se tedy těšit na setkávání s vámi i v roce sedmém a věřím, že sedmička bude ještě šťastnější číslo, než všechna čísla před ním :-).

Nedělní miniglosy č.298

25. ledna 2015 v 15:10 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Po mnoha letech proběhlo přivítání státní návštěvy nikoli na letišti v Ruzyni, ale na pražském hlavním nádraží, kam přijel vlakem z Berlína na oficiální návštěvu České republiky mongolský prezident. České dráhy k této vzácné příležitosti připravily několik specialit: V den prezidentova příjezdu byla všechna zpoždění vlakových spojů hlášena i v mongolštině, v prostorách nádraží se podával zdarma kumys a na prvním nástupišti otevřely České dráhy speciální informační jurtu.
-----------------------
V nově připraveném dlouhodobém územním plánu rozvoje Prahy se objevilo několik nových kontroverzních staveb. "Je naší profesní povinností dívat se na velmi dlouhou dobu dopředu a předvídat budoucí vývoj v mnoha oblastech," řekl mluvčí úřadu hlavního architekta. "Mnozí lidé bohužel nedokážou vidět dál, než na špičku svého nosu, proto jsme určité námitky proti dostavbě minaretu svatého Víta na Hradčanech tak trochu očekávali."
-----------------------
Muž, který byl natočen soukromým kamerovým systémem v okamžiku, kdy prakem rozbíjel okno majitele kamery, si oficiálně stěžoval, že obrazovou nahrávkou byla porušena jeho práva na ochranu osobních údajů, a soud tuto stížnost uznal jako oprávněnou. Česká televize kvůli tomuto precedentu zvažuje, že pokud je trestné svévolně nahrávat lidi páchající nepravosti, bude nejspíš nucena zrušit oblíbené noční záznamy z jednání Poslanecké sněmovny.
----------------------
Ministerstvo dopravy oficiálně protestovalo proti tomu, aby nová řada oblíbeného večerníčku byla předabována i do vybraných moravských nářečí a byla v daných nářečních oblastech uváděna pod názvem Bzok a Ťok.
----------------------
Podle prohlášení magistrátu uvažuje Praha o znovuzavedení papírových kupónů na městskou dopravu. Protože hlavní výhodou karet Opencard bylo jejich multifunkční využití, plánuje se něco podobného i u nových papírových kupónů, které by proto měly být vyrobeny z jemného ale pevného třívrstvého toaletního papíru s hologramem.


Milí čtenáři, za dva týdny (nebo ještě lépe - za dvě neděle) společně oslavíme jubilejní třísté vydání Nedělních miniglos. Jako obyčejně bude jubilejní vydání obsahovat padesát vybraných glos z čísel 201 až 299. Které miniglosy z téměř pěti stovek uveřejněných v posledních dvou letech "postoupí" do již třetího speciálního výběru? Bude to v průměru jen každá desátá glosa, proto bude zajímavé zjisit, zda to budou ty opravdu nejvtipnější. Objeví se ve výběru právě vaši "favoriti"? O tom se přijďte přesvědčit na vlastní oči v únoru, kdy oslavíme nejen třísté vydání Nedělních miniglos, ale i neuvěřitelných šest let s tímto blogovým týdeníkem!

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících odkazech dva předcházející jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách, publikováno. Již za 14 dní k těmto dvěma výběrům z prvních dvou set vydání přibude i výběr ze třetí stovky. Těším se na vaši návštěvu.



Z japonského fotoarchívu 1 - Tokio a Kamakura

24. ledna 2015 v 14:22 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Jak víte ze včerejšího článku, věnoval jsem celý den různým svým restům. Kromě mnoha jiných akcí jsem taky po skoro pěti měsících poprvé s odstupem zabrousil do archívu fotografií ze své letní japonské cesty. Během prázdnin jsem do zdejších čtenářů sice "fedroval" jednu reportáž z cesty skoro každý den, a v reportážích jste už mohli vidět spoustu fotografií z různých míst japonských ostrovů, ale přece jen prostor reportážních článků byl omezený a fotek nebylo nikdy moc. Ubezpečoval jsem sebe i vás, že nějakou dobu po návratu nakouknu do archívu několika tisíc fotek, z nichž drtivou většinu jsem viděl pár vteřin při prvním prohlížení jenom já sám, a ještě jich pro vás pár publikovatelných vyberu. A když může v rámci svých archívních pořadů Česká televize mlít kolem dokola pořád stejné scénky až "do úplného zblbnutí", třeba vám nebude vadit, když v mém "japonském archívu" zveřejním některé fotky, které ještě nestihly mít na mém blogu ani premiéru. Nebudou to samozřejmě žádné výstavní výtvarné kusy, ale pro ty, kteří rádi cestují i prostřednictvím fotografií z dalekých míst, by to i tak mohlo být zajímavé. Tím spíš, že za okny je zima a z fotek dýchá příjemně vlhký tichomořský hic. Uvidíme. Do archívu spolu budeme nahlížet po nevelkých a doufám že pro návštěvníky stravitelných dávkách deseti fotek na každý díl.

První desetisnímková porce je z Tokia a poblíž hlavního města ležící Kamakury.

Jsou lidé na následující fotografii uvnitř přízemí obrovské tokijské vyhlídkové věže nebo jsou venku? Každopádně - červencovým vedrem by trpět neměli tak jako tak, protože vnitřek budovy je samozřejmě klimatizovaný a chodník kolem budovy je sprchovaný osvěžující mlhou.



Malý tokijský příspěvek do TlusŤjochovy série "de Kly".



Obrovským centrálním prostorám tokijského akvária dominují kostry dávno vymřelých obrovitých tvorů. V některých státech je zvykem cpát kostlivce do skříně, v Japonsku si pod nimi můžete dát čaj nebo kávu.



Nejvyšší vyhlídkový ochoz tokijské nejvyšší budovy (Tokyo Sky Tree) je ve výšce 450 metrů nad velkoměstem. Tato fotka je z o něco níže položeného místa, kam se ale vejde více lidí a mají tam mnohem vyšší "okna". Usměvavá paní vpravo patří ke zdejšímu početnému personálu.



Načepené dívky u tokijského chrámu Sensódži. Pokud váháte, jestli v ruce třímají deštník či slunečník, mohu vás ubezpečit, že obojí bylo v onom horkém odpoledni správně.



Hodně mladých vyráží s chutí do společnosti v tradiční oblečení a platí to nejen pro dívky, ale i pro japonské mladíky.



Místo mého prvního fyzického kontaktu s Tichým oceánem - tichomořská pláž u Kamakury



Kdo by nechtěl mít na fotce obrovitou bronzovou sochu Budhy, nejznámější památku Kamakury? Fotoaparáty cvakaly ostošest.



Frmol na křižovatce uvnitř rybího trhu Cukidži. Kola, vozíky, superpohyblivá vozítka, ale hlavně ryby, ryby a zase ryby.



Další záběr ze slavného rybího trhu a taky jedna z mála fotek, na které jsem osobně. Ostatně - jsem přece také Ryba! :-)



Tak to byla první desítka fotografií z japonského archívu. Příště se spolu v dalších deseti dosud nepublikovaných obrázcích podíváme na sever největšího ostrova Honšú.

Všechny původní každodenní reportáže z cesty jsou samozřejmě novým návštěníkům k dispozici ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.



O restovém dnu

23. ledna 2015 v 10:31 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Taky se vám děje to, že několik věcí, které chcete zařídit a které máte delší dobu v hlavě, před vámi stále prchá, kličkuje a uhýbá? Že si stokrát řeknete, že hned zítra, hned příští víkend, ale třeba - třeba už dnes večer, se do toho s chutí pustíte, ale když pak zítřek, příští víkend, nebo dokonce dnešní večer nastane, přimotá se vám do cesty něco úplně jiného a původní záměry vám zpoza skříně jen škodolibě strouhají mrkvičku? Něco podobného se už od Vánoc děje mně. Během svátečních dnů jsem sám, v klidu pod stromečkem, promyslel několik aktivit, které jsem chtěl hned po Vánocích uskutečnit. Ale od Vánoc už uplynul měsíc, a všechny zmíněné plány jsou stejně na dosah a přitom stejně vzdálené, jako na Štědrý den.

Rozhodl jsem se tuhle situaci vyřešit razantně: Vezmu si v práci jeden den volna a udělám si "restový den". Den, kdy od samotného rána pěkně jedno po druhém odvalím z cesty vše, co jsem chtěl udělat už dávno, ale neudělal, byť se nedomnívám, že jsem nějak mimořádně líný. Až se páteční večer překlopí do víkendu, doufám, že na mém seznamu restů zbyde jen nečitelně přeškrtaná změť původních dlouho odkládaných záměrů.

Věřím, že se mi tak konečně podaří zkompletovat dopis na jedno krásné místo, kde bych si uměl představit výstavu svých fotek, ale zatím vůbec netuším, jestli je to možné. Věřím, že se mi podaří vytvořit ukázkovou kolekci některých svých básniček a oslovit s ní nejméně jedno nakladatelství. Věřím, že se mi povede uklidit jednu nemilosrdně rozbordelenou skříň, za kterou je mi už před sebou samým stydno. Věřím, že se mi podaří probrat část korespondence svých prarodičů z doby, kdy dědeček pykal dlouholetým vězením za svůj nepříliš vstřícný vztah k lidově demokratickým pořádkům nastoleným v roce 1948. Věřím, že se mi podaří nahrát si další kousek klavírní skladby, kterou se už pěkně dlouhou dobu postupně po trošínkách po večerech učím. Věřím, že se mi podaří vyčistit sporák, z něhož by nejspíš zkušený kriminalista dokázal odhadnout můj teplý jídeníček pěknou řádku týdnů nazpět. A věřím, že i dalších asi dvacet drobností budu po zítřku moct pustit z hlavy, protože už nebudou svou neodbytnou naléhavostí rušit mé soustředění na některá mnohem milejší a důležitější pomyšlení. V tom všem by mi měl pomoci "restový den", na který jsem si vyčlenil jeden ze tří dnů své loňské dovolené, zbylých po velkolepém letním výletu do Japonska.

Speciální restový den ale začnu jednou novinkou, s jejímž ohlášením tady na blogu jsem taky docela dlouho otálel, i když jsem původně myslel, že malý "fotodrb" nedočkavě zveřejním už před třemi týdny: K Vánocům a jako počinek do nového roku jsem se totiž za loňský rok odměnil a pořídil jsem si po dvou letech váhání, vymýšlení, kombinování a duševních příprav nové fotovybavení, ze kterého - doufám - budete i vy jako návštěvníci mého blogu něco mít, pokud se sem tam nějaká fotka podaří. Poznámka a varování: V následujícím odstavci se objeví skutečné názvy dílů nové fotovýbavy. Kdo je na tom tak, že ho při jakémkoli náznaku blogové propagace konkrétní značky berou žaludeční křeče, toho prosím, aby nečetl dál. Těm méně citlivým na podobné informace ještě návdavkem sdělím, že zveřejnění těchto informací mi nepřináší od výrobce ani od obchodníků žádná zvýhodnění ani žádný finanční či nefinanční prospěch, jde pouze o prosté konstatování skutečnosti.

Protože poslední dva roky už si často nechávám dělat docela velké zvětšeniny svých fotek, což vyvrcholilo před Vánoci třemi obrazy o rozměru 100x70 cm, rozhodl jsem se, že nazrál čas doplnit náležitě svou fotografickou výbavu. Protože už řadu let jsem fotil digitální zrcadlovkou, bylo mi jasné, že jediným dalším logickým krokem bude přechod na přístroj s velkým čipem, tzv. fullframe, proti kterému je čip mého dosavadního foťáku jen "čípkem". Od prvního pracovního dne tohoto roku proto rozšířila můj fotoarzenál o něco větší zrcadlovka Canon 6D, ze které plánuji udělat svůj základní foťák, aby si mohla původní zrcadlovka po pěti letech úžasné a myslím, že i celkem úspěšné spolupráce trochu odpočinout na "fotovejminku", byť původní vybavení si ponechám jako záložní a fotit s ním, doufám, budu i dál. K novému tělu fotoaparátu jsem přidal dva originální "kanoňácké" objektivy: EF 24-70 mm 1:4 L IS USM a EF 70-200 mm 1:4 L IS USM, přičemž díky přechodu na "fullframe" budu konečně moct využít všechny výhody již před několika lety pořízeného širokoúhlého objektivu EF 17-40 mm 1:4 L USM.

Jedním z důvodů, proč jsem zatím o nových přírůstcích do fotobatohu na blogu mlčel, byl fakt, že jsem se pokoušel naučit se je aspoň trochu ovládat. U objektivů to jde celkem snadno, je pouze nutné zvyknout si na jejich specifické optické vlastnosti a začít je cíleně využívat. U foťáku je to horší, protože jen strohá uživatelská příručka k němu má "pouhých" 400 stran a přístroj umí leccos, co budu ještě drahnou dobu objevovat. Přiznávám, že ke štěstí nepotřebuji moc technických vychytávek, bez mnoha funkcí bych se docela dobře obešel. Jak jsem postupně pronikal do dalších a dalších možností aparátu, kroutil jsem hlavou nad tím, co všechno dnes moderní elektronika umí, a podle nových poznatků z příručky by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby v některých z mnoha tajuplných režimů přístroj fungoval i jako holicí strojek, sekačka na trávu či příruční protonový urychlovač.

Považte - 400 stran dovedností na tak malý předmět! Když jsem se chtěl kdysi pochlubit svými vlastními dovednostmi, ve strukturovaném životopise to vyšlo jen asi na půl á čtyřky, což je oproti foťáku dost velký nepoměr. Na druhou stranu připouštím, že to byly jen dovednosti, o kterých bylo v daných souvislostech výhodné hovořit; je pravděpodobné, že opravdu kompletní "uživatelská příručka na Petra V." by asi musela být o něco obsažnější, protože i když jde o poněkud starší typ, pár základních funkcí je již od výrobce naprogramováno a hrozí nebezpečí, že nevhodný způsob manipulace s výrobkem by mohl nepoučenému uživateli přinášet určitá rizika :-).

Inu - řekl bych, že tenhle článek je dobrým začátkem speciálního dne věnovaného restům. První položka na seznamu byla škrtnuta. A docela mě zajímá, který z mnoha dalších bodů bude následovat. Nejspíš snídaně. Mám totiž podezření, že můj zaneřáděný sporák drobný odklad úklidu ještě unese :-).




Nedělní miniglosy č.297

18. ledna 2015 v 13:27 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Aktivita teroristických bojůvek militantních náboženských uskupení v posledních dnech sílí. Bojovníci z řad budhistické fundamentalistické organizace Nirvanah Forever obsadili v centru New Yorku světovou centrálu Hnutí anonymních workoholiků. Deset členů jedné z terapeutických skupin bylo násilím donuceno k naprosté nečinnosti a je už několik hodin drženo jako rukojmí v ponižující pozici lotosového květu.
-----------------------
Podle Českého statistického úřadu vedlo snížení DPH na léky v důsledku k jejich zdražení. Proti tomuto výsledku protestuje kromě běžných občanů i Jednota českých matematiků. "Matematici jsou ve srovnání s progresivními ekonomy silně konzervativní," řekl nám děkan Národohospodářské fakulty VŠE, Miroslav Ševčík. "Matematici se nakonec dokázali smířit s podivnou skutečností, že mínus a mínus může dát plus, ale na rozdíl od liberálních ekonomů ještě ne s celkem přirozenou myšlenkou, že plus a plus může dát snadno mínus."
-----------------------
Na šestileté minimum se v minulém týdnu propadla česká koruna proti euru i proti dolaru. Odborníci na finanční trhy, po kterých chtějí soukromí investoři fundovaný výhled na další vývoj, odhadují, že protože z Blaníku stále ještě nevyjeli ekonomičtí rytíři, ještě stále nejspíš není nejhůře. Vývoj posledních týdnů už má dopad i do znění českých přísloví: Podle aktuálního kursu jsou si totiž finanční spekulanti ochotni nechat vrtat pro korunu jen 0.82 kolene.
----------------------
Česká vláda v souladu s aktuálním protiteroristickým tažením Evropské unie zakázala volné obchodování s květinami rodu kala (Zantedeschia), protože podle odborného posudku Ústavu pro jazyk český může být za určitých okolností (zejména v nominativu singuláru) součástí kalašnikovů.
----------------------
Česká republika společně s Lucemburskem chtějí přesvědčit Evropskou unii, že by jim měly patřit výnosy z užívání poslední dobou tak populárního sloganu "Je suis Charlie". Naši historici spolu s lucemburskými kolegy se snaží u Evropského soudu doložit, že tuto větu poprvé veřejně vyslovil budoucí český král Karel IV., když se ho ještě jako chlapce po biřmování v roce 1323 jeho zapomnětlivý kmotr Karel IV. Sličný zeptal, jak se teď jmenuje. Podle odborníků na autorské právo by licenční poplatky měly být astronomické. Zástupce čínských výrobců triček s tímto nápisem přitom odhaduje, že především na českém trhu půjde jen o přechodnou módu: "Češi mají vypěstované velmi silné hygienické návyky, které je nutí často měnit trička i kabáty. Proto kromě triček s aktuálně populárními nápisy Je suis Charlie a Je suis Milos, již připravujeme speciální edici s nápisem S islámem na věčné časy a nikdy jinak."


Milí čtenáři, nebude to již dlouho trvat a společně oslavíme jubilejní třísté vydání Nedělních miniglos. Jako obyčejně bude jubilejní vydání obsahovat padesát vybraných glos z čísel č.201 až 299. Které miniglosy z téměř pěti stovek uveřejněných "postoupí" do již třetího speciálního výběru? Bude to v průměru jen každá desátá glosa, proto bude zajímavé zjisit, zda to budou ty opravdu nejvtipnější. Objeví se ve výběru právě vaši "favoriti"? O tom se přijďte přesvědčit na vlastní oči v únoru, kdy oslavíme nejen třísté vydání Nedělních miniglos, ale i neuvěřitelných šest let s tímto blogovým týdeníkem!

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím za téměř šest let, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Nejvýkonnější blogoví komentátoři

15. ledna 2015 v 9:23 | Petr Vápeník |  Z blogového světa
Na konci minulého roku jsem si udělal malý přehled o tom, jak se na mém blogu v průběhu let komentovalo. Jak jsem minulý týden slíbil, dnes se spolu poprvé podíváme na pár zajímavostí, konkrétně na desítku nejvýkonnějších komentátorů, tedy těch, kteří od 25. ledna 2009, kdy blog vznikl, okomentovali nejvíce článků.

Vůbec první komentář se na tomto blogu objevil 5 dní po jeho založení. Jakýsi bloger s přezdívkou Neubík mi zanechal vzkaz: "Tjo pěknej článek, asi budu návštěvy opětovat :)" a - od té doby se už nikdy neukázal. Vůbec, první půlrok byl z pohledu komentářů velmi velmi střídmý, o mnoho střídmější, než jsem si ve své ješitnosti při zakládání blogu představoval. Několik komentářů jsem získal jen od svých osobních přátel a příbuzných, do kterých jsem tehdy informace o založení blogu nemilosrdně pumpoval. Prvním opravdu vytrvalým a vracejícím se komentátorem z virtuální sféry byla od července 2009 Pětišmidra, která dokonce svoji předzívku odvodila ze zdejšího článku O čtyřšmidrých lapítkách, který ji nejspíš zaujal. Tato "předskokanka" všech budoucích komentátorů nasadila během čtyř měsíců svých četných návštěv laťku proklatě vysoko. Než jsme se po listopadové a dost neurvalé blogové rozmíšce ve zlém rozešli, stihla okomentovat 115 článků a napsala celkem 426 komentářů, což by ještě dnes stačilo na bronzovou příčku mezi úplně všemi čtenáři. Ale já se rozhodl "výkonnost" komentátorů odvozovat především od počtu okomentovaných článků, protože ta je podle mého lepším důkazem komentátorské vytrvalosti než prostý počet komentářů, který se dá nahnat poměrně rychle.

Právě když postupně končila éra Pětišmidry - na úplném konci října 2009 - se tu objevili během jediného dne dva budoucí silní komentátoři: Lytchi (její blog, jak možná někteří z vás vědí, je už velmi dlouhou dobu neaktivní) a TlusŤjoch (jeho blog, jak určitě vědí skoro všichni, je už velmi dlouhou dobu nádherně aktivní :-)). Zejména u Tlusťjocha bylo skoro okamžitě zřejmé, že jde o silnou blogovou osobnost, která ve zdejší komunitě získá pevné a přitom nesnadno definovatelné postavení. Do konce roku 2009, během kterého jsem celkem publikoval víc než 200 článků, TlusŤjoch otestoval tři komentáře a hned od začátku roku 2010 do svého komentování pořádně šlápnul. No a protože nohu z plynu od té doby nesundal a jeho komentáře chybí u zdejších článků jen zcela výjimečně, je jasné, že právě on se stal nejvýkonnějším komentátorem, když do konce roku 2014 nastřádal 796 komentovaných článků a počet komentářů již překročil tisícovku. Nebo - jak by nejspíš napsal on - tisícoffku :-).

Silná "generace" komentátorů se objevila na jaře v roce 2010: Patří do ní i druhá v celkovém pořadí - Vendy (Eumenidas), která nasbírala 379 komentovaných článků. Zatímco ostatní blogeři této generace mají svá období aktivity a období útlumu, Vendy komentuje velmi vyrovnaně po celou dobu a má na svém stříbrném postu taky docela patrný náskok na pronásledovatele. Z generace "jarňáků" 2010 je ještě v první desítce celkového pořadí blogerka š (z blogu Šárky sakrovník) na 4.místě a Janah (z blogu Švédské listy) na 8.místě, na podzim 2010 se tu poprvé objevila Naďa (z blogu Deník české babičky), která dlouhou dobu byla největší konkurentkou TlusŤjocha a až útok "čerstvých blogových vlčáků a vlčic" z roku 2012 ji odsunul z medailových pozic na aktuální 5.místo. No a na 9.místě je teď Ruža z Moravy, která se poprvé v roli komentátorky objevila v roce 2011.

Když jsem se zmínil o "čerstvých vlčácích a vlčicích", měl jsem na mysli velmi silnou generaci blogerů, kteří sem začali chodit v rozmezí několika týdnů v létě roku 2012 a kteří doplnili poslední čtyři místa z "TOP10". Trochu specifický je Pavel, u kterého jsem první komentář zaznamenal ještě dávno před všemi ostatními (už v červnu 2009), ale soustavně začal komentovat právě až v roce 2012 a ve vytrvalostním žebříčku vystoupal až na aktuální 7.místo. Doslova smršť komentářů za posledních dva a půl roku (od 30.června 2012) způsobil Miloš, kterému se podařilo proklouznout až na prozatímní bronzovou příčku se 320 komentovanými články. No a přibližně ve stejné době objevily tento blog i blogerky Pižlík (aktuálně na 6.místě), Mengano, která momentálně desítku vytrvalců uzavírá, a Vendy W. která na ni z 11.místa ťuká.

Nebudu už vás dál trápit dalšími suchými čísly, byť je v nich spousta vašeho času a úsilí věnovaného čtení a komentování mých článků, za což všem patří můj srdečný dík a obdiv. Dnes jsem se věnoval blíže první desítce, ale mám čísla zpracovaná úplně pro všechny komentátory z let 2009 až 2014 (mimochodem - je jich celkem 811 včetně všech, kteří jen prolétli kolem a chtěli pouze "hlásnout", nabízeli mi neodolatelně neslíbatelnou rtěnku nebo mě (stejně jako stovky ostatních) ohodnotili jako "nejhorší blog na světě" :-)), takže se dá najít řada dalších zajímavostí. U každého vím, kdy mi zanechal svůj první a poslední komentář, kolik těch komentářů dohromady bylo a kolika se to týkalo článků. Celkem těch komentářů bylo téměř 13 000 a když odečtu ty moje, ve kterých na komentáře čtenářů většinou reaguji, blížíme se právě desetitisícové hranici.

Komentáře jsou - dalo by se to snad s určitou mírou nadsázky říct - jakousi viditelnou částí plujícího ledovce. Neobsahují žádné informace o neviditelné mase mlčenlivých, nekomentujících a přesto často velmi vytrvalých návštěvníků, ale je to právě ta část, kterou na "ledovci" můžeme s potěšením obdivovat, která se umí krásně lesknout ve slunci a navíc umí poskytnout mnoho informací, s nimiž je možné pracovat a na jejichž základě je možné blog profilovat.

Jistě, komentáře nejsou zdaleka hlavním smyslem blogování, byť poskytují autorovi výbornou zpětnou vazbu. Je to kupříkladu vidět i na tom, že ten nejvěrnější a nejprominentnější čtenář tohoto blogu, bez jehož úžasné a neutuchající inspirace by mnohé články vůbec nevznikly, nikdy žádný komentář nezanechal a na nesmírném obdivu, který k němu chovám, to pranic nezměnilo :-).

K údajům o komentářích se určitě v budoucnu ještě vrátím, protože obsahují mnohé další zajímavosti. Chci ale ještě jednou poděkovat všem, kteří můj blog navštěvují, ať už je to mlčky, nebo zanechávají své názory či vzkazy. A "výkonnost" jakéhokoli typu či jiné žebříčky a porovnávání jsou vždy jen věcí odvozenou, zajímavou, to ano, ale nikoli zásadní.

Nedělní miniglosy č.296

11. ledna 2015 v 14:53 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Milí čtenáři Nedělních miniglos, chtěl bych se vám jen úvodem k novému vydání našeho blogového týdeníku omluvit za to, že se tentokrát ty opravdu nejdůležitější události uplynulého týdne v našem tradičním nedělním výčtu neobjeví, protože jejich povaha je zcela neslučitelná se sice lehce pichlavou a často absurdní, ale přece jen cílově vstřícnou a pozitivní "poetikou", kterou se snažím - někdy s větším, jindy s menším úspěchem - v textech NMg udržovat. Zároveň vám také děkuji za to, že vaše případné odlišné osobní názory i odlišný pohled na to, co považujete za vtipné, řešíte psanými komentáři nebo tolerantním mlčením a nikoli kalašnikovy, byť chápu, že to na první pohled nejsou ani zdaleka tak účinné metody.


Krteček se stal oficiálním maskotem březnového halového mistrovství Evropy v atletice. Původně měl být maskotem hokejového světového šampionátu, ale pořadatelé mistrovství světa se nedohodli s majiteli práv. Na druhou stranu se hokejovému šampionátu podařilo získat práva na oblíbený bojový pokřik fanoušků "Kdo neskáče, není Čech!", které teď fanoušci evropské atletiky používat nesmějí. "Nám tahle skutečnost příliš nevadí," řekl nám mluvčí organizačního výboru. "Protože se nám podařilo získat Krtečka, naši marketingoví kreativci vytvořili pro atletické fanoušky zcela nový a originální český slogan: "Kdo nehrabe, není krtek!"
-----------------------
Proti záměru odlovit v příštích letech asi 300 000 přemnožených divokých prasat protestuje vedení Odborového svazu polní a lesní zvěře. "Rozhodně budeme chtít potvrdit si jakékoli zamýšlené kroky oficiálně na Lesní tripartitě, která jediná je oprávněna na základě férového jednání zástupců našeho svazu s myslivci a majiteli honiteb rozhodnout o takovém bezprecedentním kroku," řekl nám předseda svazu Jindřich Kňour. Ekonomičtí experti se shodují v tom, že zásadnější roztržka na jednání Lesní tripartity by nejspíš vedla až ke generální stávce českých divočáků, což by se mohlo nepříznivě odrazit v odbytu bukvic.
-----------------------
Kancléř Vratislav Mynář opět prokázal koupí své nové vily, že je schopen při jednání dosáhnout na výrazně lepší ceny, než které by dokázali usmlouvat méně zdatní vyjednavači. Prezident Zeman s ním proto počítá jako s vedoucím týmu, který bude v budoucnu jednat o ceně dostavby jaderné elektrárny v Temelíně. "Vráťa má pro jednání takového druhu zcela mimořádné schopnosti a může nám ušetřit možná desítky miliard, které pak budeme moct rozfofrovat jinde," potvrdil český prezident. "Jediné, co budeme muset nějak zařídit, je to, aby jednání o dostavbě temelínské elektrárny bylo přesunuto z oblasti "přísně tajné" a "tajné" do "stavu "o čem si cvrlikají vrabci na střeše", pro který jediný platí současná úroveň kancléřovy bezpečnostní prověrky."
----------------------
Den před startem slavné Jizerské padesátky pořadatelé oznámili, že navzdory hustému dešti a teplotám kolem 10 stupňů Celsia se závod uskuteční. Až těsně před nedělním startovním výstřelem se ale rozhodne, zda letos půjde o maratón lyžařský nebo plavecký.
----------------------
V exkluzívním průzkumu pro Nedělní miniglosy respondenti odpovídali na otázku, kdo je podle jejich názoru odpovědný za víkendový silný vítr a teplotu 17 stupňů, což je na leden v českých podmínkách nezvyklé počasí. Podle předběžných výsledků se lidé v odpovědích rozdělili na tři přibližně stejně velké skupiny podle svého obecnějšího nazírání na dění ve světě: Třetina lidí se domnívá, že jde o normální výkyv počasí, se kterým se nedá nic dělat, třetina tvrdí, že je to důsledek fatálních zásahů člověka do přírodních zákonitostí, pro což je třeba najít urychleně společné řešení, a třetina lidí je přesvědčena, že jde o spiknutí CIA.


Milí čtenáři, nebude to již dlouho trvat a společně oslavíme jubilejní třísté vydání Nedělních miniglos. Jako obyčejně bude jubilejní vydání obsahovat padesát vybraných glos z čísel č.201 až 299. Které miniglosy z téměř pěti stovek uveřejněných "postoupí" do již třetího speciálního výběru? Bude to v průměru jen každá desátá glosa, proto bude zajímavé zjisit, zda to budou ty opravdu nejvtipnější. Objeví se ve výběru právě vaši "favoriti"? O tom se přijďte přesvědčit na vlastní oči v únoru, kdy oslavíme nejen třísté vydání Nedělních miniglos, ale i neuvěřitelných šest let s tímto blogovým týdeníkem!

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím za téměř šest let, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Hořký konec milovníka módních výstřelků

9. ledna 2015 v 21:03 | Petr Vápeník |  Miniatury

Čtenáři, kteří sem občas zavítají, vědí, že se na těchto stránkách občas objevují kraťoučká haiku. Co ale dělat v případě, kdy je útvar rozsahem srovnatelný s haiku, ale jinak nesplňuje nic z toho, co se od haiku očekává, a zároveň bych se jako autor styděl zařazovat takové kousíčky textu k poezii, pro kterou mám specializovanou rubriku V řeči mírně vázané ?

Pro tyhle případy jsem si proto založil novou rubriku s názvem Miniatury. Ta první má trochu trychtýřovitý tvar a není ani tak odrazem mého aktuálního duševního rozpoložení, jako spíš akutního nedostatku času, kterým se vyznačoval můj první letošní pracovní týden. Ale nastává víkend, během kterého nás možná déšť a vítr uvězní v povánočních interiérech, tak věřím, že na tvůrčích aktivitách nebudeme šetřit :-).



Hořký konec milovníka módních výstřelků


Říkal, že si hodí mašli

a teď visí

na šli !



Určitě jste si už zvykli, že krátké články jsou u mne často doprovázeny malým výletem do blogového pravěku. Dnes budeme větrný a provlhlý leden 2015 kompenzovat sluncem rozpáleným začátkem srpna 2009 a vy si můžete přečíst do mírně literární podoby upravený záznam jedné úplně obyčejně poetické cesty vlakem z Plzně do Berouna. Nebojte, v textu s názvem O husitských válkách a opilém básníkovi nebudou vystupovat jen husité se svými řemdihy, sudlicemi a nesmiřitelným náboženským zápalem ne nepodobným současným islamistům. Dočkáte se slunce i deště, básní i prózy a přesvědčíte se, že i výsostný intelektuál v přímé interakci se záchvěvem lásky může oněmět :-).


Blogový rok 2014

6. ledna 2015 v 8:12 | Petr Vápeník |  Z blogového světa
Jako obyčejně se chci na začátku nového roku krátce poohlédnout za tím, co zajímavého se vloni odehrálo na tomto blogu. I letos mi byl pro získávání faktů velmi dobrým pomocníkem progam Google Analytics, který mi poskytnul základní souhrnná data. Co je možné se z nich všechno dozvědět?

Tím "nejsouhrnnějším" údajem je logicky celkový počet návštěv na blogu. Přestože se počet článků snížil ve srovnání s rokem 2013 asi o desetinu, návštěvnost stoupla o víc než 16% na celkových cca 26 500 návštěv. Přístup přes klasický počítač se přitom zvýšil asi o desetinu, zatímco přístupy přes modernější tablety i přes mobilní telefony vzrostly meziročně skoro o 70%.

Když se na vývoj návštěvnosti podívám z dlouhodobého hlediska, nejde v posledních letech o žádný překotný nárůst, ale o zvyšování postupné, ale vytrvalé, což je mi mnohem sympatičtější než stále se střídající přílivy a odlivy. Návštěvníci si celkem otevřeli víc než 54 000 stránek, což je asi o 8% víc než loni. Návštěvnost byla v průběhu roku celkem vyrovnaná - se dvěma výraznými vrcholy, které logicky souvisejí s propagací dvou mých článků na titulce blogu.cz. Absolutní maximum nastalo 24.října, kdy přišlo rekordních 518 návštěv, naopak 23. května přišlo jen 27 lidí. Standardní týdenní návštěvnost se už ale velmi dlouho pohybuje mezi 400 a 600.

Zatímco nejčtenějším článkem roku 2013 se stala povídka Vražda u krbu, se 628 čtenáři, tentokrát s přehledem zvítězila krátká a velmi osobní úvaha na kontroverzní téma placené reklamy a etických souvislostí s názvem O nenápadné blogové reklamě. Protože se na titulku dostala v pátek a vydržela na ní celý víkend, vyhrála s naprostým přehledem a 1266 čtenáři a jde díky tomu o nejčtenější článek v historii mého blogu. Asi poloviční čtenost mělo gramatické okénko O holdování a holtování, které by se svými 639 návštěvami stále ještě loni vyhrálo, ale rekordmanem se stejně stalo, protože se svými 71 komentáři překonalo dosud vedoucí loňskou "vražednou" povídku. Zajímavé je, že místo na pomyslných stupních vítězů obhájil z loňska článek o Huntingtonově klasické knížce Střet civilizací, který si loni našlo 396 čtenářů. Po loňském "stříbru" to byla ale tentokrát jen bronzová příčka a i o tu se politologický klasik musel podělit s únorovou Grafickou pozvánkou na mou fotografickou výstavu v Galerii České spořitelny v pražské Rytířské ulici.

Teď na chvíli odskočím od blogových článků k blogerům: I díky zmíněné výstavě jsem měl milou příležitost vidět se s některými blogery, kteří patří v tom nejlepším smyslu slova ke zdejším štamgastům: Již na druhé výstavě jsem přivítal Ilonu-Pižlíka a Lucku, poprvé jsem naživo viděl Pherenis, Miloše, Teris, Martina-Koníka a mstajera nakonec jsem zjistil, že výstavním sálem za mé přítomnosti prošla i Teeda, jen jsme se - neznajíce se - nepustili do řeči. No a v návštěvní knize jsem našel pozdravy ještě od dalších blogerů. Kromě této akce jsem se ještě zúčastnil krátkého srazu v Rožďalovicích, kde jsem potkal i Kitty a Máří Kosáčka, takže loňský rok je možné v tomto směru hodnotit jako přebohatý.

Ale zpět k nejčtenějším článkům: Více než 300 čtenářů si ještě přečetlo dvě úvahy na politická témata - Co zazlívám Miloši Zemanovi a nedávný článek Co mě (ne)těší na výročí listopadových událostí - a taky jeden čistě fotografický článek Fotovýlet za Vydrou - test nového filtru.

Z obrovité porce více než třiceti reportáží z velké letní cesty do Japonska byl nejčtenější článek ze samotného začátku cesty v Tokiu Den 3.: Čekání na zážitky (Park Ueno a věž Sky Tree) (238 čtenářů) a pak pěkně logicky i závěrečné shrnutí celého déle jak měsíc trvajícího výletu v článku Ohlédnutí za japonskou cestou (241 čtenářů). Naopak, nejméně čtenářů měl článek Den 19.: Ohňové loučení s Fudžisan, ten si nepřečetla ani celá stovka návštěvníků).

U poezie jako u přece jen "menšinovějšího" žánru se nejčtenější kousky dostávají tradičně k hranici 200 čtenářů - tentokrát to byl Heřmánkový sonet (208 čtenářů) a Noční převrat v Říši divů (rovných 200 čtenářů). Je tedy zajímavé, že básně mají v průměru větší návštěvnost než přece jen dost specifické Nedělní miniglosy, jejichž nejúspěšnější díl si přečetlo 183 čtenářů a ten nejméně úspěšný jen 73.

Nejčtenější "recenzí" na tomto blogu byl v minulém roce článek o filmu Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne (229 čtenářů, číslo se zvětší vždycky, když film dávají v televizi :-)).

Myslím, že pro základní bilanci to zatím postačuje, k některým zjištěným zajímavostem se ještě nejspíš vrátím, ale nechci vás hned zpočátku roku utlouci strohými daty. Hlavně vám všem ale chci moc poděkovat za vaši vytrvalou a navíc již šestým rokem stabilně rostoucí přízeň. Velmi si jí vážím a bude pro mě ctí a potěšením, budeme-li se na těchto stránkách setkávat i v roce 2015.

Ještě jednou vám do něj všem přeji hodně zdraví, štěstí a úspěchů.

P.S.: Na konci roku jsem si vytáhl některé zajímavé údaje, která se týkají blogových komentářů (tentokrát nejen za uplynulý rok, ale za celou historii těchto stránek) . Samozřejmě před vámi nebudu tyto informace tajit, ale sepíšu na tohle téma v dohledné době krátký článek. Teď od vás ale zkusím přijmout tipy: Co myslíte: Který z blogerů okomentoval v celé skoro šestileté historii nejvíce mých článků a kolik jich bylo? :-)

Nedělní miniglosy č.295

4. ledna 2015 v 14:26 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Česká armáda od Nového roku neprodyšně uzavřela Václavské náměstí v Praze, kam nesmějí vstoupit ani Pražané ani turisté, a dokonce jsou zavřené i všechny místní prodejny a hotely. "Ti, co sledují podobné případy v České republice, se uzavření prostoru faktického centra hlavního města nemohou divit," řekl nám mluvčí Ministerstva obrany. "Podobně jako ve Vrběticích musíme po silvestrovských oslavách počkat devět dnů od okamžiku posledního neřízeného výbuchu, pak budou do prostoru opatrně vysláni armádní pyrotechnici a bude-li vše v pořádku, otevření celého prostoru veřejnosti se dá očekávat v červenci nebo v srpnu."
-----------------------
Podle informací českých zpravodajských služeb by se měly výrazně zvýšit prostředky na boj s extrémismem, protože aktivita zdejších extrémistických skupin je aktuálně na extrémně nízké úrovni.
-----------------------
Od Nového roku se začíná uplatňovat nižší sazba daně za knihy, což by podle ekonomů mělo povzbudit aktivitu nakladatelů. Pesimisté však upozorňují na to, že by vyšší poptávka po levnějších knihách mohla být kompenzována nepříznivými důsledky snížení cen v lékárnách prodávaných přípravků proti knihomolům.
----------------------
Společnost Amnesty International zprovoznila on-line příručku pro české učitele s návody pro řešení projevů nesnášenlivosti na českých školách. Podle prvních neoficiálních reakcí z Ministerstva školství a z prostředí školských odborů se ale nedá očekávat, že by učitelé doporučené materiály nějak významně používali, protože podobné příručky nesnášejí.
----------------------
Prezident Zeman uvítal na tradičním společném novoročním obědě v Lánech premiéra Sobotku a jeho manželku vybraným zvěřinovým menu sestávajícím ze zámecké zvěřinové paštiky, bažantího vývaru a daňčí pečeně. Jako doposud každý - dokonce i ten nejnevinnější - krok prezidenta však i novoroční menu vyvolalo hysterickou reakci Zemanových odpůrců z prostředí tzv. pražské kavárny. "Že se jedním ze signatářů ostré petice na podporu lánské divoké zvěře stane můj dlouholetý politický oponent z ODS, sexuolog Jaroslav Zvěřina, to mne nijak nepřekvapilo," řekl zástupcům médií český prezident, "ale trochu zarážející je, že se tentokrát přidali i takoví dosud nepříliš konfliktní lidé, jako písničkář Wabi Daněk a sportovní komentátor Jakub Bažant."


Milí čtenáři, nebude to již dlouho trvat a společně oslavíme jubilejní třísté vydání Nedělních miniglos. Jako obyčejně bude jubilejní vydání obsahovat padesát vybraných glos z čísel č.201 až 299. Které miniglosy z téměř pěti stovek uveřejněných "postoupí" do již třetího speciálního výběru? Bude to v průměru jen každá desátá glosa, proto bude zajímavé zjisit, zda to budou ty opravdu nejvtipnější. Objeví se ve výběru právě vaši "favoriti"? O tom se přijďte přesvědčit na vlastní oči v únoru, kdy oslavíme nejen třísté vydání Nedělních miniglos, ale i neuvěřitelných šest let s tímto blogovým týdeníkem!

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na starší vydání, můžete si kromě kompletních archívních článků přečíst na následujících třech odkazech jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím za téměř šest let, kdy Nedělní miniglosy pravidelně vycházejí, publikováno:


Co pro mne bylo důležité v roce 2014?

1. ledna 2015 v 15:11 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Přesně před rokem jsem na blogu poublikoval bilanční nebo možná spíš připomínající článek Co pro mne bylo důležité v roce 2013 a já si řekl, že by možná nebylo nezajímavé z takového textu udělat novoroční tradici. Proto si dnes v pár bodech připomenu některé důležité a zajímavé události uplynulého roku. Bez soutěže v důležitosti, bez pořadí, jen to, co by nejspíš stálo za to připomenout si v souvislosti s rokem 2014 i v daleké budoucnosti, přičemž jako velmi dalekou budoucnost teď vnímám vše, co leží za obzorem března či dubna tohoto roku. Opět si dovolím zcela sobecký přístup - tzn. půjde jen o události důležité pro mne osobně, nikoli o události světodějné a také se pokusím odstínit svou práci, protože to je téma, kterým jsem se zde na blogu nikdy nezabýval a věřím, že to tak může i nadále zůstat.

I letos jsem měl krátké a náročné období, kdy jsem se obával o zdraví a budoucnost člověka, který je už pěknou řádku let tím nejdůležitějším, o čem přemýšlím. Naštěstí to období bylo krátké a - aspoň je vidět, jak spolu opačné extrémy mohou bezprostředně souviset a sousedit - paradoxně se přeměnilo naopak v nejradostnější období uplynulého roku a možná nejen jeho.

S pomocí vědy se mi podařilo rozptýlit již asi dvě desítky let trvající omyl několika lékařů, že mé srdce není zdravé. Mám teď oficiálně potvrzeno i to, že není z kamene, ale jde o sval měkký ale vytrvalý a v mém případě i dosti houževnatý, do kterého se hodně vejde. Lékařské přístroje jsou natolik předpotopní, že to nedokázaly odhalit, ale mohu jen doplnit, že jde o sval - i přes jeho nevelkou rozlohu a počet místností a komor - dlouhodobě obydlený, takže jsem v této souvislosti moc rád, že to není nějaký aušus čtvrté kategorie.

Podařilo se mi uskutečnit svou třetí fotografickou výstavu, první v oficiální galerii s profesionálním zázemím a kurátorem, což byla zase úplně jiná zkušenost než u předchozích dvou výstav. Pár záběrů z podzemních galerijních prostor je možné si prohlédnout ve staré blogové pozvánce na komentované prohlídky a několik souhrnných údajů o výstavě v článku Sečtená a podtržená výstava.

Nejkrásnější kytka roku vyrostla letos ve Vrtbovské zahradě v Praze.

V létě se mi podařilo procestovat Japonsko od centrálního Hokkaidó až po úplný jih Kjúšú a nakouknul jsem i na navazující souostroví. Průběžné zápisky a fotky z cest jsem zveřejňoval skoro každý den v rubrice Japonsko na vlastní oči.

V létě a na podzim se k mému překvapení objevilo několik soukromých bytů a domů, kde je možné vidět moje fotografie. I když jsem si to vůbec neuměl představit, několik posledních je dokonce v "obřím" formátu 100x70 cm.

Podnikl jsem výstup od úpatí posvátné hory Fudžisan až na její vrchol, což je čisté převýšení 3 kilometry. Na vrcholu hory jsem vlídně rozmlouval s bohy hory a oni mi za to splnili největší přání, které jsem pro uplynulý rok měl, dokonce ještě dříve, než jsem ho vůbec stihl vyslovit. Poděkoval jsem jim za to po japonském způsobu hlubokou úklonou a nikdy nekončící vděčností. Zpod vrcholu hory jsem měl už po druhé v životě příležitost sledovat fascinující východ slunce.

Oslavil jsem sedmdesáté narozeniny jedné velmi čiperné paní, která mě zná dokonce ještě o něco déle, než jsem podle úřadů na světě.

Naučil jsem se hrát na klavír nejdelší a nejtěžší skladbu, do které jsem se kdy pustil. Je na ní sice ještě spousta práce, ale už může zaznít pěkně pohromadě, byť zatím ještě se spoustou chyb.

Fotku na svém stole jsem sice vyměnil, ale tvář na ní zůstala stejná, jen je mnohem usměvavější.

Poprvé v životě jsem se nechal nadnášet vodami Tichého oceánu a Východočínského moře.

I v roce 2014 jsem přes nezanedbatelné výdaje na pět týdnů dlouhou cestu na druhý konec světa hospodařil s celkově lehce přebytkovým rozpočtem, a nikde jsem se tedy nemusel zadlužit.

Závěr roku byl pro mne tak radostný, že dokonce ani první lednové dny nového roku nejsou a nemůžou být naplněny tradiční podmračenou nenáladou jako v posledních mnoha letech. Moje víra v zázraky - už tak dost pevná - se v uplynulém roce ještě posílila.

Loni jsem jako závěrečné shrnutí roku 2013 napsal:
"Inu, dívám-li se zpátky, byl to vlastně moc dobrý rok. Emocionálně nabitý jako snad žádný z jeho předchůdců; neutrálních dnů bylo jen velmi málo - mnoho jich bylo nádherných a nezapomenutelných a taky pár pěkně mizerných, kdy to vypadalo, že nic nemá smysl. Pomohl mi odpovědět na spoustu otázek, ale další, nové a ne zrovna jednoduché na oplátku otevřel. Nastávající rok se bude muset pořádně snažit, aby laťku nasazenou uplynulým rokem překonal. Přesto věřím, že se mu to povede."

Snad mě nenařknete z nedostatku tvůrčí fantazie, když si dovolím tenhle závěr převzít slovo od slova i pro rok 2014.

Všem zdejším pravidelným návštěvníkům i všem náhodným kolemjdoucím přeju, aby měli důvod se na rok 2015 těšit nejméně tolik jako já (a já se těším moc) a aby skutečnost jejich očekávání ještě předčila.