O jedničkářích

24. února 2015 v 21:16 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Byli jste (nebo dokonce ještě jste) jedničkáři? Já jsem jedničkářem býval na základní škole, nicméně na gymnáziu už jsem přešel do volnějšího režimu života na věčném pomezí mezi jedničkami a dvojkami, a protože se tento režim osvědčil, ponechal jsem si ho i pro školu vysokou. Od té doby ovšem tápu, protože nevím, jestli bych dokázal být ještě někdy jedničkářem. Paradoxně bych jím nejspíš nebyl ve svých vlastních hodinách v době, kdy jsem učil, protože jedničkář v mých předmětech musel bejt fakt dobrej a povedlo se to jen sem tam někomu! Jedině snad - že bych znal předem své otázky, což se při podobném střetu zájmu rozhodně úplně vyloučit nedá.

Ani nevím, kolik bych takových jedniček musel mít, abych se mohl považovat za jedničkáře, a z čeho všeho by jedničky měly být. Musel bych asi zvládnout nějaké ty jazyky, přihodit matematiku, různé přírodní vědy, historii a zeměpis, vědy společenské (nevím, nevím, jaké by v nich měli vyučující pochopení pro mé Nedělní miniglosy), bylo by nutné přihodit tělocvik (huffff, to na jednušku tedy nevypadá!), možná výchovu výtvarnou a hudební a nejspíš i něco zavánějící ekonomikou či marketingem, kdoví. Když to všechno sečtu a zaokrouhlím, nejspíš by jedniček muselo být tak čtrnáct, patnáct, abych se mohl považovat za jedničkáře.

Zachmuřil jsem se. To totiž zavání velkými kusy soustavné práce a já si zdaleka nejsem jistý, jestli by vynaložená námaha vedla v mém věku k cíli. Neexistuje nějaká jiná a jednodušší cesta k tomu, abych v téhle numerologické řeži dosáhnul aspoň čtrnácti jedniček a mohl se tak odpovědně prohlásil za jedničkáře? A tu mě napadlo řešení: Kdybych se hodně snažil, dokázal bych totiž dát tady na blogu dohromady čtrnáct prokazatelných jedniček. Musel bych si ovšem dát od psaní na blog pěkných pár měsíců pauzu, a to nevím, jestli mi u vás projde. A pokud to projde u vás, určitě to neprojde u mne samotného, protože bych právě v těchto polojarních týdnech rád tady na blogu byl, rád bych psal o věcech příjemných a uklidňujících, aby žádný z čtenářů neměl ani ten nejmenší důvod propadat nervozitě či stresu, a nejméně ze všeho pak ti, které považuji za bytostné jedničkáře a asi ve všech ohledech i za jedničky (aspoň tedy pro mne).

Vypadá to tedy, že velká blogová pauza kvůli tomu, abych se stal jedničkářem, nenastane. Kdybych totiž s dnešním článkem počkal až do listopadu a publikoval ho 11.11. v 11 hodin, 11 minut a 11 vteřin (ty vteřiny byste mi holt museli věřit), dalo by to dohromady celých 14 jedniček, možná dokonce 15, když mi uznáte i jednu jedničku z letopočtu. Cože? Že jedniček je jen 10 nebo - přimhouříte-li oči - maximálně 11? Tak ještě přihoďte čtyři důležité jedničky za skutečnost, že tento článek je v historii tohoto blogu přesně 1111. Ano: tisící stý a ještě jedenáctý k tomu.

Omlouvám se tedy všem, které nadpis a úvod článku svedl na scestí vedoucí do školních škamen. Moje blogové jedničkářství nemá se školou ve skutečnosti nic společného. Možná maximálně se školou blogovou, ve kterou se těch dosud publikovaných 1111 článků (včetně tohoto) pro mne proměnilo. Mimořádně zajímavou a poučnou školu, ve které jsem zatím postoupil do šesté třídy. Nebo do sexty. Každopádně - do úspěšného zakončení blogové školy ještě kousek chybí a zatím ještě z blogového bojiště utíkat nehodlám. Kdoví, třeba to jednou - pokud ovšem školu nezačnu kvůli jiným zájmům flákat - dotáhnu až k maturitě.

Děkuji všem, kteří se mnou mé čtyři jedničky svým zájmem a návštěvami spoluvytvářeli, a i když se obávám, že teď už mé "skóre" může být z pohledu jedničkářů jen a jen horší, půjdu do toho a budu ještě chvíli pokračovat. Copak tohle dělám kvůli známkám?

Čekáte i dnes při zajímavé příležitosti nějaký zasloužený bonus? Dobře, může být: Podívejme se tedy, milí jedničkáři a jedničkářky, třeba na 111. článek, kterým byl fejetonek s podivuhodným názvem O Dněprostrojích dneška, kde jsem se v červenci 2009 zamýšlel nad tím, jak pojmenovávají rodiče svá dítka - jestli typickými českými jmény - jako Frantíky, Toníky či Pepičky - či budou převažovat spíš Kevinové, Nastassji či Mohamedové. Nevím jak vy, ale u mě každopádně jeden báječný český Toníček dokáže porazit nejmíň sedm Kevinů či Džejárů, a to jednou ranou! :-).

Prochází-li někdo z ročníku do ročníku s odřenými ušisky a s "dostatečnými", třeba ho potěší zdejší 444. článek. Je ale text jen pro vytrvalce, protože jde o jednu z mála zde publikovaných rozsahem "řádných" povídek, povídku Strážný jelen, kterou někteří čtenáři dokonce považují za povídku vegetariánskou, přičemž nechápou, jak jsem ji mohl napsat já jakožto masožravec. Většina štamgastů ji ovšem bude znát, protože jsem ji připomínal již přibližně před rokem, to jsem ovšem ještě netušil, že šlo právě o čtyřstý čtyřicátý čtvrtý článek v pořadí, což se pěkně hodí k dnešnímu tématu.

No a ti, jimž štěstí při zkoušení nejspíš nepřálo nebo si na ně někdo zasedl, a oni poctivě propadli, možná vezmou zavděk jako cenou útěchy článkem číslo 555, jímž je jedna z reportáží z mé první japonské cesty - Čekodžin, co chodí pěšky - o tom, jak podezřelý jsem byl, když jsem v lázeňské oblasti na ostrově Kyushu dal přednost chození po svých před koňmi poschovávanými pod různými japonskými kapotami.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. února 2015 v 22:23 | Reagovat

Blahopřeju, je k čemu. I k nápadu dodat takto číselně ozvláštněné články. Některé jsem četla, ty z Japonska z loňska všechny a dřívější ty, co jsi nám nabídl v odkazech. I teď máš šťastnou ruku na čísla (a pod nimi skryté články). Dobrý nápad - taky občas dám odkaz na nějaký "obzvlášť povedený" do článku. Proč ne? Hezký únor - už se nám vytrácí ;-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. února 2015 v 22:32 | Reagovat

Statistika není vždy nuda- takový článek jsem kdysi taky napsala. Týkal se sice statistiky Turistů podle časopisů  Jeseníky-Bezkydy z r. 1930, ale byl zajímavý. Dobrý počin spočítat články. Já jsem je už přestala počítat. Ovšem ty vaše jsou zajímavější. :-)

3 Radka Radka | E-mail | Web | 24. února 2015 v 22:39 | Reagovat

Někde jsem četla, že trojkaři berou vyšší platy než jedničkáři. Ne proto, že umí víc, ale protože si o ně umí říct ;-)
Asi na tom něco bude, nicméně gratuluji je krásnému číslu :-)

4 userka userka | E-mail | Web | 24. února 2015 v 22:54 | Reagovat

Gratuluju k výročí. Pro mě jsi jedničkář tak jako tak.

To je fakt hrozný (čti super), jak do těch článků dáváš odkazy na články další! Já tady pak mám milion záložek a nevím, co dřív číst :-)

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 25. února 2015 v 1:32 | Reagovat

Odo mňa dostaneš k štatistickému výročiu šestku! To je určite lepšie, než päťka!
My tu máme totiž systém obrátený na hlavu,
šestka je najlepšia známka! Je to "Traumnote". Obvykle ju nedostáva nikto. Mne sa podarilo za celé štúdium odostať jednu jedinú, za veľmi rozsiahle "dielo".
Ináč tak maximálne "päť plus!", čo tiež existuje. Halt plati "andere Länder, andere Sitten", ale s tými 6-kami sa tu škrobia naozaj...

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. února 2015 v 7:22 | Reagovat

[1]: Celkem nedávno jsem si všiml, že mám asi 1105 článků, tak jsem si na tenhle článek počkal. Nápad podívat se i zpětně vzniknul až včera.

[2]: Z fyziky si pamatuji, že "zajímavost" článků nemá žádnou poměřovací jednotku :-)

[3]: Díky, to s těmi trojkaři je zajímavé. Hlavně že si o vyšší platy nemusí psát, co by s trojkou z češtiny nemuselo klapnout :-).

7 Čerf Čerf | E-mail | 25. února 2015 v 8:01 | Reagovat

[4]: Čím víc záložek, tím líp! :-) Když je bohatý archiv, proč ho nevyužít, že?

[5]: Až šestky dojdou až k nám, doplním pro premianty i 666. článek :-).

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. února 2015 v 8:47 | Reagovat

Buď Dablefkařem.
Hexidecimálně FF je bitově 8 jedniček.
Double = 16 jedniček.

9 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. února 2015 v 8:53 | Reagovat

Tak pro mě byly samý biče na vysvědčení jen v první třídě a max v pololetí druhé.
Takže pro mne je tak asi nejlepší číst čtyřstýčtyřicátýčtvrtý  článek :-D .No tak je asi pravdou že Tonda by v dnešní době dal radši Mohamedovi přes tlamu spíš než Džejárovi ale pro mne to tedy není zrovna top české jméno.(tím se omlouvám všem Tondům mezi tvými čtenáři) Někdy prostě člověka poznamená averze vůči jednomu člověku s určitým jménem averzi k tomu jménu vůbec .... k tomu krásnému počtu článků ti gratuluju!

10 Čerf Čerf | 25. února 2015 v 9:00 | Reagovat

[9]: Naštěstí to funguje i obráceně: Stačí jeden skvělý Toník nebo Vašík a jméno má v mých očích na dlouho vystaráno :-).

11 Jarka Jarka | Web | 25. února 2015 v 9:14 | Reagovat

To se ten školní úvod zajímavě překlopil do výročního článku! Já jsem s postupem školních let zapadla do průměru, takže pro mě bys vysel vyšťourat články mezi dvojkou a trojkou. ;-) Jsem ráda, že jsi se rozhodl pokračovat ve blogové škole bez ohledu na jedničkové skóre, třeba se dočkáme i toho hodnocení "6", jak píše Rucola, ovšem pozor na tři šestky, to není dobré číslo! 8-O  :-D

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. února 2015 v 9:42 | Reagovat

[10]:I tak ..... ;-)

13 Miloš Miloš | Web | 25. února 2015 v 11:13 | Reagovat

1111 článků - a já jsem si zrovna s uspokojením říkal, že mám 140. Hned jsem dostal komplex méněcennosti, jedničku jsem měl už hodně dávno, teď jsem čtyřkař a nula k tomu.

14 Janinka Janinka | E-mail | Web | 25. února 2015 v 13:49 | Reagovat

Chtěla jsem ti popřát hodně dalších jedniček, ale myslím, že když k těm 1111 přihodíme ještě jednu, bude to až až! :-D

15 Robka Robka | E-mail | Web | 25. února 2015 v 14:39 | Reagovat

Jsi mimořádně plodný autor! Navíc, měla-li bych většinu tvých článků ohodnotit známkou, taky výborně prospíváš. Já sama své články nepočítám, i když bych to možná zvládla - ale přece jen matematika nikdy nebyla mou silnou stránkou. :-)

16 Čerf Čerf | E-mail | 25. února 2015 v 17:45 | Reagovat

[11]: To s tou školou byla jen momentální improvizace, abychom se dostali k tomu "zajímavě nejubilejnímu" článku. Článek číslo 666 jsem záměrně neuvedl, byť jsem si ze zvědavosti spočítal, který to byl :-).

[8]: Být hexadecimálním jedničkářem je mimořádně zajímavé. Ale je pro to třeba se naučit vážit na hexadecimálce a umět bryskně spočítat, kolik vojáků zbyde ze zhexadecimované setniny :-).

17 Čerf Čerf | E-mail | 25. února 2015 v 17:50 | Reagovat

[13]: Komplexy jsou vesměs neužitečné, snad s výjimkou B-komplexu :-).

[14]: Teď už si, obávám se, můžu průměr jenom zhoršit :-)

[15]: Jak praví klasik: To není matematika, to jsou počty! :-) Každopádně děkuji za krásné vysvědčení.

18 Miloš Miloš | Web | 25. února 2015 v 19:19 | Reagovat

[15]: Já počet článků vím přesně vždy, protože pro každý si založím nový adresář (na text a fotky), jehož název začíná pořadovým číslem.

[17]: Až budeš mít 11111 článků, průměr si zase vylepšíš.

19 Rowan Rowan | Web | 26. února 2015 v 11:51 | Reagovat

Právě jsem strávila několikeré opakované přepočítávání, že ale sakra těch jedniček by bylo jen deset, nebo už ani počítat neumim? :D Měla jsem rovnou pokračovat ve čtení a ne se zaseknout na drobnostech.
Ale když už o tom byla řeč - já jedničkář nebyla nikdy. Na té základce možná, ale od střední ne. Protože na střední mi bylo náležitě vysvětleno, že je úplně jedno, jak moc se člověk učí a snaží, dobrou známku prostě nedostane. takže snaha šla do kopru a až teprve vysoká škola mi zase ukázala, že studium je o něčem jiném, než o blbých známkách. takže jedničkář nebo ne, podle mě je to o něčem trochu jiném (jako budoucí úča bych asi měla mít jiný názor, já vím :D )

jo a gratuluji k tomu 1111 článku! To už je číslo =)

20 adaluter adaluter | E-mail | Web | 26. února 2015 v 14:47 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem se po té dlouhé době přinachomýtla zrovna k takové slavnostní "jedninečné" události. Já patřím k takzvané "velmi pozdní" odrůdě lidí, kteří dozrávají k jedničkám až v pozdním školním věku (bude v tom něco s pomalu zrajícím mozkem), neboť jako absolvent ZŠ bych si mohla číst tak možná 333ku a jukla bych i na 444ku, ovšem  u maturity už bych se směle mohla vrhnout na tenhle článek. Tehdy jsem to nechtěla slyšet, ale dnes je mi líto, že jsme to poté tak rezolutně "zapíchla" :-?
Tak se přidáváme ke gratulaci a těší mě, že jsi svoji sbírku jedniček obětoval pro naše blaho, věřím, že ti to přinese větší zadostiučinění, než plná žákajda bičů.

21 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 26. února 2015 v 16:52 | Reagovat

To snad ani není možný!

22 Čevi Čevi | Web | 26. února 2015 v 17:19 | Reagovat

1111 publikovaných článků je pěkné číslo, gratuluji. Když už se zmiňuješ o jedničkářích, zrovna nedávno jsem přemýšlel, jestli je vynaložené úsilí skutečně odměněno. Na ZŠ jsem jedničkář byl, ale na gymnáziu jsem nasadil tempo lehce flákací a nějaká ta trojka se bohužel vždycky objeví. Když pak vidím vystresované šprty (není to moc pěkné slovo, ale některé typy lidí jinak označit nelze), jestli dostanou jedničku nebo jedna mínus, jsem rád, že do této kategorie nepatřím, třebaže bych mohl být trochu důslednější. Co pak z toho života člověk má, když se celé dny jen učí a téměř nekomunikuje s okolím.

23 Čerf Čerf | E-mail | 26. února 2015 v 20:29 | Reagovat

[18]: S tím, že bych se dožil stopadesátky, zatím nepočítám :-)

[19]: Článek č.1111, pokud by byl vydán 11.11. v 11h 11min a 11s dává dohromady 14 jedniček. A to ani nemluvím o patnácté jedničce z chování :-). Myslím, že známky jsou vedlejším produktem, který je nezaslouženě adorován.

[20]: "Jedninečná" událost se mi jako pojem líbí :-). Třistatřiatřicítka byla jedním vydáním Nedělních miniglos, které měly nedávno vlastní jubileum, tak jsem je speciálně nepřipomínal. Ale jsem moc rád, že jsi zase po nějaké době přišla na návštěvu, a díky za milé přání.

[21]: Takový „jedničkový“ článek by byl doslova rájem numerologů

[22]: Je otázkou, co je cílem – jestli jedničky nebo poznávání. Osobně dávám přednost poznávání, které může mít na rozdíl od jedniček mnoho různorodých podob. Ale znám mnohé čistokrevné jedničkáře, kteří jsou opravdu skvělými lidmi a jedna báječná jedničkářka je dokonce hlavním inspiračním zdrojem tohoto blogu :-).

24 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 27. února 2015 v 17:28 | Reagovat

[23]: ...a pokud by byl tento článek olajkován vztyčeným prstem (viz "Kalousku, ty jsi jednička"), bylo by těch jedniček 15.

25 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 3. března 2015 v 0:09 | Reagovat

Ty jo, tolik článků! Pro mě jsi jedničkář :-) Jen tak ze srandy, jaký článek by se skrýval pod ďábelským číslem 666 ? :-)

26 Čerf Čerf | E-mail | 3. března 2015 v 0:30 | Reagovat
27 pherenis pherenis | E-mail | Web | 3. března 2015 v 8:20 | Reagovat

Fíha...jedničkář...hmmmmm....vždy jsem takové lidi obdivovala, jak jim to učení tak nějak samo do té palice lezlo....a mě pod dřinou tak dvojky trojky...a navíc si o plat neumím ani říct....tak to teda nevím kde se stala chyba :-D :-D.
Velice výživný článek ;-)...díky za něj.

S milým pozdravením.....pherenis

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. března 2015 v 7:55 | Reagovat

[27]: Opravdu za málo. Známkování je dobrou ukázkou, že v realitě neexistuje přímá úměra mezi vynaloženou prací a výsledkem. Více práce vede skoro vždy ke zlepšení, ale přirozená spravedlnost končí, jakmile si výsledky začnou poměřovat lidé mezi sebou navzájem.

29 Bev Bev | Web | 5. března 2015 v 14:45 | Reagovat

Dávám za jedna a přidávám pět hvězd. Po celou dobu čtení sedím s připitomělým úsměvem labužníka, který se dostal k oblíbené delikatese. :D

30 Van Vendy Van Vendy | Web | 5. března 2015 v 16:20 | Reagovat

To je pěkná jedničková nadílka. A dá se tomu říct úspěch! Na rozdíl od školních jedniček,které sice vypadají krásně, ale úspěch v životě ani v práci nezaručí. Že naopak vítězí trojkaři a čtverkaři, je potvrzené, už proto, že tito nevidí překážky a nebojí se jít přes mrtvoly. Obrazně. Takže, ano, trojkaři a čtverkaři se mohou stát milionáři, kdežto jedničkář tone v kariéře, protože je moc studovaný a vidí příliš mnoho překážek. Takže si nejsem jistá, jestli jsou ty školní jedničky tak moc důležité.
I když, pro postup do vyššího levlu při studiích, důležité jsou.
Ale stejně, v každém případě, gratuluji k tvému 1111.-tému článku! :-)

31 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 5. března 2015 v 19:57 | Reagovat

Jedničkářka jsem byla na základní škole. Pak už to šlo se mnou trochu z kopce, ale nebylo to zas tak nejhorší. Ty jsi pro mě bloger jedničkář. :-)

32 Čerf Čerf | E-mail | 5. března 2015 v 21:28 | Reagovat

[29]: Tedy - už jednička s hvězdičkou je báječná známka. Natož čtyři jedničky s pěti hvězdičkami! :-)

[30]: Připomíná mi to starou anekdotu, jak se na srazu abiturientů ptá profesor svého bývalého studenta: "Nechápu, jak ses se čtyřkou z matematiky mohl stát obchodníkem a milionářem!" "To je jednoduché: Koupím za sto a prodám za dvě stě. Mně ty dvě procenta zisku úplně stačí!"

[31]: Jestli to dobře chápu, byl to jen velmi povlovný kopec :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama