Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

26. března 2015 v 20:59 | Petr Vápeník |  Knihy

Nepatřím k těm, kteří si musí za každou cenu přečíst, co je tzv. "in". Jednak po těch "bestselerech", jejichž hlavní síla tkví v dokonalém marketingu, za pár měsíců většinou neštěkne ani pes a jednak se obecně trochu zdráhám dělat věci, které se dělají masově a jsou otázkou aktuální módy. Ostatně i blog jsem si zřídil až v době, kdy ta hlavní vlna blogování byla ve stadiu poklesu :-). Tentokrát jsem se k zajímavé populární knížce dostal oklikou: Sháněl jsem vánoční dárek a v knihkupectví jsem se do pár knížek začetl s tím, že když mě styl vyprávění zaujme, dám knize šanci. A tak jsem k Vánocům pořídil jako dárek knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Název, který jen tak nezapomenete, takže když o knížce někdo někde píše, mluví, a nebo když se o ní dokonce natočí film, není možné ho v médiích přeslechnout (předpokládám, že v kursech tvůrčího psaní kromě již existující lekce pojednávající o tom, jak zásadní je první věta románu, se teď díky "staříkovi" začne probírat i správná teorie "nezapomenutelného názvu" :-)). Hned pod stromečkem jsem vymámil příslib, že jestli bude stát knížka za to, obdarovaný mi ji půjčí přečíst. No - a stála.


Knihy severských autorů, které k nám přicházejí, jsou často detektivky, ze kterých kape krev a sálá potemněle chladná deprese. Kniha Jonase Jonassona však srší optimismem, byť nebudu zapírat, že na pár nezbytných mrtvol se v textu taky narazí, nejsou však produktem kruté krvelačnosti, ale spíš nešťastných náhod, které právě přišly shodou okolností docela vhod. Ale hlavním řečištěm děje je každopádně život samotného stoletého staříka Alan Karlsona, který se v den svých stých narozenin rozhodne nečekat na oficiální oslavy s nazvanými hosty, ale docela obyčejně ze svého pokoje v penzionu pro důchodce zdrhne. A když už je jednou venku, je zřejmé, že se nebude vracet, i když nemá úplně jasný plán, co s právě opětovně nabytou svobodou. Jak se ukáže, stařík je zvyklý zařídit se vždy podle aktuálních okolností a když mu náhoda do cesty hned na začátku přivede podivného mladíka s podivným kufrem, je zřejmé, že útěk nebude nudný. Do pohybu se totiž dostane několik životních outsiderů, pár gangsterů i zástupců orgánů činných v trestním řízení, slušný počet paklíčků bankovek a navrch dokonce jeden živý slon, shodou okoloností také na útěku.

Takto brutálně shrnuto to může vypadat na nějakou lacinou severskou burlesku (nejde náhodou o protimluv?), ale než k ní může dojít, začne se současným dějem prolínat historie celého dlouhého života švédského důchodce, který - jak se ukáže - většinu svého života prožil mimo svou vlast. Zjišťujeme postupně, že Alanova mladická vášeň pro výbušniny ho zavedla postupně do neuvěřitelných situací po celém světě. Alan Karlson se shodou náhod dostane do Španělska zmítaného občanskou válkou, kde hlavní hrdina stihne bojovat… no, v jeho případě jde asi o příliš silné slovo; řekněme - stihne se angažovat na obou bojujících stranách (ostatně - na tom, na které se právě nachází straně, mu v žádném životním období nijak zvlášť nezáleží). Do cesty se mu přimotá sám generál Franco, jímž začíná panoptikum Alanových slavných známostí. Při všech peripetiích svého dlouhého a bohatého života se řídí praktickým krédem své matky: "Je tak, jak je, a bude tak, jak bude." Kdyby se tímto heslem řídila většina populace, bezesporu by ubylo úzkostných stavů a armáda psychologů a psychoanalytiků by byla bez práce. Nu, psychologové možná, ale zdá se, že lidé, kteří mají zálibu ve výbušninách a dokážou vyhazovat do povětří domy a mosty jako Alan Karlson, budou mít práci vždy.

Alan se dostane řízením osudu do Los Alamos, kde se i ze své pozice člena pomocného personálu nakonec aktivně zapojí do zrodu atomové bomby, stane se přítelem Harryho Trumana, získá práci v Číně u Čankajškovy manželky, odkud se dostane do Teheránu a unikne na poslední chvíli popravě, po krátkém intermezzu v rodné zemi pomůže k atomové zbrani Stalinovu Sovětskému Svazu, aby se stal na několik let vězněm v gulagu až v dalekém Vladivostoku. Seznámí se i s Kim Ir Senem a Mao Ce Tungem, řadu let stráví nicneděláním na indonézských plážích a nakonec se stane americkým agentem v Rusku a posléze švédským důchodcem. Ve zpětném pohledu ožívá dvacáté století zkoncentrované do bláznivého života Švéda se třemi třídami základní školy, který se stává nikoli jen prostým pozorovatelem ale i aktivním hybatelem společenských peripetií po celém světě. Co vše se může odehrát mezi lety 1905 a 2005, do okamžiku, kdy se stoletý stařík sebere, vyleze z okna a zmizí ze svého pokoje, aby nemusel mít k snídani kaši a řeči sestry Alice?! Že se jedná jen o pábení? A proč? Nemuselo by se zdát nezasvěcenému člověku jako nemožné už jen to, co se vše ve 20. století opravdu stalo? Tak proč by právě sympaticky pragmatický Švéd nemohl stát poblíž všech těch šílených dějinných událostí. Poblíž přece vždycky stála spousta lidí!

Knížka se moc dobře čte, je psaná s báječným vtipným nadhledem. Ostatně, je-li vám sto let a máte za sebou tak pestrý život jako Alan Karlson, jen tak něco vás nevyvede z míry:

Julius stál ve dveřích do haly a opakoval svou otázku. Chce Alan slyšet dřív tu dobrou nebo špatnou zprávu?
"Tu dobrou," odpověděl Alan. "Tu špatnou můžeš přeskočit."
"Tak dobře," mínil Julius a oznámil mu, že dobrá novina je ta, že v kuchyni je na stole snídaně. Káva, chleba s losím steakem a sousedovic vajíčka.
... To byla opravdu dobrá zpráva. Když se Alan posadil ke kuchyňskému stolu, měl pocit, že teď je už navzdory všemu zralý dokonce i na špatnou zprávu.
"Ta špatná zpráva je," pronesl Julius a maličko ztišil hlas. "Ta špatná zpráva je, že jsme včera v opilosti a pomatení smyslů zapomněli vypnout větrák v lednici."
"A?" chtěl vědět Alan.
"A... ten frajer vevnitř je dočista mrtvej."
Alan se ustaraně poškrábal na zátylku a pak se rozhodl, že si kvůli nějakému lajdáctví nenchá zkazit den.
"To je zlý," připustil. "Ale musíme uznat, že vajíčka se ti povedly perfektně, ani moc natvrdo, ani moc naměkko."

V částech z historie se postupně mimoděk dozvídáme, kolem jakých historických událostí se Alan Karlson mihnul nebo v nich měl dokonce prsty. No řekli byste, že právě on - tím, že při svém útěku z gulagu prakticky zlikvidoval dálněvýchodní municí pro korejskou válku napěchovaný Vladivostok - vlastně způsobil Stalinovu smrt?

U dveří do ložnice Stalin sdělil, že za žádných okolností nechce být rušen. A pak za sebou zavřel, posadil se na pelest postele, a zatímco si rozepínal košili, přemýšlel.
Vladivostok... Město, které se podle Stalinova rozhodnutí mělo stát základnou sovětské tichomořské flotily! Vladivostok... který měl sehrát tak důležitou roli v nadcházející ofenzivě v korejské válce! Vladivostok... Už neexistuje!
Stalin si stačil položit otázku, jak mohl krucinál v patnáctistupňovém nebo dvacetistupňovém mrazu začít hořet kontejner s dekami. Někdo za to musí nést odpovědnost... a ten syčák... ten... ten...
Stalin upadl obličejem na zem. Tam zůstal ležet s mozkovou mrtvicí celý den a noc, poněvadž když soudruh Stalin řekl, že nechce být rušen, nikdo ho nerušil.

Text má od začátku drajv a výborný spád, ale asi tak ve dvou třetinách textu jsem jako čtenář cítil, jako by autorovi postupně docházel dech. Možná je to jen můj dojem, ale zdálo se mi, jako by Jonas Jonasson ohňostroj nápadů a neuvěřitelných souvislostí, podle kterých všechno souvisí se vším, už neměl čím trumfnout a dosáhnout pointy. Konec mi proto přišel trochu rozbředlý, ale to je nejspíš otázka osobního vkusu. Pořád to je moc pěkný kus literatury.

Jestli máte chuť si opravdu pěkně počíst, můžu "Stoletého staříka" bez mrknutí kritického oka doporučit. Pokud máte aspoň základní povědomost o historických událostech 20. století, knížku si užijete o dost víc. Ale i jinak vám můžu popřát pěkný čtenářský zážitek v dobré společnosti stoletého životního praktika Alana Karlsona, polobezdomovce Julia, ne zcela dovtipných mladých gangsterů Šrouba a Kýbla, prodavače Bennyho, který skoro vystudoval celou řadu vysokých škol, zrzavé krásky Gunily, která kleje jako dlaždič, chápavého komisaře Aronssona, který sem tam nad nějakým zločinem dokáže přimhouřit oko, okouzlujícím způsobem tupé indonézské velvyslankyně Amandy, či vždy zmateného Herberta Einsteina. Je to s nimi i s dalšími postavami z pozoruhodného panoptika fakt jízda! :-)

A pro ty, kteří lákání odolají, přikládám aspoň jednu dobrou životní radu, pro kterou má Alan Karlson jistě dostatek osobních zkušeností: "Nikdy nezávoď v pití se Švédem, pokud nejsi zrovna Fin nebo alespoň Rus." :-)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Melanie Melanie | Web | 26. března 2015 v 21:44 | Reagovat

Tohle jsem si chtěla přečíst už dávno, ale pořád se k tomu nějak nemůžu dostat. :-)

2 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 26. března 2015 v 21:59 | Reagovat

Tuto knihu mi nedávno doporučil jeden profesor, bohužel ještě s dalším tuctem knih, takže bude muset tato počkat než na ní přijde řada ;) Rozhodně jí ale přečtu.

3 dreamer-scribbler dreamer-scribbler | 26. března 2015 v 22:03 | Reagovat

Moc se mi líbila, mnohem více než film, na kterém jsme byli se školou v kině.

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 26. března 2015 v 22:06 | Reagovat

Jo, tohle je dobrá kniha.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. března 2015 v 22:57 | Reagovat

Může to být  dobrý  pelmel, ale pokud je pěkně podaný, proč ne? Mně docela stačí ty události mít odposlouchané a přečtené za 3/4 století co jsem na světě. Asi bych dost srovnávala podle historických pramenů. Pro mladší může být takovým přehledem událostí pěkně podaným.

6 Enitas Enitas | Web | 27. března 2015 v 6:26 | Reagovat

Strašně vtipná knížka, moc se mi líbila.

7 Čerf Čerf | E-mail | 27. března 2015 v 6:55 | Reagovat

[1]:[2]: Nu, rozhodně můžu říct, že tahle kniha čtenáře nijak zvlášť nezdrží :-)

[5]: Určitě to není žádný výčet toho, co se kdy odehrálo, dějinné události jsou zmíněné vždy nepřímo, čtenáři musí leccos dojít a já si ani zdaleka nemyslím, že mi při "prvním čtení" většina souvislostí opravdu došla.

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. března 2015 v 8:03 | Reagovat

Jak už se stává v poslední době, nejdřív vifím film a pak se teprve dostanu ke nknížce. Tahle je pořád na čekací listině. Já jsem už ve své recenzi na blogu psala že to je švédský Forrest Gump, možná ještě o něco košatější. Je pravdou že ve filmu chybí pár asi dost důležitých částí, ale i tak je to taky dobrá podívaná stejně jako asi je dobrá zábava knihu číst. Analfabetku už jsi taky četl? Ta je prý ještě výživnější :-D  :-D

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. března 2015 v 8:09 | Reagovat

Máš pravdu. Taky se někdy zdráhám číst co je masivně doporučováno. Tuto jsem četla a bavila mě. Je to docela uvěřitelné a hlavně z toho čiší živočišnost chlapa. Nevadí, že má sto let, nevadí, že musí shánět živobytí jako pes. Najde si stejně cáklýho kamaráda a užívají si. Taky ji doporučuju. V knihovně ji měli po dlouhým čase a taky jsem ji měla rychle přečíst a vrátit. Přečetla, vrátila. Na takovou knížku nemají lidi čekat. Úplně něco jinýho než propagovaných "Padesát odstínů šedi" - a dokonce dva díly, dvě bichle ;-)  :-D

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. března 2015 v 8:10 | Reagovat

[8]: Analfabetka? Znamenám si. Není lepší doporučení než od vás z blogu ;-)

11 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 27. března 2015 v 10:53 | Reagovat

Je malo podobnych knih. Necakane dostava citatel zachvaty smiechu. Skutocne az k slzam. Vyborna ironia na nase pozemske plazenie. Mozem len odporucat. (Analfabetku necital, vraj nie je lepsia, tak neviem...)

12 Janah Janah | Web | 27. března 2015 v 14:05 | Reagovat

Taky jsem se téhle knize dlouho vyhýbala, protože severské detektivky jsou na jedno brdo - přečteš jednu, přečetl jsi všechny, ale tahle vybočovala, a moc mě pobavila.
A pro tebe mám taky jedno ponaučení: Nikdy nevěř Švédovi, když tvrdí, jaký je přeborník v pití! Možná to platilo pro generaci 100+ , ale dnes jim tu stačí jedno lehké pivo a jsou na šrot! :-D

13 Janah Janah | Web | 27. března 2015 v 14:06 | Reagovat

[8]: [10]: Analfabetka je jen nastavovaná kaše :-?

14 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. března 2015 v 14:19 | Reagovat

[13]:Jak říkám, to jsem jen slyšela. Víš že každému se líbí něco jiného. Mám možnost obu knih tak se až dočtu co tu mám z knihovny na ně vrhnu.

15 Janinka Janinka | E-mail | Web | 27. března 2015 v 17:42 | Reagovat

Chystám se na knížku už delší dobu, ale pořád jsem váhala, když okolo ní bylo tolik humbuku. Vidím, že nejspíše oprávněně - ten humbuk, ne to váhání :-).

16 Bev Bev | Web | 27. března 2015 v 20:37 | Reagovat

Název už jsem několikrát zaslechla, něco takového se opravdu nezapomene. A docela se mi líbí i děj. Hezky jsi to podal, pokud ji uvidím v knihovně, zkusím ji. :-)

17 Čerf Čerf | E-mail | 27. března 2015 v 21:03 | Reagovat

[8]: Ne, Stoletý stařík je u mě - jak už jsem psal - docela výjimka.

[9]: Ano, s knížkou jsem byl moc spokojený, vrchovatě splnila to, co jsem od ní čekal.

[11]: Ano, střízlivý jazyk, nadání vyprávět, suchý humor a ironie. Jak říkáš, bavil jsem se.

[12]: Díky za zajímavou informaci. Nejde jen o nějaké japonské přistěhovalce? :-) V případné soutěži tedy budu doufat, že soupeři není víc než sto let :-)

[15]: O knížkách zas tak často nepíšu, ostatně nemůžu ani říct, že bych byl nějaký náruživý čtenář knih. Ale - jak se občas přesvědčuji - dokážu na ostatní působit dojmem sečtělého knihomola :-).

[16]: Ono to takto v kostce podané vypadá jako bramboračka. A vlastně to svým způsobem bramboračka je, ale nadmíru chutná a dobře kořeněná! :-)

18 Jana Jana | E-mail | Web | 27. března 2015 v 21:37 | Reagovat

Jé, mám to jako audioknihu a nikdy jssem se k ní 'nedokopala':)

19 Miloš Miloš | Web | 27. března 2015 v 22:33 | Reagovat

Tam už snad chybí jen, aby se stařík potkal s Hitlerem.
Smrt Stalina byla opravdu taková, jak zmiňuješ. Protože nechtěl, aby ho rušili, zjistili až odpoledne, že půl dne předtím dostal infarkt, avšak místo toho, aby mu pomohli, nechali ho být, protože Berija (Stalinova pravá ruka) řekl, že soudruh Stalin spí a potřebuje klid.

Spisovatel Marquez ve svém románu 100 roků samoty (a hlavně díky němu oceněným Nobelovou cenou) se také snažil napěchovat do života hrdinů co nejvíc událostí a pokud si vzpomínám dobře, jedna žena se tam dožila dokonce 145 let :-) 100-letý staří je proti tomu mladík.

20 pavel pavel | Web | 28. března 2015 v 0:24 | Reagovat

Finové prý zase říkají pije jako dán. :-D
Na názvu hodně záleží, proto podpoří zvědavost člověka, ale mne takové názvy obvykle odradí. Co se týče knihy, podle tvé recenze, asi to nebude moje parketa. :-)

21 Radka Radka | E-mail | Web | 28. března 2015 v 17:13 | Reagovat

Už když jsem četla recenzi u Katky, nadchla mě. Pak jsem odolala její koupi, ale zdá se, že na ni dojde. jak píšeš - tohle člověka nezdrží, takže bych si ji na léto mohla dopřát.

22 Čerf Čerf | E-mail | 29. března 2015 v 10:03 | Reagovat

[19]: Inu, být diktátorem, je dost osamělý osud. To jsem radši za blogera :-). A to ještě Stalin ani netušil, že ten, kdo mu tak rozhýbal osrdí, byl Alan Karlson :-)

Sto roků samoty jsem četl a líbila se mi. Když už fantazii, tak pořádný kopec!

[20]: Líbila se mi lakonická odpověď jednoho českého cestovatele, který na severu Skandinávie strávil zimu u místních, na otázku, co se tam přes zimu dělá: Celou zimu se pije a na jaře se všichni vydají hledat svoje soby!" :-)

[21]: Ano, čtení jde rychle, šlo rychle dokonce i mně, i když čtu jen po menších kouscích.

23 Jarmila* Jarmila* | Web | 29. března 2015 v 13:49 | Reagovat

Také patřím mezi ty, kteří nemusí hned číst knihu, která právě letí.
Severské detektivky jsem nečetla a ani se nechystám. Poslední dobou nesnáším filmy a knihy, kde tečou potoky krve (vím, že je to "kečup", ale vypadají dost autenticky), střílí se a vraždí na potkání.
Stařík se mi moc líbil. Nakonec jsem neodolala a koupila knihu. Pak jsem se od ní nemohla odtrhnout. :-)

24 Lisi Lisi | Web | 29. března 2015 v 16:29 | Reagovat

Tuto knížku mám už dost dlouho ve čtečce, tato recenze mě hodně zaujala. Pobavila mě staříkova poslední rada, vím, budu se při čtení asi určitě bavit. :-)

25 Van Vendy Van Vendy | Web | 30. března 2015 v 13:15 | Reagovat

Na Staříka už jsem četla několik hodně kladných recenzí a tady vidím, že je to opravdu kniha, po které bych se měla co nejdřív poohlédnout.
I když zřejmě, bude to chtít tu správnou náladu na přečtení. Aby to mozek zchroustal.
Prý už je natočen i film! :-)

26 Hanako Hanako | 30. března 2015 v 21:41 | Reagovat

Zajímavá kniha. Uprostřed jsem také listovala, osud hlavního hrdiny mi připomněl geniálního Járu Cimrmana a Forrest Gumpa, též Stručný přehled dějin dvacátého století. Jsem postarší čtenářka, která si už knihy vybírá, nelituji a doporučuji. :-)

27 Čerf Čerf | E-mail | 30. března 2015 v 23:37 | Reagovat

[23]: Tak to já naopak musím knihu vrátit :-)

[24]: Ono je to s těmi "recenzemi" zvláštní: Já mám prostě slovo recenze spojené se skutečně kvalitním posouzením a rozborem díla, což moje články o knížkách opravdu nejsou. Na druhou stranu - když vidím, co všechno se na blogu vydává za recenze... :-)

[25]: Když to záleží na mně, snažím se vždy jako první číst knížku, podle které byl natočený film, nebo naipak vidět film, podle kterého se psala knížka :-).

[26]: Ano, společné rysy s Forrestem Gumpem tu jsou. Jen Alan Karlson není nadán tou boží bezelstností :-).

28 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 31. března 2015 v 15:38 | Reagovat

Už jsem o knize slyšela. Docela jsi mě na ni nalákal. Až půjdu do knihovny, podívám se po ní :-) Děkuji za tipa:-)

29 userka userka | E-mail | Web | 31. března 2015 v 23:20 | Reagovat

Díky za doporučení. Samozřejmě se na ni chystám, dost se mi líbí vydání společně s Analfabetkou, kde z každé strany začíná jedna kniha a uprostřed se setkávají. Snad tu čekající frontu někdy skolím a dostanu se i na Staříka.

30 Teeda Teeda | Web | 1. dubna 2015 v 12:55 | Reagovat

Všechno je tak, jak je, a bude, tak jak bude. :)

31 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 1. dubna 2015 v 19:09 | Reagovat

Nečetla jsem a snad někdy přečtu - každopádně děkuji za příjemnou ukázku :).

32 Josef Vojtášek Josef Vojtášek | E-mail | 23. března 2016 v 15:40 | Reagovat

Naprosto souhlasím, řezal jsem se, že málem moje bezmála 60tileté tělo spadlo z mísy...., omlouvám se, jinde nemám čas číst, moc příjemný pocit z této blahodárné knihy... :-)  :-D

33 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. března 2016 v 23:17 | Reagovat

[32]: Takové místo je pro soustředěnou četbu optimální! :-) Stoletý stařík by se jistě nezlobil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama