Květen 2015

Nedělní miniglosy č.316

31. května 2015 v 19:54 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Nezávislý soud neshledal, že by Jana Nečasová, dříve Nagyová, svou zálibou ve sledování svých sokyň v lásce jakkoli zneužila pravomoc veřejného činitele, protože - jak vyplývá z vyšetřování - většinu své pracovní doby působila spíše jako činitel neveřejný. Soudní znalci z oboru matematiky dokonce tvrdí, že se o ní vůbec nedá mluvit jako o činiteli, protože svou činností nic nenásobila, ale naopak - protože dokázala českým zpravodajským službám dobře zorganizovat a rozdělit práci, je možné ji považovat spíše za veřejného dělitele, což v České republice není trestné.
----------------------
Karel Schwarzenberg byl ještě se třemi dalšími Čechy zahrnutý mezi 89 evropských politiků, kterým Rusko zakázalo vstup do země jako odvetu za mezinárodní sankce vůči Rusku. Předseda TOP09 je prý podezřelý, že v srpnu 1968 střílel na Václavském náměstí - jako tehdy většina zfanatizovaných mladých Čechů - do mírumilovných osádek sovětských tanků z těžkého kulometu. Střelba přitom měla fatální následky: jejím přímým důsledkem bylo částečné oprýskání bílého laku, kterým byla namalována čísla tanků, takže nejméně v jednom případě došlo k záměně osmičky za nulu a následnému chybnému udělení vycházky mimo pořadí příslušnému veliteli tanku. "Kdyby něco takového provedl každý," vysvětluje ruské Ministerstvo zahraničí v důvodové zprávě, "mohlo by se snadno stát, že budou všichni velitelé tanků na vycházce a nikdo nebude bojovat za socialismus, za kapitalismus, proti komunismu, proti fašismu, nebo jak to tedy dneska vlastně je."
----------------------
Helena Vondráčková neuspěla s žalobou na svou někdejší přítelkyni a kolegyni Martu Kubišovou. Teď naopak sama čelí žalobě Spolku pro potírání přežitků feudalismu, jehož zástupci populární zpěvačku obvinili z nedovoleného užívání šlechtického titulu, protože se prý při čekání na natáčení v České televizi prořekla, že její skutečné jméno je Helena von Dráčková. Je ovšem možné, že se spolek nyní spíše zaměří na důležitější a mnohem provokativnější kauzu, protože se proslýchá, že Vlčnovem opět projela jízda králů.
----------------------
Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že náklady na výstavbu rozhleden prudce rostou s výškou a nepřístupností kopce, na kterém se rozhledna staví, takže kdyby se rozhledny stavěly výhradně v dobře přístupných údolích, hodně by se ušetřilo.
----------------------
Ministerstvo dopravy potvrdilo, že by se maximální rychlost mohla posunout na hranici 160 km/h nejen na vybraných úsecích dálnic, ale i na některých cyklostezkách. "Cyklostezky stavěné v poslední době za peníze z Evropské unie mají pochopitelně ty nejmodernější parametry," řekl nám mluvčí ministerstva, "takže by rychlostní limit pro cyklisty a bruslaře mohl být bez větších rizik zvýšen. Podobné zvýšení prosazujeme i u kočárků, pokud budou mít ležící miminka nasazenou helmičku. Limity naopak nejspíš nebudou moci být z politických důvodů zvýšené na Mostecku, protože tam jsou lidé na každé prolomení limitů velmi citliví."


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách, publikováno:


Pozn.: Rád bych upozornil všechny zdejší čtenáře, že jsem vyhlásil soutěž o stotisícího návštěvníka tohoto blogu. Pravidla soutěže a ceny najdete v článku Vyhlášení soutěže o stotisícího návštěvníka.

O třech nejkrásnějších vůních

30. května 2015 v 8:48 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Popravdě řečeno, můj nos není nic moc. Ne snad že bych si stýskal, že není dostatečné velikosti a zajímavého tvaru, ale myslím tím čistě funkčně. Kdybych byl psem, nejspíš bych velkou kariéru u kriminálky nebo u protidrogového neudělal. Není mi prostě dáno rozeznávat tisíce různých pachů a reagovat na každou molekulu, která se nějakým nedopatřením nebo svou nepozorností ocitla v ovzduší a mně se podařilo ji mocným nádechem nasát.

Prostě můj nos je trochu tupý. Kolikrát už se mi jen stalo, že někdo zpozorněl, nastavil své nosní dírky proti proudu vzduchu a zeptal se mne: "To je zvláštní! Taky to cítíš?" Na takovou otázku jsem snad ještě nikdy nedokázal odpovědět upřímně kladně. Podle toho, kdo otázku vyslovil, tedy odpovím buď rovnou poctivé NE, nebo cosi jako "máš pravdu, je to velmi zvláštní vzdálená jemná vůně", aby se po chvilce ukázalo, že za městečkem hoří sklad pneumatik nebo na dálnici havarovala cisterna převážející koncentrovaný roztok čpavku, každopádně ale něco, co cítí kromě mne úplně všichni.

Možná je to dané zčásti geneticky, protože mému otci byly vůně i zápachy světa odepřeny zcela. Já jsem byl do neobyčejné říše pachů sice vpuštěn, ale pod podmínkou umírněnosti, takže tam, kde odborník na parfémy rozezná tisíce nuancí, mému nosu připadají všechny podezřele podobné, asi jako kdybych měl na šanghajské policejní stanici identifikovat mezi desítkou zcela stejných Číňanů právě toho, který stál ráno vedle mne v nabitém metru. Stejně tak se svým nosem nestíhám konkurovat svým spoluochutnavačům na svých oblíbených ochutnávkách vín. Tam, kde ostatní dokáží rozebrat vůni svého vzorku na lehký závan ranní vlhké trávy, jemné tóny ananasu zkombinované z nějakého obskurního důvodu s přezrálou meruňkou a ještě neodbytný kávový podtón, já cítím přibližně stejnou celkově příjemnou vůni jako u všech ostatních dvanácti vzorků, a veškerou svou energii tak mohu napřít k tomu, abych se dokázal tvářit stejně znalecky jako všichni okolo.

Mám však několik vůní, které dokážu rozeznat kdykoli, protože jsou mi mimořádně příjemné a dokážu za nimi jít jako letištní pes za výbušninami. A právě teď, na jaře zvolna vyhlížejícím léto, je jejich vrcholná sezóna. V květnu začínám vůní šeříkovou. Když v Praze začátkem května rozkvetou šeříky, musím vstávat na dřívější vlak, protože moje ranní cesta do práce se prodlužuje. Procházím totiž místy, kde šeříky kvetou a nedovedu si představit, že bych jen tak minul šeříkový keř a nepřivoněl k jeho bohatým barevným květům. Náhodnému kolemjdoucímu se tak naskýtá jedinečné pokoukání na zralého a jinak celkem důstojně vypadajícího muže, který jako rozverná školačka přebíhá zmateně a často bez rozhlížení ulici z jedné strany na druhou, jen aby neminul žádnou možnost přivonět si k oblíbené vůni.

Něco podobného pak zažívám právě v tomto období s květy jasmínu. Na rozdíl od šeříkového období si však kromě hlavní role čichače přidávám ještě na vedlejší úvazek roli včely, protože svým nosem dokážu přenášet jasmínový pyl z květu na květ a supluji tak bez nároku na odměnu práci českých nemocemi zdevastovaných včelstev, takže jasmíny v širokém okolí mého bydliště a při celé cestě na nádraží báječně prosperují. Do práce pak místo s nosem červeným po nezřízeném pití alkoholu přicházím s nosem žlutým po jasmínovém pylu a je pozoruhodné, že zatímco nosy s nádechem rumělky jsou v české společnosti tradičně tolerovány, žluté nosy budí - obzvlášť ve výtazích kancelářských budov - pozornost a veselí.

Nu, to bychom měli probranou vůni šeříku a vůni jasmínovou. A která je ta třetí (a v pořadí bez konkurence první) nejkrásnější vůně? Popravdě? To se trochu vyvíjí v čase. Dříve to byla květová vůně, ke které jsem ve vzácných dnech mohl přivonět o ránech svátečních (byť podle kalendáře pracovních) dnů, později to byla vůně cizokrajná, kterou jsem si dlouho mohl jen domýšlet, což jí ovšem nijak neubíralo na jejím zcela konkrétním kouzlu. Pak se tato vůně proměnila do tak intenzivní a omamné podoby, že jí ani nejjasmínovatější jasmín světa v koalici s šeříkem nedokázal konkurovat, a můj překvapený nos poprvé poznal dosud netušené - že i vůně se dá vtisknout navždycky do paměti. No a dnes má tahle osobitá vůně zase úplně jinou originální a nezaměnitelnou podobu, která se bude do budoucna znovu a znovu proměňovat a vyvíjet, tak, jak se bude proměňovat a vyvíjet člověk, se kterým je v tom kterém čase spojená. Neprojevuje se u mne sice zrovna žlutým nosem jako vůně jasmínu, ale zkušené oko ji (a zdaleka nejen na nose) pozná.

Když si tak znovu v duchu procházím všechny vůně, o kterých jsem psal, říkám si, že to vlastně s tím mým nosem není vůbec tak špatné. I teď, když sedím u okna otevřeného do jarního rána a tluču svá písmenka do klávesnice počítače, jsou všechny ty vůně rozprostřené kolem. Jak okouzlující, podmanivé a zvláštní! Ostatně - taky to cítíte? :-)

Vltavské prolínání

27. května 2015 v 7:25 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Nemám rád srážky. Nemyslím tím déšť ani daně, ale skutečné fyzické srážky těch, co se z nějakých důvodů pustí proti sobě. Lidi, auta, vlaky, světové názory, lodě, lidské povahy... Kéž by fungovalo, že v okamžiku srážky by se kamsi vytratila hmotná povaha srážejících se těles, pominul by názorový antagonismus, prostě obě strany by místo srážky navzájem prolnuly, pronikly by jedna druhou a z překvapivé dočasné koexistence by vyšly nezměněny, aby se ještě jednou, v klidu, mohly rozhodnout, zda jim za to skutečná srážka opravdu tolik stojí, i když úvodní afekt pomine a nervy vychladnou.

Když jsem se byl o víkendu podívat v samotném historickém centru u Vltavy, zjistil jsem, že na řece je pořádný provoz, lodě plují na jednu i druhou stranu, různě se míjejí a poslušně si dávají přednost. A já jsem si řekl, že nějak zkusím zachytit tu alternativu srážky dvou lodí plujících u Karlova mostu v opačných směrech. Místo úderu a rachotících projevů neefektivní přeměny energie - vzájemné tiché prostoupení. Někdy možná dokonce pochopení, kdo ví?

Nemám rád srážky, i když je občas - jako každý - musím podstupovat, což mi většinou nedělá nijak dobře. Tak aspoň na fotce vyzkouším představit alternativu a přestavuji vám lodě, které dokážou projít jedna druhou. Bez rachotu bortící se hmoty, bez napětí vzájemně se deformujících duší.

Ostatně - kde jedna loď končí a druhá začíná?



A ještě je přes takovou "lodní oponu" vidět na okolní památky! :-)

Nedělní miniglosy č.315

24. května 2015 v 16:36 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Známý a v České republice v nepřítomnosti odsouzený esoterik Jaroslav Dobeš alias Guru Jára byl po mnoha letech pátrání dopaden na Filipínách poté, co omylem odháčkoval celou noc připravované návnady místnímu vlivnému rybáři.
----------------------
Obviněný bývalý hejtman David Rath se po pádu z kola ještě nedostal do takové fyzické a psychické formy, aby byl schopen sledovat jednání soudu. To mu však nebrání, aby s nejmenovanou soukromou televizí připravoval analogii divácky oblíbeného pořadu Výměna manželek s pracovním názvem Výměna obhájců. Záměrem je pochopitelně vyměnit obhájce v těch případech, které jsou si navzájem obsahově i organizačně co nejvzdálenější, aby výměna stavěla aktéry i soud do co nejsměšnějších situací, a byla tak pro diváky atraktivní. Proto se počítá s tím, že rozsáhlý korupční případ by mohl obhajovat specialista na nelegální lov perlorodky říční, který už v médiích vyjádřil své přesvědčení, že jeho mandant nikdy žádné perlorodce úmyslně neublížil, a proto pro něj bude požadovat úplné zproštění viny.
----------------------
Zveřejněné odposlechy v souvislosti s kauzou Nečasová (Nagyová) - Nečasová (Nečasová) - Nečas (Nečas) konečně ukázaly, proč nakonec do případu razantně vstoupila zásahová policejní jednotka: "Naše speciální odposlouchávací zařízení bohužel chybně vyhodnotilo poznámku paní Nagyové, že předseda vlády by večer po práci potřeboval pochovat, jako bezprostřední ohrožení premiérova života," řekl nám jeden z bezpečnostních specialistů. "Za nesprávné vyhodnocení odposlechu je jako obyčejně odpovědná elektronka E-13 z našeho podniku Katoda Olomóc," potvrdil naší redakci ředitel firmy Tonek Trósil. "I za normálních okolností máme určité problémy se správnou identifikací homonym, a v tomto případě byla elektronka navíc vystavena ze strany paní Nagyové takovému intelektuálnímu přepětí, že by to možná odpálilo i mnohem modernější typ E-55."
----------------------
Nová zákonná úprava by měla zamezit často používanému zlozvyku zaměstnavatelů natáčet své zaměstnance v práci na kameru. Zatímco pro většinu zaměstnanců by to mělo přinést úlevu a pokles pracovního stresu, jsou i profese, které nepřijímají novelu nijak pozitivně. Očekává se například, že nová pravidla přinesou velké problémy televizním a filmovým hercům.
----------------------
Čeští účastníci jako obvykle opět neuspěli v písňové soutěži o Cenu Eurovize. Proto se Ministersto kultury rozhodlo pro příští ročník zajistit po létech opravdu reprezentativní zastoupení z nejvyšších pater českého showbusinessu. Podle našich informací by se totiž měla za Českou republiku zúčastnit osobně Vlasta Parkanová - pokud ovšem v českém národním kvalifikačním kole při policejním vyšetřování nákupu letadel CASA nebude dál zapírat, a konečně zazpívá.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách, publikováno:


Pozn.: Rád bych upozornil všechny zdejší čtenáře, že jsem vyhlásil soutěž o stotisícího návštěvníka tohoto blogu. Pravidla soutěže a ceny najdete v článku Vyhlášení soutěže o stotisícího návštěvníka.

Abstraktní svět kůry

23. května 2015 v 19:46 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Dnes jsem mimo mnohé jiné příjemné absolvoval velmi příjemnou fotografickou procházku po Kampě. Tentokrát jsem ale nefotil ani památky ani reje turistů, ale paradoxně jsem si do centra velkoměsta vyšlápl za kůrou stromů. Ti z vás, co si sem chodíte číst už delší dobu, si možná pamatujete na obrázky kůry borovic ze Stupna u Rokycan. Zpočátku jsem je bral jen jako abstraktní kuriozitku, ale fotky kupodivu vzbudily pozornost mých známých, kterým jsem je ukazoval, a - přestože jsem je zatím nikdy veřejně neprezentoval - dokonce si je pár lidí i koupilo. Když jsem připravoval svoje fotografické webové stránky, založil jsem proto pro tento typ fotek zvláštní malou fotogalerii - s tím, že když někde uvidím zajímavou kůru stromu, budu kolekci postupně rozšiřovat. No a jak asi víte, na Kampě jsou dva obrovité památné platany: Ten ve velkopřevorské zahradě, kterému se taky říká Beethovenův platan, je - slovy mobilních operátorů - dočasně nedostupný. Proto jsem dnes strávil asi hodinku focením druhého platanu, který je na okraji místního parku kousek od aktuálně rekonstruované Werichovy vily. Zde jsem dovedně vlastním tělem bránil okolojdoucím turistům si platan vyfotit, protože jsem se po celou dobu focení od stromu nevzdálil víc než na metr a - řekněte sami - kdo by chtěl mít na upomínkové fotce z Prahy památný strom s Čerfem? :-)

Tento platan byl na Kampě vysazen při rekonstrukci Kolowratské zahrady v roce 1813, takže je mu lehce přes dvě století. Platany rostou rychle a dnes je strom velmi mohutný, vysoký 34 metrů a má téměř pětimetrový obvod. Když ale celkový pohled vyměníte za detail, zjistíte, že by bylo možné fotit dlouho kolem dokola a pořád se před vámi otevírají nové zajímavé a navzájem velmi odlišné struktury.









Tady se nám zřejmě příroda snaží za použití lidské symboliky ukázat vykřičník.







Na poslední fotce už není kůra platanu, ale kaštanu z nedaleké zahrady.



Předpokládám, že tak jedna, možná dvě dnešní fotografie rozšíří zmíněnou internetovou kolekci a podobným způsobem budu přidávat snímky kůry dalších zajímavých stromů, které na svých cestách potkám. Uvidíme, třeba z toho nakonec po létech něco bude :-).

Pozn.: Rád bych upozornil všechny zdejší čtenáře, že jsem vyhlásil soutěž o stotisícího návštěvníka tohoto blogu. Pravidla soutěže a ceny najdete v článku Vyhlášení soutěže o stotisícího návštěvníka.


Ó, vy jímky...

21. května 2015 v 19:00 | Petr Vápeník |  Jazykové hrádky

"Ó vy lípy, ó vy lípy," zpívá Přemysl ve Smetanově slavnostní a pro neslavnostně naladěného laického diváka docela obtížně poslouchatelné opeře Libuše. A já tento verš pro dnešní speciální účel maličko poopravím, byť nechci mluvit zrovna o jímkách. Budu totiž psát "ó vy jímkách" :-).

Čeština je jazyk, který není na učení zrovna jednoduchý, a upřímně obdivuji každého cizince, který se do jeho úskalí odhodlaně pustí. Ostatně v poslední době obdivuji nejen cizince, ale i našince, kterému není český jazyk lhostejný. To máte samé pády, časy, vidy, před- a přípony, měkká íčka i natvrdlé ypsilony, kdo se v tom má vyznat? A navíc všude spousta výjimek!

Ano, výjimek. Výjimky v jazyce mě často rmoutí; lépe řečeno, nikoli výjimky, ale vyjímky. Jako většina jazykových chyb, i vyjímky se zpočátku objevovaly docela výjimečně (vyjímkáři by samozřejmě řekli vyjímečně). Pravověrnou výjimku však abys poslední dobou mezi všudypřítomnými vyjímkami pohledal. Dá se vůbec ještě mluvit o tom, že výjimka (jako výjimka) potvrzuje pravidlo? I kdyby se snad obecné pravidlo o výjimkách na výjimky samotné nevztahovalo, jedno pravidlo naštěstí originální a nezmršená výjimka přece jen stále potvrzuje: Pravidlo českého pravopisu.

Vždycky, když slyším někoho hovořit o vyjímkách nebo tohle slovo vidím napsané někde v textu, napadne mne parafráze slov Přemyslovy árie a v duchu si zanotuji: Ó vy jííímky, óóó vy jíííííímky... A v duchu vidím rané Přemyslovce, kterak svými předvěkými motykami a lopatami hloubí v potu tváře jímky ke svým suchým (na jižních svazích možná i polosuchým) toaletám a jejich prainženýři si do povltavského písku čmárají neumělé nákresy prvního českého šoufku. Jak pěkné by bylo, kdyby se v obsahu jímek ocitly spolu s nevábným odpadem tělesným i vyjímky gramatické. Jen aby to poctivý český šoufek dokázal všechno pobrat! Pak by možná výjimky přestaly být výjimkami, ale - pravda - zase by se mezi dovedně parazitujícími vyjímkami tak pěkně nevyjímaly :-).

Až budete chtít jednou svému vytouženému protějšku zašeptat do ouška, jak je výjimečný, dejte si pozor, abyste jedlou a chutnou výjimku nezaměnili za vyjímku, která - jak ví každý houbař s jedničkou z češtiny - má chuť hořkou jako žlučový hřib a páchne po jímkách víc než hadovka smrdutá. A protože je takové vyznání bezesporu slavnostním okamžikem, nedivil bych se, kdyby vám k němu náhodně kolemjdoucí polopraotec Přemysl tklivě zapěl svou slavnou árii o lípách, které - snad jen výjimečnou shodou okolností - právě voňavě kvetou.

Dejte mu, prosím, už jen z úcty k jeho schopnosti orat a založit dynastii, v té omamné vůni lipového květu, šanci na jímky (a vyjímky) ani nepomyslet :-).



Pozn.: Rád bych upozornil všechny zdejší čtenáře, že jsem vyhlásil soutěž o stotisícího návštěvníka tohoto blogu. Pravidla soutěže a ceny najdete v článku Vyhlášení soutěže o stotisícího návštěvníka.





Nedělní miniglosy č.314

17. května 2015 v 16:28 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

V exhibičním hokejovém zápasu v Soči vstřelil ruský prezident Putin osm branek, čímž překonal historický rekord legendárního Wayna Gretzkého. "V jeho věkové kategorii je to neskutečný výkon," ocenil fantastické individuální představení samotný slavný Kanaďan. "A to ještě Vladimir Vladimirovič dokázal navíc o přestávkách na dálku řídit probíhající "timeout" prozatím nerozhodného a do prodloužení směřujícícho zápasu o východní Ukrajinu a holýma rukama odchytit tři medvědy marně se skrývající v technickém zázemí stadionu, i když se tento úžasný hattrick vůbec nepočítá do kanadského bodování.
----------------------
V českých městech se stávají populárními výstupové cesty ve skále, tzv. ferraty. Ministerstvo však všechny zájemce o jejich využití varovalo, že cesty nemohou být zcela bezpečné a hrozí jejich vyviklání a následné nebezpečné pády, protože toto téma není prozatím dostatečně ukotvené v zákoně.
----------------------
Většina úředníků Agentury pro sociální začleňování vstoupila tento týden do stávky proti řízení ze strany ministra pro lidská práva, Jiřího Dienstbiera. "Bohužel, stávka vypukla právě v době, kdy to vypadalo, že se po sedmi letech činnosti agentury podaří konečně začlenit prvního nezačleněného," řekl nám mluvčí stávkujících. "Přestože nezačleněný o své začlenění velmi stál a přišel se nechat začlenit osobně, abychom s jeho začleněním měli co nejméně práce, museli jsme v tomto případě začlenění odmítnout, protože začleňování je pro Agenturu pro začleňování hlavní pracovní náplní, takže kdybychom jen tak v klidu začleňovali každého, kdo si zamane, to by pak nebyla žádná stávka, že?"
----------------------
Ministerstvo dopravy nevyplatí náhrady za povodně majitelům přístavů podle původního plánu, ale jen ve značně omezené podobě. Ministerstvo argumentuje tím, že na škodách mají svůj podíl i majitelé přístavů, protože vystavěli říční přístavy příliš blízko řek, což se v případě povodní jeví jako neprozíravé.
----------------------
Potvrdily se předpovědi expertů, že český hokejový tým tentokrát do finále pražského mistrovství světa nepostoupí. "Abychom se mohli stát mistry světa, bylo by nutné, aby si Jaromír Jágr zase zlomil svůj magický malíček jako v roce 2005 v Rakousku," potvrdil Nedělním miniglosám ředitel Odboru věštění budoucnosti při Českém hokejovém svazu. Umírněně feministická zástupkyně milovníků pohádek o Neználkovi však namítá, že dodnes není úplně jisté, jestli to byl tehdy ve Vídni opravdu malíček a nešlo ve skutečnosti o malenku.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách, publikováno:


Vyhlášení soutěže o stotisícího návštěvníka

15. května 2015 v 23:34 | Petr Vápeník |  Z blogového světa

Upřímně řečeno, když jsem před více než dvěma lety vyhlašoval soutěž o padesátitisícího návštěvníka, neuměl jsem si představit, že ještě někdy bude ťukat na dveře další zajímavě kulaté číslo. Ale druhá padesátitisícovka, zdá se, padne za poloviční dobu v porovnání s tou první, takže se pomalu začíná blížit hranice stotisícová. Aktuálně ukazuje zdejší nejvěrohodnější čitač návštěv (zelené číslo úplně dole v levém sloupci s menu) číslo 97 611, takže pokud se na standardní návštěvnosti v příštích dnech něco zásadního nezmění, měl bych přivítat jubilejního stotisícového návštěvníka nebo návštěvnici asi tak za měsíc. A otázka je velmi jednoduchá: Kdopak asi tím očekávaným jubilantem bude?

Proto dnes oficiálně vyhlašuji soutěž o stotisícího návštěvníka tohoto blogu. Pravidla uděláme analogická těm v minulé soutěži. Jen výherce nebudeme mít jednoho či dva, ale rovnou tři:

Hlavním výhercem soutěže se stane přesně stotisící návštěvník anebo návštěvnice, tedy člověk, který při své návštěvě na mém blogu uvidí na posledním čitači v levém sloupci menu zelené číslo 100 000. Aby byl výsledek soutěže "směroplatný", bude třeba ještě udělat otisk obrazovky, vložit ho do mailové zprávy a mail zaslat na mou adresu pvapenik@centrum.cz a o cenu se tak oficiálně přihlásit. Předpokládám, že otisk obrazovky udělat umíte, většinou stačí použít klávesu Print Screen (PrtSc) a otisk normálně vložit - rovnou do mailu nebo třeba do wordovského dokumentu. Za určitých okolností se může kýžené číslo 100000 objevit i většímu počtu návštěvníků, v takovém případě pak vyhrává ten, který svou výhru uplatní mailem jako první.

Pokud se netrefíte úplně přesně do stotisícové cifry, nezoufejte, i vy máte ještě šanci, byť jen na druhou nebo třetí cenu. V okamžiku stotisící návštěvy totiž začíná běžet přesně třídenní limit těm, kteří neměli takové štěstí, aby "trefili" přesně kulaté číslo. Kdo navštíví můj blog během této třídenní (nebo jednoznačněji řečeno - dvaasedmdesátihodinové) lhůty a zašle mi do mailu otisk obrazovky s číslem na stejném čitači (tentokrát samozřejmě už půjde o číslo větší než 100 000), bude zařazen do slosování o druhou a třetí cenu. Jeden návštěvník se tedy může o slosování ucházet i s několika různými čísly.

Nebudete-li se chtít obtěžovat s pořizováním otisků obrazovek, můžete mi v třídenní lhůtě pouze napsat e-mail, do kterého "vaše" zelené číslo normálně napíšete. V takovém případě ale bude vaše jméno v losovacím osudí pouze jednou.

Losování provedu jako obyčejně sám bez dozoru státního notáře či jiných hodnostářů. Slibuji, že budu losovat poctivě a nebudu nikomu nadržovat, byť by mě to sebevíc lákalo :-). A co je možné vyhrát?

První a hlavní výhrou bude mnou pořízená fotografie (s autorským štítkem) ve výstavním formátu 70x50 cm podle výběru výherce a k tomu návdavkem láhev kvalitního moravského vína (právě jsem se vrátil ze Znojemska a našel jsem tam řadu adeptů na víno, které mohu výherci doporučit :-)). Nepřihlásí-li se k první ceně žádný z blogerů, přejde láhev vína automaticky na druhou cenu.

Druhou a třetí výhrou bude mnou pořízená fotografie ve formátu 30x40 cm (nebo 30x45 cm, záleží na vybrané fotce). Fotografii si opět budou moci výherci zvolit z docela obsáhlé nabídky, která je k dispozici na mých webových fotostránkách www.petrvapenik.cz. Až na několik výjimek, u kterých by to mohlo porušit některá již existující smluvní ujednání, by měly být k dispozici všechny.

Všechny výherce po vyhodnocení výsledků oslovím, abychom se dohodli na tom, které fotografie si vybrali, i na konkrétním druhu vína - výherce si bude samozřejmě moci zvolit barvu i odrůdu a v nabídce budou rozhodně zajímavé kousky, které bude stát za to ochutnat.

Ode dneška budu soutěž na svých stránkách pravidelně připomínat a budu věřit, že se pár zájemců o výhry objeví. Pokud mezi takové zájemce patříte, doporučuji dobře sledovat, jak se vyvíjí aktuální "skóre". Vždyť další podobná soutěž se nebude konat řadu dalších let.

Snad až k příležitosti návštěvníka číslo 250 000, že? :-)

Čekání na ledňáčka?

11. května 2015 v 21:43 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

V pátek o státním svátku jsem se rozhodl zajít zase po půl roce na své oblíbené fotografické místo u řeky poblíž Všenor. Jednak jsem chtěl vidět, jak vypadá v příjemném jarním dnu, doposud jsem měl pouze podzimní záběry, jednak se mi líbila obloha posetá bílými bochánky oblaků. Fotil jsem v normální barvě i v infračervené oblasti spektra a musím říct, že infračervené obrázky vyšly lépe - v černobílé verzi i se "zbytkovou" barvou. Obě varianty vám tu dnes ukážu, liší se nejen barevností, ale samozřejmě i postavením oblaků na obloze. Naštěstí nefoukal příliš silný vítr, takže více než dvouminutová expozice rozmazala oblaka jen natolik, aby byl zřejmý jejich pohyb, a neznehodnotila, myslím, celý záběr.



Po břehu Berounky, který jsem na fotce zabíral, vede cyklostezka, na které je o svátcích a víkendech velmi silný provoz. Protože jsem pro standardní barevnou fotku potřeboval asi dvacetivteřinovou expozici, čekal jsem asi hodinu, než byl zabíraný kus cyklostezky konečně bez chodců, bez kol i bez bruslařů (dvouminutová expozice je téměř vyzmizíkuje, ale 20 vteřin ještě není tak moc, takže po nich zůstanou "duchové").

Čekal jsem, čekal, v záběru pořád někdo jezdil a já začínal být nervozní, protože rozložení mraků se měnilo k horšímu. Shodou okolností byly takové podmínky, že jsem na svém místě zřetelně slyšel, co si povídají lidé na druhém břehu, což bylo docela zajíavé, protože někteří reagovali na to, že mne spatřili až dole u hladiny fotit. Nejlepší byla asi jedna projíždějící cyklistka, která své malé zvídavé dcerušce říkala: "Ne, Maruško, to není rybář. To je pan fotograf a čeká na ledňáčka!"



Milá Maruško, je to trochu jinak. Fotograf tentokrát nečekal na ledňáčka, ale na chviličku, kdy bude cyklostezka prázdná a i vaše úžasná cyklistická rodinka vyjede ze záběru. Ledňáčka jsem bohužel tentokrát vůbec nespatřil, i když vím, že se v příbřežních křovinách čas od času objevuje.

A i kdybych ho viděl, obávám se, že jemu by dlouhá expozice při snímání - na rozdíl od Berounky - moc neprospěla :-).

Nedělní miniglosy č.313

10. května 2015 v 18:21 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Mluvčí ruského Ministerstva obrany zatím nepotvrdil informaci, že během velkolepé vojenské přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě, konané k 70. výročí skončení druhé světové války v Evropě, došlo k proměně nejmodernějších ruských zbraní v hudební nástroje, přesně jako tomu bylo v divadelní hře Kdyby tisíc klarinetů. Ruské velvyslanectví v Praze nicméně již zařadilo na seznam osob, vůči nimž ruská vláda uplatňuje sankce, i autora slavné hry Jiřího Suchého, a ruský ministr kultury neochotně připustil, že - jak to tak vypadá - Ruská federace v posledních letech investovala do rozsáhlé modernizace hudebních nástrojů astronomické prostředky.
----------------------
Ministr dopravy Dan Ťok se bude podle svých slov snažit postupně převést alespoň 20% tranzitní kamiónové dopravy Českou republikou ze silnic na železnici. Zástupci autodopravců se ovšem obávají, že to bude strašně drncat.
----------------------
Mluvčí Hradu se na tiskové konferenci po jednání prezidentů Zemana a Putina v Moskvě ostře ohradil proti názorům, že projednávaná varianta vybudování společného plavebního kanálu Odra - Dunaj - Jenisej během příštích šedesáti let je pouze nereálný megalomanský projekt. "Jde nám především o to, abychom zpřístupnili nové po vodě dostupné revíry pro české rybáře a nezanedbatelný je i strategický přístup budoucí flotily českých vnitrozemských ponorek do Severního ledového oceánu." V českém prostředí tento projekt zatím kromě prezidenta vítají jen odborníci z Astronomického ústavu České akademie věd: "Kanál by měl zajistit, že až v budoucnu zase spadne do oblasti Podkamennoj Tunguzky meteorit, kometa, planetka nebo UFO, díky kanálu se dostaneme na místo dopadu výrazně rychleji, než tomu bylo v letech 1908 až 1927."
----------------------
Ve volbách ve Velké Británii kromě vítězných konzervativců výrazně uspěla Skotská národní strana (SNP). Gratulaci skotským nacionalistům zaslali i zástupci slovenské vlády a zároveň požádali o zaplacení licenčního poplatku za používání zkratky SNP, kterou považují za na věky spojenou se slovenským národním povstáním.
----------------------
Prezident Miloš Zeman opět odmítl jmenovat tři profesory - údajně kvůli jejich různým dřívějším morálním pochybením. Podle našeho dobře informovaného zdroje, který si nepřeje být jmenován, to může být i proto, že všichni tři docenti v minulosti poskytli médiím některé informace, ale ani oni nechtěli být v souvislosti s nimi jmenováni. "Páni docenti se propříště musí rozmyslet, jestli chtějí nebo nechtějí být jmenováni, já jsem pouze vyhověl jejich původnímu přání," vzkázal nám Miloš Zeman, když se v Moskvě nudil při čekání na závěr nekonečné vojenské přehlídky. Několik dalších zdrojů, které také nechtějí být jmenovány, nám však řeklo, že jde ze strany prezidenta nejspíš jen o průhlednou výmluvu, což nám potvrdili i další nejmenovaní nejmenovaní profesoři.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách, publikováno:


Od Ctirada pro Šárky (a i kvůli rýmu i pro jiné krásné paní s kočárky :-))

9. května 2015 v 13:09 | Petr Vápeník |  Miniatury
Vím, ono se traduje, jak se stal Ctirad obětí lstivého úskoku, jakého jsou schopny všechny Šárky nacházející se právě na válečné stezce, a co strašného se mu v drsném předstředověčí vlastně přihodilo. Ale stejně si myslím, že je to jen falešná moralita pro postrašení školou povinných dětí, ale ve skutečnosti to bylo všechno úplně jinak, protože jednak Ctiradové kvůli svým Šárkám snesou i jakékoli nepohodlí a jednak si Šárky dají dobrý pozor, aby si své Ctirady nevratně nepoškodily! :-)


Od Ctiradů pro Šárky
(a i kvůli rýmu i pro jiné krásné paní s kočárky)

Má ještě v oku
její řasu,
Ctirad vpletený
sto roků
v kole času.

I když je to drsné lože
na houby,
stejně příště zase na roh,
dáš-li, Bože,
zatroubí,
jen aby se mohl neholenou lící
přiblížit k té lepé válečnici.

Že je to kruté?
Buďte bez starostí!
Odvážou ho, jen co se trošku poddá.
Vždyť by tak pěkných mužných kostí
byla škoda! :-)


Pozn.: Všude kolem se právě odehrávají různě velkolepé oslavy výročí konce světové války, druhé toho jména. O válce tady na blogu moc nepíšu, přece jen, smysl těchto stránek pro čtenáře je trochu jiný. Ale jeden článek, který by se tématicky hodil na dnešní cestu do blogového pravěku, jsem přece jen našel. To nejsilnější, co na válku upomíná, jsou - aspoň pro mne - vždycky vyprávění pamětníků. A na jazyce, ve kterém se vypráví a ve kterém se poslouchá, zase tolik nezáleží. A někdy právě ti, kdo nerozumí našemu jazyku, rozumějí naší duši nejlépe... O kavárenském vyprávění.

O peroutkovinách

8. května 2015 v 8:51 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Když se teď kolem dokola mluví o Ferdinandu Peroutkovi, vybavila se mi jedna stará zasutá vzpomínka: Hned po listopadové zásadní společenské změně z roku 1989 začala vycházet spousta knížek, o kterých se nám do té doby ani nezdálo, protože dřív vycházet prostě nemohly. No a protože jsem tehdy chtěl vyhlížet vůči svému okolí vzdělaně, řekl jsem si, že si musím udělat výběr knih, které by se asi slušelo mít přečtené aspoň "rychločtením", abych - až na jejich téma přijde někde ve společnosti řeč - nevypadal jako hejhulácký nedouk a mohl přiložit své polínko pod kotel intelektuální diskuse. Ano, přiznávám, šlo spíš o "vypadání" než o opravdové vzdělání, takové to, co Oldřich Nový ve Světácích popisoval na příkladu společensky povrchních "znalostí" o Picassovi - "pofrancouzštělý Španěl a zakladatel kubismu". Prostě jenom to, co společnost podobných polodouků a vykuků mylně považuje za projev vzdělání, zatímco doopravdy vzdělaní lidé bývají pro takovou společnost podezřelí a často i nebezpeční.

Jednou z těch knížek byl tehdy první díl čtyřdílného Peroutkova Budování státu. Říkal jsem si, že něco načtu o roku 1918 a o vzniku Československé republiky a ještě se budu holedbat, že jsem přečetl stěžejní dílo legendárního žurnalisty, o kterém se celou dobu po únorovém puči nesmělo mluvit, protože byl považován (především kvůli svému dlouholetému vedení české redakce Svobodné Evropy) za jednoho z úhlavních nepřátel zdejšího totalitního režimu. Dost na to, abych mohl po letmém nakouknutí do knížky a vypsání několika náhodně vybraných citátů vypadat před ostatními jako moudrý a sečtělý.

Jenže já udělal chybu: Otevřel jsem knížku hned na začátku a začetl jsem se. Před mýma čtenářskýma očima začaly defilovat postavy, z nichž o většině jsem do té chvíle neměl ani potuchy nebo je znal jen ze šablonovitého a zplošťujícího podání školního dějepisu, začaly se proplétat jejich osudy a rozličné motivace a já četl dál a dál. Po týdnu jsem si zašel do knihovny pořídit i zbylé tři díly a překvapeně zjistil, že text popisující na pohled neuvěřitelně nudné skutečnosti může být napínavý jako dobrá detektivka. S údivem jsem sledoval, jak to, co se právě dělo ve společnosti, mělo přesné analogie v událostech starých víc než 70 let, takže to nejspíš vycházelo z podobné společenské a lidské podstaty, i když vše na první pohled vypadalo v obou obdobích jako pustá improvizace a částečně i jako chaos. Cítil jsem se jako s dobrým průvodcem, kterému nestačí říct jen základní kolovrátková data, ale chce ukázat na podstatu věcí a na všechny souvislosti. Navíc jen suše neanalyzuje, ale umí i dobře pozorovat a hlavně konání jednotlivých lidí chápat a najít k němu - většinou překvapivě úplně prozaické - důvody.

Nakonec jsem všechny čtyři díly nesmírně fundovaného textu přečetl v rekordním čase a nevypsal jsem si z knížek ani jeden moudrý citát, protože by bez dalších popsaných souvislostí vlastně neměl smysl. Bylo to moje první a musím říct, že ohromující setkání s texty Ferdinanda Peroutky, o kterém se v poslední době tolik mluví. Na jednu stranu je dobře, že se tahle postava dostává zase trochu do obecného povědomí, na druhou stranu mi přijdou dané souvislosti děsivé: Prezident, který nedokáže překousnout, že by snad v něčem mohl nemít pravdu, neváhá ve své touze prokázat, jak náchylní jsou intelektuálové k morálnímu selhání (například neváží si dostatečně svého moudrého a laskavého prezidenta :-)) zpochybňovat lidskou věrohodnost osobnosti, která podle mého skromného soukromého názoru měla o několik tříd kvalitnější vědomostní základ i morální profil než většina z těch, kteří jí tak rádi v průběhu let okopávali kotníky, protože sami výš nedosáhli. Nemůžu si nevzpomenout na Peroutkovo všudypřítomné hledání motivace pro konání lidí kolem vzniku Československa a docela by mě zajímalo, jakou motivaci by našel pro takové kroky svého vlastního ostouzení. Já si každopádně sám pro sebe tuhle kdysi "načtenou" metodu zkouším aplikovat, motivace si snažím doplnit, a nevychází to panu prezidentovi v mých očích věru zrovna dobře.

Jako úplné politické i lidské dada ovšem beru angažmá prezidentova mluvčího, který přičinlivě hledá v textech jednotlivé věty, které by se snad mohly v určitých úhlech a v určitém světle tvářit jako hodné zpochybnění. Ano, jsou to podobné věty, které jsem si kdysi při čtení Budování státu nedokázal vypisovat do "citátníku", protože vytržením z textu ztrácely to podstatné - sounáležitost se všemi ostatními myšlenkami, kontext, skutečný význam. A nemůžu si pomoci - vadí mi (a zároveň mě to nepřekvapuje), že tento prapor obviňování třímá právě člověk, který podle mého pohledu sám fatálně morálně selhal už tím, když pracoval pro noviny propagující nezastřeně komunistické názory, a to navíc v době, kdy už je dávno známé, k čemu jejich praktická aplikace v mnoha zemích vedla.

Intelektuální disputace mezi Milošem Zemanem (v dávné době, kdy si ještě nehrál na vševědoucího bonmotáře a arbitra morálky, ale projevoval se jako skvěle analyticky uvažující břitký glosátor společenského dění) a Ferdinandem Peroutkou by mohla být velmi zajímavá, podnětná a poučná. Jako divák bych měl v tomhle duelu úplně jasno, na koho si - lidsky i odborně - vsadit. Třeba jen proto, že nemám rád, když jedna strana - s ústy plnými etiky - sama porušuje základní pravidla a rozdává s úsměvem rány pod pás.

Ale co my víme, třeba je za tím vším jen geniální úskok prezidenta, jak co nejvíce zpopularizovat osobnost Ferdinanda Peroutky u nově nastupující generace vzdělaných lidí. No řekněte sami, sáhnul by mladý rozervaný intelektuál po autorovi, kterého mu "s plnou vahou své osobnosti" doporučí právě takový člověk jako Miloš Zeman? :-)

Nedělní miniglosy č.312

3. května 2015 v 13:33 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Češi opět potvrdili pověst náboženských rebelů, když při návštěvě hradní delegace ve Vatikánu oslovovali papeže místo tradičního "Svatý otče" speciálním utrakvistickým oslovením "Svatý pantáto".
-----------------------
Poslankyně Semelová při prvomájové demonstraci komunistů prohlásila, že letošní první máj je "rozhodným odmítnutím válečných konfliktů, provokací a hloupých výroků některých politiků". Po skončení demonstrace však zástupcům tisku odmítla potvrdit, že je možné její slova brát současně i jako její osobní závazek.
----------------------
V sobotu narozená anglická princezna se během dvou dnů života dostala již na 4. místo v žebříčku následovnictví britského trůnu. Na příštím tenisovém turnaji královské rodiny ve Wimbledonu by proto měla být nasazena jako číslo 4. Po předpokládaném hladkém vítězství nad nasazenou pětkou, svým strýcem Harrym by se měla v semifinále utkat s dlouholetou nasazenou jedničkou, dědečkem Charlesem, který však zatím ani jednou za posledních 66 ročníků turnaj nedokázal vyhrát. Očekává se rovněž, že princezna, která ještě oficiálně nedostala jméno, bude se svým bratrem Georgem velmi silná ve smíšené čtyřhře. Žádost o rozhovor pro britské bulvární noviny o budoucnosti britského impéria zatím princezna prostřednictvím své mluvčí odmítla, protože se v nejbližší době chce soustředit především na papání a vydatný spánek.
----------------------
I když se hlavní tvrdé jádro ruské motorkářské skupiny Noční vlci nedostalo na plánovanou trasu zeměmi střední Evropy, přesto se vytvořila skupina asi 20-30 sympatizujících motorkářů, která v akci pokračuje. "Podle našich informací nejde o čistokrevné Noční vlky, ale spíš jejich náhražku, tzv. Noční vlčáky," řekl nám jeden ze specialistů na extrémistické skupiny. Hradní mluvčí v rozhovoru pro Nedělní miniglosy zároveň rezolutně popřel, že by divocí a nevyzpytatelní Noční vlčáci měli něco společného s krotkými, domestikovanými a zákony úzkostlivě dodržujícími Ovčáčky.
-----------------------
Prezident Miloš Zeman vypsal odměnu pro soukromé badatele a profesionální lovce archívních lebek, kteří konečně najdou Peroutkův článek Hitler je gentleman. Podle některých psychiatrů je možné, že umanutě pokračující kausa má původ ve školní šikaně. Zarputilá a pouhým vědomím neodstranitelná nenávist vůči lidem se jménem Peroutka nebo Mašlovačka bývá totiž často způsobena tím, že třídní kolektiv vytěsní ze svých řad nadprůměrně inteligentního jedince, toho poté občas pro pobavení šikanující skupiny přivazuje ke stromu nebo ke školní lavici a aby ho ponížil, lechtá ho na různých citlivých místech ptačím pírkem nebo peroutkou. "Léčení je samozřejmě možné," řekl nám jeden ze specialistů na tuto zvláštní fóbii. "Spočívá nejčastěji v tom, že dotyčný musí propiskou v podobě peroutky nejméně třikrát ručně přepsat čtyřdílné Peroutkovo Budování státu i s vysvětlivkami a tiráží. Pokud léčba nezabere, alespoň se tak trochu smysluplně vyplní zbytek prezidentova mandátu."
-----------------------
Velmi zajímavý objev uskutečnila speciální úderná skupina Ústavu pro jazyk český, která se soustřeďuje na vysvětlení původu dosud neodhalených českých ustálených rčení. Podle některých nově objevených archívních materiálů je autorem jednoho z oblíbených českých úsloví známý německy píšící literát Franz Kafka, který před hodnověrnými svědky již v roce 1901 prohlásil: "Nač stahovat kalhoty, když Max Brod je ještě daleko?!"


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách, publikováno:


Z japonského fotoarchívu 2 - Sendai a Matsushima

1. května 2015 v 22:30 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Je to už čtvrt roku, kdy jsme společně poprvé nakoukli do mého bohatého a dosud nevyužitého japonského archívu v článku Z japonského fotoarchívu 1 - Tokio a Kamakura. V jeho závěru jsem slíbil, že se v druhém díle spolu podíváme na sever ostrova Honšú - do oblasti Tóhoku. Další desítka na blogu, myslím, ještě nepublikovaných fotografií, je hlavně ze zátoky Matsushima a také z města Sendai, kde jsem jako v centru oblasti tři dny pobýval a vyrážel odtud do okolí. Původní reportáž z této oblasti najdete v článku Role náhody v plnění snů (Sendai, Matsushima)

Zajímavé křivky moderních domů na předměstí Sendai



Pobřeží v nádherné zátoce Matsushima je velmi členité. Na následující fotce je cesta vedoucí k mostu na malý "příbřežní" ostrůvek Oshima.



A to je tradiční můstek spojující pevninu a ostrov Oshima v plné barevné kráse. Ten původní zničilo v březnu roku 2011 - jako ostatně v Tóhoku celé obrovské pobřežní oblasti - mohutné tsunami po extrémně silném zemětřesení.



Na ostrově Oshima jsou k vidění zajímavé objekty vysekané ve skále, obrostlé bujnou vegetací..



A to už je klasický pohled borovicemi porostlé ostrůvky v zátoce Matsushima.



Jedna z mnoha sošek na jednom z místních ostrůvků.



Zátiší s matsushimskou borovicí, krásnými kameny a náboženskými proprietami v pobřežním městečku Ishinomaki.



Tahle myčka aut sice na rozdíl od mnoha budov v okolí zůstala stát a velká mořská vlna ji nesmetla, ale od ničivého zemětřesení již nebyla zprovozněna a postupně zarůstá.



Obrovské prostory v blízkosti mořského pobřeží jsou teď nezastavěné, byť do roku 2011 zastavěné byly. Prakticky vše, co tu bylo, zmizelo. Naopak vznikla podobná místa jako na následující fotografii. Pro připomenutí a pro vzpomínku.



Jak jsem pořád cestoval po zajímavém okolí, centrum svého zdejšího pobytu - Sendai - jsem viděl převážně za tmy. Jak je vidět, centrum je značně velkoměstského typu, světel je tu dost a nemusí se ani používat nějak extra dlouhá expozice.



Další desítka fotek je za námi, ta příští by nás měla zavést více do vnitrozemí severního Honshu. Tak se zase někdy těším v koutku svého japonského fotoarchívu na shledanou.


Pozn.: Denní reportáže z japonské cesty jsou samozřejmě i novým návštěníkům k dispozici ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.


Speciální prvomájový dovětek:

Protože jsem letos nenapsal žádný speciální článek s prvomájovou tématikou, dávám aspoň k dispozici odkazy na tři prvomájové speciály z dřívějška. Jsou, myslím, docela různorodé :-).