O peroutkovinách

8. května 2015 v 8:51 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Když se teď kolem dokola mluví o Ferdinandu Peroutkovi, vybavila se mi jedna stará zasutá vzpomínka: Hned po listopadové zásadní společenské změně z roku 1989 začala vycházet spousta knížek, o kterých se nám do té doby ani nezdálo, protože dřív vycházet prostě nemohly. No a protože jsem tehdy chtěl vyhlížet vůči svému okolí vzdělaně, řekl jsem si, že si musím udělat výběr knih, které by se asi slušelo mít přečtené aspoň "rychločtením", abych - až na jejich téma přijde někde ve společnosti řeč - nevypadal jako hejhulácký nedouk a mohl přiložit své polínko pod kotel intelektuální diskuse. Ano, přiznávám, šlo spíš o "vypadání" než o opravdové vzdělání, takové to, co Oldřich Nový ve Světácích popisoval na příkladu společensky povrchních "znalostí" o Picassovi - "pofrancouzštělý Španěl a zakladatel kubismu". Prostě jenom to, co společnost podobných polodouků a vykuků mylně považuje za projev vzdělání, zatímco doopravdy vzdělaní lidé bývají pro takovou společnost podezřelí a často i nebezpeční.

Jednou z těch knížek byl tehdy první díl čtyřdílného Peroutkova Budování státu. Říkal jsem si, že něco načtu o roku 1918 a o vzniku Československé republiky a ještě se budu holedbat, že jsem přečetl stěžejní dílo legendárního žurnalisty, o kterém se celou dobu po únorovém puči nesmělo mluvit, protože byl považován (především kvůli svému dlouholetému vedení české redakce Svobodné Evropy) za jednoho z úhlavních nepřátel zdejšího totalitního režimu. Dost na to, abych mohl po letmém nakouknutí do knížky a vypsání několika náhodně vybraných citátů vypadat před ostatními jako moudrý a sečtělý.

Jenže já udělal chybu: Otevřel jsem knížku hned na začátku a začetl jsem se. Před mýma čtenářskýma očima začaly defilovat postavy, z nichž o většině jsem do té chvíle neměl ani potuchy nebo je znal jen ze šablonovitého a zplošťujícího podání školního dějepisu, začaly se proplétat jejich osudy a rozličné motivace a já četl dál a dál. Po týdnu jsem si zašel do knihovny pořídit i zbylé tři díly a překvapeně zjistil, že text popisující na pohled neuvěřitelně nudné skutečnosti může být napínavý jako dobrá detektivka. S údivem jsem sledoval, jak to, co se právě dělo ve společnosti, mělo přesné analogie v událostech starých víc než 70 let, takže to nejspíš vycházelo z podobné společenské a lidské podstaty, i když vše na první pohled vypadalo v obou obdobích jako pustá improvizace a částečně i jako chaos. Cítil jsem se jako s dobrým průvodcem, kterému nestačí říct jen základní kolovrátková data, ale chce ukázat na podstatu věcí a na všechny souvislosti. Navíc jen suše neanalyzuje, ale umí i dobře pozorovat a hlavně konání jednotlivých lidí chápat a najít k němu - většinou překvapivě úplně prozaické - důvody.

Nakonec jsem všechny čtyři díly nesmírně fundovaného textu přečetl v rekordním čase a nevypsal jsem si z knížek ani jeden moudrý citát, protože by bez dalších popsaných souvislostí vlastně neměl smysl. Bylo to moje první a musím říct, že ohromující setkání s texty Ferdinanda Peroutky, o kterém se v poslední době tolik mluví. Na jednu stranu je dobře, že se tahle postava dostává zase trochu do obecného povědomí, na druhou stranu mi přijdou dané souvislosti děsivé: Prezident, který nedokáže překousnout, že by snad v něčem mohl nemít pravdu, neváhá ve své touze prokázat, jak náchylní jsou intelektuálové k morálnímu selhání (například neváží si dostatečně svého moudrého a laskavého prezidenta :-)) zpochybňovat lidskou věrohodnost osobnosti, která podle mého skromného soukromého názoru měla o několik tříd kvalitnější vědomostní základ i morální profil než většina z těch, kteří jí tak rádi v průběhu let okopávali kotníky, protože sami výš nedosáhli. Nemůžu si nevzpomenout na Peroutkovo všudypřítomné hledání motivace pro konání lidí kolem vzniku Československa a docela by mě zajímalo, jakou motivaci by našel pro takové kroky svého vlastního ostouzení. Já si každopádně sám pro sebe tuhle kdysi "načtenou" metodu zkouším aplikovat, motivace si snažím doplnit, a nevychází to panu prezidentovi v mých očích věru zrovna dobře.

Jako úplné politické i lidské dada ovšem beru angažmá prezidentova mluvčího, který přičinlivě hledá v textech jednotlivé věty, které by se snad mohly v určitých úhlech a v určitém světle tvářit jako hodné zpochybnění. Ano, jsou to podobné věty, které jsem si kdysi při čtení Budování státu nedokázal vypisovat do "citátníku", protože vytržením z textu ztrácely to podstatné - sounáležitost se všemi ostatními myšlenkami, kontext, skutečný význam. A nemůžu si pomoci - vadí mi (a zároveň mě to nepřekvapuje), že tento prapor obviňování třímá právě člověk, který podle mého pohledu sám fatálně morálně selhal už tím, když pracoval pro noviny propagující nezastřeně komunistické názory, a to navíc v době, kdy už je dávno známé, k čemu jejich praktická aplikace v mnoha zemích vedla.

Intelektuální disputace mezi Milošem Zemanem (v dávné době, kdy si ještě nehrál na vševědoucího bonmotáře a arbitra morálky, ale projevoval se jako skvěle analyticky uvažující břitký glosátor společenského dění) a Ferdinandem Peroutkou by mohla být velmi zajímavá, podnětná a poučná. Jako divák bych měl v tomhle duelu úplně jasno, na koho si - lidsky i odborně - vsadit. Třeba jen proto, že nemám rád, když jedna strana - s ústy plnými etiky - sama porušuje základní pravidla a rozdává s úsměvem rány pod pás.

Ale co my víme, třeba je za tím vším jen geniální úskok prezidenta, jak co nejvíce zpopularizovat osobnost Ferdinanda Peroutky u nově nastupující generace vzdělaných lidí. No řekněte sami, sáhnul by mladý rozervaný intelektuál po autorovi, kterého mu "s plnou vahou své osobnosti" doporučí právě takový člověk jako Miloš Zeman? :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 8. května 2015 v 9:19 | Reagovat

Nevím, jestli jsi na internetu objevil rozhovory Drtinové a Veselovského, kteří se vyskytují na DV TV Aktuálně TV. Já tyto jejich rozhovory se známými osobnostmi vyhledávám a mám je ráda. Nedávno tam měla Drtinová profesora neurologie a vydavatele Přítomnosti, pana Martina Jana Stránského a mluvili o našem prezidentovi i o Peroutkovi. Pan Stránský konstatoval, že má M.Zeman absenci sebereflexe a dokonce mu diagnostikoval degradující neurologické procesy, které mu budou víc a víc omezovat schopnost rozhodovat...

2 Robka Robka | E-mail | Web | 8. května 2015 v 9:34 | Reagovat

Problém pana Zemana je v tom, že nikdy nepřizná svoji chybu a nikdy se nebude schopen omluvit. Navíc je pověstný svou nenávistí k novinářům a intelektuálům. Je mi z něj zle a považuji jeho zvolení za nešťastný krok pro celý národ. A ještě hůř mi je, když vidím na internetu v některých diskusích (tam, kde je rudo) lidi, kteří s ním sympatizují.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. května 2015 v 9:47 | Reagovat

Pan Zeman bude za chvíli problém i sám pro sebe nejen pro náš stát. Nešťasný krok .... co chtít od národa který čte ve velkém Blesky, Aha a jiné pofiderní plátky a slyší na populistická hesla. Ti pak s velkou slávou a nadšením zvolí člověka o jehož zdravém rozumu se dá s úspěchem pochybovat .....

4 Illumináti Illumináti | Web | 8. května 2015 v 10:09 | Reagovat

such úvaha
                  wow
     much politika
        very peroutkoviny
                                   8-)  8-)  8-)  8-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. května 2015 v 10:13 | Reagovat

[1]: Ono je to těžké, protože na prezidentský post se dostávají často lidé za zenitem, to je prostě "životní cyklus". Naštěstí prezidenti u nás nemají tolik možností reálně rozhodovat, nicméně už jen to, že jsou stále v záři reflektorů, jim dává možnost "zapsat se do dějin" :-(.

[2]: Být "bezchybný", to bývá tradiční vlastnost lidí v politice. Ono jde ale částečně i o očekávání jejich voličů, kteří si přejí mít bezchybný ideál, což pak vede postupně k vytvoření "fan klubů", jejichž členové jsou ochotni odkývat svým miláčkům cokoli.

[3]: To není nic nepřirozeného, jde o jednu z logických nevýhod této formy demokracie. Jak se říká: Demokracie může plnohodnotně fungovat jen v tom případě, kdy má nadpoloviční většina občanů rozum. Což už podle obyčejné statistiky nemůže úplně fungovat :-).

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. května 2015 v 16:43 | Reagovat

Já nedouk se v tom ztrácím. Snad nejlepší "by bylo" půjčit si a přečíst pana Peroutku. Ale to už by byl asi šedesátý v pořadí knih, které mám přečíst. A popravdě - tvoje recenze mi zdá se objasnila něco, na co v mém studiu zatím nedošlo. Už jsem se zase zamotala: děkuji za námět k zamyšlení a pro své sebevzdělání udělám co budu moct. Není vůbec špatné být dotlačená k samostudiu v této oblasti ;-)

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 8. května 2015 v 18:56 | Reagovat

Ach, ten Ovčáček, mistr nad mistry: vytrhnout z kontextu a snažit se změnit význam.
Jak ty ses pustil do Peroutkova budování astátu, já se pustil do Churchilla (Druhá světová válka - oceňeno nobelovkou za literaturu).

Jeho Vyssokosamolibosst mne už nechává v klidu; konec konců má to zmáklé, za slonem v porculánu cupitá četa zametačů střepů.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. května 2015 v 23:03 | Reagovat

Jw dobré si přečíst dílo vcelku a udělat si názor sám, nespoléhat na jiné kusé...
P. Zeman udělal vlastně to, co novinářům vytýká- neúplné zkreslené informace. Komu pak má člověk věřit..

9 Miloš Miloš | Web | 11. května 2015 v 11:26 | Reagovat

Myslím, že by M. Zeman měl už konečně přiznat, že i on se může mýlit a víc už neprohlubovat trapný dojem, které "bádání" po Peroutkově selhání budí.

Obecně vzato, kdyby někdo v době, než se Hitler stačil víc projevit, se o něm vyjádřil kladně, dalo by se to pochopit, v poválečné frustraci a hospodářské krizi se Hitler mohl jevit nadějí, takové iluzi nakonec naletěla většina Němců.

10 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 11. května 2015 v 18:51 | Reagovat

Nu, tvojí "reklamu" oceňuji víc, než tu prezidentovu. ;-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. května 2015 v 8:39 | Reagovat

[6]: Náměty k zamyšlení produkuju rád. Většinou sám pro sebe :-).

[7]: Představuji si porcelánové zametače podobné těm v curlingu. Na Churchila možná taky jednou dojde.

[8]: Nevážím si moc lidí, kteří jsou nepřetržitě a za každou cenu v nějakém souboji. Ano, v politice jsou takoví lidé třeba, ale prezidentský úřad má, myslím, jiný smysl, protože na souboje všeho druhu jsou tu jiné instituce.

[9]: Nezapomínejme na to, že přes veškerou hrůzu, kterou nacismus způsobil, byli jeho představitelé před vypuknutím války dlouho akceptováni jako partneři ve standardní politické diskusi. Odsoudíme snad účastníky berlínské olympiády jen proto, že soutěžili před Hitlerem a případně dokonce přijali jeho gratulaci k vítězství? Těch, kteří dlouhodobě poukazovali na to, že v Německu roste režim zásadním způsobem neslučitelný s principy rozvinuté civilizace, nebylo zase tolik a Peroutka k nim, podle mého zcela laického názoru, patřil.

[10]: Hlavně aby pan prezident ode mne nechtěl "podíl na zisku" :-).

12 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 20. května 2015 v 18:05 | Reagovat

Stydím se za svého prezidenta, hlavně za to, že neumí přiznat chybu.

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. května 2015 v 23:44 | Reagovat

A on náš současný prezident někdy přiznal chybu? Asi nee... :-(

14 userka userka | E-mail | Web | 31. května 2015 v 16:46 | Reagovat

Tahle kauza mě už hrozně unavila, ale jsem ráda, že na ni máš takový fakty podložený názor ;)

15 Čerf Čerf | E-mail | 31. května 2015 v 21:40 | Reagovat

Ať už jsou fakta jakákoli, stejně svou roli hrají i emoce a v těch má pan Ferdinand proti panu Milošovi v mých očích dost navrch :-)

16 Čerf Čerf | 31. května 2015 v 21:40 | Reagovat

[14]: No jo, zase jsem zapomněl připojit svůj komentář k tvému :-). Pokolikáté už?

17 userka userka | E-mail | Web | 31. května 2015 v 22:09 | Reagovat

[16]: Já to nepočítám, jsem ráda, že mi to upozornění vůbec přijde, protože poslední dobou to nějak blbne :/ Já pana Ferdinanda vůbec neznám a ani jsem ho nečetla, ale navrch u mě má před Milošem taky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama