O fotografické zakázce

10. července 2015 v 22:20 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Na začátku stála báječná zpráva: Získal jsem fotozakázku! Jeden můj známý, který si již v minulém roce pořídil řadu mých fotografií do svého nového domu, se rozhodl vyzdobit si mými fotkami i svou pracovnu ve firmě a firemní zasedačku. Dohodli jsme se na tom, které fotky by se mu líbily; vše mělo vlastně jediný zádrhel - požadovaný rozměr. Velká zasedačka si totiž žádá velký formát fotek, takže z požadavku šel strach: Jestliže fotky, které jsem měl na výstavách, považuji za velké (50x70cm) k objednanému rozměru 140x100cm se nehodí jiné adjektivum než "obrovité", prostě takové, které jsem ještě nikdy nezkoušel udělat. Ale firemní zakázka je firemní zakázka, podobná příležitost se nerodí každý den, tak jsem na velrybí rozměr kývnul a navrch jsem v euforii poprvé přislíbil, že fotky dodám v kliprámech, aby si je zákazník mohl hned pověsit a nemusel ještě měsíc pendlovat mezi domovem, prací a rámařstvím.

Nemohl jsem tentokrát využít své spřízněné provozovny, kde jsou na mne už několik let neuvěřitelně hodní a dokážou mi splnit vše, na co si vzpomenu, a dokonce mnoho z toho, co mne ani nenapadne, že bych mohl chtít, prostě jen proto, že jsou dobří. Ale nemají zařízení na tak velké fotky, takže mi je tentokrát musí udělat jinde. Perfektní! Když jsem si ale fotky vyzvedl, zjistil jsem, že jsou oříznuté jen na kratší straně, k té delší přiléhá několikacentimetrový bílý okraj. Vysvětlení je jednoduché: v laboratoři nemají tak velkou řezačku. Přemýšlel jsem, jestli mám ještě tak mladistvě pevnou ruku, abych skoro metr a půl ostřihnul zcela rovně maličkými nůžtičkami z manikúry. Asi ne!

Popadl jsem tedy óbrrouru, která měla někde hluboko uvnitř moje zvětšené obrázky. Rád bych se na ně podíval, jak vypadají, ale nejde to, protože není, kam je položit. Až doma! Nu, doma… Když jsem dorazil domů, zjistil jsem, že mi chybí základní výbava správně megalomanské fotodomácnosti: Přebalovací pult na nejmíň dvouapůlmetrová miminka! Jenom na takové místo by bylo možné fotky pohodlně rozložit. Bohužel, můj stůl, na který se pohodlně vejde večeře pro jednoho, pro podobné operace kapacitně nestačí, jedinou možností je moje rozložitá postel, na které chci ovšem - ó já neskromný - vždy kolem půlnoci na pár hodin spočinout. Podotýkám - bez papírové prostorově náročné spolunocležnice, které ublížíte i tím nejjemnějším dotekem! Manipulace s obrovitou fotografií je vůbec náročná. Používání rukavic je samozřejmostí, jinam by z obrazu mohli kriminalisté vyhodnotit daktyloskopické stopy pouhým okem, a stačí jen maličká nepozornost, papír se lehce přehne nebo zakroutí a vznikne na něm neodstranitelná podmračená vráska, která rozhodně není dobrou vizitkou fotografa.

V sobotu jsem si pořídil pěkné klipy, bohužel jen na menší fotky 100x70 cm, které v zakázce taky figurovaly. Větší kliprámy se ale běžně nedělají, je třeba je vyrobit na zakázku. Kupodivu, rámovači o víkendu nepracují a o svátcích věrozvěstů a Jana Husa už vůbec ne. Konečně potíže! Času ubývá, zvlášť když si zákazník přeje mít kvůli jednání se zahraničními partnery místnosti vyzdobené co nejdřív. V neděli se mi podařilo najít otevřené fotostudio, kde mají dostatečný přebalovací prostor a nestačili přede mnou zavřít včas dveře. Po asi půlhodině synchronizovaných tanců společně s chlapíkem, který by měl jistě spoustu jiných a užitečnějších věcí na práci, jsou bílé okraje úspěšně oříznuté. Cestou domů se několikrát o fous vyhnu průtrži mračen, která by asi fotkám nedodala ten správný a kýžený lesk.

V úterý se ozývá zakázkové rámařství, že rámy budou hotové v pátek a hned poté mi je zašlou poštou, takže je dostanu v nejlepším případě v úterý, kdy už bude "testovací" zahraniční delegace za horama. Jdu si tedy klipy vyzvednout osobně, pohříchu zrovna v době, kdy zatroleně fouká. Vzpomenu si, jak jsem ještě před pár hodinami svatosvatě sliboval podmračenému ortopedovi, že se svým opatrně léčeným tenisovým loktem nebudu nosit nic těžšího než papírové kapesníčky a zcela určitě nebudu rukou dělat žádné kroutivé pohyby jako šuhaj na moravské tancovačce. S velikými a docela těžkými deskami v rukou ovšem náležité výkruty nastávaly na každé křižovatce, když se do mne opřel vítr z boku. Jestli do mne foukne správnou silou a ve správném směru, přistanu možná jako druhdy inženýr Kašpar až kousek od Pardubic.

Doma zjišťuji, že je prakticky nemožné vyhnat z fotek prach. Buď je zaprášená fotka nebo sklo z jedné strany nebo sklo z druhé strany. Většinou ovšem všechno současně, přičemž enormní rozměry ploch nedovolují dosáhnout stavu, kdy by počet odstraňovaných nečistot převýšil počet nově dosedajících. Zjišťuji, že antireflexní plexisklo je sice krásné, ale když jednou zaklapne kovový držáček (kterých je kolem dokola asi dvacet), už se nedá sundat beztoho, aby na jeho místě nevznikla trvalá a dobře viditelná rýha. Kromě toho plexisklo má sem tam nějakou tu rýhu už z výroby, tyhle drobnosti, které mohou pokazit dojem z celého díla, mě štvou. Ještěže aspoň s klasickým sklem se pracuje dobře a není odřené, říkám si a konec úlevné věty zaniká v řinkotu tříštící se skleněné desky, kterou jsem ve snaze dostat se pod sklo za malým a vytrvalým chomáčkem prachu ohnul příliš. V obchodě mě jistě zase rádi uvidí, přemýšlím, a volám jim, jestli mají kýžený náhradní rám. Nemají, byl tam prý o víkendu několikrát nějaký šílenec, který všechno skoupil. Na podrobnější popis šílence se raději neptám, protože mi asi bude dost podobný.

Kousek stranou od haly zaneřáděné horami zbytků igelitu s bublinkami i bez, papírů, kartónu a kusů rozličného odpadu, se o zdi obýváku opírají hotové fotky v klipech. Hrdě, vestoje, jen jedna - ta poničená - leží bezvládně na gauči a čeká na doktora nebo aspoň lepého záchranáře. Taky dobře, aspoň nemůžu bezplodně podřimovat u televize. Zítra mám zakázku předat a je jasné, že tahle ležící a spící fotka v ní bude chybět. A přestože jsem sám se sebou nespokojený, že jsem nedokormidloval úplně přesně tam, kam jsem chtěl, a v průběhu posledních dvou týdnů jsem vyřknul nahlas mnoho vulgarismů skrze něž ze mne unikala pára, zjišťuju, že mě tenhle druh stresu baví. Baví, protože má hmatatelný výsledek, a cesta k němu i on sám záleží především na mně. Na nikoho se nemůžu vymlouvat a na nikoho nic svést.

Fotky, které mi visí už několik let na zdech dobřichovického bytu a které usměvavě postávají na mém stole, pokukují závistivě po obrech kolem. Už aby se obříci vydali na cestu, nebo mi ještě vyvolají u mých tradičních fotek vzpouru. Není jednoduché pochopit, že mezi významem a velikostí není u fotek žádná úměra; pro mě osobně jsou nejcennější právě ty nejmenší a nejosahanější, ty, co mám stále po ruce i "po oku". Proti nim je i ta největší zakázka jen drobnou epizodou.

A obří fotky, které na začátku budily svou velikostí hrůzu, se napohled po všech těch peripetiích o dost zmenšily. Uvidíme, jestli jim to zmenšení vydrží i do té doby, než se je zítra budeme marně snažit naložit do auta :-).
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 10. července 2015 v 22:31 | Reagovat

To bude krása, v té velikosti nádherně vyniknou. Moc ti gratuluji k takové zakázce a přeji další, tvoje krásné fotografie si to zaslouží.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. července 2015 v 22:47 | Reagovat

[1]: Ono je těch fotek dohromady jen pár, ale zkušenost s tím formátem je moc zajímavá. Už jen to, že to jde :-).

3 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 10. července 2015 v 23:14 | Reagovat

[2]:I kdyby byla jedna jediná, je to zkušenost a něco nového a fotky v tom rozměru musí být úžasné. Dokáži si živě představit některou v takovém formátu z tvého cyklu fotografií Infračervené řeky a nebo Skryté světlo. Prostě krása. Ať se ti daří a hezký víkend.

4 Elle Elle | Web | 10. července 2015 v 23:31 | Reagovat

:-) Zvládl jste to skvěle :)

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. července 2015 v 23:35 | Reagovat

Tak pak bych ráda věděla, jestli tu snahu zákazník ocení. Vymýšlet si, to ano, ale měl si raději vzít víc těch obvyklých rozměrů a na zeď je dát jako řidší koláž. Syn má na zdi vlastní černobílé fotky z přírody, zasklené do uzoučkých rámečků (nejsem odborník na názvy) a spojené  pod nimi provazovou sítí. Vypadá to zajímavě. :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. července 2015 v 23:36 | Reagovat

[5]: Napsala jsem to asi špatně. Na provazové síti jsou ty obrázky různě zavěšené.

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. července 2015 v 7:59 | Reagovat

[3]: Infačervené řeky zatím existují největší 100x70cm. Ty extra velké jsou z cyklu Kouzelná zahrada.

[4]: No, zrovna se tu zlobím s tenkými škrábanci na plexisklu u velkých fotek. Bohužel, to nedokážu ovlivnit, nikdy se s výrobcem neshodneme, jestli jde o rysky způsobené výrobou nebo mou manipulací, jsou vidět jen při bočním pohledu v ostrém slunci, ale stejně mi vadí!

[5]: Zákazníkovi může být veškerá snaha poprávu ukradená, pokud není jejím výsledkem perfektní výrobek. To je zajímavý nápad s tou sítí, může to být moc pěkné.

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. července 2015 v 9:23 | Reagovat

Tak za prvé, velká gratulace, tohle je asi snem všech nás kdo fotíme. A tobě se sny krásně plní, jseš šťastnej člověk. Bylo by pak třeba možné dát fotky jak to vypadá na stěně? Tedy pokud zákazník dovolí?

9 Čerf Čerf | E-mail | 11. července 2015 v 9:48 | Reagovat

[8]: Samozřejmě, tahle práce mi přináší potěšení; každému se rozhodně nepoštěstí, aby takhle velké fotky vůbec vznikly, natož aby visely lidem na očích. I nádherné fotky dnes zůstávají většinou jen v počítačích, i když by si zasloužily někde zdobit. Fotky si zákazník právě odvezl a líbily se mu, takže mám radost. Ale samozřejmě - jako asi každý - bych věděl o pár věcech, za které bych tuhle radost bez mrknutí oka vyměnil. Jsem rouhač rouhačská! :-)

10 matka matka | 11. července 2015 v 9:54 | Reagovat

Rouhání je fajn .-)
Teda syn pracuje také se sklem, občas se nějaká ta tabule rozbije a to jsou pak škody desetitisícové. Ale podstatné je, že z toho vychází nezraněn.
Fíha, dát tak do těch jeho skel vaše obrázky, to by byla věc,...

11 Miloš Miloš | Web | 11. července 2015 v 10:06 | Reagovat

Živě si to dovedu představit, ale zajímalo by mě, Petře, jaké rozlišení ve foťáku máš, když se fotky dají zvětšit do takových giga-velikostí.

Velké fotky na několikametrových panelech vystavoval fotograf-cestovatel Jiří Kolbaba na pražském letišti bylo pro mě záhadou, jak je tam dopravil. Přes Prahu jsem však už dlouho necestoval, nevím, jestli tam ty expozice ještě má.

Také přemýšlím, jak si odvezu cenu ve velikosti 30x40 cm :)

12 Jarmila* Jarmila* | Web | 11. července 2015 v 11:39 | Reagovat

Gratuluji k tak krásné zakázce! :-)
Dala ti zabrat, ale zvládl jsi to na 1*.

13 Čerf Čerf | E-mail | 11. července 2015 v 14:35 | Reagovat

[10]: Mně se taky naštěstí podařilo prasklým sklem nepodřezat. Práce se sklem je velmi zajímavá, ale náročná, sklo má své vrtochy.

[11]: Teď se mi budou všichni fotografové smát, ale já vlastně nevím, jaké rozlišení mám, ani u jednoho z mých foťáků mě to nikdy nezajímalo. Myslím, že jde spíš o charakter fotky, ze kterého vyplývá, jaké zvětšení fotka unese, a je to u každé fotky jiné. Prostě je nějaké maximum, přes které když se dostaneš, fotka zčistajasna vyčichne a ztratí glanc. Některá to má u rozměru 9x13cm, některá může mít klidně dva metry. Jen pro zajímavost: na ten veliký formát jsem zvětšoval fotky z cyklu Kouzelná zahrada, které byly dělané z ruky na skoro vteřinovou expozici, tedy rozhodně nejde o žádný vrchol technické dokonalosti :-).

[12]: Já to jako bývalý kantor hodnotím slušně, tedy na horší dvojku :-).

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 11. července 2015 v 17:05 | Reagovat

[11]:
Megapixely se jeví jen jako marketingový tah.

Petře, gratuluji k úpěchu.

15 Čerf Čerf | E-mail | 11. července 2015 v 17:13 | Reagovat

[14]: Megapixely mě taky nikdy neohromovaly, vlastně ani nevím, kolik má být málo a kolik má být moc :-) Díky, ale uvědomil jsem si, že jsem o tom, když se mi povedlo prodat nějaké fotky, nikdy neuvažoval jako o úspěchu. Jen mi to prostě dělá radost.

16 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. července 2015 v 18:14 | Reagovat

Napínavý jako malý gatě (promiň, jinak to říct neumím). Tak velký fotky aby taky člověk věšel jeřábem, ne? Gratuluju k ukončení anabáze, jsi asi hodně rád. Já taky, byla jsem napjatá a držela palce. Když se chce, všechno jde :-)

17 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 11. července 2015 v 18:24 | Reagovat

[15]:
Nepíšu o úspěchu komerčním, ale o úspěchu technickém.

18 Čerf Čerf | E-mail | 11. července 2015 v 18:42 | Reagovat

[17]: Však já taky nemluvím o radosti komerční ale čistě technické :-)

[16]: Právě včera jsem narazil na limity tohoto úsloví: V pátek po 18.hodině jsem bohužel velmi chtěl nový skleněný rám, ale nešlo to, protože ho v celé Praze nikde neměli :-)

19 Miloš Miloš | Web | 11. července 2015 v 19:38 | Reagovat

[14]:[15]: Laicky jsem myslel, že čím větší rozlišení, tím menší body v rastru, větší jemnost kresby, a tím i možnost  výrazněji zvětšovat, aniž by pak rastr byl okem rozpoznatelný.
Z tohoto laického pohledu by měl být špičkovým foťákem mobil Nokia Lumia s 20 MPx :)

U svého kompaktu mám možnost přepínat v rozlišení mezi 7,2 MPx a 5 Mpx a používám těch 5, na prohlížení v notebooku to úplně stačí.

20 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 11. července 2015 v 20:20 | Reagovat

[19]:
Záleží třeba na tom, jestli fotíš do formátu RAW nebo JPG.
A také na software, v kterém fotky upravuješ.

21 Miloš Miloš | Web | 12. července 2015 v 8:52 | Reagovat

[20]: JPG, to znamená ztrátová komprese.
Pro blog upravuju většinou jen rozměry fotek a často je vkládám do koláží a pak se z 2,5 MB fotky stane jen několik desítek kB.

22 userka userka | E-mail | Web | 12. července 2015 v 10:26 | Reagovat

[7]: Ááa, pánovi se taky zalíbila kouzelná zahrada :) Moc bych pak chtěla vidět, jak se mu to ve firmě vyjímá. Nebudou fotky z tamějších prostor?
Moc gratuluju k tak velké zakázce ;)
S těmi malými osahanými fotkami jsi to napsal hezky :)

23 Čerf Čerf | E-mail | 12. července 2015 v 11:07 | Reagovat

[20]:[21]: Pánové, ve srovnání s vašimi znalostmi mám pocit, že fotím vlastně jenom citem :-). Budu muset udělat nějakou zkoušku, jak se změnila situace přechodem na "full frame". Ale když ono všech pět fotek z téhle zakázky bylo nafocených ještě malým čipem, takže rozdíly na velkých formátech žádné nebyly.

24 Čerf Čerf | E-mail | 12. července 2015 v 11:20 | Reagovat

[22]: Ona ta zakázka nebyla velká početně - šlo jen o pět fotek. Ale vzhledem k těm dvěma obrovitým fotkám, které obsahovala, jsem si připadal, jako když dělám Slovanskou epopej :-).

Až se fotky na novém místě zabydlí, určitě se půjdu podívat, jak se jim tam daří. Včera večer jsem měl shodou okolností možnost vidět dvě své fotky překrásně zarámované a s rámem barevně vyladěné u známých, kteří si je vybrali na loňské výstavě. To mě potom velmi příjemně hřeje :-).

Ty malé osahané fotky, to je ovšem úplně jiná kategorie - žádná galerie, ale přirozená součást života. Umějí mi vyvolat na tváři úsměv a v duši radost, kdykoli se na ně podívám, což nedokáže ani ta nejkouzelnější zahrada :-).

25 Radka Radka | E-mail | Web | 12. července 2015 v 12:20 | Reagovat

Už slovo zakázka ve mně vyvolává cosi o zakázaném, ale tady bych řekla, že je vyloženě žádoucí druhým dělat radost :-)
Poškrábané plexi by mě také vytáčelo, když dokonalost, tak ve všech směrech ;-)

26 Egoped Egoped | E-mail | Web | 12. července 2015 v 13:01 | Reagovat

Inu, nezbývá nic jiného než pogratulovat k fotozakázce! I přes ty malé nepříjemnosti, která to obnáší :)

27 Čerf Čerf | E-mail | 12. července 2015 v 13:23 | Reagovat

[25]: Ono v tomhle případě strašně závisí na úhlu a intenzitě dopadajícího světla a na tom, z jakého úhlu se díváme. V jednu chvíli se zdá, že je situace naprosto zoufalá a za pět minut se podmínky promění a rýhy se nedají najít ani při podrobném zkoumání zblízka.

[26]: Díky, kdyby vše probíhalo úplně hladce a bez drobných překážek, nebylo by to ono. Blogový článek by byl mnohem nudnější a polovina čtenářů by při jeho čtení usnula, chrrrrrrr!!

28 Van Vendy Van Vendy | Web | 12. července 2015 v 21:33 | Reagovat

Petře, to je ohromný, gratuluji!
Nenapadlo tě, nechat obrazy vytisknout jako fotoplátno? Asi by to byl ranec, ale zákazník by to zaplatil. A velké rozměry by šly, protože oni to natahují také přes rámy.
Obdivuji tvou snahu, shánění, a zpracování, též výdrž a dovedu si představit dilema a nerudovské - kam s nimi, když je o strach, aby se rozložené megafotografie nepoškodily.
A jak to dopadlo s tím posledním rozbitým sklem? Dodal jsi ještě obraz dodatečně, nebo šla objednaná várka bez toho jednoho? Nebo jsi to zapsal a já to nějak přehlédla? :-?  ;-)  :-)

29 Čerf Čerf | E-mail | 12. července 2015 v 21:54 | Reagovat

[28]: S fotoplátnem nemám zkušenosti. Třeba na ně taky jednou dojde, ale zatím se snažím dělat to, co tuším, jak dopadne. Poslední rozbité sklo mi tu pořád leží jako mrcha, o víkendu jsem nemohl nijak pokračovat. Přes týden musím objednat a dostat nový rám a obraz nějak předat. Ale už aspoň vím, jak s tím sklem nemám zacházet :-).

30 Van Vendy Van Vendy | Web | 13. července 2015 v 13:34 | Reagovat

[21]: Ale když si zkopíruješ z foťáku fotku v původním rozlišení, zůstane ti v původním rozlišení i nadále... :-) Já si fotky převádím do jpg spíš z důvody úspory mega, ale některé fotky nechávám v původním a to už, když je jich víc pohromadě, zabere pěkný kousek kyberprostoru. 8-)
[29]: Každopádně, dobrá zkušenost pro příště. :-) Ad fotoplátno - taky s tím nemám zkušenosti, ale viděla jsem takhle jednu svatební fotku, v šedém provedení, asi sedmdesát na výšku, šířku už nevím, a vypadalo to ohromně. Jemně drsný povrch, jako fotoobraz.

31 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 13. července 2015 v 21:48 | Reagovat

[29]:
Fotoplátno je pěkné.
Ve firemní fotosoutěži jsem loni vyhrál a za odměnu jsem dostal zvětšeinu své fotky jako fotoplátno.

32 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. července 2015 v 21:49 | Reagovat

To musí být parádní, mít tvoje fotky v maxi velikosti :-) Normálně mu asi budu tak trochu závidět :-)

33 Čerf Čerf | E-mail | 13. července 2015 v 22:53 | Reagovat

[32]: Tak doufám, že se v takové místnosti bude příjemně jednat.

34 Bev Bev | E-mail | Web | 15. července 2015 v 16:15 | Reagovat

Vím jistě, že to bude velice krásné, i když cesta k požadovanému výsledku byla značně komplikovaná a pro čtenáře vtipně popsaná. :D :D

35 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 15. července 2015 v 22:02 | Reagovat

Gratuluji ke skvělé zakázce a taky k bezmezné trpělivosti a houževnatosti, bez které by se ti něco takového nikdy nepodařilo. Skvělé - tleskám! :)

36 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 16. července 2015 v 18:38 | Reagovat

Docela ráda bych viděla maxi fotky, jak se vyjímají na stěně. Musí to být asi dost rozměrná místnost, aby vynikly. :-)

37 Čerf Čerf | E-mail | 16. července 2015 v 19:09 | Reagovat

[34]: Ony komplikace trvají, protože jsem ještě pořád nesehnal nový rám za ten s prasklým sklem. Snad zítra, konečně...

[35]: Copak o to, houževnatý být dokážu, když mám jen trochu pocit, že jdu správným směrem.

[36]: Doufám, že je v té zasedačce jednou uvidím. Až ten okamžik nastane, vyfotím si je a docela maliličké je vyvěsím na blogu :-)

38 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 18. července 2015 v 8:33 | Reagovat

[37]: To budu docela ráda, poněvadž to mě fakt zajímá.

39 Bev Bev | E-mail | Web | 4. srpna 2015 v 14:24 | Reagovat

Taky se ráda podívám, jak jim to v rámech, na zdi sluší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama