Z japonského fotoarchívu 3 - Skalní chrám Yamadera

4. července 2015 v 9:40 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči
Po dalších dvou měsících společně nahlédneme už potřetí do celkem bohatého a dosud jen minimálně využitého archívu fotek z putování Japonskem. Dnes se podíváme do vnitrozemí severního Honshu, do prefektury Yamagata, kde pro mne hlavním bodem programu byla návštěva významného skalního chrámu Yamadera (někdy se mu také říká Rishakuji). Původní reportáž přímo z místa jste si mohli přečíst loni v článku Pro milovníky schodů (chrámový komplex Jamadera), dnes doplním deset dalších záběrů, i když vybrat by se jich dalo ještě dalších padesát; v chrámu jsem strávil celý půlden a je opravdu co obdivovat. Na rozdíl od řady jiných míst jsem v této oblasti potkal minimum zahraničních turistů, drtivá většina byli Japonci.

Už z dálky z údolí jsou jako drobné korálky v prudkém kopci vidět četné chrámové stavby. Např. vlevo nahoře na obrázku je vidět dřevěný pavilónek upravený na improvizovanou rozhlednu. Ostatně podíváme se tam spolu na jedné z dalších fotek.



Vstupní brána do chrámového komplexu a zároveň do lesa tvořeného staletými cedry.



Schodiště jsou lemována obrovitými stromy. Byl jsem toho dne jedním z prvních návštěvníků, proto jsou schody zatím prázdné, ale strmá schodiště se začala postupně zaplňovat Japonci úplně všech věkových skupin od batolat (většinou v ruksaku na zádech sportovně založeného otce) až po staříčky a stařenky, do kterých byste takový výstup určitě neřekli.



Některé skály vypadají divoce a vzhledem k tomu, že jde o seismicky velmi aktivní oblast, radši si nepředstavuji, co se děje, když se zdejší skály i s četnými chrámy, pavilóny a altánky "roztančí".



U každého stého schodu je upozorňující tabulka. Tisící schod je poslední, dál vzůru skalou už vedou jen horské pěšiny, kam smějí jen mniši.



Dřevěná starodávná budova v nejvyšším volně přístupném bodě chrámového areálu. Zvony tu nemají zavěšené, ale postavené.



Ze strmé cesty vzhůru se otevírají úchvatné výhledy do údolí směrem k řece a k sousedním horským pásmům.



Na začátku jsem vám sliboval rozhlednu, tak tady ji máte! Altán je jakoby vystrčený do údolí a je z něho vidět předaleko.



Jak už jsem jsem popsal v původní reportáži, Yamadera je místo spojené i se slavným básníkem, Matsuem Basho, který proslul svými haiku, což je útvar, který mám i já natolik rád, že jsem si tu na něj udělal speciální rubriku :-). Ostatně, v původním článku o chrámu Yamadera uvádím i jedno Mistrovo a jedno (Mistr snad promine) svoje haiku, obě inspirovaná právě tímto překrásným místem.



Na úpatí "chrámové skály" jsem našel nádherně upravenou (jak jinak ostatně v Japonsku) zahradu.



Tak doufám, že jste se dnes na schodech příliš nezadýchali, děkuji vám za milý doprovod a těším se na další desítku fotografií z japonského archívu - tentokrát bude z krátkého výletu do horského lesa poblíž Yamadery a hlavně od krásného vodopádu Akiu Otaki.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | Web | 4. července 2015 v 10:59 | Reagovat

Krásný výlet do míst, kam se asi nikdy nedostanu. Díky.:-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 4. července 2015 v 11:50 | Reagovat

Luxusní fotečky v dnešním parnu krásně osvěžující. Krom toho že to jsou nádherná místa! :-)

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 4. července 2015 v 12:28 | Reagovat

Ani já se tam nikdy nedostanu. Bylo to moc zajímavé stoupání. Japonci si dokáží  vážit svého kulturního bohatství. Máme se od nich co učit. :-)  :-)  :-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 4. července 2015 v 16:29 | Reagovat

Basho má pěknou mošničku.
To vy stálo za to, zhaikaizovati tento symbol.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. července 2015 v 18:06 | Reagovat

Nezadýchala jsem se sice, ale kochala se stejně, jako bych absolvovala ten výstup. Díky. :-)

6 matka matka | 4. července 2015 v 21:42 | Reagovat

Bdění do věčnosti

staleté cedry
skalní chrámové stavby
a Basho též bdí

socha na skále
mošnička na kolenou
hledí do dáli

7 Čerf Čerf | E-mail | 4. července 2015 v 23:35 | Reagovat

[1]: To jsem si o sobě myslel 44 let taky. A pak jsem najednou zjistil, že všechno je jinak. A zdaleka nejen v souvislosti s Japonskem.

[2]: No, absolvoval jsem dnes dvě cesty do Prahy a nemůžu říct, že bych z toho nebyl dohřátý :-).

[3]: Hlavně chrám pořád slouží svému účelu a plnohodnotně funguje, nejde o žádný skanzen.

8 Čerf Čerf | E-mail | 4. července 2015 v 23:45 | Reagovat

[4]: Dobře: Co třeba takové Haiku tvůrčí krize?

V mošně Mistrově
dnes v horku hodovali
básničtí moli.

[5]: Rádo se stalo. Tohle místo jsem si vybral podle jedné jediné fotky v průvodci, která mě oslovila natolik, že jsem tam prostě musel zajet :-).

[6]: Bdění má své kouzlo, ale rád ho střídám se spánkem, který mi naštěstí dodává vše, co bdění nezvládá.

9 userka userka | E-mail | Web | 4. července 2015 v 23:47 | Reagovat

A jsou tam i informační cedulky psaný latinkou? Nebo ty umíš přečíst tyhle znaky?
A co jsou ty cedulky na fotce "dřevěná starodávná budova v nejvyšším volně přístupném bodě chrámového areálu"? A proč jsou ty "trámy" polepené tolika znaky, co to znamená?
... o:) no co, jsem mírně zvědavá.

10 Čerf Čerf | E-mail | 5. července 2015 v 0:05 | Reagovat

[9]: Dole u vchodu byl orientační plán na tabuli i v angličtině. Jinak vše ve znacích. Znaků umím jen pár a opravdu si - kromě nápisů, které mají umět přečíst i malé děti - moc nepočtu :-). Vůbec netuším, co je tam napsáno, ale protože už si nemyslím, že je potřeba vědět všechno, nevadí mi to. Vždycky si řeknu jednu repliku z filmu Kdo chce zabít Jessii: Ále, to je jen nějaký nápis!

11 userka userka | E-mail | Web | 5. července 2015 v 0:09 | Reagovat

[10]: To bych taky chtěla umět, možná k tomu někdy dospěju. Zatím musím mít puntičkářsky všechno objasněný :)

12 Čerf Čerf | E-mail | 5. července 2015 v 0:38 | Reagovat

[11]: To je v pořádku, taky jsem to tak kdysi měl :-).

13 Miloš Miloš | Web | 5. července 2015 v 18:37 | Reagovat

1000 schodů je hodně, z Lednicko-valtického areálu znám asi 300 schodů na 60m minaret a výstup se zdá, že nemá konce.

Ty praskliny ve skále s budkou nahoře prozrazují, že zemětřesení nejsou jen z říše teorie. Nechtěl bych tam přebývat delší dobu.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. července 2015 v 19:26 | Reagovat

[13]: Ano, zemětřesení jsou tam častá. Já měl při svých dvou cestách celkem kliku, pocítil jsem jediný zaznamenáníhodný otřes, takže rekordmanem pro mne pořád zůstává roztřesených 14 dní na Lefkadě v roce 2003 :-).

15 Radka Radka | E-mail | Web | 5. července 2015 v 21:54 | Reagovat

Krásná příroda a fotky též. A k tisícovce schodů mohu jen dodat: to se někdo natesal a jiní našlapali ;-)

16 Kitty Kitty | E-mail | Web | 6. července 2015 v 16:54 | Reagovat

Hladí mě po pokožce a duši to krásně mlhavý a určitě chladný údolí a hustý cedrový lesy. Tam je asi stínu! Dnes by se něco takovýho echt hodilo - při 43 stupních ve stínu :D

17 Čerf Čerf | E-mail | 6. července 2015 v 23:20 | Reagovat

[16]: To údolí moc chladné nebylo. Ale bylo to přece jen o pár stovek metrů výš než horké přímořské město Sendai, takže tam byl o něco menší hic.

18 valin valin | Web | 7. července 2015 v 21:38 | Reagovat

Teď nedávno se vrátil můj bývalý kolega z Japonska, splnil si sen a pobyl tam asi 32 dní. Přinesl mi ukázat fotky, s chutí jsem si je prohlížela. Já nejsem vůbec cestovatelský typ, ale ráda poslouchám vyprávění druhých. U něj mě teda nejvíc zaujal ten kapsulový hotel v Tokiu. Také tam jednu noc strávil. Jinak je to opravdu nádherná země, ale on povídal a to je dost světa znalý, že pro samotného turistu bez znalosti řeči to není. Nakonec byl rád, že tam měl přítele, co tam trvale bydlí, jinak by asi byl docela ztracený. On nemluví anglicky. O to jsem ho víc obdivovala, že tam vůbec sám vycestoval. Byl tam v čase sakur... :-D

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. července 2015 v 22:26 | Reagovat

[18]: Na sakury se tam jezdí často. To mě ještě čeká :-). Kapsulový hotel jsem jen viděl, ale neubytoval jsem se. Dost na tom, že prostorem ho připomínaly i některé normální hotelové pokoje :-). Letos mě přes blog oslovilo několik lidiček kvůli nějakým japonským informacím. Všichni mi po návratu napsali, jak se jim cesta líbila, to jsem měl velkou radost, že nás v tom jede víc :-).

20 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 8. července 2015 v 10:38 | Reagovat

Ta zeleň je úchvatná...Na něco takového bych se vydržela dívat hodně dlouho..:).

21 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 9. července 2015 v 20:09 | Reagovat

Tisíc schodů, to je docela dost. Jestlipak vyšly nějaké haiku od slavného básníka i u nás?

22 Teeda Teeda | Web | 10. července 2015 v 1:57 | Reagovat

To je taková nádhera.
Jednou, jednou vážně prodám všechem svůj skromný majetek a vypravím se na všechna taková místa na světě. :)

23 Čerf Čerf | E-mail | 10. července 2015 v 16:51 | Reagovat

[20]: To já taky. Ještěže jsem měl předem naplánováno, kdy kde bych měl nocovat, jinak bych určitě v nějakém japonském lese pobýval ještě dneska :-)

[21]: Ano, jeho poezie vyšla už v několika překladech.

[22]: Tak to bude veliká cesta. Doufám, že budeš psát reportáže :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama