Srpen 2015

Nedělní miniglosy č.328

30. srpna 2015 v 15:48 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Uprchlý český podnikatel Radovan Krejčíř byl u soudu v Johannesburgu uznán vinným z únosu a pokusu o vraždu. Protože je rovněž vyšetřován v souvislosti s prodejem a přechováváním drog, byl svými kolegy z podsvětí konečně povýšen do hodnosti narkobarona. "Můj mandant je s udělením titulu narkobarona velmi spokojený," řekla nám Krejčířova obhájkyně. "Protože se i po letech stále cítí být Čechem - teď, po rozhodnutí soudu víc, než kdy dřív - těší se na to, že se díky svému titulu bude moci někdy v budoucnu zúčastnit v České republice tradičního setkání příslušníků české šlechty."
----------------------
Severokorejští vojáci ostřelovali jihokorejský pohraniční reproduktor, ze kterého Jižní Korea vysílá na severokorejskou stranu pravidelné propagandistické pořady. Reproduktor byl s vážným zraněním převezen do nemocnice a je zatím udržován v umělém spánku, ale podle jihokorejských specialistů na reprodukci nejsou jeho hlavní funkce zásadně ohroženy.
----------------------
Ministerstvo zdravotnictví varuje před používáním konopného sprchového gelu Babiččiny bylinky. Pojmenovávání různých výrobků "po babičce" podle marketingových odborníků zvyšuje kvůli zcela iracionálnímu pocitu důvěry zákazníka prodeje až o 35%, což potvrzují výrobci Babiččiných nudlí, Babiččiných bábovek a Babiččina poctivého sádla. Proto se tuto taktiku chystají využít i české podniky se státní účastí, takže Mostecká uhelná společnost bude od příštího roku dodávat Babiččino hnědé uhlí a ČEZ přijde na domácí i zahraniční trh s Babiččinou tradiční elektrikou.
----------------------
Starosta New Yorku Bill de Blasio vytvořil speciální jednotku, která má bojovat proti obnaženým ženám na náměstí Times Square. Policisté však s odhalováním přestupků nebudou mít lehkou práci, protože podle odborníků na odívání lze odhalit jen dosud neodhalenou ženu, zatímco odhalenou obnaženou ženu by bylo třeba spíše zahalit. Pak však hrozí, že proti zahalené obnažené ženě zakročí již dříve vytvořená speciální jednotka, která v New Yorku již několik let bojuje proti příliš zahaleným ženám - většinou muslimského vyznání.
----------------------
Po vzoru karnevalového průvodu konajícího se tradičně na závěr festivalu Prague Pride by se měl v příštím roce poprvé konat i velkolepý průvod introvertů. "Introverti - podobně jako gayové a lesby - by měli mít také svůj den, ve kterém se mohou veřejně a okázale přihlásit k tomu, že jsou hrdými introverty," řekl nám předseda organizačního výboru nové přehlídky. Počítá se s tím, že v karnevalovém reji plným barev, hudby, tance a hlasitého veselí ponesou introverti z celé Evropy transparenty se svými tradičními hesly: "Prosíme, nevšímejte si nás!" a "Máme právo na svůj tichý vnitřní svět!"


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Hovory přes obrazovku - tucet pátý

28. srpna 2015 v 13:40 | Petr Vápeník |  Hovory

"Hovory přes obrazovku", malý prázdninový projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky snažím odpovídat, má dnes poslední pokračování. V minulých týdnech jste si mohli přečíst už čtyři pokračování v následujících článcích:


Dnešním pátým tuctem se završí celá kopa dotazů a odpovědí a s prázdninami skončí i celé Hovory - alespoň tedy pro tento rok. Děkuji všem tazatelům za zajímavé otázky, všem čtenářům za sledování a tady je dnešní poslední tucet:

1. Jak se ti jako bývalému lučbozpytci líbí chemické názvosloví Jana Svatopluka Presla? A jak se ti líbí jako jazykozpytci? (TlusŤjoch)

Mně se jako jazykozpytci nejvíc líbí bledník, žestík (populární v dechových orchestrech) a kostík. Ale Presl měl ještě docela úspěch, vždyť se do oficiálního jazyka prosadilo hned deset jeho názvů prvků. To takový Karel Slavoj Amerling podobného úspěchu nedosáhl, byť jeho broník, brudík nebo zdořík taky nebyly špatné. Z jeho novotvarů, pokud vím, dosáhl největší mediální slávy otrušík, který je ale spíš než název prvku známý jako název příslušného oxidu a proslavil se v Maryše. Škoda, že své názvy už nestihly dostat všechny lanthanoidy a aktinoidy. Na druhou stranu by mi pak byla k ničemu říkanka, kterou si pamatuju ze studií chemie a která pomáhala zapamatovat si právě lanthanoidy: Laciné Ceny Prasat Nedovolily Prométeovi Smésti Europu, Gdyž (pardon, renonc, ale užitečný, protože výsledkem je Gd jako gadolinium!) Tby chaly Horkou Erotickou Tmou Ybišku (uff, no jo, však já vím, copak je ybišek ve vyjmenovaných slovech po ničem?) Lučního. Pro studujícího chemie velmi praktická říkanka. Ale v preslovštině by to musela být taky jistě moc krásná a poetická říkanka :-).

2. Věříš v něco, nebo někoho a jestli ano, má jméno? (Jarka)

Ano, věřím a v komunikaci s ostatními mu říkám podle tradice Bůh, i když se domnívám, že (především jemu) na jménu tolik nezáleží, podobně jako shakespearovské růži. Ostatně, kdysi velmi dávno v úplných počátcích tohoto blogu jsem k tomu napsal krátký textík O tom, v co věřím. Když jsem si ho dnes po dlouhých šesti a půl letech přečetl, nemyslím, že bych měl něco zásadního měnit. Což je ostatně obecná výhoda situace, kdy člověk začne blogovat až ve zralém věku :-).

3. Kolik jsi měl v životě sexuálních partnerů? (anonym)

Je zajímavé, jak často se tahle otázka otázka v různých rozhovorech a "výsleších" objevuje, je na ní zřejmě pro někoho cosi neodolatelně lákavého. Nu, tedy myslím, že budete zklamáni - jednak mi vychází velmi nízké číslo a jednak už vzhledem ke svému věku dost zapomínám. Takže - když to vše poctivě sečtu na základě toho, co si pamatuji, dohromady mi to dává číslo 1212. Sakra, nebo že by to byla ve skutečnosti Zlatá bula sicilská? Vždyť říkám, že už dost zapomínám :-).

4. Je nějaký sen který máš od dětství a který sis doposud nesplnil? Ať v oblasti focení, svého soukromého života nebo profesního? (Vendy W.)

Dětství jsem trávil ve Staňkově u Domažlic (odtud je mimochodem můj blogový fotocyklus Kouzelná zahrada) a strašně jsem si tehdy přál, aby ve Staňkově začaly jezdit trolejbusy (měl jsem dokonce navržený plán tří linek i s jednotlivými stanicemi) a hlavně aby jezdil přímý rychlík Staňkov - Bullerbyn. Každý rok se - plný dychtivého očekávání - vrhám na nový jízdní řád železnic, ale České a bohužel ani Švédské dráhy se stále ještě nepochlapily! :-)

5. Na jaký nejhezčí zážitek za katedrou vzpomínáš? Proč jsi změnil profesi? A existuje nějaká možnost, že se k ní (katedře i profesi) vrátíš? (WellBloud)

Velmi přesně a ostře si vybavuji ten nejhorší zážitek, ale těch krásných byla taková spousta, že jde těžko vybrat jeden. Nadšený jsem byl vlastně vždycky, když se z něčích úst v hodině ozvalo překvapené "vlastně no jo!", které znamenalo, že se jednotlivé střípky informací zčistajasna v mozku složily v to, čemu už se dá říkat vědomost, protože informace samotné ještě vědomostí zdaleka nejsou (byť si to mnozí myslí), jsou jen jejich předpokladem.

Profesi jsem změnil především proto, že jsem chtěl vyzkoušet, jestli dokážu obstát i v úplně jiném světě, za zdí, která dlouholeté kantory do určité míry chrání před vlivy zvenčí, ale zároveň je v některých ohledech může i omezovat. Chtěl jsem si prostě potvrdit, jestli můžu být i něčím jiným než učitelem, jestli přežiju i jinde než v rezervaci školy - v džungli podivného praktického světa, který by měl každý učitel na vlastní kůži co nejvíc zažít a zažívat, aby byl před svými žáky a studenty důvěryhodnější nejen jako odborník, ale především jako člověk.

Samozřejmě, možnost vrátit se k profesi učitele existuje, zvlášť když se pořád beru tak trochu jako kantor na zkušené v reálném světě a přestože tato zkušenost už je několikanásobně delší než moje zkušenost učitelská. Jestli k tomu někdy dojde, to nevím, a vlastně si ani nejsem jistý, jestli bych to ještě uměl.

6. Co ti říkají ty reklamy na blogu? Využil jsi někdy aspoň ze zvědavosti informaci třeba o vbočeném palci na noze (může být vbočený palec i na ruce?). Nebo napadlo tě někdy spočítat, kolik si už vydělala ta vnucovaná samoživitelka? Reklama by měla být o tom, co zajímá nás a ne co potřebují prodat. (Kitty)

Pokud bychom dostávali všichni stejnou porci stejné reklamy, byl by to způsob jako za marketingového "krále Klacka", tedy v dobách, kdy bylo ještě reklamě v principu zcela lhostejné, co nás zajímá, protože nás taková reklama potřebovala jen nějak přimět, abychom pootevřeli dveře a pak se nám pokusila do těch dvěří co nejrychleji strčit nohu, aby nešly zavřít. Dnešní reklama je ale přece jen už jiná, nabízí se nám většinou to, co máme větší tendenci přijmout (na mých stránkách tak defilovaly různé fotopotřeby a dokonce mi dlouho nabízeli Japan Rail Pass pro další výlet do Japonska. Různým vbočeným palcům a samoživitelkám prožívajícím svůj podnikatelský sen se prostě snažím neotvírat, a reklamy jsem proto deaktivoval AdBlockem; nebýt tvého dotazu, ani bych nevěděl, že něco podobného na blogových stránkách běželo či běží. Ale důvodem pro tento zásah byly spíš jiné stránky než ty naše blogové - stránky, které to s reklamou přehánějí. Na našich blogových stránkách beru jako "faul" skutečnost, že se reklamy formátem přizpůsobují formátu našich blogů a čtenář může být snadno zmatený, co je ještě blogerův text a co už je reklama.

7. Vies si predstavit zivot bez internetu? (King Rucola)

Umím si život bez internetu představit velmi dobře, ostatně většinu našich životů jsme žili právě tak nebo ne? Je to samozřejmě trochu jiný život, ale dá se mu po nějaké době přizpůsobit, stejně jako tomu bylo "v opačném směru". Snažím se, aby internet pořád pracoval víc pro mne, než já pro něj, a abych se nestal - i když ve virtuálním světě samozřejmě nějaký ten čas trávím - jeho otrokem. Kruciš, internet mi právě klepe na rameno, že už se tu příliš dlouho vykecávám a je čas zase začít surfovat; šup šup! Promiň intíku, vždyť už poslušně hopkám zpátky! :-)

8. Jakou poezii máš na blogu rád a nerad? (anonym)

Ono to někdy vypadá tak, že poezie je to nejjednodušší, co se dá napsat: Umí se tvářit skoro jako kumšt, každý čtenář si z ní může odnést právě to svoje a autor do ní může otisknout své aktuální (pohříchu nejčastěji mizerné) citové rozpoložení. Ale když čtu nějakou poezii, dívám se vždycky hlavně na věci, které podle mne dělají poezii poezií a odlišují báseň třeba od do různě dlouhých řádků zapsané předpovědi počasí: Měla by mít patrný rytmus, měla by obsahovat obrazy podněcující čtenářovu obrazotvornost a měla by mít nějakou patrnou myšlenku, která jí dává tvar. Rýmy ke čtenářskému štěstí nepotřebuji, ale když už jsou, neměly by být úplně laciné. Za básničkou by prostě měla být vidět nejen okamžitá inspirace, ale i trochu práce, aby se dílko nestavělo na veřejný odiv odfláknuté, protože autor právě nechtěl věnovat čas přemýšlení nad lepší a smysluplnější formulací. Ostatně, sám mám ve svém archívu dostatek odstrašujícího materiálu :-). A nejradši mám poezii, po jejímž přečtení mi přejede po zádech příjemný mráz, stejně jako to mám u hudby, obrazů a jiných artefaktů. Ale - popravdě - to se nestává zas až tak často.

9. Kterou svou básničku považuješ za nejlepší a proč? (anonym)

O některých si ješitně myslím, že nejsou úplně špatné, ale mám jednu, ke které mám specifický vztah: Nejlepší - z pohledu literární kritiky - určitě není, ale mám rád jednu básničku, která se na tomto blogu nikdy neobjevila, byť vznikla už v "době blogové". Je ale nejotevřenější a nejupřímnější, jakou jsem kdy napsal. Asi žádného zdejšího zkušenějšího čtenáře nepřekvapí, že byla určena pro stejnou osobu jako většina zdejších blogových básniček, ale na rozdíl od běžnějších kousků je opravdu jenom pro ni.

10. Jak si představuješ místního fantóma Fredyho Krugera? (Valin)

Snažím se Freddyho moc nepředstavovat. Přece jen - je to regulérní fantóm a profesionální noční můra a já bych nerad svoje nádherné sny posledních let s aktuálním báječným hereckým obsazením vyměnil za noční výlety do pekelného světa Freddyho emotivních, byť okouzlujících básní. Nemůžu se shodnout ani na tom, zda v mé představě píše Freddy v klobouku či prostovlasý, ale ať už tak či onak, myslím, že má ten hoch (nebo snad hochyně?) každopádně pořádně pod čepicí.

11. Co si myslíš, že je největší lidská slabost? A v čem je naopak největší lidská síla? (MissNeverFree)

V tomhle směru asi nebudu schopný nezbytného zobecňujícího nadhledu, abych vybral ty správné lidské vlastnosti. Ale když se podívám sám na sebe a na své osobní a docela čerstvé zkušenosti, řekl bych, že je to schopnost milovat a v přeneseném smyslu slova pak láska (byť v tomto případě nejde o vlastnost), která, myslím, umí být podle svých projevů a výsledků jak největší silou schopnou rozhýbat celý vesmír, tak i největší slabostí, a někdy dokonce obojí zároveň.

Žádná dvanáctá otázka už v zásobníku nezbyla, ale protože by byla škoda pátý tucet neuzavřít, dovolím si zeptat se na jednu otázku sám sebe:

12. Na kterou otázku z těch devětapadesáti se ti nejlépe a na kterou nejhůře odpovídalo? (Čerf :-))

Nejrychlejší odpověď jsem měl na Mírovu otázku "Co dělá jáma, když nezeje?" To je přesně ten typ chytrých otázek, na které bývá první odpověď - třebas na první pohled hloupá - většinou nejlepší. Nejhůř se mi odpovídalo na otázku Robky "Kdybys mohl z minulosti vrátit jeden den, který by to byl a proč?" Ne snad proto, že bych na to nemohl přijít, vím to úplně přesně a velmi dlouho, ale proto, že kdykoli si na to vzpomenu, dal bych si nejradši pár pohlavků, což mi aktuálně kvůli chronickým tenisovým loktům jde naštěstí jen s obtížemi, jinak bych byl samý monokl! :-).


Tak, pátý a poslední tucet otázek a odpovědí máme za sebou. Ještě jednou moc děkuji všem, co mi poslali své zvídavé otázky, i těm, co si pouze četli odpovědi. Pokud se náhodou vaše otázka ani v jenom tuctu neobjevila, dejte mi vědět, musela se mi někam schovat a z výběru vypadnout. Přeji všem krásný poslední prázdninový víkend a dobrý vstup do poprázdninového období, ať už bude spojené se školou či s čímkoli jiným.

Když nejde načíst karta za miliardu

26. srpna 2015 v 22:02 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Kdybyste si mne v poslední době najali (samozřejmě za spoustu peněz) jako soukromého poradce, poradil bych vám nejspíš tři základní věci:

1. Je-li venku ve stínu 40 stupňů, neškodí se občas napít
2. Je vhodné zbavit se všech přifouknutých čínských akcií, nejlépe už před několika týdny (jak to ovšem zpětně udělat, to je otázka!)
3. V žádném případě nedoporučuji chodit na pracoviště dopravních podniků v týdnu před začátkem školního roku

Ale realita se neptá, co smí, a svéhlavě se drží svého podivného plánu vtisknutého jí podle jedněch Bohem, podle jiných Přírodou, podle dalších Náhodou a podle zbytku Ničím. A tak jsem - nic zlého netuše - v pondělí nasednul v Dobřichovicích jako každý pracovní den v posledních skoro sedmi letech na ranní vlak, abych se přepravil do práce a cestou urazil ještě pár minut ve společnosti internetu. Klid ale trval jen do příchodu průvodčího:

"Vaši openkartu bohužel nejde načíst," prohlásil ten dobrý muž, rozpačitě mi kartu vrátil a začal vypisovat jízdenku. Vzpomněl jsem si na miliardové náklady za celý projekt opencard a pobouřilo mne, že za takové peníze nedokážou ani tak triviální věc jako načíst moji kartu. A hned pak jsem si vzpomněl na o něco menší částku, za kterou jsem si před pár dny koupil svůj nový kupón, opravňující mě jezdit pražskými hromadnými dopravními prostředky a taky kousek za Prahu vlakem až do půlky září.

"Ale já jsem si kupón zrovna před pár dny koupil!" namítl jsem chabě. "V tom případě bude stačit, když mi ukážete doklad o zaplacení," dal mi průvodčí ještě šanci. S povzdechem jsem si vybavil, kterak jsem na mail dostal doklad o zaplacení a nabití karty, který nejenže jsem si nevytiskl (kruci, děláte to někdo?), ale rovnou jsem ho o víkendu při úklidu v počítači nevratně zlikvidoval. Jezdím už takhle řadu let a nikdy jsem doklad k ničemu nepotřeboval. Nu, když se tahle věta napíše na papír, vypadá ještě mnohem blběji, než je-li vyřčena. Na svoji obhajobu nemám kromě pořádkumilovnosti (kde se sakra skrývá, když potřebuji uklidit byt?!) a akutního zatmění mozku vůbec nic.

"Zajděte si na centrum opencard a oni si už s vámi nějak poradí, řekl mi bodře průvodčí," a zkasíroval cenu za jízdenku. "Hned dnes!" Bohužel - rada č. 3 ze začátku článku zůstala mnou samotným nevyslyšena. Do začátku školního roku chybí přesně týden a nedočkavá dítka - často prostřednictvím svých rodičů - a čerstvě se od moře navrátivší dovolenkáři, obě skupiny v šicích, za které by se nemusel stydět ani slovutný perský král Dáreios při svém řeckém tažení, oblehla v touze po nové kartě všechna dostupná okénka.

Když jsem se vpodvečer utrhl z práce a došel do Škodova paláce v Jungmannově ulici, celou cestu jsem se usvědčoval ze zbytečně pesimistického vidění. Třeba to nebude tak zlé, chvilku počkám, pak u luxusního okénka z jistě ne neprávem neprůstřelného skla vysvětlím svou situaci a… Hmmm, co se mnou asi v tu chvíli udělají? Budu dál jezdit za jednotlivé jízdenky až do té doby, než se firmě uráčí vyrobit mi novou kartu? Jak taková věc může trvat dlouho?

Skutečnost výrazně předčila má nejhorší očekávání: Ve strojku jsem si odebral lísteček s číslem 331 a chvilku jsem přemýšlel, co znamená, že se právě na tabuli ukazují čísla kolem pětistovky. Když jsem vešel do nabité čekárny, pochopil jsem, že se napřed musí dojít do čísla 600 a pak to čísla vezmou zase pěkně od jedničky. Osm přepážek a asi 400 čekajících přede mnou, z nichž někteří si odskočili nakoupit (klidně do Rakouska, žádný spěch) a někteří v časovém zoufalství vyhledali služby veřejné oběšovny.

Musím říct, že pro člověka mého typu, který je dost úředních i obchodních věcí zvyklý řešit po internetu, a to, co po internetu vyřešit nejde, odkládá na později, s nadějí, že technologický pokrok bude rychlejší než já se svou osobní cestou na úřad, je něco takového úplně nepředstavitelné. Ale jezdit vlakem a MHD bohužel potřebuji každý den, takže by se moje oblíbená rozmáchnutá gesta, že přece nikdy od nikoho nic nepotřebuji, trochu míjela účinkem. Musel jsem si prostě frontu vystát. Leč aspoň jsem využil odhadované tři hodiny neplánovaně volného času k tomu, abych se zeptal na informacích, co vše mne s mým požadavkem čeká. Můj slušný a tichý dotaz byl obsluhou nejspíš vyhodnocen jako jemná stížnost, po které mi byla moje třistajednatřicítka, ke které už jsem, musím přiznat, dost přilnul, nenápadně vyměněna za dvěstědvanáctku, kterou tu odložil kdosi méně trpělivý. Pán přede mnou, který mluvil o něco hlasitěji než já, to dotáhl dokonce až na stosedmdesátku.

V hlavě jsem si přehrával různé varianty dalšího jednání na přepážce, abych byl připraven na jakýkoli další vývoj své kauzy. Uvědomoval jsem si, že reálná situace bude ležet někde mezi krajními variantami "za rozbití karty můžete vy, duplikát bude hotový v roce 2018 a pokuta bude tak mastná, že si na ni budete muset vzít hypotéku" a "tady máte, milý kliente, zadarmiko náhradní kartu, další prosím!" Upřímně řečeno, nedělalo mi dobře, že v hale bylo asi tak husto, jako bývá v pražské ZOO na státní svátek v poledne před výběhem goril. Lidé jako by všichni postupně procházeli podobným procesem: Přicházeli nervózní z toho, co je asi čeká, pak byli vytočení a nerudní, když to zjistili, vztek postupně přecházel do fáze překotné (a zcela zbytečné) aktivity, když pochopili, že ani aktivita ani útěk nic neřeší, pak se dostavila fáze unylé rezignace, když letmý propočet rychlosti odbavování čekajících ukázal, že čekání je tak na dvě a půl až na tři hodiny. Asi po hodině čekání ale bylo možné pozorovat zárodky určitého smíření s osudem a někteří vykazovali i známky stockholmského syndromu, když vzhlíželi ke zdejším úředníkům jako k polobohům. Ostatně, když jsem si představil, že bych v takovém soustavně elektrizujícím (a občas i výbušném) prostředí trávil osm hodin denně, i já musím tamějším pracovníkům vyseknout poklonu; mne by to nejspíš po pár dnech zničilo.

Když jsem se po dvou hodinách dostal k přepážce, nebyl jsem si jistý ani svým datem narození. Cosi jsem podepsal, prý žádost o expresní vydání nové karty, a když jsem se zeptal, kdy můžu expresní kartu očekávat, slečna se chápavě usmála a vtiskla mi kartu - ještě teplou - do dlaně. Po dvouhodinovém čekání dvouminutová akce, neuvěřitelné! Hned jsem si to myslel: Ta vynaložená miliarda se prostě někde projevit musí!

Moje nová openkarta má platit až do roku 2019. Už se těším, jak si ji půjdu nechat za čtyři roky těsně před začátkem školního roku prodloužit! :-)

Dárek

23. srpna 2015 v 9:52 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Pozn.: Ne vždy se mi daří svými dárky trefit úplně přesně datum, ke kterému by dárek správně měl přijít podle kalendáře. Stává se mi, že mám se svým přáním pár týdnů až měsíců zpoždění; zvlášť když to má být dárek poetický, pro který se úplně vždycky nesejdou ty nejvhodnější podmínky. Dnes tu mám jeden malý dárek k svátku, který možná pár týdnů či měsíců zpoždění nabral, ale to není při počtu výluk v současném železničním kafkovském vesmíru žádný div. Důležité je, že po určitém bloudění dorazil do správné stanice a nezůstal viset někde na poslední dobou nechutně rozkopané trati. Když už ale konečně dorazil, rozhodně pro dnešek nestrpí vedle sebe žádnou konkurenci, takže Nedělní miniglosy si dnes mimořádně dají malou prázdninovou pauzu. Miniglosoví štamgasti snad prominou, ale priority jsou jasné! :-)


Dárek

Když ve snu konečně
zůstaneme sami
a zmrzlé noci po tváři kanou
slzy jak drahokamy,
s nočními démanty ve zpocené dlani
vydržím o tobě
snít až do svítání.

Ráno zakopu
všechny svoje splíny
a jenom pro tvé oči
nedozírné ceny
vykouzlím z nich k svátku
z čerstvě nakypřené hlíny
rubíny, safíry a lesklé vltavíny
a navíc,
byť trochu opožděně,
pár veršovaných řádků.

Dárek vybroušený
nejmilejšímu snu
a nejkrásnější ženě! :-)



Příznivci ale i zcela noví objevitelé zdejších Nedělních miniglos mohou dnešní mimořádnou přestávku využít k tomu, aby si připomněli i starší vydání již šest a půl roku vycházejícího týdeníku. Kromě kompletních tří set sedmadvaceti čísel NMg, které jsou k dispozici v archívu, si můžete na následujících odkazech přečíst tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Hovory přes obrazovku - tucet čtvrtý

21. srpna 2015 v 6:58 | Petr Vápeník |  Hovory

"Hovory přes obrazovku", malý prázdninový projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky snažím odpovídat, už se pomalu chýlí spolu s prázdninami ke svému závěru. Přečíst jste si už mohli tři tucty otázek a odpovědí v článcích s podezřele podobnými názvy:


Děkuji vám všem za neobyčejný zájem o "Hovory" a za všechny zajímavé otázky. Dnes přidávám čtvrtý (a předposlední) tucet:

1. Jsi manuálně zručný? Upřesním - jsi kutil Tim, nebo spíš Pat a Mat? (Van Vendy)

Po svém otci jsem v mnoha ohledech, ale bohužel jsem po něm nezdědil jeho neuvěřitelnou manuální zručnost. Jemu v rukou vždycky všechno kvetlo, v mých rukou se to obrací v hromady trosek, že i Pat s Matem jen tiše závidějí. Škoda, že to veřejnost moc neví, protože jinak by byl večerníček bezesporu natočený o mně :-).

2. Kdo v tobě vzbudil lásku k fotografii a kdo tě učil fotit? (Chudobka)

Focení a vyvolávání fotek patřilo u nás v rodině k úplně běžných činnostem. Základy mi dal táta, který mě naučil dvě důležité věci: odhadovat správnou expozici a clonu (protože naše tehdejší přístroje neměly pochopitelně žádný automat), což je pro mne v mnoha případech užitečné i dnes, a vyvolávat fotky vlastníma rukama, což je dovednost, která už teď, myslím, není úplně běžná, pokud se někdo ještě vůbec zatěžuje vyráběním skutečných papírových fotografií. A taky si dodneška pamatuju poučku, že zkažená fotka je přibližně stejná finanční ztráta, jako kdybych vyhodil rohlík. No, když dnes zkazím fotku zamýšlenou na výstavu a musím ji vyhodit, je to o pěkných pár rohlíků víc :-).

3. Nemáš rád pavouky natolik, abys je zabíjel nějak jinak než třeba plácačkou na mouchy? To myslím tak, že plácačka je moc krátká a musíš se fakt přiblížit :) (userka)

Pavouk, který se dá zlikvidovat plácačkou na mouchy, není žádný pořádný pavouk, protože ten by po úderu plácačkou jen přičapl, nohama lehce zapéroval a nemělo by to na něj výraznější destruktivní účinek. Ale - jsem-li donucen jeho nadměrnou velikostí a pohyblivostí - ozbrojuji se proti pavouku pantoflem. Nedělá mi to žádnou radost, nerad ubližuji živým bytostem a navíc chápu, že pavouci nejspíš mají naopak oprávněnou hrůzu ze mně - ostatně když si představím, že by se náš velikostní poměr obrátil, myslím, že bych nenatáhl pantofle, ale rovnou bačkory. Je ale bohužel jasné, že stejný prostor vědomě obývat nemůžeme a je to vždy jen otázka, kdo s koho.

4. Fotíš někdy i lidi? Kvůli jim samotným. A pokud ne, proč? (userka)

Fotit lidi moc neumím, ani jsem se na to zatím nijak speciálně nevybavil, aby fotky byly technicky dobré. Mám teď určitý plán to do určité míry napravit, protože portréty jsou velice zajímavá disciplína. Trochu mi na ní vadí současná móda mocných fotošopových retuší, protože to je něco, co bych dělat nechtěl a mám pocit, že už se to dnes bere skoro jako samozřejmost.

5. Co je náplní práce která tě živí? (Chudobka)

Často jsem přemýšlel, jak to vysvětlit člověku, který není úplně z branže a většinou jsem po nějaké době zbaběle rezignoval. Snad bych jen řekl, že jde o to, aby některé informační systémy ve firmě spolu správně komunikovaly, aby výsledkem této komunikace bylo to, co si klient přeje a potřebuje a aby to všechno nestálo zbytečně moc peněz.

6. Kolik řečí vlastně umíš? (Chudobka)

Umím docela obstojně česky a i to mi dá dost práce! :-). Domluvím se anglicky, mluvíval jsem (v opilosti plynně) francouzsky, ale už jsem strašnou dobu nemluvil, takže by se to muselo pořádně nakopnout a zopakovat. Ale když někam jedu, snažím se znát aspoň základní fráze, gramatiku a akcent.

7. Na kterou fotku jsi nejvíc hrdý? (Janah)

Kdysi jsem byl docela hrdý na fotku paní Shirley Templeyové ze dne, kdy se v Praze konala volba prezidenta republiky. Počkal jsem si na ni jako správný reportér u bočního vchodu na Hrad a potkali jsme se v okamžiku, kdy široko daleko nikdo jiný nebyl. Nezapřela v sobě herečku, zastavila se a pousmála se přesně v okamžik, kdy jsem to potřeboval pro zmáčknutí spouště. Ale už vůbec netuším, kde ta fotka nebo negativ je, je to ještě hluboko z analogové éry.

Ale hrdý jsem i na kolekci svých fotek, které jsem udělal během jednoho jediného dne na řece Vydře (viz článek Už jste někdy viděli infračervenou Vydru? - mimochodem, při prvním zveřejnění měly tehdy některé fotky trochu jiné barevné ladění, než jsem později udělal jako definitivní). Bylo to na státní svátek 5.července před čtyřmi lety, kdy jsem vyrazil brzo ráno z Dobřichovic, jel jsem na Vydru několika vlaky a autobusy a ještě v noci jsem se vrátil. Na vlastní focení jsem měl asi tři hodiny a - i když na sebe při výběru a vyhazování fotek bývám velmi přísný a většinou jedna slušná fotka připadá na obrovské množství fotek exponovaných - při této zázračné cestě jsem udělal dohromady všehovšudy dvanáct fotek a osm z nich se mi zdálo natolik dobrých, že jsem je později neváhal vystavit. A jsem přesvědčený, že to bylo proto, že hlavním smyslem těchto fotek bylo udělat jednomu docela konkrétnímu krásnému člověku radost a na nic jiného jsem při cestování za fotkami ani při vlastním focení ani na vteřinu nemyslel.

8. Jsi příznivcem HDR neboli High Dynamic Range v digitalní fotografii? (TlusŤjoch)

Zatím jsem dělal jen malé pokusy a nepřišel jsem tomu na chuť. Ostatně - při několikaminutových expozicích HDR metoda trochu ztrácí své opodstatnění a kouzlo. Ale rozhodně nad ní nedělám kříž a chci si ji víc vyzkoušet, věřím, že na podzim k tomu budu mít víc příležitostí než v extrémně tropickém létě.

9. Mezi řádky jsem jaksi vyčenichala, že ona tajuplná osoba s nejkrásnější šíjí chodí k tobě číst, ačkoliv nikdy nekomentuje a ty ji uctíváš jako bohyni. Je to láska přes internet? (Valin)

Už jsem v komentáři uvedl, že ji rozhodně nepovažuji za bohyni, ale za něco mnohem lepšího, protože skutečného a přirozeného. Já v to moc doufám, že si sem chodí číst, a přiznávám, že se snažím, jak můžu, aby se jí tu jako čtenáři líbilo. Sice nikdy nekomentuje, ale její nepsané komentáře si aspoň představuju - někdy je za nimi cítit úsměv a jsou spokojeně pochvalné, jindy naopak jako by vzduch rozřízl varovně zdvižený prst (třeba právě teď :-)). Já si "lásku přes internet" představuji tak, že pojí lidi, kteří na sebe poprvé narazili na webu, nejlépe si vyhovují na dálku a reálný kontakt mezi nimi - pokud k němu vůbec dojde - je často buď rozpačitý nebo problematický. Pak můžu říct, že skutečnost v tomhle konkrétním případě známky lásky přes internet nevykazuje :-).

10. Jaký máš názor na moderní trend dnešní doby - žít Single? Je to sobeckost, nebo pohodlnost daného jedince? :-| (Sugr)

A proč by to měla být právě sobeckost či pohodlnost? Vždyť by to byl jen povrchní, zobecňující a zjednodušený soud. Je to podle mne úplně stejné, jako bych naopak řekl, že za tím, že někdo preferuje manželství, bude nejspíš touha někoho vlastnit nebo pohodlnost, že se o něj může někdo starat. Každý má přece jiné a zcela soukromé důvody, proč žije tak, jak žije; je snadné v nich vidět právě to, co si vidět přejeme, ale je velmi obtížné pochopit, jak je to ve skutečnosti a co za opravdové motivace se skrývá pod viditelným povrchem.

11. Chtěl bys dostat tuto otázku: Co dělá jáma, když nezeje? (Míra)

Na každou otázku se jenom třesu. Někdy nedočkavostí, jindy děsem.

12. Co dělá jáma, když nezeje? (Míra)

Jáma bohužel zeje stále. A co hůř - už to prý od ní chytlo i kyvadlo!


Čtvrtý tucet otázek a odpovědí tedy máme za sebou. Pokud se vaše otázka ještě neobjevila, neklesejte na mysli, příští týden se určitě ukáže v poslední části. Jestli to za týden bude přesný tucet, to nemohu zaručit, ostatně netuším, jestli se ještě někdo z vás na poslední chvíli neodhodlá k nějaké doplňkové otázce. Každopádně přeji krásný týden a příští pátek se tu, věřím, u závěrečných Hovorů opět setkáme.

Nedělní miniglosy č.327

16. srpna 2015 v 18:49 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Českým politikům končí tuto neděli prázdniny, což většina z nich považuje za diskriminaci, protože děti, se kterými si politici ještě před pár dny hráli na indiány, mohou v prázdninách ještě dva týdny pokračovat. U politiků se rovněž začaly projevovat typické průvodní znaky konce prázdnin - plačtivost a rozjívenost. Někteří ministři dokonce na sekretariáty svých ministerstev už volali, že je bolí bříško a mají od rodičů podepsanou omluvenku na čtvrteční schůzi vlády, několik z nich sice do práce může, ale nesmí cvičit. Podle politologů bude trvat nejmíň měsíc, než se situace po prázdninách stabilizuje a politici se znovu řádně soustředí, po tuto dobu by měli všichni řidiči jezdit kolem Úřadu vlády opatrně, protože je možné, že politici budou ještě nějakou dobu duchem někde u vody a při přecházení vozovky se často zapomenou rozhlédnout.
----------------------
Japonský premiér Abe se k příležitosti 70. výročí konce války v Tichomoří ve svém zásadním projevu omluvil za příkoří způsobené Japonskem nevinným obětem války. Podle očekávání nebyl s jeho omluvou spokojen vůbec nikdo: Jedna strana se domnívá, že omluv bylo již příliš a další omluva byla nadbytečná, druhá strana tvrdí, že omluva byla absolutně nedostatečná a je třeba ji propříště vylepšit a nejlépe každý rok opakovat. Třetí - nejmenší - skupina pozorovatelů opatrně připouští, že omluva byla celkem vyvážená, což se jim zdá ovšem natolik podezřelé, že se tomu ze strany Japonska vůbec nedá věřit. Premiér Abe po zevrubné analýze všech reakcí a komentářů na projev dospěl k přesvědčení, že příště bude pro všechny užitečnější, když místo zásadních politických projevů půjde na nějaké dobré suši.
----------------------
Česká národní rada pro uprchlíky se rozhodla postupovat po vzoru Řecka, které na pomoc uprchlíkům na ostrově Kos vyčlenilo obří trajekt Eleftherios Venizelos s kapacitou téměř 3000 osob. Česká vláda přislíbila dodat pro stejné potřeby srovnatelně velkou loď hned poté, co bude dokončen chystaný kanál Labe - Odra - Dunaj, a Česká republika se tak stane námořní velmocí. Do té doby česká vláda pronajala od Zdeňka Bakaly za několik desítek miliónů korun alespoň několik šlapacích kachniček na Vltavě v Praze; ty by podle odhadů Ministerstva vnitra uprchlíkům, kteří nechtějí pokračovat do Německa, ale chtějí nadále trvale žít a pracovat v České republice, prozatím měly stačit.
----------------------
Podle ochránců přírody zmizelo z České republiky za posledních 25 let definitivně 7 druhů ptáků. Jeden z nich, stepní opeřenec dytík úhorní však podle důvěrných informací Nedělních miniglos v České republice stále žije a jeden exemplář se dokonce přihlásil v jednom nejmenovaném kulturním domě na letošní kurzy, které pořádá od podzimu místní Step Club. Populace tohoto ptáka je však nejspíš opravdu velmi omezená, protože se podle našich informací dytík sháněl po možnostech podat si seznamovací inzerát do zahraničí, kde by měl být větší výběr dytic.
----------------------
Ruský ministr zahraničí Lavrov podle zvukového záznamu z jednání se saúdskoarabskou stranou označil dosud neidentifikované přítomné osoby za debily. Mezinárodní komentátoři chtěli znát názor pražské primátorky Krnáčové a českého prezidenta Zemana, kteří mají podle svých dřívějších vyjádření právě s debily bohaté osobní zkušenosti, ale bohužel - primátorka byla právě na pochodu gayů a leseb Prague Pride a Miloš Zeman se v lánské oboře na speciálně vybudované cvičné hranici učil střílet.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Hovory přes obrazovku - tucet třetí

14. srpna 2015 v 8:19 | Petr Vápeník |  Hovory

"Hovory přes obrazovku", malý prázdninový projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky snažím odpovídat, už se přehoupl do druhé poloviny. První tucet otázek a odpovědí jsem zveřejnil před týdnem v článku Hovory přes obrazovku - tucet první, další dvanáctku jsem přidal minulý týden v článku Hovory přes obrazovku - tucet druhý. Děkuji všem tazatelům za zájem o "Hovory" a za jejich zajímavé otázky. Dnes přidávám třetí (a ještě stále ne poslední) tucet:

1. Jakou otázku byste položil sám sobě? (matka)

Je to podobné, jako když hrajete sám se sebou šachy: těžko se překvapíte nějakou vlastní chytrou kombinací nebo léčkou. Ale kdybych se chtěl doběhnout, položil bych si otázku, na kterou neznám odpověď: Třeba "Kde budeš a co budeš dělat za pět let?" A budu se v odpovědi těšit na smajlíka vyjadřujícího rozpačité krčení ramen :-).

2. Vložil jsi někdy do článku "něco navíc", které vůbec nikdo neobjevil a nijak neokomentoval, a tebe to pak mrzelo? (userka)

Do většiny svých článků vkládám "něco navíc" a jen málokdy to někdo okomentuje, jsem na to zvyklý a nijak mě to nemrzí. Jsem si totiž skoro jistý, že pokaždé na skrytý smysl někdo přijde, třeba ne úplně vědomě, jen zlehýnka se ho dotkne, ale přesto má pak pro něj článek možná maličko posunutý význam. No a úplně jistý jsem si tím, že většinu toho, co je v textech "navíc", správně přečtou oči jednoho konkrétního čtenáře, který má ode mne univerzální klíč od všech komnat tohoto blogu a zdaleka nejen od nich.

3. Na jakou otázku bys nerad odpovídal? (Jarka)

Znám řadu lidí, kteří by velmi neradi odpovídali na otázku "berete si zde přítomného/přítomnou dobrovolně?", alespoň pokud je pronesena veřejně a za přítomnosti k tomu určených činovníků :-). Mě tahle otázka nestraší, ale určitě bych neodpovídal na otázky týkající se soukromí jiných lidí, na kterých mi záleží. Pokud jde o mne, nevadí mi ani ty nejosobnější a nejprovokativnější dotazy, ale soukromí jiných lidí se snažím vždy ctít a chránit.

4. Kdybys mohl někomu koupit dárek v jakékoli hodnotě (ale pořád něco, co lze koupit za peníze), co by to bylo (a samozřejmě by mě zajímalo i komu, ale to se asi nedočkám, co? :) (userka)

Vždyť by tě to samotnou zklamalo, kdyby ses to "komu" tady na blogu opravdu dozvěděla :-). Ta libovolná hodnota dárku je samozřejmě lákavá. Tak když se tedy můžu odvázat, koupím jednomu fajn člověku nádhernou horskou roubenku, kde se bude skvěle bydlet. Nu, vím, že to neodpovídá přesně zadání, protože s penězi u takového dárku člověk nevystačí, ale kdyby to jen trošku šlo, nejmíň dvě komůrky v té roubence budou od podlahy až po strop vyskládané zdravím.

5. S jakými výsledky řešíš filosofické otázky typu: "Jeden Řek řek, že všichni Řekové lžou; mluvil pravdu?"? (TlusŤjoch)

Jak mi řek jeden známý Řek, říct o Řecích, že všichni Řekové lžou, nemůže žádný hrdě pravdomluvný Řek, ale jedině lživý Turek, který se za Řeka jen vydává.

6. Která píseň (ať už česká či zahraniční) tě napadne jako první, pokud by jsi měl vybírat podle hrůznosti textu? (Takže-asi-tak)

Když jsem byl malý, líbily se mi písničky skupiny Boney M, měly jednoduchý rytmus a melodii, tak akorát pro můj tehdejší věk. Zvlášť se mi líbila jedna z nich. Pak jsem se ovšem přihlásil na angličtinu a po pár vyučovacích hodinách jsem ke svému úděsu zjistil, že text mé oblíbené písničky byly jen anglicky vyjmenovávané měsíce, kolem dokola, ani jedno slovo navrch, prostě oduševnělý text jak hrom. To mě tenkrát hrozně zklamalo. Pokud jde o domácí písničky, před pár týdny se mi v hlavě zničehonic vynořil kompletní text a melodie jedné obskurní písně ze 70.let, kterou zpíval slovenský zpěvák Karol Duchoň. Šokovalo mě, jaké běsy jsou do posledního písmene uložené kdesi hluboko v mé paměti, zatímco spoustu šikovných a užitečných věcí si nejsem schopný zapamatovat. Nu, těžko počítat, že se to bude s věkem zlepšovat, že? :-)

7. Kdybys mohl z minulosti vrátit jeden den, který by to byl a proč? (Robka)

Ano, kdybych měl jednu jedinou možnost vrátit to, co jsem udělal (resp. neudělal), věděl bych beze stopy přemýšlení přesně, do kterého večera jít a jak se zachovat. Věděl bych, že odpovědnost není vždycky namístě a zachoval bych se tehdy zcela nezodpovědně. Od té doby si pamatuji, že jsou důležité okamžiky, kdy je lepší být nezodpovědný blázen než zodpovědný pitomec.

8. Kdysi ses zmínil, že se ti líbila skupina Stromboli s Michalem Pavlíčkem a Bárou Basikovou. Jaká další skupina či interpret se ti v rockové (případně populární) hudbě líbí? (Miloš)

Michal Pavlíček je muzikant, který mi kdysi svou hudbou odkryl svět úplně jiné melodiky, do které jsem se zamiloval. To, co hrála jeho skupina Stromboli, dodnes považuji za muziku světové úrovně. Ale líbila a líbí se mi i spousta jiných věcí, např. jsem byl vždycky nadšený z energií nadupané mladé Ivy Bittové, když ještě zpívala se skupinou Dunaj, líbily se mi i písničky Michala Prokopa. Taky se mi moc dobře poslouchá Dan Bárta a Entropicture, to je taky velmi zvláštní, bohatá a nejednoznačná hudba, no a vždycky jsem si rád poslechl různorodé skladby od Dead Can Dance.

9. Trampoval jsi někdy? S partou, jako samotář, nebo vůbec? (Van Vendy)

Klasické trampování se "stíráním rosy" a společnými písněmi a popíjením u táboráků jsem nikdy nevyznával, ale když jsem kdysi dávno vyjel poprvé a skoro bez peněz na pět týdnů do jižní Francie, kterou jsem projel od Avignonu k Atlantiku a zpět, často jsem nocoval pod širákem a ta cesta pro mne byla neuvěřitelně silným zážitkem.

10. Proč Japonsko? Co tě k němu táhne? (Chudobka)

V den (nebo lépe řečeno - v noci), kdy jsem se rozhodl jet do Japonska, jsem o něm nevěděl vůbec nic, jen jedinou věc, která pro mě byla v tu chvíli důležitá. A že tam musím, to bylo v tom okamžiku úplně jasné, byla to nutnost a nedalo se dělat nic jiného. Prostě jsem najednou věděl, že se tam při první příležitosti vydám, protože nikde jinde na světě nechci být víc než tam, ani doma. Až pak, po tomto rozhodnutí, které na Japonsku jako takovém zas až tolik nezáleželo (mohla to být za trochu jiné konstelace třeba Argentina, Indonézie, Austrálie, Belgie, prostě cokoli) jsem si začal k této zemi postupně vytvářet vztah a získávat o ní informace. A čím víc jsem toho tam viděl a čím víc jsem se o té pozoruhodné zemi dozvěděl, tím je ten vztah silnější.

11. Máš děti? (Chudobka)

Nemám. Rád bych měl, ale mám na případné další generace Čerfů už před jejich vznikem takové nároky, že je prakticky vyloučeno, aby nějaké doopravdy vznikly. Ještěže je na světě zavedená dobrá dělba práce: Někdo dodá děti, jiný pro ně zase třeba dodá básničky o mývalech :-).

12. Tvoje nejlepší a nejhorší vlastnost? (Chudobka)

Optimismus a tvrdohlavost. Obě vlastnosti (natož v kombinaci jedné s druhou) mohou být jak naprosto děsivé, tak i vynikající - podle toho, za jakých okolností a vůči komu je užívám.


Uzavřel se už třetí tucet otázek a odpovědí prázdninových Hovorů přes obrazovku. Nějakou zásobu otázek díky vám ještě mám, takže na čtvrté pokračování příští týden určitě zbyde dost materiálu. A pokud tyhle třetí Hovory případně někoho inspirovaly k nějaké dodatečné otázce, dejte mi vědět, nejspíš přimhouřím oko a gentlemansky přejdu, že jste nestihli původní "deadline" :-).

Mývalové ze Sahary

12. srpna 2015 v 21:51 | Petr Vápeník |  Miniatury

V sérii básniček určených pro děti už vzniklo dohromady deset kousků, z nichž dva jste si mohli přečíst i na tomto blogu v rubrice Miniatury (Jeptiška, Koalí ukolébavka). Dnes přidávám na šňůrku jedenáctý korálek, který v sobě nese přesné okolnosti vzniku: Letošní úděsná vedra, z nichž se mi už pěkných pár týdnů dělají mžitky a nemůžu se dočkat, až skončí, dodala základní "saharské" téma a neskutečné ranní courání vlakem do práce podle výlukového jízdního řádu dodalo trochu času na psaní a lehký vedlejší námět.

Jen aby někdo ve všudypřítomné hysterii z uprchlíků neoslovil i tento specifický a velmi vzácný druh saharských mývalů erbenovskými slovy:

Vari od našeho prahu, vari,
mývalové ze Sahary!




Mývalové ze Sahary


Potkal jsem dnes ve vlakovém kupé
mývaly saharské - krátkochlupé.

Jídlo, tlapičky i svoji misku
každý den poctivě myjí v písku.

Salát jim pak o moc lépe křupe :-).



A na cestu do pravěku jsem pro vás dnes připravil text starý skoro 6 let, který pojednává O bludičkách.
Článek není sám o sobě nijak zvláštní, ale je přece jen něčím zajímavý: Svůj historicky první komentář na tomto blogu pod ním totiž tehdy zanechala blogová legenda a z dnešního pohledu s přehledem nejčastější komentátor místních článků - TlusŤjoch :-).

Nedělní miniglosy č.326

9. srpna 2015 v 16:08 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Pozn.: Máme za sebou už dva díly letošních prázdninových Hovorů přes obrazovku - projektu, ve kterém se mne můžete zeptat na cokoli, co vás zajímá. Prvních čtyřiadvacet otázek a odpovědí jsem zveřejnil v článcích


Pokud se ještě chcete připojit a poslat mi nějakou otázku, můžete to udělat - pod svým jménem či anonymně - jakýmkoli způsobem (e-mail, sms, telefon, poštovní holub, blogový komentář, zpráva na blogu, atd.) do pondělí 10. srpna. Máte tedy poslední šanci! :-)


Ministerstvo financí začalo prošetřovat podezřelé výsledky voleb v některých volebních okrscích, které budí podezření, že tu mohlo dojít ke zmanipulování výsledků. "Mohlo by se zdát, že bychom podnět k prošetření neměli dávat my, ale spíš Ministerstvo vnitra, které má volby v agendě," řekl nám k tématu přímo ministr financí Andrej Babiš. "Nám však - i vzhledem k tomu, že jsme ve volbách víceméně vyhráli - nejde o případné zpochybnění volebních výsledků, ale výhradně o to, že volby byly zmanipulovány, aniž by do státního rozpočtu byl uhrazen sebemenší manipulační poplatek."
----------------------
Zcela nová parlamentní strana Úsvit - národní koalice, která vznikla o víkendu na zbytcích původního Okamurova Hnutí úsvit - za přímou demokracii, rozhodně popřela znepokojivou informaci Českého statistického úřadu, že nelegální imigranti přecházejí české hranice nejčastěji právě za úsvitu.
----------------------
Největší demonstrace od listopadových událostí v roce 1989 se sešla v centru Prahy. Stotisícový dav se pokojně rozešel v okamžiku, kdy se ukázalo, že došlo jen k drobnému nedorozumění a státní, krajské a místní orgány nevyhlašují kvůli extrémním suchům zákaz nalévání, ale jen zákaz zalévání.
----------------------
Severní Korea se rozhodla, že už se nechce o svůj čas dělit s okolními zeměmi a zavede si čas vlastní, který bude o půl hodiny posunutý vůči sousedům v dosud stejném časovém pásmu. Pchjongjang zároveň oznámil, že posun času je dalším důvodem, proč nebude možné nijak uvolnit režim na hranicích státu, protože je třeba lidi bezpodmínečně ochránit před potenciálními zdravotními komplikacemi souvisejícími s náhlým přechodem do jiného časového pásma.
----------------------
Ruské úřady zlikvidovaly stovky tun potravin dovezených navzdory embargu ze zemí Evropské Unie. Proti nelegálně dovezeným potravinám se postupuje naprosto nekompromisně: Zachovat tyto potraviny je možné jen v tom příadě, že z nich bude vypálena tradiční ruská kořalka nebo že budou oficiální součástí dlouhodobé putovní propagandistické výstavy "Zvrhlé potraviny" (Entartete Lebensmittel).


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Hovory přes obrazovku - tucet druhý

7. srpna 2015 v 6:52 | Petr Vápeník |  Hovory

"Hovory přes obrazovku", malý prázdninový projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky snažím odpovídat, už se docela rozjel. První tucet otázek a odpovědí jsem zveřejnil před týdnem v článku Hovory přes obrazovku - tucet první, takže zájemci o účast v "Hovorech" mají ukázku, jak asi mohou mé odpovědi vypadat. Otázky chodí různými cestami - jako komentář k jakémukoli zdejšímu článku, e-mailem, a budete-li chtít položit anonymní dotaz, můžete využít i zprávu autorovi na blogu. Připojíte se? Času je pořád ještě dost, protože uzávěrka je až 10.srpna.

A teď už je po krátkém organizačním úvodu čas na druhý tucet otázek s druhým tuctem odpovědí:


1. Co bylo na světě dřív, první vejce nebo slepice? (Miloš)

Nerad bych příštím generacím filosofů správnou odpovědí sebral náplň jejich života. Řekl bych proto, že existují dva scénáře: Z vajec se kdysi líhly zásadně neslepice, když tu náhle, jednou, se mezi nic nechápajícími sourozenci objevila první anomální slepice. Tedy napřed bylo v tomto případě jistě vejce. Taky je ale možné, že slepice se kdysi rozmnožovaly výhradně pučením, když tu náhle jednou snesla jedna z nich v afektu z chování kohouta omylem vejce. Pak by ovšem byla jednoznačně první slepice. Prostě docela přirozený vývoj, že - kolego Darwine?!

2. Chtěl bys někdy fotit portréty nebo akty? (Userka)

Pokud jde o portréty, mám velké mezery ve vzdělání, ale rád bych se tohle učivo jednou doučil. A jeden velmi konkrétní akt bych vyfotil moc rád. Jen myslím, že by po náležitém naaranžování a nasvětlení k vlastnímu focení stejně nedošlo, protože bych dostal, doufám, lepší nápad.

3. Umíš tančit? (Nesměj se! :-)) Ptám se, protože mě překvapuje, jak málo mužů umí tančit (a nemyslím tím balet, stačí klasický valčík a polku a případně waltz.) (Van Vendy)

Samozřejmě, že umím tančit (nesměj se! :-)). Ale jsem v posledních letech jen latentní tanečník, který se při dámské volence zděšeně schovává na baru a který se zdráhá vstoupit na parket, protože nemá uzavřené pojištění za škody způsobené na vybavení sálu.

4. Když píšeš o osobě, pro kterou jsou některé články (třeba ukolébavky) určené, skrývá se pod ní někdo konkrétní? (Userka)

Ano, velmi krásně konkrétní a neobyčejný člověk, kterého je (třeba ukolébavkou) na rozdíl od nehmotné prchavé představy radost kolébat a ukolébat.

5. Kam "chodíte" na haiku? (matka)

Když mi bylo dvacet, zúčastnil jsem se jedné literární soutěže s cyklem zoufale ukecaných básní, které jsem tehdy pochopitelně nafoukaně považoval za vrcholné umění. Když mi předseda poroty předával nějakou drobnou cenu, doporučil mi výmluvně, abych četl a studoval japonské haiku. Vědoucně jsem pokýval hlavou, jakože jasně, a dalších dvacet let jsem na haiku ani nesáhl. A pak přišel jeden velmi neobyčejný a pro mě asi vůbec nejdůležitější životní den, na jehož konci jsem přímo v pražské tramvaji při jízdě Malou Stranou načrtnul své první haiku. Dál jsem jich hodně napsal ve vlaku do práce a z práce a taky při cestách šinkansenem po Japonsku. Dá se tedy říct, že na haiku zásadně "nechodím", ale většinou odněkud někam jedu :-).

6. Kam "chodím" na haiku? Tedy je-li to vůbec haiku. (matka)

No přece ke mně na blog, ne? Na mé i na svoje :-).

7. 日本は三回目ですか? (Břetislav)

Jestli jsem otázku dobře pochopil, ptáš se mne, co takhle potřetí do Japonska? Nu, líbilo by se mi to, nezastírám. Ale všechno má svůj správný čas; až se naplní, nic mě nezastaví. A když se už nenaplní, budu dál šťastný, že se už naplnil dvakrát v minulosti. Vždyť komu se něco takového poštěstí?

8. Jak se stavíš k projektu obnovení potrubní pošty? (TlusŤjoch)

Vzhledem k tomu, že poslední dobou můj e-mail občas ztrácí schopnost poslat na kýžené místo zprávy, které jsou pro mě nejdůležitější, upínám k budoucnosti potrubní pošty velké naděje. Doufám, že potrubí bude mít slušný průměr; až se spojení konečně naváže, zabalím se a pošlu se expres.

9. Věříš tomu, že ta, ke které s láskou vzhlížíš, bude jednou tvou? (Sugr)

Rozumem nevěřím. Ale je snad rozum tím správným sídlem víry?

10. Dostal jsi se někdy do situace, kdy jsi měl opravdu strach? (Sugr)

Často mám o někoho opravdový strach, ale kontext dotazu se týkal zážitků z cestování, proto se mi vybavuje jedna příhoda z dávné cesty po jižní Francii: Stopoval jsem tenkrát u nepříliš frekventované venkovské silničky a zastavil mi párek chlapů, kteří vypadali jako uprchlí trestanci z televizní kriminálky. Řidič měl asi 200 kg, holou hlavu, engelsovský plnovous a drsný výraz, druhý byl naopak hubený, měl podmračenou a poďobanou tvář a hrál si s kapesním nožem. Neměl jsem vůbec dobrý pocit, když jsem si do auta sedal. Nakonec se ukázalo, že ten tlustý je úžasně vtipný letištní mechanik, který se vzhledem ke své postavě nebojí brát občas stopaře. A ten hubený poďobaný je moc fajn stopař :-).

11. Když píšeš svoje nedělní zpravodajství, jakým způsobem vybíráš ona dění, které tak krásně zpracováváš? (Valin)

Poctivě proberu agenturní zpravodajství, několikeré noviny a do toho si pouštím v televizi "čtyřiadvacítku". No a pak mě většinou napadne něco, co v těch všech médiích vůbec nebylo :-). Ale můžu říct, že po šesti a půl roce pravidelného vydávání miniglos už většinou poznám, která zpráva má v sobě "miniglosový potenciál" a stojí za to nad ní trochu přemýšlet a která se dá hodit bez problémů za hlavu, protože v ní není ani stopa po zlaté žíle vtipu, ale jen samá hlušina. Je to pořád stejná práce jako před lety, ale jde to o něco rychleji.

12. Který tvůj článek se ti osobně zdá nejpovedenější co do obsahu? (Baruschka)

Je to možná hloupé takhle říkat, ale já se za to nestydím: Mám rád řadu svých blogových textů a některé se mi dokonce docela líbí a považuji je za povedené. Otázka ale směřuje k nejpovedenějšímu textu z hlediska obsahu, což je něco úplně něco jiného než texty, ke kterým mám dobrý vztah. Musel jsem dost zapřemýšlet a trochu vybírat a nakonec jsem se rozhodl pro článek O rovnicích s řešením v imaginárním světě. No a protože na zdejším blogu hraje nezanedbatelnou roli i poezie, doplním ještě jednu vybranou básničku, protože byla bezprostřední reakcí na silné zemětřesení v Japonsku a vlastně i na souběžné zemětřesení v mém soukromém světě: Svět je jen velká osika.


Nu, druhý tucet je za námi a už mám i otázky pro třetí vydání prázdninových Hovorů přes obrazovku. A na co byste se rádi zeptali vy? Jak už jsem uvedl, otázky můžete posílat až do pondělí 10. srpna.

O lžích, lžicích a lživyžlatech

5. srpna 2015 v 20:41 | Petr Vápeník |  Miniatury

Když bylo před nějakou dobou vyhlášeno jako téma týdne "Kolotoč lží", přečetl jsem si tolik zatroleně vážných příběhů o lžích a lhářích, že se mi docela přirozeně zachtělo vyvážit vážné téma nějakou úplnou ptákovinou. Pak ale přišel nějaký jiný nápad a už napsaný článek mi zůstal v rozepsaných textech. Myslím, že ve vedrech letošního léta, kdy se po většinu dne nedá nic pořádného dělat a nic pořádného vymyslet, stojí za to dát občas zdravému rozumu a logice volno a zcela popustit uzdu dada odstínům své duše, které se v běžném životě musí po většinu času uskrovňovat, protože je duše jako celek nucena aspoň občas předstírat racionální uvažování. Pak z toho může snadno vyjít zcela absurdní miniaturka založená o dost více na zvuku slov a jejich zajímavém sledu než na jejich obsahu. S určitým zpožděním tedy své volné blbnutí se slovy dávám čtenářům k dispozici zcela mimo jakékoli téma týdne a zcela mimo jakékoli rozumné vysvětlení, protože ze šedé kůry se mi během horkých dnů postupně stává horká kaše, okolo které se ani nedá příslovečně chodit.

Vydává-li se někdo za doktora, ač jím ve skutečnosti není, mluví se o něm někdy jako o lžidoktorovi. Ale co taková lžíce, která ve skutečnosti není opravdovou lžící? Jde v jejím případě o lžilžíci? A vyžle, které se vyžletem jen tváří být, je podle stejného vzoru lživyžletem?



Balada o umravňujícím vlivu lživyžlat na lžíce
(aneb jak opět nastolit klid v příborníku)


Napadá mne už čas delší
může-li žít lžíce se lží.

Lež uléhá ale s lživyžletem v lože,
lžíci zbydou zas jen vidličky a nože :-).



Abyste nebyli ukráceni na svých čtenářských právech mou aktuální žhnoucí dadaistickou náladou, přidávám jako obyčejně v případech haiku a miniatur i jednu jízdenku na cestu do blogového pravěku. Dnes se podíváme do srpna před pěti lety, kdy jsem publikoval článek O zamilovaném someliérovi. V něm jsem představil člověka, který dokáže i o ženách pohovořit skutečným jazykem znalců :-).

Nedělní miniglosy č.325

2. srpna 2015 v 17:10 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Pozn.: Máme za sebou první díl letošních prázdninových Hovorů přes obrazovku - projektu, ve kterém se mne můžete zeptat na cokoli, co vás zajímá. Prvních dvanáct otázek a odpovědí jsem zveřejnil v článku Hovory přes obrazovku - tucet první. Přidejte se ke čtenářům, kteří již své otázky zaslali, a pošlete mi své dotazy do "Hovorů" - autorské či zcela anonymní - jakýmkoli způsobem (e-mail, sms, telefon, poštovní holub, blogový komentář, zpráva na blogu, atd.) do 10. srpna.


Přímo během slavnostního otevření nově opraveného výběhu v zoo na Svatém Kopečku u Olomouce uprchla před zraky vedení zoo a představitelů města z výběhu skupina makaků. Chovatelé sice předpokládají, že se makakové vrátí, podle zdrojů z ministerstva vnitra je však důvodné podezření, že se makakové budou chtít podobně jako většina ostatních uprchlíků dostat za každou cenu do Německa. Olomoučtí obyvatelé přijali útěk makaků s nadšením - nikoli ovšem proto, že by chovancům zoo přáli svobodu, ale protože se báli, že jim inteligentní makakové budou nekale konkurovat na místním trhu práce.
----------------------
Podle meteorologů je horko a sucho v Evropě kompenzováno silnějšími dešti a nižšími teplotami v monzunových oblastech Asie a český ministr financí Andrej Babiš už v zájmu zachování rovnováhy přislíbil, že se v příštím roce zasadí alespoň o vyšší míru srážek ze mzdy. Celkové rovnováhy bylo dosaženo i v jiných oblastech - např. vyšší počet intenzivních průjmových onemocnění hlášených v minulém týdnu z Plzně byl vyvážen četnými víkendovými zácpami na silnicích k Jadranu.
----------------------
Těžká voda do jaderných reaktorů by se měla ve velkém vyrábět v České republice. Jedná se o reakci nadnárodních korporací na výsledky obsáhlého mezinárodního průzkumu, kde Češi s převahou obsadili první místo ve skuhrání, nadávání na poměry a v názorech, jak je všechno těžké. "Těžkosti a těžké věci jsou v České republice naprosto přirozené, tak chceme této psychologické výhody při výrobě těžké vody využít - podobně jako se tento předpoklad podařilo využít při poválečném rozvoji těžkého průmyslu," řekl nám vedoucí projektu. Podle starostů Karlových Varů, Mariánských Lázní a Františkových Lázní, kde by se měla těžká voda vyrábět z běžných vývěrů minerálních vod, však bude velmi těžké technologicky náročný projekt rozjet. I kdyby se to nakrásně podařilo, místní lidé se podle starostů s výrobou těžké vody jen těžko smíří, přestože se potenciální výrobci zavázali vzhledem ke specifikům českého trhu vyrábět těžkou vodu i s příchutí limetky a lesních jahod.
----------------------
Vzhledem k enormnímu nárůstu využívání slova "uprchlík" v českých médiích i v běžných soukromých rozhovorech, navrhli odborníci z Ústavu pro jazyk český jednu drobnou praktickou jazykovou změnu: "V českém slově "uprchlík" bohužel předpona nijak nenapomáhá rozlišení, jestli uprchlík uprchnul odjinud k nám nebo naopak prchá od nás jinam. Proto doporučujeme začít používat významově konkrétnější slova "odprchlík" - pro lidi, kteří směřují z České republiky ven - a "připrchlík" - pro lidi, kteří počítají s tím, že v České republice zůstanou. "Jen co vyřešíme zásadní filosofický spor, zda vzbouřenci z Bělé pod Bezdězem jsou připrchlíci nebo odprchlíci," řekl nám ministr vnitra Chovanec, "začneme diskutovat o vzniku dalších připrchlických táborů.
----------------------
Slovenské dráhy začínají od letošního srpna postupně přecházet i v místech se stejnosměrnou trakcí na střídavý proud. Protože zatím nejsou připravena speciální pravidla pro nakládání se střídavým proudem, budou dočasně v platnosti alespoň pravidla hokejová. Proud tedy bude moci střídat především vždy při přerušení hry, pokud nebyla hra přerušena kvůli zakázanému uvolnění, a při špatném střídání bude automaticky následovat dvouminutový trest.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno: