Mým prvním mondegreenem, který jsem si zapamatoval - nevěda tehdy ovšem samozřejmě, že jde právě o něj - bylo kdysi dávno slovo lemrouch? Pro mne mělo tohle slovo odér jakési tajuplné oplzlosti, protože jsem v dětství kdesi slyšel větu: Políbila mu lemroucha, což můj tehdejší pubertální rozum (nejde náhodou o protimluv?) ne zcela správně vyhodnotil. Že jde ve skutečnosti o lem roucha, jsem dlouho nechápal. Ucho prostě malou mezírku, drobný oddech mezi dvěma slovy nezachytilo a vytvořilo si pro sebe "z přeslechnutí" zcela nové slovo, které v běžném jazyce neexistuje, ale je možné mu v duchu dodat netušené významy. Co by asi tak všechno mohl zmíněný lemrouch být? Jazykové fantazii se nekladou žádné meze.
Správný význam slova lemrouch tedy neznám, ale jedno vím teď už jistě: že totiž patří mezi již zmíněné mondegreeny, tedy slova, která vznikla na základě akustické podobnosti s jiným slovním spojením, většinou neporozuměním, přeslechnutím. Slovo mondegreen (detaily pro zájemce) vzniklo z jednoho verše staré anglické balady ze 17. století, kde se v angličtině uvádí "Oh, they have slain the Earl of Moray and laid him on the green", tedy slova, která se na konci verše v uších posluchačů snadno přeměnila v "Lady Mondegreen" a první mondegreen byl na světě. Jak zajímavě mohou vznikat nová slova, že?
Podle mého názoru jedna z nejzajímavějších a nejvtipnějších českých divadelních her posledních let (jen varování - ti, co se rozněžňují při vzpomínce na období před rokem 1989 tuto hru vnímají zcela jinak než já a považují ji často jen za hloupou protikomunistickou agitku, s čímž si dovolím velmi ostře nesouhlasit) je docela známý a i díky televiznímu záznamu i dost oblíbený Hrdý Budžes (premiéra v listopadu 2002 v Divadle A.Dvořáka v Příbrami). Viděli jste? Jestli ne, vřele doporučuji, Hrdý Budžes je k přehrání i na internetu; tato hra Ireny Douskové je přehlídkou scénické nápaditosti a především pak hereckým koncertem Báry Hrzánové. No a slovo Budžes je také krásnou ukázkou mondegreenu. Ostatně děti, které ještě nemají velkou slovní zásobu, jsou doslova specialisty na mondegreeny; v mnohých básničkách či písničkách jejich ouška slyší něco úplně jiného, než napsal příslušný autor, a vytvářejí si tak zcela nová slova. Není vůbec divu, že podivná patetická slova Stanislava Kostky Neumanna "...a hrdý buď, žes vytrval..." daly v očích hlavní hrdinky, osmileté Helenky, vzniknout nezlomnému, hrdinnému a vytrvalému Budžesovi.
Recitovaná poezie a zpívané písňové texty jsou obrovitou zásobárnou mondegreenů. Ne vždy je text slyšet úplně přesně, a mozek posluchače si tak snadno domyslí něco trochu jiného, než měl básník nebo textař na mysli. Pak snadno vzniknou mondegreeny jako Kéšlavička (toto krásné slovo jsem našel při "rešerši" pro tento text v blogovém článku O statečném Budžesovi a Lady Mondegreen, a pochází ze staré populární písně "Kéšlavičko, kéž bys promluvila..." Připomněl jsem si tam ostatně i hezké slovíčko měkoň (vzpomínáte na písničku, kde se zpívá: ...už měkoně vyvádějí...?), které jsme kdysi používali jako standardní součást slovní zásoby, i vtipnou záměnu v jedné písničce Spirituál kvintetu, kde z původní verze "čpí tam pot koní a voní tymián" vzniklo "čpí tam podkoní...", aniž by se této dehonestující dezintepretaci mohl smradlavý podkoní jakkoli bránit.
Není to tak dávno, co jsem četl vzpomínku pracovnice Ústavu pro jazyk český, na kterou se obrátil jakýsi člověk s dotazem, co je to vejhuj. Ukázalo se, že odpověď je zcela jednoduchá: Jde o doslova luxusní mondegreen, pro jehož vysvětlení je zapotřebí nakouknout do libreta Dvořákovy opery Rusalka, kde postava vodníka promlouvá k "ubohé Rusalce bledé" mimo jiné i slovy: "Stokrát bys byla člověkem, ve jhu jsi spjatá odvěkém, byt' měl tĕ člověk stokrát rád, navždy ho nemůžeš upoutat!" Vidíte? Nádherný vejhuj! Sice netuším, čím se pohádkoví vejhujové zabývali, ale slovo je to věru krásné, pan Vančura by jistě zaplesal.
Rozhodl jsem se, že když už si zapisuji spoustu věcí, které mne na mých cestách cvrnknou do ucha, budu si zaznamenávat i zajímavé mondegreeny. A proto vyhlašuji i zde na blogu pátrací jazykozpytnou akci: Máte vy sami nějaký svůj zajímavý "přeslech" z dětství či z dospělosti? Zabudovali jste si do své paměti nějaký verš v sice poněkud pozměněné, ale přesto půvabné podobě? Jestli ano, prosím, podělte se s ostatními, ať naše sbírka mondegreenů vzkvétá!
Pozn.: Další články dokladující moji příchylnost k češtině, k jejím různým zajímavým i tajuplným zákoutím, si můžete přečíst ve speciální blogové rubrice Jazykové hrádky.
"
Čerf | 
.
Japonsko na vlastní oči
Moje sestra dlouho věřila, že sluníčko (beruška) letí hledat osmoutečku a pátrala, co jako může být osmouteček
Já ve věku čtyř let otravovala okolí slovíčkem okybača, když černo okybača ovečky zapáčá...
Zvláštní, že "zapáčá" mi jako zamyká přišlo naprosto samozřejmé