Usmějte se, prosím...

14. září 2015 v 19:06 | Petr Vápeník |  Povídky a povídečky

Věčně podmračeného pana Šimka neměl doktor Houba rád, přesto mu nezbylo, než ho jako řádně objednaného pacienta pozvat z čekárny do ordinace. Do bytu by si ho určitě nevzal, vůbec netušil, o čem by si spolu mohli povídat. Ale práce je práce! Ještěže na zubařském křesle toho pacienti moc nenamluví.
"Otevřete pořádně, ať se můžu podívat, co nás všechno čeká." Doktor se přistihl, že naučenou větu řekl tentokrát s určitým sebezapřením, protože co ho čeká, tušil.

Vnitřek ústní dutiny obtloustlého pana Šimka podle očekávání nevypadal nijak vábně. Přesto doktor Houba zpozorněl a trochu ožil. Zvlášť po předchozích neskutečně nudných případech, v nichž se ranní pacienti pouze dožadovali odstranění bolesti a nenabízeli doktorovi, který si uvnitř hýčkal svou planoucí uměleckou duši, sebemenší kreativní příležitost. Proč ti lidé vůbec chodí k tak talentovanému a tvůrčímu zubaři, jako jsem já, zoufal si. Copak netuší, jak ubíjející pro mne taková práce je? Vyvrtáme, zalepíme, přečistíme, to samozřejmě ano, ale kde je výtvarná hodnota takového díla? Vždyť oni ti umělečtí ignoranti prostě chtějí, aby jejich zuby po zákroku vypadaly jako před ním! Žádný osobní tvůrčí vklad jako kdyby neměl v tomhle prokletém povolání místo.
"No, ta vaše čtyřka tedy vypadá! Tu budeme muset otevřít a kdoví, co uvnitř najdeme," řekl doktor a před vlastním úkonem (a oprávněně) zadržel dech.

A přitom doktor Houba byl schopen doslova ohromujících věcí! I doma u televize, i na večerních procházkách podél řeky, skoro stále myslel na svou práci. Ne ale na obyčejnou dentistickou nádeničinu, jejímž jediným cílem je vyléčení zubu, ale toužil po možnosti dělat zubařskou "haute couture". Rád by experimentoval s různorodými tvary a barvami opravovaných zubů; často si ostatně dělal náčrtky zajímavých zubů, které by mohli jeho pacienti hrdě nosit ve svých ústech jako trvalou připomínku doktorovy geniality. Nebývá to bohužel často, ale zrovna včera v ordinaci popustil uzdu své umělecké vášni, vymodeloval jednomu mladíkovi nádherný zub v kubistickém stylu s různobarevnými ploškami, co práce to dalo, ale ten chlapík si uměl jenom postěžovat, že nemůže pořádně skousnout! Jako by účelovost byla jedinou dimenzí života a ten omezenec zcela odmítal pustit do svého světa - a do svých úst - krásu!
"Ne ne, zrcátko vám dám raději až na konci, teď by vás ten pohled moc nepotěšil, ale budete koukat, jakou nádheru z toho inferna dokážeme udělat!" (no jo, to se dalo čekat, že nebude tušit, co je inferno!). Je zvláštní, jak špatně snášejí pacienti přechodná stadia zákroku, kdy zuby vypadají, jako by Japonci právě před chvílí v malém zopakovali úspěšný nálet na Pearl Harbor.

Doktor Houba si se svým obrovitým talentem připadal v přízemní (jak trefné označení!) ordinaci zoufale nedoceněný. Vzlet jeho děl byl neustále korigován a hacen pocity lidí, kteří vůbec neměli ponětí, co je pravé umění, a jedinou ambicí jejich šosácké duše bylo přání, aby jim nevypadla plomba. A přitom kolik neobyčejné krásy by bylo možné ve všech těch ústech zanechat?! Na čtyřku pana Šimka by se zrovna úžasně hodil jeden romantizující motiv, který doktora Houbu napadl, když ho na procházce náhle zastihla silná bouřka a on sledoval, jak si vichr pohrával s větvemi mocných stromů. Pravda, možná bude jazyk zpočátku trochu narážet na divoké proudy bouří rozvrásněné umělé zuboviny, ale to je přece všechno jenom zvyk, neobyčejné dílo obrovské umělecké hodnoty by mělo v tomto případě veškerá potenciální fyzická příkoří jednoznačně převážit.
"To musíte vydržet, pane Šimek! Musím celý ten váš zub vystavět prakticky znovu od základů." A netradičně vytvarovat, pochopitelně. Doktor znovu zakusil opojný pocit, že snad musí být reinkarnací Augusta Rodina, protože vykotlaný zub se v jeho očích právě stával nejzajímavějším základem pro další neobyčejné sochařské dílo.

Čpoulí se, jako kdyby mělo být do večera po něm, mameluk jeden, pomyslel si o vrásčitě zamračeném čele pacienta v křesle doktor Houba. Nevím, co na něm to mladé děvče ze zdejší mateřinky vidí. To víte, v ordinaci se člověk dozví věci, zvlášť když má tak dobře a všestranně informovanou sestřičku jako doktor Houba, která ví o všem, co se kde na malém městě šustne. Asi bys nechtěl, starouši, aby se o tom tvém flirtu dozvěděla tvoje Mařka, viď že ne? V duchu při té škodolibé představě zasmušilému panu Šimkovi tykl, ale hned se zase pustil do tvarování neobyčejného zubu. Jaký paradox, že zrovna tenhle morálně i intelektuálně nízký člověk bude mít v ústech takový skvost! Je to vůbec spravedlivé? Co by za to jiní dali! Doktor Houba se zasnil a v té snové představě viděl barevně svítící název svého specializovaného zubařského studia (ordinace by vzhledem k povaze jeho artefaktů byla zavádějícím označením): "ANDY HOUBA - DENTAL ART". Od rodičů byl sice pojmenovaný Ondřej, ale to mu znělo vždycky příliš provinčně, navíc si v okouzlení vlastním talentem velmi málokdy připadal jako Ondřej a velmi často spíš jako mocný Andromachos. Andromachos "Andy" Houba! Ale tu krásnou fantazii přebila nikým nezvaná širokoúhlá představa Mařeny Šimkové, rovněž doktorovy pacientky, s jejími upířími trojkami. Vítejte zpět v neutěšené realitě.
"Tak si prosím vypláchněte! Už se blížíme do finále." To budeš koukat, buřte!

Nevýhodou sebelepší umělecké zubařiny je samozřejmě skutečnost, že originální dílka většinou nemůže za normálních okolností nikdo spatřit. Jako každý múzami políbený umělec, i doktor Houba by ale rád svá díla vystavil někde na očích, aby se mohl pochlubit veřejnosti a udělat si reklamu, jenže to není tak jednoduché, jako někam pověsit obyčejné obrazy nebo postavit sochy. Lidé s Houbovými uměleckými zuby v ústech by se měli co nejvíce smát, aby z té nádhery něco měli i ostatní lidé. Znovu se podíval na podmračeného pacienta ještě před chvilkou kvílejícího v křesle. V jeho ústech bude romanticky rozevlátý zub navěky ztracen jako obraz miliardové ceny v trezoru výstředního milionáře.
"Nu, tak se na tu krásu podívejte!"

Doktor Houba pyšně podal zachmuřenému panu Šimkovi zrcátko a čekal, co to s ním udělá. Jen aby to s ním na místě neseklo! Přece jen, už není nejmladší, řekl si lékař a znovu nechápavě zavrtěl hlavou při pomyšlení na docela pohlednou mladou slečnu ze školky.
"Hmmmm, no já nevím," špitl nevýrazně pacient. "To se tak dneska dělá?" Jako by na první pohled nebylo jasné, že takový skvost je naprosto výjimečnou prací a není možné ho sehnat nikde jinde, než tady, U ANDYHO! Ale už tak dost pracný a časově náročný zákrok nebyl ještě u konce. Ještě je třeba vysvětlit, jak o výsledek neobyčejného dentálního umění pečovat. To není jako obyčejný zub, na který stačí tři hodiny nekousat a jste za vodou. Takové umělecké dílo se také musí umět nosit!

Pan Šimek, ten divný podmračený pavouk, dlouho nemohl pochopit, co po něm doktor Houba chce. Proč by se měl jen tak sám od sebe smát, když většinou vůbec není čemu? Natož veřejně, mezi lidmi! Je vůbec možné, aby nové dílko, takovou nádheru, spatřil občas jen sám pacient, když si bude (podle toho, jak jeho ústa vypadají zevnitř, nejspíš vždy jen na Štědrý den) čistit zuby? K takové umělecké nespravedlnosti, doslova krádeži, přece nesmí dojít; něco takového snad Bůh nedopustí! Ale proč se spoléhat na božskou autoritu i v tom, co můžeme s dobrým výsledkem zařídit sami? I když to doktor nedělal rád, občas bylo třeba na pacienta lehce zatlačit. V zájmu Umění a Krásy! Doktor si znovu vybavil nedávné pacientovo úpění. Je to zbabělec, bude stačit málo!
"Nechcete přece, aby se vaše paní dozvěděla, co by pro ni určitě mělo zůstat tajemstvím!" Jen pár přímo u ucha šeptem pronesených slov a jaký dokážou mít účinek. Není divu: Drobná éterická přítelkyně z mateřské školy by jistě jen těžko odolala afektovanému útoku těžkotonážní paní Šimkové, kdyby se provalila přehrada, jejíž zachování má, zdá se, dobrý důvod pro všechny zúčastněné. Nebo to snad pan Šimek vidí z pohodlného sedáku zubařského křesla jinak? Neviděl!

"Ukažte, nacvičíme si váš nový široký úsměv tady před zrcadlem," užíval si doktor Houba chvilky naprosté převahy. V době doslova nabité informacemi je skvělé mít k dispozici právě ty, které dokážou rozpohybovat svět. Co na tom, že je to jen malý svět malého města? "Tááááááák!!" Ano, přesně takový úsměv je třeba, aby bylo na romanticky rozevlátou čtyřku zvenku dobře vidět. Úplně obyčejný široký úsměv.
"Však tobě to nic neudělá a mně to pomůže!" Jak snadné je někdy člověku tykat! ANDY HOUBA - DENTAL ART! Zvláštní, pan Šimek dnes jako kdyby odcházel z ordinace se stejnou nervózní nejistotou, s jakou do ní ráno přišel. Strašné, jak tomu člověku chybí smysl pro humor. Ale nad nikým by se neměla předčasně lámat hůl. Snad i on se bude umět správně usmívat, aby nebyl sousedy považován za škarohlída!


Když se svou dobře informovanou sestřičkou doktor Houba po poledni vyrazil na oběd probrat pro změnu čerstvé zajímavosti o odpoledních pacientech, jako obyčejně se spokojeně rozhlédl po lidech přecházejících po náměstí a uvědomil si, jak krásné je, když se lidé kolem - určitě jen shodou okolností všechno jeho pacienti - krásně a široce usmívají. Tenhle výsledek, všechny ty upřímné usměvavé tváře, jsou pro něj snad stejnou odměnou jako uznání slovutných kunsthistoriků.

Na jednom malém pozoruhodně usměvavém městě začínalo docela příjemné slunečné odpoledne.





 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. září 2015 v 19:45 | Reagovat

Pokaždé, když sedím v zubařském křesle a moje paní doktorka koná své umělecké dílo, tak lituji, že pracuje v tak malém, uzavřeném a stísněném prostoru.
Ta její trpělivost, manuální zručnost a cit pro přesnost by z ní tvořily báječnou sochařku :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. září 2015 v 20:54 | Reagovat

Chápu umělce zubaře. Jenže lidi jsou úzce při zemi. JEN DOBŘE KOUSAT A NEBOLET - to čekají 8-)
Ty jsi taky umělec; nedivím se že ho chápeš. Tvoje fotografická díla ale může mít kdokoli. A nemusí přitom jít o dobrý skus. To je bolest, když si "skousnu" škraň zevnitř. A on ten zubař něco takového stvořil? Jakoby avantgardní "Tančící dům" v Šimkově hubě? Já za sebe bych mu dala za takové dílo jednu do zubů hned :-P

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. září 2015 v 21:20 | Reagovat

Cyberštamgast by si nechal vymodelovat dobrovolně barové stoličky místo molarů vpravo dole.

Intelektuál Třenenský by zase bral zub moudrosti ve tvaru sovy.

4 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 14. září 2015 v 22:00 | Reagovat

Pěkná povídka, mile se mi to četlo..:).
Já mám velké štěstí, že mám milou a hodně šikovou zubařku... Jen sestřička se moc nepovedla, ale člověk nemůže chtít všechno ;).

5 Čerf Čerf | E-mail | 14. září 2015 v 22:03 | Reagovat

[1]: Je to něco jako sestavovat loď v láhvi :-).

[2]: Takový "Tančící řezák" by nemusel být špatný!

[3]: Bohužel, mé zuby moudrosti jsou vytrvale ve tvaru holuba.

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 15. září 2015 v 9:06 | Reagovat

Ano, opět si mi připomněl že musím zavolat zubaři a objednat rodinný preventivní výlet. Toto zas uteklo! Zajímalo by mne jak by takový rozevlátý zub vypadal.... :-D

7 Jarka Jarka | Web | 15. září 2015 v 9:16 | Reagovat

Zubař Houba, provozoval velmi záslužnou činnost. Nejen, že spravoval zuby, ale učil lidi se smát.
To městečko plné usměvavých lidiček úplně vidím. :-D

8 Enžl Enžl | E-mail | Web | 15. září 2015 v 10:13 | Reagovat

Ale i taková umělecká mysl vedle zubařského křesla vypadá jako úplný zhlínyplácal vedle kreativní mysli u obslužného pultu jaderné elektrárny :-)

9 Miloš Miloš | Web | 15. září 2015 v 14:27 | Reagovat

Doktor léčil vedle zubů i duše, všichni (jeho pacienti) se na sebe usmívali, tím si zlepšili náladu a třeba i pár sebevražd ubylo. Lebky mrtvých pacientů by se pak mohly vystavovat v muzeích moderního umění, čelisti s kubistickými zuby do sekce s Picassem apod.

Z jednom pořadu Skrytá kamera ve slovenské TV ukazovali, jak zubař pacientu místo celého umělého chrupu nasadil protézu, v níž vždy vedle jednoho zubu byla jedna nebo dvě mezery. Když začal protestovat, zubař mu vysvětlil, že takto je to lepší, protože není tak nápadné, že se jedná o protézu.

10 Čerf Čerf | E-mail | 15. září 2015 v 18:47 | Reagovat

[6]: Mám určitou představu, která není nepodobna praporu vlajícímu v silném větru :-).

[7]: Samozřejmě, od vynuceného úsměvu k přirozenému je už jenom krůček :-).

[8]: Nu, pamatuju si, jak byla při jednom standardním provozním testu neobyčejně kreativní obsluha jedné nejmenované elektrárny na Ukrajině :-(.

11 Čerf Čerf | E-mail | 15. září 2015 v 18:52 | Reagovat

[9]: Picasso by byl jistě poctěn! Vzpomínám si na jednu skvělou povídku Woodyho Allena "Kdyby byli impresionisté dentisty". Nebude to asi úplně přesná citace, ale aspoň tak, jak si pamatuju: "Třeba takový Toulouse-Lautrec by mohl být výtečným zubařem, talent bezpochyby má. Je však příliš malý, aby dosáhl pacientům do úst, a příliš hrdý, aby se na něco postavil".

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 15. září 2015 v 19:23 | Reagovat

Skvělá povídka!

Umění v ústech se mi velice zamlouvá, zubaři Houbovi bych doporučila, aby vyřádil své umění na vytržených zubech, možná to bude jednodušší :-D - http://www.viralissues.com/2014/09/tooth-carving-remarkable-work-of-art.html.

13 Čerf Čerf | E-mail | 15. září 2015 v 19:53 | Reagovat

[12]: Obávám se, že Andy dělá výhradně živé umění! :-)

14 Janah Janah | Web | 16. září 2015 v 18:31 | Reagovat

Možná, by doktor Houba mohl vymyslet na ten úsměv nějaká rovnátka? ;-)

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. září 2015 v 22:43 | Reagovat

[14]: To by nebyl špatný nápad. Nebo - ještě lépe - křivátka :-).

16 Janah Janah | Web | 16. září 2015 v 23:01 | Reagovat

[15]: Křivátka usmívátka :-D

17 userka userka | E-mail | Web | 17. září 2015 v 9:10 | Reagovat

"hacen, šosácký, mameluk" Menší orgasmus z těch slov o:) :-D
Krásná povídka! Obdivuju, jak to dokážeš poskládat do tak plynulýho příběhu.

[12]: Ty jo, dost drsný umění! ;)

18 Jeník Jeník | 17. září 2015 v 17:24 | Reagovat

Já když usednu do zubařského křesla , tak to mne tam dožene leda hrozná bolest a přitom mi musí můj ošetřující lékař  ihned  slíbit , že ihned po dosednutí do křesla dostanu koňskou injekci proti bolesti. A myslím na to abych se nepos..l strachy. Na umění mi opravdu mysl v této těžké chvilce člověka nejde ani pomyslet. :-!

19 Van Vendy Van Vendy | Web | 17. září 2015 v 22:16 | Reagovat

Zubařské houte couture mě dostalo. Přestože jsem příznivcem módních kreací (aspoň na podívání), tak zubní kreace bych nechtěla ani náhodou. Co se zubů dotejče, tam zůstanu ráda zatvrzelá konzerva, ctící klasiku. Tedy klasiku současnou, nikoliv tu středověkou! :-D
Roztomilá povídka o zubaři, kterého bych nechtěla mít ani zadarmiko. :-D
I když je tak umělecky talentovanej. ;-)  :-D

20 Čerf Čerf | E-mail | 17. září 2015 v 23:24 | Reagovat

[17]: Říkal jsem si, že bys ta slova mohla ocenit :-).

[18]:[19]: Hrůza, pacienti se prostě vůbec nedokážou umělecky odvázat! :-)

21 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. září 2015 v 9:39 | Reagovat

Zaujimave a vysostne pravdive! Realizmus. Moj zubar studoval najprv ARCHIEKTURU! Tiez si zakazdym myslim, ci uz vie, ze uz nie je architekt. Ma zalubu hlavne vo visacich a padacich mostoch a keramickych pevnostiach, ci malych mrakodrapoch. Hodiny v kresle plynu prijemne, sestricka tlaci podbruskom na moju ruku na operadle kresla a mna chyta ospanlivost. Uz sa mi podarilo pocas dlhsej porcedury aj zaspat! (Potom mi ponukli prestavku, aby som si mohol zafajcit!) ;-)

22 slunecnyden slunecnyden | Web | 18. září 2015 v 16:49 | Reagovat

Nu vida, jak málo stačí, aby se člověk začal usmívat... Jeden napsaný blog .-) Ale ten široký ukázkový úsměv nezvládnu, mám plomby jen na stoličkách :-) :-)

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. září 2015 v 7:20 | Reagovat

[21]: Usnout u zubaře je dobrá schopnost, ale nemůže to signalizovat určitou ztrátu vzrušivosti? Vždyť to by byl ško pro výrobce prášků na spaní - místo jejich produktu by stačilo se nechat trochu povrtat :-).

[22]: Nu, zuby moudrosti je moudré úsměvem neodhalovat :-).

24 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 20. září 2015 v 8:58 | Reagovat

[23]: ad 21: Co sa tyka toho sestrickine podbrusku je to urcite znak straty vzrusivosti! :-D

25 Bev Bev | E-mail | Web | 25. září 2015 v 7:34 | Reagovat

Zubař umělec a manipulátor, ale budiž mu prominuto, dělá svět lepším a usměvavějším. :D  :D
Skvělá povídka. :-)

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. září 2015 v 17:39 | Reagovat

[25]: Hlavně aby byl doopravdy geniální a nebyl to jen jeho dojem :-).

27 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. května 2016 v 19:08 | Reagovat

Krom jiných vtipných hlášek, takhle mě dostala asi nejvíc: "Pravda, možná bude jazyk zpočátku trochu narážet na divoké proudy bouří rozvrásněné umělé zuboviny, ale to je přece všechno jenom zvyk..." :-D

Nádherná povídka, Petře, já tě ještě nedocenila!! :-) Jdu číst další ;-)

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. května 2016 v 22:31 | Reagovat

Tak to mě moc těší, že jsem tě na povídky namlsal :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama