O lehké řecké večeři

20. října 2015 v 20:21 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Ten večer v lefkadském přístavu Vassiliki jsem si předsevzal, že si dám lehkou, zdůrazňuji LEHKOU středomořskou večeři, lahodnou, ale přitom velmi zdravou krmi, která je tak zdravá, že zdejší domorodce udržuje v kondici do velmi pokročilého věku, přestože skoro všichni hulí jako fabriky a dělají mnoho dalších nezdravých věcí.

Má-li být večeře lehká, vybírám samozřejmě především z bohaté nabídky ryb a mořských plodů, protože dávat si v Řecku u moře vepřový steak nebo hamburger mi připadne nesmyslné. Výborně: Dám si chobotnici v octě jako předkrm, to je úžasná dobrota, jen s trochou řeckého chleba a s notnou dávkou zeleniny. A jako hlavní jídlo to pak budou krevety saganaki, ty jsou sice - v porovnání se zmraženým planktonem občas v Čechách vydávaným za krevety - obrovské, ale půlku tvoří nepoživatelné hlavičky, takže ty čtyři kousky, které jsou v jedné porci, snad po chobotnici ještě zvládnu. K tomu půllitrovou karafu místního bílého vína a pak šupem domů, abych to s vínem nepřehnal. Ano, mám pod vlivem vína, v němž se podle lidové moudrosti skrývá pravda, tendenci být ve svých činech a myšlenkách možná pravdivý až příliš, a snadno pak překročím hranice, které ve snu, kde se to smí, překračuji každý den, ale ve skutečném světě to může nadělat pěknou paseku. Tady jsem ale v Řecku, jsem tu sám, a mohu tak dělat ostudu jedině sám sobě, takže mě snad půllitřík za večer nezabije. Sečteno a podtrženo: Lehká večeře přesně podle plánu. Jedinou komplikací takové lehké a zdravé večeře je skutečnost, že večeřím v taverně, s jejímž majitelem se znám už mnoho let, což v Řecku může vždycky přinést neočekávanou zápletku.

Všechno probíhá přesně tak, jak má, celou první minutu. Přichází obsluha a staví přede mne košíček s pěti plátky řeckého chleba. Budu střídmý, snažím se učinit ještě konkrétnější předsevzetí; dám si maximálně dva. Vida, není třeba moc, aby člověk dokázal být se svými záměry spokojen! Na stůl přibývá karafa s vínem, která obsahuje notně víc opojného moku než půllitr, ale však ho nemusím vypít všechen, že? Pořád vše běží podle plánu, ale první vykolejení je už na dohled. Číšník přináší talíř s dvěma docela velkými světlými a intenzivně vonícími kopečky: Tzaziki a pikantní ovčí sýr s chili. Snažím se vysvětlit obsluze, že jsem si nic takového neobjednal, ale jsem umlčen s tím, že to je dárek od majitele taverny. Ten ze svého místa vše na dálku kontroluje, kývám na něj tedy rukou rozpačité poděkování, které on temperamentně opětuje. Pouštím se do neplánovaného předkrmu, který se ukáže být vynikající chuti a padnou na něj přesně ty dva plátky chleba z nedávného předsevzetí. No, vlastně ještě třetí. Zvláštní, ještě jsem ani nenakousnul objednaný předkrm a začínám být pomalu sytý.

Následuje objednaná chobotnice na kyselo, výborná, jen netuším, proč moji němečtí sousedi, kteří ji také mají na svém stole, mají ve srovnání se mnou jen asi poloviční porci. Rozhlížím se i po dalších stolech a "dětské porce" mají všichni, co si kysele se tvářícího inteligentního hlavonožce objednali. Kromě mne! Původní chleba právě došel, ale to vůbec nevadí, protože společně s chobotnicí přinesl číšník druhý košík s dalšími pěti kusy pečiva, tentokrát krásně křupavě opečeného, s česnekem a olivovým olejem. Říkám si, že by se kuchař mohl s krevetami klidně zdržet, abych stihl aspoň částečně vytrávit. Hned nato se přichází číšník omluvit, že kuchař se s krevetami opravdu trochu zdržel, a jako kompenzaci za politováníhodné nedopatření mi dává dvě velké špejle plné lahodných grilovaných kostiček vepřového a kuřecího masa. Aby se mi na jídlo lépe čekalo! Majitel taverny se na dálku usmívá a mává a jeho souvlaki je proklatě dobré.

Když dostávám konečně hlavní jídlo, mám ze všech těch lehkých jídel už pěkně těžké břicho. A to ani nemluvím o tom, že krevety nejsou čtyři, ale je jich rovnou šest a jsou to pěkní mackové. Omáčka je vynikající a je jí spousta, takže na ni padnou všechny opečené chleby a číšník přináší třetí košík s pečivem. Při každé cestě kolem mi navíc dolévá víno, takže je poměrně brzy čas na další karafu. Obávám se, že pravda a láska budou díky vínu i dnes triumfovat nad lží a nenávistí.

S břichem srovnatelným snad jen s panem Majerem z Arabely se snažím zarazit tyhle lukulské hody požadavkem na zaplacení útraty. Ano, i to nastane, ale všechno má svůj čas, v Řecku nebývá spěch příliš často na programu, dává mi na srozuměnou obsluha. Zatím si majitel dovoluje dát vám na chuť tuhle báječně sladkou baklavu. Co na tom, že na tomto typickém místním dortu není lehkého vůbec nic a člověk tloustne již při pouhém pohledu na něj. Ne nebojte se, samozřejmě - i to je dárek naší taverny. Na shledání po třech letech rajzování po všech - např. japonských - čertech. Je to dost, že jste zase zpátky! A přece při takovém výjimečném večeru nezůstanete bez dezertu!

"Lehká" večeře, zdá se, konečně končí. Majitel již zaregistroval, že chci platit, a posílá ke mně znovu obsluhu. Hmmmm, že by tentokrát kasíroval mladý pomocník? Mladík ale nenese žádný účet z pokladny, kráčí ke mně obřadným krokem a tváří se nesmírně vážně: "Šéf si vás dovoluje pozvat ke svému stolu!" oznamuje mi polohlasem nelítostný verdikt. To je samozřejmě pocta, kterou v Řecku nelze odmítnout, byť se od stolu už zvedám jen těžce a cestou vrazím do několika kolemjdoucích, protože vína bylo pro dnešní večer až dost.

Majitel u svého stolu mezi kuchyní a přístavní promenádou doslova září. Jeho taverna je plná spokojených hostů a se mnou si může povídat o tom, jak jsme se kdysi poznali a jak o sebe naše povahy hned první večer křísly jak dva křemeny a já se zařekl, že do jeho taverny už nikdy ani za nic nevkročím. Bylo to před deseti, jedenácti nebo snad dvanácti lety? Z toho nespokojeného večera nezbylo už mezi námi nic, a to je samozřejmě třeba zapít. Je libo ještě trochu místního sýra? To abychom tu další karafu nebo dvě měli čím prokládat a naše sny nebyly dnes v noci napjaté, ale měkce sametové a oblé, a rty jejich hlavních hrdinek voněly a chutnaly skoro tak báječně jak to dokáží jen ve skutečnosti. Další plná sklenka. A ouzo, pochopitelně, bez toho to mezi přáteli v Řecku nejde, ať si o jeho pendrekové chuti moje neuctivé chuťové buňky myslí, co chtějí.


Když se mi konečně těsně před půlnocí podařilo od šéfovského stolu zvednout a odejít ne zcela přímou chůzí do svého přechodného domova, byl kromě břicha široký i můj krok, široký tak, že by mu možná nestačila ani hlavní ulice, ale byla to kupodivu cesta s otevřenou myslí, ze které v osvěžujícím a přitom teplém mořem provoněném vzduchu padala na noční oblázkovou pláž příslovečná pravda za pravdou a proměňovala se tím zvláštním deštěm střelhbitě v květy veršů. Druhý den jsem měl co dělat, abych původní necenzurovaný záznam svých půlnočních myšlenek překoval do zveřejnitelné verze (viz nedávno publikované Vyznání od moře), která by se dala zde na blogu číst i před dvaadvacátou hodinou.

Ne, opravdu nemůžu doporučit jít v Řecku ke známému do taverny, lpíte-li na tom, že vaše večeře bude lehká. Ale když si nebudete dávat takové zoufale nesplnitelné cíle, může být váš večer plný neobyčejných vůní, chutí a dalších zážitků.

A hubnout budu muset až doma, což půjde jistě skvěle, když budu takhle masochisticky psát o všech těch řeckých dobrotách! :-)


Pozn.: Jako v posledních dnech ke každému článku i dnes přidávám upozornění, že tento blog je mezi nominovanými v soutěži Bloger roku 2015. Jestli se vám tu jako čtenářům líbí a chcete mne a můj blog v semifinálovém kole podpořit svým hlasem, můžete tak učinit na adrese http://www.blogerroku.cz/nominovane-blogy/http-pvapenik-blog-cz. Semifinálové hlasování pokračuje až do 30. října.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. října 2015 v 21:00 | Reagovat

Ach, ouzo...

2 quick quick | 20. října 2015 v 21:36 | Reagovat

Připomněl jste mi malého Geralda Durrella, když jel pro sovu k hraběnce Mavrodakiové. Oběd /mimo polévky a moučníku/  měl čtyři chody a stejně druhů nápojů. Natřásání při zpáteční cestě na oslu většinu oběda vytřáslo.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. října 2015 v 21:51 | Reagovat

Nemám zážitky z Řecka, ovšem po tomto článku jako bych měla. No jasně, k přátelům a dobrým známým se musíme chovat vstřícně. Co na tom, že pak jdeš "široce" - to jsi popsal moc hezky. Nálada článku je jiskřivá a jistě jsi se při jeho psaní bavil ještě nejednou. Dnes to máš za všechny hvězdičky, tak jsem se u tebe už dlouho nebavila. Možná je to i tím, že je o papu ;-)  :-D

4 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 20. října 2015 v 22:22 | Reagovat

Moc jsem se při čtení bavila a tak krásný večer mohu jen závidět. V Řecku jsem byla několikrát ale večeře v hotelovém komplexu a ta  u známého v místní taverně se určitě nedá srovnávat. Už jen atmosféra je o něčem úplně jiném a domácí specialitky v hotelu na stole asi budou chybět. Přesto i takto poznaná strava je úžasná, třeba pečená zelenina i sladké zákusky nemají chybu. :-P

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. října 2015 v 23:04 | Reagovat

[1]: No ano, to je - aspoň u mne - vždycky potíž, tvářit se, že mi chutná.

[2]: Ještěže nejezdím na oslu! :-) U Durrellovic domku jsem se byl na Korfu podívat, ale umím si jejich zážitky představit snadno i na Lefkadě.

[3]: Již při té náročné večeři jsem si říkal, že z toho večera budou vlastně hned dva články: Ten důležitější jsem chtěl napsat ještě z Řecka, ten méně důležitý počkal až do dneška :-).

[4]: Bylo to všechno výborné, jen by to vystačilo na tři bohaté večeře.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. října 2015 v 23:26 | Reagovat

Ach jo, tak jsem se vlastně při čtení článku najedla na několik dní. To se vše vejde do jednoho, byť dobře stavěného chlapa? ;-)  :-D

7 pavel pavel | Web | 21. října 2015 v 1:05 | Reagovat

Já měl nejlepší řecký oběd v Antverpách, i když v Řecku jsem taky byl. :-D

8 Čerf Čerf | E-mail | 21. října 2015 v 7:05 | Reagovat

[6]: Tomu se říká "výživný článek" :-).

[7]: Taky jsem napřed dlouho chodil do řecké restaurace v Praze, než jsem si to jel poprvé zkusit přímo na místo. Ale je pravda, že kopie na originál neměla :-).

9 yellow yellow | 21. října 2015 v 8:26 | Reagovat

Dvě hodiny po snídani začínám mít pravidelně hlad a tento člávek tomu tedy moc nepomohl a to podotýkám, že mořské plody nejsou nic pro mě. I přesto se mi sbíhají sliny a tento kulinářský zážitek Vám závidím.

10 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 21. října 2015 v 8:35 | Reagovat

O uzo a o brucho! Grecke menü znie lakavo. Este viac ta atmosfera, ktora z textu vanie.

11 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. října 2015 v 9:08 | Reagovat

Ovšem to když čtu, tak tu velmi mocně slintám do klávesnice! I když tedy chobotnici na kyselo se stále snažím představit ale nějak mi tam pořád překážej ty český buřty :-D . Ale ty ostatní chody a hlavně pikantní sýr a víno, no to je prostě moje! ani se ti nedivím žes nebyl schopen něco takového opustit a nechat ležet ladem! ;-)

12 Jarka Jarka | Web | 21. října 2015 v 10:11 | Reagovat

Zdá se, že řecká pohostinnost nezmá meze, vyjmenované, se snad ani do jednoho člověka vejít nemůže. Funím a bolí mě břicho jen při té představě. :-P  :D Jen jestli pan majitel neudělal chybu a ty se při další případné návštěvě Řecka, jeho taverně obloukem nevyhneš. 8-O  :-D

13 Čerf Čerf | E-mail | 21. října 2015 v 22:42 | Reagovat

[9]: Pokud ne mořské plody, našly by se i mnohé jiné dobroty. Co takhle skvělé skopové v alobalu - "kleftiko"?

[10]: Atmosféra byla skvělá navzdory tomu, že už bylo mimo sezónu.

[11]: Tak české buřty v Řecku opravdu nikde nepřekážely :-). Na 14 dní jsem dostal úplně jiné chutě a vyzkoušel jsem kdeco. Nejlepší objednávka byla: "Dal bych si nějakou čerstvou rybu, jaké máte?" "V pořádku, nějakou ti vyberu!" :-)

[12]: Myslím, že ne. Jestli se tam ještě někdy podívám, určitě  zase zajdu ochutnat. Jen to bude po třídenním půstu :-).

14 Miloš Miloš | Web | 21. října 2015 v 23:05 | Reagovat

Řeckou pohostinnost jsme zažili na Rhodosu. Ještě s jednou dvojicí, která bydlela na stejném hotýlku a měla navíc půjčené auto a my jsme se pak s nimi rozdělili o náklady a jezdili společně po ostrově, jsme navštívili restauraci, kde nás také obskakovali a choť s tou dvojicí se nechala nalákat na čerstvou rybu, která vůbec nebyla na jídelním lístku a nebylo ani známo, kolik bude stát. Já ryby nejím, tak jsem měl obyčejný přírodní řízek. Společně jsme tam pak nechali asi 300 EUR. Všichni si ale chuť pochvalovali :)

15 Čerf Čerf | E-mail | 21. října 2015 v 23:22 | Reagovat

[14]: Ty moje hody byly za 35 EUR i s dýškem. A to se "šéf" děsně cukal a tvrdil, že pro mě je to jen za 22 :-).

16 userka userka | E-mail | Web | 22. října 2015 v 8:41 | Reagovat

"lukulské hody" :) To jsem slyšela poprvý, ale ráda ;) Lucullus se nezdá.
Opravdu svěže napsanej článek, četl se jedním dechem :)

17 abraxice abraxice | Web | 22. října 2015 v 22:50 | Reagovat

Miluju řeckou kuchyni, ale tohle zní hrozně :-)

18 Čerf Čerf | E-mail | 23. října 2015 v 18:55 | Reagovat

[16]: Kdybych si troufal na latinskou slovní hříčku (samozřejmě latinsky neumím skoro nic), řekl bych třeba Humulus Lucullus :-).

[17]: Pro lásku k řecké kuchyni je nutné občas podstoupit nějakou tu oběť :-).

19 Janah Janah | Web | 23. října 2015 v 21:16 | Reagovat

My jsme sice nebyli u známého v taverně, ale nějak jsme řecké rodině, co obsluhovala, padli do oka a následně jsme na hotelu taky padli na postel, protože jsme se nemohli hnout. Měli jsme 4 chody, platili jsme za jeden, přičemž já jsem byla sytá už po předkrmu.Ale majitelé nedali jinak, než že se musíme prokousat až k moučníku a ledové kávě. Uznávám, že korupce byla úspěšná - milujeme Řecko! :-D

20 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. října 2015 v 21:42 | Reagovat

[13]: Jé, skopové, to je pochoutka, když je dobře udělané a hlavně teploučké. Už jsme je dlouho neměli. [:tired:]

21 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. října 2015 v 9:22 | Reagovat

Páni, jsem se tvým článkem tak najedla, že asi nebudu obědvat! :-D

22 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 24. října 2015 v 16:43 | Reagovat

Jsem zde prvně, ale jsem ráda, že jsem přišla. Mám štěstí, že jsem najedená, ale hlásím, že při tom, co já "zobu", bych to měla určitě tak minimálně na tři dny. Ale zato jsem se dobře pobavila a dík za to. Určitě dávám také hlas. Jo a koukám, že zde jsou všichni "mí známí", jen já tu chyběla. :-P

23 Krutomyval Krutomyval | Web | 25. října 2015 v 9:44 | Reagovat

mel sem hlad uz kdyz sem sem sel a ted je to asi tisickrat horsi. DIKY! :-(  ;-)  :-)

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. října 2015 v 14:35 | Reagovat

[19]: Tento způsob korupce je mi sympatický; protestuji jako většina korupčníků pouze naoko! :-)

[20]: Měl jsem skopové několikrát, pokaždé v jiné a velmi chutné úpravě.

[21]: Nevadí, věřím, že to platilo jen pro včerejšek a dneska je taky den :-).

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. října 2015 v 14:40 | Reagovat

[22]: Já jsem taky moc rád za každého nového čtenáře, tím spíš, že "všichni jsou už v Mexiku..." :-). Děkuji za hlas i za návštěvu a věřím, že nezůstane u jedné.

[23]: Kdybych použil variaci na Cimrmana, poradil bych ti, abys na moje stránky chodil vždy jen dobře najedený. Pak ale možná v určitých specifických situacích riskuješ jiné problémy :-).

26 Van Vendy Van Vendy | Web | 25. října 2015 v 18:17 | Reagovat

Zajímavé jsou cesty lidské. Takže jste se kdysi ostře střetli a pak z toho vzniklo přátelství?
Pěkný večer z toho vzešel, ač neplánovaně hodokvasný. A kouzelné vzpomínky. K nezaplacení. :-)

27 Čerf Čerf | E-mail | 25. října 2015 v 18:27 | Reagovat

[26]: Ano, kdysi dávno při první návštěvě mě hrozně vytočil, protože mi dal jasně pocítit, že v Řecku to prostě funguje jinak, než jsem byl zvyklý odjinud: Že musí být všechno rychle, na lusknutí prstu, protože jsem HOST a všechno se točí kolem mne. A on mi dal jasně na srozuměnou, že tohle v Řecku funguje jen v okamžiku, kdy to tak chtějí obě strany. Ale pak se mohou dít zázraky :-).

28 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 26. října 2015 v 20:05 | Reagovat

No, tak tolik jídla bych nezvládla! :). Ale je určitě hodně těžké odmítnout pohostinnost tak dobrého přítele a zkazit mu radost... Prostě to postupně zhubneš, no :). Ale dovolenou sis krásně užil a to je nejdůležitější a navíc jsi velmi statečný jedlík! :)

29 Sugr Sugr | E-mail | Web | 26. října 2015 v 20:14 | Reagovat

Tak si tak představuju sebe na takových hodech. Sebe, která z normální porce sní půlku a ještě čtvrtku nechá! :-D  :-D

30 Čerf Čerf | E-mail | 26. října 2015 v 22:20 | Reagovat

[28]: Pokud jde o takové dobroty, dokážu jako jedlík divy :-).

[29]: Když oni jsou potom majitelé taverny tak smutní... Ale v tvém případě mohou pomoci "přístavní kočky", které obcházejí kolem stolů a dokážou přesně vytipovat "slabší kusy" z řad hostů, na které potom tak útrpně a upřeně hledí, že od nich skoro stoprocentně něco dostanou :-).

31 Sugr Sugr | E-mail | Web | 27. října 2015 v 18:16 | Reagovat

[30]: Ba! Slabší kus, čili já, bych zřejmě byla kočičí oblíbenkyně, myslím, že kdybych na místě setrvávala více dnů, milá kočička by praskla přežráním! :-D

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. října 2015 v 0:02 | Reagovat

[31]: Neboj, každou nasycenou kočku u takového stolu nahradí tři další.

33 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 31. října 2015 v 19:28 | Reagovat

Nádherný a úsměvný příklad řecké pohostinnosti :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama