Roupakias - vesnice duchů

5. října 2015 v 9:19 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

Protože bylo včera velmi nejisté počasí a dopoledne přišla i intenzivní přeháňka, vypravil jsem se na svůj další výlet jen do bezprostředního okolí místa svého pobytu ve Vassiliki. Vesnička Roupakias je asi 6 nebo 7 km daleko (moje čtyřkolka sice zatím jezdí, ale neukazuje ani rychlost ani ujeté kilometry, nu - konec sezóny a související únava materiálu, co bych chtěl, že?) a je zajímavá tím, že ji v minulých letech postupně opustili všichni obyvatelé a již tak chátrající stavení ponechali přírodě. Vesnička na úpatí nejvyššího věnce lefkadských hor tak nabízí zajímavé fotografické náměty, ale hlavně má mimořádně zajímavou atmosféru. Čím horší počasí je, tím je atmosféra "hutnější", no a včera mě zastihla další průtrž mračen v sedle pohříchu bezstřeché čtyřkolky právě kousek od Roupakias, takže jsem se vlastně jel do prázdné vesničky schovat. A řeknu vám, je to opravdu zajímavý pocit, když se po takové průtrži teprve chystají rozestoupit černá mračna, nad vámi s vrcholem kdesi vysoko v oblacích obrovitá hora a nad hlubokým údolím kráká přelétající hejno asi padesáti krkavců (nebo co to bylo, ale krákalo to velmi hlasitě). A vy jste v místě kdysi obývaném, do něhož zdejší lidé po generace otiskovali své stopy, a teď je tu jen ticho a silnička, po které projede tak jednou za hodinu někdo z místních, nebo se sem vypraví fotit podobný blázen jako já.

K tomuto stavení jsem dojel skrznaskrz promočený, chtěl jsem se v něm schovat, ale déšť v tu chvíli prakticky ustal a stejně by to asi bylo neproveditelné, protože ve stavení nezůstal žádný vhodný suchý úkryt. Ale úplně bez života to tu není: Na bývalé zahradě u této usedlosti si někdo rozložil včelí úly (o to méně je to vhodný úkryt na schovku :-)).



Vesničku jsem před lety objevil náhodou, když jsem jednou špatně zabočil a cesta mě přivedla až sem. To tu prý ještě přežíval jeden starý muž (na místním hřbitůvku je poslední pochovaný z roku 2014), dnes začíná být "vesnice duchů" skoro turistickou atrakcí, zmiňují se o ní průvodci a i delegát naší cestovky nás na ni upozornil. Paradoxně se o ní ví mnohem víc, než když byla ještě obydlená a normálně fungující. Každý dům má ale pořád své číslo, většinou namalované modrou barvou - tenhle dům byl číslo 695. Ne, že by tu těch domů bylo tolik, možná už jde o společné počítání s vedlejší rozsáhlou vesnicí Agios Petros, do které se většina původních obyvatel nakonec i přestěhovala.



Tohle je "usedlost s včelími úly" z dálky. Je dobře vidět, jak se zdejší vesnické domy stavěly; opravdu to nebyl žádný luxus.



K některým domům vede stále ještě viditelná a mnoha lety používání vyšlapaná přístupová cesta.



Tady by se dala točit pohádka ne o šípkovém, ale o ostružinovém království. Taková řecká "ostružinová Růženka". Já jako "princ" jsem ale odolal a nevstoupil jsem do trnitými křovisky prostoupeného domu, nemohl jsem tedy políbit žádnou krásnou dívku, probudit ji z letitého spánku a vzít si ji za ženu i s polovinou olivového sadu. Moji vysněnou Růženku naštěstí budit netřeba a pohádkovou mačetu je tedy možné nechat v pochvě.



V tomhle "domě" jsem se schoval před dalším nájezdem deště. Střecha už samozřejmě dávno neexistuje, ale vmáčknul jsem se aspoň "pod futro", kde bylo relativně sucho. I tady byl celý vnitřek prorostlý neskutečně agresivními trnitými křovinami, které postupně obepínají a likvidují dřevo, cihly i kámen.



Vidíte, opět jsem povolil uzdu náhodě a byl jsem odměněn: Když jsem byl deštěm uvězněný v bývalých dveřích tohoto domu, neměl jsem co dělat, a tak jsem se snažil ve změti křovin a zbytků propadlé střechy očima najít něco, co by vypovídalo o dávném životě v těchto kamenných stěnách. A výsledek byl pro mě neuvěřitelný: Našel jsem totiž starý původní stroj na drcení oliv. Dvojice velkých kulatých kamenů se otáčela ve veliké nádobě na železné ose a drtila svou obrovskou vahou vsypané olivy na pastu, která se pak dál lisuje. Jakpak dlouho byl asi tenhle stroj v provozu a kolik báječného domácího oleje pomohl vyrobit?



Vesničkou vede zvrásněné kamenné koryto potoka, které odvádí vodu z celého hlubokého údolí. Stačí chvíli pršet a potok začne sbírat vodu steklou z hor a za chvíli se promění v dravou říčku. Obrovité kameny v korytě a staletími vymleté "kanály" v kamenném podloží a kamenné kaskády ukazují, jak umí zdejší proud vody být prudký.



Voda tu vytváří (pokud ovšem teče, v létě tu žádné divoké vodní reje nečekejte) až několikametrové vodopády. Jednou se sem přijedu podívat v zimě, to se tu jistě dají nafotit nějaké obrázky i do kolekce o řekách :-).



Tohle obydlí u silnice je pořád ještě celkem zachovalé. Tak co? Nechtěli byste se sem přestěhovat? jen by to chtělo trochu vyspravit koupelnu a nově vydláždit bazén... Inu, je fakt, že představy o kvalitním bydlení se s časem maličko posunuly.



Rozpadlé domy jsou ve většině řeckých vesnic, to ještě neznamená, že vesnice nežije. Její konec ale jasně dokumentuje tahle "kaplička", kde jinde v Řecku většinou svítí zapálený olejový plamínek anebo je aspoň vidět, že o svaté místo někdo pečuje, je tam svatý obrázek, nádoba na olej, atd. Ve vesničce Roupakias už tomu tak není, takže je jasné, že už tu žijí opravdu jen duchové.



Nejluxusnější obydlí, které jsem našel, je taky opuštěné a postupně se rozpadá. Ze židle ve dveřích jako by se teprve před chvílí zvednul hospodář a odskočil si pro nějaké nářadí do kůlny. A na ozdobných sloupech se pne vinná réva, jejíž hrozny ale už nikdo nesbírá, visí jich tu plno.



Protože u tohoto stavení střecha ještě drží (byť při případné návštěvě interiéru nedoporučuji kýchat), nakoukl jsem dovnitř. Jen nakoukl, nevstoupil, protože nechci rušit ani zdejší duchy ani provokovat případné živé - v zahradě tohoto domu stojí citroník doslova obsypaný žlutozelenými šťavnatými plody. Plody sice nikdo nesbírá, ale někdo před nedávnem stromu prořezal větve. A muselo to být snad jen před pár hodinami, protože citrony na odřezaných větvích na zemi ještě nestihly seschnout. Občas sem tedy někdo - nejspíš z rodin, kterým to tu patřilo a dosud patří - stále dochází.



Z okolních staveb už zbyly jen obvodové zdi a i ty časem podlehnou nerovnému boji s křovisky.



Jediným opraveným místem v obci je místní kostelík s malým hřbitůvkem. Pár hrobů s kříži a někdy i s fotografiemi těch, co tu žili svůj nelehký (a většinou velmi dlouhý, devadesátníci zde opravdu nejsou žádnou výjimkou) život. Na fotce je vidět i úbočí hory překryté asi v polovině hustými dešťovými mraky.



Komupak a jak často se tu asi na opravené zvoničce vyzvání?



U kostelíka jsem potkal mladý místní pár s velikým psem (byli slušní a vzali psa na vodítko, když viděli podivnou náplavu s foťákem). Taky si to tu šli projít a podívat, co je ve vesničce duchů nového. Oprášili jeden z hrobů a pokračovali po cestě dolů vesnicí. Když jsem se ale silnicí za pár minut vracel, nikde jsem je nepotkal, takže museli zahnout na některý ze zdejších pozemků nebo zajít do některého stavení. Vesnička tedy není úplně mrtvá, ale minimálně v duších potomků místních rodin nebo sousedů stále trošičku žije. Pokud to ovšem nebyli - i se svým psem - taky duchové!



A na závěr posílám malou místní opršenou kytičku všem duchům, živým a koneckonců i všem "ostružinovým Růženkám" našich srdcí :-).




Pozn.: Na speciální přání Bev přidávám ještě ne tak povedenou fotku zmiňovaného citroníku na zahradě "luxusního domu s židlí".

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 5. října 2015 v 9:40 | Reagovat

A tak já jak se znám bych ty domy prolezla. To mne vždycky strašně láká. Koryto potoka je opravdu hodně zvláštně tvarované a musí tam být opravdu krásné vodopádky. A brambořík nakonec je krásná tečka :-)

2 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 5. října 2015 v 9:43 | Reagovat

Nádhera! Tahle místa mě vždycky takovým zvláštním způsobem přitahovala :-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. října 2015 v 11:30 | Reagovat

Tak tahle nějak začínají americké hororové filmy...

4 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 5. října 2015 v 12:46 | Reagovat

Neuveritelna reportaz! Super. A otazka: Predavaju tie zrucaniny, oplatilo by sa tam investovat? (Ked tam ziju - zili - "devadesatnici", mozno aj ano?) Myslis, ze je to drahe, alebo to fakt caka na nevydarenych zbohatlikov? Velmi ma to ako "bybaleho" z tej branze zaujalo. I ked je to asi skor utopia. Vsetci investori sa hrnu k moru, tam hore by to znamenalo asi skory bankrot, nie?

Alebo "koniec romantiky". Aj sa omluvam za kacirske myslienky, len ma to tak napadlo. Ja osobne sa tam uz asi nikdy nevytrepem, tak hlat snivam...

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. října 2015 v 13:06 | Reagovat

[1]: Bramboříků tu po prvních podzimních deštích vykvete spousta.

[2]: Má to tajemství a člověk si může snadno domýšlet příběhy.

[3]: Nemůžu říct, že bych si na to nevzpomněl.

[4]: Ono to není zas tak moc vysoko, tak 150-200 m nad mořem. A k moři je to co by Bugár kamenem dohodil. Ale třeba nikde jsem neviděl elektrické vedení, které na jiných místech v Řecku neskutečně překáží ve fotografování :-).

6 Jarka Jarka | Web | 5. října 2015 v 13:28 | Reagovat

Říkala jsem si, co asi budeš dělat v místech, kam se jezdí na letní dovolené, protože na chytání bronzu, už je asi pozdě i ve jindy slunném Řecku. Teď už to vím a považuji tvou dovolenou, za nádhernou. Vycházky do okolí skýtají doslova žně pro tvůj foťák a dokonce ani to bídné počasí, tvým parádním snímkům, na kráse neubírá. ;-)

7 Bev Bev | E-mail | Web | 5. října 2015 v 13:34 | Reagovat

Velice krásně a poutavě se ti podařilo zachytit atmosféru opuštěné vesnice, fotky jsou působivé a vyprávění příjemné. Nejvíc na mě zapůsobila ta židle ve dveřích, to je přesně, jak říkáš, jako by z ní před chvilkou někdo vstal, ale je možné, že to tak opravdu bylo. Lituji jediného, žes nevyfotil i ten citroník, to bych moc ráda viděla. :-)

8 Miloš Miloš | Web | 5. října 2015 v 13:43 | Reagovat

Bezva reportáž, to se v průvodcích za hranice všedních dnů nenajde.

Petře, tam ses mohl ubytovat a ušetřit náklady na cestu :)
Přízračnost toho místa působí, jako kdyby tam vybuchla jaderná elektrárna a všichni se museli vystěhovat.

9 dáša dáša | E-mail | Web | 5. října 2015 v 14:32 | Reagovat

Petře, měl bys psát své reportáže s exluzivními fotkami do časopisu Země světa nebo Lidé a země.
Úžasná reportáž, přečetla a prohlédla jsem si fota třikrát po sobě. Vesnička je překrásná, na její prohlídku bych potřebovala aspoň celý den a jen sama, aby nikdo nenarušoval vnímání atmosféry a mé představivosti. A určitě bych do některých domů vlezla ( takto jsem lezla do opuštěných usedlostí v Toskánsku, manžel stál pod domem a bál se, že se někam propadnu :-).
A v bedekru o té vesničce je nějaká zmínka ? Jestli ne, měl bys na ni upozornit na Wikipedii. Má obrovské genius loci. Děkuji Ti za článek o ní :-). V tom malém domečku je i koupelna ? Jak by se tam vlezla?

10 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. října 2015 v 14:48 | Reagovat

Velice smutné obrázky. Dům na tom prvním mi připomíná rodný dům mé babičky, jak si ho pamatuji z dětství.

11 Jan  Turoň Jan Turoň | 5. října 2015 v 16:30 | Reagovat

Takové moderní řecké Machu Picchu....

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. října 2015 v 18:48 | Reagovat

[6]: Pozor, i ti, kteří se soustředí na chytání bronzu, mají žně. Každý den je tu tak 26-28 přes den a když svítí sluníčko, tak pěkně připaluje, dokonce i ty, kteří se - jako já - soustřeďují na něco jiného :-).

[7]: Citroník mám samozřejmě taky, on jako fotka nebyl moc výrazný a musel jsem vybírat. Ale na speciální přání ho v noci doplním "pod čáru" :-).

[8]: Měl jsem pocit, že tam už někdo bydlí. Nebo spíš něco. Viděl bych to na různou havěť, se kterou se normálně domácnost nesdílí.

[9]: Koupelna tam asi není, ale mě stačila ta sprcha z oblaků :-). Těší mě psát exkluzívní reportáže sem na blog a číst si k tomu krásná vyprávění jiných lidí ve jmenovaných časopisech. Ano, mě ta vesnička taky moc zaujala, už když jsem tam byl před třemi lety poprvé, byla moc zajímavá a teď se to s odstupem ještě znásobilo. Letos poprvé se o vesničce zmínili naši zdejší delegáti, což mě překvapilo. Tak se asi vesnička duchů postupně proslavuje.

[10]: Asi by se nám dnes už zajídalo udělat si takový výlet do minulosti. Koukali bychom, na čem všem jsme závislí.

[11]: Machu, Machu možná, ale Picchu, Picchu ne! :-)

13 Joina Joina | Web | 5. října 2015 v 19:43 | Reagovat

Uplně mě mrazí po zádech když vidím už ty fotky. Ale jako jo, vždycky mě takové místa lákaly.

14 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 5. října 2015 v 19:50 | Reagovat

Dokonalé fotky... ze všech nejlepší je ta poslední

15 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 5. října 2015 v 20:47 | Reagovat

Vypadá to tam opravdu trochu strašidelně :), moc se mi líbí ten zarostlý dům a samozřejmě poslední fotografie - krásný něžný detail...:).

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. října 2015 v 20:54 | Reagovat

Je to hodně smutná vesnička. Nejvíc mě rozesmutnila ta prázdná židle ve dveřích... ;-)

17 Janah Janah | Web | 5. října 2015 v 21:27 | Reagovat

Takže- Jak chceš ten svůj nový stroj na lisování oliv dopravit do ČR? ;-)  :-D

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. října 2015 v 22:02 | Reagovat

[13]: No to je hezké, že se tady ukáže člověk s blogem "japonský dům" jako reakce na článek o Řecku :-). Veškeré články o zajímavých místech v Řecku (ale i v Japonsku) jsou ti k dispozici!

[14]: Ono to vypadá jednoduše, ale dělal jsem se s tím bramboříkem možná nejdéle ze všech fotek. Dokument je jedna věc, ale drobounký kvítek pěkně zblízka a ještě s kapičkama po dešti, to chce vytrvalost. Ale chtěl jsem ho tu mít pro jednu nejmenovanou nejkrásnější "ostružinovou Růženku", aby měla k těm všem svým krásným důvodům ještě o jeden víc se usmívat a o jeden méně se zlobit.

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. října 2015 v 22:13 | Reagovat

[15]: Ten zarostlý dům vypadal před třemi lety ještě docela normálně, měl jen napůl propadlou střechu, ještě bych možná našel někde fotky, které jsem tehdy ani nestačil publikovat, pro srovnání. Ale je zvláštní, že tehdy jsem fotil hlavně kostelík se zvoničkou a tentokrát jsem měl náladu na úplně jiné fotky.

[16]: Pro mě je ta židle optimistická. hospodář tu někde jen, jen si na chvilku odskočil, Za chvíli se vrátí, sedne si a bude zase pozorovat kolemjdoucí a volat na ně "jásu!!".

[17]: Neříkej mi, že když se přes Evropu dostane bez větších problémů milión běženců, neprojdu já se strojem na drcení oliv! Spíš mi poraď, jak ho vytáhnout z těch ostnatých křovisek :-).

20 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 5. října 2015 v 22:20 | Reagovat

[19]: Záleží na momentálním rozpoložení, prostě se asi tentokrát jinak cítíš a proto si vybíráš k focení jiné cíle :). A vybíráš velmi dobře..:).

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. října 2015 v 22:51 | Reagovat

[20]: Ono je to možná i tím, že minule jsem přijel do vesničky omylem a teprve zpětně jsem hledal, o co vlastně jde. Tentokrát jsem sem cíleně směřoval a měl jsem jasnou představu, co bych rád našel :-).

22 Míra Míra | 5. října 2015 v 23:04 | Reagovat

Krása! Nemám co dodat a tak nic nedodávám. Anebo jo? :-)

23 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 5. října 2015 v 23:04 | Reagovat

[21]: Aha..:). Stejně je to krásná dovolená.. a moc se těším na další fotky..:).

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. října 2015 v 23:28 | Reagovat

[22]: Dodáváš až dost, díky!

[23]: Dovolená je to krásná. A dneska byl mimořádně krásný den, který jsem si nenechal zkazit ani tím, že mi chcípla čtyřkolka úplně mimo civilizaci a já čekal na záchranu (Bože, jak já nesnáším, když si mám říkat o pomoc, i když je to v ceně :-)), naštěstí v nádherné krajině a nestihlo se nakonec ani smráknout.

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. října 2015 v 8:51 | Reagovat

[7]: Citroník jsem přidal už včera v noci a zatím se obrázek z administrace do publikovaného článku nepřenesl. Tak schválně, jak dlouho mu to bude trvat. Teď jsem z Řecka zvyklý na trochu jiné plynutí času, ale devět hodin prodlení už mi přijde i na řecké poměry dost.

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. října 2015 v 8:52 | Reagovat

[25]: No vida - a ledva jsem si veřejně postěžoval, citroník je tu. Takhle se na obra musí! :-)

27 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 6. října 2015 v 10:58 | Reagovat

Tá v texte spoomínaná dvojica s psom: Mne sa to uležalo a teraz viem jasne, že sa jednalo o duchov!

28 Sugr Sugr | E-mail | Web | 6. října 2015 v 19:06 | Reagovat

Bojim, bojim... O_O
Ještě že měla Bev speciální přání na Petra, citronky jsou veselejší... :-D

29 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. října 2015 v 23:14 | Reagovat

Oj, tam by se mohla natočit duchařská pohádka. Překrásná reportáž . Připomněla mi jednu řeckou píseň, kterou  mne naučila řecká dívka v r. 1956. Neručím za pravopis...
Jásu dimi trulam, trulam, trulam,
jásu dimi trulam páreme
kestyn angal jásu  jásu jásu
enyxeke vareme
Nevím, jestli byste to uměl přeložit- je to prý podle jednoho Řeka zamilovaná píseň - lidová

30 Bev Bev | E-mail | Web | 7. října 2015 v 7:32 | Reagovat

[25]: Jéé, tak to jsi moc hodný a ráda si počkám, nevadí, že to chvilku trvá. :-)

31 Bev Bev | E-mail | Web | 7. října 2015 v 7:45 | Reagovat

Tak už ho vidím, před chvilkou jsem odpovídala z mailu a neviděla jsem celý článek. :D
Je to krásný stromek a kolik tam je citronů! Určitě si je chodí někdo kontrolovat, jak dozrávají, proto ta židle ve dveřích. Děkuji, Petře, za pěknou fotku. :-)

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. října 2015 v 10:14 | Reagovat

[29]: To jsou ty rozdíly v založení lidí: Jeden si představí duchařskou pohádku a jiný "roupakiáský masakr motorovou pilou" :-)

Kromě "Ahoj Dimi" nerozumím ničemu, ale zní to tak emotivně, že si umím představit zamilované pokračování :-).

[31]: Je zvláštní, že mu jde o strom, ale ne o plody, protože na těch odřezaných větvích byla spousta krásných citronů.

33 Bev Bev | E-mail | Web | 9. října 2015 v 15:31 | Reagovat

Ha, tak to je divné! :-?  tak to nevím, co si o tom myslet. :D

34 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. října 2015 v 1:30 | Reagovat

Píšeš o všem se zvláštní poetikou. I zde. Pro někoho staré zdi a ty si v nich dokážeš vykouzlit život a historie. Možná i ten pár se psem ;-)

35 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. října 2015 v 16:06 | Reagovat

[34]: To jsem rád, že ti to připadne poetické. Blog má podle mého názoru být sice pestrý, ale měla by ho aspoň zčásti sjednocovat právě společná "poetika" - ať už jde o politiku, recenzi, fejeton, povídku nebo básničku. Anebo třeba fotoreportáž z vesnice duchů :-).

36 Radka Radka | E-mail | Web | 17. října 2015 v 22:26 | Reagovat

Moc příjemné čtení i pokoukání. A díky za ten citroník, také jsem toužila ho vidět :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama