Vesnička Alatro - za starými benátskými freskami

4. října 2015 v 8:13 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

Když napíšu hrdě "za starými benátskými freskami", vypadá to, jako bych za nimi bůhvíjak směřoval, poté, co jsem vše náležitě teoreticky nastudoval. Ale vy, co mě už delší dobu znáte, víte, že při svých cestách leccos zajímavého objevuji naprostou náhodou, které jen poskytuji pro její reje dostatečný prostor a uznání. Totéž se mi stalo i včera, kdy jsem si půjčil čtyřkolku a vyrazil do míst, které mám na Lefkadě stejně nejradši - do vnitrozemí, ze kterého místní obyvatelé sice moře občas pěkně shora vidí, ale málokdy se k němu jedou podívat, protože práci přece mají tady v horách, a ta nepočká!

Již dlouho jsem chtěl navštívit vesničku Alatro, byť pro mě byla jen jedním z mnoha bodů na mapě. Zajímavé pro mne bylo, že donedávna byla spojená s hlavní vnitrozemskou silnicí v této oblasti jen kamenitou cestou, která byla ovšem považovánana za oficiální silnici. Není divu - při mých prvních návštěvách Lefkady byla i ona hlavní vnitrozemská silnice jen kamenitou pěšinou s dopravními značkami a ukazateli, moderní asfaltový povrch dostávají tyhle vnitrozemské silničky až v posledních deseti letech, ovšem na Řecko tempem nebývalým. Na nové mapě (na Lefkadě se vždycky vyplatí mít aktuální verzi) jsem zjistil, že i Alatro už je o něco dostupnější, protože silničáři dali velké části původní pěšiny asfaltový povrch. Vyrazil jsem tedy do vesničky Alatro s cílem si ji prohlédnout a taky si vyzkoušet poslední kousky zdejších oficiálních "kamenitých silnic", které ještě v některých úsecích nepřeválcoval asfalt nové doby. Všimněte si - o nějakých benátských freskách ani slovo!

Nad horskou vesničkou Agios Ilias se pozorovateli otevírá věnec vrcholků pohoří Stavrota. Cesta po zdejších pěšinách je někdy adrenalinová, zvlášť staré úseky přímo ve vesnici mezi domy bývají dost náročné, se značkami pro příliš prudká stoupání si nikdo hlavu neláme, povrch je drsný a často rozlámaný a jen rozeznat "hlavní" cestu od často mnohem kvalitnějších příjezdových cest k jednotlivým stavením, je někdy sousto pro lidi se zkušenostmi z orientačního běhu. Zdejší horské prostředí je ale neočekávaně dobře obhospodařované. Kde to jen trochu jde, jsou políčka a především docela rozsáhlé vinice, kde ještě i začátkem října dozrávají tmavé, skoro černé, místní odrůdy.



Jen pro zajímavost: Člověk musí do vyprahlého Řecka, aby našel svou první letošní hřibovitou houbu. Není to paradox? A to tady opravdu intenzivně pršelo jeden jediný den.



Prudce klesajícími serpentýnami (bože, jak se asi tudy jezdilo, když byla cesta nezpevněná?) jsem sestoupal až do výšky kolem 500 metrů do vesničky Alatro. Stavení je tu jen pár. U pramene jsem potkal jednoho místního usedlíka, který se mi poctivě snažil odpovědět, kolik lidí tu žije, a pro prsty druhé ruky už neměl uplatnění. Mimochodem, dohledal jsem si, že začátkem 20.století tu žilo skoro 300 stálých obyvatel a v roce 2001 ještě 13. Starousedlík byl mimochodem velmi pyšný na kvalitu místního pramene a nedal pokoj, dokud jsem taky neochutnal a nepochválil mu ho.



Mám rád zbytky starých lefkadských chodníčků. Po některých jsou ještě patrné zbytky starého "dláždění", které se teď naopak zase začíná opečovávat jako u chodníku k hoře Skaroi, na některé dříve frekventované stezky lze usuzovat spíš už jen podle toho, jak se rozestupují stromy. Uvidíme, jak dlouho vydrží, když už dnes skoro všichni jezdí po silnicích.



No a pak zapracovala ona zmíněná náhoda. Přestala mi totiž startovat čtyřkolka. Když už jsem se nemohl rozjet půl hodiny a začínal si dávat dohromady slovíčka pro nepříjemný telefonický rozhovor s pronajímatelem, napadlo mě jako totálního nemotoristu poškádlit stroj velmi specifickým způsobem, o kterém se v návodu k použití (který při vypůjčení stejně nedostanete) nejspíš nic nepíše, ale motor k mému překvapení naskočil. No a protože jsem se bál, že když někde zastavím kvůli focení na delší dobu, už se nerozjedu, rozhodl jsem se zastavit na pokud možno velkém kopci, abych při případných dalších problémech mohl sjet do údolí aspoň samospádem. No a co myslíte, že bylo právě na tom místě, které jsem si vytipoval jako výhodné pro zastavení nemohoucího vozidla (a řidiče)? Kostelík. Zvenku naprosto nenápadný, který byste snadno minuli podobně, jako bych to zklamaně udělal já, protože bych si řekl: No jo, v tom Alatru prostě není nic k vidění!". Ale náhoda mě jako už tolikrát na mých cestách světem nenechala ve štychu, a proto jsem měl možnost prohlédnout si pro mne fascinující místo, o kterém se průvodci buď vůbec nezmiňují, nebo je to zmínka jen nicneříkajícím názvem: Kostelík Agios Ioannis Prodromos, tedy v překladu kostelík svatého Jana Křtitele.


Zvenku je vše nenápadné: Malá chaloupka vlastního kostelíka, bílý kříž, oddělená zvonička, jak to v Řecku bývá a tvarově zajímavý strom s velkým otvorem v kmeni.







Kostelík pod velkou horou se právě tak trochu opravuje, není přesně poznat, jaký nepořádek patří k opravě a který je původní a stálý, ale všimněte si - jedna část budovy už má krásnou novou střechu a ta druhá snad v dohledné době taky bude mít, aspoň podle materiálu skladovaného všude kolem.



Ještě než jsem zašel dovnitř - spíš pro formu, protože kostelíky jsou na řeckém venkově v interiéru hodně podobné a jejich vybavení je velmi jednoduché - musel jsem obdivovat nádherný výhled na mořské pobřeží. Dole u moře leží nejrušnější místní turistické středisko Nidri, ale to je úplně jiný svět, než ten tichý vesnický.



Ani v té opravené části kostelíka na mě nečekalo žádné překvapení. takovéto oltáříky jsou v místních svatostáncích běžné.



Pak jsem ale prošel do té druhé části (s dosud neopravenou střechou) a užasl jsem. Všechny stěny jsou totiž pokryté nádhernými freskami. Jak jsem se dočetl, jde o vzácně dochované pozdně byzantské fresky ze 17. století. Od doby jejich vzniku už tu byla řada silných zemětřesení, která většinou nejsou k podobným artefaktům moc uctivá. Mnoho podobných kostelíků spadlo a musely být pracně opravovány nebo znovuvystavěny. A tady zůstaly dokonce - na mnohým místech sice popraskané, nevím, co by tomu řekl statik - nádherně barevné staré fresky z původní výzdoby. Musím přiznat, že to na mě mělo doslova ohromující účinek. Tím spíš, že v těchhle místech se nějaké velké pomoci zvnějšku moc nedovoláte a co si zdejší lidé neopraví sami, to nemají. Podobně jako já s nestartující čtyřkolkou :-).



























Když jsem zkoušel najít na internetu podrobnosti, moc jsem nepochodil, podrobnější popis s obrázky jsem nenašel vůbec, dozvěděl jsem se jen, že je tu obraz Poslední večeře a že jsou tu vyobrazeni mimo jiné svatí Kosmas, Damian, Panteleimos a Minas a samozřejmě svatý Jan Křtitel, kterému je kostel zasvěcený, se svým otcem, svatým Zachariášem. Tak snad prominete, že jsem obrazově zdokumentoval tu nástěnnou nádheru trochu podrobněji, tím spíš, že nikdo netuší, kdy se zdejší neklidná země zase zachvěje a kdoví, jak to s nimi dopadne. Snad bude ochranná ruka zdejšího patrona dostatečně pevná.


Mimochodem - přímo před kostelíkem je úžasný výhled na východní pobřeží Lefkady s několika blízkými ostrovy, dříve většinou v majetku Aristotela Onassise (Scorpios, Scorpidi, Sparti...), vpravo v dálce největší soukromý řecký ostrov Atokos (pro změnu v majetku rejdaře Tsakose). No a úplně v dálce se rozprostírá řecká pevnina - pobřeží Akarnánie.



Svůj specifický způsob startování čtyřkolky používám i nadále a zatím (aspoň první den na cestách) kupodivu pořád funguje. Je to trochu adrenalin - rozjede se? nerozjede? - uvidíme při dalších cestách. Snad při mě budou místní svatí stát, když jim tu dělám takovou reklamu!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 4. října 2015 v 8:47 | Reagovat

Co staré dobré startovací heslo : " Pane Mopadgi"?Kostelik je vážně krásný. Zevnitř. Je vidět že ty fresky jsou opravdu hodně staré.Musí to být úžasný pocit si na ně sáhnout a vědět že saháš o kolik set let zpátky v čase.....

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. října 2015 v 10:38 | Reagovat

[1]: Ano, na to heslo jsem si vzpomněl, ale asi jsem ho neříkal s dostatečně helénským přízvukem :-).

3 Miloš Miloš | Web | 4. října 2015 v 10:42 | Reagovat

To je tedy objev! Podle pohledu zvnějšku to vypadá spíš jako nějaká kůlna, nebo stavení, kde vykrmují pašíky.

Na takových cestách jezdit musí být taky zážitek, pěkně se protřepou všechny vnitřnosti.

Pohledy shora na ostrůvky a hory jsou kouzelné.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. října 2015 v 10:59 | Reagovat

[3]: Je to docela legrace, když jedeš krokem po cestě plné suti a kamení mezi vinicemi, po které bys v Čechách nešel ani pěšky, protože je to ozlomhonu, občas krkolomné stoupání, občas zase cesta kamsi hluboko dolů, a najednou se objeví starý dopravní rozcestník (psaný samozřejmě alfavitou) Lefkada - Nidri. Samozřejmě chápu, že pokrok se zastavit nedá, ale není marné si připomenout, že takhle vypadala doprava včetně hlavních tahů vnitrozemím řady evropských zemí ještě nedávno. Takové dopravní muzeum na vlastní kůži :-). Snad se tam ještě dostanu a něco vám nafotím, teď jsem byl rád, že jsem se udržel v sedle a nezůstal jsem někde viset.

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. října 2015 v 11:01 | Reagovat

[4]: Nu, "ozlomhona" to být zrovna neměla. Dnes od rána píšu na web samé nesmysly a překlepy, to je tím, že právě prší a nemůžu jít hledat další utajené poklady :-).

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. října 2015 v 11:30 | Reagovat

Nechť tě patron čtyřkolek opatruje.

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 4. října 2015 v 11:58 | Reagovat

Ty fresky jsou nádherné. Docela pochybuju, že krom tebe, nás a obyvatel žijících v blízkosti kostelíku o nich někdo ví :-)

8 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 4. října 2015 v 12:27 | Reagovat

Napinavá reportáž! Čo nechápem je to "utajenie". Možno je to ale zámer.
(V diere stromu je to napol sova a napol nejaký medvedík, čo tam skameneli? ;-) )

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. října 2015 v 16:58 | Reagovat

Ten pojem "benátské fresky" byl asi příliš odvážnou a nepřesnou zkratkou, takže kunsthistorici by se z něj zoufale chytali za hlavu. Kdybych chtěl být přesnější, měl bych spíš říct "fresky postbyzantského typu vzniklé za benátské nadvlády", ale to - uznejte - by bylo na název příliš dlouhé :-).

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. října 2015 v 17:07 | Reagovat

Tak koukám, že při této cestě jsi se nenudil. I ty fresky jsi zastihl a neminul. Přeju ti další pěkné výlety :-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. října 2015 v 17:10 | Reagovat

[6]: Patron zatím dělá, co může, byť jsem dnes chytil parádní průtrž mračen přímo v sedle. Ale samozřejmě i tuhle nepříjemnou skutečnost jsem využil k zajímavému objevu, který by v zívačkovém počasí nikdy nenastal. Uvidíme, jak vyšly fotky.

[7]: Ale ano, na webu se najdou zmínky a dokonce i pár fotek z interiéru (kupodivu nejvíc italsky). Ale že by to v průvodcích bylo uvedeno tlustě jako výrazný důvod, proč opustit krásné pláže, to zase ne.

[8]: Je tu pár kostelíků vzniklých v rámci protitureckého "odboje" které jsou ale skryté tak, že bylo opravdu těžké je najít a i na mapu se dostávají až teď (o jednom jsem psal v článku http://pvapenik.blog.cz/1010/jeskynni-kostelik-agios-stefanos). Tenhle kostelík se jako budova tolik neskrývá, ale zato "klame tělem". Spíš jsem tam čekal nějaký technický "přístěnek", kde jsou naházené židle a různé s náboženskou činností více či méně související předměty, to už jsem tu viděl na mnoha místech.

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 4. října 2015 v 18:37 | Reagovat

Ty fresky jsou překrásné, musel to být neuvěřitelný pocit!
Nedalo mi to a trochu jsem zagooglila, tady je o nich něco málo - http://www.kolivas.de/archives/130794, http://www.kolivas.de/archives/233637

13 Jarka Jarka | Web | 4. října 2015 v 19:42 | Reagovat

Vůbec by mě nenapadlo, že to nízké, napůl rozpadlé stavení, je kostelík. Je to divný zvyk, stavět zvoničku vedle, protože právě věžička je u nás rozpoznávací atribut všech kostelů i kapliček. Ty úžasné fresky, musely být pro tebe velké překvápko. :-)

14 Petr JIndra Petr JIndra | E-mail | 4. října 2015 v 20:24 | Reagovat

Byzantské pojetí liturgického prostoru a jeho výzdoby včetně ikon – což jsou v zásadě i ty fresky – žil v ortodoxním křesťanství po pádu Konstantinopole beze změn dál. Vlastní benátské umění od renesance po baroko, od Belliniů po Tintoretta a Strozziho se ve stylu výzdoby neprojevilo ani nepatrnou stopou. Takže "benátské fresky" to bez ohledu na politické dějiny nejsou.. Takto rozsáhle dochovaná výzdoba kostela "byzantského typu" je opravdu unikát. Věřím, že to byl silný zážitek a srdečně zdravím, Petr!

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. října 2015 v 20:38 | Reagovat

[14]: Já jsem si říkal, že mi tahle mediální zkratka neprojde, proto jsem ze špatného svědomí napsal aspoň upřesnění v komentáři [9]:. Ale, damned, kdo by si pomyslel, že půjdeš kolem - k mé velké radosti ovšem - právě dneska! :-)

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. října 2015 v 20:44 | Reagovat

[12]: Díval jsem se na odkazy a je to tam moc hezky zpracované, děkuju!

[13]: Já se napřed zdráhal vůbec vstoupit, protože jsem si myslel, že je to nějaké stavení, které ke kostelu vůbec nepatří. Ale pokud jde o zvoničky - můj nejoblíbenější lefkadský horský klášter Agia Paraskevi má zvoničku víc než sto metrů od klášterní budovy, ta je postavená tak, aby "shlížela" do hlubokého údolí.

17 Jan Turoň Jan Turoň | 5. října 2015 v 7:48 | Reagovat

Teď jenom aby příroda přála kostelíku i nadále a aby ty fresky při rekonstrukci citlivě zrestaurovali, aby to zustalo i pro další generace....vydrželo to na ty přírodní poměry neuvěřitelnou dobu už teď... :-)

18 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 5. října 2015 v 20:48 | Reagovat

Nádherné...:). Užívej si to - moc pěkné fotky :)

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. října 2015 v 22:18 | Reagovat

[17]: Restaurování bude podle připraveného materiálu tak, že se udělá nová střecha, která při dalším zemětřesení zase spadne. A tak pořád dokola.

[18]: Díky a přeju do Čech krásné dny, dnes tu byl nádherný den - přes den 28 stupňů, teď před půlnocí 21. Takhle si představuju léto, to naše by sem mělo jezdit v říjnu na stáž :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama