Zachraňte vojína Čerfa!

7. října 2015 v 9:39 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

Tedy - abychom byli přesní, nejsem tak docela vojín, ale podporučík v záloze, což se ale - pokud na sobě zrovna nemáte uniformu, a to já neměl rovné čtvrstoletí - stejně nepozná. Ale zachraňován jsem byl akcí velkolepou, které se zúčastnili dva místní muži, zúčastnili se jí dobrovolně, i když jim při ní šlo místy doslova o život. Zůstal jsem totiž několik hodin napospas drsné a krásné lefkadské přírodě se zcela nepojízdným a nenastartovatelným strojem. Moje pronajatá čtyřkolka se totiž definitivně rozžehnala s touto turistickou sezónou a rozhodla se jít na zimní odpočinek o tři dny dřív, než bylo v plánu.

A přitom stačilo málo a nikam jsem toho dne nejel. Den byl nádherný, sluníčko svítilo jak v červenci, voda byla možná ještě teplejší, prostě optimální den pro válení na pláži, zvlášť když už definitivně skončila sezóna pro zdejší "kráječe hlav - všudypřítomné windsurfery". Najednou se člověk rozhlédne po kilometr dlouhé pláži a zjistí, že jsou na ní všehovšudy tři lidé. Jenže - platím si přece půjčovné za čtyřkolku, tak to by bylo, abych si po dopoledním plážování neudělal menší výlet.

Naplánoval jsem si výlet k majáku na nejjižnějším bodě ostrova. Možná si pamatujete fotku majáku z veliké dálky v mém článku Výšlap na horu Sikero. Nejkratší cesta k majáku vede ale oklikou: Napřed musíte hluboko (a vysoko) do vnitrozemí ostrova a pak se teprve dá stočit směrem k západnímu pobřeží, kde cestou jedete nad všemi nejslavnějšími plážemi ostrova. Kromě toho jsem cestou chtěl koupit od místních sympatických babiček v černém oblečení jejich vynikající tymiánový med, ten si ani při jedné z návštěv ostrova neodepřu.

Upřímně - překvapilo mne, že stroj tentokrát vůbec neodmlouval a startoval hned napoprvé. Ale nejsem podezřívavý člověk a neviděl jsem v tom žádný úskok, spíš smíření. Celou cestu jsem míjel zajímavá místa, která jsem si chtěl prohlédnout a vyfotit, ale vždy jsem si řekl, že se tu zastavím až cestou zpátky, kdy už si budu moct lépe řídit čas a světlo. Na Lefkadě jsou totiž kvůli vysokým kopcům velmi rozdílné světelné podmínky. Někde slunce zapadá za kopce už poměrně brzo odpoledne, zatímco právě západní pobřeží má až do skutečného západu slunce (do moře) nádherné večerní světlo - to už ale vesnice ve vnitrozemských údolích mají dávno skoro tmu.

K majáku mi chybělo necelých pět kilometrů, když v prudkém sjezdu motor "chcípl" a už nešel nastartovat. Samospádem jsem ještě dojel do údolíčka poblíž kláštera Agios Nikolaos, který jsem rovněž chtěl (ovšem na zpáteční cestě, jak jinak) navštívit, nějakou dobu jsem se s motorem dohadoval a nepodařilo se mi ho přemluvit. Řekl jsem si tedy, že nebudu dělat ukvapené závěry, dám stroji příležitost si věc v klidu rozmyslet a v mezidobí prozkoumám okolí.

Kousek od místa, kde jsem nedobrovolně zakotvil, stojí letitý platan, neklamné znamení, že v blízkosti je pramen. Hurá, žízní tedy nejspíš nezhynu.



Prosím, studna pro trosečníky je k dispozici a kousek dál vpravo i kamenné korýtko, kdyby se mi znelíbila moje plastová láhev.



Jak jsem už říkal, chtěl jsem se podívat do zdejšího kláštera Agios Nikolaos a vyfotit si ho. Nikdy se mi totiž nepodařilo dostat dovnitř. Tentokrát poprvé ano, musel jsem však akceptovat skutečnost, že všude jsou výzvy a prosby, aby se v prostoru kláštera nefotilo, dokonce ani zvenku. Jsem uznalý, tak podobné výzvy dodržuji, protože si nemyslím, že mám automatické právo podřizovat okolní svět právě svým přáním. Na oplátku jsem byl překvapený tím, že v okolí vlastního kláštera je normální stavení, kde žijí normální lidé, kteří vám rádi prostor kostela otevřou, abyste si ho mohli prohlédnout, a pak speciálně pro vás - když chcete odejít - otevřou i maličký obchůdek s místními specialitami a očekávají jako samozřejmost, že ze svatých míst neodejdete s prázdnou a něco si koupíte. Já jsem si vybral malou skleničku tymiánového medu, abych neurazil místní božstva, ještě nejsíš budu pro zpáteční cestu jejich pomoc potřebovat.


Z areálu kláštera je krásný výhled mezi olivami na ostrov Atokos. Bylo to už daleko od červených zákazů focení s mnoha vykřičníky, tak jsem si udělal aspoň tuhle fotku.



Poblíž cesty, kde stál můj nepohyblivý stroj bylo další z mnoha "vybydlených" kamenných stavení.



Pořád jsem přemýšlel, co měla tentokrát náhoda za lubem, že mi stroj znepojízdnila právě tady. Tak jsem se vydal po kamenité cestě, která začínala poblíž, a dostal jsem se na místo, odkud byl nádherný výhled na záliv Vassiliki - úplně z jiné strany, než jsem ho zatím znal. Mimochodem - ten kopec vypínající se nad mořem je právě ono Sikero, na které jsem vylezl letošní první den na Lefkadě.



I tenhle celkem plochý výběžek ještě patří k Lefkadě, jedná se o mys Lipso



Velký soukromý astrov Atokos (úplně vpravo) jsme tu už měli, poprvé se nám představuje i malý ostrůvek Arkoudi, který nemá žádné stálé obyvatele a patří už k Ithace.



To maličké mraveniště s domečky uvnitř zátoky je Vassiliki. Tam se potřebuji dostat a obávám se, že to vlastními silami nezvládnu. Ono se to zdá být jenom kousek přes vodu, ale po silnici je to skoro 30 km.



Cestou k "zaparkované" čtyřkolce jsem se pokoušel vemluvit řeckým bohům, že by mohli přimhouřit oko a nějak ze staré známosti pomoct s nastartováním stroje, když o nich už dlouhá léta tak pěkně mluvím a píšu na blogu. Ale řečtí bohové měli patrně právě na starosti něco důležitějšího, třeba odpouštění řeckého dluhu. Ještě jsem se nějakou dobu pokoušel nějak nepojízdný stroj přemluvit, ale nakonec se nedalo dělat nic jiného, než zavolat známému pronajímateli. Dělám tohle děsně nerad, jsem zvyklý spoléhat se pokud možno na svoje omezené síly a zařídit se podle nich, strašně nerad se doprošuju pomoci, ale tohle nešlo řešit jinak. Tlačit těžkou čtyřkolku přes hory 30 kilometrů nebudu.

Napřed jsme si s panem pronajímatelem museli ujasnit, kde vlastně jsem. Zůstal jsem totiž na místě bez většího orientačního bodu, takže nastalo telefonické vysvětlování, kamže jsem to vlastně odbočil a jak daleko od jakého kláštera jsem. Ale chlapík to přijal normálně, ostatně - asi to při střídavé kvalitě svého vozového parku občas zařizovat musí. Že prý někoho sežene a pak mě přijedou zachránit. A já měl asi hodinu a půl času vnímat nádheru, vůně, zvuky podvečerní Lefkady, všechno to, co většinou ve snaze stihnout co nejvíc zážitků pomíjíme jako malichernou samozřejmost.

Slyšel jsem zdejší vítr, okouzleně jsem sledoval, jak se oblaka od moře usměrňují místními kopci, jak se původně prudké slunce postupně sklání k mořské hladině za obzorem. Měl jsem čas si promnout v ruce snítku divokého tymiánu, který dodává místnímu medu tak nenapodobitelnou chuť a krajině úžasnou vůni, měl jsem čas zaposlouchat se do melodického cinkání zdejších stád ovcí a koz a prohodit pár slov a posunků s jejich stařičkým pastevcem. Těch různých zvuků, vůní a krásy! Opravdová Lefkada všemi smysly. Můžete mi věřit, že ten čas prostého čekání na jednom místě byl možná tím nejzajímavějším a ve své obyčejnosti nejoriginálnějším zážitkem celého dne. Čas, po který jsem byl okolnostmi donucen zastavit a nechat se prostoupit světem okolo. Řečtí bohové dobře věděli, co dělali, když mi neumožnili nastartovat.

No a pak přijeli "záchranáři". Bál jsem se jen generálského efektu, že totiž oni udělají stejný úkon jako předtím stokrát já a jim motor začne okamžitě spokojeně příst jako kočka, která s vrněním čekala až na příchod svého majitele. Ale ani mistrům oboru se nepovedlo motor rozběhnout ani najít příčinu problémů. Natáhli tedy mezi auto a čtyřkolku lano, mne přestěhovali do auta na čestné místo spolujezdce a mladý milovník adrenalinu si sedl na nemohoucí čtyřkolku. Celou cestu zpátky přes všechny ostré zatáčky, polní cesty a horské serpentýny jsme projeli o polovinu rychleji než když jsem jel sám, oba Řekové si tuto příležitost k vydovádění opravdu užívali plnými doušky, čtyřkolka jela občas kvůli odstředivým silám v zatáčkách jen po dvou kolech, měl jsem hrůzu, že čtyřkolku i s jezdcem někde shodíme do propasti, ale o to větší povyražení z toho oba měli. K tomu samozřejmě můj známý za volantem stihl vyřídit asi patnáct emotivních telefonátů, na každému rohu mávat a troubit na různé známé, a ještě rozprávět se mnou, jak je neuvěřitelné, že se známe dlouhých dvanáct let, při jaké příležitosti jsem se vlastně viděli úplně poprvé, a že tomu maličkému uzlíčku, který mi vlastně před nedávnem přinesl hrdě ukázat jako čerstvě novorozeného syna, je už osm.

No řekněte, je možné si příště půjčit vozidlo od někoho jiného jen proto, že možná bude o něco kvalitnější a nikde mne nenechá ve štychu? Jako úspěšně zachráněný "vojín Čerf" musím připustit, že to prostě nejde!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. října 2015 v 10:24 | Reagovat

Prudké sjezdy čtyřkolkám prostě nesvědčí.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. října 2015 v 10:43 | Reagovat

[1]: Já jsem taky pro sjezdy nikdy moc nehoroval, zvlášť ten třináctý, jak se tehdy hodně psalo, se prý nepovedl.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. října 2015 v 10:52 | Reagovat

Jo jo, spoléhat se na božstvo je to nejrozumnější, co člověk může udělat :-)
Takovéhle zážitky jsou k nezaplacení a teprve z dovolené udělají tu pravou dovolenou, ovšem jen v případě, že si je člověk umí užít :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. října 2015 v 11:11 | Reagovat

Není nad to, znát se s majitelem té čtyřkolky, nezatracujte jej. Měl jste krásný výlet a já jsem jeho popis hltala jako krásný cestopis. Zvláště osobní zážitky jsou vždy zajímavé, když je tak hezky  popisujete. :-)

5 yellow yellow | 7. října 2015 v 12:23 | Reagovat

Kvůli takové kráse bych možná překonala i sama sebe a na fu čtyřkolku sedla.

6 Jarmila* Jarmila* | Web | 7. října 2015 v 12:23 | Reagovat

Početla jsem si výborně. :-) Při emotivním líčení krás řecké přírody jsem si chvílemi myslela, že jsem tam také. Cítila jsem i ty vůně.
Děkuji. :-)
Příště snad bude čtyřkolka v lepším technickém stavu. ;-)

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 7. října 2015 v 12:58 | Reagovat

Všechno zlé je pro něco dobré, to se snažím já teď nějak si vtloukat do hlavy i když mi to moc nejde. No a ty sis užil něco nezapomenutelného. I to jsi to ani neměl v plánu! Tedy ten tymiánový med musí vonět! :-)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. října 2015 v 13:16 | Reagovat

[3]: To víš, že jsem byl zpočátku taky v pokušení považovat to za komplikaci. Ale pak mi došlo, že je to možná naopak takový malý dárek, abych uměl líp ocenit to, co se našim roztěkaným pohledům často skrývá.

[4]: Známý vypadal, že má rukou jako chobotnice chapadel: Kouřil, řídil, držel mobil u ucha, stále stahoval a vytahoval okénko, jak na někoho venku volal, mačkal klakson, ukazoval rodeovému jezdci na čtyřkolce z okna vztyčený palec, když se povedlo nějakou ostrou zatáčku obzvlášť pěkně vykroužit a ještě stíhal gestikulovat v debatě se mnou i v rozhovorech s mobilními přáteli. A to ani nemluvím o tom, že když jsme vyjeli na nejvyšší kopec na silnici do Vassiliki, zastavili jsme, chlapci odpojili lano a řecký mladík sjel posledních asi deset kilometrů z kopce samospádem, takže jsme mu v autě nestačili. Kupodivu, přežil.

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. října 2015 v 13:25 | Reagovat

[5]: To nebylo nic nebezpečného, zvlášť když se nemohla ani hnout :-).

[6]: Hned, jak jsme dojeli, jsem dostal náhradní čtyřkolku. Taky - jako ta původní - neukazuje rychlost, ujeté kilometry, stav paliva a podobně, ale na rozdíl od ní zatím startuje. S novým strojem už jsem včera stihl projet celý ostrov tam a zpět, ale zatím nestíhám zpracovat materiál do podoby smysluplné reportáže :-).

[7]: Včely tu mají právě teď úplné hody - po porvních deštích leccos rozkvetlo a zrovna tymián má taky spoustu malých kvítků. Je tady celá oblast zasvěcená včelařství a výrobě medu a v ní jsou podél silnice rozeseté stánky, u nichž postávají zdejší babičky v černém oblečení. Neumějí většinou ani slovo jinak než řecky, ale když se mi před třemi lety povedlo vysvětlit jim, že sem jezdím kupovat med už řadu let, dostal jsem s velkým úsměvem a plácáním po ramenou ještě malou skleničku navrch :-).

10 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 7. října 2015 v 14:50 | Reagovat

Ten platan a studna jsou moc hezké :-) .

11 Egoped Egoped | E-mail | Web | 7. října 2015 v 16:12 | Reagovat

Člověk se choulí zimou, venku déšť a pošmourno, že by si nejraději pustil nějaký tragický film, aby nabral aspoň o trochu pozitivnější náladu ve smyslu "jsem na tom vlastně ještě dobře", ale protože je v práci, tak se místo promítání podívá na blog... a tady? A tady vidí fotky plné slunce, tepla a moře. Fakt dík!

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. října 2015 v 17:57 | Reagovat

[11]: Zase vocaď pocaď: Přece nebudu kvůli tvému dobrému pocitu jezdit v říjnu na Špicberky! :-)

13 Jarka Jarka | Web | 7. října 2015 v 18:23 | Reagovat

To byl den jak malovaný. Tedy, co se týče počasí. Oproti fotkám v minulém článku, jsou tyto jak z reklamního katalogu. Ale vlastně, jak sám píšeš, to byl krásný den se vším všudy, včetně porouchané čtyřkolky a adrenalinové jízdy zpátky do hotelu. Řekové si očividně umí užívat života, krize - nekrize, dluh - nedluh. :-D

14 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 7. října 2015 v 18:49 | Reagovat

Čtyřkolka dobře věděla, kde začít stávkovat. Jsou to nádherné fotografie, úchvatný pohled na hornatou krajinu a ta barva moře - na tu bych se vydržela dívat hodně dlouho..:). A navíc nechybělo dobrodrůžo v podobě zpáteční cesty..:-)). Měl jsi krásný den - paráda! :)

15 Sugr Sugr | E-mail | Web | 7. října 2015 v 20:00 | Reagovat

Už po přečtení nadpisu tvého článku, jsem si vzala brašničku První pomoci a patřičně vyškolena a léty prověřena - jsem připravena zachraňovat! ;-)

16 Miloš Miloš | Web | 7. října 2015 v 20:01 | Reagovat

Petře, měl bys také někdy vyfotografovat svou čtyřkolku, v tvých reportážích hraje jednu z hlavních rolí :-).

Fotky mají neskutečné barvy, jako kdyby v moři místo vody byl inkoust.

Že by se nemohlo fotografovat ani zvenku, slyším poprvé. Jestli se tam už nechystají na ten nápad z EU o "svobodě panoramatu", kdy nebude možné fotografovat ani veřejné stavby, protože to budou moct jen fotografové vydavatelů cestopisných průvodců.

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. října 2015 v 22:14 | Reagovat

[13]: A to jsem ještě nepsal, jak to pak pokračovalo v noci v přístavu, kde mě na závěr večeře šéf podniku slavnostně pozval ke svému stolu, abychom si mohli obřadně připít, nalil do mě o litr víc vína, než jsem měl původně kapacitu organismu, takže jsem pak šel o půlnoci cikcak kilometr domů a - netuším proč - jsem si prozpěvoval místo nějakého osvědčeného opileckého popěvku Scarlattiho klavírní sonátu h-moll K.27 a psal jsem v duchu báseň. Řečtí bohové to se mnou mají veselé :-).

[14]: Mě všechnu tu krásu v tu dobu trošku kalilo pomyšlení, že budu nejspíš muset volat "záchrannou jednotku", jinak bych si to užíval ještě mnohem víc.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. října 2015 v 22:20 | Reagovat

[15]: Tak jestli máš v brašničce i baterku do čtyřkolky, jsi na záchrannou akci plnohodnotně vybavena :-).

[16]: Modré barvě trochu přidává kvalitní polarizační filtr, který ve správné poloze dokáže odstínit mnohlé odlesky a dělá tak hladinu tmavší. S tím focením nevím, co je to za extrabuřt, ale asi to souvisí s tím, že kolem kostelíka je to vlastně soukromé obydlí, to jsem nikde jinde na Lefkadě neviděl. Paní mě sice vlídně pustila do interiéru, ale když jsem na ni zkusil udělat psí oči, jestli tedy nemůžu fotit ani trošku, byla tvrdá jak žula. Mimochodem, pokud vím, svoboda panoramatu nakonec skončila v působnosti národních zákonů, takže je zas na nějakou dobu vystaráno.

19 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 8. října 2015 v 8:52 | Reagovat

Dodatocne - pozde je honit bycha - ma napada: Mal si objednat trojkolu! Taku, akü maju moji vnuci. Tie idu vzdy, teda ked niekto na nich slapre!

20 redfox redfox | E-mail | Web | 8. října 2015 v 18:33 | Reagovat

Parádní story a ještě lepší fotodokumentace. A ten nadpis je naprosto boží! Jako vždy přečteno jedním dechem :-)

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. října 2015 v 18:50 | Reagovat

To bylo napínavé. Fotky jsou moc hezké, nejvíc mě uchvátil letitý platan. Je obří. :-)

22 Janah Janah | Web | 8. října 2015 v 19:03 | Reagovat

Tak hlavně, že jsi byl zachráněn, a navíc máš o čem povídat. To nám se letos na dovolené "nic zvláštního nestalo" , a tudíž jsou naše zážitky nudáááá :-D

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. října 2015 v 21:55 | Reagovat

[19]: Kdysi, když jsem byl ještě ve srovnání s nynějškem ve formě, jsem si tuhle cestu dal na dvoukolce - tedy na bicyklu, pravda, v půlce srpna. A co vám budu povídat, byla to výprava skoro na celý den a ještě jsem na maják nedojel.

[20]: Díky, už můžeš vydechnout :-).

[21]: Platany mám moc rád - jak ty v Řecku, tak ty na Kampě :-).

[22]: Vždycky se stane něco zvláštního a neobyčejného, i když ne vždy je to tak výrazné :-).

24 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 9. října 2015 v 11:56 | Reagovat

Safraporte, ten platan, tomu "se říká 'pane'!"...

25 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. října 2015 v 22:21 | Reagovat

Dnes to nemá chybku. Zdravím mocnou "nemocnou" čtyřkolku. Holt se někdy nezadaří, aby člověk poznal zase něco jiného. Ruka osudu dnes byla v příhodě s vozidlem smírná :-)

26 Van Vendy Van Vendy | Web | 17. října 2015 v 14:47 | Reagovat

Generálského efektu (pěkné slovo) se bojím vždycky, když mi cokoliv blbne a já to reklamuju. Není totiž nadto, když se s něčím trápím dvě hodiny, zkouším zapojovat, vypojovat, restartovat, znovu spouštět a přístroj se nehne, pak někdo přijde, zmáčkne čudlík, který jsem zapínala snad dvacetkrát a ono to v pohodě naskočí. To jsou chvíle, kdy se cítím jako totální idiot a lezla bych pro ostudu kanálama. A přitom vím, že problém opravdu byl.
Tobě to naštěstí vyšlo, čtyřkolka byla prostě nepojízdná a díky tomu sis mohl udělat pěknou procházku, zajímavé památeční snímečky a ještě jízdu s adrenalinem i s pokecem. Takže, víc plusů než mínusů. Vlastně, jeden mínus a spousta plusů.

27 Čerf Čerf | E-mail | 17. října 2015 v 15:53 | Reagovat

[24]: Platany dokážou být v Řecku neobyčejně mohutné a krásné, mám pro ně slabost :-).

[25]: Mnoho nepovedeností má velký obohacovací potenciál :-).

[26]: Ano, nakonec mi to dalo mnohem zajímavější náplň odpoledne, než jsem původně čekal.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama