Listopad 2015

Nedělní miniglosy č.338

29. listopadu 2015 v 17:38 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Poté, co byl docent Konvička obviněn z podněcování k nenávisti vůči skupině osob kvůli svým výrokům na facebooku, prezident Miloš Zeman prohlásil, že vlastně Konvičku vůbec nezná a na demonstraci 17. listopadu se s ním setkal zcela náhodou. Aby nikdo nemohl namítat, že prezident Konvičku jakkoli protežuje, kancléř Mynář osobně vydal přísné pokyny, aby se květiny na Hradě nezalévaly konvičkou ale vždy výhradně kropáčkem.
----------------------
Americko-italská mafie nabídla městu New York ochranu před útoky teroristů. V souvislosti s tímto krokem nabídla česká policie, že v řízení u jihoafrických soudů sežene Radovanu Krejčířovi ty nejlepší advokáty.
----------------------
Šéf pařížské policie se po shlédnutí několika dílů Hříšných lidí města pražského v České televizi rozhodl, že stejně jako rada Vacátko ve stavu nouze udeří na pařížskou galerku a preventivně zadrží všechny "známé firmy". Proti tomuto tvrdému kroku však kromě mnoha dalších známých firem protestoval především Microsoft.
----------------------
Vladimír Putin vyhlásil jako reakci na sestřelení ruského bitevníku sankce proti Turecku. Nejvíce by se sankce měly dotknout dovozu tureckého medu, protože turecké hospodářství už v Rusku na mnoha místech je, takže dovážet ho není třeba.
----------------------
Podle nového nařízení proti šíření ptačí chřipky musí všichni chovatelé drůbeže zasíťovat venkovní výběhy a všechna okna. Protože ale v zákoně není přesně popsáno, o jaký typ zasíťování má jít, chovatelé opatří pro jistotu výběhy sítěmi fyzickými i datovými, takže české slepice budou moci pro telefonování a surfování na internetu využívat modernější a rychlejší datové sítě než slepice ve zbytku Evropské unie. "Nevíme, jestli je to pro Českou republiku v současné situaci zrovna výhoda," řekl Nedělním miniglosám poslanec Okamura. "Obáváme se totiž, že jakmile se tato informace rozkřikne na facebooku, stane se náš stát cílem velké migrační vlny především syrských, agfhánských a eritrejských slepic, které doposud mířily skoro výhradně do Německa."



Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Křest knížky Kafe a cigárko

28. listopadu 2015 v 12:03 | Petr Vápeník |  Reportáže

Na divadle se tomu, myslím, říká protiúkol: škatulkově slizký Jan Přeučil má zahrát hodného prince, vampózní Vilma Cibulková šedou kancelářskou myš, Luděk Sobota kavárenského intelektuála rozprávějícího zcela vážně o problémech fenomenologie, prostě něco, co by od nich málokdo z diváků čekal. Právě tak je pro mne "protiúkolem" postavit se ve stísněném prostoru narvaném k prasknutí do dlouhé fronty lidí čekajících na jakousi celebritu, která se jim pak podepíše do zbytků knihy potrhané návalem zájemců a zkropené zbloudilou perličkou šampaňského z okamžiku slavnostního křtu doprovozeného spoustou vznešených slov. Myslím, že na podobné akci byste mne nečekali a - popravdě - já sebe taky moc ne. Ale od toho je protiúkol protiúkolem, aby ho člověk vyzkoušel, pokud pro to má dobrý důvod. No a pro mne takovým dobrým důvodem byl včerejší křest knížky Kafe a cigárko herečky a blogerky Marie Doležalové. Ostatně - komu bych se už měl přijít podívat na křest knížky, když ne člověku, na jehož blog si už dlouhé měsíce chodím číst a i po takové době mě to pořád baví.

A tak jsem projednou odešel z práce dřív, než jsem zvyklý, a vyrazil podívat se na Václavák, s drobnou nechutí danou pomalu houstnoucími davy předvánočních dárkůchtivců vešel do obrovitých prostor Paláce knih Luxor, zakoupil pohlednou knížku netradičního formátu i barev a povyjel do prvního patra, kde se měl odehrát křest i autogramiáda. Celé první patro už bylo narvané k prasknutí a konec fronty zájemců o podpis byl hned vedle jezdících schodů, po kterých vyjížděli stále další a další lidé ve víře, že budova je postavená fortelně a náhlé zatížení takovou obrovskou živou váhou snese. Davy se kroutily kamsi směrem do útrob prvního patra, kde jsme v dálce jen podle náhlého "reje fotografických blesků" tušili příchod autorky i "kmotrů". Ale ani zdejší zdi ani těla ostatních čekajících nebyly pohříchu dostatečně průhledné na to, abychom cokoli zahlédli. Naštěstí jsme aspoň slyšeli slavnostní sice, ale přesto sympaticky civilní proslovy Elišky Balzerové, Ivana Trojana, autorčina profesora Zdeňka Tlučhoře no a samozřejmě autorky samotné. Inu, samozřejmě, takové věci se o slavnostním křtu sluší a když už protiúkol, tedy se vším všudy. Narváno je tak, že by to pro případné teroristy byl doslova ráj. Ale zdá se, že na blog Kafe a cigárko žádní teroristé nechodí, tamější texty nejsou totiž ani pateticky vznešené, ani pohoršující. "Jen" mají vtip a šmrnc. A teroristé všeho druhu, jak známo, nepostrádají nic tak hrozivě, jako právě smysl pro humor, takže v tomto sběhu lidí bude nejspíš zcela bezpečno.

Nejsem žádným autogramovým nadšencem. Většinou si někoho nechám podepsat jen v tom případě, když se k nějaké akci omylem přimotám, takže by se u mne v archivu nejspíš našel podpis Jiřího Suchého a Jitky Molavcové z dávné premiéry jejich filmu Jonáš a Melicharová, několik podepsaných programů Pražského jara, když jsem po koncertě párkrát zašel poděkovat vystupujícímu za nádherný zážitek. Nikdy jsem o žádný podpis sám cíleně neusiloval, protože si myslím, že na kvalitě díla podpis autora sám o sobě neubere ani nepřidá a jde spíš o to, že podpis obsahuje nějakou zbytkovou emoci z osobního setkání se zajímavou osobou, něco, co v nikom jiném nemůže nijak zarezonovat. Už jsem se s smířil s tím, že když jsem tomu nepropadl doposud, teď už ze mne v mém věku asi nebude žádný nadšený fanoušek, který proleze i klíčovou dírkou, jen aby se dostal blíž ke svým idolům. Ale teď stojím v dlouhatánské frontě, v oblečení dimenzovaném na adventní sychravo a ne na teplotu příjemně vytopené kavárny je mi hic a z dálky ke mně doléhá ozvěna potlesku. Kniha je pokřtěna, Ivan Trojan utíká do divadla a my se dozvídáme, že autorka má taky jen omezený čas, takže to bude všechno děsný fofr. Jeden podpis, jeden úsměv a další na řadu. Skoro jako u doktora, jen ten úsměv je jaksi navrch.

Každý čekající se snaží zabavit tak, jak umí. Někteří se začítají do knížky, a na jejich tváři se usídluje úsměv. Tak to přesně mám při čtení rád. Ne návaly hurónského smíchu, ale setrvalý úsměv, doklad, že text v hlavě čtenáře rozezvučel nějaké strunky, jejichž tón vyvolává libé pocity. Odolávám pokušení knížku otevřít předčasně a spíš se dívám kolem sebe na své spolučekající: Na pohled nemáme nic společného, jsme různého věku, všelikého vzezření, různorodého oblečení, jsou tu jak zkušení autogramníci ("dneska to bude delší než jindy!") i lidé s protiúkolem podobným tomu mému, někteří trpěliví, jiní nervózně potlapkávající displeje svých chytrých telefonů. Něco společného tedy máme spíš uvnitř, když tu všichni jsme.

Přemýšlím, jestli si mám připravit cosi jako "elevator speech", do jejíž dvaceti vteřin vložím pozdrav, poděkování, lehké představení ("hele, já jsem ten Čerf, kterej vobčas komentuje tvý články, určitě si mě musíš pamatovat, protože ty komentáře jsou prostě skvělý!!!"), gratulace k úspěchu (kdopak asi měl při autogramiádě takový dav zájemců?), pár společenských lichotek... Ale fronta je naštěstí dost dlouhá na to, aby mě to přešlo. Zbývá pozdrav, poděkování a úsměv. To vše se do těch pár vteřin, během kterých podpis v mé knížce vznikne, bohatě vejde, stejně jako se to vejde - a mělo by vejít - do každého setkání mezi lidmi. Dobrá lekce.

Mám tedy knížku, kterou jsem si přál, a zbývá mi se do ní v adventním a vánočním zklidněném čase pustit. Některé texty již znám, jiné pro mě budou novinkou a já se jimi rád nechám překvapit. Určitě svůj názor na knížku nesmlčím a i tady na blogu o ní něco napíšu. kdyby pro nic jiného, tak kvůli tomu, že blog Kafe a cigárko svým postupně nabývajícím renomé nenápadně povyšuje blogy jako něco, co je přijatelné i pro většinovou populaci, ne jen pro pár internetových nadšenců. A dobrý důkaz, že na blogu se dá najít i něco fajn k přečtení, ne jen nekonečný oceán deníčkových zápisků nebo nečitelné a nikam nevedoucí politické názorové řeže.

Nu, (vím, to "nu" používám poslední dobou docela často, ale schválně ho řeknu i teď :-)), s afektovanou skromností připouštím, že protiúkol jsem nakonec splnil docela dobře, podobně jako by jistě zvládl Jan Přeučil svého hodného prince se srdcem na dlani. Ani jsem během čekání neprchnul (no, popravdě, stejně bych se skrz ty davy nedostal ke schodům vedoucím ven, tak proč neudělat z nouze ctnost, že? :-)), ani jsem navěky nezatrpknul vůči autogramiádám.

Na jedno páteční předadventní odpoledne, kdy člověk odejde dřív z práce, to, myslím, není tak špatné!

Balada o očích červotočích

25. listopadu 2015 v 21:56 | Petr Vápeník |  Miniatury

Když mě dnes ráno napadlo napsat v cyklu básniček pro vyspělé děti a pro dospělé se zbytky dětské duše miniaturní básničku o červotoči, říkal jsem si, jestli to má po krásné a známé "nonsensové" básničce Emanuela Frynty vůbec smysl. Na druhou stranu, kdo jiný než Čerf, který sám v praktickém životě soustavně lehce "červotočí", by to měl zkusit? No a vyšla z toho "červotočí balada" s pochmurným průběhem sice, ale - snad - s celkem optimistickým závěrem. A Jiří Wolker mi snad drobnou reflexi svého "topiče elektrárenského" v názvu básničky promine :-).


Balada o očích červotočích

Dnes se se mnou strašně točí
můj malý svět červotočí.
Namočený do fermeže
z posledních sil hryžu vleže,
chemie mi kouká z očí.

Ale neva!
Místo dřeva
pustím se teď
do klokočí.


Jízdenka na cestu do pravěku: Letos jsem zjistil, že existují-li náležité překážky, není třeba slavit 17. listopad zrovna sedmnáctého a je otázkou, jestli to vůbec musí být v listopadu. Studenti oslavili 17. listopad až 22. listopadu, když o státním svátku narazili na prezidentskou ochranku. Tedy já si můžu svobodně připomenout toto datum a svátek, který je s ním spojený, pět let starým článkem O chvále prvních sněhových vloček i s více než týdenním zpožděním, proč ne? Ostatně, kdo tyhle dějinné milníky nerad, může brát tento článek jako obecnější zamyšlení, které s historií nemusí mít vůbec nic společného, a druhý plán textu nevnímat; o politice v něm vlastně nepadne ani jediné slovo. Myslím ale, že by to byla škoda :-).

Nedělní miniglosy č.337

22. listopadu 2015 v 14:18 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Šéf baletního sboru Národního divadla varoval, že je ohrožena kvalita celé letošní baletní sezóny, protože po přesunu výroby oblíbené značky Opavia do levnějšího Polska dodává tradiční výrobce baletkám šišaté piškoty.
----------------------
Velkou pozornost vzbudil na Mezinárodním veletrhu techniky pro policii radar vyrobený ve specializované firmě v Pardubicích, který má být podle výrobce schopen vyhledat potenciální teroristy i za překážkami. "Pro takový radar budeme mít široké uplatnění především v rámci současné uprchlické krize," potvrdil šéf cizinecké policie. "Postavit ve všech objektech zeď, přes kterou pak budeme každého běžence tímto radarem zkoumat, nebude zas až takový problém."
----------------------
Podle vyjádření Hradu by skutečná prezidentská ochranka nikdy nebránila studentům v položení květin u pamětní desky událostí 17. listopadu. "Na Albertově ve skutečnosti nebyl ani pan prezident ani skuteční antiislamističtí populisté a dokonce ani bojovně naladění diváci s transparenty. Podle našich informací šlo jen o najaté herce, dvojníky a komparsisty, protože se zde točilo další pokračování populárního seriálu Panoptikum města pražského." Barrandovské studio natáčení seriálu nepotvrdilo, ale ani nevyvrátilo: "V pražských ulicích se prakticky pořád něco točí - ať už jde o práci velkých studií nebo malých nezávislých produkcí. Ostatně z toho, že se 17. listopadu na jedné z demonstrací objevil i emeritní republikán Miroslav Sládek, dokonce usuzujeme, že se zde nejspíš natáčí i nový díl filmové série Noc oživlých mrtvol."
----------------------
V reakci na skutečnost, že komik Lukáš Pavlásek postoupil v taneční soutěži Standance díky hlasům diváků mezi nejlepších pět účastníků, ustoupilo hnutí Úsvit od svého původního záměru prosazovat referendum jako standardní prostředek řešení sporných politických otázek protože se tento systém zdá být v českých podmínkách zatím nepoužitelný. Sám komik prohlásil, že ho podpora fanoušků samozřejmě těší, ale přesto zatím ještě není úplně rozhodnutý zúčastnit se i příští přímé prezidentské volby, kde přízeň fanoušků hraje rovněž rozhodující roli: "Politika je neustálý tanec mezi hadími vejci a když si představím, že technické provedení všech mých politických kroků bude hodnotit svým kritickým odborným okem pan Chlopčík, obávám se, že mi to za těch pár skvělých příležitostí pro stand-up vystoupení na zahraničních cestách, na demonstracích, v parlamentu nebo při otevírání komory s korunovačními klenoty nestojí."
----------------------
Poté, co český ministr obrany Martin Stropnický oficiálně potvrdil, že Česká republika může do pozemní operace proti Islámskému státu nasadit až 200 vojáků, očekává se kapitulace špiček této islámské militantní organizace každým okamžikem.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Pierotův rozhoupaný sen

21. listopadu 2015 v 10:15 | Petr Vápeník |  Haiku

Někdy je haiku rovné, jako trajektorie šípu vystřeleného v úplném bezvětří na minimální vzdálenost. Jindy přešlapuje, jako by se ostýchalo přiblížit se ke svému cíli. Někdy je - byť třeba rozechvěle - odhodlané, jindy váhající, zda svých pár slabik vůbec vyslovit. Dnes je rozhoupané, snad tím čerstvým větrem, co fouká podél řek a umí rozvibrovat i konstrukce těžkých mostů. Snad mořskými vlnami, ve které se vítr umí převtělit v dotyku se zdánlivým nekonečnem. Snad neústupným střetem zemských ker, které dokáže uvést v pohyb i jindy pevnou zem. Snad o něco větším než malým množstvím polosladkého vína. Snad krásným snem sněným v houpací síti.



Pierotův rozhoupaný sen


Ve sklence vína

tančí má Kolombína

a s ní celý svět.



V dnešní cestě do pravěku se nemůže neodrazit skutečnost, že v tomto týdnu bylo zase po dvanácti letech silné zemětřesení na Lefkadě, řeckém ostrově, na který často jezdím, o kterém i zde na blogu často píšu a který jsem si zamiloval. Před dvanácti lety jsem si silné otřesy vyzkoušel osobně, tentokrát jsme se o pár týdnů minuli. Na rozdíl od toho minulého zemětřasu, si tentokrát přírodní síly vzaly jako obětinu dva životy v místech, která dobře znám; ostatně právě z okolí vesničky Athani si pokaždé vozím tamější vyhlášený tymiánový med. Popíjím tedy k snídani čaj právě s nedávno přivezeným medem, doposud vonícím po lefkadském vnitrozemí a neobyčejných výhledech na modř Iónského moře, a přemýšlím o tom, že věci asi nikdy nemohou být tak sladké, jak bychom si je přáli mít v našich vlastních rozhoupaných snech. Tak jen věřím, že "mé" kouzelné babičce z následujícího víc než šest let starého textu se ani tentokrát nic nestalo a věci budou zase brzy tak, jak mají být: O kouzelné babičce a ovčí písni

Čerfova houbová smaženice - model 2015

19. listopadu 2015 v 7:13 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Letošní rok věru nebyl příliš bohatý na houby. Vyprahlé lesy - alespoň ty, které jsem během podzimu navštívil já - poskytly letos houbám tak kvalitní podmínky, že z nich nejspíš všechny houbové plodnice emigrovaly do zahraničí - soudím tak podle toho, že jedinou letošní houbu viditelnou pouhým okem jsem našel v Řecku. Ale nezoufejte - i přes neobyčejnou neúrodu si přijdete na své, pokud si doma připravíte pověstnou Čerfovu houbovou smaženici, na kterou zcela nezištně přikládám recept:

Vezmeme všechny houby, které během patnáctihodinové pocházky lesem najdeme, a za necelou minutu je očistíme ostrým nožem. Jakmile se nám podaří zastavit krvácení, houby opláchneme ve vlažné vodě a pod lupou je pozorně nakrájíme na plátky. Na másle osmahneme kávovou lžičku nadrobno pokrájené cibule, přidáme plátky hub a dusíme pod poklicí v náprstku asi 15 minut. Přidáme 2-3 zrníčka soli, na špičku nože (nabíráno v průvanu, který nám zároveň rozkýchá našeho křečka) mletého černého pepře a a půl zrníčka kmínu na ozdobení. Za stálého míchání zalijeme rozkvedlaným křepelčím vajíčkem a mícháme do zhoustnutí nebo do úplného odpaření.

Podáváme s bramborami nebo chlebem na velkém talíři, který ozdobíme suchou smrkovou větvičkou a živým hlemýžděm, na kterého ale dáváme dobrý pozor, aby nám naši pracně připravenou porci podle svého zvyku střelhbitě nesnědl.

Přestože jsou houby obecně považovány za příliš těžké do žaludku, myslím, že se po této porci budete cítit lehcí jak baletky, nejméně do té doby, než začne působit amanitin z nenápadné zelenkavé houbičky, která jediná doplnila ve vašem velikém proutěném košíku dva miniaturní a ze dvou třetin ožrané klouzky.


Vida, ještě pár takových "čerfovských" receptů a zdá se, že nebude tak těžké proniknout mezi populární food blogery. Navíc připravuji i koutek pro kutily: Prvním článkem by měl být návod, jak si v domácích podmínkách vyrobit jednoduchou žaludeční autopumpu. Tak zase přijďte!.. :-)

Nedělní miniglosy č.336

15. listopadu 2015 v 17:37 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Běženci v táboře v Drahonicích postupně ukončují svou hladovku, kterou protestovali proti svému zadržení a proti podmínkám v táboře. Částečně tomu napomohlo, když si jeden z protestujících s hrůzou přečetl v knížce popisující české vánoční zvyky, že kdo v Čechách zůstane na Štedrý den o hladu pouhého půl dne, uvidí zlaté prasátko.
----------------------
Fond na splácení státního dluhu, který založil a i ze svých prostředků dotuje český prezident Miloš Zeman, podle informací z Hradu brzy změní svůj hlavní účel. "Protože státní dluh bude díky neustálé pilné práci ministra financí - alespoň podle jeho vlastních slov - brzy umořen i bez prezidentových peněz, můžeme dosavadní prostředky z fondu věnovat na jiné užitečné účely, i když je zřejmé, že v porovnání s tím, kolik prostředků by bylo opravdu zapotřebí, je současných několik málo miliónů korun jen malé a spíše symbolické gesto," řekl Nedělním miniglosám hradní mluvčí. "Se změnou účelu bude pochopitelně mírně upřesněný i název fondu, který se bude nově jmenovat Fond na splácení pokut za kouření na místech, kde je to zakázáno."
----------------------
Rakousko i Německo připustilo, že nejspíš instaluje na některých úsecích své hranice zábrany technického charakteru. Jak vysvětlili na společné tiskové konferenci příslušní ministerští úředníci, zábrany technického charakteru mají na rozdíl od kryptofašistického maďarského plotu zcela demokratický a všestranně korektní charakter, takže obyčejný xenofobní plot, o němž sní nevyspělé východněji položené země, se s nimi vůbec nedá srovnávat. "Zatímco maďarské ploty nepokrytě rozdělují, naše zábrany jen upřesňují, jak lépe spojovat."
"Ať si říkají, co chtějí," glosoval pro Nedělní miniglosy situaci jeden z hlavních dodavatelů zmíněných zábran. "Pro nás je z nákladového pohledu důležité jen to, že se obojí vyrábí stejným postupem na stejné lince."
----------------------
Krajský sněm ANO potvrdil kandidaturu ministra obrany Martina Stropnického do pozice šéfa pražské organizace. "Myslím, že pražská magistrátní koalice by mohla být díky dobrým rodinným vztahům obnovena v původním složení," řekl nám spokojeně předseda ANO Andrej Babiš. "Za naši stranu tam bude Martin Stropnický, za Stranu zelených jeho syn Matěj a my se ještě pokusíme zařídit, aby do pražské organizace ČSSD vstoupila Agáta Hanychová."
----------------------
Farmáři, kteří dodávají na český trh vejce, očekávají v souvislosti s nadcházejícím výročím 17. listopadu, výrazné zvýšení odbytu. "Rozhodně jsme připraveni zásobit obchody dostatečným počtem vajec; vždyť výročí sametové revoluce je pro nás vzhledem k počtu různorodých povolených i nepovolených demonstrací a k množství veřejných projevů nejrůznějších politiků obchodní příležitostí souměřitelnou s Velikonocemi," řekl nám ředitel Prvních spojených drůbežáren. "Na vejce jsme letos odpovědně připraveni," glosoval vyjádření šéf prezidentské ochranky. "Jsme si jisti, že se dvěstěmiliónová investice do nově pořízených kevlarových deštníků z České zbrojovky vyplatila, protože podle předběžných testů odolá nový ochranný deštník bez problémů i vejci pštrosímu."

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Z japonského fotoarchívu 4 - Hokkaidó

14. listopadu 2015 v 9:08 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Opět po dlouhých čtyřech měsících dnes spolu nakoukneme do mého bohatého japonského fotoarchívu a prohlédneme si další desítku dosud na blogu v této podobě nepublikovaných fotografií. Vím, naposledy, když jsme společně prošli tisícovku schodů skalního chrámového komplexu Yamadera, jsem na konci slíbil výlet do hlubokého lesa severního Honshu, ale o fotky odtud vás rozhodně neokradu, jen Hokkaidó ve frontě prostě předběhlo, to se zcela výjimečně nebo omylem může stát dokonce i v pravidla uctívajícím Japonsku :-).

Šestidenní návštěva Hokkaidó byla v minulém roce důvodem, proč jsem cestoval do Japonska ve vrcholném létě. Přece jen - jde o nejsevernější oblast Japonska a i když na Honshu právě panovala velká vedra, na Hokkaidó přišla na jedno odpoledne dokonce ke slovu teplá bunda. Docela si dovedu představit, že vždy v zimě se severní ostrov změní doslova ve sněhové království, kde se sníh měřívá spíše v metrech než v centimetrech. Zatím si dovolím z kolekce výletů po nejsevernějším japonském ostrově vyjmout "Pekelné údolí", které si v budoucnu zaslouží zvlášní "archívní návštěvu".

Sopka Showa Shinzan je při svých cca sedmdesáti letech vlastně takové sopečné miminko. O dramatických okolnostech jejího vzniku (co vy byste dělali, kdyby vám na zahradě za domem vyrostla sopka?) jsem psal v článku Živly pod zemí i nad ní.


Vyhlídka na jezero Toya s několika ostrovy a nejvyšší horou - sopkou Usu-san - v okamžiku, kdy se vpodvečer přece jen maličko umoudřilo počasí.



Drtivá většina japonských kuřáků dodržuje pravidlo, že kouřit se smí jen na místech k tomu určených, soudím tak z toho, že s cigaretou jsem jich potkával jen velmi málo, zato v kuřáckých budkách bylo často doslova narváno. Následující záběr je z dálničního odpočívadla při cestě do horského střediska Furano.



Jedním z bodů programu výletu na střední Hokkaidó byla i celkem pověstná zaoologická zahrada Asahikawa, kde může návštěvník občas zažít nevšední kontakt s pozorovanými zvířaty. Třeba tohoto unaveného ledního medvěda šmírovalo stále několik hlaviček opatřených moderní fototechnikou z malé skleněné kukaně vpravo.



Připado mi, že mnoho Japonců se neuvěřitelně rádo fotí naprosto s čímkoli, co je na cestách zaujme: Se stromem, s turistickým ukazatelem, s výraznou reklamou, s památným domem, s velkým kamenem a ano - dokonce i se mnou! :-) Specialitou prý jsou turistické výpravy, na nichž se člověk může vyfotit na místech, kde se točily slavné televizní reklamy. Tato sympatická japonská rodinka se právě zvěčňovala na levandulové farmě Tomita.



Různobarevné květinové lány jsou v centrálním Hokkaidó velmi populární. Zájemci mají vždy přesné informace, kde co právě kvete a z jakého místa jsou záběry obrovských barevných pruhů nejlepší. Z farmy Tomita je jednak na dohled nejvyšší pásmo zdejších hor a také tady můžete ochutnat téměř cokoli, v čem se nějak může uplatnit levandule. Podrobnosti si můžete přečíst v článku Je libo levandulovou svíčkovou?



V Japonsku jsou velmi populární (a taky často velmi drahé) velké zajímavé kameny. Není divu, že jeden z takový přechodně "vysadili" na ozdobu i v Sapporu, když se zde konal jakýsi pivní festival. Inu, sapporské pivo je díky práci bavorských sládků pověstné a vyhledávané v celé zemi.



Obrovská multifunkční budova sapporského nádraží, ve které - máte-li jen trochu potíže s orientací - můžete bloudit podle libosti celé dlouhé hodiny, aniž byste narazili na jediný vlak.



V posledních letech se na Hokkaidó věnuje velká péče odkazu místních původních obyvatel - Ainů. Muž na následující fotografii je nejspíš něco jako ainský Miroslav Donutil, protože při jeho vystoupení v ainském skanzenu Shiraoi diváci občas doslova řičeli smíchy. Jestli mluvil ainsky nebo japonsky, to jsem bohužel nepoznal, ale bál jsem se alespoň neusmívat, abych nebyl za morouse.



Milovníci romantizující historie si v shiraoiském skanzenu jistě přijdou na své. Ve vesnici vystavěné v původním stylu Ainů na břehu jezera Poroto najdete nejen ukázky dobového zařízení domů, ale můžete i přičichnout k rybám, které se zde tradičně tiše suší u stropu. Více informací si můžete přečíst v článku Setkání s duchem Ainů.



Tentokrát už konkrétní téma pro příště raději slibovat nebudu. Uvidíme, možná nás při další návštěvě japonského fotoarchívu bude čekat minule slíbený vodopád, možná to budou všudypřítomní "čmoudíci" sopečného Pekelného údolí v jižní části Hokkaidó, možná něco úplně jiného. Uvidíme. Každopádně se budu těšit se všemi tradičními "spolunahlížejícími" na shledanou :-).

Růže

11. listopadu 2015 v 21:14 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Ze svých vzdušných zámků
místo nebe
...............pozoruji zemi.

Všechny hvězdy
poschovávaly se mi
do jediné usměvavé růže
...............s malým poupětem.

Kapka rosy
...............z jejich vonných lístků
k žití postačí mi;
občas vyměním ji
...............za své neumělé rýmy.

Bezhvězdný svět,
ač o pozornost prosí,
už je pro mne rázem
...............jen vesmírný prach.

Že z té velké výšky
...............jednou spadnu na zem?

Z toho dnes už dávno
nemám žádný strach.

Nedělní miniglosy č.335

8. listopadu 2015 v 15:27 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Žokej Josef Váňa chce v následujících senátních volbách kandidovat na Karlovarsku do Senátu. Podle orientačních průzkumů rozhodně není bez šance na vítězství, záleží na tom, s jakým nadšením vzhledem k jeho profesi přijmou karlovarští voliči tradiční stranické rozdávání a ochutnávání koblih.
----------------------
Číslování pilířů českého penzijního systému nejspíš ani nadále nebude postupné, ale bude připomínat spíš číslování v sérii Hvězdné války. "Když jsme po prvním a třetím pilíři zprovoznili pilíř druhý, mysleli jsme, že to bude jediné vykolejení z jednoduché číselné řady," řekl nám jeden z autorů postupně rušeného druhého pilíře. "Podle toho, jak chaoticky penzijní reforma probíhá, se dá čekat, že další na řadě bude šestý pilíř, zatímco druhý pilíř, který vzala politická povodeň, již nebude nikdy obnoven." Nedělní miniglosy soudí, že v politice je samozřejmě možné všechno a opravdu do tuhého začne jít až v okamžiku, kdy autoři úprav v penzijním systému budou pověřeni rekonstrukcí Karlova mostu.
----------------------
Podle svědectví parlamentních zpravodajů se českým poslancům ani na halloween v jejich dýních nerozsvítilo.
----------------------
Po kritice z řad feministek soustředěných v Genderové expertní komoře ČR a Kongresu žen byla uzavřena výstava aktů v knihovně Akademie věd. Výstava fotografií vyrobených starodávnou fotografickou technikou tzv. mokrého kolodiového procesu byla označena za sexistickou a opovrhující těžkou prací skutečných českých vědkyň. Organizátoři výstavy tak citlivě a odvážně zareagovali na skutečnost, že výstava podle průzkumů pobuřuje celých 0,7% českých občanů, tedy skoro kompletní předsednictvo zmíněného Kongresu.
----------------------
Microsoft zrušil nabídku využívání neomezeného úložiště pro své zákazníky, protože ti si pojem "neomezeně" vykládali úplně jinak než firma Microsoft, a plnili poskytnutý prostor daty zcela podle své libovůle. "Samozřejmě jsme byli připraveni dostát naprosto neomezeně svému veřejnému slibu," potvrdil Nedělním miniglosám jeden z představitelů obrovité firmy, "ale - to přece všichni musejí chápat - jenom vocaď pocaď!"
----------------------
S nabídkou přijatelného kompromisu mezi vyznavači ortodoxního práva šaríja a tradičních křesťanských hodnot chtějí přijít někteří integraci naklonění evropští politici, kteří doporučují trest kamenování vstřícně zahrnout do evropských zákonů, ale kamenovat provinilé ženy nikoli kameny, ale tvrdým chlebem.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Pramička na listopadové Berounce

6. listopadu 2015 v 21:53 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Minulou neděli jsem se rozhodl, že si na pondělí vezmu volno, protože bylo na listopad naprosto neuvěřitelné počasí. Lehce po poledni jsem vyrazil do neobyčejně slunečného dne, jako obyčejně jsem popadl do jedné ruky stativ, do druhé foťák a na záda další objektivy a filtry, a vyrazil jsem k řece s cílem udělat aspoň jednu zajímavou fotku do nově zakládaného cyklu Tváře Berounky. Na mém fotowebu www.petrvapenik.cz tento cyklus ještě nenajdete, ale část fotek, které do něj budou patřit, je už dnes k vidění v jiných existujících cyklech.

Šel jsem nazdařbůh kolem řeky a v hlavě jsem si spřádal ideální plán: Chtělo by to nějaké místo, kde je u břehu řeky "zaparkovaná" pramička, daleký rozhled, na hladině plují čerstvě spadlé listy, které budou dělat při přiměřeně dlouhé expozici výraznou stopu, no a nejlíp by měly ještě u břehu fungovat vířivé proudy nebo aspoň boční vítr, aby ta světelná stopa po listech na fotce zatáčela a tvořila viditelné křivky. No, prostě asi takový plán, jako když přijdete na louku a naplánujete si, že na ní do dvaceti minut dosedne přistávací modul Sojuz. Ne, že by se to nemohlo stát, ale ta pravděpodobnost...

Ale občas se stává, že něco, čemu už vůbec nevěříme, i když bychom si to moc přáli, nečekaně nastane. Sešel jsem k řece v místech, kde to vypadalo na typické rybářské "hnízdo", prodral jsem se křovinami a promlaskal se trochou říčního bláta a zůstal jsem jako opařený: U břehu se totiž vyhřívala v listopadové sluneční lázni pramička, bylo od ní vidět daleko do krajiny a kolem mne pluly chomáče čerstvě spadlých listů, jejichž část strhával vítr foukající od druhého břehu z původní trasy skoro až do protisměru. Podmínky byly navíc takové, že nabízely pro mou oblíbenou infračervenou fotografii hodně kontrastní obraz - od temných tónů ve skutečnosti tmavě modré oblohy a říční hladiny až po jasně bílé dosud neopadané listy stromů. Nebylo přitom třeba ani trochu spěchat; mohl jsem si s nastavením hrát a udělat v klidu řadu přípravných snímků, abych trefil správný expoziční čas a clonu. Nakonec to vyhrála padesátivteřinová expozice při hodně odcloněném objektivu, protože při delších časech jsem už měl obavu, že se začnou příliš tenčit stopy listů na hladině, což se nakonec po natažení fotek do počítače i potvrdilo.

No a přestože jindy dávám přednost zachování aspoň části zbytkové barevnosti způsobené tím, že filtr propouští i maličkou část viditelného záření (s vlnovou délkou nad 720 nm), tentokrát mi přišlo lepší udělat čistě černobílou fotku. Jednu jedinou fotku - přesně podle plánu. I když přípravných fotek jsem udělal dost, od začátku bylo jasné, že výsledná fotka bude nejspíš jediná. Padlo na ni vlastně celé slunečné odpoledne a přesto si nemyslím, že šlo o ztracený čas.



Někdy nás prostě dokáže - jako mě při pondělním focení a v posledních dnech ještě mnohokrát v docela jiných souvislostech - realita překvapit něčím, co docela věrně odpovídá našim snům, o kterých jsme byli přesvědčeni, že už se nemůžou splnit. Tak ať se to děje i vám a zdaleka nejen při focení nebo na procházce u řeky :-).

O stromech se zálibou v abstraktním umění

3. listopadu 2015 v 20:25 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Od té doby, co jsem propadl dnes už zcela nezvláštní zálibě ve fotografování, se domnívám, že většina vzrostlých stromů má opravdu zvláštní zálibu v abstraktním výtvarném umění. Strom s touto zálibou nenalákáte na jelena v říji vyvedeného v pastelových barvách ani na romantický západ slunce nad Pražským hradem, ani ho neohromíte do detailu věrnou vytetovanou podobiznou Ramba. Takový strom vyznává modernu, úspornost ve vyjádření, pracuje s tvarem, který pouze na první pohled nic neznamená, s obrysem myšlenky, s linií naznačující složitou cestu světem, i když se může zdát, že strom má na rozdíl od člověka svoji cestu nudně předurčenu od okamžiku zakořenění.

Strom se zálibou v abstrakci nepotěšíte, když mu přinesete ukázat dokonalý fotoobraz Slavíčkův, ale když mu v knížce nalistujete něco od Kandinského, jeho listoví jenom zašumí blahem. Nad sebelepšími impresionisty jen rozpačitě pokrčí větvemi, ale nějaká ta Kupkova barevná fuga uvede strom doslova do tranzu. Ale takových lidí, kteří by modernističtěji zaměřeným stromům nosili ukazovat abstraktní umělecká díla bohužel není moc, a tak si stromy musejí vystačit s vlastní tvorbou. Ta je ovšem mimořádně bohatá, světové galerie (natož ta česká) mohou jen tiše závidět.

Svou celkem neoriginální úchylku stran fotografování jsem proto už kdysi dávno obohatil o pozorování této zvláštní záliby stromů. Uvidíte-li tedy na svých toulkách parky či lesy šílence oblézajícího s foťákem kolem dokola strom se zajímavými obrazci na kůře, tím stromem bude nejspíš jeden z nadšených abstraktivistů a tím šílencem možná já, kdo ví?


Následující dva obrázky jsou přivezené z nedávné dovolené na Lefkadě. Řecké stromy se zvláštní zálibou v tvorbě abstraktních obrazů na své kůře sice nedokážu pojmenovat (platan to není, ač by tomu mohlo leccos napovídat), ale aspoň vám dva z nich předvedu:






Kdo by se chtěl podívat na další ukázky, na mých webových fotostránkách www.petrvapenik.com (platí i s koncovkami .cz a .eu) je jich ještě pár dalších k vidění v cyklu Abstraktní svět kůry

Nedělní miniglosy č.334

1. listopadu 2015 v 15:31 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

František Ringo Čech, který byl ku příležitosti výročí založení Československa oceněn svým přítelem, prezidentem Zemanem, státním vyznamenáním za zásluhy o stát, uvedl, že je pro něj ocenění obrovským zadostiučiněním, vzpruhou a inspirací do dalších uměleckých a státozáslužných aktivit. Potlesk účastníků slanostního aktu při dekorování ho například inspiroval k tomu, aby namaloval nový zcela originální obraz Zvířátka obdivují Františka Ringo Čecha.
----------------------
Podle mluvčího Ministerstva kultury bude v čínské státní televizi uveden velký revuální pořad lákající milióny Číňanů do České republiky. Pořad má být podle dosud jen kusých a utajovaných informací tak kvalitní, že diváci prostě neodolají a při první příležitosti si zamluví letenku do Prahy. "Předpokládáme, že Česká republika obrovský nápor miliónů čínských turistů zvládne," uvedl pro Nedělní miniglosy policejní prezident, "ale pro jistotu hodláme vyčlenit pro podporu této vlny některé útvary původně určené pro práci s nelegálními běženci." Policisté již mají podrobný metodický návod, jak čínské turisty a bohaté investory od blízkovýchodních uprchlíků rozeznat. "Věříme, že pro policisty v terénu nebudou poněkud rozdílné pokyny pro práci s oběma skupinami představovat velké problémy, ale pro jistotu budeme vážené čínské návštěvníky předem informovat, že zabavení jejich mobilního telefonu policisty je jen tradiční způsob vítání zahraničních hostů v naší zemi, uplatňovaný už od dob Karla IV."
----------------------
Slavný režisér Roman Polanski nebyl polskými orgány vydán do USA, kde je od roku 1977 stíhán za sex s nezletilou. Poškozená nezletilá verdikt krakovského soudu přijala s rozpaky, protože doufala, že by mohla od movitého režiséra dostat nějaké finanční přilepšení ke své penzi.
----------------------
Podle výsledků specializovaného průzkumu má k letošnímu konci října již skoro 80% obyvatel České repubiky zimní pneumatiky. Podle zjištění redakce Nedělních miniglos ovšem nešlo o průzkum na téma bezpečnosti silničního provozu, ale průzkum zadaný výzkumné agentuře Českým obezitologickým ústavem.
----------------------
Pořadatelé každoročního festivalu českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka se obávají, aby po příštích volbách nebylo nutné změnit tradiční a již docela vžitý název festivalu na Šrámkův Babiš.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno: