Z japonského fotoarchívu 4 - Hokkaidó

14. listopadu 2015 v 9:08 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Opět po dlouhých čtyřech měsících dnes spolu nakoukneme do mého bohatého japonského fotoarchívu a prohlédneme si další desítku dosud na blogu v této podobě nepublikovaných fotografií. Vím, naposledy, když jsme společně prošli tisícovku schodů skalního chrámového komplexu Yamadera, jsem na konci slíbil výlet do hlubokého lesa severního Honshu, ale o fotky odtud vás rozhodně neokradu, jen Hokkaidó ve frontě prostě předběhlo, to se zcela výjimečně nebo omylem může stát dokonce i v pravidla uctívajícím Japonsku :-).

Šestidenní návštěva Hokkaidó byla v minulém roce důvodem, proč jsem cestoval do Japonska ve vrcholném létě. Přece jen - jde o nejsevernější oblast Japonska a i když na Honshu právě panovala velká vedra, na Hokkaidó přišla na jedno odpoledne dokonce ke slovu teplá bunda. Docela si dovedu představit, že vždy v zimě se severní ostrov změní doslova ve sněhové království, kde se sníh měřívá spíše v metrech než v centimetrech. Zatím si dovolím z kolekce výletů po nejsevernějším japonském ostrově vyjmout "Pekelné údolí", které si v budoucnu zaslouží zvlášní "archívní návštěvu".

Sopka Showa Shinzan je při svých cca sedmdesáti letech vlastně takové sopečné miminko. O dramatických okolnostech jejího vzniku (co vy byste dělali, kdyby vám na zahradě za domem vyrostla sopka?) jsem psal v článku Živly pod zemí i nad ní.


Vyhlídka na jezero Toya s několika ostrovy a nejvyšší horou - sopkou Usu-san - v okamžiku, kdy se vpodvečer přece jen maličko umoudřilo počasí.



Drtivá většina japonských kuřáků dodržuje pravidlo, že kouřit se smí jen na místech k tomu určených, soudím tak z toho, že s cigaretou jsem jich potkával jen velmi málo, zato v kuřáckých budkách bylo často doslova narváno. Následující záběr je z dálničního odpočívadla při cestě do horského střediska Furano.



Jedním z bodů programu výletu na střední Hokkaidó byla i celkem pověstná zaoologická zahrada Asahikawa, kde může návštěvník občas zažít nevšední kontakt s pozorovanými zvířaty. Třeba tohoto unaveného ledního medvěda šmírovalo stále několik hlaviček opatřených moderní fototechnikou z malé skleněné kukaně vpravo.



Připado mi, že mnoho Japonců se neuvěřitelně rádo fotí naprosto s čímkoli, co je na cestách zaujme: Se stromem, s turistickým ukazatelem, s výraznou reklamou, s památným domem, s velkým kamenem a ano - dokonce i se mnou! :-) Specialitou prý jsou turistické výpravy, na nichž se člověk může vyfotit na místech, kde se točily slavné televizní reklamy. Tato sympatická japonská rodinka se právě zvěčňovala na levandulové farmě Tomita.



Různobarevné květinové lány jsou v centrálním Hokkaidó velmi populární. Zájemci mají vždy přesné informace, kde co právě kvete a z jakého místa jsou záběry obrovských barevných pruhů nejlepší. Z farmy Tomita je jednak na dohled nejvyšší pásmo zdejších hor a také tady můžete ochutnat téměř cokoli, v čem se nějak může uplatnit levandule. Podrobnosti si můžete přečíst v článku Je libo levandulovou svíčkovou?



V Japonsku jsou velmi populární (a taky často velmi drahé) velké zajímavé kameny. Není divu, že jeden z takový přechodně "vysadili" na ozdobu i v Sapporu, když se zde konal jakýsi pivní festival. Inu, sapporské pivo je díky práci bavorských sládků pověstné a vyhledávané v celé zemi.



Obrovská multifunkční budova sapporského nádraží, ve které - máte-li jen trochu potíže s orientací - můžete bloudit podle libosti celé dlouhé hodiny, aniž byste narazili na jediný vlak.



V posledních letech se na Hokkaidó věnuje velká péče odkazu místních původních obyvatel - Ainů. Muž na následující fotografii je nejspíš něco jako ainský Miroslav Donutil, protože při jeho vystoupení v ainském skanzenu Shiraoi diváci občas doslova řičeli smíchy. Jestli mluvil ainsky nebo japonsky, to jsem bohužel nepoznal, ale bál jsem se alespoň neusmívat, abych nebyl za morouse.



Milovníci romantizující historie si v shiraoiském skanzenu jistě přijdou na své. Ve vesnici vystavěné v původním stylu Ainů na břehu jezera Poroto najdete nejen ukázky dobového zařízení domů, ale můžete i přičichnout k rybám, které se zde tradičně tiše suší u stropu. Více informací si můžete přečíst v článku Setkání s duchem Ainů.



Tentokrát už konkrétní téma pro příště raději slibovat nebudu. Uvidíme, možná nás při další návštěvě japonského fotoarchívu bude čekat minule slíbený vodopád, možná to budou všudypřítomní "čmoudíci" sopečného Pekelného údolí v jižní části Hokkaidó, možná něco úplně jiného. Uvidíme. Každopádně se budu těšit se všemi tradičními "spolunahlížejícími" na shledanou :-).
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 9:42 | Reagovat

Na také japonské "snídaně" so sušenou rybou alebo s čerstvým suši som dostal fantastickú, až chorobnú  chuť.

Oni asi vedia, prečo jedia toľko rýb!

Ja sa tam asi nikdy nedostnem. Končim vzdy po Tokiu cez Kyoto potom v Osake na lietadlo domov. Škoda.

2 Miloš Miloš | Web | 14. listopadu 2015 v 9:58 | Reagovat

Příroda je nádherná, červená hora v zeleni je hodně zvláštní, jezero a z něj vystupující hory na mě působí jako scenérie ze Švýcarska.
Japonci jsou asi hodně družní, nemají snad ani jednu fotografii, kde by se nefotografovali navzájem :-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 10:19 | Reagovat

Asi mám v sobě něco z Japonců a jejich lásky k šutrů, a klidně i těm velkým. Taky mám kamenný prvek v zahradní architektuře ale i v městské hodně ráda. Dalo by se říct že na šutrech dost ujíždím. ostatně sám si toho byl svědkem když jsem na břehu Berounky sbírala při návštěvě tvé výstavy ;-)

4 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 10:51 | Reagovat

Úděs se mnou cloumá při pohledu a popisu sapporského nádraží, kdybychom (jako kdysi s 3 malými dětmi, horou tašek a kufrem) měli přesedat na jiný vlak a měli na to jako v Pardubicích 5 minut. :D Asi bychom do dneška bloudili nádražím.

5 Jarka Jarka | Web | 14. listopadu 2015 v 11:55 | Reagovat

Ahá, tak odtud pochází ta kulatá oranžová dýně, kterou si tak oblíbil můj manžel. Jen mě mrzí, že jsi nenarazil na nějaké dýňové políčko. :-P  :D To jejich focení, chápu, taky bez foťáčku nedám ani ránu, jenže já prvoplánově nefotím lidi a sama sebe už vůbec ne. 8-O  :-D

6 Illumináti Illumináti | Web | 14. listopadu 2015 v 14:21 | Reagovat

such umění
              wow
very fotky
               so japonsko
      8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

7 Janinka Janinka | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 16:03 | Reagovat

Hmmm, dostala jsem chuť na rybu! :-)

8 Čerf Čerf | E-mail | 14. listopadu 2015 v 17:05 | Reagovat

[1]: Však jsem si při své druhé návštěvě musel udělat z Tokia malou zajížďku :-) Jde to rychle, do Sappora je to slušnou nebeskou plechovkou přibližně hodina letu.

[2]: Taky jsem na cestě udělal spoustu fotek cizími fotoaparáty, protože prosbu o pomoc nešlo odmítnout :-).

[3]: Taky ujíždím na šutrech, zvlášť za deště :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | 14. listopadu 2015 v 17:09 | Reagovat

[4]: Orientace bývá - aspoň pro mne - trošku náročnější, na druhou stranu musím říct, že kdykoli jsem to opravdu nutně potřeboval, vždycky jsem najednou trefil :-).

[5]: To jsem ani nevěděl, jsem nedýňový typ :-)

[7]: Na rybu mám chuť prakticky nepřetržitě!

[6]: So so... :-)

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. listopadu 2015 v 18:52 | Reagovat

Sušení ryb.
Cyberštamgast z toho dostal žízeň.

11 Grumpy Grumpy | Web | 14. listopadu 2015 v 19:19 | Reagovat

To vážně všichni kouří uvnitř té boudy? O_O Ten vzduch pak musí být něco jako instantní rakovina plic.

Se zálibou Japonců fotit se u všeho jsem už taky obeznámena, ale nutno dodat, že Korejci nebo Číňané jsou jim v patách :-) V Asii jsem bohužel nikdy nebyla, ale takových věcí si člověk nemůže nevšimnout, když pracuje v cestovním ruchu :-)

Ty hory nad jezerem/mořem vypadají krásně, stejně jako ty záhony, nádhera!

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 20:13 | Reagovat

Rozšířil jsi mi zase obzory. Ta "slušná plechovka" mě dostala. No asi víš o čem mluvíš, věřím ti to :-)

13 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 22:12 | Reagovat

Krásná procházka.

14 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 23:57 | Reagovat

A já se podívala za hranice státu, i když sedím doma na... no... víme na čem. :) Díky. Moc ráda jsem se tak trochu prošla cizím krajem. A ano, moc pěkné fotky, jen tak mimochodem! :)

15 Čerf Čerf | E-mail | 15. listopadu 2015 v 10:17 | Reagovat

[11]: Párkrát mě vyděsilo, když odněkud přiběhl nějaký člověk, chytil mě za rameno, udělal si se mnou fotku, poděkoval a zase odběhl :-).

[10]: Jako zvířetníková Ryba reaguji na sušení podobně.

[12]: Mě překvapilo, že na vnitrostátních letech do Sappora létají úplně stejná obrovitá letadla jako mezi kontinenty.

[14]: Na gauči, že? :-) Ona je vždycky návštěva ve fotoarchívu zajímavá i proto, že si člověk oživí některé zážitky, které od té doby už dávno překryl spoustou jiných.

16 Ľudka Ľudka | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 10:36 | Reagovat

Zdokumentované veľmi pekne, síce by som pri niektorých fotkách išla do čo najnižšej clony :D ale to neznamená že ty tie fotky nemáš pekné.

17 pavel pavel | Web | 15. listopadu 2015 v 11:25 | Reagovat

Hezký kontrast té rudé sopky a zeleně. :-)

18 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 12:32 | Reagovat

[15]: Na gauči ne. Na jedné pěkné počítačové židli. :) Ale i tak... bylo to fajn...

19 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. listopadu 2015 v 13:19 | Reagovat

Dostala mě budova nádraží, v níž mohu bloudit hodiny, aniž bych narazila na vlak :-D

20 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 17:41 | Reagovat

Zajímavá země, krásná příroda...Pěkné fotky a těším se na ten vodopád! :)

21 Gabi Gabi | E-mail | 15. listopadu 2015 v 20:58 | Reagovat

Výborná reportáž. Krásna krajina. Mne sa páčia "malé Japonečky" v klobúčikoch.
Ten kameň mi evokuje toho ľadového medveďa, nič čo by sa týkalo piva. Ibaže by ten medveď pivo pil. Niet nad české piva. ;-)

22 Čerf Čerf | E-mail | 16. listopadu 2015 v 11:16 | Reagovat

[16]: Jsou to celkem obyčejné dokumentační záběry, ale každopádně dík za radu.

23 Nacestekolemsveta Nacestekolemsveta | E-mail | Web | 29. ledna 2016 v 6:36 | Reagovat
24 tomik tomik | 14. dubna 2016 v 10:02 | Reagovat

Chci jenom dodatečně a se zpožděním poděkovat za vaše reportáže. Posloužily jako inspirace pro mojí vlastní cestu po Japonsku a trochu dodaly odvahu, že takový způsob cestování je možný. A vlastně se sem rád vracím, když vidím, že kromě zběsilých politických "diskuzí" je na netu i místo, kde je prostor pro slušnost, moudrost a nadhled. Doufám, že časem přibude nějaká další reportáž z cesty.

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. dubna 2016 v 19:14 | Reagovat

[24]: Tak to mě samozřejmě moc těší a jsem za to opravdu rád. vlastně mě to těší hned dvakrát: Jednak kvůli Japonsku (samozřejmě i já měl před první cestou obavy, ale byl jsem překvapen, jak bylo všechno v pohodě a přitom plné zážitků) a jednak i proto, že se vracíte i kvůli jiným věcem než jenom japonským reportážím. Tak vám na oplátku i já děkuji za vaše poděkování a taky věřím, že ještě nějaké reportáže z cest přidám :-).

26 imdisabled imdisabled | Web | 31. října 2016 v 16:53 | Reagovat

Paráda! Snad se tam taky někdy podívám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama