Michael Žantovský: Havel

1. prosince 2015 v 20:29 | Petr Vápeník |  Knihy

Nejsem zrovna čtenářem, který by po večerech běžně louskal tlusté biografie slavných osobností. Jednak nevzývám žádné idoly, kterým bych se rád podobal, jednak to s tou slávou obecně bývá všelijaké, protože sláva je ženština povětrná a své milce ráda střídá. Když jsem ale zjistil, že Michael Žantovský, který pro mne kdysi svými překlady i vlastními texty "objevil" Woodyho Allena a kterého si z řady důvodů vážím, sepsal knihu o Václavu Havlovi, tedy o postavě, která je pro mne sympaticky nejednoznačná a v mnoha ohledech pozoruhodná, řekl jsem si, že možná na přečtení takové tlusté knihy (víc než 500 stran tohoto typu textu rozhodně není malá porce) nastal ten správný čas. Knihu jsem si koupil a po návratu z dovolené v Řecku přišla na řadu.

Musím říct, že nejde o text, který by se četl úplně jedním dechem, ostatně k určité dýchavičnosti ho předurčuje žánr. Čtenáři nejsou zrovna hnáni kupředu napínavými zákrutami děje, ani se netěší na překvapivé rozuzlení; vše je předurčeno skutečným životem, který se již v případě Václava Havla uzavřel a mnohé je o něm známo z děl jeho jiných živopisců (Kriseová, Kaiser, Keane, etc.). Je ale pravda, že právě Michael Žantovský dokáže dobře udržet proporci informací (ne nadarmo patřil dlouho k nejbližším Havlovým spolupracovníkům), jejich interpretace (ne nadarmo vystudoval psychologii) i citace z různorodých zdrojů (ne nadarmo se - byť až po dopsání knihy - stal ředitelem Knihovny Václava Havla).

V Kafkovi nalézal Havel přímý odraz mnoha prvků své vlastní zkušenosti:

"Jakýsi hluboký, bazální, a proto veskrze neurčitý pocit vlastního provinění. Jako by snad sama má existence byla svého druhu hříchem . Dále je to silný pocit celkové nepatřičnosti mé i všeho, co se kolem mne bezděky vytváří. Tíživý zážitek nesnesitelného dusna. Potřeba trvale někomu sám sebe vysvětlovat a před někým se obhajovat... Stále jako bych běžel kdesi za pelotonem silných a sebevědomých mužů, jako bych je nikdy nemohl dohnat, natož se jim vyrovnat. Jsem si v podstatě protivný a zdá se mi, že zasluhuji vlastně jen obecný posměch...
Je to podle mého názoru právě můj niterný pocit vyřazenosti či nezařazenosti, jakési vyděděnosti a bytostné nepatřičnosti, který je skrytým motorem veškerého mého houževnatého snažení... Odvážil bych se dokonce říci, že všechno dobré, co jsem kdy udělal, udělal jsem možná jen proto, abch obhájil své trvale zpochybňované právo na existenci." (Z projevu při příležitosti udělení čestného doktorátu Hebrejské unoversity, 26.dubna 1990)

Kladně hodnotím, že nejde o žádnou hagiografii: Z textu je zřejmá přirozená úcta k Václavu Havlovi, která ale nesklouzává ke zbožštění, líbí se mi, že autor nepředkládá s nadhledem všeználka hotové "předvařené" odpovědi, ale často spíš dává čtenářům ke zvážení své hypotézy, které se snaží dokladovat na skutečných událostech. Nikterak nepřeskakuje pro někoho možná ne úplně příjemná témata, jako např. morální selhání při prvních vážných střetech s komunistickou mocí, Havlův velmi nestřídmý vztah k ženám i alkoholu (to víte, že poprvé byl Havel oficiálně zadržen během svého "dlouhodobého pobytu" u tehdejší milenky, nebo že jednou ve vzteku prokopl dveře jakési vinárny a dostal od tamějších číšníků "nabančeno"?), dodnes sporné postoje v řadě zahraničních i vnitrostátních politických tématech (např. Havlovými odpůrci dodnes tolik zdůrazňované a odsuzované "humanitární bombardování") i Havlův neustálý souboj s pokušeními moci. Proto si myslím, že jde o celkem komplexní pohled na silné i slabé stránky docela normálního člověka, které se v různé době projevovaly různým způsobem. A toho "normálního člověka" bych podtrhl, protože když srovnám v duchu Havla s většinou jiných politiků, nemůžu si pomoct, ale vychází mi i s odstupem a vědomím, k čemu jeho působení přímo či nepřímo vedlo, že klady pořád ještě výrazně převažují nad zápory. Tím spíš, vezmeme-li v potaz nejen pohled na Havla jako disidenta a politika, ale i spisovatele, esejistu, dramatika a režiséra, tvora v tom nejlepším smyslu slova společenského jakýmkoli oborem svého konání, přičemž všem těmto oborům, resp. tím nejvýznamnějším z nich se Žantovský ve své knize zabývá.

Michael Žantovský si celkem dobře dokázal poradit i s šedesátými lety a posléze s Havlovým disidentským obdobím, které je v některých částech chudé na fakta. Hlavním kladem knížky (ale je otázkou, jestli to tak má u biografie být) je ale pro mne logicky ta část života, u které autor osobně Havlovi asistoval v roli prezidentova mluvčího a poradce. Pasáže ze začátku prezidentského působení jsou asi vrcholem knihy, byť spíš do určité míry suplují Žantovského "paměti", které by - zdá se - mohly být velmi zajímavé a měly by výhodu, že se nemusí točit jen kolem Havla. Žantovský umí navíc "suetoniovsky" okořenit text i na pohled poněkud bulvární jednotlivostí, pokud na ní může dokumentovat obecnější jev. Pro českého čtenáře, který se lépe orientuje v novodobé české historii, naopak mohou působit rušivě občasné "výkladové" pasáže, ve kterých autor vysvětluje na pohled zcela jasná a známá fakta; přece jen je poznat, že kniha vznikala v angličtině (vlastně jde paradoxně o následný překlad do češtiny) s cílem oslovit zahraniční čtenáře s výrazně menší znalostí českých reálií a některých zřejmých souvislostí.

Samozřejmě je mi jasné, že knížka neosloví lidi, kteří nemohou Václavu Havlovi přijít na jméno a považují ho (podle mne zcela směšně a iracionálně) za ztělesnění veškerého zla a příčinu všech společenských (a velmi často i svých osobních) problémů a za původce všeho špatného, co se v naší společnosti odehrálo od husitských válek, i všeho, co se ještě kdy odehraje. Já jsem si Václava Havla vždycky vážil a oceňoval jsem na něm jak jeho celoživotní snahu vnést do politiky etická témata (kdepak je jim dnes konec?), tak i neuvěřitelnou práci, kterou pro Československo a později pro Českou republiku udělal především v zahraničí.

Nemohu se při čtení a zároveň v osobních vzpomínkách, které tahle kniha rovněž vybudila, ubránit srovnání s jeho prezidentskými následovníky a - přiznávám - ti v mých očích nevycházejí nijak zvlášť dobře. Ale tohle není článek hodnotící Václava Havla, ale článek o jeho životopisu, tak nebudu příliš provokovat :-). Jen chci dodat, že na mém velmi pozitivním vnímání Havlovy role v české historii Žantovského kniha nic nezměnila ani v dobrém ani ve špatném. Havel nebyl ani bůh ani ďábel, byl to velmi schopný, tvořivý a inspirativní člověk s notnou dávkou různorodého talentu i s mnoha chybami. Jsem přesvědčen, že kdyby jeho zavilí kritici byli ochotni podle jeho vzoru riskovat nesrovnatelně menší újmu, než on, a vykonat pro společnost aspoň desetinu toho, co on, a byli schopni aspoň desetinové sebereflexe, jako on, bylo by tu o dost líp, než tu je.

Takže závěrem - nebudu-li pohlížet na Žantovského dílo měřítkem klasiků v biografickém oboru, což jistě nebudu, neb takové klasiky, nejspíš k vlastní škodě, nečtu - můžu říct, že jsem si knížku přečetl s chutí, leccos zajímavého jsem se z ní dozvěděl a navíc ve mně vzbudila chuť o popsaných situacích a motivacích víc přemýšlet.

Knihu vydalo nakladatelství Argo v roce 2014.


Pozn.: Kdo si chce přečíst mou osobní vzpomínku na Václava Havla, kterou jsem publikoval v souvislosti s jeho úmrtím v prosinci roku 2011, najde ji v článku O růžích a panáku pro Václava Havla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 1. prosince 2015 v 22:10 | Reagovat

Já si Michaela Žantovského vážím jako překladatele, ale nejenom to, četl jsem od něj i velmi fundovaný rozbor díla Stephena Leacocka, avšak jeho působení v politice, počínaje funkcí Havlova mluvčího, kde naprostá bezobsažnost jeho výstupů mně nesmírně lezla na nervy, až po předsednictví ODA, kterou dovedl k zániku, bylo podle mě tak matné, že bych si knihu nekoupil, ani kdyby stála 1 Kč. Konečně je to i tím, že Havel také není můj šálek čaje, i u něj bych řekl, že ho přežije jeho dramatické dílo, působení v politice byla ale jen směs naivity, prázdného tlachání a vyslovování názorů k věcem, kterým vůbec nerozuměl.

2 userka userka | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 23:15 | Reagovat

Mám doma o Havlovi několik knížek a chci si pořídit i tuhle, ale nějak pořád nemám chuť začít se jimi prokousávat. Asi k tomu ještě potřebuju dospět. Ale ráda bych se o něm dozvěděla něco víc. O politiku se už nezajímám, a tak k němu mám spíš citovej vztah založenej na sympatiích.

3 Čerf Čerf | E-mail | 1. prosince 2015 v 23:30 | Reagovat

[1]: Předsednictví ODA (aneb jak rychle spadnout z devatenácti procent na tři) byla vskutku tragédie. Na druhou stranu schopnost člověka pohřbít politickou stranu ještě naštěstí nic neříká o jeho schopnosti napsat slušnou knížku :-). Ona je teď spousta lidí chytrých, co se všechno mělo a nemělo, bohužel tihle vševědové se vždycky s železnou pravidelností objevují v okamžiku, kdy už je celkem bezpečno a hlavní práce už je (líp nebo hůř) udělaná.

[2]: Myslím, že zájem o politiku není nutnou vstupenkou k Havlovi. Ale moc zajímavé jsou některé jeho hry, eseje a - Miloš promine - dokonce i některé projevy :-).

4 Teeda Teeda | Web | 1. prosince 2015 v 23:32 | Reagovat

Hrozně jsem tu knížku chtěla. :) Ale nakonec jsem se spokojila s tím, že si počkám z knihovny.
Co ale můžu doporučit, je biografie od amerického spisovatele Keana. Myslím, že se jmenuje Václav Havel, tragédie o 6 dějstvích, nebo tak nějak. Je to kriticky sepsané, ale i s dávkou respektu. Podle mě nejlepší kniha o Havlovi, která se mi kdy dostala do ruky. Mimo to perfektně dokresluje kontext doby a čte se (alespoň mě) jedním dechem. Takže tu vážně doporučuji. ;-)

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 4:53 | Reagovat

Pre jedneho "Aussestehenden" velmi zaujimavy rozbor a reflexy, ktore obsahuje tento text a rozvijajuca sa diskusia. Moc do toho tu kafrat nemozem, Havla som osobne zazil len raz "live", ked recnil v precpatom Kongresshaus-e v Zürichu a naplnil publikum vtedy nadejou, odusevnil nas. Ale dalej - to uz objektivne posudit nemozem.

Asi by som tu knihu mal citat...

6 Čerf Čerf | E-mail | 2. prosince 2015 v 7:33 | Reagovat

[4]: Díky za doporučení. Myslím, že bude taky jednou na řadě. A kdyby bylo třeba a v knihovně Žantovský nebyl k dispozici, knížka je u mě v budoucnu volně k zapůjčení :-).

7 Jan Turoň Jan Turoň | 2. prosince 2015 v 8:59 | Reagovat

Zajímavé...Ale na objektivní životopis Václava Havla je asi ještě brzy...

8 Čerf Čerf | E-mail | 2. prosince 2015 v 9:11 | Reagovat

[7]: To je možné, ale tolik času už nemám :-).

9 Jarka Jarka | Web | 2. prosince 2015 v 9:21 | Reagovat

Neumím dost dobře posoudit Václava Havla, jako politika, ale když si vzpomenu na prezidentování pana Klauze a podívám se na současného Zemana, tak mi V.Havel vychází jako ten, který nám nedělal ostudu ve světě a musím říct, že si ho vážím jako člověka. Možná to byl snílek a idealista, ale takových houšť. Dnešní svět, který má za ideál jen ekonomický růst a prestižní postavení, takové "snílky" potřebuje jako sůl. Nedávno jsem slyšela, že je docela možné, že se bude Zeman ucházet o znovuzvolení a mě se udělalo nevolno, protože se jako tonoucí stébla chytám konce jeho volebního období a těším se na někoho podobného, jako mají na Slovensku.

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 9:39 | Reagovat

Dobře napsané a přikyvovala jsem si tu souhlasně. Nikdo není dokonalý takže každý má své větší či menší mouchy. A že Václav Havel pil? Co takový dnešní nejvyšší, který dělá ostudu na slavnostních událostech. Že měl milenky? Neměl snad Klaus už jako veřejně činná osoba? Byl to bohém a umělec a u těch to už tak bývá. To jsou věci které naopak z člověka - idola dělají člověka smrtelníka, člověka chybujícího. Pro mne byl a zůstává jedním z mála našich prezidentů který naší zemi vydobyl ztracenou úctu v zahraničí, dokázal ji prezentovat tak jak nikdo po něm. To už byly a jsou jen tristní figurky. A o to víc mne mrzí jak se začíná na něj plivat,jak je osočován a nazýván slizkým hadem a přisluhovačem USA. Ať byl jaký byl, chyboval nebo ne, jak říkáš pozitivních věcí kterých se díky němu dosáhlo je pořád stále víc než negativních. A to by si lidé měli uvědomovat......

11 Miloš Miloš | Web | 2. prosince 2015 v 11:11 | Reagovat

[3]: Havel byl mnohem lepší před r. 1989 než po něm. Kdysi napsal dopis Husákovi, kde krásně vystihl, jak veškeré dění ve společnosti je založeno na přetvářce.
Po r. 1989 upadl do pozice idealisty a pak dokonce mesiáše, který vyřeší problémy celého světa, mimo jiné i v arabském světě. Úplně zdiskreditoval pojem "pravda a láska". "Humanitární bombardování" je jen dokladem jeho servility vůči USA a naprosté ztráty schopnosti něco kriticky hodnotit, podobně třeba socioložka Šiklová prohlásila, že "lépe je mýlit se s USA, než mít pravdu s Ruskem", a Schwarzenberg zase hned poslušně uznal pochybný stát Kosovo. Není se co divit, že takovým lidem se pak říká "užiteční idioti".
Myslím, že velkým omylem bylo navrhovat Havla na Nobelovu cenu míru, lepší by bylo, kdyby nominační úsilí se nasměrovalo na kategorii Literatura, protože tam je jeho cena.
Popis Havlova vztahu k ženám a alkoholu a ukázání "lidské stránky" zřejmě cílí na čtenáře bulváru, ale můj zájem o knihu stále zůstává takový, jako kdybys ty někde viděl paměti mluvčího Ovčáčka, které by se zaměřovaly na prezidenta Zemana :-D

Ještě úplně mimo téma pěkný článek o KS od autora, který sám se řadí k "pražské kavárně" http://zpravy.tiscali.cz/smutne-odchazeni-karla-schwarzenberga-269238?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+tiscali-zpravy2+%28Tiscali.cz+-+Zpr%C3%A1vy+%28RSS+2.0%29%29

12 Čerf Čerf | E-mail | 2. prosince 2015 v 17:14 | Reagovat

Jsem zvyklý vnímat věci pozitivně, a proto si z tvého komentáře pro sebe beru optimistický závěr, že i když je člověk idiotem, pořád ještě může být užitečný :-).

Ano, taky si myslím, že Havlovo politické působení bylo v některých ohledech velmi idealistické (byť zrovna jeho doktrína „humanitární intervence“ k tomu nepatří ani trochu), na druhou stranu ničeho se neděsím víc než politiky zcela bez ideálů, které nejde o nic jiného než o procenta veřejné podpory. Havel byl idealistický už jako disident, když bájil o možných vynucených ústupcích soc. režimu, a i tehdy vzbuzoval často posměch, realita se ale nakonec ukázala být ještě mnohem fantasknější než jeho tehdejší idealistické sny.

Nerozumím tomu, proč by mělo být „ukázání lidské stránky“ cíleno na čtenáře bulváru. Jednak si neumím představit typického čtenáře bulváru, který si koupí a přečte tuhle knížku, jednak je dobré vidět vliv vlastností konkrétního člověka na jeho činy ve specifických – často vyhrocených – situacích; to, myslím si, je pro pochopení lidského konání naprosto zásadní, a proto to má v biografii své místo.

Tvé přirovnání k mé potenciální četbě pamětí mluvčího Ovčáčka je docela dobře vystihující (ostatně i já si vážím činů a postojů Miloše Zemana před rokem 1989 výrazně více než po revoluci :-)). Na druhou stranu jsem ze zájmu o jinou perspektivu četl i dost textů lidí, se kterými zrovna názorově nesouzním, příkladem budiž místy zcela zoufalé paměti Vasila Biľaka, vedle kterých jsou výstupy pana Ovčáčka jen řídkou meltou vedle prvotřídní arabiky :-).

No a pokud jde o diskreditaci pojmu „pravda a láska“, mám v tom opačný názor, protože jsem přesvědčený, že o cílenou diskreditaci se vždy snažili především Havlovi oponenti a celkem se jim to daří. Pro mne jsou oba pojmy pořád jednoznačně pozitivní a mimořádně důležité, a nemám jediný důvod se jim vysmívat.

Hmmmm, pokračoval bych, témata jsou věru štěpná, ale myslím, že jsem už překročil všechny limity délky „přiměřeného komentáře“. Knížete si proto necháme na nějaký samostatný článek :-).

13 Miloš Miloš | Web | 2. prosince 2015 v 19:04 | Reagovat

[12]: Tys četl paměti Vasila Bilaka?
Petře, máš můj obdiv :-) Ale dovedu si představit, že ses chtěl pobavit :)

14 Čerf Čerf | E-mail | 2. prosince 2015 v 22:17 | Reagovat

[10]: Pokud jde o vztahové věci, na vlastní zkušenosti jsem se naučil nikoho neodsuzovat za to, že hledá - třebas na klikatých a obecně ne zcela jednoznačně přijímaných stezkách - vlastní cestu ke štěstí. No a pokud jde o různé nadávky a plivance na jeho adresu, které si můžu občas o Havlovi přečíst a které se začínají díky neustálému opakování v určitých kruzích tvářit jako nepopiratelný fakt, je mi z nich samozřejmě smutno. Na druhou stranu mám na řadě případů ověřeno, že právě ti, co tyto názory zastávají a šíří, jsou často lidé, kteří nějakou dobu po listopadu soukali strachy jemnou pavučinu, než zjistili, že jim za jejich dosavadní konání a nenávistné a často záštiplné názory nic nehrozí. Kdyby takoví lidé nepovažovali Havla za svého úhlavního nepřítele, bylo by asi něco špatně.

[9]: Nevím, nevím, v tomhle můj optimismus dost selhává. Obávám se, že dna, kam je možné přímou volbou v podmínkách České republiky spadnout, jsme ještě ani zdaleka nedosáhli.

[13]: Ne, to opravdu nebylo kvůli pobavení. Myslel jsem, že se v těch Bilakových pamětech mohou najít nějaká zajímavá fakta, třeba jen mimoděk a nezáměrně. Ale byl to jen nudný a snadno předvídatelný text, který jen potvrdil, že autoři jen málokdy dokážou napsat něco, co přesahuje jejich osobnostní predispozice :-).

15 Grumpy Grumpy | Web | 3. prosince 2015 v 9:52 | Reagovat

K Havlovi chovám sympatie, ale popravdě mnoho osobních zkušeností nemám, zkrátka a jednoduše si toho z dětství mnoho nepamatuju. Vím jenom, že na mě působil jako slušně vystupující a chovající se politik. Takových už na dnešní politické scéně jen těžko pohledat, většinu času totiž kydají špínu jeden na druhého, až je z toho řadový volič akorát tak otráven politikou. Tvoje recenze mě ale zaujala a o knize popřemýšlím, aspoň bych si rozšířila obzory za hranice dětské naivity. Když jsme se bavili o Havlovi s finským otcem, byla jsem ale pozitivně překvapená, že si ho tam lidé docela váží a že dokonce vědí o jeho literárním dílu :-)

Mimochodem, už nějakou dobu si chci přečíst knihu od Martina Mejstříka: Deník - řekněte jim, že sametová. V celém listopadovém dění mám totiž kvůli nedostatečné pozornosti tomuto tématu ve školách docela guláš. Nemá někdo zde s touto knihou jakoukoliv zkušenost?

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 18:07 | Reagovat

[15]: Byť se o listopadové události dlouhodobě zajímám a přelouskal jsem o nich kdeco - od "ještě teplého" deníkového Bartuškova Polojasna až po stenografické záznamy z tehdejšího jednání komunistických pohlavárů, Mejstříkovu knihu neznám. Může to být svébytný a originální pohled jednoho z tehdejších hlavních aktérů, byť mi Martin připadne dalším vývojem poněkud zhrzený a bude docela zajimavé přečíst si, jak se to v textu odráží.

Havlovy hry jsou v zahraničí hodně známé, řekl bych, že možná víc než u nás. Snažil jsem se všechny aspoň přečíst a ty, u kterých to bylo možné, i vidět (existují i četné televizní záznamy). Pořád si myslím, že kdyby Havel tak pedanticky netrval na každé drobnosti ze svých scénických poznámek a uvolnil víc ruce dobrým režisérům, mohla být ta představení o dost lepší, než byla, ale bez té pseudorežijní umíněnosti by to asi zase nebyl Havel :-).

17 Grumpy Grumpy | Web | 4. prosince 2015 v 8:56 | Reagovat

[16]: Četla jsem s ním nějaký rozhovor, kde o té knize mluvil, a právě působil dost zhrzeně, až skoro naštvaně, a to i co se současného dění týče. Knihu bych si moc chtěla přečíst, ale zatím se mi ji nepodařilo sehnat, tak snad... Škoda, doufala jsem, že ji třeba budeš znát :-)

Musím se přiznat, že z Havlových her jsem četla asi jen Zahradní slavnost, ta se dala docela dobře strávit... A viděla jsem Odcházení (v kině) a několikrát jsem u toho málem usla. Nevím, jestli k jeho dílu potřebuje člověk dospět, ale coby gympláka mě tolik nezaujalo a od té doby už jsem se k němu nějak nedostala.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 16:05 | Reagovat

[17]: O Odcházení jsem na blogu hned po premiéře napsal článek (zdráhám se použít slovo recenze :-): http://pvapenik.blog.cz/1103/odchazeni
Myslím, že jsi nebyla vůbec sama, koho ten film nezaujal.

19 Van Vendy Van Vendy | Web | 7. prosince 2015 v 19:48 | Reagovat

[3]: Oni se možná našli lidi, co říkali, co by se mělo nebo nemělo, v době, kdy se to ještě mohlo změnit - ale nikdo je neslyšel a neposlouchal. Takže když totéž říkali po dejme tomu deseti nebo dvaceti letech, už se  mohli octnout v pozici těch, co jsou po bitvě generáli.
Co se Havla týče, svého času jsem si ho vážila a pak jsem si ho vážit přestala. Možná, kdyby odešel po tom prvním prezidentském období, jak se statečně kasal, tak u mě zůstal ve větší vážnosti než když se tam držel zuby nehty, dokud ho nevykopala odtud vážná nemoc. Ne že bych mu to přála. Nakonec, jemu mohlo být u zádele, jestli si ho váží nějaká anonymní ženská z Horní Dolní :-D Jen mi vadí, že ho mnozí glorifikují, až takovou svatozář si nevysloužil. Ale zase, každý má nárok na svůj názor, že ano... Pokud bych měla srovnat osobnosti, tak třeba daleko víc si cením Karla Kryla, který možná nebyl světově proslulý, neměl světové jméno a nebyl světový pojem, nebyl ani prezidentem ani politikem, ale přesto byl a zůstal charakterním člověkem až do konce. A texty jeho písní znali lidé zpaměti přesto, že desky byly staženy z prodeje, jeho písně zakázány a dvacet let nebyla oficiálně ani zmínka... Možná měl také své mouchy a nebyl bez chybičky, ale nezpronevěřilse tomu, v co věřil. Na druhou stranu připouštím, že nebyl vystaven takovému tlaku jako Havel, který musel občas pod politickým vlivem volit mezi politickým krokem a přátelstvím.

20 Van Vendy Van Vendy | Web | 7. prosince 2015 v 19:52 | Reagovat

[19]: P.S. možná píšu trochu ovlivněná, mně docela dost vadilo, že tak brzy zaměnil Olgu za Dášu, a druhá věc, že vykopl dva psy, které měli společně s Olgou, kvůli psiskům Dáši. Já vím, je to prkotina, ale i to, jak se člověk chová ke svým zvířatům, dělá jeho vizitku.

21 Čerf Čerf | E-mail | 7. prosince 2015 v 21:13 | Reagovat

[19]: Tak to máme podobné: Taky jsem si Havla svého času vážil, jen jsem na rozdíl od tebe nepřestal :-). Mám jen drobné upřesnění - Václav Havel obě svá prezidentská období v čele ČR dokončil, nedokončil jen to československé kvůli chystanému rozpadu společného státu.

[20]: Jak občas tady na blogu opakuji, úplně jsem přestal soudit vztahové záležitosti. Tyhle věci jsou zapeklité  a vždy jedinečné, tak se na ně snažím neuplatňovat žádnou šablonu a věřím, že pohled těch dvou je vždycky důležitější než to, co si myslí ostatní.

22 Bev Bev | E-mail | Web | 8. prosince 2015 v 15:02 | Reagovat

Moc nevěřím, že se někdy dokopu k přečtení této knihy, ale tvé hodnocení a shrnutí jsem četla ráda a se zájmem. :-)

23 Čerf Čerf | E-mail | 10. prosince 2015 v 0:46 | Reagovat

[22]: To já jsem věděl, že si ji určitě přečtu, hned, jak vyšla :-).

24 Jirka Jirka | 5. ledna 2016 v 4:47 | Reagovat

Tak, a ted jeste toho Zaka "Konec dobrych casu". Uz se tesim na tvoje hodnoceni.

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2016 v 7:35 | Reagovat

[24]: Sháním, sháním, ale zatím se mi sehnat nedaří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama