Leden 2016

Nedělní miniglosy č.346

31. ledna 2016 v 13:49 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Pozn.: Do dnešních Nedělních miniglos jsem po dlouhé době zabudoval jednu "hostující" miniglosu od našeho občasného mimoblogového přispěvatele.


Čeští medailisté z mistrovství světa v piercingu si na improvizované tiskovce v příletové letištní hale svorně postěžovali, že už od slavnostního ceremoniálu finálového večera nemají do čeho píchnout.
----------------------
České zbrojovky se podivují, že prezident Zeman nepodporuje ve svých veřejných projevech dostatečně české výrobky a upřednostnil např. ve svém vyjádření o nedemokratickém způsobu odstranění předsedy vlády zrovna konkurenční kalašnikov, když české výrobky jsou taky velmi spolehlivé.
----------------------
Andrej Babiš se rozhodl, že český volič potřebuje své volební koblihy i něčím zapít, a rozhodl se proto zlevnit sudové pivo. Když mu ovšem odborníci jeho ministerstva vyčíslili negativní dopad na státní rozpočet, ministr financí vysvětlil národu, že jeho výrok byl jako obyčejně dezinterpretován všemožnými lháři, protože ve skutečnosti zamýšlel zlevnit pivo jen akrobatické lyžařce Nikole Sudové, kterou již dlouho obdivuje pro její schopnost vyhnout se v plné rychlosti všech nastraženým překážkám a nerovnostem terénu. Český prezident, naštvaný, že na tak jednoduchý populistický krok nepřišel sám, alespoň navrhl zdražit v celé Praze překapávanou kávu.
----------------------
Na Hradě zavládlo takové nadšení z premiéry filmu dlouholetého přítele Filipa Renče o osudech Lídy Baarové, že podle mluvčího Ovčáčka již byla odeslána spěšná depeše předsedovi vlády a ČSSD Bohuslavu Sobotkovi, aby nechal sídlo strany oficiálně přejmenovat na Lídový dům.
----------------------
Pro hrubě neobjektivní popis skutečnosti, který může trvale poznamenat duševní rozvoj školních dětí, požaduje občanské sdružení Matky na stráži spolu s prezidentem republiky po ministerstvu školství veřejné spálení publikace Ondřeje Sekory Uprchlík na ptačím stromě. K výzvě se připojila i část vlivných ekologických aktivistů, kteří připomněli, že ptačí stromy jsou v České republice přísně chráněné. Mluvčí ministerstva sice prozatím takový postup odmítl s tím, že by jej ministerstvo považovalo za neadekvátní. Ministerstvo však situaci nepodceňuje, po posouzení bezpečnostních rizik pro Českou republiku nařídilo revizi všech knih ve školních knihovnách a v každé knihovně byl zřízen zvláštní fond knih s omezeným přístupem čtenářů, aby se zabránilo šíření extremistické ideologie. Do ukončení revize knih byla do tohoto fondu preventivně převedena všechna díla zmiňovaného Ondřeje Sekory a Václava Čtvrtka.
----------------------
Podle expertů by se měl průměrný věk díky lepší zdravotní péči a v budoucnu i díky cílené genetické manipulaci zvýšit až na 150 let, takže bude nejspíš třeba chodit do práce minimálně až do 100 až 120 let. "Naše penzijní reforma počítá s tím, že nejdřív - nejspíš už příští rok - zvýšíme podle těchto průzkumů věk reálného odchodu do penze, aby nás změna nezastihla nepřipravené," řekl nám předseda meziresortní komise pro důchodovou reformu, "a předpokládáme, že průměrný věk se postupně s pomocí neviditelné ruky trhu dorovná na kýženou hodnotu."


Chcete si přečíst i jiné články než Nedělní miniglosy? Můžete si vybrat třeba v bilančním článku Blogový rok 2015, kde najdete odkazy na čtenářsky nejúspěšnější loňské texty publikované na tomto blogu.

No a pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Osnova života

26. ledna 2016 v 22:52 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Když je člověk na začátku své životní pouti, někdy se zdá, jako by měl pro svůj život vytvořenou pevnou osnovu: Rodiče ho vedou a představují mu svět, vyrůstá v nějakém prostředí, které ho formuje a z něhož přebírá vzorce chování, i ve školách mu chtějí vštípit nějaká pravidla. Jako kdyby na začátku dráhy osnova připomínala pevné linky, do kterých stačí vepsat hlavičky not a orchestr podle nich jako na povel zaduní majestátní více či méně harmonickou melodií.

Ale postupně jako by se původní jasné rovné řádky psané pevnou rukou a rovnoměrnou barvou začaly odchylovat od zamýšlené dráhy jako svéhlavá družice, mění směr, jako by se snažily setřást nechtěné následovníky, roztřásají se nedočkavostí nad tím, co si přejeme, aby přišlo. Některé linie se vzájemně protínají a kříží, jiné zahoří a převtělí se do stopy po imaginárním blesku a některé se dokonce rozplynou v prostoru, jako kdyby nikdy neexistovaly, a vůbec nepokračují. Pro každou z linek představuje kýžené "vpřed" docela jiný směr. Jsme schopni rozhodnout, který vede opravdu dopředu? A jsme schopni rozhodnout to včas?

Jsou naše vlastní dráhy přímé anebo se tak jen tváří a ve skutečnosti jsou heisenbergovsky neurčité? Je náš pohyb chaotický, přičemž dopředu nás nese jen neodbytný proud času? Nebo - kdybychom měli možnost dostatečného nadhledu - spatříme místo chaosu smysluplný tvar?

A jsem nezřízeným optimistou, když právě na takový tvar už pěkných pár let věřím?



Osnova života (2015) - Odraz pobřežních stromů na hladině Berounky


Pozn.: Kdybych byl zvyklý svá výročí slavit (což u těch opravdu speciálních výročí jsem, jak se můžete přesvědčit např. vždy těsně před Štědrým dnem při mých volitelných narozeninách :-)), mohl bych včera v noci oslavit sedmé narozeniny tohoto blogu. Blogu, který sám tvořím jen v omezené míře, protože se zčásti, zdá se, utváří sám; tím, pro koho je především určen. Snad mu to v chaosu vlnek vzdouvaných větrem na hladině pomyslné blogové řeky, dává aspoň zdání smyslu a před neškolenými zraky dovedně utajený řád.

Děkuji všem, že si sem chodíte číst. Ti nejvytrvalejší z vás už plných sedm let. Smekám tedy z hlavy pomyslný klobouk, protože to je už pěkný kousek života. Života, jehož trajektorie má, doufám, z nadhledu neokázale košatý a při troše dobré vůle pozorovatele i celkem libě vyhlížející tvar :-).

Nedělní miniglosy č.345a

24. ledna 2016 v 16:34 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy
Pozn.: Omlouvám se za ne úplně tradiční název, ale v průběhu dne jsem omylem na pár minut publikoval jako standardní NMg jen jejich velmi mírně rozepsanou pracovní verzi. No a protože administrace blogu neumožňuje publikovat dva články se stejným názvem, musel jsem chtě nechtě konečný název správné verze poupravit.

Čeští silničáři se v nejproblematičtějších mrazivých dnech odreagovávali tím, že hlasovali v anketě o nejpopulárnější silničářskou pohádku. Tentokrát se lišily výsledky podle věku pracovníků: Nejoblíbenější mezi staršími silničáři je stále Popelka, ale mezi mladšími dominovala jednoznačně Technická sůl nad zlato.
----------------------
Předsedou Strany zelených byl o víkendu zvolen pražský zastupitel Matěj Stropnický. Z jeho prvních reakcí vyplývá, že jako zdatný mariášník chce v české politice učinit ze zelené konečně trumfovou barvu. Samozřejmě, trumfy se v čase střídají, takže do roku 1989 byly trumfy červené a historici se již několik let pokoušejí na legendárních záběrech expremiéra Mirka Topolánka z Berlusconiho vily rozpoznat, jestli tou dobou byly trumfy kule nebo spíš žaludy.
----------------------
Poslední dobou se podle průzkumů zvyšuje důvěryhodnost USA ve světě. Přestože donedávna panovalo přesvědčení, že se Američanům nedá věřit vůbec nic, ukázalo se například ke všeobecnému překvapení, že Bílý dům je po sněhové bouři, která zasáhla v posledních pár dnech USA, opravdu bílý.
----------------------
Prezident Zeman se v souvislosti s problémy, které způsobují imigranti především v Německu, vyjádřil, že ti, kteří se projevují nenávistně, musí být okamžitě deportováni. Sociologové se ovšem obávají, že by se populace v České republice mohla v důsledku takové deportační vlny snížit až o polovinu.
----------------------
V Jizerských horách, kde byl v 18. století zcela vyhuben, se po více než dvou stoletích objevil rys ostrovid. Protože podle záběrů z fotopasti nebylo zřejmé, zda přešel hranici standardní cestou přes hraniční přechod anebo se přes hranici dostal nelegálně a neregistrovaný, byl rys odchycen a umístěn do detenčního zařízení pro ilegální imigranty v Drahonicích, kde bude podle českých azylových pravidel tak dlouho, dokud se nenaučí česky.


Chcete si přečíst i jiné články než Nedělní miniglosy? Můžete si vybrat třeba v bilančním článku Blogový rok 2015, kde najdete odkazy na čtenářsky nejúspěšnější loňské texty publikované na tomto blogu

No a pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


O zimním počasí pro senzacechtivé

19. ledna 2016 v 21:35 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Když tak procházíte ulicemi a pod nohama vám křupe přemrzlý sníh, vzpomínáte si ještě na nedávné Vánoce? Ještě pár dní před nimi jsme chodili v krátkých rukávech a šortkách, každý den jsme se dozvídali o teplotních rekordech a na internetu i v novinách se to hemžilo předpověďmi nejteplejší zimy nejméně od doby vyhynutí dinosaurů. "Teplo má podle meteorologů trvat až do konce února!" hlásaly titulky v době, kdy ještě ani nebylo jasné, jestli vůbec nějaký únor přijde, a meteorologové se nad nimi křižovali, protože mají dost práce předpovídat počasí na tři dny dopředu a seriózní předpověď na delší časové období - pokud se mezi sebou rozhádají předpovědní modely - mohou většinou s klidným srdcem přenechat kartářkám.

To ale senzacechtivá média a jejich neméně senzacehltající čtenářstvo rozhodně nechce slyšet. Vždyť skutečnost se podle mediální definice skládá prakticky výhradně ze samých výjimečných situací, extrémních zážitků a senzací, a když se těch skutečných nedostává, je třeba sehnat nebo vytvořit senzace zástupné. Však co jiného jsou různé ty "modré úplňky" a "krvavá zatmění", která sice - jak se vždy dozvíme - nastávají jen jednou za iks tisíc let, ale jako z udělání se podobné raritky odehrávají každý týden, aby bylo něco do sobotní přílohy; jde jen o to, kdo dokáže chudáčka bezbranný úkaz jako první vylovit z pokustónského klobouku a oblepit ho zapamatovatelným (co na tom, že arcipitomým) příběhem, který budou moct lidé číst, sdílet a posílat dál, takže bude pořád o čem psát a mluvit.

Když se kolem Nového roku ukázalo, že v lednu nejspíš tropické třicítky očekávat nemůžeme (nikdo mi nevymluví, že pohotovější žurnalisté už měli ve svých šuplících předpřipravené články na toto téma, aby za příhodné povětrnostní konstelace již nemuseli ztrácet čas klofáním textu, ale vítězoslavně tuto skutečnost publikovali jako první ze všech), začal se z nouze vzývat druhý extrém: Šokující vánoční tepla, během kterých falešným očekáváním rozkvetly zblblé stromy zvědavě nakukující přes ramena do novin čtenářům na lavičkách (ach, ty milé naivní stromy prostě věří všemu!), byla rázem zapomenuta a vystřídána předpovědí katastrofických holomrazů, během nichž zcela jistě promrzne do hloubky několika metrů veškerá doposud úrodná půda, nadlouho zkolabuje doprava, rozvod tepla i elektřiny, a kdo nebude umět rozdělat oheň třením vlastních drkotajících zubů, nepochybně bídně zhyne v hrůzné křeči.

Pár dní po této druhé kataklyzmatické předpovědi začalo ovšem intenzivně sněžit, takže holomrazničkové senzaci drkotající zoubky také povypadávaly. Ale média tu nejsou od toho, aby připomínala vlastní minulá selhání, ale aby jednu extrémní budoucnost vyměnila za jinou, ještě extrémnější. Čtenář a posluchač přece potřebuje svou pravidelnou dávku senzací ber kde ber!

Sněží? Tedy se nejspíš dá očekávat, že celou republiku překryje rovnou několikametrový sněhový příkrov, a začnou zase (ó, jaká slast!) padat teplotní rekordy, když ne v normálních obydlených místech, kde může mráz někoho z praktických důvodů zajímat, tedy aspoň během hvězdných nocí v mrazových kotlinách a poblíž šumavských slatí, kde jsou z něho v rauši maximálně tak tamní chvostoskoci. Čtenáři a posluchači se dozvídají ze svých milých médií, že teplota u nás v České kotlině klesá k mínus čtyřicítkám jako kdesi na Vorkutě, reportážní štáby kempují poblíž nadějných meteostanic, kde od měřicích přístrojů odhánějí příliš rychle se pohybující molekuly dusíku a kyslíku, aby ani kouštíček jejich energie nenarušil nádherný očekávaný rekord, který se bude tak skvěle vyjímat v titulku. A je jasné, že letos nadmíru krutá zima s nekonečnými sněhovými přívaly dřív než v květnu neskončí!

Když se dívám zpět směrem k Novému roku a společně s meteorology i na pár dní dopředu, připadá mi to po všech těch strašákovitých textech, že o letošním lednu bude celkem normální zima, taková, jaké zimy ještě bývaly, než si v redakcích podali pár dobře placených inzerátů El Niňové z celého světa a hlasatelé mediální korektnosti začali razit tezi, že normální věci nikoho nezajímají, a tedy se o nich nejenže nemusí, ale možná dokonce raději nesmí mluvit.

Budeme se tedy muset smířit se skutečností, že letošní leden je nejspíš celkem normální. Ale samozřejmě, ne jen tak obyčejně normální. On je prostě zcela extrémně normální! Nejnormálnější za posledních nejmíň stopadesát let!! :-)



Nedělní miniglosy č.344

17. ledna 2016 v 17:55 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Český premiér Bohuslav Sobotka popřel, že by svou e-mailovou komunikací, která byla zveřejněna po zásahu hackerů spojených s českými ultrapravicovými kruhy, jakkoli porušil stanovená pravidla pro nakládání s utajovanými skutečnostmi. Podle jeho stanoviska byl např. tolik diskutovaný protiteroristický balíček již dávno veřejně dostupným materiálem, navíc není možné vyloučit, že hackeři text pro lepší mediální využití do určité míry poupravili. "Ano, materiál, který unikl z premiérovy e-mailové schránky, nejspíš není původní verzí vzniklou na Úřadu vlády," uvedl pro Nedělní miniglosy jeden z bezpečnostních expertů. "Text někdo jistě upravoval, protože na rozdíl od jiných materiálů vlády obsahuje jen velmi málo gramatických a stylistických chyb a i obsahově jde o materiál tak kvalitní, že jeho vznik na Úřadu vlády je prakticky vyloučený."
----------------------
Kvůli v tomto ročním období nečekané změně počasí skončila rekordní nepřetržitá šňůra 46 týdnů, během kterých v hitparádě nejčastějších internetových dotazů dominovala otázka: "Jak nejlépe ochránit tradiční evropské hodnoty proti invazi vetřelců?" V čele žebříčku ji - jistě jen dočasně - vystřídala praktická otázka související s faktem, že pořádná zima u nás nebyla už řadu let: "Z kolika koulí se staví sněhulák?"
----------------------
V příletové hale letiště Václava Havla vyrostlo několik metrů plotu z žiletkového drátu, které spolu s ženijními zátarasy rozmístěnými po hale hlídá skupina po zuby ozbrojených vojáků a policistů. "Rozhodli jsme se, že půjdeme Evropě příkladem a náležitě zabezpečíme alespoň tu část shengenské hranice, za kterou neseme bezprostřední odpovědnost," řekl nám k dlouho utajované akci ministr vnitra Chovanec. "Pevně věříme, že se Itálie a především Řecko při ostraze své části hranice sjednocené Evropy zachová podle našeho vzoru."
----------------------
Jako symbolické gesto dobré vůle mezi různými náboženstvími vyšla v Německu poprvé po uvolnění autoských práv Hitlerova kniha Mein Kampf. "Pokusili jsme se vyjít vstříc pokud možno všem, kteří by se z nějakého důvodu mohli cítit vydáním knihy pohoršeni," řekl Nedělním miniglosám zástupce vydavatele. "Aby kniha nevyvolala špatné pocity u Židů, opatřili jsme ji obsáhlými vysvětlujícími komentáři, a aby se vzhledem ke své rozdílné víře necítili špatně naši muslimští spoluobčané, upustili jsme v případě této knihy od slavnostního křtu."
----------------------
Tým složený z českých vědců po patnácti letech tvrdé výzkumné terénní práce v několika desítkách českých polesí definitivně potvrdil, že oblíbené a často používané české rčení ve skutečnosti neplatí, protože až na období mysliveckých honů a výjimečné situace, kdy nastávají akusticky zcela anomální podmínky, se totiž bez ohledu na kvalitu a intenzitu vnějšího podnětu z lesa většinou nic neozývá.


Chcete si přečíst i jiné články než Nedělní miniglosy? Můžete si vybrat třeba v bilančním článku Blogový rok 2015, kde najdete odkazy na čtenářsky nejúspěšnější loňské texty publikované na tomto blogu

No a pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:

Mlsně mrazivá procházka

15. ledna 2016 v 22:13 | Petr Vápeník |  Miniatury

Podle předpovědi nás prý čeká mrazivý víkend. Tak snad nebude mráz takový, aby se přes den nemohly v pohodlných kočárcích podívat ven aspoň na chvilku malá baculatá stvořeníčka, která na čerstvém vzduchu vyrážejí za svými čerstvými sny. No, ona ta stvořeníčka nejsou vlastně ve skutečnosti tolik baculatá, ale jsou ovinutá mnoha vrstvami teplého oblečení, aby jim bylo cestou příjemně a snivo. Tak ode mne mají k tomu snu návdavkem ještě malou "mlsně mrazivou rýmovačku" z dlouhodobého cyklu básniček pro vyspělé děti i pro dospělé s nepominutelnými zbytky dětské duše. Přeju pěknou cestu a ať vám vaše luxusní vozidla drncají přesně tak, jak se vám to líbí nejvíc :-).


Mlsně mrazivá procházka

Jen červený klaunský nos
zpod čepice na svět kouká,
jak pod sněhem
....................spinká louka.

Zimní komár, který štípe
víc než roje vos
nebo luky
.......... pětišípé;
vše útočí v jednom šiku!

Mlsný mráz
zakousl se do nosíku
raději nežli do klobás :-).


Cesta do pravěku: K dětské básnické miniatuře pravidelně přidávám jednu jízdenku na cestu do blogového pravěku. Dnes se stylově vrátíme do mrazivého konce února 2011, kdy jsem publikoval fejeton mimo jiné i o tom, že teploměry, které jsou nám přátelsky nakloněny, mohou občas ukazovat i mnohem důležitější údaje než jen nudně prvoplánovou teplotu, kdo ví? :-) O poblázněném teploměru.


Blogový rok 2015

13. ledna 2016 v 19:15 | Petr Vápeník |  Blogové informace

Na začátku každého roku už tradičně krátce bilancuji. Kromě shrnutí pro mne nejdůležitějších událostí roku, které jsem zveřejnil jako úplně první letošní článek v textu Co pro mne bylo důležité v roce 2015?, se dnes chci poohlédnout i za uplynulým rokem v blogovém světě a v několika bodech se podívat na to, co zajímavého (nebo naopak zcela nezajímavého :-)) se na mém blogu odehrálo. I letos jsem pro toto shrnutí využil Google Analytics, který dokáže poskytnout pro podobné bilancování docela zajímavá souhrnná data. Pojďme se tedy na některé skutečnosti společně podívat.

Celkem jsem na svém blogu v roce 2015 zaznamenal 30 573 návštěv, což znamená oproti předchozímu roku nárůst o 15.5%, tedy prakticky stejné zvýšení jako v minulém roce. Opět musím s potěšením konstatovat, že se v tomhle ohledu můj blog nevyvíjí nijak překotně ani nejde "ode zdi ke zdi", ale jeho návštěvnost rovnoměrně a stále stoupá. Počet článků přitom zůstal oproti roku 2014 prakticky stejný (147 oproti 143) a když vezmu v úvahu, že se tentokrát ani jeden z mých článků neobjevil na titulce blog.cz, mohu být se stabilní návštěvností spokojený. Aby byl obrázek úplný, je třeba poznamenat, že dva další důležité faktory se změnily jen zanedbatelně - průměrná doba trvání jedné návštěvy je stále kolem tří minut a tzv. "míra okamžitého opuštění", která ukazuje, kolik procent návštěv je na blogu jen "na otočku", je dlouhodobě na 63% (ano, znamená to, že skoro dva ze tří návštěvníků buď přijdou omylem nebo se jen ujistí, že na blogu není vůbec nic nového k vidění :-)). Ale to tak prostě na blogu chodí a každý bloger by si to měl umět připustit, jinak bude výsledky sebelepších blogových statistik interpretovat nesprávně a bude sám sebe plácat po ramenou víc, než bezprostředně zaslouží :-).

Návštěvnost byla v průběhu roku 2015 celkem vyrovnaná. Nezaznamenal jsem takové "píky" jako v roce 2014, když dva mé články byly na titulce, což jejich návštěvnost razantně zvýšilo. Nejvíce návštěv přišlo na blog 22.února (166) a nejméně 11.září (37). Standardní týdenní návštěvnost se ustálila na 500-700 návštěvách.

Zajímalo mne, jestli bude pokračovat loni zaznamenaný trend výrazného zvyšování počtu přístupů z mobilů a z tabletů (mezi lety 2013 a 2014 došlo k nárůstu skoro o 70%). U mobilů tento trend pokračoval i v roce 2015 (nárůst o dalších cca 60%), ale u tabletů se vývoj dokonce otočil, protože jsem zaznamenal dokonce pokles o 16%. Buď jde tedy o obecné chování lidí, kteří se po určité módní vlně tabletů vracejí k původním technologiím, nebo prostě můj blog není optimální pro cílový segment "tableťáků" :-). Aktuální rozdělení návštěv je tedy 84% z počítačů, 10% z mobilů a 6% z tabletů. Tato skutečnost nevypovídá ani tolik o mém blogu, jako je pro mne spíš důležitá z toho pohledu, že bych neměl blog dělat graficky moc komplikovaně, aby ti, co k návštěvám blogu dávají přednost mobilu, nebyli příliš omezováni.

Nejčtenějším článkem roku 2015 se stala reportáž Tajemné válečky u Karlova mostu, kterou si přečtetlo přesně 500 návštěvníků; její pokračování s fotkami z návštěvy krásného domu na Kampě, kterou mi umožnili jeho milí obyvatelé poté, co původní blogový článek náhodou našli, Balkónek domu U obrázku Panny Marie na Kampě, si přečetlo dalších 344 návštěvníků, což stačilo na celkové 4.místo a 2. místo v článcích roku 2015. Mezi oba články z Kampy se v celkovém pořadí vtěsnaly dva starší texty: Uprchlická vlna opět trochu povynesla tradičně hodně čtený článek o Huntingtonově klasické knížce Střet civilizací (stříbrný článek roku 2013 a bronzový z roku 2014 se vrátil v roce 2015 s 474 čtenáři na stříbrnou příčku). Listopadové silné otřesy půdy na Lefkadě zase podpořily zájem čtenářů o článek Zemětřesení na Lefkadě, byť ten pojednává o mém osobním zážitku z předchozího silného zemětřesení v roce 2003 (článek si přečetlo 446 lidí).

Přes 300 návštěv získaly ještě články Pomůžete mi s výběrem fotky? (333 čtenářů, kteří mi pomohli vybrat zjevně dobře, protože cenu za vybranou fotku z Japonska už si doma hýčkám; mimochodem, šlo s 57 komentáři i o nejkomentovanější článek roku) a Nejvýkonnější blogoví komentátoři (330 čtenářů, z nichž řada se možná v článku jmenovitě našla). Z fejetonů a úvah byl nejnavštěvovanější článek O třech nejkrásnějších vůních (259 čtenářů) a kolem 250 čtenářů měl každý díl nečekaně úspěšného srpnového projektu "odpovědí na každou otázku, která vás napadne" pod názvem Hovory přes obrazovku.

Nejčtenějším příspěvkem z jazykové rubriky Jazykové hrádky se stal s 208 čtenáři článek O verkých lybách. Z poezie měla největší ohlas srpnová báseň Dárek těsně následovaná kouskem s kráťoučkým názvem Bez... Potěšilo mne i 209 čtenářů básně Na vesmírnou dobrou noc a nejčtenějším haiku bylo Haiku zlatavé řeky (198 čtenářů). A pak že poezie hledá v Čechách své čtenáře marně!

K návštěvnosti jednotlivých stránek blogu dodám ještě několik zajímavosti:
- Pro mne osobně asi nejdůležitější (neříkám, že i nejlepší, protože to byla strašná rychlovka) článek roku 2015 - básničku Apríl v hlavní roli - si přečetlo 134 čtenářů.
- V minulém roce jsem poprvé na blogu vyvěsil i něco jiného než texty nebo fotografie; šlo o nahrávku klavírní skladby Chaconne, kterou jsem skoro rok a půl cvičil po malých kousíčkách a článek si otevřelo pro mne neuvěřitelných 241 lidí. Je ovšem otázkou, kolik jich skladbu skutečně spustilo (youtube uvádí 84 "zhlédnutí") a kolik i doposlouchalo, protože je to skladba výhradně pro vytrvalce; nahrávka má celých sedmnáct minut :-).
- Můj osobní profil, který naprosto informačně i graficky dlouhá léta zanedbávám, si otevřelo 198 lidí, což je 2.5x víc než v roce 2014. Asi na něm budu muset maličko popracovat a údaje zadané kdysi dávno jen formálně při založení blogu poněkud občerstvit, protože i to je - jak je vidět - určitá vizitka :-)
- No a jako obyčejně se speciálně zmíním i o nejméně navštěvovaném článku roku, kterým se s pouhými 74 čtenáři stal text Aiolos - trnitá cesta za vládcem větru.

Další statistická data, která se mi zdála být zajímavá:
- Podle statistik Google Analytics ke mně chodí cca 65% žen a 35% mužů (tato informace ale vychází jen z analýzy 16% návštěv, u které program dokáže rozhodnout, jaká je skutečnost)
- Statistiky ukazují pozoruhodně vyrovnanou návštěvnost v různých věkových intervalech zdejších čtenářů (i když statistika vychází jen z 15% návštěv, u které měl Google Analytics k dispozici informaci o věku návštěvníka). Dalo by se říct, že ke mně chodí na návštěvu přibližně stejné počty návštěvníků v různých věkových skupinách (k dispozici je šest skupin od kategorie 18-24 let až po kategorii 65+). Ani jeden ze "segmentů" výrazně nedominuje, ani jeden výrazně nezaostává, což mě taky docela těší, protože můj blog není speciálně zacílen na žádnou věkovou skupinou a žádnou nechce opomíjet.
- 90% návštěvnosti tvoří přístupy z České republiky (87%) a ze Slovenska (3%). Většinu zahraničních přístupů tvoří Češi (často moji osobní známí) žijící v zahraničí; především jde o USA, Rakousko, Německo, Řecko, Švédsko, Švýcarsko, Francie a Velká Británie. Ostatní země (snad s výjimkou Japonska, odkud se někdo přijde občas podívat na fotky z mých cest po této krásné zemi) jsou zastoupeny jen zanedbatelně.
- O celých 34% se zvýšil počet návštěv lidí, kterým říkám "štamgasti", tj. navštívili můj blog v průběhu roku více než 25x. To je pro mne velmi potěšitelný údaj, protože nárůst ve skupině štamgastů je o dost větší než nárůst celkový, a to vypovídá o tom, že čtenáři se na mé stránky vracejí, což by snad nedělali, kdyby se jim tu nelíbilo. Nicméně snažím se nepodceňovat ani náhodné návštěvníky a návštěvníky občasné. Každý štamgast přece nejdřív nezávazně nakoukl, když šel zrovna kolem, nebo ne? :-)

No a určitě stojí za to uvést ještě dvě další potěšující skutečnosti obecně z blogování. Jednou z nich je fakt, že loni těsně před Vánoci byl poprvé některý z mých článků otištěn v normálním časopise (podrobnosti jsem popsal v článku Můj první "papírový" fejeton). A určitě by bylo minimálně nevděčné nezmínit se o nominaci v soutěži Bloger roku 2015 (soutěž jdoucí napříč všemi českými blogovacími platformami), která mne velmi mile překvapila a potěšila. Přestože jsem nakonec do desetičlenného finále nepostoupil, podpora lidí, kteří můj blog navštěvují, je pro mne úžasnou motivací pokračovat i v roce 2016.

Ať už jste tady jen shodou (pro mne příznivých) okolností, občas nakouknete, máte-li cestu kolem, anebo si sem chodíte číst a prohlížet pravidelně, všem vám moc děkuji za vaši přízeň. Velmi si jí vážím, je to pro mne prostě radost a - stejně jako přibližně před rokem na závěr loňské roční bilance - mohu říct, že mi bude i v novém roce velkou ctí a potěšením, budeme-li se na těchto stránkách setkávat i v roce 2016.

Tak ať je to rok pokud možno šťastný a úspěšný.

Nedělní miniglosy č.343

10. ledna 2016 v 17:21 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Podle dobré rady primátorky Kolína nad Rýnem by se ženy měly držet v ulicích města na délku paže od imigrantů, což násilníci nesou velmi nelibě, protože podle nich jako z udělání ty nejhezčí ženy mají nejdelší paže a to popírá v německé společnosti deklarovaný princip rovných šancí. Dále Asociace kolínských matematiků a právníků základní radu rozšířila o to, že nejlepší je nastavit délku paže přesně ve vodorovném směru. Pokud totiž ženy svou paži při vymezování prostoru zdvihnou, jednak se prostor kolem nich zmenší tím více, čím větší úhel bude paže svírat s vodorovnou osou pohybu, jednak v tom případě mohou být speciálně v Německu takové ženy okamžitě zatčeny za propagaci nacismu.
----------------------
Po velkém úspěchu v kauze Kramný zvažuje Ministerstvo spravedlnosti zavedení internetového hlasování a průzkumů veřejného mínění jako rozhodujícího faktoru u soudních řízení. Internetovým hlasováním, které by mělo charakter přímého důkazu, by se výrazně zjednodušilo a zkrátilo soudní řízení, takže by se zrychlila vymahatelnost práva a soudci by pak měli více prostoru na vzájemné ovlivňování jednotlivých kauz, což teď musí nezřídka činit ve svém volném čase.
----------------------
Policejní ředitelství rozhodlo, že po dobu kalendářní zimy nebudou sloužit k případnému rozhánění demonstrací vodní děla, ale výhradně děla sněžná, což by mohlo vést až k tomu, že na Václavském náměstí bude poprvé v historii alespoň občas zprovozněna řádná sjezdovka. "Když ji mohou mít v Dubaji, nevím, proč bychom ji nemohli dopřát našim voličům v centru Prahy," uvedla pro Nedělní miniglosy pražská primátorka. "Vzhledem k velkému počtu turistů by ale mělo jít o sjezdovku vhodnou především pro slalom, sjezdy by se vzhledem k tradici měly i nadále konat v lépe vyhovujícím prostředí na pomezí Nuslí a Vyšehradu."
----------------------
V moravskoslezském kraji se stále vracejí špatné rozptylové podmínky; především jsou opakovaně překračovány hygienické limity pro koncentrace polétavého prachu. Ekologické hlídky budou proto kontrolovat, jestli místní obyvatelé v zimním období nepálí nepovolené letní pneumatiky, ale jen pneumatiky s dostatečnou hloubkou dezénu.
----------------------
Ministerstvo vnitra snížilo vyhlášený rizikový stupeň nelegální migrace přes státní hranici. Jak nám řekl sám ministr vnitra Chovanec: "Vzhledem k tomu, že se na hranici nic zvláštního neděje, můžeme odvolat specializované hlídky sestávající doposud především z jestřábů, káňat, krahujců a sov pálených a nahradit je opět sýkorami koňadrami, modřinkami a pěnkavami, jak tomu bylo před vypuknutím krize."
----------------------
V Praze byl zadržen omámený mladík s papírovou krabicí zaplněnou 635 plodnicemi halucinogeních hub. Je zajímavé, jakou zásadní proměnou prošla práce policejních jednotek od 70. let 20. století: Zatímco kdysi byli mladíci postihováni za příliš dlouhé vlasy a bujné účesy, dnes se naopak zasahuje především proti lysohlávkám.
----------------------
Letošní Tříkrálová sbírka bude mít zřejmě nižší výnos než v minulých letech, protože se mnoho potenciálních dárců obává že vybrané peníze půjdou na podporu muslimských běženců. "Aby byly tyto nesmyslné fámy, šířené pravicovými extrémisty, eliminovány," řekl nám jeden z hlavních organizátorů sbírky, "byly pro jistotu - abychom zbytečně nejitřili vášně - z terénu odvolány všechny tříčlenné skupiny koledníků, které byly složené ze samých Baltazarů."


Chcete si přečíst i jiné články než Nedělní miniglosy? Můžete si vybrat třeba v pestré říjnové, listopadové nebo prosincové nabídce:


No a pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Výstava Toyen v Muzeu Kampa

8. ledna 2016 v 21:57 | Petr Vápeník |  Výstavy

Je mým ne zrovna dobrým zvykem chodit na zajímavé dlouhodobé výstavy úplně na poslední chvíli. Přestože taková výstava trvá několik měsíců či třeba půl roku a já jsem od začátku pevně rozhodnutý ji navštívit, vždy si říkám, že je dost času, tak dlouho, až už skoro žádný čas nezbývá. Stejným způsobem jsem si celý podzim říkal, že určitě zajdu na výstavu své oblíbené malířky Toyen, až jsem ke svému úděsu zjistil, že jsou Vánoce, pak silvestr a výstava končí už v neděli 3. ledna. No uznejte - takový podraz!

Přestože na mne pravidelně začátkem ledna padá splín a já tyto dny většinou trávím zalezlý v teple domácího brlohu čtením knížek, které jsem částečně dostal a částečně si sám nadělil k Vánocům, tentokrát jsem se tedy v sobotu 2. ledna odhodlal zákoutí s vánočním stromečkem opustit a vypravit se do Prahy na Kampu, kde v Muzeu Kampa právě měla pomalu končit výstava s názvem Toyen - Vidím, neboť je noc.

Tato výstava je věnována i jako dárek zakladatelce muzea a mecenášce Medě Mládkové k jejím úctyhodným 96. narozeninám. Paní Meda a Toyen (vlastním jménem Marie Čermínová) se totiž osobně znaly z Paříže, kde v 50. letech obě žily a Meda Mládková vydala v roce 1953 malířčinu první monografii. Toyen Medě Mládkové darovala i několik svých děl, která jsou podle informačních materiálů muzea součástí probíhající výstavy. Vyrazil jsem tedy bez zavazadla (dokonce i bez počítače, to už je u mne co říct), jen s kapesním poznámkovým bločkem, tužkou a mobilem, ze kterého jsem ve vlaku zjistil, že výstava byla právě prodloužena do 16.února. Nu což, už jsem na cestě a vracet se nebudu, i když se dalo počítat s tím, že opozdilců mého typu odhodlaných právě dnes výstavu na poslední chvíli navštívit bude dost. Bylo.

Asi 20 minut jsem čekal ve frontě na vstupenky a pak asi dalších 40 minut v druhé frontě na schodišti muzea, než se mi schůdek po schůdku podařilo vystoupat do druhého patra a pořadatelé mne vpustili do přítmí čtyř výstavních místností. Počet návštěvníků, kteří mohou zároveň pobývat ve výstavním prostoru je totiž omezen, ale návštěvníci se odbavují, jak kdo přijde, myslím, že žádné časové rezervace se neuplatňují, aspoň jsem to nezaregistroval. Výhodou ale pak je, že se návštěvníci před obrazy nijak netlačí, mohou si vystavená díla prohlédnout v tempu, které jim vyhovuje, mohou se vracet a můžou si i dělat poznámky, což jsem notně využíval. Vzpomněl jsem si na svou účast na výstavě obrazů Vincenta van Gogha ve vídeňské Albertině, kde se člověk na začátku vtěsnal do zcela zaplněného prostoru, dav ho doslova pronesl všemi sály a na konci trochu pomačkaného vyplivl u východu.

Nechci srovnávat Toyen a van Gogha - ani z pohledu kvality ani z pohledu světové proslulosti. Musím ale říct, že nádherné obrazy Toyen se mi prostě odedávna líbí kvůli jejich nápaditosti, originalitě, vnitřnímu napětí a tajuplnosti. Toyen byla významou představitelkou nejen českého, ale doslova světového surrealismu, ostatně bez její účasti se neobešla žádná mezinárodní výstava surrealismu od třicátých až po šedesátá léta. Byl jsem se podívat v roce 2000 na tehdejší obsáhlou výstavu Toyen v domě U kamenného zvonu a samozřejmě rozsahem limitovaná výstava v Muzeu Kampa se s ní srovnávat nedá. Přesto ale obsahuje řadu nádherných maleb, které jsem si jako divák náležitě vychutnal. Z těch, co mne nadchly nejvíc, jich uvedu aspoň pár:

Obraz Spící (1937) se stal již dříve skoro symbolem výtvarného díla Toyen, je to asi její obecně nejznámější obraz a má - aspoň pro mne - neskutečnou sílu. Dutý plášť představující zády otočenou dívku se síťkou na motýly v ploše připomínající poušť je doslova uhrančivý výjev, který se trochu zdráhám přefocovat z knihy nebo informační brožurky, protože originál je s reprodukcí absolutně neporovnatelný; je to jako byste porovnávali kvalitu filmu určeného pro panoramatická kina s jeho přehráním na obrazovce prťavého levného mobilu.To se prostě musí vidět! Mimochodem - od posledního vystavení díla v Praze v roce 2000 obraz změnil majitele a vrátil se z Essexu zpět do České republiky - je to doposud jeden z nejdražších obrazů dražených v Čechách a nový majitel za něj zaplatil s aukční přirážkou víc než 23 mil. Kč.

Pozn.: Obrázek je přebrán z informačního materiálu k výstavě, obraz Spící, který je zde využitý, má ale pochopitelně v originálu jiné rozměry, a tedy zcela jinou kompozici. Berte to jen jako legální ochutnávku:



Výstava v Muzeu Kampa se ale zaměřuje především na pozdní díla malířky, z období, kdy už žila ve Francii, tedy na 50. a 60. léta 20. století.

Moc krásné jsou obrazy Bezesná noc a Čekání na den (oba z roku 1954), které visí vedle sebe a ukazují, jak zásadní roli hrála noc a sen v tvorbě Toyen (což se ostatně projevilo i v názvu celé výstavy). Zvlášť druhý obraz - snový strom prostupující zvláštní skládanou světelnou branou mě upoutal. K této dvojici bych možná ještě přiřadil obraz V dálce jsou slyšet všechny kroky (1955), který jsem na rozdíl od mnoha jiných zde zmiňovaných obrazů nenašel v knize Toyen od Karla Srpa, která vyšla v roce 2000 k příležitosti již výše zmíněné velké výstavy. Je tedy zřejmé, že tento obraz před patnácti lety vystaven nebyl. Mne zaujal především tím, že v perpektivě ubíhající složená brána mi velmi připomínala japonské brány torii, které jsem měl možnost vidět (byť v trochu jiné barevě) poblíž Kyota ve svatyni Fushimi Inari.

Našený jsem byl i z obrazu Půlnoc erbovní hodina (1961), který mi připomíná noční divadelní představení na prazvláštním jevišti, kde různě konkrétní zvířata jakoby hlídala podivný růžovočervený tvar - snad tančící postavy, tvarované cáry mlhy nebo narůžovělé bludičky nad bažinami, kdoví. Ve snu je vše možné a vše povoleno. A divák neví, má-li mu být výjev libý nebo se ho má spíš děsit, jde-li o prchavou touhu nebo spíš o "zvíře v nás". Ze stejného období je i obraz Okraj dospívání (1961) - opět dílo, které jsem viděl poprvé - který má zdánlivě velmi něžné skoro panenské vyznění, které je ovšem při jednom okraji rozbité znepokojivým, skoro děsivým vpádem prazvláštně formovaného světla nebo osvětleného předmětu.

V poslední místnosti je vystaveno pět obrazů z kolekce Sedm mečů bez pochvy (1957) (v některých zdrojích se uvádí název Sedm mečů vytažených z pochvy). Na obrazech podlouhlých formátů (velikost 150x50 cm) jako kdyby defilovaly náznaky ženských těl zpodobněných částmi jejich oblečení, často jen naznačenými světlem. Mně se nejvíc líbil obraz s podtitulem Návštěvnice závrať.

Nejpozdnějším vystaveným dílem je obraz Když zmlknou zákony (1969), na kterém kůže levharta (s ženskými ňadry) jako symbol ženy svádí mužskou postavu přecházející do podoby barevného ptáka s divadelní makou ve tvaru měsíce. Jen se nechat unést, naladit na tu správnou notu a výkladů, které vás napadnou, můžou být stovky. Závěrečné období tvorby Toyen zastupují ještě obrazy Zatmění (1968) a velmi dynamická a svými šik křivkami i půvabná Zástěna (1966).

Jak je možná cítit z mého textu, já jsem si každopádně užil a vynaloženého vstupného (plné vstupné 120 Kč, snížené 60 Kč, v ceně je ještě prohlídka místností v 1.patře, kde jsou k vidění díla F. Kupky a O. Guttfreunda, ale já měl zážitek už tak dost silný, tak jsem v prohlídce nepokračoval) ani v nejmenším nelituji. Kdopak ví, kdy budou tyhle obrazy zase k vidění! Můj novoroční výlet stál opravdu za to a do značné míry rozptýlil mé tradiční těsněponovoroční chmury. Pokud byste ještě chtěli nakouknout do nadreálného světa snů, barev a tvarů, máte šanci až do půlky února.

P.S.: Malé upozornění, které Muzeum Kampa uvádí na svém webu: Na rozdíl od jiných výstav v prostorách muzea není z bezpečnostních důvodů možné výstavu Toyen navšívit s kočárkem. Malí milovníčci krásných snových barevných obrázků si tedy budou muset ze svých pohodlných vozítek vystoupit a projít si výstavu pěkně po svých, nebo se svými rodiči (a atmosférou) prostě nechat unést :-).

Fotohádanka č.22

5. ledna 2016 v 18:55 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Opět jsem pro vás po několikaměsíční prodlevě připravil malou fotohádanku, už dvaadvacátou z dlouhodobé série. A protože jste z předchozích fotohádanek už zvyklí dostat malou nápovědu, ani dnes nebudou u fotky chybět populární "indicie otce Fourata".


Dnes bude indicií šest:

1. Fotografie byla udělána den po vánočních svátcích, je to ale možné i kterýkoli jiný den a část noci.

2. Přilehlá ulice je dnes už standardní součástí velkoměsta, takže dokonce ani v zimních plískanicích - natožpak za letních suchých veder - nebývá blátivá.

3. Na rozdíl od okolí je na obrázku i po létech jasně vidět střed.

4. Zatímco podle starého úsloví vedou všechny cesty do Říma, v okolí obrázku skoro všechny cesty končí.

5. Místo souvisí se speciálním vegetačním typem, který je tvořený především nízkými keři a polokeři dobře snášejícími horké a suché léto a je rozšířený ve Středomoří (kupříkladu na Lefkadě :-)).

6. Nemůžu říct, že bych při focení nikomu nepřekážel. Motal jsem se v cestě okolojdoucím chodcům i okoloběžícím běžcům docela dovedně, ale protože jsem s nimi během focení nemohl udržovat vyzývavý oční kontakt, nedošlo k žádnému konfliktu. Nakonec jsem tedy nedošel žádné fyzické újmy, jen mne malinko bolelo za krkem.

Konec nápovědy, milí návštěvníci a hadači. Víte už, co je zachyceno na dnešním snímku? Hádejte, tipujte, luštěte, přemýšlejte nahlas, spolupracujte! A třeba se - jako se to občas děje - zase najde někdo, kdo odhalí i smysl všech použitých indicií, tak se nestyďte popustit uzdu své detektivní fantazii :-).

Řešení zveřejním nejspíš ve čtvrtek večer, ale věřím, že na ně nebudete čekat se založenými neurony :-).

---------------------------------

Tak a je tady řešení. Pro minimálně tři z vás nikterak překvapující: Fotka je totiž opravdu z Masarykova nádraží. Nejpřesněji to popsal Honza Turoň: Jde skutečně o "předsálí" tohoto nádraží, přesněji pohled kolmo vzhůru na strop. Ta čtyři černá kolečka na úhlopříčkách jsou světla.

Když se podíváme na smysl jednotlivých indicií:

ad 2) Přilehlá Havlíčkova ulice se dříve nazývala Blátivá.

ad 3) Od roku 1953 do roku 1990 se nádraží nesmělo jmenovat Masarykovo a jeho název byl Praha-Střed.

ad 4) Nádraží není "průjezdné", ale opravdu zde všechny koleje končí. Mimochodem, protože nádraží bylo postaveno v době, kdy ještě stály městské hradby, měla každá kolej v hradbách svou vlastní uzavíratelnou bránu.

ad 5) Typu vegetace, který se často vyskytuje v Řecku se říká garrigue, což bylo druhé jméno Tomáše Masaryka "po manželce" Charlotte.

Díky všem hadačkám a hadačům a těším se zase za pár měsíců na další fotohádanku :-).


Nedělní miniglosy č.342

3. ledna 2016 v 14:35 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy
Po krátké vánoční přestávce vás jednočlenná redakce Nedělních miniglos vítá znovu "na palubě" tradičního týdeníku i v novém roce 2016 a těší se, že se budeme opět každou neděli potkávat nad vybranými domácími i světovými událostmi, na které se budeme dívat s nadhledem a s citem pro jejich svérázný absurdní půvab. Tak když je ten nový rok, přidáme dnes k tradičním pěti jednu miniglosu navrch jako novoroční bonus :-).


České televizní stanice požadují rozšířit po vzoru obchodních domů období televizních Vánoc i na listopad a na říjen, protože se jim už do programu nevejdou všechny pohádky. Celkem se letos odvysílalo několik stovek filmových a televizních pohádek a to ještě do celkového počtu nepočítáme zpravodajské a publicistické pořady, které by si to často zasloužily.
----------------------
Vězni v České republice dostali před Vánoci nečekaný dárek, když se stal zázrak a Ježíšek jim přinesl druhého generálního ředitele Vězeňské služby. Ministerstvu spravedlnosti sice tento dárek poněkud zkomplikoval organizační chod úřadu, ale vedení ministerstva se obává vánoční dárek odmítnout,aby se Ježíšek neurazil. Podle ministra spravednosti Roberta Pelikána se časem jistě podaří doladit rozdělení kompetencí a uvést chod Vězeňské služby do celkem normální podoby i se dvě generálními řediteli v čele, jen se obává, aby zázraky nepokračovaly a na Tři krále se neobjevil ještě nějaký třetí generál, protože pro takovou situaci už není v českém prostředí žádný precedens, snad s výjimkou filmu Tři veteráni, ale na to jsou současní ředitelé přece jen příliš mladí, příliš při síle a příliš málo nad věcí.
----------------------
Vědci z pařížské Katedry mediální fyziky, kteří několik let analyzovali mechanismus šíření špatných mediálních zpráv, publikovali převratný objev, že zatímco v normálním světě je maximální rychlostí rychlost světla, v médiích dosahuje zdaleka nejvyšší rychlosti tma.
----------------------
Jedním z důsledků globálního oteplování se zdá být i oteplení vztahů mezi USA a Kubou, takže administrativa obou států začíná připravovat návštěvu prezidenta Obamy na Kubě. Přestože z USA je to po moři na Kubu kousek, dá se předpokládat, že americký prezident přicestuje letadlem. "Rozhodně se chceme cestě lodí vyhnout," řek Nedělním miniglosám dobře informovaný zdroj z Bílého domu. "Jednak poslední přátelská návštěva, kterou platila americká admistrativa, v roce 1961 tak docela nevyšla, jednak bychom stejně museli vytipovat jiné místo přistání, aby nebyl název zátoky v médiích nemístně spojován s osobou našeho prezidenta."
----------------------
V souvislosti s otevřením původního vojenského prostoru v Brdech veřejnosti bylo do oblasti ochránci zvířat vysazeno několik exemplářů slovenských medvědů z tamějších lesních přebytků. "Pevně věříme, že se medvědům bude v Brdech dařit," řekl nám ředitel nově vzniklé chráněné krajinné oblasti, "mimo jiné i proto, že jejich výcvik pro vyhledávání a likvidaci nevybuchlé munice nebyl zrovna levný." Zoologové se domnívají, že brdští medvědi budou díky svým pyrotechnickým dovednostem tak specifickým medvědím druhem, že budou moct být pojmenováni speciálním novým druhovým označením "medvěd brdník".
----------------------
Po určitých mediálních peripetiích se novoroční oběd s českým premiérem Sobotkou u prezidenta Zemana na zámku v Lánech odehrál bez dalších výstřelků. "Nakonec se jasně ukázalo, že na obědě nebylo vůbec nic nestandardního, jak se nám média snažila mermomocí podsouvat," řekl nám prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. "Ostatně i složení pozvaných hostů bylo nakonec zcela tradiční, takže se oběda zúčastnili jen oba pánové, jejich manželky a nezbytní tlumočníci."


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste se podívat na zatím existující starší vydání, můžete si kromě kompletních článků v archívu přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Co pro mne bylo důležité v roce 2015?

2. ledna 2016 v 5:57 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
V posledních dvou letech jsem vždy začínal svůj nový blogový rok malou a nesourodou bilancí roku právě uplynulého, takže pro letošek si to už dovolím považovat za tradici. Ono není na škodu na chvilku zařadit zpětný chod a proletět se krátce nad tím, co vše se odehrálo a co z toho se ukázalo být v něčem důležité. Jako obyčejně se zařídím čistě podle svého úhlu pohledu: V tomto článku se tedy nebudu zaobírat ani politickou situací, ani děním ve společnosti, odstíním dokonce i vše, co se týká uprchlické krize a jiných témat hýbajících společností a médii. A ani dnes, jak už je na tomto blogu dobrým zvykem, se nebudu zabývat svou prací, protože témat už je tady na výběr i bez toho dost.

Letos se mi splnilo jedno veliké přání z posledních let, přání, kvůli kterému mi stálo za to - i jako emeritnímu racionálnímu přírodovědci - zapřáhnout jakoukoli nadpřirozenou sílu, která nebyla dostatečně ostražitá a nezdrhla mi včas z dohledu, ať už to byly síly z domácí křesťanské zahrádky nebo mocní duchové z vrcholku Fujisan. Tohle splněné přání mi přineslo neobyčejné porce radosti, která není jen krátkodechá a přechodná, ale trvá a zatím to vypadá, že - jako v pohádce - čím více se jí lidem (včetně mne) rozdá, tím více jí v ranečku ještě zbývá. Tohle splněné přání asi nejzásadnějším způsobem ovlivnilo můj minulý rok, přestože ani to možná není úplně racionální, ale přece svoje báječně splněná přání nebudu kádrovat podle původu a podle toho, jak mi (pří)sluší, že?

I jako zarytému netenistovi se mi podařilo přivodit si hned dva chronické tenisové lokty (ještěže je počet loktů většinou omezen počtem rukou, jinak by jistě u dvou nezůstalo!). Přestože jsme se jim pokoušel jejich úmysly rozmluvit fyzioterapeutickými prostředky, jsou zabejčilé, což jako tvrdohlavec dokážu pochopit. Tedy jsem si řekl, že k mému věku už sem tam nějaký ten tělesný neduh patří, tak bude lepší si hýčkat tento nepříliš destruktivní a on mne pak bude bránit před těmi destruktivnějšími, aby se s nimi o mne nemusel dělit :-).

V právě uplynulém roce jsem sice neuspořádal žádnou fotografickou výstavu, ale jednu jsem si aspoň stihnul domluvit. Nebude nijak rozsáhlá (18 fotek), měla by začít někdy na konci února (konkrétní termín se bude ještě upřesnovat) a když se přijdete podívat, budete si k ní moct dát i něco dobrého k snědku či k pití, protože tentokrát nebude ani na zámku ani ve speciálních galerijních prostorách, ale přímo v restauraci :-).

Podnikl jsem ten nejbáječnější výlet za houbami, jaký jsem kdy zažil. A to jsem prosím nenašel ani prašivku!

Letos jsem poprvé na přání zákazníka a s určitými obavami, že něco takového nemůže vůbec vyjít, udělal několik fotografických zvětšenin nebývalého rozměru 1x1.5 metru. Kruciš, to byla fuška! :-) Ale musím říct, že výsledek za to docela stál a mile mě překvapil.

Poslední "pekelné" léto naopak nestálo všeobecně za nic. Nejen že bylo děsné a dlouhodobé horko a sucho, takže nešlo pořádně nic dělat a s bublajícím mozkem ani o ničem efektivně přemýšlet, ale navíc - jak říkával pan Sovák - bylo to asi "jako když koukáte z okna a nikdo nejde". A to nesnesitelné vedro bylo v porovnání se "zbytečným koukáním z okna" ještě docela snesitelné.

Fotka na mém stole se usmívá ještě mnohem krásněji než kdykoli dřív.

Jediné slušné letní dny roku jsem zažil v říjnu na Lefkadě. Iónští bohové zatřásli krásnou řeckou zemí až na výročí české sametové revoluce, takže jsme se tentokrát se silným zemětřesením o pár týdnů minuli. Nemůžu říct, že bych to považoval zrovna za příkoří.

Na rozdíl od české vlády se mi i v loňském roce povedlo hospodařit s mírně přebytkovým rozpočtem, a to prosím i bez zavedení elektronické evidence tržeb! :-)

Všechno, co se mi podařilo získat tím, že někteří lidé chtěli mít doma nebo ve firmě originály mých fotek, jsem investoval do fotovýbavy. Od letoška mám i díky tomu poprvé možnost fotit soustavně "full framovou" zrcadlovkou.

Zjistil jsem, že jsem za určitých okolností schopný usmát se i na lidi, které nemám nejmenší důvod mít rád - například na člověka, který hrál před lety na Národní třídě mrtvého studenta.

Naopak, jak jsem si ověřil, neumím se přetvařovat, že lidi, které mám moc rád, mám rád míň, než ve skutečnosti mám.


Nevím, čím to je, ale pokaždé, když už si myslím, že ten nový rok se tomu starému nemůže - vším pozitivním, co dokáže přichystat - ani přiblížit, nějak ho to vyhecuje nebo co, a on nakonec svého předchůdce ještě předčí, i když to původně vypadá, že to prostě už nejde. Takže si to - povětšinou upřímně, ale malilinko i vypočítavě - budu myslet i letos, co říkáte?

Všem zdejším pravidelným i občasným návštěvníkům i všem náhodným kolemjdoucím přeji, abyste měli v příštích 12 měsících hodně dobrých důvodů se z roku 2016 těšit a přinesl vám rozhodně víc úsměvu než podmračených vrásek.