Únor 2016

Nedělní miniglosy č.350

28. února 2016 v 8:41 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy
Jen pár dní poté, co Nedělní miniglosy v pondělí 22. února oslavily přesně sedm let od svého prvního vydání, přichází jubilejní 350. číslo, ve kterém - jak už se stalo v NMg tradicí - nejsou žádné nové aktuality z politického a společenského dění, ale jde o čistě subjektivní autorský výběr toho nejlepšího, co jste si mohli v číslech 301 až 349 přečíst (původně jsem vám sliboval výběr 20 kousků, ale je jich o něco víc, tak se zeptám jako u řezníka: Můžu to tak nechat? :-)) . Samozřejmě, některé glosy do určité míry "morálně zastaraly", jiné se, myslím, drží docela ve formě i s časovým odstupem, to už posoudíte vy. Každopádně vám všem jako pravidelným, občasným nebo náhodným čtenářům děkuji za vaše návštěvy a vaši neutuchající přízeň a těším se na další setkávání s vámi nad lehce úsměvně pokřiveným pohledem na okolní dění, který - aspoň doufám - už je pro Nedělní miniglosy typický :-).


Při příležitosti masopustu jednalo vedení vládního Hnutí ANO s představiteli katolické církve. Obě strany se dohodly, že církevní restituce budou nerušeně pokračovat, když církev věřícím jako postní jídlo oficiálně povolí vodňanské kuře. (NMg č.301)
----------------------
Hradní kancléř Vratislav Mynář se o víkendu oženil, přičemž za svědka mu byl dokonce samotný český prezident. Přesný obsah prezidentova osobního svědectví se ale ženich bohužel nedozvěděl, protože doposud nemá bezpečnostní prověrku. (NMg č.303)
-----------------------
Halové mistrovství republiky v lukostřelbě muselo být z technických důvodů předčasně ukončeno již po první soutěžní sérii výstřelů. "Mistrovství se uskuteční v lépe vyhovujících prostorách v náhradním termínu," potvrdil nám předseda organizačního výboru soutěže. "Nepříjemné technické nedopatření samozřejmě podrobně vyšetříme, ale osobně se domnívám, že nebylo úplně šťastné uspořádat šampionát právě v nafukovací hale." (NMg č.306)
-----------------------
Konvoj americké armády, který v týdnu projížděl Českou republikou, byl vzhledem k výraznému ochlazení vztahů mezi NATO a Ruskem a z toho plynoucího častého sněžení několikrát kontrolován, jestli obrněné transportéry nemají příliš sjeté pneumatiky. Tiskový mluvčí konvoje potvrdil, že americká armáda žádné sjeté gumy nemá, protože všichni důstojníci jsou pod neustálou kontrolou a použití byť jen marihuany je u nich zcela vyloučeno. (NMg č.308)
----------------------
V celosvětovém žebříčku kvality života si Česká republika navzdory všeobecnému očekávání polepšila oproti loňsku o jedno místo, a aktuálně je tak v pořadí dvaadvacátá. Naproti tomu v prestižním mezinárodním žebříčku skuhravosti se Češi ve srovnání s loňským rokem dopředu neposunuli, protože už to nešlo. (NMg č.309)
-----------------------
Spojené státy americké poprvé naznačily, že vztahy s Kubou jsou natolik dobré, že je na pořadu dne obnovení vzájemných diplomatických vztahů. "Obě strany udělaly některé dříve nemyslitelné vstřícné kroky," uvedl na tiskové konferenci mluvčí Bílého domu. "Raúl Castro kupříkladu uvedl, že v názorech na zahraniční politiku nezná bratra, a prezident Obama přišel na společné jednání v tričku s Che Guevarou. Oba pak společně navrhli oficiální přejmenování Zátoky sviní na Zátoku kubánsko-amerického přátelství." (NMg č.309)
-----------------------
Hnutí Úsvit ani po rozpadu poslaneckého klubu nezměnilo celkový počet členů, kterých je pořád pouze devět. Proto spolu členové strany mají zakázáno cestovat letadlem a po nedávných neblahých událostech ve světě i doma nesmějí vydávat stejný humoristický časopis a chodit na oběd do stejné restaurace. (NMg č.310)
-----------------------
Po dlouhém zvažování povolila česká vláda prezidentovi Zemanovi oficiální návštěvu Vatikánu, když prezident přislíbil, že se nezúčastní kontroverzní vojenské přehlídky na Svatopetrském náměstí. (NMg č.311)
-----------------------
Velmi zajímavý objev uskutečnila speciální úderná skupina Ústavu pro jazyk český, která se soustřeďuje na vysvětlení původu dosud neodhalených českých ustálených rčení. Podle některých nově objevených archívních materiálů je autorem jednoho z oblíbených českých úsloví známý německy píšící literát Franz Kafka, který před hodnověrnými svědky již v roce 1901 prohlásil: "Nač stahovat kalhoty, když Max Brod je ještě daleko?!" (NMg č.312)
----------------------
Většina úředníků Agentury pro sociální začleňování vstoupila tento týden do stávky proti řízení ze strany ministra pro lidská práva, Jiřího Dienstbiera. "Bohužel, stávka vypukla právě v době, kdy to vypadalo, že se po sedmi letech činnosti agentury podaří konečně začlenit prvního nezačleněného," řekl nám mluvčí stávkujících. "Přestože nezačleněný o své začlenění velmi stál a přišel se nechat začlenit osobně, abychom s jeho začleněním měli co nejméně práce, museli jsme v tomto případě začlenění odmítnout, protože začleňování je pro Agenturu pro začleňování hlavní pracovní náplní, takže kdybychom jen tak v klidu začleňovali každého, kdo si zamane, to by pak nebyla žádná stávka, že?" (NMg č.314)
----------------------
Čeští účastníci jako obvykle opět neuspěli v písňové soutěži o Cenu Eurovize. Proto se Ministersto kultury rozhodlo pro příští ročník zajistit po létech opravdu reprezentativní zastoupení z nejvyšších pater českého showbusinessu. Podle našich informací by se totiž měla za Českou republiku zúčastnit osobně Vlasta Parkanová - pokud ovšem v českém národním kvalifikačním kole při policejním vyšetřování nákupu letadel CASA nebude dál zapírat, a konečně zazpívá. (NMg č.315)
-----------------------
Vzhledem k dlouhotrvajícímu suchu bylo v mnoha oblastech České republiky vyhlášeno nebezpečí požáru. Z preventivních důvodů byly proto tento týden zrušené parlamentní interpelace, kde to mezi poslanci tradičně jiskří, bylo odloženo několik akcí připomínajících výročí smrti Mistra Jana Husa a zoologická zahrada v Praze pro jistotu přesunula do vnitřních prostor speciálního pavilonu všechny plameňáky. (NMg č.317)
-----------------------
Příležitostnou minci v nominálu 2.5 eura s motivem bitvy u Waterloo vydala Belgie. Využila ustanovení, že netradiční nominály mohou jednotlivé země razit i bez souhlasu ostatních zemí eurozóny, takže námitky Francie proti připomínání této slavné francouzské porážky Belgie nemusela brát v potaz. Česká národní banka vyhlásila, že po přechodu České republiky na euro je připravena připomínat významné historické porážky častěji; začít chce potlačením selské rebelie u Chlumce a jistě se uplatní i bitva u Bílé Hory a bitva u Lipan. Protože však takových významných událostí ve své historii nemáme dostatek pro dlouhodobý emisní plán, dá se předpokládat, že si na českých mincích budeme muset kromě slavných porážek připomínat i neslavná vítězství. (NMg č.318)
-----------------------
Mexický narkobaron Joaquín "Prcek" Guzmán opět uprchl ze své vězeňské cely v ostře střežené věznici Altiplano. K útěku využil speciálně k tomuto účelu vystavěný 1,5 km dlouhý tunel, což přimělo pražský magistrát, aby se zajímal o bližší spolupráci s tímto bezesporu velmi schopným mafiánem. Z neoficiálních zdrojů jsme se dozvěděli, že "Prcek" Guzmán zvažuje nabídku pražské primátorky na zajištění dostavby kontroverzního tunelu Blanka. Za to požaduje možnost dodávat za slušnou cenu svůj proslulý kvalitní materiál Pražským koksárnám a přejmenování tunelu Blanka na tunel Conchita. (NMg č.324)
----------------------
Slovenské dráhy začínají od letošního srpna postupně přecházet i v místech se stejnosměrnou trakcí na střídavý proud. Protože zatím nejsou připravena speciální pravidla pro nakládání se střídavým proudem, budou dočasně v platnosti alespoň pravidla hokejová. Proud tedy bude moci střídat především vždy při přerušení hry, pokud nebyla hra přerušena kvůli zakázanému uvolnění, a při špatném střídání bude automaticky následovat dvouminutový trest. (NMg č.325)
-----------------------
Severokorejští vojáci ostřelovali jihokorejský pohraniční reproduktor, ze kterého Jižní Korea vysílá na severokorejskou stranu pravidelné propagandistické pořady. Reproduktor byl s vážným zraněním převezen do nemocnice a je zatím udržován v umělém spánku, ale podle jihokorejských specialistů na reprodukci nejsou jeho hlavní funkce zásadně ohroženy. (NMg č.328)
----------------------
Podle sdělení ministra vnitra Chovance se v manuálu pro uprchlíky z řad bohatých francouzských herců naštěstí výslovně uvádí, že se mají na své strastiplné pouti pokud možno vyhnout České republice. I když česká vláda pro jistotu vytvořila pro tyto umělce alespoň záchytné stanové městečko na Šumavě, vypadá to, že Gérard Depardieu, kterého rozlítilo, že mu byl úředně odebrán mobil a registrační číslo fixem na předloktí mu šlo jen obtížně smýt, nakonec přece jen požádá o azyl spíše v Bělorusku. (NMg č.329)
----------------------
Bývalý český prezident Václav Klaus po dlouhé odmlce opět vstoupil do společenského dění a inicioval petici proti imigrantům. V dokumentu vyzývá českou vládu k zajištění vnitřní bezpečnosti a neprůchodnosti státních hranic. "Vždycky jsem se cítil být víc než ekonomem a politikem spíše občanským aktivistou," uvedl exprezident, který v současnosti se svými mladými přáteli z řad ekologů připravuje návrh systému žabích přechodů přes nově budovaný drátěný hraniční plot, protože obtížně přizpůsobivé evropské žáby si již příliš zvykly na otevřený schengenský prostor při svém tradičním putování za prameny. (NMg č.329)
-----------------------
Bavorské humanitární organizace za vybrané peníze nakoupily několik tisíc pánských kožených kalhot a dámských dirndlů, aby se i noví asijští a afričtí spoluobčané mohli v Mnichově plnohodnotně zúčastnit obžerství tradičního Oktoberfestu a prokázat tak, že jsou připraveni sdílet nejlepší křesťanské tradice a nezpochybnitelné hodnoty své nové hostitelské země. (NMg č.331)
-----------------------
Podle informací od našeho severočeského zpravodaje prolomil jeden neopatrný horník omylem při své směně těžební limity na dole Bílina na Ústecku. Členové vlády, kteří měli o prolomení limitů diskutovat na pondělním zasedání vlády, tuto skutečnost přijali s úlevou, zejména v okamžiku, kdy se potvrdilo, že prolomený horník nemá nic společného s uměleckou skupinou Ztohoven. (NMg č.332)
-----------------------
Podle předběžných výsledků archeologického průzkumu v Říši pohádek, který štědře financuje konzorcium výrobců cyklotechniky, nosil děd Vševěd pravděpodobně přehazovačku. (NMg č.333)
----------------------
Mluvčí Alexandrovova souboru písní a tanců jednoznačně odmítl nařčení, že armádní soubor překročil hranice České republiky svévolně, ale stejně jako kdysi Rudá armáda v roce 1968 uvedl, že soubor přijel na pozvání obsažené v dopise psaného jménem českých občanů. Podle potomků Vasila Bilaka je v tom ale tentokrát jejich obávaný předek nejspíš nevinně, protože má aktuálně spoustu práce s prosazováním své brožurky Poučení z krizového vývoje v Pekle a společnosti a na psaní dopisů nemá ani čas ani vhodné podmínky. Pravděpodobnými autory zvacího dopisu jsou tentokrát Helena Vondráčková a Lucie Bílá, které v poslední době kvůli dietě přešly z bílého pečiva na tmavý moskevský chléb a domnívaly se, že by od nich bylo čestné naplnit přísloví "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!" (NMg č.333)
-----------------------
Pořadatelé každoročního festivalu českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka se obávají, aby po příštích volbách nebylo nutné změnit tradiční a již docela vžitý název festivalu na Šrámkův Babiš. (NMg č.334)
-----------------------
S nabídkou přijatelného kompromisu mezi vyznavači ortodoxního práva šaríja a tradičních křesťanských hodnot chtějí přijít někteří integraci naklonění evropští politici, kteří doporučují trest kamenování vstřícně zahrnout do evropských zákonů, ale kamenovat provinilé ženy nikoli kameny, ale tvrdým chlebem. (NMg č.335)
-----------------------
Šéf baletního sboru Národního divadla varoval, že je ohrožena kvalita celé letošní baletní sezóny, protože po přesunu výroby oblíbené značky Opavia do levnějšího Polska dodává tradiční výrobce baletkám šišaté piškoty. (NMg č.337)
----------------------
Poté, co český ministr obrany Martin Stropnický oficiálně potvrdil, že Česká republika může do pozemní operace proti Islámskému státu nasadit až 200 vojáků, očekává se kapitulace špiček této islámské militantní organizace každým okamžikem. (NMg č.337)
-----------------------
Mediální pozdvižení vyvolala skutečnost, že prezident Zeman pozval na tradiční novoroční oběd premiéra Sobotku bez manželky. Politologové se tak dlouho dohadovali, jestli je to z čisté osobní zášti nebo naopak kvůli tomu, že Zeman je gentleman, který nechce vystavit jemnocit opravdových dam zkoušce ostré výměny názorů plné silných slov, až se nakonec ukázalo, že vše popletl vrchní hradní ceremoniář Jindřich Forejt, který už se natolik vžil do svého vytouženého postavení velvyslance ve Vatikánu, že s manželkami při podobných společenských událostech automaticky přestal počítat. (NMg č.341)
----------------------
České televizní stanice požadují rozšířit po vzoru obchodních domů období televizních Vánoc i na listopad a na říjen, protože se jim už do programu nevejdou všechny pohádky. Celkem se letos odvysílalo několik stovek filmových a televizních pohádek a to ještě do celkového počtu nepočítáme zpravodajské a publicistické pořady, které by si to často zasloužily. (NMg č.342)
----------------------
V souvislosti s otevřením původního vojenského prostoru v Brdech veřejnosti bylo do oblasti ochránci zvířat vysazeno několik exemplářů slovenských medvědů z tamějších lesních přebytků. "Pevně věříme, že se medvědům bude v Brdech dařit," řekl nám ředitel nově vzniklé chráněné krajinné oblasti, "mimo jiné i proto, že jejich výcvik pro vyhledávání a likvidaci nevybuchlé munice nebyl zrovna levný." Zoologové se domnívají, že brdští medvědi budou díky svým pyrotechnickým dovednostem tak specifickým medvědím druhem, že budou moct být pojmenováni speciálním novým druhovým označením "medvěd brdník". (NMg č.342)
-----------------------
Předsedou Strany zelených byl o víkendu zvolen pražský zastupitel Matěj Stropnický. Z jeho prvních reakcí vyplývá, že jako zdatný mariášník chce v české politice učinit ze zelené konečně trumfovou barvu. Samozřejmě, trumfy se v čase střídají, takže do roku 1989 byly trumfy červené a historici se již několik let pokoušejí na legendárních záběrech expremiéra Mirka Topolánka z Berlusconiho vily rozpoznat, jestli tou dobou byly trumfy kule nebo spíš žaludy. (NMg č.345)
----------------------
V Jizerských horách, kde byl v 18. století zcela vyhuben, se po více než dvou stoletích objevil rys ostrovid. Protože podle záběrů z fotopasti nebylo zřejmé, zda přešel hranici standardní cestou přes hraniční přechod anebo se přes hranici dostal nelegálně a neregistrovaný, byl rys odchycen a umístěn do detenčního zařízení pro ilegální imigranty v Drahonicích, kde bude podle českých azylových pravidel tak dlouho, dokud se nenaučí česky. (NMg č.345)
-----------------------
Na cigaretových krabičkách bude muset být podle nových předpisů kromě textového varování před škodlivostí kouření i varování obrazové. Výrobci cigaret si ale budou moci vybírat zatím ze 42 druhů škaredých obrázků, ukazujících možné následky kouření. Proti takové benevolenci nicméně protestují čeští státní úředníci, protože podle jejich neoficiálních vyjádření mají i oni povinnost vybavit úřední místnosti škaredým obrázkem, a na výběr přitom vůbec nedostali. (NMg č.347)
----------------------
Do výukového programu 6. a 7. tříd základních škol se začíná vracet předmět "dílny", od kterého si školy slibují větší zájem o řemesla a učňovské obory. "Původně jsme chtěli do rozvrhu kromě "dílen" vrátit i "pozemky", řekla nám ministryně školství Kateřina Valachová, "ale bohužel po několika restitučních vlnách už jsou veškeré pozemky rozebrány, a není tedy co vracet." (NMg č.347)


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dřívě během jejich čerstvě sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno. Mimochodem, dnešní výběr doplním k následujícím odkazům již od příštího standardního vydání.


Pozn.: Protože jsem stále od správce Autorského klubu, Standy Rulce, nedostal žádnou odpověď - ani veřejnou ani neveřejnou - na své tři jednoduché otázky, přikládám znovu i odkaz na svoji nedávnou veřejnou výzvu: Tři jednoduché otázky pro správce Autorského klubu. Zatím má tento "seriál" ani ne deset pokračování, tak uvidíme, jestli se z něho stane také tak úspěšný formát jako Nedělní miniglosy a jednou třeba společně oslavíme 350. pokračování. Zaryté Standovo mlčení zatím vypadá nadějně :-).

O šproších a šprošáčatech

24. února 2016 v 19:57 | Petr Vápeník |  Jazykové hrádky

Čas od času jsem konfrontován s různými drby ze strany svých známých, drby takového druhu, že pouze nad nimi gentlemansky pozdvihnout obočí se zdá být přece jen příliš tlumená reakce. Řeknu-li to natvrdo, od pohledu jde o tak neskonalý kec, až naslouchající jen nevěřícně hekne, že někdo něčemu takovému může uvěřit. Samozřejmě, různé ty standardní a oblíbené spiklenecké teorie dominují; ano, z letadel nás po celé dny vytrvale práškují, abychom byli jen spokojené ovce, sami jsme si zbourali věže World Trade Center, evropská sebedestrukce islamistickou vlnou je řízena vychytralým tajným plánem na záhubu Evropy, Elvis Presley byl znovu po letech spatřen živý a mladý jen kousek od Říčan a další podobné hovadiny, které jsou vytrvale recyklovány různými bulvárními tiskovinami a slaboduchými spikleneckými weby, skoro tak často jako neodbytně děsiví "Mistři televizní zábavy" ve víkendové veřejnoprávní televizi. Když takovému hlasateli tajných světových pravd namítnu, že jde podle mého názoru o blbosti, které slouží jen k tomu, aby měl mozek falešný pocit, že nad nimi přemýšlí, a je víceméně škoda námahy si je byť jen pamatovat, v takovou chvíli často tajnosnubný mluvčí pokrčí rameny a řekne: "Znáš to - na každém šprochu pravdy trochu!"

Hmmmm, není mnoho českých úsloví, která by mě tolik nadzvedávala a vytáčela do vrtule, jako právě toto! Kdyby tento výrok platil, bylo by totiž z definice "něco pravdy" i na té nejčistší lži, protože právě z prstu vycucané načančané lži se často těmi na pohled pěkně učesanými a slušně oháknutými šprochy stávají. "Já vím, že ten herec asi ještě neumřel, když hrál včera představení, ale na té jeho smrti nejspíš něco bude, když už se to o něm nějaký ten pátek povídá! Třeba včera v divadle hrál jeho dvojník, ne? Přece, na každém šprochu…"

Asi by bylo poctivé - když už píšu o šproších - říct, jak si takového šprocha představuji: Je to zvířátko podobné ropákovi? Je to měňavka viditelná pouze pod mikroskopem? To snad ne, na tu by se asi moc pravdy nevešlo! Jsou šproši individualističtí nebo mají tendenci se družit a shlukovat. Představuji si třeba takový speciální hudební klub pro šprochy, kde není přes tvrdou rockovou muziku slyšet vlastního slova, proto se po šproších můžete do sytosti koukat a obdivovat, jak je na každém z nich trochu té pravdy.

Osobně si myslím, že jde o amorfní a ve své hloupé beztvarosti celkem dobromyslnou hmotu vyvrásněnou na mnohačetných a často nepřehledných zlomech mezi lží a pravdou. Čím více se vytrácejí rozdíly mezi oběma těmito světy (často ne objektivně, ale pouze ve zmateném mozku přičinlivého pozorovatele), tím větší pré šproši mají. Buďme upřímní - šproši nemají ve skutečnosti pravdu moc rádi, zajídá se jim a posléze i špatně tráví, ale protože přece právě jen díky ní přešli do povědomí lidí (slyšeli jste snad někdy o šproších bez pravdy?), trpí na sobě její průhledné krystalky, aby dostály očekávání (všimněte si, že šprocha považuji za gramaticky neživotného, přestože se mu jinak značná míra životaschopnosti rozhodně nedá upřít). Ano, moderního šprocha může pravda štvát, ale protože je v očích lidí pravda jakýmsi šproším trademarkem, je připraven ji na sobě alespoň kousíčkem nechat ulpět. Nesmí jí být ovšem příliš, to by rázem šproch přestal být šprochem. Pravdy musí být přesně podle očekávání - právě jenom trochu!

Základní šproší podobu a charakteristiku bychom tedy měli, teď už jen pořídit šprochu nějaký důstojný protějšek. Aby byla zachována přirozená rovnováha, bylo by dobré, aby šproch umazaný od pravdy měl za partnerku někoho, kdo má krátké nohy, tím spíš, že beztvaří šproši také nejsou žádní udatní chasníci. Je vůbec otázkou, jestli taková šproší společnice má mít nohy dvě a jestli by na dosažení rovnováhy v tomto případě nestačila jedna krátká noha. Třeba taková, jakou má obyčejná šprušle, která - když už nijak jinak - ke šprochu ladí celkem dobře jazykově.

Však si vezměte, jaká musí být krása - pokud tedy nejste právě oddávající, který to má všechno několikrát za sebou bez chyby vyslovit - když si šproch bere šprušli, bláhově se těší, že až jejich soužití vydá láskyplné plody, stane se jejich rodina nejen základem šprošího státu, ale jako "šproch s šprošicí a s šprošáčaty" i krásným jazykolamem. A to ani nemluvím o tom, když feministicky zaměřená šprušle začne oficiálně používat obě jména a kromě společných potomků vlídný šproch adoptuje několik šprušlat z prvního manželství.

Že je dnes celý text jen podivný blábol? Zadržte, vždyť vše, co jsem napsal, je čistá pravda! Ale znáte to: Na každé pravdě - trochu šprochu! :-)


Pozn.: Představte si, že jsem od Standy Rulce, správce Autorského klubu, konečně dostal odpovědi na své tři jednoduché otázky zveřejněné minulý týden! Nevěříte mi? No jo, máte pravdu a nevěříte mi to zcela oprávněně, protože je samozřejmě i nadále naprosté ticho po kamenité pěšině. No a protože v tomto podivně surreálném mlčenlivém vesmíru nejspíš neplatí ani pořekadlo o šproších ani pravidlo, že i ten nejvytrvalejší pštros bude chtít jednou svou hlavu použít i na něco jiného než na hru na schovku, přikládám pro připomenutí znovu i odkaz na svoji nedávnou veřejnou výzvu: Tři jednoduché otázky pro správce Autorského klubu. Kdybych byl Cato starší, nejspíš bych umíněně opakoval své "Kartágo musí být zničeno!" Protože jsem ale jen Čerf starší a ještě k tomu docela mírumilovný, nechřestím ve své veřejné výzvě zbraněmi, ale maximálně naléhavými smajlíky! Tak co, budeme dál bavit blogové publikum neoslyšenými veřejnými provoláními nebo se budeme umět dohodnout, jak by se to od dvou dospělých a neskromně se domnívám, že i celkem inteligentních mužů čekalo? Jestli ne, nevadí, když nás to oba dál baví, můžeme tedy pokračovat! :-)

Nedělní miniglosy č.349

21. února 2016 v 17:16 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Především mezi křížovkáři nesmírně oblíbená běloveská kyselka IDA obsahuje podle hygieniků asi 50x větší množství arzénu, než povolují české hygienické normy, takže její pravidelné pití i pravidelné luštění křížovek, které IDU obsahují, může přivodit značné zdravotní potíže. Starosta obce, kde nebezpečný neupravovaný pramen vyvěrá, řekl Nedělním miniglosám, že znovu zavést dřívější postup odstraňování nebezpečné příměsi by bylo příliš nákladné, proto bude stačit varovné přejmenování kyselky na nový název EDA, což je zkratka pro Extrémní Dávku Arzénu. Preventivní žalobu na rizikového EDU již ovšem podala Marie Kyselková za poškození dobrého jména a myšího kožíšku, a rovněž Maryša s Vávrou a Franckem za nedovolený zásah do autorských práv.
----------------------
Za jízdu bez řidičského průkazu bude možné podle nových pravidel udělit pokutu až 75 000,- Kč, protože dřívější trest v podobě okamžitého zabavení řidičského průkazu se během několika let testovacího provozu neosvědčil.
----------------------
Podle průzkumů je svými žáky a studenty ve třídách šikanováno téměř 40% českých učitelů. Žáci a studenti to vysvětlují tím, že učitelé jsou pro ně ve třídách přirozenými třídními nepřáteli, které je podle módních neomarxistických teorií třeba zlikvidovat, protože jsou společně se školníky překážkou na cestě k beztřídní společnosti.
----------------------
Soud, který měl v Norsku rozhodnout o dalším postupu v kauze dětí Evy Michalákové, musel být odročen, protože se nepodařilo sehnat profesionálního tlumočníka do češtiny. "Samozřejmě, lidí, kteří jsou schopni simultánně tlumočit z norštiny do češtiny, máme dost," řekl nám ředitel firmy Europolyglot, která tlumočení pro podobné případy zajišťuje. "Bohužel, zjistili jsme, že sociální služba Barnevernet nemluví žádným z nám známých jazyků, takže jsme schopni fundovaně pokrýt jen ty části mluveného projevu, kdy zástupce Barnevernetu musí podle předpisů v zájmu dítěte mlčet, což je ale - pro nás naštěstí - skoro pořád."
----------------------
Albánie se kvůli nečekanému množství zájemců rozhodla odložit rozprodej své letky bitevních letounů, protože o nákup cca 60 let starých letadel projevila zájem přední světová muzea a mnozí soukromí sběratelé. "Jedna nabídka přišla - pokud vím - i z České republiky," řekl Nedělním miniglosám albánský ministr pro prodej starého a v praxi nepoužitelného materiálu. "Režisér Filip Renč je chce použít při natáčení barrandovského historického eposu Bitva na Bílé hoře."
----------------------
Americký republikánský kandidát na prezidenta Jeb Bush se rozhodl odstoupit z prozatím neúspěšné kampaně v rámci republikánských primárek hned poté, co se kvůli indiskreci Madelaine Albrightové rozené Korbelové dozvěděl, co znamená jeho křestní jméno v češtině.


Pozn.: Protože jsem stále od správce Autorského klubu, Standy Rulce, nedostal žádnou odpověď - ani veřejnou ani neveřejnou - na své tři jednoduché otázky, přikládám znovu i odkaz na svoji nedávnou veřejnou výzvu: Tři jednoduché otázky pro správce Autorského klubu. Nedělní miniglosy mimochodem v pondělí 22. února oslaví přesně 7 let od prvního vydání, přičemž prvních několik desítek vydání nemělo taky prakticky žádnou odezvu, chce to "jen" si vytrvale stát za svým; tak si tedy sám ze sebe vezmu příklad :-). A při té příležitosti mi dovolte vyseknout poklonu za vytrvalost i všem "nedělněminiglosovým čtenářům": Sedmiletá tradice není v dynamickém blogovém prostředí zas tak obvyklá, tak vám všem moc děkuji za to, že si i po takové době chodíte zdejší svérázné přehledy politického a společenského dění pořád číst. Ve srovnání s tím jsou "správcovské stojky" přes veškerou jejich nepříjemnost opravdu jen lapálií. Díky a věřím, že se budeme potkávat na stránkách NMg i nadále, hned příští týden to bude tradiční "padesátkový" čistě subjektivní autorský výběr dvaceti nejlepších glos z dílů 301 až 349!

No a pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dřívě během jejich čerstvě sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Gravitační haiku

20. února 2016 v 8:38 | Petr Vápeník |  Haiku

Fyzikové bádající v amerických výzkumných laboratořích ohlásili převratný objev: Potvrdili totiž existenci tzv. gravitačních vln. Toto téma se mi zdá tak zásadní, že si určitě vbrzku zaslouží speciální podrobnější článek. Na druhou stranu ale jde jen o to, že bylo konečně potvrzeno, co Albert Einstein teoreticky předpověděl už před sto lety a každý člověk, který byl někdy doopravdy zamilovaný, prakticky zažil a zažívá: Vzájemná přitažlivost dokáže zaplnit svým působením celý svět a šíří se prostorem zcela bez ohledu na překážky! Jako malý předkrm před speciální úvahou si dnes dáme na počest tohoto nádherného principu aspoň malé haiku:


Gravitační haiku


I po stovkách let

mrknutí tvého oka

můj vesmír rozvlní.


Cesta do pravěku:

Když už se dnes dotýkáme gravitace (zatímco ona nás se dotýká stále) a Vesmíru, připravil jsem pro vás výlet na Měsíc. První člověk na Měsíci se totiž právě připravuje na svůj první krok na měsíčním povrchu a zjišťuje, že mu vypadla jeho dlouho pracně vymýšlená slavnostní věta, jeho poselství lidstvu. Co dělat, když reflektory historie už netrpělivě poblikávají? Článek z roku 2009, který si tehdy přečetlo snad všehovšudy 5 lidí a nevysloužil si u nich ani jediný komentář. Tak třeba si zde - v sousedství objevu, který rovněž může být "velkým krokem pro lidstvo" jako tehdy první nesmělé poposkočení v měsíčním prachu, taky i po létech se zpožděním udělá svou drobnou prostorovou gravitační vlnku, protože zázraky jsou všudypřítomné dnes, stejně jako tehdy :-): O měsíčních prázdninách


Pozn.: Protože jsem stále od správce Autorského klubu, Standy Rulce, nedostal žádnou odpověď - ani veřejnou ani neveřejnou - na své tři jednoduché otázky, přikládám i odkaz na svoji nedávnou veřejnou výzvu: Tři jednoduché otázky pro správce Autorského klubu. Ona se trpělivost někdy vyplácí - když si vezmete, že právě ty nedávno zachycené gravitační vlny způsobila událost stará miliardu let... A tehdejší peroucí se černé díry se možná taky mylně domnívaly, že se na jejich srážku brzy zapomene :-).


Tři jednoduché otázky pro správce Autorského klubu

15. února 2016 v 21:46 | Petr Vápeník |  Z blogového světa

Nemám ve zvyku psát speciální nezáživné články, které se týkají vnitřních blogových záležitostí. Nemám času tak docela nazbyt a vážím si každého okamžiku, který si můžu dovolit věnovat nějaké tvůrčí činnosti. Většinou - chci-li se k něčemu vyjádřit, vystačím si buď s komentáři k jiným článkům, nebo si o kýženou informaci prostě napíšu. Vzhledem ke zdejší "firemní kultuře" se ale dnes chci dotknout jednoho interního blogového tématu veřejně (omlouvám se tímto lidem, kteří s blog.cz nemají nic společného, tento článek můžete s klidným svědomím přeskočit). Tím tématem je aktuální dění v Autorském klubu a troufám si k němu napsat pár slov, přestože již přibližně měsíc členem klubu nejsem. Ba dokonce právě proto!

Přibližně před měsícem jsem byl totiž vyřazen se seznamu členů klubu - a jak se ukázalo, nebyl jsem sám. Nikdy jsem průběžně aktuální seznam členů nekontroloval a o svém vyřazení bych se nejspíš nějakou dobu ani nedozvěděl, kdyby mne na to kolegové blogeři neupozornili. Byli jsme totiž vyřazeni potichu, bez jediného slova upozornění nebo vysvětlení, bez jakékoli změny pravidel klubu. A protože oprávnění k takovému vyřazení má jako správce AK Standa, předpokládám, že nás nevyřadil zásah žádného tajuplného hackera, nebo libůstka mimozemšťanů, ale právě Standa. No a přesně od toho okamžiku se pokouším dostat vysvětlení tohoto kroku.

Obecně vzato, jsem celkem nekonfliktní člověk, který není zvyklý dělat hysterické vlny, kdykoli se mu něco nelíbí. Napřed se snažím hledat chybu u sebe a když tam odpověď nenajdu, snažím se zjistit víc informací. Sedl jsem tedy, napsal jsem Standovi mail se třemi jednoduchými otázkami a čekal jsem, že si jako už několikrát v minulosti vyměníme svoje názory a dojdeme k nějakému závěru, byť třeba ten závěr nebude úplně společný. Odpověď jsem ovšem nedostal, stejně jako jsem nedostal odpovědi na další tři e-maily, ve kterých jsem své otázky poněkud důrazněji, ale myslím, že stále ještě celkem vlídně, zopakoval. Ale Standa prozatím hrdinně drží bobříka mlčení a k věci se nedokázal nijak vyjádřit, dokonce ani tehdy ne (aspoň o žádném jeho vyjádření nevím), když stejnou otázku dostal - nikoli ode mne - v komentářích pod článkem, kde se jinak vyjadřoval k řadě jiných věcí.

Ano, přiznávám, mrzí mě to. Ne proto, že bych každý den vstával a uléhal se sebestřednou myšlenkou, že bez mého členství v AK už svět nebude jako dřív :-). Dokonce ani s obavou, že se mi poté, co se moje články nebudou zobrazovat na titulce blogu v sekci AK, nějak fatálně propadne návštěvnost (ve skutečnosti podle objektivních čísel návštěvnost mého blogu v lednu meziročně vzrostla o 12% a i v únoru jsem o něco výš než minulý rok). Nechci ale nechat věc vyvanout jen tak, stejně tiše, jako proběhla. Chci dosáhnout toho, aby správce AK - když už evidentně může provést v rámci klubu jakékoli zásahy podle vlastní okamžité nálady - uměl taky za své kroky zároveň nést aspoň minimální odpovědnost vůči těm, jichž se týkají. A ona "minimální odpovědnost" v tomto případě podle mne spočívá ve schopnosti své kroky vysvětlit, když už ne sám a proaktivně (což bych bral jako samozřejmý projev profesionality), tedy aspoň na vyžádání.

Nemyslím si, že se jedná o náhodu, nešťastnou shodu okolností nebo o výjimku. Podobná "období velkého mlčení" většinou následují v okamžiku, kdy je Standa konfrontován s otázkami, které jsou mu nepříjemné. Úplně stejným mlčením totiž kdysi reagoval i na moje otázky, z jakého důvodu mi byl smazán již delší dobu publikovaný článek (kdybyste náhodou v mém archívu hledali starší vydání Nedělních miniglos, zjistíte snadno, že číslo 34 chybí). Ani tehdy jsem nedostal žádnou odpověď, ale řekl jsem si tenkrát, že mi nestojí za to se o věc přít (měl jsem ve wordu alespoň zálohu textu, takže jsem fakticky o nic nepřišel), protože právo na slabou chvilku máme všichni, zvlášť když některé komentáře pod článkem ze strany jednoho čtenáře byly tehdy hodně agresivní. Ale po létech se situace s hrou na mrtvého brouka opakuje a já se tentokrát rozhodl, že ze sebe nenechám dělat hlupáka (na to mám sám docela prosperující monopol :-)), který vždycky ustoupí, ale budu tentokrát na jasné odpovědi trvat, i když to bude nejspíš běh na dlouhou trať.

Lidsky Standu chápu, nikdo nedělá rád věci, které jsou mu nepříjemné, samozřejmě ani já ne, ale zároveň je to pro mne profesionální i lidské zklamání. Pokud se totiž někdo opakovaně nedokáže postavit čelem následkům svých vlastních kroků a odmítá je vysvětlit lidem, kterých se bezprostředně týkají, dovoluji si považovat to minimálně za projev neúcty, nebo "náhlého nedostatku odvahy", přičemž obě varianty považuji při komunikaci s klienty za nepřijatelné. A klienty v širším smyslu slova jsme tady všichni - jako blogeři na blog.cz i jako členové klubu v AK.

Ve své poslední, čtvrté mailové výzvě na Standovu adresu jsem ho upozornil, že pokud mi není schopen na otázky odpovědět po mailu, nezbývá mi nic jiného, než požadovat odpovědi veřejně. Následující část článku proto Stando, prosím, berte jako otevřený dopis, jehož prostřednictvím Vás znovu vyzývám k tomu, abyste mi odpověděl, tím spíš, že vše nasvědčuje tomu, že odpovědi nebudou zajímat jenom mne, ale i další stejným způsobem vyřazené bývalé členy AK (že ano, TlusŤjochu? že ano, Sugr? - zmiňuji vás dva proto, že - pokud vím - jste se stejně marně jako já pokoušeli něco o svém vyřazení z AK dozvědět) a nejspíš i některé blogery, kteří jsou členy AK doposud, protože je vždycky dobré na ryze praktických příkladech vidět, jak se aplikují sebevznešeněji psaná klubová pravidla. Moje otázky jsou stále stejné, už několik týdnů je dobře znáte, ale pro jistotu je znovu zopakuji:

1. Jaký je důvod mého lednového vyřazení z Autorského klubu?

2. Která pravidla jsem při svém blogování porušil?

3. a pro mě osobně ze všech nejdůležitější: Proč jsem se o této změně a o důvodech, které k ní vedly, nedozvěděl od Vás, jak by se při férovém jednání slušelo?

K věci se budu snažit i nadále stavět nepředpojatě, nebudu si předem vytvářet (nebo alespoň zveřejňovat) žádné vlastní hypotézy a počkám si trpělivě na Vaše vyjádření, na které se už od 24. ledna, kdy jsem Vám stejné otázky položil poprvé, těším v míře uplynulým časem nijak neztenčené :-).

P.S.: Věřím, že oceníte, že jsem si dal docela záležet, abych tento článek napsal korektně, vstřícně, skoro přátelsky. Rád bych zdůraznil, že text neobsahuje žádné vulgarismy (byť připouštím, že mne občas v této souvislosti napadaly) ani nenávistné, rasistické nebo explicitně erotické projevy, nesnižuje lidskou důstojnost (rozhodně ne pod její současnou úroveň), nenarušuje duševní ani mravní vývoj dětí a mládeže (dokonce si neskromně myslím, že trvat vstřícnou formou na tom, aby se s námi jednalo slušně, může být pro děti dobrý příklad :-)), nijak nezasahuje do osobnostních práv ani nepodněcuje k žádnému násilí. To opakuji jen pro případ, že by tento článek opět nějakým "politováníhodným nedopatřením" z těchto stránek tiše zmizel.

Nedělní miniglosy č.348

14. února 2016 v 17:29 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

V České republice podle Českého statistického ústavu klesá již několik let počet vepřů. Podle demografů se však není čeho obávat, protože je tento pokles průběžně kompenzován pravidelným růstem počtu prasat z řad lidí. "Podobný bezproblémový postupný proces očekáváme i u hovězího dobytka," řekl nám mluvčí ČSÚ, "jen zatím nevíme, kdo vyrovná klesající počty chovaných nutrií."
----------------------
Aby odčinil problémy, které nadělal svou veřejnou upovídaností v kauze miliónového výkupného za dvě unesené Češky, chystá se prezident Zeman sám nechat zajmout některou z blízkovýchodních extrémistických organizací. "Jako obyčejně se ze strany pana prezidenta jedná o mimořádně chytrý až geniální tah," ohodnotil odvážný krok hlavy státu premiér Sobotka. "Je totiž pravděpodobné, že po několika měsících nepřetržité společnosti pana prezidenta a jeho nikdy nekončící řady moudrých a přitom vtipných bonmotů v různých jazycích budou extrémisté ochotni zaplatit českému státu jakoukoli cenu, jen aby ho mohli vrátit."
----------------------
Český špión, který byl ve skupině pěti Čechů zadržovaných donedávna v Libanonu a posléze vyměněných za Libanonce podezřelé ze zločinů proti USA, se důrazně ohradil proti tomu, že by svou vlastní neopatrností přispěl ke své dekonspiraci. "Dával jsem dobrý pozor, aby informace o mé příslušnosti ke zpravodajským službám nebyla veřejná, takže o ní vědělo jen mých 1652 facebookových přátel!"
----------------------
Dvě americké výzkumné stanice vybavené speciálními laserovými interferometry potvrdily, že zachytily projev průchodu gravitační vlny, což by bylo dlouho vzývaným experimentálním potvrzením Einsteinovou teorií relativity předpovězených gravitačních vln. Oběma interferometrům se podařilo zachytit půlsekundový signál, jehož posunutí v čase přesně odpovídá několikatisícikilometrové vzdálenosti mezi oběma laboratořemi. Zbývá už jen vyloučit možnost, že detekovaná vlna mohla být způsobena žďuchnutím koštětem, které v obou laboratořích při úklidu používají uklízečky z řad imigrantů. "Samozřejmě jako vědci a optimisté pořád přepokládáme, že vlnu způsobila srážka dvou černých děr o hmotnosti asi 30 Sluncí před přibližně miliardou let," řekl nám šéf výzkumné laboratoře. "Varianta synchronizovaného žďuchnutí koštětem do těles obou interferometrů ovšem také má určitou pravděpodobnost, která o něco málo vzrostla, když jsme zjistili, že ruské uklízečky v obou laboratořích jsou úspěšnými abolventkami Katedry teoretické fyziky v Usť - Kamenogorsku."
----------------------
Známý britský deník The Independent vyjde v březnu naposledy v tištěné formě a přejde plně na elektronický formát. I většina dalších deníků se začíná postupně zaměřovat na svou internetovou podobu a náklady papírových novin rok co rok výrazně klesají. Někteří mediální experti to sice považují za špatnou zprávu, ale ekonomičtí odborníci Nedělních miniglos soudí, že opravdové problémy nastanou až v okamžiku, kdy na plně elektronický formát přejde toaletní papír.


Chcete si přečíst i jiné články než Nedělní miniglosy? Můžete si vybrat třeba v bilančním článku Blogový rok 2015, kde najdete odkazy na čtenářsky nejúspěšnější loňské texty publikované na tomto blogu.

No a pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


K neslavenému svátku

13. února 2016 v 8:27 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Srdcovým esem
zapálím v okně další svíci,
pak v šeru popaměti
napíšu ti pár zrýmovaných řádků
a polibek k nedělnímu svátku
šeptem ti pošlu po Měsíci.

Kočár s labutěmi
po důvěrně známé hvězdné trase
snad dárek doručí ti
a jaro na můj pokyn němý
sešle ti navrch do náruče
nejvoňavější čerstvou kytku.

Svátek je sice bez přípitku,
ale i potmě moje slunce svítí.

Srdcové eso
pro ně dál i v mrazu tluče.

Václava Jandečková: Kauza Jan Masaryk (nový pohled)

10. února 2016 v 21:58 | Petr Vápeník |  Knihy

V knížce, o které dnes píšu, se spojila dvě pro mne moc zajímavá témata: Za prvé je to lokální historie okolí Domažlic, protože jsem domažlickým rodákem a moje rodina už mnoho generací žije v městečku Staňkov kousek od Domažlic (pravidelní návštěvníci např. vědí, že právě ze zahrady mých rodičů ve Staňkově pocházejí fotky z mého cyklu Kouzelná zahrada), za druhé mě již řadu let zajímají okolnosti smrti Jana Masaryka. Pamatuji si, že už jako výrostek jsem o tomto tématu četl jakýsi článek v pietně uchovávaných časopisech z roku 1968, kdy se dalo po dlouhé době poprvé (a opět na dlouhou dobu naposledy) otevřeně psát i o kontroverzních tématech, což samozřejmě smrt populárního politika a syna prvního čs.prezidenta, navíc těsně po komunistickém puči v roce 1948, byla. Navíc mne i z rodinných důvodů zajímá období komunistického převratu a dění ve stalinistickém období našich dějin, protože můj dědeček byl - jak zdejší vytrvalí čtenáři vědí třeba z mých reportáží z Jáchymovska z léta 2013 (viz např. článek Jáchymovské lágry) - rovněž jedním z mnoha vězňů padesátých let.

Před nějakou dobou jsem se dozvěděl o tzv. akci Kámen, během které byla zatčena řada lidí, kteří se pokusili přejít západní hranici. Tito lidé byli při cílených akcích dovedeni na místo za falešnou hranicí a - přesvědčeni, že už jsou v bezpečí v cizině - byli vyslýcháni pracovníky Státní bezpečnosti vydávajícími se za příslušníky zahraničních bezpečnostních složek. Tato akce byla až ďábelsky chytře vymyšlená a není divu, že vyšetřovaní v euforii z "úspěšného" přechodu hranice, vypovídali otevřeně nejen o sobě, ale i o mnoha dalších lidech. Tuto speciální akci popsala ve své knize právě Václava Jandečková, o které jsem v souvislosti s akcí Kámen slyšel poprvé, a začal jsem se blíž zajímat o její práci.




Umíte si možná představit, jakým překvapením pro mne bylo, když jsem se nedávno dozvěděl, že se paní Jandečková zabývá i tématem smrti Jana Masaryka. Přestože vyšetřování jeho smrti probíhalo v několika vlnách - první vlna začala bezprostředně po nálezu těla, zásadní přešetření probíhalo na Generální prokuratuře v roce 1968, ale vyšetřování narušil a posléze i znemožnil vpád vojsk Varšavské smlouvy a obnovit ho bylo možné až po roce 1989 - dá se říct, že doposud nepanuje mezi historiky úplná shoda, zda byla Masarykova smrt následkem vraždy nebo sebevraždy. Zatímco první kola vyšetřování směrovala spíše k sebevraždě, postupem času začala převažovat teorie vraždy, zejména po zveřejnění odborné studie o pádu těla, jehož závěrem bylo tvrzení, že Jan Masaryk musel být z okna Černínského paláce vystrčen nebo vyhozen. Tedy - spíše vražda! Ale máme-li (a ještě ne úplně jistou) vraždu, kdo je vrahem? Odpověď na klasickou otázku všech detektivek ani po 68 letech bohužel neznáme; indicií existuje přehršel, ale jednoznačné důkazy k dispozci nemáme.

Václava Jandečková při hledání archivních dokumentů k jiným případům našla materiály, které se smrtí Jana Masaryka bezprostředně souvisejí a rozhodla se vydat po komplikované a doslova "zaminované" cestě studia materiálů Státní bezpečnosti, která již od roku 1949 vyšetřovala mnoho osob v souvislosti s jejich domnělými špionážními a výzvědnými aktivitami. Centrem pozornosti se stalo "přiznání" odborového rady Ministerstva zahraničních věcí Jana Bydžovského, že společně s dalším spolupracovníkem vyhodil omámeného Jana Masaryka z okna jeho koupelny. Jak ale naložit s takovým "přiznáním"? Jak ho interpretovat? Je možné ho vzít jako základ nového pohledu na důvody a průběh starého (zlo)činu? Jaká byla motivace Jana Bydžovského k takové výpovědi (drsné a občas doslova likvidační vyšetřovací metody z přelomu čtyřicátých a padesátých let jsou popsány velmi dobře na jiných případech)? Ale jak Václava Jandečková dokládá na velkém množství archivních materiálů, zdá se, že Jan Bydžovský svým přiznáním své vyšetřovatele spíš zaskočil, než aby právě k takovému přiznání byl cíleně veden.

Paradoxně to vypadá, že vyšetřování bylo tentokrát vedeno skutečnou snahou dobrat se pravdy, byť použité metody fyzického a psychického nátlaku na vězně byly často extrémní. O mnohém svědčí i materiály vzniklé v souvislosti s tajným přešetřovacím procesem Státní bezpečnosti v letech 1950 a 1951, ze kterého je patrná v daných podmínkách celkem nezvyklá snaha o objektivitu. To vše je komplikováno skutečností, že právě na začátku 50. let začíná stroj na soudní procesy proti nepřátelům "nových pořádků" postupně mlít a ničit i některé pracovníky STB, kteří ho zpočátku sami roztáčeli a řídili. Státní bezpečnost se tak stává organizací rozdělenou na mnoho skupin rozdílných až protichůdných názorů a motivů. Doznání Jana Bydžovského (jehož vinu si vzhledem k jeho dlouholetému oddanému vztahu k ministru zahraničí dokáže málokdo představit) se tak stává pro někoho tajemstvím, které je třeba odhalit, pro jiné politickou bombou, kterou by bylo možné propagandisticky využít (vždyť to z Bydžovského výpovědí vypadá, že nitky zločinu vedou bezoklikatě k zájmům britských zpravodajských služeb!), a pro další pak třeba i osobním ohrožením (zejména pro ty, kdo se mohli v kause Masarykovy smrti sami angažovat - ať už ve službách českých nebo sovětských komunistických zpravodajců). Ale můžeme si dovolit tak cenné materiály opominout jen proto, že jejich správné poskládání a interpetace jsou nesmírně složité? Autorka knihy se rozhodla, že ona je opomíjet nebude, i když přijetí její studie mezi historiky nebude nejspíš příliš vřelé. Ať je však jakkoli nevřelé, alternativou k takové práci je pouze nedělat nic, což paní Jandečková při své neutuchající energii pravděpodobně nepovažuje za tak atraktivní :-).

Jako čtenář a zájemce o toto historické téma musím říct, že kniha je připravena nesmírně poctivě: Autorka se až na zřídkavé výjimky nepouští do oblasti spekulací, vychází z podrobného a přesného popisu archiválií (z nichž řada je na více než 400 stranách knihy nejen citována, ale i vyfocena). Při výkladu zůstává uměřená, často uvádí i protiargumenty, tam, kde existují informace, dává si práci i s vystižením kontextu (např. jakému psychickému tlaku vyšetřovaní čelili). Ale základní otázka se pořád vznáší ve vzduchu: Proč Jan Bydžovský vypovídal o svém podílu na smrti Jana Masaryka tzv. na popud britských tajných služeb, když po něm takové doznání nikdo nepožadoval. Byl v tak špatné situaci, že byl ochoten takové nepravdivé výpovědi, jen aby přibrzdil rozjetou vyšetřovací mašinérii a pustil "více míčků do hry"? Některé aspekty jeho výpovědi naznačují, že se snažil zatáhnout do případu jen ty osoby, o kterých se domníval, že jsou mimo působnost československých úřadů, což by mohlo takové snaze napovídat, ale výpovědi byly přesné, podrobné a v mnoha ohledech věrohodné.

Kniha Kauza Jan Masaryk - nový pohled není žádným oddychovým populárním čtením. Možná i proto se mi při čtení občas ztrácela "dějová linka" příběhu, která není striktně časová - jednotlivé kapitoly občas odskakují do jiného období - především pokud jde o vazbu na jednotlivé vyšetřovací vlny. Text je naplněný fakty, ale možná by bývalo neškodilo umístit na samotný konec knihy jakési shrnutí závěrů, ke kterým autorka došla a ke kterým se přiklání. Přiznávám, že bych takové dvou až třístránkové "summary" uvítal, přestože jsem knížku přečetl dost poctivě a pár týdnů mi to trvalo. Bez takového závěrečného souhrnu je mnohem obtížnější se zpětně v myšlenkách vrátit k jednotlivým kapitolám a dát si dohromady své vlastní nepředpojaté "puzzle" ze střípků informací, které nás při četbě zaujaly. A to ani nemluvím o tom, že člověk má pořád tendenci konfrontovat jednotlivé předložené informace s vlastním pohledem na případ a jeho obsáhlé politicko - společenské vazby. Ostatně, myslím si dokonce, že někteří z těch, co se vyjadřovali o novém pohledu na smrt Jana Masaryka v médiích (pár článků jste mohli zaregistrovat třeba v denním tisku i na internetu, reportáž se objevila i v pořadu Reportéři ČT, atd.), možná svůj stručný odsudek předřadili vlastní pozorné četbě a reagovali více na bryskně vytvořený mediální obraz knížky, než na vlastní prožitek z četby :-).

Když mluvím o obrazu knížky v médiích, nemůžu se nezmínit o některých novinových titulcích, které "informovaly" o knize naprosto zkratkovitě a v důsledku vlastně lživě. Komentovaly jenom na dřeň oholenou teorii o tom, že na smrti Jana Masaryka měly podíl britské tajné služby a zcela upozadily související nejednoznačnosti (např. to, že v té době sovětské tajné služby mohutně infiltrovaly do západních zpravodajských organizací a mohly mít záměr manipulovat zevnitř rozličné kauzy tak, aby přinesly vznikajícímu sovětskému bloku maximální užitek. Ostatně - základní otázka Cui bono, tedy komu nejvíc posloužila smrt československého ministra zahraničí, má na rozdíl od jednodušších detektivek nejasnou odpověď, protože ta by se musela odvozovat od zamýšlených budoucích kroků Jana Masaryka. Komunisté by tehdy chtěli využít služeb populárního politika pro legalizaci a širší veřejné přijetí výsledků únorového vládního převratu (neměli tedy zájem se ho zbavovat), na druhou stranu kdyby Masaryk v následujících dnech emigroval, což nešlo vyloučit, byl by to pro nově se ustanovující moc tvrdý políček. No a obráceně to pochopitelně vnímaly západní mocnosti, v jejichž zájmu bylo přerušit Masarykovo problematické vládní angažmá a možná se ho pokusit postavit do čela československé exilové reprezentace. Ale je fakt, že kdybych byl v pozici autora, věnoval bych nezanedbatelný kus svého života tomu, abych vytvořil pokud možno plastický obraz skutečnosti z několika úhlů pohledu, a pak si jako výsledek své vyčerpávající práce přečetl palcový bulvární titulek "Jana Masaryka zabili Britové!!!", měl bych neodbytnou touhu seznámit autora takového přemýšlivého titulku osobně s některými odvrácenými tvářemi života :-).

Nebudu zastírat, že tak docela nesdílím myšlenku, že by loajální ministerský úředník - natož provázaný dlouholetými rodinnými vazbami a společnou válečnou zkušeností z exilu - zavraždil ministra zahraničí (i kdyby ho v dané chvíli mohl považovat de facto za zrádce a kolaboranta s nastupující komunistickou mocí). Je mi ale mimořádně sympatická snaha Václavy Jandečkové pohlédnout na fakta z netradičního úhlu, když žádný z úhlů tradičních dosud nevedl k vyřešení problému. Někdy je to možná jediný nástroj, jak znovu vzbudit zájem o zdánlivě již nevyřešitelný případ, jak iniciovat další bádání na širším faktografickém základě a jak přivést k tématu další zájemce o náročnou a vpravdě detektivní práci s různorodými zdroji informací. Kromě toho, myslím, autorka hodila zdejší historické obci pomyslnou rukavici a otevřela nové kolo diskusí o tom, jak vůbec přistupovat k tak mnohoznačnému a často spornému zdroji informací, jako byla československá Státní bezpečnost. Úvodní velká vlna mediálního zájmu po vydání knížky - byť jednoduchá mediální klišé často logicky přebila obsahovou mnohoznačnost předlohy - je snad důkazem, že nad kauzou Masaryk se voda jen tak nezavře a když ano, bude to na hladině dlouho a vydatně "vlnit" :-).

Já každopádně jako laický zájemce o tuto tématiku vzdávám paní Jandečkové hold za její zarputilé hledání informací a souvislostí a za kladení provokativních otázek, které někoho nadchne, jiného možná naštve, ale málokoho ponechá lhostejným.

A co vy? Jaký je váš osobní pohled na případ smrti Jana Masaryka. Zajímali jste se někdy o tuto kauzu blíž? Nebo jste znali někoho, kdo k ní měl blízko? Neobsahuje třeba váš rodinný archív nebo tradované vzpomínky vašich předků nějaké informace, které s případem mohou souviset? Nebo sami z nějakého důvodu zastáváte nějakou netradiční teorii?


Nedělní miniglosy č.347

7. února 2016 v 13:56 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se pro Nedělní miniglosy vyjádřil, že Česká republika v případu propuštění Alího Fajáda, jehož vydání kvůli podezření z terorismu požadovala americká strana, v žádném případě nepochybila: "Nijak jsme se nezpronevěřili proklamované zásadě že s teroristy se nevyjednává, protože jsme libanonské straně kývli hned na první nabídku!"
----------------------
Podle čínského kalendáře vstupuje svět do roku Opice, devátého znamení čínského horoskopu. V reakci na to zvýšily svou kapacitu všechny české záchytky.
----------------------
Na cigaretových krabičkách bude muset být podle nových předpisů kromě textového varování před škodlivostí kouření i varování obrazové. Výrobci cigaret si ale budou moci vybírat zatím ze 42 druhů škaredých obrázků, ukazujících možné následky kouření. Proti takové benevolenci nicméně protestují čeští státní úředníci, protože podle jejich neoficiálních vyjádření mají i oni povinnost vybavit úřední místnosti škaredým obrázkem, a na výběr přitom vůbec nedostali.
----------------------
Víkendová Praha zažila tradiční násilné střety mezi demonstrujícími odpůrci a zastánci masopustu. V řadách zastánců masopustu byli především vegetariáni a vegani, kteří požadují, aby půst týkající se masa a masných výrobků povinně dodržovali všichni občani bez ohledu na svou zálibu ve šťavnatém bůčku, zatímco masožrouti se sešli opásáni vepřovými klobásami na demonstraci pořádané hnutím Masopust v Čechách nechceme. Právě klobásy byly hlavním rozpoznávacím znamením obou skupin demonstrantů, protože tradiční maškary byly na tribuně obou demonstrací.
----------------------
Do výukového programu 6. a 7. tříd základních škol se začíná vracet předmět "dílny", od kterého si školy slibují větší zájem o řemesla a učňovské obory. "Původně jsme chtěli do rozvrhu kromě "dílen" vrátit i "pozemky", řekla nám ministryně školství Kateřina Valachová, "ale bohužel po několika restitučních vlnách už jsou veškeré pozemky rozebrány, a není tedy co vracet."


Chcete si přečíst i jiné články než Nedělní miniglosy? Můžete si vybrat třeba v bilančním článku Blogový rok 2015, kde najdete odkazy na čtenářsky nejúspěšnější loňské texty publikované na tomto blogu.

No a pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Štěpánka Šimlová - Léta levitace v Colloredo - Mansfeldském paláci

5. února 2016 v 7:15 | Petr Vápeník |  Výstavy

Máte rádi moderní výtvarné umění? Nebo vás zajímají i pražské památky, které dlouho nebyly veřejně přístupné? Pokud aspoň na jednu z otázek odpovídáte kladně, mohla by vás zaujmout návštěva Colloredo-Mansfeldského paláce, kde právě probíhá zajímavá výstava děl výtvarnice a vedoucí katedry fotografie pražské FAMU Štěpánky Šimlové. Kdo na můj blog chodí delší dobu, mohl zaregistrovat, že už jsem kdysi psal o jiné výstavě této nepominutelné postavy české výtvarné scény (článek Štěpánka Šimlová - Jdi a nestřílej). Kromě jejích osobních výstav se navíc každý rok chodím "fotograficky nakopnout" (a jindy zase rozčílit :-)) na výstavy jejích studentů, abych věděl, jak právě teď fotografii vnímají mladé nadějné oči, a taky abych si poznamenal některá jména, po jejichž fotkách se v budoucnu budu pídit, abych viděl, kam se který talent posunul.

Kdo mne nějakou dobu zná, dobře také ví, že mám moc rád Prahu, její pozoruhodná zákoutí, neobyčejné stavby a někdy i opomíjené drobnosti (viz zdejší speciální rubrika Pražské drobnůstky). No a představte si, že já, který si celkem potrpí, že v Praze docela trefí, jsem zjistil, že vůbec netuším, kde stojí Colloredo-Mansfeldský palác, natož že je otevřený veřejnosti. Nakonec jsem zjistil, že jde vlastně o poslední palác v Karlově ulici těsně před křižovatkou u staroměstského konce Karlova mostu. Ještě nedávno tu byly jen depozitáře a ještě dříve sklady Akademie věd, teď získala zdejší prostory Galerie hlavního města Prahy a plánuje se postupná rekonstrukce, což znamená poslední šance pro ty, kteří dávají přednost nedokonalosti a patině věků :-). Když si v přízemí koupíte vstupenku (dospělé vstupné činí 60 Kč a snížené polovic), můžete vyjít do schodů do prvního patra (pozor, prostory nemají bezbariérový přístup, jediná cesta je po schodech), kde jsou přístupné prázdné rokokové pokoje, ale především neuvěřitelný barokní Taneční sál, aktuálně tedy spíš taneční mrazák :-), ale v létě se tu prý konávají i koncerty. Prostor je zachovaný tak, jak byl postavený, včetně původních parket, zrcadel i dosud nerekonstruované stropní fresky. Převeliká nádhera!

Když vyjdete ještě o patro výš, ocitnete se ve výstavních prostorách (které jsou na rozdíl od prvního patra i v zimě vytápěny). A právě v těchto prostorách bude ještě celý únor a březen k vidění aktuální výstava s názvem Léta levitace - Years of Levitation.


I když osobně dávám přednost žánrově konzistentnější expozici, nebylo pro mě překvapením, že k vidění jsou velmi různorodá díla. Hlavní osu výstavy tvoří fotografický cyklus Zátiší mikrosvětů, jakési "stínové" koláže, ve které jsou využity porcelánové figurky vrhající své stíny na digitálně upravené pozadí. Některé vztahy mezi předměty se zdají být přirozené, jiné méně; pro mne jako návštěvníka - laika nicméně platilo osvědčené: Čím jednodušší obraz, tím větší účinek.

Ve větší výstavní místnosti je prostor pro rozměrnější díla, z nichž mne asi nejvíc zaujala pro mne obtížně zařaditelná fantaskní a zároveň snová Oblaka v předvečer sv. Anny. A přiznávám, že mne nejvíc oslovila paradoxně díla možná nejvíc vzdálená (aspoň mi to tak připadlo) od základní konceptuální linie výstavy - tři obrazy Private Pictures.

Napjatě jsem čekal, jestli i tuto výstavu budou doprovázet poslední dobou všudypřítomné projekce. Ano, doprovázejí, jako kdyby se bez projekcí neobešlo nic, co si chce zasloužit přívlastek "moderní". Projekcí je několik, ta závěrečná je spojena i se zvukem, ale tady se přiznám, že se u mne projevuje určitá míra konzervatismu, protože se i ve 21. století pořád ještě domnívám, že umění by mělo zůstat uměním, dokonce i když mu vypnou proud :-). Ale přece od toho takové výstavy jsou - ne jen proto, aby nám návštěvníkům ukazovaly to, co známe a co je nám libé a nad čím tedy pokýváme blahosklonně hlavou, ale aby zkoumaly i naše reakce na něco, co přesahuje naše aktuální limity a v lepším případě s nimi pohnuly, aby se nám otevřel nový, dosud neznámý prostor, třeba v místech, která bychom od sebe vůbec nečekali.

Protože jsem na výstavě nefotil a vždycky je těžké udělat si nějaký obrázek o výstavě z pouhého textu, připravil jsem tu pro vás aspoň odkaz na krátkou reportáž o této výstavě, která byla odvysílaná při zahájení expozice v listopadu na ČT Art: Reportáž o výstavě z ČT Art.

Po výstavě jsem se ještě jednou vrátil do prostor krásného Tanečního sálu zdejšího paláce a dovolil jsem se, že si udělám aspoň několik záběrů s mobilem. Když jsem chtěl zachytit celkový pohled, nebyl jsem úspěšný ani trochu (sakra, proč mají mobily při focení všechno automatické, to je přece naprostá hrůza! :-)), tak vám můžu ukázat jen drobnosti a "okrajovosti", ze kterých vůbec nepoznáte, jaká je to pecka, ale to mi prostě musíte věřit. Je ale pravděpodobné, že o nějakém víkendu si vezmu regulérní foťák a zajdu se do Colloredo - Mansfeldského paláce podívat ještě jednou, abych si mohl pořídit pár opravdových fotek.


Předpokoj tanečního sálu



Dveře do Tanečního sálu



Záběr z okraje Tanečního sálu (celkové záběry se bohužel nepovedly ani tak jako tento)



Stropní malba, dosud ve zcela výjimečném, autentickém stavu z první třetiny 18.století



Neměl jsem si sice v Tanečním sále s kým "skočit", protože jsem po celou dobu své návštěvy v paláci (cca hodinu a půl) byl jediným návštěvníkem, ale uznávám, že v tak krásně vyzdobené chladničce jsem ještě nepobýval. Na jakoupak teplotu si tady asi přes zimu temperovali své slavnostní prostory současníci Wolfganga Amadea? Tuším, tuším, že to nemohlo být nic moc, byť jedna kamna v jednom z vedlejších pokojů ještě zůstala :-).

Pod Tetínem - Řeka nebo oblaka?

2. února 2016 v 22:47 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

O víkendu jsem se vypravil s fotografickou plnou polní k Berounce pod Tetínem. V korytě řeky je tam totiž malý ostrůvek, před kterým se tok řeky ohýbá a vytváří na některých místech hladiny zajímavé proudění. No a protože bych potřeboval ještě tak dvě až tři nové slušné fotky tekoucí vody formátu "na výšku" (jako na potvoru mám skoro všechny lepší fotky na šířku, což prostorám, kde by měly fotky viset, bohužel nevyhovuje), myslel jsem si, že bych mohl vyfotit něco použitelného.

Bohužel, asi dvouhodinové focení nepřineslo žádné fotky podle mých představ. To nejlepší, co jsem na bahnitých březích řeky vyfotil, paradoxně s řekou vůbec nesouvisí. Když už byla obloha zatažená hutnými mračny, takže světlo nebylo nic moc, zkusil jsem ze zoufalství namířit objektiv právě k obloze a vyšly dva velmi podobné záběry, které jsem při převodu z infračerveného formátu upravil do jiného barevného ladění. Obě fotky se ovšem zásadně liší použitou kombinací expozice - clona - ISO, nejde tedy o dvě variety stejné fotky, jak dnes bývá u počítačových fotoexperimentátorů častým zvykem. Takové "namnožení" variant téže fotky se osobně snažím nepoužívat, protože si myslím, že každá fotografie si zaslouží svou jednoznačnou podobu, kterou pro ni fotograf při její přípravě vybere jako nejlepší nebo aspoň nejpříhodnější.

První varianta je přece jen trochu dramatičtější. Na infrafotku má nezvykle krátkou expozici, pouhých 35 vteřin. Zkoušel jsem i jiné expoziční časy, ale účinek nebyl takový, protože při delších časech už se příliš rozmazávala struktura mračen.



V šedém provedení už mi lehké rozmlžení tolik nevadilo, takže fotka má třikrát delší expozici než první verze. Lépe jsou vidět dráty křižující nebe, ty jsem tam chtěl určitě mít, protože samotná obloha zas až tak zajímavá nebyla :-).



Jediná fotka, na které je skutečně hladina řeky, je tentokrát v normálním barevném světle. V samotném závěru focení čas od času vykouklo z boku pár paprsků odpoledního sluníčka, které umožnilo udělat i pár "neolověných" obrázků. Spokojený sice moc nejsem, ale jednu takovou fotku přece jen ukážu. "Výstavní" sice není (to by mne musela zvětšenina hodně překvapit), ale na blogu snad místo mít může.



Co nadělám! Výstavní kolekci jsem tedy o víkendu nerozšířil, ale každý den prostě není posvícení. Zastávám názor, že nejlepším přítelem fotografa je (nebo by aspoň měl být) koš. Tak ten můj si o víkendu přišel na své :-).