O šproších a šprošáčatech

24. února 2016 v 19:57 | Petr Vápeník |  Jazykové hrádky

Čas od času jsem konfrontován s různými drby ze strany svých známých, drby takového druhu, že pouze nad nimi gentlemansky pozdvihnout obočí se zdá být přece jen příliš tlumená reakce. Řeknu-li to natvrdo, od pohledu jde o tak neskonalý kec, až naslouchající jen nevěřícně hekne, že někdo něčemu takovému může uvěřit. Samozřejmě, různé ty standardní a oblíbené spiklenecké teorie dominují; ano, z letadel nás po celé dny vytrvale práškují, abychom byli jen spokojené ovce, sami jsme si zbourali věže World Trade Center, evropská sebedestrukce islamistickou vlnou je řízena vychytralým tajným plánem na záhubu Evropy, Elvis Presley byl znovu po letech spatřen živý a mladý jen kousek od Říčan a další podobné hovadiny, které jsou vytrvale recyklovány různými bulvárními tiskovinami a slaboduchými spikleneckými weby, skoro tak často jako neodbytně děsiví "Mistři televizní zábavy" ve víkendové veřejnoprávní televizi. Když takovému hlasateli tajných světových pravd namítnu, že jde podle mého názoru o blbosti, které slouží jen k tomu, aby měl mozek falešný pocit, že nad nimi přemýšlí, a je víceméně škoda námahy si je byť jen pamatovat, v takovou chvíli často tajnosnubný mluvčí pokrčí rameny a řekne: "Znáš to - na každém šprochu pravdy trochu!"

Hmmmm, není mnoho českých úsloví, která by mě tolik nadzvedávala a vytáčela do vrtule, jako právě toto! Kdyby tento výrok platil, bylo by totiž z definice "něco pravdy" i na té nejčistší lži, protože právě z prstu vycucané načančané lži se často těmi na pohled pěkně učesanými a slušně oháknutými šprochy stávají. "Já vím, že ten herec asi ještě neumřel, když hrál včera představení, ale na té jeho smrti nejspíš něco bude, když už se to o něm nějaký ten pátek povídá! Třeba včera v divadle hrál jeho dvojník, ne? Přece, na každém šprochu…"

Asi by bylo poctivé - když už píšu o šproších - říct, jak si takového šprocha představuji: Je to zvířátko podobné ropákovi? Je to měňavka viditelná pouze pod mikroskopem? To snad ne, na tu by se asi moc pravdy nevešlo! Jsou šproši individualističtí nebo mají tendenci se družit a shlukovat. Představuji si třeba takový speciální hudební klub pro šprochy, kde není přes tvrdou rockovou muziku slyšet vlastního slova, proto se po šproších můžete do sytosti koukat a obdivovat, jak je na každém z nich trochu té pravdy.

Osobně si myslím, že jde o amorfní a ve své hloupé beztvarosti celkem dobromyslnou hmotu vyvrásněnou na mnohačetných a často nepřehledných zlomech mezi lží a pravdou. Čím více se vytrácejí rozdíly mezi oběma těmito světy (často ne objektivně, ale pouze ve zmateném mozku přičinlivého pozorovatele), tím větší pré šproši mají. Buďme upřímní - šproši nemají ve skutečnosti pravdu moc rádi, zajídá se jim a posléze i špatně tráví, ale protože přece právě jen díky ní přešli do povědomí lidí (slyšeli jste snad někdy o šproších bez pravdy?), trpí na sobě její průhledné krystalky, aby dostály očekávání (všimněte si, že šprocha považuji za gramaticky neživotného, přestože se mu jinak značná míra životaschopnosti rozhodně nedá upřít). Ano, moderního šprocha může pravda štvát, ale protože je v očích lidí pravda jakýmsi šproším trademarkem, je připraven ji na sobě alespoň kousíčkem nechat ulpět. Nesmí jí být ovšem příliš, to by rázem šproch přestal být šprochem. Pravdy musí být přesně podle očekávání - právě jenom trochu!

Základní šproší podobu a charakteristiku bychom tedy měli, teď už jen pořídit šprochu nějaký důstojný protějšek. Aby byla zachována přirozená rovnováha, bylo by dobré, aby šproch umazaný od pravdy měl za partnerku někoho, kdo má krátké nohy, tím spíš, že beztvaří šproši také nejsou žádní udatní chasníci. Je vůbec otázkou, jestli taková šproší společnice má mít nohy dvě a jestli by na dosažení rovnováhy v tomto případě nestačila jedna krátká noha. Třeba taková, jakou má obyčejná šprušle, která - když už nijak jinak - ke šprochu ladí celkem dobře jazykově.

Však si vezměte, jaká musí být krása - pokud tedy nejste právě oddávající, který to má všechno několikrát za sebou bez chyby vyslovit - když si šproch bere šprušli, bláhově se těší, že až jejich soužití vydá láskyplné plody, stane se jejich rodina nejen základem šprošího státu, ale jako "šproch s šprošicí a s šprošáčaty" i krásným jazykolamem. A to ani nemluvím o tom, když feministicky zaměřená šprušle začne oficiálně používat obě jména a kromě společných potomků vlídný šproch adoptuje několik šprušlat z prvního manželství.

Že je dnes celý text jen podivný blábol? Zadržte, vždyť vše, co jsem napsal, je čistá pravda! Ale znáte to: Na každé pravdě - trochu šprochu! :-)


Pozn.: Představte si, že jsem od Standy Rulce, správce Autorského klubu, konečně dostal odpovědi na své tři jednoduché otázky zveřejněné minulý týden! Nevěříte mi? No jo, máte pravdu a nevěříte mi to zcela oprávněně, protože je samozřejmě i nadále naprosté ticho po kamenité pěšině. No a protože v tomto podivně surreálném mlčenlivém vesmíru nejspíš neplatí ani pořekadlo o šproších ani pravidlo, že i ten nejvytrvalejší pštros bude chtít jednou svou hlavu použít i na něco jiného než na hru na schovku, přikládám pro připomenutí znovu i odkaz na svoji nedávnou veřejnou výzvu: Tři jednoduché otázky pro správce Autorského klubu. Kdybych byl Cato starší, nejspíš bych umíněně opakoval své "Kartágo musí být zničeno!" Protože jsem ale jen Čerf starší a ještě k tomu docela mírumilovný, nechřestím ve své veřejné výzvě zbraněmi, ale maximálně naléhavými smajlíky! Tak co, budeme dál bavit blogové publikum neoslyšenými veřejnými provoláními nebo se budeme umět dohodnout, jak by se to od dvou dospělých a neskromně se domnívám, že i celkem inteligentních mužů čekalo? Jestli ne, nevadí, když nás to oba dál baví, můžeme tedy pokračovat! :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jan Turoň Jan Turoň | E-mail | 25. února 2016 v 7:59 | Reagovat

Četl jsem někde kde to autor pojmenoval  "kojzarativ" podle nechvalně známého Kojzara z Rudého práva - čistá novinářská lež, která už nevznikla nefouknutím nebo překroucením, ale nemá už s pravdou nic společného :-D

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. února 2016 v 8:16 | Reagovat

Kdepak, já si nemyslím, že by šproch byl tak úplně beztvarý. On takový šproch je něco jako nevlastní brácha lži a vzdálený bratranec pravdy a já mám pocit, že stejně jako lež, má nožičky.
O lži se přece říká, že má krátké nohy a daleko nedojde, ne?
Šproch má nejen nohy trošku delší, přeci jen, dojde o kus dál, ale ještě navíc mu na každé zastávce narůstá další pár nožiček a dost často i tucet. A tak se ta beztvarost na nožičkách nafukuje a přeskupuje a vlní.  

Já hloupá jsem si ten článek přečetla těsně před spaním, vlastně jsem ho dočítala cestou do postele a byla jsem ještě vzhůru, když jsem přišla na to, že šproch má nohy. Ovšem na vlnící se beztvarost jsem si počkala na ráno, na ten moment, kdy mi zvonil budík přesně ve chvíli, kdy vlnící se beztvarosti narůstal další tucet nohou a tyto se mne snažily udupat. Ufff, takovéhle sny, no, žádná sranda :-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. února 2016 v 8:16 | Reagovat

Opravdový šproch poněkud připomíná šprota portjacksonského.

Kdysi bývalo už zpráv typu "jedna paní povídala" zvykem uvádět tzv. Hudcůff koeficient pravdivosti (nabývá hodnot 0 až 1).

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. února 2016 v 10:41 | Reagovat

Šproch bude něco jako hroch. Taky má stejně silnou kůži, je někdy taky opravdu těžkotonážní blbostí, a dokáže být stejně nebezpečný jak ten hroch.... ;-)

5 Jarka Jarka | Web | 25. února 2016 v 10:54 | Reagovat

Myslím, že hodně pisálků se právě tohoto českého přísloví drží a umě pracuje s tou trochou pravdy, kterou zakydá špinavým a smrdutým šprochem... :-!  ???

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 25. února 2016 v 14:13 | Reagovat

Já raději šproty, než šprochy :-).

Zrovna včera jsem náhodou zaslechla rozhovor staršího páru, kdy paní držela v ruce bulvární plátek a pánovi tvrdila, jak je to super čtení, protože tam píšou věci, o kterých se nahlas raději nemluví. Ono se asi ví proč :-D.

7 matka matka | 25. února 2016 v 16:55 | Reagovat

Vypustit do světa šprošáčata a netušit, že ve skutečnosti jsou tato šprošáčata obrovskými šprochy.... Ajta, čas mi to potvrdil a ta pravda mi dala za Pravdu. Jenže co je to platné, šprošáče šprocha neporazilo.

8 Mira Mira | 25. února 2016 v 17:20 | Reagovat

Sproch obecný je většinou blby jak bedna tmelu a jako takový je předurčen k výplni mezer včetně těch po chybějících mozkových závitech. Přesto na každém může být pravdy trochu. To letadlo nade mnou fakt vypadalo jako práškovaci...

9 Míra Míra | 25. února 2016 v 17:42 | Reagovat

PS. Slovo bedna tmelu jsem napsal kvůli tomu, že jsem nevěděl s jakým i se píše kit. :-)

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. února 2016 v 20:21 | Reagovat

[1]: Na Kojzarovy články si pamatuji. Někteří dnešní bulvární novináři je snad museli používat jako studijní materiál.

[2]: Šproch má možná krátké nohy, ale na nich často nosí sedmimílové boty :-). To mě těší, že se ti šproši vloudili až do snu. To já měl dneska ve snu poctivé zemětřesení, ne moc velké, zdaleka ne takové, jaké jsem zažil v Řecku, ale bylo zřetelné, odhahoval bych ho tak na 4.5 stupně. Byl jsem zrovna v nějakém rozsvíceném tanečním sále a jak tak drnčely a lehce se třásly zdi, hned jsem pokukoval, kde jsou nejbezpečnější místa, abych tam ty, co byli se mnou, mohl v případě zesílení otřesů odvést. Bylo to tak věrné, že jsem se šel ráno podívat na internet, jestli nějaký drobný otřes tou dobou v Čechách nebyl. Nu, nebyl! :-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. února 2016 v 20:24 | Reagovat

[3]: Některé noviny by měly žalostné skóre!

[4]: A bývá i o dost pohyblivější!

[5]: On někdy i navoněný šproch je pěkný fujtajbl :-).

[6]: Je pravda, že šproch ani po vyuzení není nic moc, na rozdíl od šprotu :-).

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. února 2016 v 20:29 | Reagovat

[7]: Na každém šprosáčeti pravdy trochu! To je o dost avantgardnější poezie než původní rýmovačka! :-)

[8]: O rozdílech mezi slovy kit, kyt, kyd a Kid bude vbrzku jeden z dalších příspěvků v rubrice Jazykové hrádky :-). Ani nejkvalitnější tmel není jazykově tak tvárný jako sebemizernější kyt! :-)

13 Miloš Miloš | Web | 25. února 2016 v 22:32 | Reagovat

[9]: Kit patří do počítačové terminologie, sklenářský tmel je kyt.

My říkáme "na každém šprochu pravdy trochu" a jinde zase "není kouře bez ohně". Ale kouř bez ohně klidně být může, když oheň zhasne, je ho až dost. A pravda bez šprochu se také obejde :)

Petře, k těm poznámkám na konci: Slováci mají heslo "Vydržať!" a tady myslím jde o "Vymlčet"

14 matka matka | 26. února 2016 v 8:17 | Reagovat

[12]:jj, jenže lidé mají radši šproch, než šprosáče a tudíš se nechají ve velkém podvádět šprochem pořád dokola. V konečný fázi ovšem  chybná "fáze" ničí prapůvodce - šproch, i když šprosáče ho vynulovat nezvládlo :-)
brrr, to je ale nesmysl, takto nechat šproch do jámy padat..... :-)

15 Bev Bev | E-mail | Web | 26. února 2016 v 9:53 | Reagovat

Krásné, vtipné a pravdivé pojednání o šproších. Tleskám! :D
Miluju spiklenecké teorie a nejlepší, kterou jsem krom všeobecně známých, na vlastní uši slyšela, byla kdysi dávno v prodejně COOP: ,,Od té doby, co je na krabicovém mléku ten obrázek slunce, není dobré a rychleji se kazí." Zřejmě tím slunečním zářením, říkám si. :-?  :-D

Přiznám se, že z mlčení pana Rulce na tvé otázky jsem v rozpacích. Nějak nevím, co si o tom myslet. Pokud by vaše blogy, (vás vyloučených myslím) neměly být autorské, tak si při nejlepší vůli nedokážu autorský blog představit.

16 Kutil Kutil | E-mail | Web | 26. února 2016 v 15:29 | Reagovat

[13]: Kit patří též do modelářské terminologie. A kyd je synonymem šprochu. Neb v některých médiích, blogy nevyjímaje, jsou poslední dobou samé kydy. Je to odvozeno od "kydat hnůj"... :-)

17 Míra Míra | 26. února 2016 v 16:32 | Reagovat

Vidím, že jsem spustil spoustu reakci nejen na tmel. :-D
Ale nechme toto téma autorovi. Slíbil to. :-)

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. února 2016 v 19:03 | Reagovat

[13]: "Vymlčování" je dobrá a často i efektivní metoda řešení nepříjemností. Ale já jsem - jak už jsem napsal v jednom z předchozích komentářů - zvyklý na dlouhá období mlčení - dokonce i pokud jde o ty nejbáječnější "příjemnosti", tak mě v téhle disciplíně jen tak někdo do velkých rozpaků nepřivede.

[15]: Jak už jsem tady kdysi psal, dávám přednost teorii, že za vše na světě mohou zmutovaní inteligentní tučňáci :-). No, zatím to vypadá, že s tak neobyčejně vstřícným partnerem bych rozhovor pro noviny dělat nechtěl :-).

[16]:[17]: Speciálním pamlskem pro kočky chované v rodinách sklářů je tradiční Kytekat! :-)

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. února 2016 v 23:26 | Reagovat

[10]: Takže takový sen by se dal opravdu nazvat jako "otřesný", že? :-)

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. února 2016 v 23:29 | Reagovat

[18]: A ještě musím reagovat tady...
Sklářů? Opravdu?
Tedy v tomhle řemesle se nevyznám a používání kytu nemůžu vyloučit, ale spíš bych měla pocit, že ho využijí spíše sklenáři :-)

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. února 2016 v 23:42 | Reagovat

[19]: Byl to doslova báječně otřesný sen! Zejména díky moc příjemné společnosti, kterou jsem v tom tanečním sále měl, ta je ostatně ozdobou většiny mých snů, dokonce i těch zcela stabilních :-).

[20]: Máš samozřejmě úplnou pravdu, sklenářům jsem ubral písmenka na nesprávném místě. Kdyby skláři kydli kyt do taveniny, nic dobrého by z toho nejspíš nevzešlo.

22 Chudobka1970 Chudobka1970 | Web | 27. února 2016 v 16:18 | Reagovat

Je to pár let, co jsem zjistila že naše okresnínnoviny nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než bulvárním plátkem. Muž mi sice zpočátku tvrdil, že zprávy musejí mít pravdivý základ, ale nedalo mi moc práce mu dokázat jak se plete....

23 quick quick | 28. února 2016 v 17:43 | Reagovat

[21]: Ještě, že sklářským i sklenářským kočkám je to jedno, hlavně, když mají jedlé v misce.
---
Ovšem nebýt různých šprochů, šprochtřesků, šprochblesků a podobně,
budou novináři stát ve frontě na ÚP.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama