Jak se díky blogu zbavit nočních můr

26. března 2016 v 11:35 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Po velmi dlouhé době se svým textem připojuji k tzv. tématu týdne, jímž je tentokrát "Temnota ve světle". Řekl jsem si totiž, že by třeba moje malé vyprávění, jak jsem si "srovnal" některé své noční můry, mohlo být pro někoho inspirativní, ať už za temnotu a za světlo pro sebe považujeme cokoli.

Měl jsem kdysi dost dlouhé období, kdy jsem si zrovna neutíkal do říše spánku odpočinout. Na to, až se na lůžku rozžehnám s bdělým stavem, čekávalo několik výkonných nočních můr, které mě sice neohrožovaly přímo na životě, jako noční můry z filmových hororů, ale svou práci vykonávaly celkem poctivě, takže jsem často bral ranní probuzení a odchod do práce jako docela fajn věc. Kdo tehdy měl na starosti moje sny jako dispečer, to netuším, ale bylo vidět, že svou práci vykonává svědomitě a považuje za svou povinnost mne alespoň ve spánku připravovat na některé potenciální nepříjemné situace, abych je pak - vystaven jim v reálném životě - snáze překonal. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, říkal jsem si tehdy - asi to tak má být. Až se dostanu v reálném životě do přestřelky mezi mafiánskými gangy, až potkám chlupatého pavouka velikosti menšího paneláku, až mne napadnou krvelační obyvatelé záhrobí, až se ocitnu nahý na jevišti vyprodaného Národního divadla v hlavní roli německé avantgardní opery, přičemž neumím německy ani slovo, nebo až objevím v úložním prostoru svého gauče "uležené" lidské ostatky, budu již mít ze svých dřívějších snů tolik zkušeností a budu tak otrlý, že něco takového se mnou vůbec nehne. Proto jsem bral občasné noční můry jako něco, co prostě do spánku občas patří a s čím se asi nedá dělat o moc víc, než se s tím smířit.

Když jsem ale před lety začal psát své texty na blog, získal jsem k tradičním můrám nočním navíc jednu novou můru denní: Až mi dojdou první tři rozmyšlené náměty, o čem budu psát? Je vůbec možné kolem sebe a v sobě najít tolik podnětů, aby se na jejich základě dal blog na slušné úrovni provozovat dlouhodobě a všichni jeho případní návštěvníci (resp. v začátcích mého blogu spíš oba než všichni) při čtení nepomřeli nudou? Kde brát pořád nová témata, když jejich přísun z běžného života je do značné míry omezený? A tehdy mne v jednom snu, ve kterém jsem opět čelil jakési hororové hrozbě (pokud se pamatuji, vjížděl jsem zrovna jakýmsi vlakem do nádraží hrůzy plného živých i "nemrtvých" subjektů, usilujících mi v lepším případě o život), napadlo, že vlastně píšu blog a mohl bych chybějící témata ze svého celkem šedavého života brát i odsud, z říše, která pozoruhodnými tématy doslova přetéká.

"Promiňte," zarazil jsem jednoho zombíka v modré uniformě Českých spánkových drah, který se právě chystal zakousnout se mi do hrudního koše v tušení šťavnatého pamlsku. "Chtěl bych o téhle situaci napsat na svůj blog a snažím se zapamatovat si co nejvíce detailů, aby moje vyprávění bylo věrné. Tyhle oční stíny máte přirozené nebo se před svým výstupem musíte trochu "přišmrncnout" v obličeji?" Nemrtvola se zarazila, chvíli přemýšlela a protože hororům velké přemýšlení nesvědčí, byl jsem protentokrát zachráněn ještě o něco dříve, než jsem se jako obyčejně probudil zbrocený studeným potem napůl z náročného snu a napůl z nastávajícího skutečného dne.

Od té doby jsem tuhle metodu použil mockrát, vždy v případě, kdy se ve snu dostanu do nějaké ošemetné a zdánlivě neřešitelné situace. V ten okamžik si vzpomenu, že jsem ve snu jen jako pozorovatel, který si odtud hodlá odnést zajímavé téma pro svůj blog, nikoli jako skutečný aktér tamějších děsivých scén: Mafiána, který se právě chystá mne zastřelit, se zeptám, jakou má jeho pistole ráži. Rád bych byl totiž ve svých blogových textech pokud možno přesný, čtenáři jsou dnes vzdělaní a kdybych měl ve svém článku nějaký technický nesmysl, poznali by to. Mafián se zarazí a přemýšlí, jestli dnes tasil devítku z kapsy kalhot nebo sedm pětašedesátku ze saka a já jsem (ve snu samozřejmě) opět zachráněn, protože v přemýšlejícím mafiánovi zbývá z noční můry opravdu jen maličko.

Hned nato vykročím vstříc děsivému panelákovitému pavoukovi s kovovým měřítkem, abych mu přesně změřil délku jeho osrstění (které je pro arachnofoby, jako jsem já, jinak s prominutím k pozvracení) a fantaskní členovec kupodivu zastaví svůj šílený útok a proceduře měření se bez odmlouvání podrobí, protože by nepřekousl, aby o něm takový chlapík jako já pak psal do svého článku blbosti. Podle stejného mustru pak poctivě přepočítám kosti uleženému vyššímu členovci z mého gauče, aby si o mně čtenáři s anatomickým vzděláním nemysleli, že jen tak plácám do větru. Počkejte, teď jsem to popletl, byl to čtvrtý nebo už pátý obratel? Tak ještě jednou od začátku!

Hrůzný okamžik z jeviště divadla, kde všichni diváci včetně prominentních kritiků čekají na začátek mé německé tenorové árie a pipiny z bulváru marně přemýšlejí, co o mně napíšou ve své rubrice "Módní policie", rovněž ztratí své devastující psychické napětí, když si uvědomím, že "prominentní kritik a zároveň pipina z bulváru" jsem tu přece já a ne oni; JÁ pozoruji a JÁ píšu, tedy jsou to naopak ONI, kteří se mají důvod bát mého ostře nabroušeného pera. Moji blogoví čtenáři se dozví o každém jejich drobném prohřešku, a že jsem při svém pozorování vzal zavděk převlekem Adamovým, to je - nahlíženo v širším kontextu - věcí zcela podružnou. Krom toho s údivem zjišťuji, že jakmile se vymaním z lepkavých osidel původního stresu, naskakuje mi i bez nápovědy opera sice ne příliš avantgardní, ale aspoň jedna árie z Únosu ze serailu v brilantní němčině. Až je mi skoro líto, že tu dnes nejsem v roli Belmonteho, ale pouze jako blogový dopisovatel. Jaký jen to dnes mohl být fenomenální sukces!!

Od té doby, co ve svých snech, které svým dějem zahnou směrem k dřívějším nočním můrám, vystupuji výhradně jako "člen - korespondent" a prostý pozorovatel, který na hrůzném obsahu snu není emocionálně zainteresovaný a pouze se o něm chystá podat svědectví formou příštích Nedělních miniglos, mé sny mi přestaly připravovat horké chvilky. Temné sny jsem sice neproměnil přímo ve světlo, ale zařídil jsem že se mne jejich "můrní" temnota přestala dotýkat. A když můj snový dispečer zjistil, že už na mne jeho vybrané noční můry přestaly zabírat, začal mi do svého hypnotického koktejlu dávat víc šlehačky v podobě krásných a žádoucích snů v té nejpříjemnější možné společnosti.

A já se v těchto krásných snech - zatím bohužel marně - snažím přesvědčit všechny aktéry, že pro tyto sny můj neutrální pozorovatelský status neplatí, ale že těmito "nočními barevnými motýly", tímto snovým světlem, které mě naplňuje vším, čeho se mi v temnotě běžného denního světla nedostává, toužím být pohlcený tak moc, jak to jenom půjde. A že není ani nejmenší důvod k obavám z vyzrazení některého z půvabných tajemství, protože zvědavcům z řad blogových čtenářů o žádném z těchto svých báječných snových zážitků neprozradím ani jediné konkrétní slovo! :-)


Pozn.: Nedělní miniglosy mají tentokrát velikonoční přestávku, další vydání pro vás bude připraveno první dubnovou neděli (výběry ze starších čísel najdete např. na konci čísla z minulého víkendu - Nedělní miniglosy č.352) . A hned další víkend, přesněji druhou dubnovou sobotu, 9. dubna od 13:00, budu připravený přivítat případné zájemce o návštěvu mé fotovýstavy v restauraci Pod Lipami v Praze - Vršovicích, jak už jsem popsal v minulém článku Koupel peřejové víly). Prosím, dejte mi vědět, pokud se chystáte dorazit, abych měl představu, na koho se mohu těšit a jak moc bude setkání komorní. Zatím mám pouze dva potenciální účastníky, oba s otazníkem, tak uvidíme.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. března 2016 v 13:16 | Reagovat

Nedokážu si představit, že by zrovna Vám mohl dojít nějaký námět.
Ono totiž je úplně fuk, o čem píšete, pokud to zaobalíte v našem krásném jazyce.
Pak i ono setkání s pavoukem (a že přesně vím, jaké to je i s malým osminohým hajzlíkem) se stává poetickým a neodolatelným vyprávěním,které je radost číst.
A já mnohokrát děkuji :-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 26. března 2016 v 13:18 | Reagovat

Z tvých nočních můr mne asi nejvíc baví ta árie. Uleželé ostatky nejsou v dnešní době už nic převratného, nachází je pomalu každá druhá domácnost, pavouk velikosti paneláku klidně může přihopkat od Černobylu,do přestřelky mezi mafií se člověk už taky pár desítek let i u nás může přichomýtnout ani neví jak, no a když můžou mít v Kladně vlkodlaka tak proč bys nemohl potkat i zombíka. Ale vážně to zpívání tak to je fakt můra jak hrom ...,. ;-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. března 2016 v 13:36 | Reagovat

[1]: Netykali jsme si už? Anebo se mi to taky jenom zdálo? :-) Ono to vypadá, že mám pořád v záloze nejvýš tři témata steně jako před sedmi lety. Ale třeba o tomhle článku jsem ještě včera netušil, že bych ho mohl napsat. Někdy je to prostě i pro mne docela překvapení :-).

[2]: Tady jsem trochu pro potřeby článku nadsadil to Národní divadlo a operu. Ale už se mi opravdu stalo, že jsem měl být hercem v německém divadelním kusu hraném přímo na Staroměstském náměstí (ostatně u německého divadla už dnes nemůže nahota nikoho překvapit :-)). Ještě nedávno bych se ve snu z té umělecké odpovědnosti zbláznil a tentokrát jsem si už jenom říkal: To jsem ale zvědav, jak to dopadne! To bude pane jednou článek pro blog! :-)

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. března 2016 v 13:39 | Reagovat

[3]: Tykali, ale tady ses projevil jako pan spisovatel, tak mi to nedalo :-)
Jůůů, taky bych chtěla mít nějaká témata v záloze... Jenže mě to vždycky tak nějak praští...

5 Fredy Fredy | Web | 26. března 2016 v 13:52 | Reagovat

Ti přeji všechno nejlepší do života, hodně štěstí a zdraví,jen tak :-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. března 2016 v 14:57 | Reagovat

[5]: Děkuji za pěkné přání, i když... zrovna Fredy... Jestli já se tím odstřihnutím od nočních můr neholedbal předčasně! :-)

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 26. března 2016 v 15:05 | Reagovat

Tak mne pokud se pamatuji se mi nastesti v nejhorsim zda ze jsem nekde neodvatne zapomnelkufr apod...Kdyz je clocrk va sparech nejake nestvury co muze byt lepsi nez ji v ramci moznosti dukladne proxkoumat? To je fakt😉

8 signoraa signoraa | Web | 26. března 2016 v 15:07 | Reagovat

Petře, oni asi existují dva druhy dispečerů, jeden snový a druhý budící.
U mně spíš v poslední době funguje ten druhý, kdy se pod jeho vlivem v noci bez příčiny probudím a hodinu či víc jsem v bdělém stavu. Pak ráno mám vzhled zombíka, kterého ti posílá ten první dispečer. Doufám jen, že zombie ze snů nejsem já. :-D
Árie na prknech Národního divadla nemá chybu, při představě jsem se usmívala, než mi došlo, že i mně se občas v noci dostavuje můra, při které jsem někde na veřejnosti nepříliš, či nedostatečně oděna. :-D

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. března 2016 v 15:57 | Reagovat

Mně se jednou zdálo, že jsem jeden z bitů operační paměti sálového počítače a že jsem neustále přepisován ze stavu 0 do stavu 1 a nazpět...

10 Janinka Janinka | E-mail | Web | 26. března 2016 v 16:42 | Reagovat

Já se nechtěla smát, obzvláště ne cizímu neštěstí, vážně! Ale to se při čtení tvého článku opravdu nedalo! Já mám totiž štěstí na ohromnou fantazii a představa, jak přeměřuješ panelákového pavouka... Lahůdka! :-D

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. března 2016 v 16:46 | Reagovat

Mám různé noční můry- když je mi nějak ubližováno a já vzlykám bez slzí, ale tak, že se vzbudím. Nebo jak jsem už někde psala o různých hrůzných snech, v kratičké košilce s nahým pozadím poskakuji po chodníku ve městě a  rukama stahuji tu košilku, aby mi zadek nebylo vidět- tomu říkám můra...
Ale patří to k tématu článku- ani nevím... ;-)

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. března 2016 v 17:55 | Reagovat

[8]: Můj budicí dispečer není tak svědomitý jako ten tvůj, takže občas se mi - samozřejmě čistě kvůli jeho pochybení - podaří zaspat :-).

[9]: To je dost děsivý sen. Vzhledem k rychlým změnám člověk neví, je-li právě nulou nebo jedničkou.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. března 2016 v 18:03 | Reagovat

[10]: Takový smích není, myslím, nic špatného, tím spíš, že jsem si samozřejmě přál ho vzbudit :-).

[11]: Na každou můru existuje protimůra! :-)

14 Jarka Jarka | Web | 26. března 2016 v 19:18 | Reagovat

To mi připomnělo můj sen z dětství, kdy se mi opakovaně zdálo, že jdu bažinami a tam na mě u jedné tůňky čeká vodník a chce mě stáhnout do vody. Pamatuji si, že se mi jednou v tom snu podařilo si uvědomit, že to není skutečnost, ale právě sen a když jsem si toto párkrát ve spaní uvědomila, tak ten se zmizel. To už je ale hodně dávno, v dospělosti mám sny veskrze příjemné. :-D

15 Miloš Miloš | Web | 26. března 2016 v 19:34 | Reagovat

O kostlivci je třeba podat naprosto přesnou zprávu, zda se jedná o kostru mužskou, anebo ženskou.
Asi to není tak jednoduché, jak jsem vyrozuměl z historek z lékařské praxe, kdy se profesor poklépavaje na pánev ptal u zkoušky mladé adeptky lékařského povolání: "Tak kohopak hostila tato pánev:" Odpověděla: "Muže."
"Ano, ale jen občas."

"Člen - korespondent" - na to si zase vzpomínám z matematických knih, kde takový "titul" obvykle měl vedoucí autorského kolektivu. Dodnes mně není jasné, co spojení "člen korespondent Akademie věd" mělo znamenat. Přišlo mně to jako zasloužilý nebo národní umělec.

16 Miloš Miloš | Web | 26. března 2016 v 19:43 | Reagovat

K těm 3 tématům, kupodivu tohle mě ani nestraší, mám založených asi 100 názvů, ke kterým se snad někdy dostanu podle nálady, mezitím se vynoří taky něco nového, ale mám čím dál větší potíže dodržet předsevzetí napsat 3 články měsíčně, v únoru jsem to zachraňoval hodinu před půlnocí a konec března se blíží a stále mám dluh :)

17 pherenis pherenis | E-mail | Web | 27. března 2016 v 7:53 | Reagovat

Co přidat?... není už co, vše vypadá, že bylo řečeno ;-). Pobavil si v jarní dny, a tak si necháme zdát bez můr sny ;-).

S jarním pozdravením.... pherenis

18 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. března 2016 v 9:16 | Reagovat

Tak - a mám to! Žádné pravidelné nedělní miniglosy, ale neživo-živé sny přihližitele pražského nočního života!

[6]: Fredy umí strašit jedna báseň. Ale kam Fredy zachází, tam člověk neschází (nanejvýš si cvrkne smíchem). Copak by asi vyplodil o popisovaných (i jiných) šťavnatých nočních můrách?! ;-)

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. března 2016 v 9:29 | Reagovat

[14]: Vodník není špatná můra. Se mnou jako neplavcem by neměl velkou práci :-)

[15]: Mně se líbilo "vecholné označení" Akademik. Takový člověk odvrhnul všechny tituly, které zmnohonásobovaly délku jeho jména, a stal se Akademikem, protože víc už být nemohl. Anebo - jak si dělal z "falešných" vědátorů legraci pan Brdečka - Akamedikem! :-)

[16]: Tři články měsíčně? To se dá! Tak ať je tvůj konec března plodný :-).

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. března 2016 v 9:43 | Reagovat

[17]: Dnes jsem před spaním jednu starou noční můru bezděky aktivoval, ale nakonec se asi lekla zkrácené noci...

[18]: Máš pravdu, dnes mají Nedělní miniglosy velikonoční přestávku. Vůbec začínám vážně uvažovat, že z NMg možná udělám časem čtrnáctideník. Ne, že by bylo málo nápadů, ale trochu to omezuje v psaní jiných článků, takže třeba slušný článek, který publikuji v sobotu, Nedělní miniglosy hned druhý den spolehlivě "překryjí". Prostě bych nechtěl, aby se NMg staly tím hlavním na tomto blogu a ostatní články pouze vyplňovaly čas mezi nedělemi. Ale ještě uvidíme!

Mimochodem, tenhle Fredy zjevně není "noční můrou z blogstreet" :-).

21 dadainka dadainka | Web | 27. března 2016 v 23:55 | Reagovat

Super článek :-)

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. března 2016 v 1:11 | Reagovat

[21]: Mám to brát opravdu jako pochvalu nebo jenom jako reklamu? Nemám nic proti "vinylovým plovoucím podlahám", ale prostě nechci, aby byl můj blog zneužíván pro jejich inzerci. Normální komentáře bez reklamy jsou samozřejmě vítány :-). Věřím, že si rozumíme!

23 Janah Janah | Web | 28. března 2016 v 16:20 | Reagovat

Můj nejhorší sen byl, že jsem se vzbudila, a pak jsem si uvědomila, že pořád spím, že je to ve snu! Tak jsem se lekla a vzbudila se, a zjistila, že postup se opakoval, tak jsem se vzbudila etc. etc. Zpanikařila jsem tak, že když jsem se konečně opravdu vzbudila, ještě dlouho jsem si nebyla jistá, že jsem skutečně vzhůru.  8-O :-D

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. března 2016 v 11:29 | Reagovat

[23]: Tak to je zajímavý sen. Důležité je, že se nakonec povedlo probudit doopravdy. Ale už jen to, že si člověk dovede uvědomit, že jde o sen, je důležité; to se pak všechny noční můry hned lépe snášejí. Zato, když je to naopak sen krásný, což se mi děje v posledních letech docela často, má to uvědomění přece jen trochu trpký nádech.

25 Míra Míra | 29. března 2016 v 13:32 | Reagovat

Nemám rád krásné sny. Totiž to probuzení z nich. Zlatý hororový sen. Probudím se a jsem rád, že jsem rád. :-)

26 Janah Janah | Web | 29. března 2016 v 16:04 | Reagovat

[24]: Mně se nějak ve Švédsku hezké sny nezdají :-? takže jsem vystřízlivění ušetřena. Ale není to zase tak skvělé, jak by se na první pohled mohlo zdát. ;-)

27 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 29. března 2016 v 20:34 | Reagovat

No, mohl bys podle snů psát scénáře ;). Taky mám občas hororové sny. Většinou to bývá v době, kdy jsem ve stresu ;). A bývají opravdu hodně živé.. ;).

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. března 2016 v 0:24 | Reagovat

[25]: Jeden typ krásných snů - ten pro mě nejkrásnější - přivítám s radostí kdykoli, i když je ranní vystřízlivění sebemrazivější. Zaplaťpábůh, že mám tu příležitost aspoň ve snu!

[26]: Zlaté Dobřichovice! :-)

[27]: Občas se svými sny nechám inspirovat k řádnému článku nebo aspoň k nějaké básničce. A živější než tyhle sny může být už jen skutečnost, na tu sebelepší sen nemá!

29 Bev Bev | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 7:36 | Reagovat

Páni, tak tomu říkám noční můry!
Napadá mě, že to, co se svými sny provozuješ, je velmi podobné jako to jedno kouzlo v Harry Potterovi, kde jde o to, udělat ze strašidla něco jiného, pokud možno směšného, jako třeba přidat pavoukovi kolečkové brusle nebo ho - jako v tvém případě - přeměřit. :D U mě to takhle funguje s trapasy a nepříjemnými zážitky. V momentě, kdy o nich dokážu napsat a zasmát se jim - i když teda někdy trošku křečovitě - tak je můžu odložit.
Milé čtení o nočních můrách. :-)

30 Chudobka1970 Chudobka1970 | Web | 4. dubna 2016 v 22:40 | Reagovat

Poslední dobou se mi zdají samí zemřelí lidé. Raději ani nehledám co to znamená. Ale ve snu se snažím  s nimi pobýt co nejdýl. Potkat ve snu toho tvého členovce, tak se s prominutím asi pose.. :-D  :-D  :-D

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. dubna 2016 v 11:51 | Reagovat

[29]: Jsem asi poslední člověk ve střední Evropě, který nečetl Harryho Pottera. Brusle bych pavoučkovi asi nepřičaroval, protože pak by byl ještě o štipeček větší :-).

[30]: Taky beru sen jako příležitost pobýt s lidmi, se kterými to ve skutečnosti z různých důvodů nejde. Když to tak vezmu, vlastně se mi zdá jen o nich.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama