Duben 2016

Denní menu

27. dubna 2016 v 21:30 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

K snídani
ticho východního vánku
duní
a kouzlí za oknem
................s tvou vůní
.........................vzdušných zámků.

K obědu
tiché soustředění
cit v mezerách, když ne ve slovech,
nechtěná sázka na mlčení,
obyčejné,
..........jak krásou zatajený dech.

K večeři
tichý blesk
..............vzdoru
přiložil pažbu k líci.
Jen prosím, pozor na komoru:
Jsi uvnitř,
...........královno nevěřící.


Upozornění: Moje fotovýstava v restauraci Pod Lipami v Praze -Vršovicích má před sebou posledních několik dní. Kdo ze zdejších čtenářů by měl ještě zájem prohlédnout si výstavu společně se mnou, může využít druhý a poslední veřejný termín "komentované prohlídky" v sobotu 30. dubna od 14:00 hod. Jen prosím, kdo by chtěl přijít, dejte mi to dopředu vědět, ať mám alespoň přibližnou představu, kolik nás bude.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Nedělní miniglosy č.356

24. dubna 2016 v 16:27 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy
Pozn.: Popravdě, nemám dnes ani nejmenší náladu na to spisovat obvyklé vtipné Nedělní miniglosy, hrát si s formulacemi, jemně dolaďovat decentní dvojsmysly a pilovat či obrušovat ty správné hrany jemných narážek. Kdybyste mne potkali, poznali byste mě snadno: Jsem dnes nerudný, podmračený chlapík se sklonem k tomu kolem sebe dštít dračí sarkastické ohně, jsem uštěpačný a odmlouvám i rádiu. No a zároveň dobře vím, že jestli něco dnes smím napsat, tak jsou to právě jen Nedělní miniglosy, i když se mi tužka kroutí v ruce dychtivostí psát, komentovat a vysvětlovat úplně jiné a pro mne mnohem důležitější věci. Jestli budou miniglosy vtipné, natožpak laskavé, o tom, se, myslím, dá dnes s úspěchem pochybovat, tak můj úvod berte jako malou omluvu. Ale na rozdíl od jiných témat snad momentální nedostatek nadhledu snesou právě NMg bez větší úhony.


Podle vyjádření českého prezidenta připomínali demonstranti na berounském náměstí, kteří hlasitě protestovali proti jeho krokům v prezidentské funkci, německé nacistické bojůvky SA-manů z 30. let. Investigativci z redakce Nedělních miniglos přímo na místě incidentu nenašli žádné důkazy o přítomnosti SA-manů, podle několika věrohodných svědectví byl ale v uvedené době v Berouně nejméně jeden ZE-man.
----------------------
Ministr Jan Mládek se stal prvním člověkem v historii, který dokázal obhájit titul v anketě Ropák roku. Pan ministr je přitom ještě poměrně mladý a může na vrcholové úrovni soutěžit ještě řadu let, takže je skoro jisté, že - prolomí-li se limity těžby dostatečně - může vytěžit významnou cenu i v dalších letech. Experti ale poněkud mírní optimismus českých ekologických a sportovních médií: "Na české poměry je to samozřejmě naprostá špička, ale na opravdový úspěch v silné mezinárodní konkurenci, především v prestižní Lize mistrů, které už dlouhých 30 let dominují neporazitelní reprezentanti ukrajinského Černobylu, snad ještě přece jen nějakou dobu nedosáhneme!"
----------------------
Senátor Zdeněk Škromach se důrazně ohradil proti výroku v médiích, že vzhledem ke svému dlouholetému angažmá v politice už patří k inventáři ČSSD. Na pohled jde jen o marginální spor, ale jeho výsledek může mít zásadní dopad na senátorův praktický život: Poté, co právník Altner kvůli nezaplaceným 338 miliónům Kč požádal o nařízení exekuce na ČSSD, může být totiž veškerý inventář strany označen žlutou nálepkou "EXEKUČNĚ ZABAVENO", což by podle sociálně demokratických vizážistů barevně vůbec neladilo se Škromachovou oranžovou stranickou kravatou.
----------------------
Odborový svaz českých batolat považuje Senátem čerstvě schválenou novelu školského zákona za diskriminační: "Jak k tomu přijdou děti mladší než dva roky, že musí zůstat povinně doma s rodiči, když jejich jen o něco starší kamarádky a kamarádi už mají nárok se společně vzdělávat v mateřské škole v báječném inspirativním kolektivu?" praví se ve stanovisku, které představili ze svých kočárků členové výboru. Zároveň vyslovili požadavek na větší počet ve školce probíraných rozpočitávadel, která by měla být batolatům k užitku pro budoucí povinnou maturitu z matematiky.
----------------------
Gorilí samec Richard v pražské ZOO na tiskové konferenci potvrdil, že má velkou radost z nového mláděte, které se zcela neočekávaně narodilo samici Shindě. Zároveň popřel, že už ho nebaví být gorilou a rád by se rekvalifikoval na člověka, zejména poté, co se ze statistik dozvěděl, že na 100 mužů v České republice připadá jen 104 žen.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již více než sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech čtyři jubilejní výběry (včetně nedávného výběru v podobě prémiového 350. vydání) toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Upozornění: Moje fotovýstava v restauraci Pod Lipami v Praze -Vršovicích má před sebou poslední týden. Kdo ze zdejších čtenářů by měl ještě zájem prohlédnout si výstavu společně se mnou, může využít druhý a poslední veřejný termín "komentované prohlídky" v sobotu 30. dubna od 14:00 hod. Jen prosím, kdo by chtěl přijít, dejte mi to dopředu vědět, ať mám alespoň přibližnou představu, kolik nás bude.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Upozornění: To, co následuje (pokud nemáte nainstalovaný vlastní "plašič"), je reklama, která nijak nesouvisí s autorským článkem, byť se tak často snaží mermomocí vypadat. Když ji nejsou schopni od textů viditelně oddělit zdejší správci, holt to musím udělat sám!

E-katalog výstavy Pod Lipami

22. dubna 2016 v 18:35 | Petr Vápeník |  Fotočlánky
Stalo se už, myslím, dobrou tradicí v poslední fázi probíhající fotovýstavy zveřejnit její podrobný e-katalog. Pro ty, kteří fotky vidět chtěli, ale výstava pro ně byla příliš "z ruky" nebo jim něco v osobní účasti zabránilo, to bude přehled všech vystavených fotografií - sice ne v takové kvalitě, jako jsou velké originální zvětšeniny, ale přesto je možné si určitý obrázek udělat. Pro někoho to třeba bude ještě dobrá a včasná inspirace k tomu, že se půjde na výstavu osobně podívat, kdo ví? No a pro toho, kdo už se na výstavě podívat byl (a bylo vás k mé neobyčejné radosti hodně, děkuji všem), to může být zajímavé připomenutí, z jakých fotek byla výstava složena.

Proto jsem příslušný e-katalog udělal i tentokrát. No a protože je rozumné upravovat takový katalog pouze na jednom místě (ještě ho budu určitě chtít doplnit o záběry přímo z prostor restaurace Pod Lipami, kde se výstava koná, dříve než fotografie sundám ze zdí), rozhodl jsem se, že ho připravím na svém oficiálním fotowebu a zde na blogu se na něj budu odkazovat. Někteří z vás už se možná občas zašli na mé fotostránky podívat, ale pro některé zdejší novější čtenáře to třeba bude novinka.

Screenshot hlavní stránky mého webu (přes obrázek je možné se přímo prokliknout):


Jinak je adresa mého fotowebu, myslím, snadno zapamatovatelná: www.petrvapenik.cz, přičemž na stejnou stránku vede i koncovka .com a .eu (snad mi to euroskeptici mezi vámi prominou :-)).

Přemýšlel jsem, jestli vám jako blogovým čtenářům nemohu oproti běžným návštěvníkům výstavy nabídnout nějaký drobný bonus. No a napadlo mě, že by vás třeba mohlo zajímat, jaké jsem měl pro výstavu připravené náhradníky. Bylo jich pět a měl jsem je s sebou pro případ, kdyby se při instalaci výstavy semlelo něco nepříjemného, něco se rozbilo, roztrhlo, zmuchlalo či nevratně zamatlalo nebo se fotka po zavěšení ukázala z nějakého důvodu jako nevyhovující. Můžete si tedy na rozdíl od skutečných návštěvníků výstavy prohlédnout i tyhle náhradníky, kteří zůstávají skryti "na lavičce", samozřejmě kdykoli připraveni v případě nouze naskočit do hry :-).

Screenshot webového e-katalogu výstavy Pod Lipami (proklikem přes obrázek se dostanete přímo na první fotografii (ta je ve skutečnosti na čestném místě "na baru") a můžete se prolistovat osmnácti fotkami "základní sestavy" a pěti náhradníky):
Výstavě zbývá posledních deset dní, tak kdo by měl zájem, vyhlašuji ještě jeden, poslední, termín "komentované prohlídky" pro jakékoli zájemce, kteří jsou ochotni do Vršovic dorazit. Na místě budu v sobotu 30. dubna od 14:00 hod. a pokud někdo dorazí, rád s ním kromě prohlídky fotek u sklenky něčeho dobrého nebo u dobrého jídla proberu cokoli, co se blogového (ale i úplně normálního) života týká. Už jsem měl na výstavě příležitost potkat se s blogery, se kterými se už osobně známe, ale i s těmi, se kterými jsme se viděli poprvé "naživo" a vždy to byl (alespoň tedy pro mne) moc zajímavě strávený čas. Jen prosím, kdo by chtěl přijít, dejte mi to dopředu vědět, ať mám alespoň přibližnou představu, jestli strávím odpoledne o samotě v meditacích anebo se mám připravit na zaplněné skandující Čechovo náměstí :-). Ať už zvítězí kterákoli varianta, budu se každopádně moc těšit!

----------------------------------------

Chcete si poslechnout Griegovu klavírní ukolébavku v podání mých vlastních lehce "volšových" prstů? Podívejte se na článek Edvard Grieg: Berceuse, Lyrické kusy op.38

Chcete se zbavit svých nočních můr? Mou zkušenost se zvládáním nepříjemných snů najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.

Chcete se dozvědět něco o mně? Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.

Chcete si přečíst jednu pět a půl roku starou vizi, která se možná postupně docela nepěkně naplňuje? Přečtěte si mou starší básničku Řád nového míru a možná vás napadne, že hlouběji v nitru nejsem až takový optimista, jak posledních pár let vypadám. Ale je pravda, že tuhle básničku jsem napsal jen pár dní před tím, než se mi svět v mnoha nádherných ohledech rozšířil a v jiných naopak zúžil a já začal točit největší a nejkrásnější piruetu svého života, ve které na pesimismus prostě není místo.

Edvard Grieg: Berceuse (Lyrické kusy, op.38)

20. dubna 2016 v 21:31 | Petr Vápeník |  Hudba

Potřetí se dnes pokouším vypublikovat podomácku nahraný klavírní kousek. Dnes je to poprvé, kdy nepřikládám úplně čerstvou a "ještě teplou" nahrávku. Postupně se totiž vracím k některým Griegovým Lyrickým kusům, které jsem zkoušel hrát před pár lety a které jsem tehdy na cédéčkách vyrobených na koleně rozdal několika pro mne důležitým lidem. I když teď s odstupem louskám vždy zpočátku každou notu, kupodivu se ten návrat docela daří, protože vždycky po nějaké době se ruce k mému překvapení upamatují, že něco podobného už kdysi hrávaly. Teď si momentálně sice opakuji jiné skladby (výběr v kolekci Lyrických kusů je věru přebohatý), ale pro dnešek jsem se rozhodl dát na blogu šanci jedné skladbičce, která se nejlépe hodí k mému aktuálnímu rozpoložení a k tomu, o čem a o kom v poslední době nejvíc přemýšlím: Berceuse - tedy Ukolébavku.

Ukolébavky se mi vždycky líbily, už jen univerzálností použití. Ano, nejlépe se sice asi hodí k uspávání dětí, ale řekněte sami - kdyby vám někdo zahrál láskyplnou ukolébavku, nedali byste si to taky líbit? A nenechali byste svou unavenou hlavu spočinout na polštáři při cestě do ukolébavkou pootevřených dvěří snové říše? Já tedy ano, zejména v posledních pár dnech. Ale dobře vím, že tahle ukolébavka není určená pro mne, ale především pro milé lidi, na které myslívám, kudy chodím, sedím, ležím, stojím či frčím :-).

Tak schválně, jestli vám ta chvilička stačí na uspání. Asi ne, v prostřední části je pár taktů forte, ale po takových silnějších taktech stejně vždycky přijde zklidnění, uvolnění a vydechnutí, jak se na správnou ukolébavku sluší.

Pojďme tedy, přivřeme oči a dejme šanci svým snům :-).



Pozn.: Bohužel, jak jsem se dověděl, blog.cz přestal podporovat videa, takže si nemůžete přehrát původně vložený videosoubor. Nahrávka je ale dostupná na odkazu E.Grieg: Berceuse (Lyrické kusy, Op.38) - Petr Vápeník

Kdo by si chtěl poslechnout některou ze dvou starších skladeb, které jsem zde představil v minulém roce, najde je v článcích:



xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

P.S.: Omlouvám se ale musel jsem nějak oddělit moje skutečné odkazy, které jsou regulérní součástí článku, od neskutečně vlezlé reklamy, která se záludně snaží jim podobat. Občas mám chuť si na nějakou tu reklamu kliknout a něco se dozvědět, ale dokud bude se tu budou používat takové unfair marketingové metody, tuhle zvědavost v sobě prostě udusím :-).

Nedělní miniglosy č.355

17. dubna 2016 v 16:34 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Ministerstvo dopravy se po prosazení zásadních změn pravidel pro vodáky rozhodlo vytvořit nový zákon, který by měl upravit a zregulovat i jednání vodníků. Hasicím přístrojem teď proto kromě raftů musí být vybaveny i vrbičky, na kterých vodníci u rybníků sedávají, a vodníci musí rovněž podle vzoru vodáků povinně nosit záchrannou vestu. Vodní stráž může také podrobit vodníky testu na požití alkoholu a vypadá to, že nově přijímaný protikuřácký zákon zakáže vodníkům i tradiční pobafávání z dýmky. Obdobou kontroverzních žádostí o povolení proplutí jezem pak bude pro vodníky povolení ke sbírání porcelánových hrníčků, které bude vystavovat Ministerstvo kultury a oddechu. Původně se předpokládalo, že kromě historické hodnoty starodávných hrníčků budou někoho zajímat i v nich uzavřené dušičky, jejichž útisk spolu s tradičním útiskem Romů a muslimů opět v pravidelné roční zprávě zkritizovalo americké ministerstvo zahraničí; bohužel české křesťanské autority jsou v současnosti příliš zaneprázdněny restitucí svých majetků, takže se o duše utopených příliš nestarají. Podle mluvčího Biskupské konference by to však měla být pouze dočasná komplikace, takže vzhledem k nesmrtelnosti duše by nemělo hrozit žádné nebezpečí z prodlení.
----------------------
Obviněný a za korupci nepravomocně odsouzený David Rath by měl podle soudu dostat vyplacené poslanecké náhrady na reprezentaci a cestovné i za svůj pobyt ve vyšetřovací vazbě. "Je to samozřejmě napohled zcela nelogické, ale zákon je zákon!" komentoval rozsudek předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček. "Předpokládám, že dojde k úpravě zákona tak, aby uvězněný poslanec mohl dostat proplacený jen příspěvek na provoz své poslanecké kanceláře, bude-li provozována přímo v cele obžalovaného; v tom případě mohou dostat spoluvězni plat poslaneckých asistentů," dodal Hamáček." Podle legislativních poradců by vzhledem ke kreativitě jednotlivých poslanců bylo jistější, kdyby kromě výjimky pro uvězněné poslance vyřešil nový zákon rovnou i jiné potenciální sporné situace - například uvíznutí poslance v břiše velryby nebo pobyt v hibernačním boxu při delší cestě vesmírem, tím spíš, že mnoho lidí by ve vzteku nejraději české zákonodárce vystřelilo na Měsíc a - jak uvádí speciální článek v prestižním odborném časopisu Nature - podle nejnovějších studií leží čeští poslanci v žaludku nejen mnoha lidem, ale taky některým velrybám.
----------------------
Český fotbalový svaz zrušil svůj projekt pomoci syrským a iráckým fotbalistům, kterým nabídl odehrání ligových soutěží na málo využívaných českých stadionech. Všichni fotbalisté se však po krátké prohlídce zázemí nabídnutých stadionů rozhodli raději přesunout do Německa, kde jsou podle jejich vlastních slov mnohem krásnější a větší stadiony než u nás. Tato preference je u vojenskými střety traumatizovaných uprchlíků zcela průkazná, a to přesto, že podle fotbalových statistiků se v německých fotbalových soutěžích při ligových zápasech střílí podstatně častěji než v české lize.
----------------------
Po reklamní mediální kampani v souvislosti s kauzou Panama Papers uvažuje podle průzkumů asi polovina českých důchodců o založení firmy v některém z daňových rájů, kam chtějí pravidelně odlévat 40 korun, které jim nedávno přidala k důchodu česká vláda. Se zvyšujícím se zájmem o daňové ráje jde s tomto segmentu ruku v ruce i rostoucí obliba rajské omáčky, rajských jablíček, Rajské zahrady, rajského plynu a rób od nejmenované v ČR působící módní návrhářky.
----------------------
Prezident Miloš Zeman společně se zástupci české vlády rozhodl dlouholetý lingvistický spor o to, jaký zkrácený název České republiky by se měl používat v zahraničí: "Protože Česká republika je pro praktické používání netrpělivými businessmany název příliš dlouhý, rozhodl jsem se, že se bude s platností ode dneška už navždy používat stručnější a výstižnější název Czechia. Ušetřený čas použijeme na výstavbu mého oblíbeného kanálu Odra - Labe - Dunaj," řekl prezident na související tiskové konferenci. Nedělní miniglosy s tímto moudrým návrhem jednoznačně souhlasí za podmínky, že Czechia bude v zahraničí pro svého prezidenta používat zjednodušené jméno Lošman, kterému by tak snad mohl zbýt i čas na omluvu Ferdinandu Peroutkovi.

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech čtyři jubilejní výběry (včetně nedávného výběru v podobě prémiového 350. vydání) toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Obyčejný jarní kvítek

16. dubna 2016 v 9:31 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Přiznávám se, že na jaře pro mne bývá procházení fotografických článků často náročnější, protože v okouzlení znovu se probouzející přírodou se logicky objevuje úplné tsunami fotek s náměty nastávajícího jara. Člověku to prostě nedá, aby si nevzal na procházku fotoaparát a najednou zjistí, že námětů je všude kolem nepřeberné množství, protože po sychravé šedi, která vládla našim zeměpisným šířkám od listopadu, převzaly vládu čerstvě otevřené květy, praskající pupeny a čerstvá zářivě zelená barva nových listů, čerstvě vykukujících a sondujících, co všechno se v okolí během zimy změnilo.

Ano, jako člověk, který se fotografií ve volných chvílích trochu zabývá, mám v tu chvíli občas tendence vzdychat nad "inflací obrazů". Když vidím článek s padesáti obyčejnými záběry (paměťová karta to přece snese), říkám si, jak by bylo krásné vybrat z nich jen tři nejpovedenější a nejneobyčejnější. Kytičky, kvítky, listy, rostlinky, stromy, les... A po dlouhé době i životadárné teplé slunce. Stovky, tisíce, statisíce, možná milióny záběrů. A každý rok ve mně doutná jakási revolta vůči té jarní obrazové přílivové vlně. Proč bych se i já svou kapkou měl na vlně podílet, když je už tak dost silná? Proč bych měl do těchto jarních Athén přinášet i já svou sovu, když by bylo vhodnější donést vzácnější zboží, protože slavné Athény již mají své vlastní soví moudrosti na rozdávání?

A pak mi najednou dojde, že mi nepřísluší, abych rozhodoval o tom, zda k velebení krásy světa a docela obyčejnému vyjádření radosti z ní je zapotřebí sto bytostně originálních fotek nebo bambilión těch všedních. To důležité je, se z ní umět radovat, a je docela vedlejší, jakým způsobem to kdo udělá.

No a protože já dneska zase po nějaké době mám dobrý důvod se úplně obyčejně radovat z toho, co je pro mě vzácné, a protože mě takové "rozradované" jaro nadmíru těší, přidám taky jeden úplně obyčejný a všední kvítek. Jako dárek, jako projev úcty, jako poděkování a našla by se určitě i patetičtější a přitom o nic méně pravdivá slova.

Moje maličká kapka v bezedném jarním moři.



Upozornění: Moje aktuálně probíhající fotovýstava osmnácti obrazů z cyklů Kouzelná zahrada, Infračervené řeky a Tváře Berounky už má před sebou poslední tři víkendy (a samozřejmě dva celé pracovní týdny). Až do začátku května je pořád možné se přijít každý den podívat do restaurace Pod Lipami v Praze - Vršovicích (horní roh Čechova náměstí). Podrobnosti a "ochutnávky" všech vystavených fotek jsou k dispozici třeba v článku Čtvrtá výstava mých fotek.

---------------------------------------------
Archeologický koutek pro ty, co jsou ochotni se vracet k tomu, co za to snad i dnes stojí:

Nejnovější vrstvy:
Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.

Novověk:
Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:
Ve čtyři roky staré povídce O ztracené víle uvidíte, že na vílu je dnes možné narazit prakticky všude, dokonce i na tramvajové zastávce nebo na policejní stanici.

Pravěk:
Už je to skoro sedm let, co jsem založil na blogu novou "poetickou" rubriku "V řeči mírně vázané" a jako úvod k publikování vlastní poezie jsem v článku O trestání poezií masochisticky zavzpomínal na dávné první veřejné předvedení svých "básní". Kdo by tehdy tušil, že se ve zmíněné rubrice objeví během sedmi let víc než stovka básniček, za které bych jistě mohl být po zásluze podobně potrestán i dnes. Jako krátkou ukázku přikládám malou básničku s názvem Svítání.

Haiku počínajícího jara

12. dubna 2016 v 21:34 | Petr Vápeník |  Haiku

Mám rád období, kdy se začíná klubat jaro v podobě čerstvé zeleně stromů. Období, kdy znovu s úlevou zjistíme, že příroda to s námi tedy ještě jeden rok zkusí. Období, kdy keře obraší decentními bílými kvítky a kromě toho obyčejného aprílového prší z vybraných větví dokonce zlatý déšť. Období, kdy se slunečné teplé dny schovávají za své předskokany v dresech chladných zamlžených rán. Období, kdy moje nádherně živé sny, plné vymodlené křehké krásy, nad ránem podupávají do rytmu prvních slunečních paprsků, aby rozproudily krev na její nejkratší cestě k srdci a setřásly bílý mech jinovatky. Mám rád počínající jaro, předzvěst teplejších a voňavějších dnů, ve kterých se zkracují stíny čekání a prodlužují dny i úsměvy.


Haiku počínajícího jara

V horečnatých snech

přikryt ranními mrazy

těším se z jara.


---------------------------------------------

NOVINKA: Archeologický koutek pro ty, co jsou ochotni se vracet k tomu, co za to snad i dnes stojí

Nejnovější vrstvy:
Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.

Novověk:
Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:
Ve čtyři roky staré povídce O ztracené víle uvidíte, že na vílu je dnes možné narazit prakticky všude, dokonce i na tramvajové zastávce nebo na policejní stanici.

Pravěk:
Už je to skoro sedm let, co jsem založil na blogu novou "poetickou" rubriku "V řeči mírně vázané" a jako úvod k publikování vlastní poezie jsem v článku O trestání poezií masochisticky zavzpomínal na dávné první veřejné předvedení svých "básní". Kdo by tehdy tušil, že se ve zmíněné rubrice objeví během sedmi let víc než stovka básniček, za které bych jistě mohl být po zásluze podobně potrestán i dnes. Jako krátkou ukázku přikládám malou básničku s názvem Svítání.

Nedělní miniglosy č.354

10. dubna 2016 v 14:37 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Mluvčí prezidenta Zemana Jiří Ovčáček přirovnal - nejspíš na základě svých vlastních zkušeností z práce pro komunistický tisk - protizemanovské vystoupení umělců během předávání cen Akademie populární hudby k Antichartě z roku 1977. Zároveň pohrozil zpěvákům, že jestli s útoky na národem milovaného prezidenta a jeho pragmatickou provýchodní politickou orientaci nepřestanou, postará se o to, aby se cenám Akademie přestalo říkat "Anděl" a vrátil se jim jejich původní název "Moskevská".
----------------------
Polsko oznámilo, že bude více než půlstoletí po podepsání smlouvy o změně hranic mezi Československem a Polskem nárokovat územní vyrovnání a náhradu 368 hektarů území, o které v roce 1958 přišlo. Zároveň chce Polsko iniciovat vznik odborné komise pro vyrovnání kvality půdy. "Je všeobecně známo, že od padesátých let kvalita půdy výrazně poklesla," řekl nám předseda týmu polských diplomatů, kteří budou o požadavku s českou stranou vyjednávat. "Nedáme se proto odbýt libovolným územím, ale vzhledem k popularitě rybaření v Polsku budeme požadovat nejen vyrovnání podle rozlohy území, ale i narovnání historických křivd v počtu žížal, který je pro kvalitu půdy určující. Ostatně především díky po územních úpravách neoprávněně počeštěným polským žížalám se v minulém století stala z českých zemí žížalová velmoc a mohl se i v zahraničí proslavit polskými žížalami vykrmený animovaný Krteček, za což jsme nikdy nebyli dostatečně odškodněni."
----------------------
Podle nařízení dosud málo známého českého ministra pro bydlení a legální software vstoupila v platnost vyhláška požadující po všech bytech k 1. dubnu povinnou výměnu zimních oken za letní.
----------------------
Česká strana sociálně demokratická si na soudem nařízené zaplacení 337 miliónů korun právníku Altnerovi, který se kdysi podílel na získání Lidového domu do majetku strany, vypůjčí prostředky u některé z místních bank. "Předpokládáme, že tyto peníze dostaneme brzy zpět hlavně díky provozním úsporám," řekl nám předseda strany Bohuslav Sobotka. "Jsme si samozřejmě vědomi, že tato skutečnost může mít dopad do našeho volebního výsledku. Kupříkladu uklízečka L.Š., se kterou jsme byli donuceni kvůli úsporám rozvázat pracovní poměr, sebekriticky přiznala, že je u nás bordel a že ještě zváží, zda nebude v příštích volbách raději volit někoho, komu zbydou v pokladně peníze aspoň na koblihu nebo kdo má vzhledem ke svému tradičnímu elektorátu bližší vztah ke kostelním myším, než právě ČSSD."
----------------------
Na světovém kongresu polednic došlo k zásadnímu názorovému rozkolu, který média pojmenovala jako Velké polednicové schizma: Modernisté totiž požadují přizpůsobit činnost polednic přechodu na letní čas a posunout tak čas svých hlavních aktivit o hodinu, ortodoxní křídlo naopak trvá na tradičním poledni podle slunce. Obě křídla se pak jako obyčejně vzájemně exkomunikovala z kongresového předsednictva. Zajímavé kompromisní řešení nabídl oběma skupinám ruský mírotvůrce, prezident Putin, podle kterého by ani jedna skupina neměla se svým přístupem porazit tu druhou. Proto by se měly všechny světové polednice začít bezodkladně řídit moskevským časem a na oplátku si o tom mohou myslet, co chtějí.

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech čtyři jubilejní výběry (včetně nedávného výběru v podobě prémiového 350. vydání) toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


NOVINKA: Archeologický koutek pro ty, co jsou ochotni se vracet k tomu, co za to snad i dnes stojí

Nejnovější vrstvy:
Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.
V básničce Beránčí je přiložené veršované přání pro jednu báječnou aprílovou osůbku.
Objev gravitačních vln na mém blogu reflektovala úvaha "s filosofickou příchutí" O nenápadných vlnkách všude kolem nás.

Novověk:
Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:
Ve čtyři roky staré povídce O ztracené víle uvidíte, že na vílu je dnes možné narazit prakticky všude, dokonce i na tramvajové zastávce nebo na policejní stanici.

Pravěk:
Před sedmi lety jsem s nezanedbatelnými rozpaky zakládal na blogu novou "poetickou" rubriku "V řeči mírně vázané" a jako úvod k publikování vlastní poezie, které ve mně i dnes po tolika letech pokaždé vyvolává chvění a neodbytný pocit, že se veřejně svlékám z kůže (a pro ostatní to nejspíš není zrovna pěkné pokoukání), jsem v článku O trestání poezií zavzpomínal na dávné první veřejné předvedení svých "básní". Kdo by tehdy tušil, že se ve zmíněné rubrice objeví během sedmi let víc než stovka básniček, za které bych jistě mohl být po zásluze podobně potrestán i dnes. Snad mi giganti české básnické scény prominou, že jsem jim občas fušoval do řemesla a že to dělám - i když stále stejně rozpačitě - se svou nenahraditelnou inspirací moc rád dodnes :-).

Z mých soukromých zápisníků

8. dubna 2016 v 19:15 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Jak už jsem kdysi na blogu psal, neustále s sebou nosím malý zápisník formátu A6 s pevnými deskami, do kterého si zapisuju zajímavé věci, které si přečtu, slyším, zahlédnu nebo mne jen tak napadnou. Někdy se k nim vracím a stanou se základem něčeho rozsáhlejšího, třeba blogového článku, jindy poznámky zůstanou ležet bez využití ve tmě namačkaných listů ve skřínce v obýváku a znuděně čekají, jestli ještě někdy někdo vezme zápisník do ruky a nalistuje příslušnou stránku. Před několika lety jsem už jednou udělal takový malý průlet jedním ze zachovaných zápisníků a vybral jsem pár kousků z toho, co jsem si chtěl aspoň tímhle způsobem uchovat. Dnes jsem otevřel hned dva zápisníky - jeden poměrně čerstvý a naopak druhý, který obsahuje zápisky staré už víc než deset let. Nebudu psát, které poznámky jsou starší a které novější, myslím ostatně, že na tom až tolik nezáleží. Některé jsou víc k pobavení, některé možná k "připozamyšlení", většinou jsem si je vypsal z knížek, které jsem četl, a jen máloco, myslím, patří mezi takové ty klasické a často omílané citáty kolující po internetu. Něco z nich spáchali moudří a někdy i známí lidé (v tom případě uvádím autora), něco je obyčejnější a z mé hlavy, tam autora neuvádím :-).

------------------------------------------------------

Nikdo neví, co trvá a co míjí, mnozí, zdánlivě nehybní, nás předhánějí, a jiní, řítící se kamsi, trčí na témž místě po všechny své dny. (Miloslav Horníček)

Půlnoc má zvláštní šarm: Je v ní včerejšek i zítřek, ale žádný dnešek.

Nakonec jsem se rozhodl živit se poctivě rukama - jako tlumočník do znakové řeči.

Do neštěstí vás přivádějí nikoli věci, které nevíte, ale věci, které víte jistě, ale které nejsou pravda. (Seneca)

Je děsivé pomyšlení, že mezi lidmi, co mě míjejí, jsou i nenávistní magoři z internetových diskusí. Usmějou se na mne, slušně pozdraví a v srdci mají možná nenávist vrahů.

Býčí zápasy jsou podívanou pro muže, kteří nejsou příliš stateční, ale rádi by byli. (John Steinbeck)

V první řadě by měl básník umět dobře česky a mít skvělou slovní zásobu. Podobně jako nešikovnou rukou nevyšijete krásný ornament a nešikovnýma nohama neuděláte dechberoucí fotbalovou kličku, nevyšijete nešikovným jazykem ani dobrou báseň.

"Milovat, věřit, sloužit. Protože služba pramení z víry a víra z lásky." (krédo Miroslava Horníčka)

Moje bunda je natolik vodoodpudivá, že i kdybych se v nějakém horském jezírku náhodou utopil, jistě neprovlhnu.

Jakmile se mí rodiče dozvěděli, že jsem byl unesen, začali neprodleně jednat: Pronajali můj pokoj! (Woody Allen)

Geny jsou potvory nevyzpytatelné a přitom skromné. Nedělají si žádné nároky na uznání, ale potichu a vytrvale dělají svou práci.

Hodiny prchají a není v mé moci, abych je zadržel. (Vladislav Vančura)

Kdysi to byli hranatí chlapci, hranatí jako revoluce. Ale revoluce se zakulatila a oni se zakulatili s ní. (Ladislav Mňačko)

Epicentrum mého světa leží v místě, které neznám, nikdy jsem v něm nebyl. Stěží ho umím najít na mapě. Vím jen jaké je tam právě počasí a znám (trochu) jednoho člověka, který tam žije. Přesto vše, co se stane tam, dopadá na mne; vlny odtud se šíří až ke mně, aniž by je cestou kdokoli zpozoroval.

Jedná se o pokrok, který nejde zastavit. Dříve vysavač po nějaké době prostě odešel, zatímco dnes už docela snadno ujede.

Tolik jsem přežil potentátů, kolik mám perstů na vobou rukou, a porád mám eště hlavu na kerku a porád tu svou. (citát starého kerkonošského muderlanta, zapsán Marií Kubátovou)

Bu bu bu
bu bu bu
dej si pozor
na hubu! (a to jsem tehdy ještě nepsal Nedělní miniglosy!)

Všichni lidé naší doby, jsouce svlečeni ze ctností, touží být oblečeni samými chválami, a to jest největší jejich pošetilostí, chtít se těšiti z projevů uznání, a přitom to, co uznání zasluhuje, nečiniti. (Kosmas, tak to vypadá, že to asi není nic nového)

Snažil se vysvětlit češtinářce, že nemá nedostatky v gramatice, ale pouze v zoologii, takže zaměnil dva hlodavce a protože je SYSEL bezpochyby ve vyjmenovaných slovech, on omylem napsal SVYŠŤ.

Krásně je to vidět na vystupování z metra: Ta tolerance, to vychování; vystupující mají samozřejmě přednost. Ale stačí, aby zaznělo obligátní "ukončete výstup a nástup…" a tolerance rázem končí, lidi se začnou rvát dovnitř i přes babičky a invalidy. Jakmile mohu sám něco ztratit, jdou slušnost a tolerance stranou.

Zítra bude počasí místy nepříznivé, odpoledne se místy zlepší. (předpověď z Radiožurnálu)

Udeří-li se takový člověk do hlavy, nemůže ani při nejsilnější ráně dosáhnout otřesu mozku, ale maximálně tak otřesu lebky.

Máte pocit, že jsou politici hloupí? Zkuste si jejich práci a nejspíš zjistíte, že jste ještě hloupější. (Ondřej Hejma)

Putování a cesta nekončí návratem domů. Končí až tím, že se věci vyperou. Vyrveme z nich tím vůni navštívených míst, vzduch, který věci prosákl, a sůl, která je prostoupila. Až když téhle vůně věci zbavíme, až pak skutečně končí naše putování. Pak zbydou už jen vzpomínky jako subjektivní projekce skutečných zážitků.

- A pozdravuj dvojčata.
- Trojčata!
- Ach, jak ten čas letí (film Brasil)

Všechny ženy, které se na vás usmívají, jsou krásné. Krásná je i většina žen, které se právě usmívají na někoho jiného. Krásná je i řada žen, které se téměř neusmívají. Ale vy z nějakého nepochopitelného důvodu víte, že ta opravdu nejkrásnější, které nejde nijak odolat, je právě TAHLE, i když se zrovna - nějakou nepochopitelnou souhrou nepřívětivých okolností - právě na vás mračí.

Krásu jako jedinou ze všech hodnot můžeme spatřit. (Platón)

Filmové představení pro důchodce: U konce s dechem. (z přehledu programu kin)

Dav, který se bojí, skloní hlavu a myslí jen na sebe a svoje blaho. Když mají lidé strach, můžete s nimi dělat cokoli. (Hana Truncová - Johnová)

Berně, berně ber kde ber
a navrch štulec do žeber. (vyplňuji daňové přiznání)

Jedinej čistej mezi těma nahoře byl Špidla, ale ten se nepočítá, protože to byl android. (z internetové diskuse)

Tak kolem sebe prskal drobné sliny, až se mu kolem úst dělala duha. (Vladimir Nabokov)

Jsou okamžiky, kdy nejrevolučnějším činem je nedělat nic.

Neodpověděl jediné slovo. Nač přihazovat polena do ohně, když i tak hoří dost jasně. A co lze odpovědět hádavé ženě, když má pravdu? (Isaac Babel)

Možná není pro praktický život dobré vědět příliš přesně, co člověk doopravdy ze všeho nejvíc chce a co pro sebe považuje za nejdůležitější, protože když se to náhodou ukáže být nedosažitelným, a vy víte, že se tomu prostě nic jiného nevyrovná, může zbylý svět snadno upadnout do nezajímavé šedi. Ale když je to opravdu ONO, pak se s tím stejně nedá nic dělat, protože to chtění je tak silné, že ať už je situace jakkoli složitá, podmínky nepřející a vyhlídky beznadějné, člověk stejně neumí chtít nic jiného.

Kdo je moc zvědavej, nebude nikdy starej. (Jan Zábrana)

Kdyby se letadlo třáslo jen z poloviny tak, jak to dělá úplně běžně vlak, cestující by zemřeli hrůzou.

Stařec je muž, který již dojedl a přihlíží, jak ostatní ještě jedí. (Honoré de Balzac)

Vidím hada, ťal som hada, bolo peklo! (zraněný slovenský voják vypovídal o tom, jak omylem překopl elektrický kabel)

Snažil jsem se vysvětlit, že vánočnímu kapru nijak zvlášť nepomůže, když se ponoří do koryta potoka s prudce tekoucí ledovou vodu. Zvlášť, je-li už zabitý.

Wittgenstein myslí, že nic empirického nelze poznat. Naléhal jsem na něj, aby alespoň připustil, že v místnosti není žádný nosorožec, ale on to odmítl. (Bertrand Russell)

Populární reality show nejsou tolik nebezpečné v samotném faktu, že nemají s realitou nic společného, ale spíše tím, jak ukazují, že k proslavení nemusí člověk nic umět a ničím být, stačí mu, když existuje ve správný čas na správném místě. Z toho plyne, že není třeba se o nic snažit, snad pouze o to najít ono místo.

Lidé se dělí na dvě skupiny: Jedna se špatně vyjadřuje, druhá špatně rozumí. (Alexander Roda Roda)

Ano... Já vím... Jsem šťastný. Docela šťastný, ale když se to tak vezme... jistě bych mohl být i šťastnější. Ale v podstatě jsem velmi, velmi šťastný! (Anton Pavlovič Čechov)

--------------------------------------------------------
Pozn.: Jak jsem tady na blogu slíbil, v sobotu 9. dubna budu od 13:00 osobně k dispozici na své aktuální fotovýstavě v restauraci Pod Lipami v Praze-Vršovicích. Pokud máte zájem taky dorazit, prosím, dejte mi to vědět, abych věděl, s kolika lidmi mám asi počítat, případně na koho mám ještě počkat. No a když nikdo nedorazí, dám si dobrý oběd, jedno zvíkovské pivo, přečtu si pár zápisů v návštěvní knize (děkuji za ně všem, co napsali!) a půjdu domů :-).



Velikonoční Karlův most

5. dubna 2016 v 7:28 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

S malým zpožděním se ještě vracím k velikonočnímu víkendu, kdy přišla první vlna doopravdy jarního počasí, takže jsem poprvé od října odložil bundu a jako obyčejně mě to v těchto dnech přilákalo do Prahy, kam jsem si tentokrát vzal "plnou fotografickou polní". Ze všech koutů se přivalily davy turistů, před kterými jsem zprvu prchnul na břeh Vltavy pod Hergetovu cihelnu. Po břehu totiž nejde projít dál, do cesty se příchozím postaví koryto Čertovky, takže suchou nohou pokračovat nelze, a ani cesta po příkrém nábřeží omývaném vlnami po každém proplouvajícím parníku není úplně komfortní. Bývá tu proto minimum lidí, pěkný výhled na most a je možné si celkem v klidu rozložit fotografické propriety.


Na řece začal s Velikonocemi hustý lodní provoz. Při několikaminutové expozici se proto není možné úplně vyhnout tomu, aby do záběru nic nevplulo. Jde-li o rychlou menší loď, na záběru po ní skoro nic nezbyde. Velké proplouvající lodě po sobě zanechají jasné stopy, bohužel, málokdy přesně takové, jaké bych si je jako fotograf představoval, proto tady tentokrát ukážu spíš "čistší" fotky.


I když jsem chtěl původně fotit most jen z jedné strany, nakonec mi to nedalo a mezi tisícovkami kolemjdoucích jsem se prodral až na druhou stranu mostu. Vybral jsem si dobré místo kousek nad mostem, kde jsem vytrvale překážel mnoha zájemcům o fotografování, protože abych dosáhl aspoň trošku slušného osvětlení mostu, potřeboval jsem na každý záběr pár minut. Během půlhodinky práce jsem tak např. vyslechl několik proslovů k projíždějícím skupinám turistům na segwayi a bylo to dost zajímavé. Ale co, mladí Asiaté byli nad věcí a sem tam nějaký ten sporný fakt ve výkladu jejich "free průvodce" jim jistě nevadí :-).


Tentokrát jsem si s sebou vzal i ten "nejširokoúhlejší" objektiv (nejkratší ohnisko 17 mm), který mám ve výbavě, takže jsem mohl vyzkoušet i docela rozmáchlé záběry; v tomto článku je tímto objektivem dělaná první a poslední fotka. Ono je vůbec náročné vyfotit něco tak okoukaného a tolikrát různorodě zpodobněného, jako je Karlův most, aspoň trochu netradičním způsobem. Infrafotky jsou pro to, myslím, docela dobrým nástrojem, minimálně jsou o něco emotivnější kvůli dramatičtější obloze a vyhlazené vodní hladině.


Dívám se, dívám na dnešní čtyři publikované fotky a říkám si, že snad aspoň jedna z nich má šanci kvalifikovat se do mé webové kolekce Praha pomalým okem. Schválně, jestli poznáte, která to bude :-).

Na závěr mého fotovýletu mě čekalo ještě jedno milé překvapení: Kolem totiž právě procházeli mí milí přátelé z domu U obrázku Panny Marie, boxerka Emilka se svým pánem, o kterých jsem tady již několikrát psal v loňských článcích, např. v textu Balkónek domu U obrázku Panny Marie na Kampě. Byl jsem pozván nahoru na čaj a velikonoční zákusek a ještě jsem měl možnost vidět maličkého tříměsíčního rodáčka z Kampy jako novou generaci nadšených usedlíků v místech, která - jak jsem se ještě nedávno mylně domníval, už dnes patří skoro výhradně turistům a "zlatokopům". Jsem moc rád, že tomu tak ve skutečnosti není.

Pozn.: Jak jsem tady na blogu slíbil, v sobotu 9. dubna budu od 13:00 osobně k dispozici na své aktuální fotovýstavě v restauraci Pod Lipami v Praze-Vršovicích. Pokud máte zájem taky dorazit, prosím, dejte mi to vědět, abych věděl, s kolika lidmi mám asi počítat a případně mohl něco zarezervovat.

--------------------------------

NOVINKA - Něco pro vášnivé (ale i citově vyprahlejší, aby to nebyla diskriminace :-)) blogové archeology a archeoložky:

Nejnovější vrstvy:
Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.
V básničce Beránčí je přiložené veršované přání pro jednu báječnou aprílovou osůbku.
Objev gravitačních vln na mém blogu reflektovala úvaha "s filosofickou příchutí" O nenápadných vlnkách všude kolem nás.

Novověk:
Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat (drželi se dost zpátky, to jim musím přiznat), v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:
Ve čtyři roky staré povídce O ztracené víle uvidíte, že na vílu je dnes možné narazit prakticky všude, dokonce i na tramvajové zastávce nebo na policejní stanici.

Pravěk:
Před sedmi lety jsem s nezanedbatelnými rozpaky zakládal na blogu novou "poetickou" rubriku "V řeči mírně vázané" a jako úvod k publikování vlastní poezie, které ve mně i dnes po tolika letech pokaždé vyvolává chvění a neodbytný pocit, že se veřejně svlékám z kůže (a pro ostatní to nejspíš není zrovna pěkné pokoukání), jsem v článku O trestání poezií zavzpomínal na dávné první veřejné předvedení svých "básní". Kdo by tehdy tušil, že se ve zmíněné rubrice objeví během sedmi let víc než stovka básniček, za které bych jistě mohl být po zásluze podobně potrestán i dnes. Snad mi giganti české básnické scény prominou, že jsem jim občas fušoval do řemesla a že to dělám - i když stále stejně rozpačitě - se svou nenahraditelnou inspirací moc rád dodnes :-).

Nedělní miniglosy č.353

3. dubna 2016 v 18:24 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Předseda České hospodářské komory prohlásil, že čeští průmyslníci stojí plně za vstřícnými kroky českého prezidenta vůči Číně, zejména poté, co průzkum na čínském trhu potvrdil mimořádný zájem o to, co může česká ekonomika čínskému obrovi nabídnout. Například šéf gigantu PPF potvrdil, že zatímco spotřebitelské úvěry si podle výsledků průzkumu touží vzít asi miliarda Číňanů, z tibetských mnichů na nabídku vstřícně reagovali jen dva a u obou se nakonec navíc ukázalo, že si úvěr spletli s darem.
----------------------
Light director Eiffelovy věže v rozhovoru pro Nedělní miniglosy potvrdil, že si do své světelné show doplnil všechny chybějící barvy, a díky nejmodernějšímu technickému zařízení je proto schopen prakticky obratem nasvítit věž v barvách jakékoli státní vlajky podle toho, kde právě zaútočí terorističtí fanatici. Zároveň ale přiznal, že v rychlosti reakce Eiffelova věž bude nejspíš i nadále zaostávat za některými moderními stavbami arabského světa, které z dosud neznámých důvodů dokážou použít příslušnou vlajku dokonce ještě dříve, než k atentátu dojde.
----------------------
Čeští odpůrci poměrů v komunistické Číně původně chtěli během návštěvy čínského prezidenta bojkotovat po celé tři dny veškeré čínské výrobky. Poté, co ovšem zjistili, že při důsledném dodržování tohoto pravidla by nemohli použít mnohé ze svých tibetských vlajek, se kterými se chystali demonstrovat proti světovému bezpráví, rozhodli se použít méně rozsáhlý bojkot a místo oblíbených čínských per používali pro podpis petic výhradně pera tibetská.
----------------------
Jak potvrdil ve svém vystoupení v Poslanecké sněmovně ministr financí Andrej Babiš, svou farmu Čapí hnízdo převedl před získáním evropské mnohamiliónové dotace do vlastnictví svých dětí. S čerpáním evropských dotací však tento krok neměl vůbec nic společného: "Pouze jsem využil skutečnosti, že moje děti přinesl čáp, tak jsem z pověrčivosti stejnojmennou farmu převedl na ně." Babiš mimo záznam připustil, že kdyby jeho děti místo čápa náhodou přinesla vrána, získání dotace by asi bylo mnohem složitější, ale pro tento případ byl připraven požádat alespoň o eurodotaci na chov českých vraníků.
----------------------
Česká strana sociálně demokratická je podle pravomocného rozsudku povinna zaplatit advokátovi Altnerovi, který se před lety podílel na získání Lidového domu, celkem asi 337 miliónů korun. Podle stranických finančních expertů by mělo být v silách strany požadovanou částku zaplatit, pokud tedy v příštích 63 letech nebudou žádné volby, aby ČSSD v té době nemusela zbytečně utráct za volební kampaň. Druhou možností je podat dovolání k Nejvyššímu soudu, pokud se ovšem podaří stranickým vyjednavačům sehnat pro tuto kauzu nějakého opravdu dobrého právníka.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech čtyři jubilejní výběry (ano, už jsem přiřadil i nedávný výběr v podobě prémiového 350. vydání) toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:



NOVINKA - Něco pro vášnivé (ale i citově vyprahlejší, aby to nebyla diskriminace :-)) blogové archeology a archeoložky:

Nejnovější vrstvy:
Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.
V básničce Beránčí je přiložené veršované přání pro jednu báječnou aprílovou osůbku.
Objev gravitačních vln na mém blogu reflektovala úvaha "s filosofickou příchutí" O nenápadných vlnkách všude kolem nás.

Novověk:
Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat (drželi se dost zpátky, to jim musím přiznat), v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:
Ve čtyři roky staré povídce O ztracené víle uvidíte, že na vílu je dnes možné narazit prakticky všude, dokonce i na tramvajové zastávce nebo na policejní stanici.

Pravěk:
Před sedmi lety jsem s nezanedbatelnými rozpaky zakládal na blogu novou "poetickou" rubriku "V řeči mírně vázané" a jako úvod k publikování vlastní poezie, které ve mně i dnes po tolika letech pokaždé vyvolává chvění a neodbytný pocit, že se veřejně svlékám z kůže (a pro ostatní to nejspíš není zrovna pěkné pokoukání), jsem v článku O trestání poezií zavzpomínal na dávné první veřejné předvedení svých "básní". Kdo by tehdy tušil, že se ve zmíněné rubrice objeví během sedmi let víc než stovka básniček, za které bych jistě mohl být po zásluze podobně potrestán i dnes. Snad mi giganti české básnické scény prominou, že jsem jim občas fušoval do řemesla a že to dělám - i když stále stejně rozpačitě - se svou nenahraditelnou inspirací moc rád dodnes :-).

Beránčí

1. dubna 2016 v 0:12 | Petr Vápeník |  Miniatury

Je to jen pár dní, kdy jsme o Velikonocích oslavovali vzkříšení jednoho celosvětově velmi proslulého "beránka". Přiznávám se ale k tomu, že osobně mám mnohem větší radost z jiného, prozatím o dost méně známého, ale o nic méně zázračného beránka, pro kterého je moje dnešní "miniatura". Původně byla básnička o dost delší, propracovanější a s několika vzájemně se prolínajícími motivy, docela vymazlená, ale pak jsem si ji po sobě přečetl a musel jsem se sám sobě vysmát. Začal jsem znovu a nakonec je z básničky něco úplně jiného, jen pár slov, textík kratší, lehčí a jednodušší, prostě miniaturka. To by mi beránek nejspíš na dálku svými kopýtky moc nezatleskal, kdybych z maličkého a odlehčeného jarního přání pro něj udělal těžkotonážní komplikovaný epos! :-)


Beránčí

Nádherný den
s krásnou novou
první svíčkou
na svíčkovou

Usměvavé
jiskry v očku
v těle žádnou
streptokočku

Hodně místa
na polibky
a nejmíň tři
zlaté rybky

Nejhezčí z nich
vše ti poví
beránku náš
aprílový :-)


Jako obyčejně přidávám k "miniatuře" něco rozsáhlejšího jako dobře uleželý bonus. Dnes nepůjde v pravém slova smyslu o cestu do blogového pravěku, ale minimálně středověk je to určitě. Ve čtyři roky staré povídce O ztracené víle se dozvíte, že není nic neobvyklého potkat opravdové víly třeba na tramvajové zastávce. A co teprve, když se taková víla ocitne na policejní stanici!