Květen 2016

Kouzelná zahrada - jaro 2016

30. května 2016 v 19:06 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

O víkendu jsem po velmi dlouhé době, vlastně poprvé pořádně od Vánoc, navštívil svou rodinu ve Staňkově a dostal se tak zase i na tamější "kouzelnou zahradu", kterou se snažím už sedmým rokem průběžně fotit sjednocující "explozionalistickou technikou". Výsledkem je postupně profilovaný cyklus s názvem Kouzelná zahrada, který průběžně publikuji tady na blogu a měl své zastoupení na třech ze čtyř fotovýstav, které jsem v posledních třech letech uspořádal (jedna výstava v Poličce byla speciálně jen na toto téma), a byl diváky vždycky velmi dobře přijatý. No a nezapírám, že některé fotky z tohoto cyklu jsou pro mne i komerčně zajímavé, protože originály už zdobí několik bytů (včetně toho mého :-)) i firemních prostor. Místní blogoví štamgasti už tento typ fotek velmi dobře znají, nepřináším tedy nic moc nového. Přesto si myslím, že dvě až tři letošní fotky se do užšího výběru z tohoto cyklu dostanou.

Tentokrát jsem se tedy moc netrefil, pokud šlo o počasí. Když jsem v sobotu odpoledne do Staňkova dorazil, právě z černé nacucané oblohy padal hustý déšť a vůbec to nevypadalo, že by se podmínky pro focení mohly zlepšit. Nu co, však nové fotky do kolekce nemusejí přibýt každý rok, že? :-) Při večeři se ale nečekaně obloha roztáhla a vykouklo večerní sluníčko, což znamenalo pro focení na zahradě na mých oblíbených místech krátkou příležitost aspoň pár fotek udělat. Nemohl jsem se dlouho rozmýšlet, bylo vidět, že dobré podmínky budou trvat jenom chvilku a je třeba je okamžitě využít. Nakonec jsem mohl fotit asi půl hodiny, což mi umožnilo udělat asi 120 snímků (tento způsob snímání naštěstí nevyžaduje extrémně dlouhé expozice, ty se pohybují v intervalu 0.2 - 1s, spíš jde o to zkrotit pohyb a nestabilitu vlastního těla (nejhůř to jde při focení kolmo vzhůru), protože Kouzelnou zahradu fotím zásadně z ruky; výsledek mi připadne přirozenější než ze stativu.

Moje úplně nejoblíbenější místo pro focení je pod vzrostlou třešní, jejíž husté větve zachytávají "dlouhé" večerní sluneční paprsky a přes jemný pletenec větví a listů vznikají zajímavé průhledy. Když slunce svítí, škála barev obsahuje různé odstíny žluté a zelené, když slunce zajde za mrak, žlutá z "výbušného fotospektra" zcela mizí, což je, myslím, škoda.




Méně stylizovaný obrázek, na kterém jsou lépe vidět detaily koruny stromu. Je až neuvěřitelné, kolika rozličných podob může celkem obyčejná a nezajímavá třešeň nabýt. Když jsem ve Staňkově vyrůstal, nedal jsem na tenhle strom dopustit, vždycky jsem se jeho zralé červené třešně snažil česat sám, i když třešně z jiných stromů byly chuťově mnohem lepší, a štvalo mě, když mi táta nechtěl dovolit vylézt až do nejvyššího patra koruny, kde se váha žebříku měkce rozprostřela do peřiny z tenounkých větviček, takže žebřík při každém pohybu jemně "péroval". Nevím proč, tenhle strom se mi nějak zadřel pod tehdy ještě dětskou kůži, tak se dodneška i s pomocí fotografie snažím přijít na kloub zvláštní magii, kterou pro mne má.



"Malström u jezírka" - fotka, u které jsem si předem vymyslel, jak by měla vypadat, a pak už jsem se jen snažil představě co nejlépe přiblížit i v reálném záběru. Zkoušek bylo třicet, asi třikrát to docela klaplo, když zároveň byly vyhovující světelné podmínky a zároveň byly ruce schopné udělat s fotoaparátem ten správně zkoordinovaný pohyb :-).



Uvidíme, jestli se cyklus letos ještě rozšíří, zkouším to při každé návštěvě, ale málokdy se všechno sejde tak, jak má. Snažím se být trpělivý, jako ve všem, na čem mi záleží, a vybírat jen to, co za to aspoň trochu stojí, a postupně "kouzelnězahradní" sérii posilovat a rozšiřovat. No a čekám, kdy se naplní Hegelův filosofický postulát a kvantita zčistajasna přeroste v kvalitu :-).

Pozn.: Vybrané fotky z cyklu Kouzelná zahrada (zatím bez těch dnešních) si můžete prohlédnout na mém fotowebu, proklik vede na první fotku z pětatřiceti prozatím zveřejněných, dál se můžete posouvat standardně podle šipek: Cyklus Kouzelná zahrada

Nedělní miniglosy č.361

29. května 2016 v 18:17 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

S Nedělními miniglosami se teď na dvě neděle rozloučíme, protože redakce vyhlašuje dvoutýdenní prázdninovou přestávku. Červen je totiž můj oblíbený čas na vyjížďku po vlastech českých a moravských, takže příští neděli jedu na týden do Jeseníků, tentokrát pro změnu do Loučné nad Desnou. Věřím, že se podaří cestou po kopcích Hrubého Jeseníku udělat i nějakou zajímavou reportáž, abyste z mé cesty taky něco měli, no a hlavně se budu snažit pořádně fotit. Celé jaro jsem poměrně dost času věnoval prezentaci svých fotek, tak teď to pro změnu chce zase chvilku usilovně pracovat na něčem novém, aby bylo co prezentovat příště. Navíc přiznávám, že mám obrovskou a za poslední "krušně absťákovité" období nastřádanou chuť udělat něco hodně pěkného, co by se třeba líbilo jedné krásné a pro mne zcela nenahraditelné múze natolik, že ji potěší být pro něco takového monopolní inspirací. ÚOHS snad promine! :-)

Koaliční strany se pohádaly o to, jestli se ve sněmovně v týdnu schvaloval protikuřácký zákon nebo spíš zákon prokuřácký, a tedy jestli si po jeho překvapivém odmítnutí mohou, musí nebo naopak nesmějí zapálit vítězný doutník.
----------------------
Jak uvedl jeho dosavadní předseda Martin Konvička, o víkendu byl na celostátním sněmu vlastními delegáty úspěšně rozpuštěn Blok proti islámu. Známý český chemik Miroslav Kalousek odhaduje, že pro rozpuštění BPI, který sestával hlavně ze zcela ryzích charakterů bojovníků za českou vlast proti cizákům, nebylo možné použít nic slabšího, než lučavku královskou. "Naštěstí český stát nechal vyrobit na počest 700. výročí narození krále Karla IV. dostatečné množství královské lučavky pro náležité oslavy," řekl Nedělním miniglosám ministr kultury Herman. "Doufáme, že během letošních karlovských oslav nevypijí otrlí čeští pijáci u stánků veškerou lučavku, ale stát ještě bude moct použít zbytek žíraviny pro natočení nové optimistické české filmové komedie Rozpuštěný, vypuštěný a znárodněný."
----------------------
Podle specialistů na nemoci trávicího traktu může být přesun velké kolony americké armády napříč územím České republiky považován i za součást preventivního plošného kolonoskopického vyšetření české společnosti.
----------------------
Potravinářská inspekce v poslední době zjistila řadu případů falšování rybího masa; některé kousky prodávaného rybího filé totiž obsahují víc vody než masa. Pokud se tedy budou prodávat v prodejnách potravin, měly by se podle evropských směrnic správně nazývat ledové kostky s rybí vůní, mohou se ale prodávat i ve většině lékáren pod názvem
Homeopatická treska.
----------------------
Prezident České republiky, věhlasný prognostik a příležitostný právník Miloš Zeman veřejně konstatoval, že by bývalý majitel OKD Zdeněk Bakala měl být bezodkladně uvězněn. Nenáviděný podnikatel - místo aby ho zavřeli, až zčerná - zatím nabírá zdravě hnědou barvu na slunečné straně Modravy, jistě s podlým úmyslem vlísat se do přízně postupně hnědnoucí české společnosti.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již více než sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech čtyři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:



POSLEDNÍ KVĚTNOVÝ (na červen nabídku vyměníme) ARCHEOLOGICKÝ NÁŠUP PRO BLOGOVÉ JEDLÍKY:

Nejnovější vrstvy:
V básničce Denní menu se doznávám k tomu, jakou stravou jsou naplněny mé běžné dny. Je možné, že na téhle pozoruhodné "kuchyni" jsem už víc než šest let (a kdybych byl úplně upřímný, musel bych ještě pár let přidat) a pořád mi ani náznakem nepřestalo chutnat?
Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.

Novověk:
Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:
Ve středu jsem se poprvé v životě dostal do prostor pražské Invalidovny, kde probíhala v místní mrazírně, eufemisticky nazývané "kaple" a ještě v jedné další místnosti s doposud dobře patrnou ryskou velké povodně z roku 2002 na zdech, čtení v rámci letošního ročníku Noci literatury. Samozřejmě jsem si nemohl nevybavit scény z "blázince" z filmu Amadeus, které se v Invalidovně točily. Bohužel, Maestro Salieri tentokrát nebyl doma, asi je někde na turné. No, aspoň mi ten zážitek připomněl můj starší článek o filmu Amadeus, který považuji za jeden z nejlepších filmů celé historie.

Pravěk:
Jako každý rok právě předělávám svou "sbírku básní" - vyřazuju z ní to, co časem nejvíc vyšeptalo a doplňuji to nejlepší z posledního roku. Stejně tak upravuji i "excerpt", který letos opět využiju k obeslání několika nakladatelství. Ve sbírce ani v excerptu nemůže chybět jedna básnička, které je sice už víc než pět let, ale když jsem si ji před chvilkou přečetl, řekl bych, že docela stejně jsem ji mohl napsat dnes ráno. Hodně upřímné a stále plně platné Doznání.
Poslední dobou trochu upozaďuji úvahy a fejetónky, které byly v začátcích tohoto blogu pokud ne jediným, tedy zcela jistě hlavním místním artiklem. Co tedy si některé úplně zapadlé vlastence, které skoro nikdo nečetl a vůbec nikdo nekomentoval, krátce připomenout? Dnes třeba článek O noční bouřce a převratných vynálezech.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


Z mých soukromých zápisníků - 2.díl

24. května 2016 v 20:17 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Začátkem dubna jsem tu publikoval pár záznamů, které si průběžně zapisuji do svých již známých malých zápisníků formátu A6 s pevnými deskami, v článku s názvem Z mých soukromých zápisníků. Dnes přidávám druhý díl, tedy další zápisky z různých dob (část je z let 2006-2007, část naopak zasahuje až do roku 2014): někdy myšlenky, které mě zaujaly při čtení nebo poslouchání natolik, že jsem si je vypsal, jindy pár slov, která mě napadla, nebo třeba citát, který se mi líbil. Je to takový mix z let 2006 - 2014) do kterých si průběžně zapisuji zajímavé věci, které si přečtu, slyším, zahlédnu nebo mne třeba jen tak napadnou. Samozřejmě se snažím vybrat úryvky, které se mi líbí i teď s odstupem, a říkám si, že by třeba některé z vás mohly zaujmout nebo potěšit. Vždy se snažím uvést autora případně přesnější zdroj, u zápisků, které autora uvedeného nemají, si ho snadno domyslíte :-).

Dnes jsem viděl rudozlatý západ slunce a pomyslel jsem si: "Ó jak jsem bezvýznamný!" To jsem si ovšem myslel i včera, a to pršelo. (Woody Allen)

Leč každým jarem sad se přioděje v květ a duch ze zmatku se zase dopracuje k řádu. (Bohumil Hrabal cituje Jaroslava Vrchlického)

Revolta proti tyranii nezačíná v době, kdy tyranie vrcholí, ale když se pokouší o reformu. (Alexis de Tocqueville)

Nejvýnosnější obchod je kupovat lidi, zač stojí, a prodávat je, zač si sami sebe cení. (Stephen Leacock)

Dráždí nás prázdná místa. Dráždí nás prázdné stránky sešitu, plátno před dotykem štětce a vůbec bílá místa jakýchkoli map, dráždí nás všechno, co ještě není a co by mohlo, mělo být, dráždí nás nebytí; chceme je překonávat, činit je bytím, dávat mu tvar či význam, vyhánět ze tmy země květy, osvobozovat sochy z pouhých kamenů anebo aspoň dávat jména věcem až dosud bezejmenným. Tak někdo svůj kruh kuje z oceli a jiný mešká na břehu, házeje kamínky na klidnou plochu vody. (Miroslav Horníček - Vyznání Mariánským Lázním)

O mnohých se myslelo, že jsou stateční, protože se báli utéct. (T. Fuller)

Jak mezi těmi miliardami lidí poznat toho, který je pravý právě pro nás? Až nedávno jsem přišel na to, že si s tím vůbec není třeba lámat hlavu, protože buď ho nikdy nepotkáme, a pak nemá cenu se s tím zlobit, anebo se takový člověk prostě pozná. Možná ne na první pohled, ale najednou to přijde a vy TO VÍTE. Najednou zjistíte, že všechno ostatní ve vašem životě se ve srovnání s ním stává pouhou lapálií, věcí zcela nepodstatnou, všechny soukromé ctižádosti, libůstky, zvyky, které jste považovali za svou důležitou a nedílnou součást, vám sice zůstaly, ale staly se pro vás úplně podružnými, všechno, o co jste do té doby v potu tváře usilovali, se ukáže jako zcela pominutelné a odhoditelné, protože teď jste tu pro něj. Je to neuvěřitelné prozření, když zjistíte, že tu takhle dobrovolně a definitivně pro někoho jste a taky do svých posledních dní budete, protože bezpečně víte, že - ať už se odehraje cokoli, takového člověka už nikdy za nic nevyměníte, protože byste museli vyměnit sami sebe.

Když se kácejí stromy, naslouchá celý les. (Lezginské přísloví)

Aby tvůj hněv byl spravedlivý,
žluč anděla bys musel mít.
(Vladimír Holan)

Morálka tu není k tomu, aby společnost fungovala, nýbrž prostě proto, že člověk je člověkem. (Jan Patočka)

Informační hodnota té zprávy je asi na úrovni sdělení, co všechno se nestane, nebude-li pršet.

Jsem, Jeníku, ohromen, že ty, člověk nejenom chytrý, nýbrž imaginativní, nadto brilantní, dále pak vzdělaný a mužný - a chvílemi dokonce moudrý - můžeš být takový vůl! A prase změkčilý. Přece blbost nenávidíš nade vše, to je nám známo. Tak proč jí holduješ? (Jiří Voskovec vyčítá v dopise Janu Werichovi kouření)

Nyní, milená Múzo, svůj ret hleď zadržet prstem.
I když dobře to víš, měj rozum a neříkej pravdu.
(Kosmas bez obalu - byť ve verších - ohlašuje místo autocenzury ve své Kronice české)

Protože je rodina tak chudá, že si nemůže dovolit čerstvé rohlíky, maže si Benny marmeládu na noviny. (Woody Allen)

S mou bývalou nastávající jsme si slíbili, že hned po vojně budeme mít svatbu. Ona slib dodržela, já ne.

Přes svou duševní ochablost si podržel neschopnost mlčeti. (Tacitus)

Je mi jasno, že máš plno práce. Já taky. Každej. I líný lidi. Neb dnes dá velkou práci nic nedělat. Já jsem taky línej, že než bych si dal práci s nicneděláním, radši dělám práci. (Jan Werich v dopise Jiřímu Voskovcovi)

Ten - nedráždě nepřítele ani nejsa napadán, pojmenoval tu malátnou nečinnost krásným názvem "mír". (Tacitus)

Historie je výčet, povětšinou mylný, událostí, ponejvíce nedůležitých, jež způsobili vládci, skoro všichni lumpové, a vojáci, ve většině případů hlupáci. (Ambrose Gwinnett Bierce)

Nejskvělejší vzbouřenec je tichý muž, který ví, jak všechno skončí, a přece ho těší dýchat dál. (William Saroyan)

A přece je kdos,
kdo padání to věčné
bez konců něžně
drží v rukou svých.
(Rainer Maria Rilke)

"Takový vztah, jenž vztahuje sám sebe k sobě samému (totiž k sobě) musel být buď konstituován sám sebou, či vztahem jiným." Slzy mi vhrkly do očí při té představě. Panečku, pomyslel jsem si, být takhle chytrý! Jistě, onen text byl pro mě naprosto nesrozumitelný, ale co na tom záleželo, pokud se Kirkegaard dobře bavil? (Woody Allen)

Tři věci nikdo nemůže člověku vzít: To, co ví, to, co zažil, a to, co si umí představit.

Demokracie je jediné (blbé) zřízení, jež jednak odpovídá proporciálně lidské blbosti, za druhé pak dovoluje menšině - která má patrně pravdu - existovat a projevovat se. (Jiří Voskovec)

Jako že Dionýsos stojí při nás, nechť Merkur a hadi Posseidónovi nadále vytvářejí blahodárné mlno kolem buněk tvých. (Jiří Voskovec v dopisu Janu Werichovi)

Při kolaudaci bytu byla shledána všehovšudy jediná závada: Byt nešel odemknout.

No co, zase máme jiný slabůstky, jak říkával Jack Rozparovač. (Jiří Voskovec v dopisu Janu Werichovi)


KVĚTNOVÝ ARCHEOLOGICKÝ NÁŠUP PRO BLOGOVÉ JEDLÍKY:
Nejnovější vrstvy:
V básničce Denní menu se doznávám k tomu, jakou stravou jsou naplněny mé běžné dny. Je možné, že na téhle pozoruhodné "kuchyni" jsem už víc než šest let (a kdybych byl úplně upřímný, musel bych ještě pár let přidat) a pořád mi ani náznakem nepřestalo chutnat?
Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.
Novověk:
Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.
Středověk:
Ve středu jsem se poprvé v životě dostal do prostor pražské Invalidovny, kde probíhala v místní mrazírně, eufemisticky nazývané "kaple" a ještě v jedné další místnosti s doposud dobře patrnou ryskou velké povodně z roku 2002 na zdech, čtení v rámci letošního ročníku Noci literatury. Samozřejmě jsem si nemohl nevybavit scény z "blázince" z filmu Amadeus, které se v Invalidovně točily. Bohužel, Maestro Salieri tentokrát nebyl doma, asi je někde na turné. No, aspoň mi ten zážitek připomněl můj starší článek o filmu Amadeus, který považuji za jeden z nejlepších filmů celé historie.
Pravěk:
Jako každý rok právě předělávám svou "sbírku básní" - vyřazuju z ní to, co časem nejvíc vyšeptalo a doplňuji to nejlepší z posledního roku. Stejně tak upravuji i "excerpt", který letos opět využiju k obeslání několika nakladatelství. Ve sbírce ani v excerptu nemůže chybět jedna básnička, které je sice už víc než pět let, ale když jsem si ji před chvilkou přečetl, řekl bych, že docela stejně jsem ji mohl napsat dnes ráno. Hodně upřímné a stále plně platné Doznání.
Poslední dobou trochu upozaďuji úvahy a fejetónky, které byly v začátcích tohoto blogu pokud ne jediným, tedy zcela jistě hlavním místním artiklem. Co tedy si některé úplně zapadlé vlastence, které skoro nikdo nečetl a vůbec nikdo nekomentoval, krátce připomenout? Dnes třeba článek O noční bouřce a převratných vynálezech.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Nedělní miniglosy č.360

22. května 2016 v 16:16 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Nevím, nevím jestli dnes budou NMg k přílišnému zasmání, protože "ptakopysčí chřipka" od čtvrtka zcela vyřadila z provozu celou mou jednomužnou redakci. Tak uvidíme, snad vás svými dnešními zavirovanými glosami nenakazím; jestli náhodou ano, pak své stížnosti a žádosti o kompenzace můžete napsat přímo na mou osvědčenou adresu pvapenik@centrum.cz, která kupodivu zároveň platí i za adresu na "tiskového mluvku NMg" :-). Tak tedy - všem přeji hodně (nejen) nedělního zdraví a krásný konec víkendu.


Podle nejnovějších amerických výzkumů může hlavičkování u dětí způsobovat demenci. Prezident Miloš Zeman ovšem jako obyčejně prohlásil, že když někdo začne - jako on - s hlavičkováním až ve 27 letech, kdy je mozek už dostatečně vyvinutý, vůbec nic mu nehrozí. Proslýchá se navíc, že český prezident nikdy nehlavičkoval tak jako běžní lidé s fotbalovým míčem, ale jeho hlavičkování se vždy omezovalo výhradně na práci s hlavičkovými papíry.
----------------------
Americký prezident Obama se rozhodl, že před uplynutím svého mandátu stihne být zadobře s celým světem: Po urovnání diplomatických vztahů s dřívějšími úhlavními nepřáteli - Kubou a Íránem - jako první americký prezident dokonce zavítá na oficiální návštěvu Vietnamu a Hirošimy. "Předpokládáme, že tento scénář bude završený přátelskou návštěvou Prahy," řekl nám český ministr zahraničí Zaorálek, "kde se Barack Obama omluví českému národu i za vyřazení našich hokejistů ve čtvrtfinále letošního mistrovství světa."
----------------------
Bohatí čínští návštěvníci výstavy o Karlu IV., která probíhá na Pražském hradě, požadují s plnou vážností přes čínské diplomatické zastoupení, aby byl na výstavě Karel IV. přítomen osobně, aby si s ním mohli udělat selfíčko. Pořadatelům výstavy se po usilovném hledání, srovnatelném s hledáním převtělení dalajlámy, prozatím podařilo zajistit občasnou účast údržbáře Karla Čtvrtého ze Rtyně v Podkrkonoší, kterou by měl doplnit kojenec Antonín Třetí z Pardubic, který - jako syn Karla Třetího - má podle genealogů na účast na výstavě v jistém smyslu také právo.
----------------------
Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová jednoznačně odmítla mediální dezinterpretaci, že by podle jejích neomarxistických záměrů měli mít všichni čeští občané stejný plat. "To je pochopitelně naprostý nesmysl, který by byl zcela proti našim záměrům," řekla paní ministryně Nedělním miniglosám. "Jediné, co chceme, je cílově dosáhnout toho, aby se u nás minimální mzda vyrovnala mzdě průměrné."
----------------------
Státní veterinární správa nařídila stažení několik desítek tisíc konzerv sardinek z Thajska, které obsahovaly vysoce nadlimitní množství kadmia. Sardinky byly z potravinářských skladů převezeny ke zpracování do českých kovohutí.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již více než sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech čtyři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:



KVĚTNOVÝ ARCHEOLOGICKÝ NÁŠUP PRO BLOGOVÉ JEDLÍKY:

Nejnovější vrstvy:
V básničce Denní menu se doznávám k tomu, jakou stravou jsou naplněny mé běžné dny. Je možné, že na téhle pozoruhodné "kuchyni" jsem už víc než šest let (a kdybych byl úplně upřímný, musel bych ještě pár let přidat) a pořád mi ani náznakem nepřestalo chutnat?
Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.

Novověk:
Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:
Ve středu jsem se poprvé v životě dostal do prostor pražské Invalidovny, kde probíhala v místní mrazírně, eufemisticky nazývané "kaple" a ještě v jedné další místnosti s doposud dobře patrnou ryskou velké povodně z roku 2002 na zdech, čtení v rámci letošního ročníku Noci literatury. Samozřejmě jsem si nemohl nevybavit scény z "blázince" z filmu Amadeus, které se v Invalidovně točily. Bohužel, Maestro Salieri tentokrát nebyl doma, asi je někde na turné. No, aspoň mi ten zážitek připomněl můj starší článek o filmu Amadeus, který považuji za jeden z nejlepších filmů celé historie.

Pravěk:
Jako každý rok právě předělávám svou "sbírku básní" - vyřazuju z ní to, co časem nejvíc vyšeptalo a doplňuji to nejlepší z posledního roku. Stejně tak upravuji i "excerpt", který letos opět využiju k obeslání několika nakladatelství. Ve sbírce ani v excerptu nemůže chybět jedna básnička, které je sice už víc než pět let, ale když jsem si ji před chvilkou přečetl, řekl bych, že docela stejně jsem ji mohl napsat dnes ráno. Hodně upřímné a stále plně platné Doznání.
Poslední dobou trochu upozaďuji úvahy a fejetónky, které byly v začátcích tohoto blogu pokud ne jediným, tedy zcela jistě hlavním místním artiklem. Co tedy si některé úplně zapadlé vlastence, které skoro nikdo nečetl a vůbec nikdo nekomentoval, krátce připomenout? Dnes třeba článek O noční bouřce a převratných vynálezech.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Ptakopysk na pražském sídlišti

19. května 2016 v 19:40 | Petr Vápeník |  Miniatury

Konečně se zase po nějaké době vracím k sérii miniaturních básniček "pro přemýšlivé děti a hravé dospělé", které pod zcela neveřejným pracovním názvem už víc než rok postupně přikládám do rubriky Miniatury. Už jsme v této sérii měli mimo jiné i koaly, lenochody i mývaly, takže bylo jasné, že časem musí nutně dojít i na ptakopysky. Dnes je to tady! Myslím ovšem, že pro děti bude lepší používat skutečný název miniaturky a "anebem" bych je prozatím nezatěžoval, ten bude spíš pro dospěláky.


Ptakopysk na pražském sídlišti

(aneb Frustrace nadšeného zoologického experimentátora ze zoufale malých českých poměrů)


Zkusil jsem, zda mléka miska
nepřiláká ptakopyska.
Nevyšlo to, možná příště.
Nejspíš proto, že dnes žiji
v Praze a ne v Austrálii.

Když si vyjdu za sídliště,
přilákám tak leda klíště
nebo zmiji!


¨
KVĚTNOVÝ ARCHEOLOGICKÝ NÁŠUP PRO BLOGOVÉ JEDLÍKY:

Nejnovější vrstvy:
V básničce Denní menu se doznávám k tomu, jakou stravou jsou naplněny mé běžné dny. Je možné, že na téhle pozoruhodné "kuchyni" jsem už víc než šest let (a kdybych byl úplně upřímný, musel bych ještě pár let přidat) a pořád mi ani náznakem nepřestalo chutnat?
Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.

Novověk:
Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:
Ve středu jsem se poprvé v životě dostal do prostor pražské Invalidovny, kde probíhala v místní mrazírně, eufemisticky nazývané "kaple" a ještě v jedné další místnosti s doposud dobře patrnou ryskou velké povodně z roku 2002 na zdech, čtení v rámci letošního ročníku Noci literatury. Samozřejmě jsem si nemohl nevybavit scény z "blázince" z filmu Amadeus, které se v Invalidovně točily. Bohužel, Maestro Salieri tentokrát nebyl doma, asi je někde na turné. No, aspoň mi ten zážitek připomněl můj starší článek o filmu Amadeus, který považuji za jeden z nejlepších filmů celé historie.

Pravěk:
Jako každý rok právě předělávám svou "sbírku básní" - vyřazuju z ní to, co časem nejvíc vyšeptalo a doplňuji to nejlepší z posledního roku. Stejně tak upravuji i "excerpt", který letos opět využiju k obeslání několika nakladatelství. Ve sbírce ani v excerptu nemůže chybět jedna básnička, které je sice už víc než pět let, ale když jsem si ji před chvilkou přečetl, řekl bych, že docela stejně jsem ji mohl napsat dnes ráno. Hodně upřímné a stále plně platné Doznání.
Poslední dobou trochu upozaďuji úvahy a fejetónky, které byly v začátcích tohoto blogu pokud ne jediným, tedy zcela jistě hlavním místním artiklem. Co tedy si některé úplně zapadlé vlastence, které skoro nikdo nečetl a vůbec nikdo nekomentoval, krátce připomenout? Dnes třeba článek O noční bouřce a převratných vynálezech.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Z návštěvní knihy fotovýstavy Pod Lipami

17. května 2016 v 23:30 | Petr Vápeník |  Výstavy

Včera jsem ukončil po deseti týdnech svou fotovýstavu v restauraci/galerii Pod Lipami v Praze-Vršovicích. Moje fotografie tekoucí vody a "kouzelné zahrady" byly nahrazeny zajímavými obrázky z putování africkým vnitrozemím kolegy- fotografa, který - jak jsem včera zjistil - je také domažlickým rodákem jako já :-). Teď obrázky odpočívají ve velikých transportních deskách a čekají na to, až se začnu domlouvat s několika zájemci o fotky. Je totiž možné, že některé z vystavených fotografií změní působiště a přestěhují se do docela jiného domova :-).

Jako obyčejně po výstavě otevírám popsané stránky návštěvní knihy a vybírám ze zápisů, které tentokrát byly bez výjimky potěšující - nejspíš proto, že většinu z nich učinili moji známí a přátelé, kteří nelitovali času a přišli se na výstavu osobně podívat. Velmi všem děkuji za to, že se o výstavu zajímali a přišli si fotky prohlédnout. Věřím, že kromě zajímavého srovnání velkoformátových originálů s malými obrázky na webu byli spokojeni i s místní kuchyní.

No a když jsme tu na blogu, speciální poděkování patří zdejším blogerům. Takže: Díky Doktorko se srdcem a Malkieli, díky Teedo a Miloši, díky Pižlíku a TlusŤjochu, díky Břetislave, Jendo T. a Petře - cestovateli kolem světa. A díky možná i dalším blogerům, které se mi pouze nepodařilo "zachytit" (budu rád, když se mi přihlásíte, ať o vás vím a mohu vám dát vědět při nějaké příští příležitosti :-)). Děkuji všem, kteří dorazili, i těm, kteří se nakonec do Vršovic nedostali, ale o fotky měli zájem - všichni si mimochodem mohou i dál prohlédnout všechny vystavené i "náhradní" fotky ve výstavním E-katalogu.

Ale teď už k zápisům některých návštěvníků (řazení je striktně chronologické, žádnou "dramaturgii" v tom nehledejte). Původní zápisy v knize jsou napsané modře, moje komentáře a odpovědi jsem připojil v černé barvě (ostatně kdy se nám poštěstí mít možnost na zápisy v návštěvní knize veřejně odpovědět?):

"Tvé fotografie jsou velmi inspirativní, zvěčňují místa, která máme moc rádi. Ať ti to stále přináší radost a chuť do života." Ano, přináší. A jsem moc rád, když se moje vlastní úžasná a nenahraditelná inspirace dokáže skrze fotky převtělit i v inspiraci pro někoho dalšího.

"Tvoje fotografie doplněné místním uzeným jazykem nám nesmírně zpříjemnily dnešní večer. Děkujeme a těšíme se na další (uzený jazyk :-))." Inu, kolik uzených jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem...

"Dcera tady bydlí na Minské, tak je to dobré zastavení. Ženě se fotky moc líbí. A já jako pravidelný návštěvník mohu říci, že jsi stále lepší. Super, super." Sice tvou ženu neznám, ale už teď si dovolím jí pochválit báječný vkus! :-)

"Opravdu působivé. Jakkoli znám obrázky, originál je uchvacující." Teď jsem si sobecky (a přechodně) uchvátil všechny originály pro sebe.

"Poslední zub vede!" To není neočekávané: Je-li opravdu poslední, nemá velkou konkurenci.

"Výstava má jednu ohromnou vadu, protože je na ní velice málo fotografií. Ale i za těch málo báječných fotografií našemu blogovému kamarádovi Čerfovi děkujeme." Fotek bylo tolik, kolik se vešlo. Ale ve srovnání s třicítkou fotek v galerii v Rytířské nevypadá vršovické číslo osmnáct vůbec špatně.

"Zase platí, že originál je nad netového prostředníka. Samozřejmě = zážitek. Jenom osvětlení a odrazy v oknech prožitek částečně ruší. A k několika skvostům jsem si přistoupit netroufnul, když u nich hodovala jakás rodinka, ale to jen na okraj..." Když jsme "ke skvostům" přistupovali při komentovaných prohlídkách, rodinky se rády uskrovnily. A dětičky v dětském koutku nás dokonce lákaly ke svým hračkám na koberci :-)

"Ačkoli některé fotografie znám z tvého webu, dnes na mě zapůsobily hlubším dojmem. Dobře zvolené místo, jen škoda, že jsem tě nezastihl. Pravděpodobně jsem se připravil o podrobnější informace a komentář. Tak třeba příště :-)." Škoda, ale nebyl jsem na místě každý den. Už takhle jsem během svých vršovických večeří a ochutnávání zvíkovského piva nemile přibral. Na stará kolena budu muset zase začít běhat.

"Jsme velmi příjemně překvapeni jak motivy, tak i instalací. Zapadá to sem. Snové fotografie se nám líbily, budeme se těšit na další." Taky se těším. A "další" určitě bude. Už jen proto, abych mohl znovu pozvat i ty, kteří letos na jaře nemohli nebo nechtěli dorazit, a přitom mou hlavní a nezastupitelnou motivací je, aby se právě jim moje obrázky líbily, pokud možno co nejvíc.

"Jirka říká, že lepší dárek k jeho vlastním narozeninám si nemohl přát. Jiný ostatně nebude." Skvělé počitky by se měly dávkovat přiměřeně, aby Jirkovi jeho radost dlouho vydržela :-).

"Děkuji za milé setkání. Ráda jsem tu byla. Výstava o to lepší než ta minulá!" Potěšení z moc zajímavého setkání bylo rozhodně (i) na mé straně.

"Jsem uchvácen - jako vždy (dnes potřetí)." Tak věřím, že nebude platit okřídlené lidovecké "třikrát a dost"!

"Opět úžasná výstava, nádhera :-)." Že jo?! :-)

"Zlatá labuť byla dobrá. Černá byla nejlepší." Patnáctka na mne byla až moc voňavá. Ale líbilo se mi, že pro letní sezónu restaurace trochu "odlehčila" pivní druhy. Přece jen - zima vyžaduje hutnější materiál!

"Pěkná výstava, shlédli jsme před i po pár kouscích a fotky se stále líbily. Pavlovi hlavně ty ponuré." Když se fotky líbí "před kousky" i po nich, je to pro autora čest a potěšení. Zobecněná vinařská zkušenost přece říká, že "v kouscích" je pravda :-).

"Tvá výstava opět nemá chybu. Moc krásné. Nejvíc na mě zapůsobila "Osnova života" a "Zub". Na výstavu jsem měla neustále dost času a pak nakonec jsem ji jen taktak stihla... Původně jsem plánovala sobotu 30.4., abys tam byl i ty, tak snad příště." Jsem rád, že jsi vše stihla, i když jsme se minuli jen o chvilku. Příště to jistě vyjde.

"Moc děkujeme za krásný večer." Krásný večer to byl i pro mě. Jako vždy.

"Moc pěkné vidět ty fotky zblízka ve správné velikosti "v reálu" je to něco jiného, i u těch fotek, co jsem znal "virtuálně"." Já na papírové zvětšeniny, na které se dá sáhnout, nedám dopustit. Dokonce se teď chci v některých případech vrátit k analogu a klasickému filmu. Už jsem našel i starou analogovou zrcadlovku a dokoupil baterky...

"S rostoucím počtem výstav se mi tvé fotky líbí čím dál víc. Kdy bude další výstava? Věřím, že na ní uvidím stejně dokonalé fotky jako jsou Modlitba stromu, Koupel peřejové víly a Pravěká Berounka..." Ano, právě tyhle tři fotky společně s profilovou fotkou výstavy - Posledním zubem, měly nejlepší přijetí. Dokonalé - ó to ne, to by se ztratila motivace. Nedokonalost má své dobré důvody. U fotek i u lidí.

"Krásné, omamné, i když se fotí běžně dostupná krása. To pro mě znamená umění." Někdy v tom nejobyčejnějším záběru je hodně z toho, co si přeju na fotce mít. Chce to špetičku štěstí a chuť udělat někomu radost.

"Jste úžasná bytost, která vidí naši zem - Česko, úžasnou perspektivou. Děkujeme vám za krásné obrázky a energii z nich vyzařující." Mezi náhradníky byl i jeden japonský záběr, s energií velkého vodopádu. Tak ten si necháme na příště :-).

Celkem jsem navštívil výstavu desetkrát v různé společnosti (s pěkným průměrem jedné návštěvy týdně), dvě návštěvy měly charakter veřejně vyhlášené komentované prohlídky. No a od personálu restaurace jsem se dozvěděl, že velmi vlídné bylo i přijetí mezi běžnými hosty. Když jsem například viděl soukromou oslavu s květinovými dary pořádanou v salónku s fotkami různobarevných koutů "kouzelné staňkovské zahrady", velmi dobře to k sobě ladilo a měl jsem z toho neskrývanou radost.

Teď se chci vrhnout víc na vlastní focení než na organizační věci, abych měl náležitě "nabito" i na příští sezónu a mohl vás zase co nejdřív pozvat na něco pěkného. Ostatně, milí zdejší návštěvníci a čtenáři: Kdo myslíte, že nové fotky uvidí ještě před všemi výstavními návštěvníky a na kom si vyzkouším, jak se budou líbit? :-)


ARCHEOLOGICKÝ NÁŠUP PRO BLOGOVÉ JEDLÍKY:

Nejnovější vrstvy:
V básničce Denní menu se doznávám k tomu, jakou stravou jsou naplněny mé běžné dny. Je možné, že na téhle pozoruhodné "kuchyni" jsem už víc než šest let (a kdybych byl úplně upřímný, musel bych ještě pár let přidat) a pořád mi ani náznakem nepřestalo chutnat?
Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.

Novověk:
Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:
Ve středu jsem se poprvé v životě dostal do prostor pražské Invalidovny, kde probíhala v místní mrazírně, eufemisticky nazývané "kaple" a ještě v jedné další místnosti s doposud dobře patrnou ryskou velké povodně z roku 2002 na zdech, čtení v rámci letošního ročníku Noci literatury. Samozřejmě jsem si nemohl nevybavit scény z "blázince" z filmu Amadeus, které se v Invalidovně točily. Bohužel, Maestro Salieri tentokrát nebyl doma, asi je někde na turné. No, aspoň mi ten zážitek připomněl můj starší článek o filmu Amadeus, který považuji za jeden z nejlepších filmů celé historie.

Pravěk:
Jako každý rok právě předělávám svou "sbírku básní" - vyřazuju z ní to, co časem nejvíc vyšeptalo a doplňuji to nejlepší z posledního roku. Stejně tak upravuji i "excerpt", který letos opět využiju k obeslání několika nakladatelství. Ve sbírce ani v excerptu nemůže chybět jedna básnička, které je sice už víc než pět let, ale když jsem si ji před chvilkou přečetl, řekl bych, že docela stejně jsem ji mohl napsat dnes ráno. Hodně upřímné a stále plně platné Doznání.
Poslední dobou trochu upozaďuji úvahy a fejetónky, které byly v začátcích tohoto blogu pokud ne jediným, tedy zcela jistě hlavním místním artiklem. Co tedy si některé úplně zapadlé vlastence, které skoro nikdo nečetl a vůbec nikdo nekomentoval, krátce připomenout? Dnes třeba článek O noční bouřce a převratných vynálezech.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Nedělní miniglosy č.359

15. května 2016 v 14:23 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Předsedou českých komunistů byl znovu zvolen Vojtěch Filip. Podle staronového předsedy je komunistická strana bohužel podle průzkumů veřejného mínění vnímaná jako strana, která se nedokáže razantně postavit světovému kapitalismu a také má málo smyslu pro humor. Navrhl proto předsednictvu strany, aby byly ze stranických prostor odstraněny všechny obrazy Bedřicha Engelse. "Jednak to byl, jak všichni dobře víme, hnusný kapitalista, a jednak tím získáme dostatek prostoru na vyvěšení obrazů i dalších bratří Marxů".
----------------------
Na just všem euroškarohlídům, kteří tvrdí, že sjednocená Evropa dokáže produkovat pouze bezzubé rezoluce a administrativní zákazy a nemá žádnou vizi, proběhl další ročník tradiční hudební soutěže Cena Eurovize. Názory na tuto soutěž jsou ale rozporuplné: Zatímco moderněji smýšlející politologové jsou přesvědčeni, že Cena Eurovize nemá žádnou eurovizi, milovníci kvalitní hudby jsou naopak již dlouhá léta přesvědčeni, že Cena Eurovize nemá žádnou cenu.
----------------------
Ku příležitosti 700. výročí narození císaře Karla IV. uvede Národní divadlo na své Nové scéně experimentální představení muzikálu Noc na Karlštejně. Podle necenzurovaných informací Radia Jerevan však nepůjde o tradiční muzikál, ale spíš o horor z prostředí nejvyšší české byrokracie se zpěvy, představení se nebude jmenovat Noc na Karlštejně ale Noc na Pražském Hradě a hlavní postavou nebude kvůli nízkému rozpočtu akce král Karel IV., ale nejspíš jen nějaký levnější nižší šlechtic.
----------------------
V prestižní mezinárodní anketě Problém roku s převahou vyhrála nad celosvětovou uprchlickou krizí otázka, jestli mají transsexuálové chodit na pánské nebo na dámské WC. "Než soudy definitivně rozhodnou, zatím prostě WC nepoužíváme, což se dá nějakou omezenou dobu vydržet," řekl(a) nám předsed(a)/kyně organizace Tlačení bez nátlaku, která v tomto sporu transsexuály zastupuje. "Obáváme se ovšem, že případné odvolání, které proti rozhodnutí soudu mohou obě strany sporu podat, už nebude mít na náš organismus dostatečně odkladný účinek."
----------------------
Poblíž Madridu shořela obrovská skládka pneumatik. Rozsáhlý požár nejenže kvůli intenzivnímu hašení vyčerpal všechny blízké vodní zdroje, ale rovněž španělské emisní povolenky na příštích 458 let. Španělské úřady nicméně věří, že mezinárodní pozorovatelé, kteří ve španělském hlavním městě dbají na dodržování kjótského protokolu, budou muset kvůli velkému množství štiplavého dýmu v ovzduší trochu přimhouřit oko.
----------------------
Vítězka letošního biatlonového Světového poháru Gabriela Soukalová se tento týden provdala za svého přítele, badmintonistu Petra Koukala. Novomanželé se dohodli na používání společného příjmení Soukalová - Koukalová a Koukal - Soukal.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již více než sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech čtyři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:



ARCHEOLOGICKÝ NÁŠUP:

Nejnovější vrstvy:
V básničce Denní menu se doznávám k tomu, jakou stravou jsou naplněny mé běžné dny. Je možné, že na téhle pozoruhodné "kuchyni" jsem už víc než šest let (a kdybych byl úplně upřímný, musel bych ještě pár let přidat) a pořád mi ani náznakem nepřestalo chutnat?

Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.

Novověk:
Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:
Ve středu jsem se poprvé v životě dostal do prostor pražské Invalidovny, kde probíhala v místní mrazírně, eufemisticky nazývané "kaple" a ještě v jedné další místnosti s doposud dobře patrnou ryskou velké povodně z roku 2002 na zdech, čtení v rámci letošního ročníku Noci literatury. Samozřejmě jsem si nemohl nevybavit scény z "blázince" z filmu Amadeus, které se v Invalidovně točily. Bohužel, Maestro Salieri tentokrát nebyl doma, asi je někde na turné. No, aspoň mi ten zážitek připomněl můj starší článek o filmu Amadeus, který považuji za jeden z nejlepších filmů celé historie.

Pravěk:
Jako každý rok právě předělávám svou "sbírku básní" - vyřazuju z ní to, co časem nejvíc vyšeptalo a doplňuji to nejlepší z posledního roku. Stejně tak upravuji i "excerpt", který letos opět využiju k obeslání několika nakladatelství. Ve sbírce ani v excerptu nemůže chybět jedna básnička, které je sice už víc než pět let, ale když jsem si ji před chvilkou přečetl, řekl bych, že docela stejně jsem ji mohl napsat dnes ráno. Hodně upřímné a stále plně platné Doznání.

Poslední dobou trochu upozaďuji úvahy a fejetónky, které byly v začátcích tohoto blogu pokud ne jediným, tedy zcela jistě hlavním místním artiklem. Co tedy si některé úplně zapadlé vlastence, které skoro nikdo nečetl a vůbec nikdo nekomentoval, krátce připomenout? Dnes třeba článek O noční bouřce a převratných vynálezech.

Několik fotek z vycházky do Emauz

13. května 2016 v 23:05 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Jak už jsem se zmiňoval v neděli ve svém přání těm nejmilejším maminkám na světě, o víkendu jsem měl příležitost nakouknout do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl a ani jsem nevěděl, že je možné se tam dostat. Se skupinou zájemců o zajímavé pražské domy jsme totiž navštívili Emauzský klášter v Praze, kde jsme se mohli odchýlit od standardní trasy a jít se podívat do míst, která nejsou turistům běžně přístupná. Abyste z toho taky něco měli, připravil jsem pro vás aspoň pár fotek a na závěr jedno malé tradiční haiku.

Musím říct, že se mi moc líbí moderní silueta kostela, který je trochu komplikované pojmenovat, protože je zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi. Císař Karel IV., jehož 700. výročí narození si letos připomínáme, nebyl prostě žádný troškař a svatými nešetřil. Nikdy jsem netušil, že se budu moct procházet přímo pod betonovými křídly tohoto kostela, který byl pobořen při americkém náletu na Prahu v únoru 1945.



Jakpak asi následující fotka patří? Vyrůstá klenba do výšky nebo se k nám plazí po malované podlaze?



Průhled oknem gotickými malbami krásně vyzdobeného ambitu. To se ale pořád ještě pohybujeme v místech, kam je možné si koupit běžnou vstupenku.



Pak stačí vyjít po schodech o pár pater výš, projít chodbou plnou různých firmiček a poraden a vyjít posledních pár schodů pod pozoruhodný betonový krov kostela. Milovníci trojúhelníků si zde rozhodně přijdou na své a mohou si na mnoha praktických příkladech procvičovat Pythagorovu větu a - vezmou-li si s sebou na půdu kružítko - třeba i větu Thaletovu. Tomu říkám vysoká škola statiky - tady konkrétně z padesátých let 20. století.



Ocitáme se pod krovem, který naštěstí zatím nikdo nepřeměnil na půdní byty, takže si můžeme prohlédnout rubovou stranu klenby kostela, po které dokonce vede úzká lávka.



Pohled vzhůru ukazuje důmyslnou konstrukci betonových vzpěr, které nahradily původní zborcený dřevěný krov.



Na to, že se nacházíme na půdě, je tu neobyčejně hodně světla. To se sem dostává především proskleným východem, který vede k patě vznešených a přitom velmi moderních betonových křídel a zároveň také na neobyčejnou vyhlídku. Mimochodem, venku pěkně fičelo, ale přesto jsme se nemohli vynadívat.



Oblouky na "úpatí" skořepinových věží, které v šedesátých letech razantně nahradily původní věže. Podle mne je toto dílo architekta Františka Marii Černého prostě krásné, i když znám dost lidí, kteří mu ani po půlstoletí nemohou přijít na chuť.



Dovedně tvarovaná betonová křídla přecházejí v nebe zlatavými špičkami.



Už jsme viděli klenbu kostela shora, tak teď ještě jednou klasický pohled z kostelní lodi. Je pravda, že odtud, zdola, je klenba o něco lépe uzpůsobena oku návštěvníků.



... a pod klenbou mezi ostrými světly a tmavými stíny zaparkované vozidlo o samotě odpočívající malé návštěvnice.



A tohle, to je ovšem samota zcela jiného druhu...



Na půdě je zavěšené zajímavé zpodobnění madony s jezulátkem. Samozřejmě se o něm ve výkladu podrobně hovořilo. Já jsem byl ovšem tak nadšený různými průhledy skrze betonové triangly a dalšími fotogenickými zajímavostmi, že jsem pohříchu výkladu nevěnoval takovou pozornost, jakou by si býval zasloužil. Co je to tedy přesně za obraz, vám nepovím, protože jsem cvakal foťákem a nedával jsem pozor. Doufám, že mě na příští vycházce náš průvodce "netasí", a moje nepozornost tak unikne pozornosti :-). Ale hlavně, že tu ten obraz mám, protože mi i na starodávné zaprášené kostelní půdě připomíná to, co je pro mě podstatné a proč tomu tak vlastně je.



Fotografií mám z vycházky samozřejmě mnohem víc, tohle je jen rychlý výběr; nechtěl jsem sdělovat fakta (která je možná si najít v četných informačních zdrojích), ale spíš zprostředkovat aspoň část pocitů a nálady z neobyčejného zážitku.



Haiku té nejkrásnější klenby


Ctnostné a smyslné

klenou se křivky těla

nad bludištěm světa.



Pozn.: Nadcházející víkend je poslední, během kterého se můžete podívat přímo na místě na výstavu mých fotografií ve vršovické restauraci Pod Lipami. Od pondělního odpoledne to půjde už jen ve výstavním e-katalogu, protože fotky se z Vršovic přestěhují zase pěkně ke mně domů :-). Ale neděli si ještě šetřím pro případ, že by ještě někdo měl na poslední chvíli zcela neodolatelný zájem si fotky prohlédnout za mé osobní přítomnosti. Takový "fotovýstavní last minute"! Pokud byste o něco takového měli zájem, prosím, pošlete mi e-mailovou zprávu na adresu pvapenik@centrum.cz, a třeba se nám ještě podaří domluvit.




Malý hokejový princ

11. května 2016 v 9:03 | Petr Vápeník |  Povídky a povídečky
Přisedli si k vedlejšímu stolu: Se stejnýma očima v rozdílných tvářích, jeden velký a hřmotný, druhý droboučký a jako pěna. Pod větším se málem rozlomila židle, když dosedl, menší se musel povytáhnout na sedátko a opuštěné nožky se bez opory zatřepotaly v prostoru.

"Co se mrskáš," okřikl tatínek synka, který radostně kopal volnýma nožičkama, až jeho celé malé tělo ve značkovém sportovním oblečení kmitalo do všech stran. "Viděl jsi někdy reprezentanty, aby takhle blbli? Co?" Chlapec, asi osmi nebo devítiletý, s brašnou, ze které vykukovala zpoza nedovřeného zipu špička brusle, neodpověděl a jeho mlčení působilo jako stížnost: Ještě nikdy žádného reprezentanta na obědě neviděl! Nožičky pod stolem se zastavily a tělo nad hladinou se přestalo klátit.

"Dneska to byla prostě hrůza, vždyť ses pořád jenom válel po ledě. Každej, kdo do tebe ťuknul, tě porazil, to přece nejde!" Chlapec se upřeně díval kamsi pod stůl, jen aby se nepotkal s káravě podmračeným čelem: "No jo…"
"Vůbec nejseš zpevněnej, to přece musíš čekat, že do tebe občas někdo vrazí," pokračuje otec s naléhavostí Jana Husa. Hokej je hra pro pořádné chlapy, kolikrát mu tuhle pravdu každý den opakuje?

Podívej, připravil jsem ti pár ukázek z nočních zápasů," pustil otec na tabletu sestřih z čerstvých zápasů NHL, který poctivě připravil během tréninku, aby užitečně využil čas a nemusel se dívat, jak to jeho synkovi na ledě nejde. "Vidíš třeba toho Ovečkina, jak pevně stojí? Nebo tady toho obránce, podívej, jak se od něj soupeři doslova odrážejí. Takhle musíš stát a ne jako nějaká třasořitka, kterou porazí i letící masařka!"

"Hmmmmmm," s nevelkým nadšením ocenil snahu klučík a nezdálo se, že by ho videa z živých zápasů nějak zvlášť uchvátila. To tatínek byl v tomhle jiný pašák: Každý záběr dokázal přesně rozebrat, poukázal i na ty nejmenší chybičky, propiskou ťukající nervózně do displeje vyčaroval souvislosti, o kterých nejspíš nic netušili ani hráči sami. "Vidíš, no vidíš to, jak se to správně dělá? A oči pořád sledujou soupeře, jasný? Ne, co kde lítá!!" Kdyby neměl mě, pomyslel si v takových extatických chvilkách pyšně táta, nejspíš by se z něho slavný hokejista nikdy nestal.

"Tati, kdo to je malej princ?" ozvalo se nesmělé pípnutí, které by jistě pořádný reprezentant pronesl sebevědomě a nahlas. Otec zaskočeně vzhlédl od obrazovky burácející tisícovkami fanoušků kdesi daleko za oceánem, na které už za dobré viditelnosti úplně jasně viděl svého jediného syna v nějakém hodně slavném dresu. "Cože?"

"Tonda prej dostal k narozkám nějakýho malýho prince a říkal, že je moc fajn." Klučík si povzdechl, protože mu došlo, že do narozenin zbývá ještě děsná a skoro nepřekonatelná spousta času a od rodičů převlečených za Ježíška se nedá čekat nic jiného, než něco na hokej. Ale třeba zase z Tondy nikdy žádnej reprezentant nebude, když se nechá rozptylovat kdejakým nesmyslem. Táta často říká, že důležitá je koncentrace.

Chybělo jen docela málo a v taťkovi se někde hluboko v nejspodnějších vrstvách paměti ozval dávno zapomenutý a životní realitou upozaděný příběh. No jasně! Malý princ a liška! Něco příjemného se mu při té matné vzpomínce rozlilo po těle, těžko říct, co to bylo. Jako by ho ten odlesk příjemné vzpomínky taky zastihl "nezpevněného" a led pod nohama byl najednou o hodně kluzčí než obvykle. Naštěstí právě přinesli objednané jídlo.

"Jez, ať máš dost síly, potřebuješ nabrat svaly" pohladil syna rozpačitě po vlasech a dělal, že si nevšiml, jak se neposedné nožky pod stolem zase uličnicky rozkmitaly.



Pozn.: Chcete si přečíst i jiné povídky na tomto blogu? Několik jich najdete ve speciální rubrice Povídky a povídečky

A nezapomeňte, že do konce týdne máte poslední příležitost prohlédnout si přímo na místě výstavu mých fotografií ve vršovické restauraci Pod Lipami. Od pondělního odpoledne to půjde už jen ve výstavním e-katalogu, protože fotky se z Vršovic přestěhují zase pěkně ke mně domů :-).

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Nedělní miniglosy č.358

8. května 2016 v 15:46 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Pozn.: To už je druhá neděle po sobě, kdy začínám poznámkou připomínající svátek, dnes dokonce hned dva najednou: Pominu v dané konkurenci svátek státní, ten ponechám ke komentářům standardním médiím, a zmíním se speciálně o tom druhém, niternějším svátku, o svátku matek: Rád bych proto speciálně pozdravil dvě maminky, které jsou pro mě nejdůležitejší ze všech, co znám. Bez té jedné bych tu vůbec nebyl, což by, myslím, byla nuda, protože bych se už půlstoletí flákal kdovíkde na houbách, navíc bez jistoty, že právě rostou. Bez té druhé báječné maminky by zase můj svět neměl ani polovinu těch barev, které má, a já bych v jejich existenci buď nevěřil anebo - ještě hůř - myslel bych si bláhově, že už je znám. Bez nich už by byl můj svět podobně nudný jako ten zmíněný svět hub bez hub :-). No a zdejší čtenáři by si sice třeba mohli přečíst Nedělní miniglosy jako dnes, ale docela jistě by si nepřečetli většinu zdejších básniček a ani jedno jediné haiku. Tak děkuju mockrát západním i východním směrem a užijte si pěkně ten sváteční dnešek.

Přibaluji ještě malý dárek ze včerejšího výletu na úžasná místa Emauzského kláštera v Praze. Během příštího týdne bych rád na tohle téma udělal speciální fotočlánek, protože například půdní prostory pod železobetonovým krovem nad kostelní klenbou, odkud je i můj dnešní fotografický "maminkovský" dárek, jsou prostě neuvěřitelné.






Průběžně projednávaný a bouřlivě diskutovaný protikuřácký zákon bude mít docela zásadní dopad i do českého blogového světa. Podle speciálního ustanovení zákona totiž bude třeba změnit všechny názvy uměleckých artefaktů spojené s kouřením, které by mohly být vnímány v pozitivních souvislostech, takže slavný (byť v poslední době bohužel neaktivní) blog Kafe a cigárko blogerky Marie Doležalové bude muset být nově (aspoň zatím, než bude přijat podobný zákon o boji s cukrem) přejmenován na Kafe a dortíček.
----------------------
Jihomoravský hejtman Michal Hašek se společně s ruskými motorkáři z klubu Noční vlci poklonil v Brně památce padlých rudoarmějců a s proslulými motorkáři se rovněž vyfotil. "Víte, jak praví jedno moudré české úsloví, platné především pro nás politiky, kdo chce s vlky výti, musí s nimi občas položiti věnec. Navíc jsem se domníval, že když jde o vlky noční, ve dne by před nimi měl být člověk v relativním bezpečí, zvlášť poté, co projevili na noční psovité šelmy neobyčejnou empatii, protože je velmi zajímalo, proč mám tak velké oči."
----------------------
Z údajů Eurostatu vyplývá, že Evropané (a shodou statistických okolností i Češi) vydávají v průměru 1.2% svých příjmů za sportovní aktivity. Podrobnější data potvrzují, že zatímco kupříkladu skok do dálky nebo skok o tyči jsou v zásadě velmi levné sporty, sportem, který občany Evropské unie stojí obrovské částky a každým rokem se jedná o více a více peněz, je skok na špek, což by v budoucnu měla napravit nová evropská legislativa omezující zásadním způsobem tučná jídla, aniž by se ovšem jakkoli dotkla tučných prebend.
----------------------
Podle výsledků rozsáhlého průzkumu mezi českými žáky a studenty se v posledních letech výrazně zhoršily znalosti příčin, průběhu a výsledků druhé světové války. "Málokterý dějepisář stihne tohle velké téma dostatečně probrat," řekl nám při příležitosti květnového výročí ukončení bojů v roce 1945 šéf výzkumného týmu, "navíc toto téma obsahuje kontroverzní body, na které se pohled historiků různých evropských zemí zásadně odlišuje. Podle našich výsledků dnešní žáci a studenti lépe než dvě moderní světové války znají tři války punské, které stihne probrat v hodinách úplně každý." Podle českých filmových distributorů se ale výzkumníci mýlí, protože zdaleka nejoblíbenější mezi mladou generací jsou Hvězdné války, takže si kupříkladu drtivá většina mladých dodnes myslí, že Prahu osvobodil hvězdolet číslo 23.
----------------------
Detektivové z pražské hospodářské kriminálky nalezli ve svých kancelářích štěnice, které mohou souviset s vyšetřováním ministra financí Andreje Babiše a aktivit kolem jeho sídla přezdívaného Čapí hnízdo. Podle zástupce Úřadu na odhalování organizovaného zločinu jsou to ale nejspíš štěnice psí a ty na člověka nejdou!


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již více než sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech čtyři jubilejní výběry (včetně nedávného výběru v podobě prémiového 350. vydání) toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:


Jak vypadají moje fotky Pod Lipami?

7. května 2016 v 7:49 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

Jak už jsem tady na blogu několikrát psal a na pár fotkách ukazoval, již od března je 18 mých fotek k vidění na malé výstavě ve Vršovické restauraci Pod Lipami. V průměru jednou týdně jsem se zatím vypravil do Vršovic i já, abych zde poseděl s různými skupinami přátel, známých, kolegů nebo blogerů, a trochu jim o svých fotkách popovídal. Včera poprvé jsem byl na návštěvě sám, abych si dal páteční pozdní oběd a abych využil odpoledního času, kdy bývá v restauraci skoro prázdno, a udělal pár záběrů, jak to ve třech "podlipních" místnostech s fotografiemi vypadá. Nejedná se rozhodně o žádné vymazlené fotky: I když byl provoz minimální, přece jen tu pár hostů bylo, takže jsem si s přípravou fotek nemohl moc hrát a vyrovnávat se s velmi různorodým osvětlením (fotky mají každá svou lampičku, svítí běžné elektrické osvětlení a navíc šlo včera do některých částí místností prudké sluneční světlo okny). Beru to ale tak, že fotky mám jen pro připomenutí akce, abych měl malou památku, jak fotky visely. A říkám si, že společně s podrobným E-katalogem výstavy mohou záběry zevnitř restaurace dát i zdejším návštěvníkům docela konkrétní představu, jak to na výstavě vypadalo, protože i prodloužený termín výstavy v pondělí 16. května odpoledne skončí.

Malé infračervené říční zákoutí v první místnosti restaurace. Tento prostor je jediný bez vestavěných rámů, takže jsou tu pověšené fotky "na šířku". Fotky jsou za sklem, takže když do místnosti vstupuje prudké slunce z ulice, odlesky prakticky nejdou eliminovat sebelepším polarizačním filtrem.



Normálně bývají pod fotkami skoro pořád nějací debužírující hosté, kteří ale celkem trpělivě snášejí, když kolem nich občas projde někdo, kdo si chce obrazy lépe zblízka prohlédnout; k tomu prostě v podobné "restauraci/galerii" dochází. Takhle to vypadá, když v místnosti nikdo není a obrazy se k prohlédnutí vysloveně nabízejí.



Nejostřílenější výstavní harcovník ze všech fotek (obraz visel i na dobřichovickém zámku i v galerii v Rytířské a visí i ve Vršovicích) se bohužel při včerejším focení leskl prakticky ve všech úhlech. Přesto jsem si ale neodpustil sem tu fotku dát, protože je na ní dobře vidět místní dětský koutek i s veselým plyšovým tygrem, kde často řádívají dítka místních hostů. Na rozdíl od jejich rodičů u přilehlých stolů se ale dětem hůř vysvětluje, že se jdete jen kouknout na obraz a nepřišli jste si taky pohrát s těmi báječnými hračkami :-).



Koupající se smyslná "peřejová víla" je umístěna mezi dvěma velkými okny vedoucími na Čechovo náměstí s krásným Gočárovým kostelem svatého Václava. Je neuvěřitelné, že v tomto kostele jsem se byl poprvé podívat právě až v souvislosti s touto výstavou, kdy se prostě při žádné cestě sem není možné vyhnout jeho magnetismu.



V hlavní a nejprostornější místnosti s barem je na stěnách šest vestavěných rámů pro fotky, které jsem využil pro různorodé "říční" záběry ve formátu na výšku. Mimochodem - obrazy na žluté stěně nejsou ode mne :-).



Fotografičtí odborníci mi vysvětlili, že nejprestižnější místo výstavy v restauraci je právě na baru. "Kapitánem" výstavního fotografického týmu je tedy tentokrát kamenný "Poslední zub" z Berounky.



Opuštěné zvíkovské černé pivo na stole bylo moje, ale zůstalo o samotě jen pár minut, protože jsem své ilustrační fotky musel udělat rychle, než dorazí další natěšení páteční hosté.



Třetí a poslední místnost restaurace je cosi jako salónek, nejtmavší zdejší prostor, který je zatím stále ještě prosvětlený barvami sedmi fotek z mého dlouhodobého cyklu Kouzelná zahrada. Barvy jsem vybral tak, aby byly hodně různorodé a výrazné, ale pokud možno šly co nejlíp dohromady. Je pravda, že pokud jde o barvy a jejich kombinace, mívám občas zvláštní až divoké představy, které mi musejí lidé se skutečným vkusem pro barevné ladění umravňovat. Tentokrát jsem byl ale bohužel ponechán sám sobě bez svého nejmilejšího barevného korektora a výsledkem je následující instalace, které říkám pracovně "cikánská svatba" :-).



Jestli chcete ještě fotky vidět naživo, máte posledních (tentokrát už doopravdy :-)) 10 dní. V pondělí 16. května odpoledne dorazím s velkými deskami a prostor uvolním dalšímu fotografovi, protože na tomto místě "pod lipami" jsou nějaké fotky k vidění neustále. No a já - doufám - začnu připravovat zas nějakou další akci, abych vás zase v budoucnu mohl pozvat :-).

Opravdu si mám na své otázky odpovědět sám?

2. května 2016 v 22:15 | Petr Vápeník |  Z blogového světa

V polovině února jsem zde publikoval článek s názvem Tři jednoduché otázky pro správce Autorského klubu. Ohlas ze strany čtenářů mě opravdu překvapil, protože z textu se stal s velkou převahou nejkomentovanější článek ve více než sedmileté historii mého blogu. Je až překvapivé, kolik blogerů se k článku vyjádřilo, a je, myslím, dost smutné, kolik z nich mělo i vlastní obdobné špatné zkušenosti. Dostávám teď od vás průběžně různé dotazy, jak se celá situace vyvíjí a jestli už jsem odpovědi na své otázky dostal. Proto chci všem zájemcům tímto článkem alespoň částečně odpovědět, abyste si nemysleli, že jsem se zarputilým mlčením kolem dění v Autorském klubu nějak nakazil :-).

Nebojte, svou bláhovou snahu dobrat se odpovědí na své jednoduché otázky ze začátku roku jsem samozřejmě nevzdal, nejsem zvyklý se vzdávat tak snadno. Chtěl jsem dát správci AK dostatek času na uvážlivou odpověď nebo aspoň na nějaký viditelný klubový krok. Podle očekávání se ovšem nestalo vůbec nic, když pominu skutečnost, že mne Standa kvůli mé neodbytnosti zjevně začal vnímat jako "prudiče hyenovitého", takže mi začal aktivně mazat moje komentáře na Srdci blogu a žádný z mých komentářů k novějším článkům už do éteru vůbec nepustil. Nu, musím říct, že vyzkoušet si na své vlastní kůži legendární praktiky kafkovského Zámku je mimořádně zajímavá zkušenost! Myslíte, že se to dá považovat i za náznak odpovědi? :-)

Já jsem ale na rozdíl od Standy zvyklý nemlčet a své kroky před ostatními netajím. Proto vám mohu říct, že jsem se před dvěma týdny pokusil znovu oslovit Standu mailem, ve kterém jsem ho znovu požádal o odpovědi nebo alespoň nějaké koncepční vyjádření v rámci AK, a předestřel jsem mu své další plánované kroky, když bude zaťaté mlčení pokračovat. V dopise jsem Standu upozornil i na to, že s malým časovým odstupem na svém blogu zveřejním kompletní text tohoto dopisu, aby moji čtenáři byli informováni, jak se věc vyvíjí, takže dnešní článek pro něj nemůže být žádným překvapením.

A jako obyčejně přidávám jedno upozornění: Myslím, že proti takovému textu není možné mnoho namítat: Nedělám nic nezákonného, nešířím lži a pokud vím (podmínky jsem si přečetl velmi pozorně), nijak se tímto textem nezpronevěřuji pravidlům zdejšího blogování. To jen pro případ, kdyby pan správce k tomuto mému textu zaujal stejný postoj jako k mým komentářům na Srdci blogu. Nemám žádný zájem na tom, abych vedl na blogu nějaké osobní spory. Mám blog proto, abych mohl veřejně publikovat výsledky své tvůrčí práce, a ne proto, abych se s někým veřejně handrkoval. Jen chci odpovědi, které mi Standa dluží. Nic víc a nic méně.
----------------------------------------------
Kompletní text mého e-mailu správci AK ze dne 18. dubna 2016:

Dobrý den Stando,

dalších pár týdnů nám spokojeně uplynulo, svět vplul do jara a Vy i nadále odhodlaně odoláváte jakýmkoli otázkám, týkajícím se mého lednového vyřazení z AK. Dobře, budiž, je to Vaše volba, pro mě sice nepochopitelná, ale beru Vaše (ne)stanovisko na vědomí. Vypadá to, že nemáme stejný vzorec pro řešení podobných situací: Já jsem zvyklý na vstřícnost a na komunikaci a Vy - jak to vypadá - na mlčení ve stylu "dejte mi konečně všichni pokoj". Domníval jsem se, že dva soudní, dospělí a inteligentní lidé jsou schopni si věci vysvětlit, ale Vy zjevně odmítáte poskytnout jakýkoli svůj názor (kdoví, skoro se začínám podezřívat, že jsem Vás v minulosti trochu přecenil a možná ho vlastně ani nedokážete jasně a srozumitelně naformulovat a obhájit), čekáte, až to ostatní přestane bavit, a je Vám jedno, co si o Vás kdo v mezičase myslí. Ano, říkám otevřeně, že takové systematické "vymlčování" mi připadne jako zbabělá a nedospělá strategie, ale nejspíš Vám fakt, že to tak vidím, nijak nevadí a vyhovuje Vám to, proč ne? Za sebe můžu jen zopakovat, že pro mne je to otázka principu a ať už Vám to připadá jakkoli směšné a otravné, zabývat se tím ani po čtvrt roce nepřestanu.

Tím, že se k věci odmítáte vyjádřit a vysvětlit mi, čím jsme si já a někteří další své vyřazení z klubu zasloužili - zejména v situaci, kdy zároveň vstoupit do AK může v poslední době prakticky kdokoli, kdo na Vás udělá skrz obrazovku pěkné oči a má kliku, že jste se dobře vyspal (to je snad to, čemu říkáte "mít štěstí"? :-)), mne nutíte ke krokům, kterým jsem se chtěl původně vyhnout, protože diskuse mi vždy připadne efektivnější než kroky, které dělá jen jedna strana. Prvním takovým krokem je to, že si z nouze na své otázky, týkající se aktuálně zcela neprůhledného a svévolného vyřazování z AK, odpovím sám a pokusím se naformulovat své vlastní hypotézy, co Vás k tomu kroku mohlo vést. Protože se i nadále bláhově snažím být vůči Vám korektní (i když Vás tím zjevně neohromím, protože nejspíš podobnou férovost nepovažujete za hodnotu), předem upozorňuji, že to udělám opět formou zvláštního článku, který publikuji na svém blogu v druhé půlce května, aby si i ostatní blogeři, které to zajímalo, mohli přečíst můj pohled na věc. Že zároveň ne i ten Váš, jak by bylo logické, to mě sice mrzí, ale neberu to jako svou chybu.

Domnívám se, že mám dostatek vstupních informací, dostatek konkrétních příkladů z historie klubu i dost zkušeností z oblasti komunikace, managementu a ryze amatérsky snad trochu i z psychologie, abych si - budete-li i nadále odmítat se mnou a s dalšími "exAK" blogery mluvit - i bez vstupů od Vás dal dohromady smysluplné závěry (samozřejmě, možná nesprávné, ale za dané situace nejlepší možné). Vy pak máte, myslím, pro změnu dost času rozmyslet se, jestli pro Vás přece jen nebude lepší převzít konečně iniciativu, jak se na "šéfa" a člověka "odpovědného za komunikaci s blogery" sluší, a vyjádřit se k situaci v AK jako první - veřejně nebo neveřejně, na tom mi tolik nezáleží, pro mne by byl důležitý Váš postoj, názor, záměr, cokoli. Nějak mi k Vám prostě neladí role zloducha, který jen tak z plezíru rozdává podpásové rány, k nimž se pak odmítá znát, kdy sice dokážete v komentářích i za drobnost pěkně drsně vypeskovat mladou nebohou holku, nad kterou máte vrch, ale když narazíte na srovnatelně silného soupeře, který se takového afektovaného divadla nelekne a nedá se jednoduše odbýt, radši se schováte pod stůl jako uličník a tváříte se, že neslyšíte. Promiňte, Stando, ale to mi k Vašemu obrazu - přes všechny výhrady, které jsem vůči Vám kdy měl a mám - prostě nesedí. Tak se k tomu, prosím, postavte konečně jako chlap a profík a řekněte mi (a pokud možno i ostatním, protože, jak plyne z komentářů k mému únorovému článku na toto téma, to logicky zajímá i blogery, kteří v klubu zůstávají) otevřeně svůj názor.

Já si v mezidobí vyhrazuji právo o této své aktivitě informovat vhodnou formou ostatní blogery. Text tohoto dopisu proto v příštím týdnu zveřejním, aby zájemci z řad mých čtenářů viděli, jaký je aktuální stav. I když teď kvůli Vašemu zásahu nejsem členem klubu (a popravdě, v takto chaoticky řízeném spolku bez pravidel, bez komunikace, beze stopy dobré vůle a bez definovaného směřování ani o takové členství nemám zájem), neznamená to, že k situaci v AK budu navěky mlčet, a předpokládám, že budu-li dodržovat veškeré obecné podmínky blogování (a na tom si dám záležet!), mohu se i k fungování klubu i k Vaší roli v něm vyjadřovat bez omezení. Pokud by tomu podle Vašeho mínění mělo být jinak, dejte mi prosím vědět. Samozřejmě, můj blog bude dál fungovat úplně normálně, protože sebevytrvalejším mlčením mi - na rozdíl od těch, kteří kvůli některým Vašim krokům v minulosti z AK nebo dokonce z blog.cz už sami odešli - zdejší blogování neotrávíte.

S přáním krásných a slunečných jarních dnů

Petr Vápeník

P.S.: Samozřejmě vím, že mé otázky, které jsem Vám už pětkrát položil a zatím na ně nedostal odpověď, dobře znáte. Přesto si dovolím je aspoň v podobě P.S. přiložit znovu, ať je případně nemusíte v mých starších mailech (případně v únorovém otevřeném dopisu na mém blogu) klopotně hledat:

1. Jaký je důvod mého lednového vyřazení z Autorského klubu?
2. Která pravidla jsem při svém blogování porušil?
3. a pro mě osobně ze všech nejdůležitější: Proč jsem se o této změně a o důvodech, které k ní vedly, nedozvěděl od Vás, jak by se při férovém jednání slušelo?

------------------------------------------------

Tak uvidíme, sám jsem zvědavý, jestli mi Standa poskytne příležitost udělat si vlastní hypotézu. Nejspíš pro něho nevyzní v mém podání tak příznivě, jako kdyby docela obyčejně odpověděl sám za sebe. Ale třeba mě ještě mile překvapí a využije následující dny (místo k časově náročnému cenzurování jednotlivých komentářů) k tomu, aby sepsal pár smysluplných vět na naše společné téma. Já se budu každopádně i v květnu těšit tak moc, jako už se těším od ledna :-).

Nedělní miniglosy č.357

1. května 2016 v 11:21 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Aktuální upozornění: Je mi potěšením vám oznámit, že moje fotovýstava, která měla být původně ukončena 2. května, bude ještě o dva týdny prodloužena. Z pohledu mého největšího přání, koho bych po výstavě nejraději ze všech osobně provedl, je mi sice těch 14 dodatečných dní nejspíš k ničemu (ale třeba se mi ještě se svým připraveným osobním komentářem k fotografiím a obrazy ve velkém rozlišení někdy podaří nabourat do toho správného snu, to bych moc rád...), ale několik lidí už mi hlásilo, že tohle protažení do půlky května pro návštěvu využijí, z čehož mám samozřejmě radost. Jen se musím omluvit zájemcům o konkrétní fotografie z výstavy, že fotky budou k dispozici o něco později.

Takže tedy: Kdo bude chtít ještě "naživo" vidět moje fotky vystavené v restauraci Pod Lipami v Praze -Vršovicích má nově šanci až do pondělního odpoledne 16. května. Po tomto termínu už budou fotky k vidění jen ve speciálním výstavním e-katalogu na mých webových fotostránkách (viz článek E-katalog výstavy Pod Lipami)


No a teď už regulérní Nedělní miniglosy ve svém zcela nejubilejním třístém padesátém sedmém vydání:


Poté, co původní zákaz zpěvu české hymny na Pražském hradě vyvolal mohutnou vlnu zájmu o zpívání na Hradě nejen mezi skauty a členy recesistické umělecké skupiny Ztohoven, ale u mnoha dalších organizací a soukromých osob, vlna nebývalého zájmu okamžitě opadla, když se ukázalo, že ke zpívajícím se může beztrestně přidat prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, se kterým si pak pod laskavým dohledem české policie musí každý zpěvák udělat povinně selfíčko.
----------------------
Český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek musel v týdnu odpovídat na ostré protestní nóty ze strany tureckého a ruského velvyslanectví v Praze. V odpovědi potvrdil, že sporné české úsloví "poturčenec horší turka" není ani projevem nenávisti vůči tureckému národu a jeho vztahovačnému prezidentovi, ani odsouzením morálních kvalit Čecha, který jako letitý přítel Sovětského svazu a Ruska požádal v Moskvě o politický azyl. "Jde jen o nedorozumění; ve skutečnosti výrok s politikou nijak nesouvisí a proradná a rádobyintelektuálská pražská kavárna jím jen dává najevo, že ke svým bezvýznamným tlachům preferuje kávu překapávanou před kávou tureckou a jejími nekvalitními náhražkami."
----------------------
Čeští odpůrci globálního oteplování využili mohutného vpádu arktického vzduchu do Evropy a uspořádali v Praze konferenci s názvem "Květen - za kamna vlezem, červen - ještě tam budem!"
----------------------
Podle zástupce Úřadu pro práva pohádkových postav a jiných menšin, dr. Mráčka, by zamilované líbající se páry na prvního máje měly v případě potřeby uvolnit své místo pod rozkvetlými třešněmi vodníkům a vodnicím, protože pro ně by mohlo být případné uschnutí doslova fatální.
----------------------
Předseda ruských komunistů Gennadij Zjuganov prohlásil, že kdyby žil Ježíš Kristus, šel by v moskevském prvomájovém průvodu v první řadě mezi komunisty. Bohužel, Nedělním miniglosám se nepodařilo do uzávěrky sehnat vyjádření Boha; podle vyjádření lékařů je jeho stav sice nadále vážný, ale snad již alespoň stabilizovaný.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již více než sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech čtyři jubilejní výběry (včetně nedávného výběru v podobě prémiového 350. vydání) toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno: